Já když jsem asi ve 12 letech začal uvažovat o dění kolem sebe, jsem si zoufal nad tím, že budu muset žít tak jak všichni kolem mne. Viděl jsem to jako velký nesmysl. A nakonec to žiji přes 80 let !!! Bez víry ve vzkříšení, soud a bytí v nevědomí. O budhismu nic nevím a žádné bytosti jiné než lidi jsem nepotkal. Něco jako svědomí, etiku, moralitu ale mám od těch 12 let. hiri, ottappa? 😀 Strýčku, jsem pobavený, ji sympatický, máš pravdu, jsme tu v setsakramentské pasti. A neber mně moje tělíčko, je sice ubohoučské, ale je moje milované.
Naše tělíčko je vstupenka do lidské sféry existence. Tělíčko ti neberu, ale když tělíčko, tak nějaké lepší a jemnější než to lidské - aby to byla vstupenka do podstatně lepší skutečnosti...
Ano tohle rozvazování řeší joga.Mimo jiných třeba Pantandžaliho Joga sutry. Kdy dochází k rozvazování onoho zůžení kterému říkají granthi.Po rozvázání posledniho Rudra granthi pak dochází k různým výhledům. Dharma megha samadhi atp. Prostě bez rozvázání uzlů to nefunguje.😊
Bhante, když vidím záběr se zmrzlým lesem vyvstává otázka, jaká teplota je optimální pro meditaci? Když mám doma cca 18 °C, tak se déle meditovat dá je v dece, a lehce se z toho stane sledování nepříjemného pociťování :) , a když je moc horko tak je to stejné... má smasl se tím zabývat nebo je to prostě součást lidské existence? :)
Meditovat v dece jde velmi dobře - a narazit si čepici. Pro meditaci samatha (meditace klidu a vnoření-nadnoření) je dobré mít klima, které se nijak speciálně nehlásí. Pro vipassanu (meditaci vhledu) je nepříjemné klima možné příležitostně vzít jako výživný meditační objekt (např. chlad nebo bolest). Ale ani ve vipassaně by to neměl být trvalý meditační objekt.
@@bodhipala1 Sadhu... :) no jo a kapuce také dobrá :) Děkuji vám za videa z posledních týdnů, pomohlo mi to poskládat smysluplnější mapu světa. O oblasti neduality píše také David R. Hawkins, jde omnoho dál než E. Tolle a zároveň to sedí so suttami.
@@anka2361 Čtu velmi málo, ale kdybys mi mohla přesněji napsat kde Hawkins probírá Nedualitu - to bych se na to jistě podíval - a že to souhlasí se suttama? - to spíš se sutrama! (= mahajanovými texty). Že E. Tolle se někde přesněji vyjádřil k Nedualitě - to ani nevím. Nedualita je chápána a realizována velmi různě - v Zenu jinak než v Hinduismu či Advaitě… Víc než kde jinde, slova a jazyk tady míjejí to v principu nepopsatelné a spíš zůstávají jen tupě trčet v prostoru.
@@bodhipala1 takže mezery v pojmech zůstávají - jednota, nedualita ještě mi nedocvaknul ten jemný rozdíl. Taky je úryvek o D. R. Hawkinse z knihy Neulpívat / Letting go, kde popisuje svůj zážitek asi jednoty: Potom, po vstupu do restaurace v onom chladném a deštivém nedělním odpoledni a po usednutí k neobsazenému stolu se svět najednou zázračně proměnil. Objevil se hluboký pocit vnitřního klidu a míru. Bylo to větší než cokoliv, co je možné si představit. Byla to zkušenost, která překračovala čas. Čas neměl naprosto žádný význam, ani prostor existoval způsobem, jakým se běžně vnímá. Všechny věci byly propojené. Byl tu jediný život, kterým Já vyjadřuje sebe samo skrze všechny živoucí věci. Nebyla tu žádná identifikace s tělem a žádný zájem o něj. Nebylo už o nic zajímavější než jakékoliv jiné tělo v místnosti. Veškeré emoce a události byly vzájemně propojené a ke všem jevům docházelo, protože každá věc projevovala vlastní vnitřní přirozenost spontánně, jako by pohyby a růst byly spontánním rozvíjením potenciálu. Byl tu hluboký klid, nepohnutelnost jako skála. Bylo zřejmé, že skutečné Já je neviditelné - bez počátku, bez konce - a že tu byla jen přechodná identifikace s tělem a s příběhem, který tu byl současně se sebeidentifikací coby jedincem. Zdálo se velmi podivné, že předtím bylo možné si myslet, že člověk je izolované tělo, oddělené od ostatních, s omezeným počátkem a koncem. Ta myšlenka se jevila jako absurdní. Nebyl tu už žádný pocit odděleného já, zájmeno ´já´ zmizelo a ztratilo smysl. Místo toho tu bylo uvědomování si bytí všemi věcmi. Bylo to tak odjakživa a vždycky to tak bude. Pravé bytí je mimo čas. Období, kdy tělo bylo na zemi, vypadalo jako zlomek vteřiny, během které se zapomněla pravda nadčasové identity, protože tu byla zaslepenost menším já. Samo od sebe se pak ukázalo, jak k tomu došlo. Vznikla touhyplná myšlenka zažít oddělenou existenci a tato toužebná myšlenka se sama projevila jako individuální osoba s individuální identitou a fyzickým tělem, se kterým se spojila. Vnitřní propojenost všech věcí byla naprosto zřejmá. Byl to holografický vesmír, tak jak ho popsal Buddha a moderní pokročilí teoretičtí fyzikové, kteří shodně popisují vnitřní povahu vesmíru. Bylo tu pouze To, skutečná podstata Bytí, z níž všechno existující vzniká. Toto Bytí je zdrojem existence, ale kupodivu ne její Příčinou. Bylo tu hluboké poznávání vědomí. Jako kdyby přesto, že to člověk vždycky věděl, byl konečně doma. Nevyvstávaly žádné emoce nebo pocity. Neobjevovaly se žádné dojmy. I když se zdálo, že pokračují, nebyly už osobní nebo znepokojivé.
@@anka2361 Pan Hawkins zde popisuje jeden svůj krásný zážitek rozšířeného vědomí - transcendentní zážitek jednoty - není to ale tak vzácné. Snad každý třetí nebo pátý člověk v životě něco podobného prožil. U většiny lidí to nezanechá trvalou změnu, u některých ale ano. I když to mnohdy brzo vyšumí, vzpomínka zůstane na celý život - a možná i déle…
Tady Hjústn, tady Hjústn - stop - nic nového pod sluncem - stop - z materialistického hlediska jsme všichni "star dust" - hvězdný prach. Snad kromě vodíku, všechny atomy našeho těla vznikly v explozích Supernov v galaxiích - stop - 🤪
Ďakujem ❤
Bhante děkuji za tvoje Opus Magnum z posledních 12 měsíců.
Děkuji srdečně za tu moudrost. Sadhu Sadhu Sadhu.
Děkuju, bhante, za osvětlení významu hiri+ottappa, jejich klasický překlad - moral shame+moral fear - zní dost děsivě🙏
Super grafika, bhante, děkuju! 🙏 Brzké uzdravení z nachlazení přeju Richard
Ano. Kontemplace a Bhakti je přímou cestou z mysli do vědomí. Lze pak snadno nacvičit pocit pouhé existence bytí ve vědomí i mimo něj.
Existuje také cesta moudrosti a vhledu. Mysl a tělo (náma-rúpa) je ten zádrhel... nad tím je mnoho poloh bytí.
Krásné video.
Děkuji Bodhi ❤srdečně zdravím
Já když jsem asi ve 12 letech začal uvažovat o dění kolem sebe, jsem si zoufal nad tím, že budu muset žít tak jak všichni kolem mne.
Viděl jsem to jako velký nesmysl.
A nakonec to žiji přes 80 let !!! Bez víry ve vzkříšení, soud a bytí v nevědomí.
O budhismu nic nevím a žádné bytosti jiné než lidi jsem nepotkal.
Něco jako svědomí, etiku, moralitu ale mám od těch 12 let.
hiri, ottappa? 😀
Strýčku, jsem pobavený, ji sympatický, máš pravdu, jsme tu v setsakramentské pasti.
A neber mně moje tělíčko, je sice ubohoučské, ale je moje milované.
Naše tělíčko je vstupenka do lidské sféry existence. Tělíčko ti neberu, ale když tělíčko, tak nějaké lepší a jemnější než to lidské - aby to byla vstupenka do podstatně lepší skutečnosti...
dekuji
❤❤❤ děkuji
Věřím, že už jste se uzdravil, moc Vám to přeji ❤
❤
😊😊❤
Ano tohle rozvazování řeší joga.Mimo jiných třeba Pantandžaliho Joga sutry.
Kdy dochází k rozvazování onoho zůžení kterému říkají granthi.Po rozvázání posledniho Rudra granthi pak dochází k různým výhledům.
Dharma megha samadhi atp.
Prostě bez rozvázání uzlů to nefunguje.😊
OM Shanti Shanti Shanti ❤
Veľmi pekné, vďaka
zase v chatce jako ve svycarsku
❤🧡💛💚💜💙🤎🤍
Bhante, když vidím záběr se zmrzlým lesem vyvstává otázka, jaká teplota je optimální pro meditaci?
Když mám doma cca 18 °C, tak se déle meditovat dá je v dece, a lehce se z toho stane sledování nepříjemného pociťování :) , a když je moc horko tak je to stejné... má smasl se tím zabývat nebo je to prostě součást lidské existence? :)
Meditovat v dece jde velmi dobře - a narazit si čepici. Pro meditaci samatha (meditace klidu a vnoření-nadnoření) je dobré mít klima, které se nijak speciálně nehlásí. Pro vipassanu (meditaci vhledu) je nepříjemné klima možné příležitostně vzít jako výživný meditační objekt (např. chlad nebo bolest). Ale ani ve vipassaně by to neměl být trvalý meditační objekt.
@@bodhipala1 Sadhu... :)
no jo a kapuce také dobrá :)
Děkuji vám za videa z posledních týdnů, pomohlo mi to poskládat smysluplnější mapu světa. O oblasti neduality píše také David R. Hawkins, jde omnoho dál než E. Tolle a zároveň to sedí so suttami.
@@anka2361 Čtu velmi málo, ale kdybys mi mohla přesněji napsat kde Hawkins probírá Nedualitu - to bych se na to jistě podíval - a že to souhlasí se suttama? - to spíš se sutrama! (= mahajanovými texty). Že E. Tolle se někde přesněji vyjádřil k Nedualitě - to ani nevím. Nedualita je chápána a realizována velmi různě - v Zenu jinak než v Hinduismu či Advaitě… Víc než kde jinde, slova a jazyk tady míjejí to v principu nepopsatelné a spíš zůstávají jen tupě trčet v prostoru.
@@bodhipala1 takže mezery v pojmech zůstávají - jednota, nedualita ještě mi nedocvaknul ten jemný rozdíl.
Taky je úryvek o D. R. Hawkinse z knihy Neulpívat / Letting go, kde popisuje svůj zážitek asi jednoty:
Potom, po vstupu do restaurace v onom chladném a deštivém nedělním odpoledni a po usednutí k neobsazenému stolu se svět najednou zázračně proměnil. Objevil se hluboký pocit vnitřního klidu a míru. Bylo to větší než cokoliv, co je možné si představit. Byla to zkušenost, která překračovala čas. Čas neměl naprosto žádný význam, ani prostor existoval způsobem, jakým se běžně vnímá.
Všechny věci byly propojené. Byl tu jediný život, kterým Já vyjadřuje sebe samo skrze všechny živoucí věci. Nebyla tu žádná identifikace s tělem a žádný zájem o něj. Nebylo už o nic zajímavější než jakékoliv jiné tělo v místnosti. Veškeré emoce a události byly vzájemně propojené a ke všem jevům docházelo, protože každá věc projevovala vlastní vnitřní přirozenost spontánně, jako by pohyby a růst byly spontánním rozvíjením potenciálu. Byl tu hluboký klid, nepohnutelnost jako skála. Bylo zřejmé, že skutečné Já je neviditelné - bez počátku, bez konce - a že tu byla jen přechodná identifikace s tělem a s příběhem, který tu byl současně se sebeidentifikací coby jedincem.
Zdálo se velmi podivné, že předtím bylo možné si myslet, že člověk je izolované tělo, oddělené od ostatních, s omezeným počátkem a koncem. Ta myšlenka se jevila jako absurdní. Nebyl tu už žádný pocit odděleného já, zájmeno ´já´ zmizelo a ztratilo smysl. Místo toho tu bylo uvědomování si bytí všemi věcmi. Bylo to tak odjakživa a vždycky to tak bude. Pravé bytí je mimo čas. Období, kdy tělo bylo na zemi, vypadalo jako zlomek vteřiny, během které se zapomněla pravda nadčasové identity, protože tu byla zaslepenost menším já. Samo od sebe se pak ukázalo, jak k tomu došlo. Vznikla touhyplná myšlenka zažít oddělenou existenci a tato toužebná myšlenka se sama projevila jako individuální osoba s individuální identitou a fyzickým tělem, se kterým se spojila.
Vnitřní propojenost všech věcí byla naprosto zřejmá. Byl to holografický vesmír, tak jak ho popsal Buddha a moderní pokročilí teoretičtí fyzikové, kteří shodně popisují vnitřní povahu vesmíru. Bylo tu pouze To, skutečná podstata Bytí, z níž všechno existující vzniká. Toto Bytí je zdrojem existence, ale kupodivu ne její Příčinou.
Bylo tu hluboké poznávání vědomí. Jako kdyby přesto, že to člověk vždycky věděl, byl konečně doma. Nevyvstávaly žádné emoce nebo pocity. Neobjevovaly se žádné dojmy. I když se zdálo, že pokračují, nebyly už osobní nebo znepokojivé.
@@anka2361 Pan Hawkins zde popisuje jeden svůj krásný zážitek rozšířeného vědomí - transcendentní zážitek jednoty - není to ale tak vzácné. Snad každý třetí nebo pátý člověk v životě něco podobného prožil. U většiny lidí to nezanechá trvalou změnu, u některých ale ano. I když to mnohdy brzo vyšumí, vzpomínka zůstane na celý život - a možná i déle…
Kdo to je, co to je, ktera galaxie?? Hjustne, mame problem. Mejdej, mejdej mejdej !!
Tady Hjústn, tady Hjústn - stop - nic nového pod sluncem - stop - z materialistického hlediska jsme všichni "star dust" - hvězdný prach. Snad kromě vodíku, všechny atomy našeho těla vznikly v explozích Supernov v galaxiích - stop - 🤪
Jo ooo to mě pobavilo. Když nic tak alespoň se zasmát. Nebrat věci moc vážně. Děkuji.
🩷