ASTROgastro 24: Jedlé souhvězdí Holubice

Za všechno může Petrus Plancius, Pieter Dirkszoon Keyser a jejich pomocníci - jakkoli dávno zapomenuti, stopy jejich práce a invence dodnes sledujeme mezi hvězdami.
Přenesme se do 16. století. Narůstající bohatství, ale také zlepšující se technické možnosti tehdy Evropanům umožnily realizovat celou řadu velkých výprav napříč jednotlivými oceány. Galeony se pak vracely nejen obtěžkány kořením, zlatem, slonovinou a drahými látkami, ale také informacemi o podobě světa na opačné straně planety. Zpřesňovaly se tak mapy moří i kontinentů a začala se poznávat jižní hvězdná obloha, tedy ta část nebe, která nebyla z území severně od Středozemního moře viditelná.
Základní informace o uspořádání hvězd v okolí jižního nebeského pólu dovezla evropským hvězdářům první holandská výprava čtyř lodí do východní Indie, který se uskutečnila v letech 1595 až 1597. Jeden z tehdy nejslavnějších kartografů Petrus Plancius (1552-1622) ji před vyplutím nejen vybavil námořními mapami, ale také instruoval, jak s pomocí astrolábu proměřit podobu do té doby nepříliš známé části nebe. Pieter Dirkszoon Keyser (asi 1540-1596), hlavní navigátor a kormidelník, a jeho asistent Frederick de Houtman (1571-1627) pak při nucené několikaměsíční zastávce na Madagaskaru sestavili soupis 135 nejjasnějších hvězd jižní hvězdné oblohy.
Teď malý odskok. Valnou část souhvězdí, která nám defilují nad hlavou, kodifikoval Claudios Ptolemaios. Ve druhém století našeho letopočtu totiž sepsal Megalé syntaxis (též Almagest), souhrn tehdejších astronomických znalostí. Podstatná část je věnována geocentrické podobě vesmíru, je zde ale také seznam jasných stálic. U každé z nich je uveden popis polohy v souhvězdí, ekliptikální souřadnice a „velikost“, tedy jasnost.
Ptolemaios se zmiňuje o 48 nebeských seskupeních, jež dneska označujeme jako klasická a která až na jedno používáme dodnes (Loď Argo). Původ jmen těchto nebeských obrazů je však mnohem starší. Klínové písmo na hliněných tabulkách, stejně jako dalších studie, ukazují, že mnohá souhvězdí vznikla v Mezopotámii nejpozději tři a půl tisíce roků před naším letopočtem. Některá z nich jsou pak ještě starší.
Je zřejmé, že z Alexandrie, kde Ptolemaios tvořil, stejně jako z Babylonie, odkud pochází nejstarší zápisy o hvězdách, nebyl výhled do okolí jižního nebeského pólu. Informace o o jeho podobě dostal do rukou jako první Evropan právě Petrus Plancius: nejen, že nakreslil první mapy celé hvězdné oblohy, ale na prázdná místa umístil i tucet nových souhvězdí.
Není sice zřejmé, zda je konkrétně vymyslel přímo on, nebo jsou výsledkem úvah, které vedl Pieter Dirkszoon Keyser a Frederick de Houtman během dlouhé cesty zpět do Holandska, každopádně od té doby zdobí hvězdnou oblohu Moucha (původně Včela), Rajka, Chameleon, Mečoun, Jeřáb, Malý vodní had, Indián, Páv, Fénix, Jižní trojúhelník, Tukan a Létající ryba.
Ať už je autorem souhvězdí na jižní hvězdné obloze Petrus Plancius nebo ne, faktem je, že se také nezdráhal zaplnit mezery mezi Ptolemaiovskými souhvězdími: Severní včela (moucha), Žirafa, Malý krab, řeka Eufrat a Tigris, Kohout, řeka Jordán, Jednorožec, Jižní střelec a také Holubice. Astronomickou komunitou však byly přijaty je některé.
Souhvězdí Holubice poprvé objevilo v „Nova et exacta Terrarum Orbis Tabula geographica ac hydrographica“ z roku 1592, která byla ve své době nejlepší mapou světa. Jde oblast s několika slabými hvězdami, kterou najdete pod klasickým souhvězdím Velkého psa a Zajíce. Zobrazována je jako pták s olivovou ratolestí, jenž Noemovi sděluje, že ustupuje velká potopa světa. Inspirací bezesporu byla nedaleká Loď Argó, Planciem na globu z roku 1613 přejmenovanou na Archu Noemovu.
Nic jiného, než že je trvalou stopou, kterou výjimečný kartograf Petrus Plancius zanechal na hvězdném nebi, říct nemůžeme.
--
ASTROgastro 24: Holoubátko s batátovým pyré a glazovanou zeleninou
holoubátko, opečené kostičky housek, vajíčko, muškátový oříšek, hříbky, bylinky, brambory, batáty, mrkev, kukuřičky, ředkvičky, hrášek, cuketa, cibulky, jablko, máslo, sůl, pepř
Pro nádivku do mléka zamícháme žloutek, nastrouháme muškátový oříšek a zapracujeme opečené housky nakrájené na kostičky. Přidáme hrst hříbků a bylinek. Z bílku vyšleháme sníh a jemně ho přidáme ke směsi s houbami. Osolíme, opepříme. Poté holoubě nacpeme nádivkou, kůži přišpendlíme jehličkami, aby směs v troubě nevytekla. Do pekáčku dáme trochu vývaru, nakrájíme červenou cibuli, jablko a přidáme dvě lžíce másla, zakápneme červeným vínem. Na tento podklad posadíme nadité holoubě a dáme péct zakryté na cca 170 °C.
Na batátové pyré uvaříme klasické brambory s batáty (půl na půl). Přidáme trochu osmažené cibulky, mléko a máslo, osolíme, opepříme a vyšleháme. Jako ozdobu připravíme glazovanou zeleninu tak, že na másle orestujeme na plátky nakrájenou mrkev, kukuřičky, ředkvičky, hrášek a hranolkové cuketky. Osolíme, opepříme a dáme lžičku cukru a zakápneme bílým vínem.