ASTROgastro 23: Jak dlouhý je zaječí skok?

Na Nový rok o zaječí skok.
Předchůdci zajíce se na Zemi objevili před 40 miliony roky v oblasti dnešní Asie. Před několika tisíci roky, s rozvojem zemědělství, se zajíc začal šířit Evropou, dnes se jeho celosvětová populace odhaduje na jednu miliardu. Pro své vysoké libido byl už od pradávna považován za zvíře spojené s bohyní lásky Afroditou a jejím neméně náruživým synem Erótem, v umění se proto objevoval jako symbol sexuality, například Panna Maria je často zobrazena s bílým zajícem, symbolem překonaného pokušení.
Proč se Zajíc dostal mezi hvězdy, není zcela zřejmé. Možná proto, že byl oblíbenou lovnou zvěří. Aratos ze Sol, který ve třetím století před naším letopočtem shrnul tehdejší astronomické znalosti v básni Phenomena (Nebeské jevy), uvádí: „Pod oběma nohama Orionovými je Zajíc, pronásledován neustále po všechny časy, zatímco Seirius za ním je věčně nesen jako v honbě. Těsně za ním stoupá, a když zapadá, hledí na zapadajícího Zajíce.“
Možná za to ale mohla jeho náruživost. V atlase Poeticon Astronomicon, který pochází zřejmě od neznámého autora z druhého století našeho letopočtu, se totiž uvádí příběh z ostrova Leros u jihozápadního pobřeží Turecka, kam někdo přivezl jednu zaječí samici - březí. Její potomci byli zpočátku roztomilými domácími zvířátky, záhy se však přemnožili a způsobili fatální hladomor. Vše naštěstí dobře dopadlo, zvířata spásavající vše rostlinné ostrované jednoduše vybili. Obrazec nebeského zajíce je tak věčnou výstrahou, že hojnost může lidem nakonec přinést více žalu než potěšení. Dnes by o tom mohli vyprávět Australané, pro které je tohle zvířátko jeden z nejhorších invazních druhů.
Možná vás to překvapí, ale na nebi jsou ještě další tři zajíci. V Evropě, Asii, Africe i Americe narazíme na legendy o tom, že se ukrývá v tmavých skvrnách měsíčních moří. Schválně se někdy podívejte na úplněk, nevidíte ho v pravé části disku? Indům měsíční zajíc pomohl přelstít sloního krále. V Číně je symbolem dlouhověkosti - jejich nefritový zajíc ve stínu skořicovníku roztlouká v hmoždíři byliny, ze kterých se vyrábí nápoj nesmrtelnosti. Podle japonské interpretace stejným způsobem na Měsíci připravuje pastu z lepkavé rýže na koláčky moči.
Aby toho nebylo málo, v roce 2013 přistál na Měsíci čínský Yutu - Nefritový zajíc. Jednalo se o první takový výsadek od roku 1976 a první rover, který zde operoval od května 1973, kdy ukončil provoz sovětský Lunochod 2. Yutu-1 ujel 114 metrů, pořídil řadu fotografických záběrů a také radarem prozkoumal měsíční povrch do hloubky až 30 metrů. O šest let později následoval vylepšený Yutu-2, který dodnes urazil jeden a půl kilometru. Podstatné je, že se nachází na odvrácené straně Měsíce, na okraji kráteru Van Kármán v rozsáhlé pánvi South Pole-Aitken. Tedy tam, kam se dosud nikdo jiný nevydal.
Vraťme se ale na začátek. Naše pranostika - Na Nový rok o zaječí skok. - souvisí se změnou délky dne a noci. Jak je v kontextu tohoto rčení zaječí krok vlastně dlouhý? Odpověď je docela jednoduchá... Prvního ledna je „slunná část dne“ zhruba o pět až šest minut delší než o zimním slunovratu, kdy je „slunný den“ nejkratší a noc naopak nejdelší. Podle mysliveckých encyklopedií dokáže polní zajíc uhánět rychlostí až 70 kilometrů v hodině, během nichž na jeden odraz přeskočí i čtyři metry. Takže pět minut trvající novoroční skok ve skutečnosti čítá zhruba šest kilometrů délky.
--
ASTROgastro 23: Zaječí hřbet se slaninou
zaječí maso, slanina, šalotka, bílé víno, červené víno, předvařená červená řepa, jablko, ocet, cukr, máslo, tamián, olej, cukr, sůl, pepř
Připravíme si kousky zaječího masa na špalíčky - osolíme, opepříme a obalíme je v plátku slaniny. Maso orestujeme na pánvi na rozpáleném oleji, přidáme čerstvou bylinku (tymián) a necháme pustit šťávu. Do výpeku přidáme šalotku a necháme rozvonět. Přidáme bílé víno a vyvaříme. Na závěr přidáme lžíci másla, dosolíme, dopepříme. Vyndáme maso a slejeme šťávu.
Zelí z červené řepy připravíme tak, že orestujeme cibulku, zasypeme cukrem, přidáme ocet a trochu červeného vína. Přidáme najemno nakrájenou řepu a jablko. Necháme provařit a do 10 minut je hotovo. Na závěr dochutíme podle vlastní chuti.
Na karlovarský knedlík budeme potřebovat 6 rohlíků (den předem nakrájených na kostičky a lehce proschlých), 3 vejce, 200 ml mléka, 15-20 lístků hladkolisté petrželky, 60 g másla, ½ lžičky soli, špetku muškátového květu, 1 lžičku oleje.
V misce rozšleháme mléko, žloutky, polovinu soli, muškátový květ a rozpuštěné máslo. Přidáme pečivo, promícháme a necháme pět minut nasáknout. V mezičase nasekáme petrželku nahrubo a z bílků a zbytku soli ušleháme hodně pevný sníh. Nasáklé rohlíky, petrželku a sníh společně promícháme. Vzniklé těsto vymodelujme ve válec a ten zamotáme do potravinové fólie. Takto připravený knedlík dáme do parní lázně a „vaříme“ asi 25 minut. Uvařený knedlík nakrájíme na kolečka a ty pak orestujeme na pánvi se zbylým výpekem.
Servírujeme.

[@michalsroubskrobak9560]

fíha! To zelí mě zaujalo, to jdu vyzkoušet! ☺👍