ASTROgastro 25: začátek jara a přestupný den

Kdy vlastně končí zima a začíná jaro? Přece o jarní rovnodennosti, kdy se z pohledu astronomů ocitne střed slunečního disku na průsečíku nebeského rovníku a ekliptiky, tj. roční dráhy Slunce na pozemském nebi. Nesouvisí tedy s délkou dne, nýbrž jde o konkrétní okamžik. Na základní škole jsme se učili, že se tak stane 21. března, což ale od roku 2011 neplatí, jelikož nyní se odehrává vždy 20. března a od poloviny 21. století dokonce občas i 19. března...
Jak to? Jednoduše proto, že příroda není tak dokonalá, jak by se nám to hodilo. Kalendářní rok trvá přesně 365 dní, avšak mezi dvěma jarními rovnodennosti uplyne 365 a čtvrt dne. Této době se říká tropický rok (vystřídají se během něj všechna roční období) a někdy se o ni hovoří jako o době oběhu Země kolem Slunce. Díky tomuto rozdílu se však okamžik rovnodennosti každý rok posune o čtvrt hodiny „dopředu“. Například 20. března 2022 nastal v 16 hodin a 53 minut, aby následně proběhl 20. března 2023 ve 22 hodin a 25 minut.
Aby se tyto posuny eliminovaly, už dva tisíce roků (od zavedení kalendáře Gaiem Juliem Caesarem v roce 46 př. n.l.) se jednou za čtyři roky jednoduše použije přestupný den, který vše vrátí o 24 hodin „zpět“. Takže v roce 2024 bude jarní rovnodennost zase 20. března ve 4 hodiny a 7 minut.
Háček je ale v tom, že to není zcela přesná korekce. Slunce se na stejném místě oblohy ocitne vždy po 365 dnech 5 hodinách a 49 minutách. Do oné „čtvrthodiny“ tak chybí 11 minut. Proto se i při používání přestupných dní okamžik rovnodennosti pomalu posouvá dozadu - každé čtyři roky o tři čtvrtě hodiny (4x11 minut), resp. za století o jeden den. Z tohoto důvodu se začátek astronomického jara přesunul z 21. na 20. března a od poloviny 21. století občas nastane i 19. března. Aby se tato změna kompenzovala, jednou za 400 roků se jeden přestupný den jednoduše vynechá. Stane se tak v roce 2100, proto v roce 2102 opět první jarní den skočí na 21. března.
Vypadá to jako bezvýznamná hra, napříč staletími však sehrála podivuhodnou roli. V roce 325 došlo na Nikajském koncilu ke stanovení základních církevních pravidel, mj. že se Velikonoční neděle slaví po prvním úplňku po 21. březnu (tehdy skutečně nastávala astronomická rovnodennost).
Už někdy v osmém století si ale někteří pozorovatelé všimli, že se den jarní rovnodennosti s 21. březnem neshoduje. Ve druhé polovině 15. století se Slunce na průsečíku nebeského rovníku a ekliptiky ocitlo už 12. března, ruku v ruce s tím se pak oteplovalo... Velikonoční neděle se však stále určovala stejným výpočtem (ostatně jako doposud). Kdyby tedy katolická církev, jediná globální autorita té doby, v 16. století nezačala jednat, situace by se zhoršovala ještě víc.
Klíčovou roli sehrál papež Řehoř XIII, který po několika rocích diskuzí nařídil prostřednictvím výnosu „Inter gravissimas…“ přeskočit deset dní tak, aby po čtvrtku 4. října 1582 následoval pátek 15. října 1582. Vyrovnal tak oněch „jedenáct minut ročně“ a církevní svátky se zase daly do souladu s děním v přírodě. Navíc se upravilo budoucí používání přestupných roků tak, aby se znovu nerozešly a jarní rovnodennost nastávala vždy kolem 21. března - podobně jako za Caesara nebo vůdců Nikajského koncilu.
Jak se dalo očekávat, reforma se setkala se značným odporem. Důvody byly technické, politické i náboženské. Věřitelé měli nařízeno prodloužit dlužní úpisy o deset dní, řešilo se, jak upravit mzdy, nájmy, na kdy přesunout trhy nebo soudní jednání. Nový kalendář byl tudíž v roce 1582 přijat jen v římskokatolické Itálii, Španělsku, Portugalsku, Polsku a některých částech Nizozemí.
V českých zemích vládl liberální Rudolf II., který sice chápal význam reformy, ale i tak musel zlomit hlasitý nesouhlas šlechty i poddaných. V Čechách ke korekci došlo z 6. ledna na 17. ledna 1584, ve Slezku z 12. ledna na 23. ledna 1584 a na Moravě dokonce o deset měsíců později. V roce 1584 se tedy slavily Velikonoce v Praze v neděli 1. dubna a v Brně v neděli 19. dubna.
Faktické prosazení reformy v běžném životě pak trvalo ještě déle - oba dva druhy kalendářů (juliánský a gregoriánský) se souběžně používaly do počátku 19. století.
--
ASTROgastro 25: Jarní krémová polévka
čerstvý špenát, bazalka, pažitka, výhonky z hrášků, vývar, smetana, brambory, cibule, česnek, sůl, pepř
Nakrájíme na drobné kostičky brambory. Na pánvi rozehřejeme máslo a na něm orestujeme cibuli s kostičkami česneku. Přidáme brambory a chvíli necháme prohřát, zalijeme vývarem, který přivedeme k varu a čekáme na změknutí brambor. Jakmile bude polévkový základ hotový, následuje smetana a čerstvý špenát, pak vše rozmixujeme do krémova. Na závěr dochutíme, event. rozředíme vývarem a ozdobíme čerstvými bylinkami.