ASTROgastro 26: Nebeský beránek

Beránek je tak nějak přirozeně spojován s jarem. A vlastně není divu. Vždyť v letech 1866 až 68 před naším letopočtem se právě zde nacházel průsečík nebeského rovníku (průmět zemského rovníku) a ekliptiky (dráhy Slunce mezi hvězdami v průběhu roku), tzv. jarní bod. Když se na něm ocitl střed naší denní hvězdy, začínalo jaro. Ostatně v očích astrologů začíná jaro vstupem Slunce do znamení Berana dodnes.
Zřejmě i proto se beránek stal symbolem oběti - nejdříve o svátku Pesach, jako připomínku vysvobození z egyptského otroctví, později o křesťanských Velikonocích, jako jeden ze symbolů Ježíše Krista, neboť je beránkem obětovaným za spásu světa.
Představa o nebeském beranovi - v podobně několika hvězd ležících na ekliptice - však sahá do ještě vzdálenější minulosti. Jako „zemědělec“ či „námezdník“ se objevuje už v babylonský soupisu astronomických a astrologických znalostí MUL.APIN, který byl sestaven zřejmě kolem 12. nebo 11. století před naším letopočtem, byť jeho základy sahají sahají snad až do doby bronzové.
Konkrétní zmínka o nebeském beranovi se nalezla na babylonských hraničních kamenech, které byly vztyčeny v období 1350 až 1000 před naším letopočtem. K přesunu významu hvězdného seskupení pak zřejmě došlo díky tomu, že „zemědělec“ začal být spojován s beranem mezopotámského boha Dumuzi vystupujícího v roli pastýře... a také symbolu hojnosti, plodnosti a sexuální náruživosti.
Další hvězdáři tento příběh nejen přejali, ale také rozkošatili. Ve starověkém Egyptě byl identifikován s bohem Amun-Ra, který je zobrazován jako člověk nebo sfinga s beraní hlavou. Pro antické hvězdopravce se stal beranem, jenž uměl létat, a na popud posla bohů Herma zachránil před smrtí hladem syna thébského krále. Chlapec Frixos z vděčnosti(!) statečného berana obětoval Diovi (tak svět odplácí) a jeho kůži se zlatou vlnou daroval svému novému ochránci - králi Kolchidy. Zlaté rouno se tak stalo symbolem moci a také důvodem pozdější výpravy Argonautů, jejíž příběh je ozdobou řeckých pověstí.
Samo souhvězdí Berana není nijak nápadné. Historicky bylo zobrazováno jako beran bez křídel otočený směrem k býkovi. Obsahuje jen tři jasnější hvězdy, název nejnápadnější - Hamal - je odvozen z arabského označení pro hlavu berana. Druhá v pořadí nese jméno Sheratan - opět z arabštiny „dvě znamení“, zřejmě jako odkaz na jarní rovnodennost, která se zde odehrávala před více než dvěma tisíciletími.
A jak beran vlastně přišel ke zlatému rounu? Nejčastější interpretace je, že se v té době ovčí kůže využívala jako síto při vymívání zlatých šupinek. Ty se zachytily ve vlně, ze které šly po usušení na Slunci jednoduše vyklepat.
--
ASTROgastro 26: Nadívaný beránek s mrkvovým zelím
jehněčí, sušená šunka, vývar, rohlík, vejce, mléko, hrubá mouka, cibule, mrkev, brambora, rozmarýn, petrželová nať, česnek, kmín, muškátový oříšek, pepř, sůl, cukr, ocet, olej
Nejdříve připravíme jehněčí roládu. Maso osolíme, opepříme, potřeme hořčicí a poklademe sušenou šunkou (my jsme dali kotletku). Přidáme čerstvý špenát. Roládu zamotáme a utáhneme režnou nití. Připravenou roládu vložíme do rozpálené pánvičky a ze všech stran ji opečeme. Zatáhnuté maso vložíme do pekáčku. Na pánvičce orestujeme na oleji cibuli, nakrájený česnek a provoníme rozmarýnem. Zalejeme vývarem. Směs pak přidáme do pekáčku k masu. Pečeme v troubě kolem 180° stupňů cca jednu hodinu.
Na dvě porce karlovarského knedlíku opečené v horké troubě kosičky ze tří rohlíků, jedno vejce - žloutek a ušlehaný bílek, 100 ml mléka, 50 gramů hrubé mouky, hrst petrželové natě, sůl a muškátový oříšek. Ingredience smícháme dohromady a vytvoříme hladké těstíčko. Vezmeme silný igelitový sáček na tlačenku (průměr 100 až 150 mm) a jeden konec zavážeme. Plníme směsí a postupně stlačujeme. Nemáte-li sáček na tlačenku, můžete hmotu na knedlík zabalit do potravinové fólie, dobře utáhnout jako zabalený bonbon a dát vařit takto.
Na mrkvové „zelí“ nakrájíme najemno cibuli, orestujeme ji na oleji a kmíně, zakápneme jemným octem, přidáme lžíci cukru a necháme zkaramelizovat. Zalejeme trochou vývaru, provaříme a až nakonec přidáme najemno nakrájenou mrkev. Pokud bude potřeba zahušťovat, můžete nastrouhat bramboru.
Servírujeme.
--
Loď Argó, na které se pět desítek nejlepších mužů celé Řecka vydalo pro zlaté rouno, byla kdysi rozlehlým souhvězdím rozkládajícím se mezi Velkým psem a Kentaurem. Z praktických důvodů však byla už v polovině 18. století rozdělena do tří částí: Lodní kýl, Lodní záď a Plachty. To proto, že v mapách byla zobrazována zpravidla jen její záď, jako kdyby mizela v dáli.
Dnes je po lodi Argó jedinou stopou zvláštní označení nejnápadnějších hvězd řeckými písmeny. Lodní kýl si „nechal“ alfu, betu a epsílon, Lodní záď zétu, Plachy gamu a deltu. Mezi hvězdy se dostala i řada Argonautů - Herkules, Castor, Pollux, bájná loď se pak stala inspirací pro souhvězdí Kompasu, Létající ryby a Holubice.