Práva a povinnosti - na co občas zapomínáme?
Vložit
- čas přidán 28. 09. 2015
- Když zapomeneme, že i ostatní mají svá práva, ocitají se naše životy na křižovatce. Někdy stačí jedno špatné rozhodnutí, které nejde vzít zpátky. Eliška už ví o tom své. Zapomněla, že Facebook není jen hra a zábava, ale taky nebezpečná zbraň. Na co podle vás zapomněli její rodiče? Proč byla její výchova výhradně pod vlivem tatínka? Kde zůstala role maminky? Jistě vás napadají další otázky, ale i řešení. Podělte se o ně.
A víte, koho by tahle rodina mohla požádat o pomoc?
Sledujte další příběhy na kanálu Práva dětí na křižovatce na CZcams.
Napište nám svůj názor a podělte se o zkušenosti.
Sledujte příspěvky na FB Hlasy dětí / hlasydeti
Napište svůj dotaz nebo názor na práva dětí na na www.hlasydeti.cz
Upozornění: Toto video je určeno výhradně pro soukromé a individuální použití. Použití na základních a středních školách je možná pouze s podporou metodické příručky, která je dostupná ke stažení na www.hlasydeti. Jiné použití je v rozporu s licencí, které patří organizaci DOMUS - Centrum pro rodinu.
no jo, tak to dopadá když lidé nepřemýšlí dopředu.
Co bude s Eliškou a její rodinou dál?
Situace, která se vyvinula v rodině Elišky, je velmi náročná pro všechny zúčastněné. S ohledem na obvinění otce ze zneužívání je velmi těžké, aby spolu začali rodiče a Eliška znovu komunikovat. Rodina je situací těžce zasažena a řešení sama nezvládne. V takovém případě je důležité nalézt odborníka, nejlépe rodinného terapeuta, který má dostatek zkušeností. Není dobré, aby tento problém řešilo více odborníků, protože více různících se názorů může naplnit rčení: „Mnoho psů, zajícova smrt.“
Rodina by měla určitě začít spolupracovat s takovými odborníky, kteří jí mohou pomoci nalézt ztracenou důvěru k sobě samým. Rodiče spolu evidentně nedokáží na pozadí zmíněné situace komunikovat a možná už ani sdílet společný rodinný život. Samostatnou pomoc odborníků by potřebovala také Eliška, která si neví rady, jak se vyrovnat se situací, kterou zavinila. Je tu křivé obvinění, hrozí rozpad rodiny, rozpad vztahů s nejbližšími.
Proč Eliška otce falešně obvinila? Falešné obvinění je přece trestné.
Eliška chtěla dosáhnout svého a získat zpátky svou svobodu a soukromí. Měla pocit, že bojuje za svá práva. Věděla, že na matku se nemůže obrátit jako na prostředníka, protože ta nemá v rodině žádnou váhu. Otec ji zahrnul výčitkami a tresty, takže nevznikl prostor pro komunikaci - pro vysvětlování, hledání řešení a vyrovnání se se situací. Facka konflikt mezi otcem a Eliškou eskalovala a Eliška sáhla po „zbrani“, která otce zasáhne. Falešná obvinění jsou častou strategií žen, které se brání mužům - evolučně jde o strategii přežití.
Jak z celého případu vyjde Patrik?
Patrik může být obviněn z křivého nařčení, ale to jistě nepomůže vylepšení pozice Elišky v kolektivu. Proto takové případy často odeznívají bez obvinění a trestního stíhání. V okolí oběti taková situace vyvolává pochybnosti a pro samotnou oběť samu jde o téma, s nímž se nemusí vyrovnat po celý život. Proto je velmi důležité dotažení celého případu včetně Patrikova potrestání.
Bylo správné, že Patrik vyfotil Elišku v intimní situaci?
Rozhodně ne. Patrik neměl právo vyfotit Elišku v jakékoliv situaci, která se jí nelíbí a pokud s tím nesouhlasí. A už vůbec nemá právo zveřejnit fotky její osoby, navíc když je nezletilá. Děti mají velmi malé povědomí o tom, co je to ochrana soukromí, ať už vlastního, či cizího, a nedomyslí, jaké mohou vzniknout následky.
Jenže Eliška souhlasila, aby ji fotil. Nejspíš si připadala dospělá. To ale netušila, že Patrik si z ní chce vystřelit a ztrapnit ji před spolužáky. Byla to pro ni velká lekce.
Co si myslíte o Eliščině tátovi? Vychovává Elišku dobře?
Jistě je správné, že otec své dceři důvěřuje. Nemá být však v roli, ale otce, který má povinnost dítě na základě rodičovské odpovědnosti vychovávat. Vozit Elišku po zábavách je jistě pro slečnu jejího věku příjemné a je hezké, že má otec s Eliškou přátelský vztah, ale v prvé řadě je její rodič, který za ni nese odpovědnost. Možná se jen stylizoval do role jejího kamaráda, protože mu taková role lichotí, protože může tvrdit, že se na svou dceru může ve všem stoprocentně spolehnout, ale jak se ukáže, při prvním průšvihu je po důvěře. Možná to byla spíš chtěná póza než realita.
Rodiče bývají v dnešní době v ledasčem benevolentní, zvlášť pokud jde o dospívající děti. Neměli by ale zapomínat na možná nebezpečí a s dětmi co nejvíc mluvit o tom. Nemyslíme tím, aby dospělí dávali dětem „přednášky“ a vynášeli ostré soudy, ale přirozeně využili příhod a příběhů ze svého okolí k tomu, aby nastartovali diskusi. Dospívající děti nemívají chuť diskutovat s rodiči, proto je třeba trávit s dětmi co nejvíce času ve společných aktivitách, které dají přirozený prostor pro komunikaci. To, že se puberťáci tváří, že o rodiče „už nestojí“, patří k oblíbeným stylizacím. Nejvíce ze všeho stojí o uznání a respekt, teprve s ním může přijít důvěra.
Můžeme říct, že rodiče Elišku špatně vychovali?
Určité výchovné selhání bychom zde vysledovat mohli. Otec vůči Elišce vystupuje velmi přátelsky a bere ji jako rovnocenného partnera, což Elišce určitě lichotí. Otec se stylizuje do pozice mladého, moderního a úspěšného otce, možná zažil v dětství úplně jiný výchovný přístup, možná si nerozuměl s rodiči, a proto mu tak záleží na tom, aby byl s Eliškou kamarád. Otázka je, proč do výchovy nezasahuje víc matka. V některých partnerských vztazích, kde rodiče soupeří o pozornost a lásku zpravidla svého jediného dítěte, bývá jeden z rodičů cíleně odsouván do pozadí, říká se o něm, že nic nedokázal, že nerozumí legraci, že všechno moc přehání, ničemu nerozumí, a tedy nemá právo o něčem rozhodovat. Dítě je druhým rodičem manipulováno a přebírá vzorec chování dominujícího rodiče. Když dojde v rodině ke krizové situaci, chybí tu významně další člen rodiny, který by zasáhl, podpořil rozhodnutí nebo se pokusil narovnat pošramocené vztahy.
Eliška se určitě cítila ublížená. Její reakce byla impulzivní a nepromyšlená, o tom není pochyb. Chtěla se pomstít. Možná ze sebe chtěla udělat i chudinku, aby si napravila pověst. Tragicky ale nedomyslela následky. V 16-ti letech by už mohla vědět, že je rozdíl mezi realitou a virtuální realitou. Možná nečekala, že se informace z Facebooku dostane na veřejnost. V tom případě se chovala velmi naivně a nezodpovědně.
Na druhou stranu vidíme u řady dospělých, že dělají unáhlené závěry a řešení. Jako příklad můžeme uvést řadu skandálů vrcholných politiků, jejichž příčinou byla nezralost a zbrklost. Co si máme myslet například o manažerech firmy Volkswagen, kteří schválili instalaci podvodného softwaru do aut?
ľutujem toho chlapíka lebo zničil život vlastnému otcovi a ona si zarába zaslúžila.