Kevin - právo na ochranu soukromí, cti a pověsti
Vložit
- čas přidán 14. 10. 2015
- Příchod dítěte do nové rodiny je vždycky velkou změnou a zátěží pro obě strany. Je třeba mít na paměti, že děti mají své potřeby a práva. Občas mají pečující osoby svérázné představy o výchově, ignorují doporučení odborníků a domnívají se, že je prosadí za každou cenu. Někdy může být cena příliš vysoká. Sledujte příběh šestnáctiletého Kevina, který přišel nejdřív o oba rodiče a pak i o dědu. Proč to nakonec muselo dojít tak daleko?
Sledujte další příběhy na kanálu Práva dětí na křižovatce na CZcams.
Napište nám svůj názor a podělte se o zkušenosti.
Sledujte příspěvky na FB Hlasy dětí / hlasydeti
Napište svůj dotaz nebo názor na práva dětí na na www.hlasydeti.cz
Upozornění: Toto video je určeno výhradně pro soukromé a individuální použití. Použití na základních a středních školách je možná pouze s podporou metodické příručky, která je dostupná ke stažení na www.hlasydeti. Jiné použití je v rozporu s licencí, které patří organizaci DOMUS - Centrum pro rodinu.
Co bude dál s Kevinem?
Kevin se nemusí vrátit k pratetě. Pokud by se stanovisko Kevina změnilo a chtěl se do péče pratety časem vrátit, musela by ona sama prokázat sociální pracovnici orgánu sociálně-právní ochrany dětí, že má schopnosti se o Kevina postarat. To znamená, že by s největší pravděpodobností musela navštěvovat některé odborné poradenské zařízení, které by jí s výchovou Kevina bylo schopno pomoci a napomohlo nastavit její výchovné kompetence a dovednosti pečující osoby.
Kevin může být přímo z nemocnice svěřen do pěstounské rodiny, kde může vyrůstat až do své zletilosti i déle, než se sám postaví na vlastní nohy.
Může být svěřen do péče některého z dětských domovů, které připravují děti na prahu dospělosti k samostatnému životu a plně respektují práva, potřeby a také přání dětí.
Kevin může přejít do péče jiné osoby z jeho širšího příbuzenstva, která bude schopna přijmout Kevina takového, jaký je, bude respektovat jeho osobnost, právo na soukromí, právo otevřené budoucnosti a právo na jeho vlastní identitu.
Kevin bude pravděpodobně vyžadovat pomoc psychologa či jiného psychoterapeuta v důsledku prožitých traumat a pocitu vlastního selhání, protože místo řešení zvolil únik, tj. sebevraždu.
A jak si Kevin ublížíl že skončil v nemocnici
Proč Kevin řešil svoji situaci pokusem o sebevraždu?
Kevin pociťoval situaci jako bezvýchodnou a stala se pro něj bez cizí pomoci neřešitelnou. Ocitl se v krizové situaci, kdy jedná člověk často ve zkratu myšlení a volí pro něj nejjednodušší řešení, často sebepoškozování (nejčastěji mělká řezání na končetinách, rozškrabávání si kůže na těle apod.), demonstrativní pokusy o sebevraždu, které ale mnohdy končí fatálně. Systém na ochranu dětí v tuto chvíli nefungoval, jak fungovat mohl a měl. Rozhodně nebylo správné zvolit řešení, které si zvolil Kevin, stejně tak jako demonstrativní sebepoškozování, jenž má většinou vyvolat zájem druhých. Vždy jsou k dispozici řešení, která vedou ke zlepšení situace bez ohrožení toho nejcennějšího - zdraví či života.
Kdo mohl něco udělat?
Nejspíše prateta nepociťovala potřebu řešit svůj přístup ke Kevinovi, který považovala za jediný a správný. Reagovat mohla třídní učitelka v situaci, kdy prateta rozhodovala o změně školy a tvrdila, že na gymnázium Kevin nepatří. Reagovat mohli spolužáci nebo kamarádi Kevina nebo jejich rodiče, pokud o situaci od svých dětí věděli. Mohla reagovat sociální pracovnice, která s Kevinem při pravidelných návštěvách měla hovořit a je kompetentní doporučit krizovou intervenci nebo terapeutickou péči, například ve Středisku výchovné péče nebo na pracovišti klinického psychologa. Mohl reagovat sám Kevin tím, že se se svým trápením svěří.
Ke svěření Kevina do péče jiné osoby než pratety mohlo dojít dříve než po jeho neuváženém jednání.
Byl správný přístup pratety k péči a výchově Kevina?
Kevin byl u pratety zajištěn po stránce materiální péče dobře, měl svůj pokoj, měl zajištěno jídlo, ošacení, nestrádal nijak materiálně. Určité rezervy se však projevily ve výchově a saturaci duševních potřeb Kevina. Kevin ztratil soukromí, pochopení a porozumění a stal se terčem nevybíravých slovních útoků pratety, výčitek, nedůvěry, pomluv a neodůvodněných nařčení. Přístup pratety k výchově Kevina byl přísnější, než byl zvyklý u své dědečka, a vygradoval do psychického týrání, které skončilo pokusem o sebevraždu. Prateta se v průběhu péče o Kevina stala osobou, která není schopna bez pomoci jiných (odborné pracoviště) zvládat nároky péče o dospívajícího chlapce, nenašla či ztratila schopnost porozumění a empatie a nebyla sama schopna získat potřebný náhled na potřeby Kevina. Mezigenerační rozdíly bohužel často přináší nepochopení potřeb jedné či druhé strany, mnohdy oboustranné. S přibývajícím věkem se začínají často projevovat také geriatrické syndromy, které ovlivňují chování osoby.
Náhradní rodinná péče, respektive pěstounská péče prarodičů nebo dalších osob generačně vzdálených končí častěji neúspěchem než u náhradních rodičů věkem blízkých rodičům biologickým.
ja sem z toho brecel
Měl Kevin právo rozhodnout, co s ním bude dál?
Ano, bezesporu měl právo se sám vyjádřit k tomu, že se necítí u pratety dobře, že ztratil své soukromí, že mu teta nerozumí, že má na něj nepřiměřené nároky, že se trápí, cítí se nechtěný, bezmocný, osamělý a nemá kolem sebe nikoho, kdo by mu byl oporou. Kevin se mohl svěřit kamarádovi, učitelce nebo sociální pracovnici orgánu sociálně-právní ochrany dětí, která rodinu musí dle zákona pravidelně minimálně 1x za 6 měsíců navštěvovat. Sám Kevin mohl navštívit pracoviště orgánu sociálně-právní ochrany dětí nebo tam alespoň zavolat a promluvit si se sociální pracovnicí dřív, než se rozhodl k sebevraždě. Kevin také mohl své trápení zavolat na krizovou linku telefonické pomoci, a to zejména v době, kdy mu bylo nejhůř. Tady by mu poradili, jak dál postupovat, a společně mohli odvrátit způsob vyřešení situace, který si sám zvolil. Náhradní rodiče (ale i dítě samotné) se v případě vztahových, komunikačních a dalších problémů mohou obrátit také na Středisko výchovné péče, které je formou individuálních konzultací či stacionární nebo internátní péče rovněž kompetentní pomoci.
Aspoň nejsem ten který komentuje svoje videa jako jediný
Bylo správné, že se o Kevina starala jeho prateta?
Rozhodnutí o tom, kdo je povinen pečovat o nezletilé dítě, o něhož se nemohou starat rodiče, záleží na rozhodnutí soudu. Ten je podle zákona povinen znát názor dítěte s ohledem na jeho věk a při rozhodování k němu přihlížet. Prvním, kdo bývá zpravidla osloven, je někdo z blízkých a příbuzných dítěte. U Kevina to byla sestra jeho dědečka, která svému bratrovi přislíbila, že se o něj po jeho smrti postará. V době, kdy o tom soud rozhodoval, to bylo nejvhodnější řešení před svěřením Kevina do péče cizí pěstounské rodiny nebo jeho umístěním do dětského domova.
sve tety od treba tatovy strany ne
Jak bys to řešil ty?
Práva dětí na křižovatce nevím to je těžká otázka