Petr a jeho právo na rodinu
Vložit
- čas přidán 28. 09. 2015
- Ne všichni dospělí se mohou stát dobrými rodiči, někteří by potřebovali pomoc a čas dozrát. Rodičem člověk zůstává, ani když o to příliš nestojí, nebo to neumí. Existují sociální služby, které umí takové rodiny doprovázet, aby děti nemusely skončit ani v dětském domově, ani v pěstounské péči. Je sice hezké, že se umíme postarat o děti bez adekvátního rodinného prostředí, ale co s nimi bude, až jim bude osmnáct? Co si odnesou do života?
Sledujte další příběhy na kanálu Práva dětí na křižovatce na CZcams.
Napište nám svůj názor a podělte se o zkušenosti.
Sledujte příspěvky na FB Hlasy dětí / hlasydeti
Napište svůj dotaz nebo názor na práva dětí na na www.hlasydeti.cz
Upozornění: Toto video je určeno výhradně pro soukromé a individuální použití. Použití na základních a středních školách je možná pouze s podporou metodické příručky, která je dostupná ke stažení na www.hlasydeti. Jiné použití je v rozporu s licencí, které patří organizaci DOMUS - Centrum pro rodinu.
Petr se bude muset vyrovnávat především s tím, že mu zcela chyběl pravý tatínek. A o tom se ve filmu jaksi nemluví.
Příběh je založen na skutečné události, kdy Petr zkrátka neměl štěstí na svého biologického otce, který od matky odešel ještě dřív, než se Petr narodil a neměl o něj zájem, ačkoli o jeho existenci věděl. Bohužel i s takovým nezodpovědným přístupem k dětem se ve společnosti setkáváme. Své rodiče si děti zkrátka nevybírají
Co bude s Petrem dál?
Petrova výchozí životní pozice není ideální. Zážitky z dětství, noční strachy, nepravidelný denní režim, výčitky jeho matky, pocity viny, zásahy policie v bytě i pobyt v dětském domově, to vše zanechává v dětské mysli znatelné negativní a nesmazatelné stopy. Petr si některé věci nedokázal vysvětlit a dlouho ještě nedokáže. Některé vzorce chování, které považuje za normální, nejsou vhodné. Zde je příležitost pro pěstounskou rodinu, která funguje normálně v porovnání s Petrovou biologickou matkou. Petr má sám možnost sledovat, co je jiné v nové rodině. Někdy možná narazí - děti ve škole se mu mohou smát, že o něj jeho matka nestojí nebo že nemá tátu. Ale to samé může zažít dítě rodičů z rozvedeného manželství či odloučeného nesezdaného partnerství. Petr však poznává bezpečí domova, které se svou matkou nezažil. Možnost budovat pozitivní vazby se svou biologickou matkou i s náhradní rodinou je obrovskou devizou, ze které Petr může vytěžit za přispění všech zúčastněných to nejlepší. Je to důležité, aby zapomněl na to špatné a vzpomínal na to dobré.
Proč matka Petrovi vyčítala, že jim zkazil společný život?
Dítě není odpovědné za jakékoliv chování svého rodiče - za žádné prohřešky vůči dítěti ani za jeho nezralost či zahálčivý nebo nemravný život. Dítě nezodpovídá za rodiče v ničem. Rodič zodpovídá za dítě, naopak to neplatí. Výčitky jsou projevem nezralosti osobnosti pro rodičovství a možná také neschopnosti přijmout odpovědnost za svůj život.
Je pěstounská péče pro Petra v jeho situaci vhodná?
Je to nejlepší varianta pro dítě, které má otevřenou cestu do své původní rodiny a zároveň jinam, pokud to pro něj bude vhodnější. Rodičům není nic zapovězeno. Pokud budou schopni pro dítě vytvořit to nejlepší možné prostředí z pohledu jeho potřeb, je na místě, aby se dítě do rodiny vrátilo a svou budoucnost spojilo se svou původní rodinou. Pokud se tak nestane, je zde možnost, aby dítě spojilo svou budoucnost s novou rodinou, která ho přimkne do svého kruhu a ukáže mu, že je možné žít jinak, lépe, bezpečněji, přirozeněji.
Měla by pěstounská rodina umožňovat styk Petra s jeho matkou?
Dítě má právo znát svůj genetický původ. Má právo se stýkat se svými biologickými rodiči i širší biologickou rodinou. Proto nová rodina má povinnost pomáhat dítěti udržovat styk s jeho původní rodinou, pokud je to žádoucí. Pokud o to dítě stojí, nemělo by tomuto kontaktu být překážkou nic, kromě zvážení případných negativních vlivů rodičů či širší rodiny na dítě.
Musel Petr skončit v dětském domově?
Vzhledem k rodinné situaci, nebezpečí hrozícímu dítěti a nevhodné péči se svěření Petra do ústavní péče jeví jako vhodné, žádoucí a pro jeho život ochranné a zároveň dočasné řešení. Opět se potvrzuje, že i když ústavní péče není nejlepší z hlediska budoucího vývoje dítěte, je tato „přestupní stanice“ pro dítě vhodná. Dítě má prostor získat pomoc a podporu, kterou v určité životní vypjaté situaci potřebuje, a také čas na regeneraci. Rodiče mají čas upravit rodinné prostředí pro navrácení dítěte do rodiny anebo se rozhodnout, co bude dál v jejich životě, do kterého jejich dítě přirozeně patří.
Proč matka strašila Petra příchodem sociální pracovnice?
Sociální pracovnice orgánu sociálně-právní ochrany dětí „nekradou“ děti, ale chrání děti prostřednictvím profesionálních znalostí a zkušeností.
Matka však věděla, že sociální pracovnice přinášejí problémy pro ni. Bude muset počítat s kontrolami v rodině, jestli se o Petra řádně stará. Nezanedbatelnou roli tu hraje i praktické hledisko. Pokud je dítě odebráno z rodiny, rodiče ztrácejí nárok na mnoho sociálních dávek, a to je bolestná sankce.
Je v pořádku, když dítě vidí své rodiče pravidelně konzumovat alkohol?
Rodiče by si měli uvědomit, že jejich chování děti přebírají. Pro děti jsou jejich rodiče vzory a autority, které jim vštěpují normy chování. Pokud je alkohol běžnou součástí rodinného života, pak i pro dítě se stává součástí jeho představ a fantazií, což není správné. Přijímání alkoholu jako běžné každodenní součásti života zakládá nevhodné vzorce chování dítěte do budoucna. Je potřeba pomýšlet i na případné riziko závislosti na alkoholu v budoucnosti.
Je správné, že Petrova matka pořádala ve svém bytě, kde spal Petr, hlasité večírky?
Malé dítě by mělo mít pravidelný režim, který mu pomáhá zažít si určité denní rituály a pomáhá mu dělit den mezi povinnosti a odpočinek. Pokud má dítě noc spojenou s odpočinkem, což je v jeho věku správné, jakékoliv narušení pro něj znamená strach. Stejně jako velké množství lidí, které dítě nezná. Navíc „bujaré“ večírky pro něj nejsou vhodným vzorem do budoucna.
Byl dětský domov pro Petra v jeho situaci správnou variantou?
Určitě ano. Petr našel v dětském domově skupinu lidí, kteří o něj pečovali a poskytli mu veškerou péči a podporu, kterou v danou chvíli potřeboval. Matka ho mohla navštěvovat, kdykoliv chtěla. Petr mohl v klidu spát, v klidu jíst, v klidu si hrát, v klidu se vzdělávat a v klidu žít. Tedy bylo mu zde poskytnuto vše, co neměl doma. Dětský domov má ještě jednu výhodu - má okamžitě k dispozici odborníky (psychologa, speciálního pedagoga, sociálního pracovníka), kteří tady jsou pro dítě a jsou připraveni mu pomoci.