Mýty o výživném na děti

Sdílet
Vložit
  • čas přidán 24. 09. 2015
  • S Bc. Lucií Asenovou, zakladatelkou Asociace neúplných rodin, o. s., o nedostatcích v nastavení placení výživného na děti v České republice a mýtech, které téma alimentů provázejí.
    Související článek: goo.gl/8ZSH9x.
    00:16 Jak velkého množství českých rodičů se při dnešní rozvodovosti týká problematika výživného?
    01:58 Jsou možnosti stanovení výživného stejné v případě vdané ženy i svobodné matky?
    02:27 S jakými nejčastějšími mýty, které se týkají výživného, se setkáváte ve své praxi?
    05:06 Patří k nejčastějším dotazům ten, o kolik peněz si rodič má říct a na základě čeho?
    05:32 Bylo by stanovení výživného v tabulkách pro žádajícího rodiče jednodušší?
    06:18 Jeden z problémů je dostat se ke stanovení výživného, další velkou bolestí je pak vymáhání v případě neplacení…
    07:22 Jaké možnosti dnes legislativa nabízí mamince či tatínkovi, kteří marně čekají na zaplacení soudem již stanoveného výživného?
    12:50 Kde mají rodiče hledat informace a pomoc, když potřebují řešit výživné, ať už je to žádost o něj, nebo neplacení stanovené částky?
    15:10 Rodiče-samoživitelé patří ke skupině nejvíce ohrožené chudobou, výdaje za právní služby v případě neplacení výživného si tak mnohdy nemohou dovolit…

Komentáře • 1

  • @herouttom
    @herouttom Před 6 lety +3

    V podstatě všechno jsou to pravdivé informace. Jen doplním části, které se do rozhovoru buď nevešly, nebo nechtěli vejít.
    1. Česká republika se prohlašuje za právní stát. Základem právního státu je mj. i předvídatelnost soudních rozhodnutí. Tím, že výživné není předvídatelné, tak to popírá principy právního státu a řadí ČR kamsi k "bánánovým republikám".
    2. Neplacení výživného je samozřejmě odsouzeníhodné. Na stranu druhou je obrovské množství případů, kdy je druhým rodičům vyměřeno tak vysoké výživné, že ho prostě nejsou schopni platit, jelikož nemají z čeho. Je to často důsledek bodu prvního, kdy řada soudců není ochotná ponechat druhému rodiči alespoň životní minimum. Neumím si představit otce, který raději dobrovolně nastoupí do vězení, než aby zaplatil výživné, které má někde doma jak se říká ve štrozoku.
    3. Existuje i obrovské množství otců, kdy matky přestanou respektovat nařízení soudu a nepředávají děti otcům alespoň ty minimální 4 dny za měsíc. Takoví otcové se pak mylně mohou domnívat, že když matce prochází porušování rozsudku a všechny instituce protizákonné chování matek kryjí, tak že i otcové mohou nerespektovat tentýž rozsudek, který už respektován není. To je ale veliký omyl. Matkám je v drtivé většině promíjeno porušování rozhodnutí soudu a vymoci předávání dětí je prakticky nemožné, ale vymáhání výživného po tocích je dobrý byznys. Matkám prakticky žádný trest v praxi nehrozí, ale jak již bylo řečeno, trestný čin je v dnešní době druhý nejčastější trestný čin v ČR.
    Toto je potřeba dodat pro úplnou objektivitu. Ještě nezapomínejme, že navyšování výživného se dělá běžně i zpětně, ale snižování výživného v případě, že třeba otec přijde o práci trvá velice dlouho (i více jak rok) a neplatí zpětně. Otcové tedy platí výživné i z příjmů, které již dávno nemají.
    Jen doplním. Já jako muž pečuji o dítě (světe div se, ale možné to je i v ČR). Na výživném jsem nikdy nedlužil ani haléř, naopak jsem na výživném téměř rok neviděl ani korunu a naopak jsem za dítě ještě musel platit. Nehájím tedy neplatiče výživného z osobního důvodu, ale spíše z mě známé soudní opatrovnické praxe.