Přístav pro plachetnici - (korigované, trochu zrychlené) - Ashin Ottama
Vložit
- čas přidán 26. 06. 2024
- Zakotvení a výlet plachetnice (= odpojení mysli od mozku a těla)
Obsah: (klepnutím na modrý časový údaj přehrávač skočí na uvedenou pozici)
00:00 Úvod: jsme šáleni
05:25 Vztah mozku, mysli a vědomí - à la Ottama
08:53 Přirovnání z počítačového prostředí
11:38 Moment prozření v posteli
14:55 Analogie mimotělní zkušenosti
16:02 Bouračka během operace srdce
20:40 Silná provázanost mozku a mysli
22:05 Mimotělní vidění
23:30 Předěl mezi mozkem a myslí, Qualia
24:28 Aktivity mozku jsou principiálně nevědomé;
fMRI, PET, EEG, CT zobrazí jen nevědomé aktivity mozku
25:57 Esoterická těla
27:25 Vampýr v zrcadle
30:22 (Ne)reálnost astrálního cestování
31:24 Smrt, revize životních zážitků - transfer karmy
35:16 Varování
36:58 Principiální evoluční omezenost tvorstva
39:30 Projevená a neprojevená skutečnost
40:22 Obydlené frekvence Jsoucna
41:27 Posunutí asemblovacího bodu
45:26 Inteligence z jiné frekvence Samsáry
46:50 Dvojí extrém a syntéza
- - - -
(Prý inzeráty se objevují i během videa a ruší - mohl by někdo poradit, jak se to dá vypnout?)
🙏
Děkujeme Bhante za další možnost virtuálního setkání. Udivuje mě, jak přesně si pamatujete o čem jsme spolu kdysi mluvili. Do zrcadla jsem se nepodíval, - vzpomínám si, že to často nebylo jen na vůli člověka, kam se podívat a co dělat, někdy to člověkem tak "smýklo" a najednou byl někde jinde a nevěděl kde. Ale ať už to bylo cokoliv, člověk zřetelně cítil, že je to něco jiného než běžný sen a i po těch mnoha letech jsou některé vzpomínky velmi živé.
Se srdečným pozdravem, Standa a přátelé
Stando, nestalo se ti někdy, že při procházce po bytě jsi došel až do ložnice a tam viděl spící vlastní tělo v posteli? Možná, že mysl se takovýmto konfrontacím vyhýbala a do ložnice procházka právě nevedla...
To se, myslím, nestalo. Ani si nevzpomínám, že bych si byl někdy vědom návratu zpátky, uvědomil jsem si to, až když jsem se probudil. Ale to "vystupování z těla" to bylo vědomé a probíhalo vždy stejně a bylo zajímavé, že se to "jemné tělo" nevzneslo nad to hmotné, jak se to někdy zobrazuje, ale jakoby v kotnících byl pant a to tělo se postavilo, jalo když se staví májka, a pak se odpojilo od nohou a šlo-nebo spíš putovalo-dopředu. K pohledu zpět, myslím, nikdy nedošlo. A taky si nevzpomínám, že by bylo třeba hýbat nohama, jako při klasické chůzi. Jen se stálo a člověka to táhlo kam bylo třeba. A někdy si člověk pamatoval souvislejší pasáže, někdy jen útržky. Jeden z oblíbených útržků je, když se prostupovalo zdí a při tom jsem si uvědomil "Vždyť to přeci nejde, projít zdí" - a ono to pak opravdu nešlo, jednou mě v té zdi uvázla noha, že jsem ji nemohl vytáhnout a cítil jsem ty cihly a maltu, jak mi tu noho rozdírají. Když jsem se pak probudil, díval jsem se na nohu, jestli není odřená-ale nebyla. Když se nepochybovalo, tak to šlo hladce-když vznikla pochybnost, byl problém. Ale bylo těžké nepochybovat-když si člověk řekl, že nesmí pochybovat, tak už vlastně pochyboval a více či méně to drhlo-doslova.
@@bodhipala1
Zajímavé Stando jak logika vrací a provazuje mysl na spodní materiální tělo a na materiální svět, kde se skrz zdi přece chodit nedá. Dej víc detailů: chůze tedy byla spíš vznášení - asi vždy na úrovni fyzického těla - anebo i výš? Viděl jsi část ‚svého‘ těla - tu nohu nebo ruku (prošla ruka klikou dveří?), byla noha nahá nebo oblečená, měla ruka rukáv pyžama nebo košile, jak asi dlouho takový výlet trval, co bylo na druhé straně zdi, jaké pocity to doprovázely - atd. Dík za příspěvek.
Příliš podrobností si nepamatuju a asi jsem si jich ani moc nevšímal - chůze byla spíš vznášení na úrovni fyzického těla. Nevzpomínám si, že bych „své tělo“ vůbec viděl, bylo to spíš jen pociťování. Bylo přítomno vidění, zrakový vjem, ale nevzpomínám si, že by byly přítomny i ostatní smysly (slyšení, hmatání, chutnání, cítění), ani si nevybavuji, že bych viděl své ruce a nohy - i tu nohu uvázlou ve zdi jsem jen cítil-i když velmi reálně. Většinou to byly jen útržkovité zážitky, - ten s tím záměrem přečíst titulek ranních novin byl spíš výjimka, párkrát se ještě v tomto stavu podařilo chtít si to nějak ověřit, ale zážitek skončil dřív, než k tomu došlo. Vzpomínám si, že se tyto zážitky většinou dostavovaly, když se člověk v noci probudil a pak znovu usínal. Jednou se to přihodilo, když jsem přišel odpoledne z práce a šel si na chvíli zdřímnout. Tak jsem to pak zkoušel opakovat a po práci se šel zdřímnout a v téhle době to tak 2x v týdnu přišlo. Myslím, že to mohlo trvat tak půl roku až rok, v době když mi bylo asi 25 let. Od té doby jednou za čas přijde spíš takový náznak. Tehdy to bylo poměrně časté, intenzivní a lákavé. Člověka láká všechno, co přesahuje běžnou zkušenost, ale pak jsem si uvědomil, že to může být i zavádějící.
Často si vzpomenu na to, co mi říkal Petr Pavlík, že kdysi mu jeden starý mnich řekl: „Dokud to něco je, tak to není ONO“. Ale pro člověka je to „něco“ většinou lákavější než to ONO.
Vzpomímám si, jak jste na jedné přednášce nebo kurzu řekl, že člověk často nastupuje duchovní cestu s úplně mylnou představou, kam ta cesta vede….
Ale je pravda, že i když tam člověk má nějakou mylnou představu (která je pro něho lákavá), tak ta cesta si postupně člověka upraví k obrazu svému a postupně se pro člověka stává lákavé to, za čím by zpočátku vůbec nemel touhu jít … zdá se, že je to moudře zařízeno …
@@bodhipala1
Dík Stando za další ujasnění. Můj zájem na podrobnostech spadá do kategorie "smrt těla a přerozování". Pro historického Buddhu to byla centrální okolnost pro praxi "ukončení neblahého" - a pro mne také. Současná doba se na Západě ráda tomuto tématu vyhýbá, neurologie prezentuje poznatky, že mozek je schopen vytvořit jakoukoliv zkušenost, evoluční biologie dokládá, že život na zemi se mohl sám zažehnout. Já (a mnozí další) zdůrazňuji zase to, co ideu přerozování podporuje - ale hmatatelných faktů je málo; NDE a astrální potvrzený výlet je téměř to jediné, co možnost oddělení mysli od mozku dokládá. Pro samotnou praxi Dhammy je to ale dost irrelevantní, jak sám píšeš.
Mimochodem, já jsem si dal v prvních intenzivních meditacích instrukci "ať je to cokoliv - není to ono" - a byla to užitečná sebeinstrukce.
pardon bhante, Platon, myslím, že správněji nebyl v "idealistické rovině" , alebrž v "rovině ideí"
Ano, ano, Rosťo, Platon byl “ideistou”. Myšlení, myšlení je jen myšlení - já mentální konstrukty a filosofii posledních tisíců let neberu příliš vážně; popravdě, myšlení právě brání skutečnému poznání a ‚pravdě‘.
Encarta: In the writings of Plato and Aristotle the dominant strains of idealism and materialism in Greek philosophy reached, respectively, their highest expression, producing a body of thought that continues to influence philosophical inquiry. Microsoft ® Encarta ® Reference Library 2005.
@@bodhipala1 bhante děkuji za odpověď, v tomto ohledu je čeština myslím přesnější
děkuji ti za velmi podnětný dhamatalk, pouštím si to po několikáté, asi budu potřebovat ještě nějaká vysvětlení