EP106&3/4 Michel Foucault a Huxleyho Konec civilizace
Vložit
- čas přidán 21. 01. 2020
- Čau! Dneska navážeme na sobotní video o Huxleyho Konci civilizace a podíváme se na to, jak by Huxleyho text četl francouzský filozof Michel Foucault.
Literatura:
Michel Foucault: "Dějiny šílenství v době osvícenství", "Dějiny sexuality I-III", "Dohlížet a trestat", "Archeologie vědění".
Vladimír Macura a Alice Jedličková (eds.): "Průvodce po světové literární teorii 20. století."
Michael O'Brien: "A Post-Lacanian and Postmodern Interaction with the Utopian Project od Modernity: Ideology and Power in Brave New World."
Jonas Hässig: "Die gesellschaftliche Relativität des Wahnsinns im Lichte von Huxley's Brave New World"
Moc děkujeme všem našim patronům za podporu!
Stránky Na potítku: www.napotitku.cz
Moderuje: David Jirsa
Kamera a střih: Daniel Zezula
Music: www.bensound.com
Chcete naši tvorbu podpořit? Už od $2 měsíčně můžete mít přístup k bonusovému obsahu na našem Patreonu:
www.patreon.com/napotitku
Pořád jsem v šoku, jak taková krása mohla vzniknout na českém youtube. Díky.
Miluju každé tvoje filozoficko-literární video!
Mladí inteligentní a vzdělaní lidé mě uchvacují víc než staří.
Neuvěřitelně uklidňující a obohacující video! Smekám a z celého srdce děkuji, pánové. 🍀🌊❤️
Super minor poznámka k transgender/transsexuálním lidem: "genderová dysforie" čistě technicky "porucha" je; řekl bych, že s tím souhlasí i většina trans-lidí. Genderová dysforie je "silný diskomfort způsobovaným rozporem mezi pohlavní identitou a pohlavím biologickým" - diskomfort způsobuje jedinci závažné problémy -> psychická porucha. Pak je spousta trans-lidí, kteří genderovou dysforii neprožívají, popř. není dostatečně závažná na to, aby jim nějak ovlivnila život, tj. u nich o psychickou poruchu nejde.
Je to slovíčkaření, spíš pro lidi, které to hlouběji zajímá. Aby bylo technikáliím učiněno zadost. Jinak super video 👌
Jenom k té sebevraždě: ona je skutečně otázka, jestli existuje situace kdy se někdo naprosto s chladnou hlavou, racionálně a se zdravým pohledem na svět odpraví. Já bych ani zdaleka neřekl, že je to tak jednoduché jako že se někoho zeptáme, jestli to tak skutečně myslel, nebo jestli to byl jen nával. Z rozhovorů se sebevrahy nezřídka vyplývá, že skutečně mají nějaké latentní duševní neduhy, které si lze představit jako základní kameny. No a člověk si na nich potom může postavit dům z racionality, který se zdá člověku být naprosto legitimní, logicky držící při sobě, ale když se skutečně dopatrá ke kořenům, k onomu základnímu kamenu, vyjde najevo, že něco není v pořadu. A pokud i tehdy člověk řekne: "no ale kdo rozhoduje co je a co není v pořádku" tak se pak ale vrhá do oceánu bezbrehe relativity, která však stojí mimo filozofii. Ani anarchisté, ani marxisté, ani sociální konstruktivisme nevyznavají skutečnou absolutní relativitu, spíše se ne shodují co je správný referenční bod. I když možná se v tomto mýlím a nějaký myšlenkový systém mi uniká, čemuž bych se zas tolik nedivil, je jich mnoho. Nemyslím si vůbec že to bylo hloupé přirovnání,třeba to tak Foucault vážně myslel, jenom mi to nějak nechce do hlavy.
Ty, mě napadají snad desítky sebevražd, které byly naprosto "vykalkulované", Palach, Zajíc, Göring, všichni špioni a váleční zajatci, kteří kousli cyankáli, aby se vyhnuli mučení. Historicky pak třeba Kleopatra, všichni členové kultur, které mají jinou filozofii (Japonské harakiri), židovští vojáci, kteří dali přednost smrti před otrockou prací pro Řím. A i dnes se přece strašně řeší eutanázie, tedy situace, kdy je život tak špatný, že smrt je lepší řešení... Přijde mi úplně očividné, že sebevražda nemusí být vždycky projev nějaké duševní poruchy. O tomhle je výborná kniha "Handbook of Death and Dying" od Cliftona Bryanta, autor tam prochází sebevraždy ve všech možných kulturách i právě v souvislosti s duševními poruchami a sociálním tlakem atd.
@@davidjirsa8582 to jsou dobré příklady, ale zároveň bych třeba neřekl, že je cokoliv normálního na tom být obětí totality, otrokem v Římě, válečným zločincem, nebo válečným zajatcem. Pravda že o Harakiri toho nevím dost, abych o tom nějak rozmlouval. V těch případech uvedených výše bych však řekl že je lepší napravit ty zlé okolností, že náprava by měla být nás cíl, nebo alespoň dočasné učinění snesitelným.
Knížka zní zajímavě, třeba se k ní někdy dostanu.
@@FiikusMaximus Ne, že bych se vám chtěl cpát do docela hluboké debaty, ale jen bych chtěl podotknout, že být otrokem, zajatcem atd. sice není normální stav, ale rozhodně se nejedná o stav psychický nebo dokonce duševní poruchu. Jasně, že je lepší napravit ty zlé okolnosti, ale tohle jsou právě případy, kdy je nějaká náprava nereálná a zvítězí pragmatismus nad nadějí.
Jinak tedy já jsem si při zmínce o tomhle tématu vybavil jinak otřesnou slátaninu Veronika se rozhodla zemřít od Coelha.
Ó, děkuju! Nádhera!
S tou sebevraždou - Čím více sebevrahů, tím méně sebevrahů :-)
Jsi skvělý, jako vždy. :)
Brajgl pobavil. Jinak skvělé!
Dakujem za video! :) mozem sa opytat na vas nazor? O aku moc, pripadne akymi prostriedkami bojuje Foucault pomocou svojho diela a co je to, co si vybojoval?
A bojoval ako individuum proti inym individuam (co si vybojoval v tom boji)? Mne napada, ze akk sucast sucasnych historickych vitazov (homo sapiens - //-) si vybojoval, ze to bol skor on, kto jedol ine tvory, nez naopak. (taky brainstorming - budem rad za odpoved) ❤
Co si myslis o pripadoch, ktore svedcia proti boji o moc - napriklad ked sa niekto stava veganom zo sucitu (ziskava tym nejaku metamoc?)? :)
By me zajimalo, jak udelal konstrukt z pohlavi.
To je asi nejsnadnejsi priklad socialniho konstruktu a na yt je na to tema asi 8 milionu videi.
@ Vsechny organismy maji jediny ukol, a to reprodukci. Bud se jako jedinec zvladne rozmnozovat sam, nebo u vyssich organismu jsou potreba 2 rozdilne kusy. Vyznam pojmenovani techto dvou rozdilnych kusu je vzdy stejny.
K úplný dokonalosti chybí jen správná výslovnost jména El Bosca. Mělo by to být vyslovováno [bos], nikoli [boš].
Ale nejsi určitě první ani poslední... dokonce i Nohavica v jedný písničce zpívá na konci jeho jména "š"
@@diegodimas9073 Já jsem právě chtěl odpovědět, že jsem to slyšel vyslovené jen v Darmodějovi...
Jasně - kdo nevytváří zisk je "blázen"!
Zajímavé filozofické téma, podávané v době, kdy relativně jsme nevěděli, co čeká lidi v blízké budoucnosti, která se každou sekundou překlápí do minulosti, sic bychom mohli říci, že ve vzpomínkách prožité přítomnosti vlastně neustále žijeme přítomností, pokud prožitek byl tak silný, že fixuje přítomný prožitek přes vzpomínku zpětně do přítomnosti s již známým pocitem - toto jsem již v životě zažil. Ovšem filozofie je abstraktní vědou, která se snaží najít nové v tom, co je lidstvu neznámé a nebo hledá nové v tom, co je lidstvu známé, ale snaží se nějakým způsobem toto přetočit v úrovni jiného pohledu na skutečnou věc. A to je směr dost pro civilizaci nebezpečný, protože nevychází z faktu, že chyby dělají jedinci, či jistá společenství, ať je to za pocitu dosažení naplnění závisti či moci, ale že tak činí na základě svého pocitu nevyrovnanosti, možná vzdělanosti nebo jiných přímých či nepřímých skutečností. Nepřímou, kterou člověk sám není schopen měnit je vrozená vada, poškození. Takový člověk je odkázán na pomoc druhých, nebo na vytvoření vlastního světa pro přežití. Zde je vnímána asociace lidí jako základ pro zajištění hodnotného života toho, který neměl možnost ovlivnit sám sebe plně, neb každý prochází životním startem bez jeho vlivu. Ostatní činnost člověka je již dána plně v jeho režii a v jeho neustálém zvažování a rozhodování na každém rozcestí, na které přechází pomalu každou sekundou života. Je to i například tok myšlenek tak, aby slova dávala smysl vět a věty byly interpretací objasnění myšlenky. Jak jsem již podotkl výše, filozofie vzhlíží do budoucna z pocitu neznáma a chtění objasnění, nebo vzhlíží do minulosti s faktickou myšlenkou změny výkladu nebo chápání minulosti s převedením moralizované minulosti oproštěné od zjištěných chyb do přítomnosti. Ovšem filozofie je velmi specifická věda a její skutečný prostor v myšlenkových debatách vyvozuje možnosti života, smrti, vědění apod. vždy pro část populace, která si v tom daném filozofickém směru najde svojí pravdu. Každý člověk je originálem organického a především duševního života a je součástí Vesmíru v podobě energie dobra či zla, podle toho, jak se rozhoduje a jaké skutky provádí. Je to mnohem jednodušší jak filozofie Jasquese Derrida či Michela Foucaulta a mnoha dalších, nejen z oblasti dekonstrukce. Kdyby principiálně každý člověk uměl v sobě potlačit zlo a povznést dobro, nebyly by věznice, systémy by fungovaly a lidé se vzájemně uctívali. Ale i tak jednoduchý princip rozhodování lidé dnes, ani v minulosti a ani v budoucnosti, nebudou umět tak dobře ovládat, aby povznesli civilizaci na vyšší úroveň. Moc, závist a další aspekty zla se denně projevují, tak jak jsme to viděli v Americe při ukázce liberální postmoderny v ulicích mnoha měst, která pošlapala možnou čistou myšlenku takové filozofie pocitem nenávisti, tedy zla. A nebo následně dění v Kapitolu, kde myšlenku obrany svobody někteří potřísnili zase myšlenkou zla za použití násilí. Můžeme filozoficky hloubat i před sumerskou civilizací, ale pokud budeme chtít najít základy lidského bytí, je o jeho rozhodování o svých skutcích zla či dobra..... ostatní je již důsledek jeho rozhodnutí a následně rozhodnutí společenství....
Jako uz jsem tady 40 let, ale tolik velkych myslenek ve dvaceti minutach jsem ve svem zivote jeste neslysel. Kolik mate IQ? Muj odhad je 156.