Problémy sídliště (6/6): Život na sídlišti má i svá pozitiva
Vložit
- čas přidán 20. 09. 2023
- V předchozích pěti dílech minisérie o panelových sídlištích jsme se zaměřovali na jejich problémy a negativa. Abychom sérii hezky uzavřeli, vyjmenujeme si v posledním dílu pozitiva sídlišť a řekneme si, proč život na sídlišti může být skvělý.
Doufám že nás do budoucna bude čekat více takto propracovaných sérií 👍👍🙏
Na sídlišti v Plzni Zadní Skvrňany jsem prožil 30 let svého života, mezi nejlepší věci nepatřilo klepadlo, ale blízká louka, na kterou se až do roku cca 92-3 vyvážela hlína ze stavby družstevních bytů cca kilometr daleko. To, co bylo pro ostatní jen změť 10-12 kopců s navezenou hlínou, pro nás a naši kluko-holčičí partu byla pevnost, kterou jsme si přetvořili plastovýma lopatkama z hračkářství do podoby ne nepodobné domovu Luka Skywalkera na Tatooine; vykopané díra jako skladiště "zbraní", kuchyňský kout, pozorovatelna...., finální verze v našich cca 12-13 letech měla dřevěnou střechu zasypanou hlínou, aby to nikdo neobjevil, střílny pro odpalování petard na špejli, únikovou chodbu vedoucí k blízkému lesíku a skrýš pokladů (hraček z Kindervajec) 🙂
Když jsme se z malého bytu v činžáku ve Strašnicích stěhovali kvůli očekávanému přírůstku do rodiny, hledali jsme byt, který bude velký, levný, blízko přírody a řeky a s vybaveností. Dobu, kdy se dal pořídit levně byt jsme propásli. Z minulosti jsme měli oblíbené Kobylisy a tak jsme hledali v širokém okolí. Byty byly ale malé a dost často celkem drahé nebo jen absolutně nevkusně vybavené. Nakonec jsme shodou okolností narazili na byt v Modřanech. O té lokalitě jsme předtím neuvažovali, vždyť je to opravdu daleko do centra, přesto nakonec vyhrála. Ač jezdím do práce hodinu. Byla to právě kombinace vybavenost, cena, prostornější byt a zeleň. Ano i po třech letech tady mi duše občas krvácí nad určitým nevkusem a neestetikou místa, ale těch kladů je opravdu dost. Za život jsem se stěhoval již celkem jedenáctkrát a z malé zapomenuté vesnice na hranici okresů i lidského zájmu (Lužec nad Cidlinou), jsem se podíval do všemožných částí Prahy (Podolí, Malešice, Řepy, Lužiny, Nusle), další malé vesnice zapomenuté u bývalého vojenského prostoru (Zbožíčko), Lysé nad Labem, Kolína, abychom potom přes několik dalších čtvrtí Prahy (Libeň, Strašnice) už se ženou zakotvili právě v Modřanech. Výhled z balkónu a kuchyně skýtá panoráma Brd s cukrákem a údolím Vltavy i Berounky a okolních blízkých i vzdálených lesů. Tu romantiku výhledu opravdu oceníte. Ať to jsou mlhavá rána, romantické večery nebo dramatická mračna nad Brdy. Cyklostezkou podél Vltavy se přibližujeme z města, ať na Rekole nebo jen dlouhou procházkou s benefitem zastávek v nádherných kulisách i třeba občerstvení na rázovitých místech. Cesta od Mánesa na kole až do Modřan je jako příběh, po cestě se děje tolik osobitých příběhů, že by to dalo na krásnou knihu. Jindy podél řeky opouštíme Prahu krásnou krajinou. Krátkou procházku nabízí Modřanská rokle a okolí Lhoteckého potoka. Ta místa jsou skvělá a benefit kontaktu s přírodou, starými stromy a vůbec natolik jiným světem, vyvažuje trochu depresivní realitu sídliště jako takového. Ať lidsky, údržbou nebo esteticky. A že jezdím do práce hromadkou hodinu? Je to můj čas na čtení knih, které tak miluju. Omlouvám se za malý román, rád jsem se podělil.
JM 2 Roztyly, Chodov, ty ostatní jsou plné ukrajinců . . Opatov a spol ne . .
@@martinwal.9214 Nechápu váš nicneříkající komentář pod tím mým. Upřímně neřeším, kdo je jaké národnosti, ale to jak se chová. Rasové nebo xenofobní názory už by měly patřit dávné minulosti.
Ty Modrany vam trochu zavidim, ackoliv si pravidelne stezuji na dojezdovou dobu na sever Prahy z Luzin :D Kamaradi bydli prave v Modranech a takove obcanske vybavenosti! Na Luzinach vim mozna o jedne lepsi kavarne, kam se da zajit, ale jinak bida. Centralni park mozna fajn prvnich par mesicu, ale brzo se taky prochodi... Clovek si holt musi srovnat priority, no :D
Absolutně se nemáte zač omlouvat. Rád jsem si váš názor přečetl a díky za něj. Ať se Vám s rodinou hezky bydlí!
Kdyz jsme jako mali chodili ven a nemeli jsme hodinky, poznali jsme ze mame jit domu podle velkeho prosteradla, ktere mamka povesila na balkon. Bydleli jsme v 11. patre, ktere bylo z hriste velmi dobre vidět :-)
Já bych zmínil ještě jednu výhodu sídlišť, která bohužel už mizí a to obrovské společenské rozdíly mezi jednotlivými obyvateli. Tím myslím, že jeden vchod obývájí (obývali) lidé od zedníka přes vedoucího po advokáta a to považuji za obrovskou výhodu jak pro konverzaci mezi dospělími lidmi, tak dětmi/mládeží.
Já jsem se tak trošku propracoval vším. 15 let jsem bydlel v paneláku na sídlišti, pak jsem se nastěhoval do centra města do staré zástavby, tam jsem strávil 10 let, dalších 7 let jsem pak bydlel v centru ale v bytové "novostavbě" a teď konečně bydlím ve vlastní nové dřevostavbě na vesnici. A rád vzpomínám na vše. Každý ten typ bydlení měl pozitiva i negativa, ale člověk ty negativa stejně postupně vytěsní. A zbyde jen to hezké. Stejně to (bohužel) funguje u starších lidí, kteří vzpomínají jak bylo za komára dobře... Co se paneláku týče, jsem rád, že jsem tam strávil dětství. To je doba, kdy člověk nepotřebuje po práci klid a relax na zahradě. Hodí školní taškou do rohu a jde ven. A fakt jsme si uměli vystačit s málem. Praskliny v asfaltu? Fajn, daly se do nich cvrnkat kuličky nebo hrát céčka. Kovové věšáky na prádlo? Prdlajs, branka na fotbal. Jaký si tu uděláš...
Děkuju Vám za další inspirativní videjko, do 18ti let jsem žila na pražském sídlišti ze šedesátých let, ano ta fantazie nás děti s venkovními hrami neznala mezí ❤
Díky za shrnutí, nejlepší díl. Na sídlišti jsem vyrůstal a stále žiju a opravdu si vážím toho, jak to tady vypadá a funguje - obchod, restaurace i zdravotní středisko 200 metrů daleko, mnoho zeleně, rozsáhlá území bez aut, MHD jezdící nejméně každých 10 min celý den + spojení večer i v noci. O drtivé většině sídlišť v krajských městech se dá říct, že člověk na nich může žít bez auta a necítit přitom nějaké zásadní omezení. A taková kvalita se opravdu jen tak někde nenajde.
Nové developmenty mi většinou vůbec nevyhovují - obvykle jde o nějaký čtverec hustě zastavěného území, který je spojen s okolím pouze jednou příjezdovou cestou a několika rozblácenými pěšinami. Vybavenost často nulová, školy daleko, MHD mizerná - často končí nutností zřídit novou linku, která obsluhuje jen tuto novou zástavbu a nic jiného, protože dál prostě cesta nevede. Zářným příkladem z Prahy je Nový Zličín - v normálním světě by přes tuto novou zástavbu jezdila aspoň některá linka jezdící směrem na Sobín, ale protože je sídliště neprůjezdné, musela se zřídit linka nová, v tomto případě nejkratší v celé Praze... Jako by si někdo u nových developmentů řekl, že bude řešit pouze parkování, ale na všechno ostatní se vykašle - tak mi to občas připadá.
V zahraničí se občas na nějaké sídliště podívám. Co mi opravdu učarovalo, je Länsi-Pasila v Helsinkách - trochu hustší než naše sídliště, ale zeleně je tam přehršel a vybavenost a dopravní dostupnost dokonalé. Seestadt ve Vídni má také našlápnuto dobře, ale byl jsem tam před 7 lety, a to šlo ještě o staveniště. Toto jsou místa, kam bych se nastěhoval opravdu rád. V Česku ale v mých očích stále vítězí panelákové sídliště, protože po roce 1989 se toho moc dobrého nepostavilo, pokud se budu dívat na širší okolí, a ne pouze samostatný dům.
Moc povedená série. Nejsem architekt, takže mě občas vážně překvapí, jak takový architekt dokáže uvažovat.
Na výšce jsme měli pronajatý byt nedaleko sídliště Brno Lesná. A musím přiznat, že jsme do té spletité sítě chodníků, roklí, lesíků a podivných budov chodili mnohokrát cíleně a rádi. Na procházky, či si zaběhat, do jednoho pajzlíku na pivo. A do dnes tomuto sídlišti vděčím za to, že mi pomohlo objevit úžasný sport, discgolf! Vlastně krásné vzpomínky.
Má osobní zkušenost je Anglie, kde jsem žil spoustu let a ze začátku sem byl fascinován tím, že tam je na velkém městě minimum paneláků co byse spočítali na jedné ruce.
Ale s postupem času jelikož jsem žil na klasickém satelitu, což je nejrozšířenější bydlení v Anglii a je součástí každého většího města, tak tam jsou dvouposchoďové domy namačkány na sebe v obřích celcích a před domem 2 metry čtvereční zahrádky a za domem třeba 8 metrů čtverečních.
A věc je ta, že je to obrovská zastavěná plocha, takřka bez zeleně a stromy to už vůbec a místní stejně ty zahrádky a předzahrádky využívají jen pro odkládání nepotřebných křesel, pohovek a různého nepořádku.
A to sem si pak řekl, zlaté panelové sídliště, kde je lidí stejně jako v satelitu, ale ty všechny domy jsou pěkně naskládané na sebe v podobě bytů a okolo je místo spousty malých nevyužívaných zahrádek spousta celistvé zeleně a volného prostoru.
Takže za mě panelové sídliště, je důstojným a i pěkným místem k bydlení pro ty co nepotřebuji mít svou zahradu za domem, ale díky tomu mají zase park před domem.
Také jsem toto srovnání udělala, a vyšlo mi, že anglické řešení je mnohem lepší. Je na lidech, jestli na maličké zahrádce pěstují mučenku a fuchsii, a pro děti postaví houpačku, nebo tam vyhodí starou pohovku. V paneláku není šance na soukromou zeleň, kromě na balkoně nebo lodžii. Já upřednostním soukromé vlastnictví před kolektivním.
Jo ve velkých Anglických městech je minumum paneláků, ale běžte... Vždyť po válce se tam všude budovali "tower blocks" uplně stejně jako u nás penelová sídliště. Jediný rozdíl je v tom, že vypadají jinak, než české paneláky.
Bratr má v Dublinu dost typickou anglickou řadovku, a divil by jste se, jak se na té zahradě vyřádil.
@@marysmik9812 mylite se. Bydlim na sidlisti kde Adam natacel (Bohnice) a da se to misty prirovnat k zahrade ci parku kde jsou rozhozeny domy. A plno lidi v tomto verejnem prostoru pestuji kvetiny, nekdo vysadi strom, Praha 8 to podporuje. Detskych hrist mam 12 do 800m od domu, placku na sport (fotbal-hokej-bastek) tu je take plno a vse je udzovane. Je tu i nekolik piknik lokalit kde se da grilovat. I to byl duvod proc jsem nedavno prodal zahradu v nedaleke Troji - vyjma bazenku mam vse pod nosem a nemusim kolem toho behat. A misto bazenku je tu Aquacentrum Sutka.
@@marysmik9812Tak mučenka i fuchsie se daj pěstovat i na balkóně a houpačky maj děcka před barákem, sice společné, ale jsou tam 😎
Ahoj, Adame,
jeden bod jste podle mě zapomněl. Souvisí se zelení, množstvím prostoru i těmi dětmi venku a (ne)strachem o sražení autem, ale za mě je OBROVSKÁ výhoda v tom, že sídliště byla primárně navržena s oddělením motorové a nemotorové dopravy a ulice, pokud už tam vedly, tak jsou klikaté, do sebe zatočené a často neprůjezdné a jsou by-default ukázkou toho, jak se do nádherně vymezit z obytných zón transitní doprava.
A s tím souvisí unikátní možnost se naprosto v pohodě pohybovat po sídlišti i po městě za pomoci vlastních prostředků typu koloběžka/kolo/odrážedlo a kolizních míst s motorovou dopravou je oproti centru i satelitu absolutní minimum. Často se nyní proklamuje podpora nemotorové dopravy, cyklostezky, cyklopruhy a tak, ale sídliště jako takové je samo o sobě nejlepším nastavením na takovou infrastrukturu a často obsahovala dokonce páteřní komunikace vyhrazené právě nemotorové dopravě, které spojovaly jednotlivé domy a zóny občanské vybavenosti, školy atd.
Tohle je bod, který mi přijde velice důležitý. Je to nejen o svobodě volby dopravního prostředku, ale i o svobodě pohybu a o možnostech. Ať už je to v Bohnicích Lehnická, v Modřanech Plovdivská-Levského či "Centrální park" Opatov-Háje, tak ve všech případech jsou to skvělé spojnice pro komunikaci, jízdy s nákupem v taškách do domu, projížďky dětí, docházení do škol/školek a tak vůbec. A je to jeden z mnoha důvodů, proč bych nechtěl bydlet v centru Prahy.
To je pravda. Znám člověka co vyrůstal ve stejném městě jako já, ale v dětství se nenaučil jezdit na kole, protože bydlel v centru s hustou automobilovou dopravou, kde to pro děti na kole nebylo bezpečné.
Některé sídliště jsou tak dobře navržené, že děti se dostanou v pohodě do školy, aniž by museli překročit jedinou silnici či parkoviště (a nebo přes jeden přechod).
Zvlášť poslední roky je automobilová doprava naprosto šílená a to i na místech kde to bývalo v pohodě. A lidi jezdí jako magoři.
Přechody jsou k ničemu, protože nevyspalý nervní magor má dost dlouhou reakční dobu a malé dítě může přehlédnout.
Kvůli automobilní idiocii a magorům za volantem dnes i děti ze školky učitelky vodí ven výhradně v reflexních vestičkách.
A ráno musí přechody v blízkosti škol hlídat a regulovat městští strážníci. Kvůli magorům co by správně neměli mít řidičák.
To by bylo zajímavé téma na další díly tohoto pořadu, jak automobilizmus zdeformoval (zničil) urbanizmus v česku. A zhoršil kvalitu života a bydlení.
Už z toho důvodu, že developeři mohou nabízet za přemrštěné ceny nemovitosti kam se veřejnou dopravou plácáte klidně hodinu a půl, protože inzerují "jen půl hodiny utem do okresního (krajského) města". Jenže rozhodně ne v ranní a odpolední špičce, když okresky nepočítaly s tak hustým provozem a dojížděním 40 kilometrů za prací.
Tohle územní plánování měli soudruzi zmáknuté radikálně lépe, než současný kapitalistický chaos, na kterém hrstka vydělává obrovské peníze a naopak prodělává celá společnost a 90% lidí.
@@petrklic7064 Já zase mám ve svém okolí spoustu příkladů kdy to soudruzi totálně pohnojili a předělat to nějak smysluplně je dost oříšek. Navíc ono něco navrhnout bez zapojení aspoň části mozku při úvaze jestli lidi nebudou tak náhodou bohatnout pak dopadá tak jak dnes ta sídliště vypadají.
Ve videu bylo tohle v podstatě zahrnuto v části, že děti mohou vyběhnout ven - systém chodníků atp. oddělený od ulic, kde jezdí auta, jen to nebylo popsáno tak explicitně.
Veliká pravda o rozdílu mezi sídlištěm a satelitem . Moc fandím a mějte se fajn
Pamatuji si na hry na klepadlech, prolézání rozestavěného paneláku v sousedství, zevlování na panelech nachystaných na stavbu, cestu do školy, která vedl přes "hood" party z vedlejšího bloku a kde se musel mít člověk vždycky tak trochu na pozoru... Nikdy na to nezapomenu a vždy, když se na ty místa vracím zjišťuju, že by se tam pořád dalo v podstatě stejně vyblbnout tak, jako za mlada. Ponechme stranou, že dnešní děti to mají jinak, ale ta jistá zakonzervovanost mě vždycky překvapí i dojme zároveň.
Co je to hood?
@@ingridlaskova8526 To je slangový výraz z prostředí amerických černošských, hispánských a dalších čtvrtí, kde si místní gangy hlídají svoje teritoria se střelnými zbraněmi, proti vetřelcům z konkurenčních etnik a gangů. A nejhůř dopadne běloch, když tam v noci zabloudí.
Něco jako Foglarovy "Stínadla" ale v drsnějším dospěláckém provedení a s řadou mrtvých a zastřelených lidí.
Vyrůstal jsem na Nových Butovicích - za mě úžasný sídliště a skvěle vymyšlené. Auta a parkování byla "z venku" paneláků a uvnitř velké prostory vnitrobloků, kde jsme mohli jako děti řádit. Jezdit na kole, běhat, blbnout a to vše bez strachu, že nás něco zajede, protože tam auta nebyla a ten prostor byl obrovskej. Naopak nás hlídalo tisíc očí z oken. Kousek do školy, do školky, k metru.
Doporučuju vám se podívat na mapu a podívat na urbanistické řešení, jsem zvědav na váš názor :)
Na sídlišti jsem strávil 9 let od narození a následně 4 roky v mladé dospělosti.
Z dětství si vzpomínám na spoustu dětí a zábavy okolo, 3 minuty pěšky do školy a horu pozitivních emocí (dnes již nostalgických).
V mladé dospělosti jsem velmi ocenil perfektní dostupnost MHD, skvělou občanskou vybavenost, perfektní původní lesopark a takový ten pocit, že jedu z města (čti centra Prahy) někam pryč.
Vyrostla jsem na sídlišti Bohunice v Brně, za mě unikátní sídliště v dobrém i špatném slova smyslu. Mám vzpomínku ze stěhování, kdy jsem brecela tetě, ze nechci do baráku na vesnici, ze tam nebudou hřiště, prolizacky a s kamarádkami na sebe nebudeme pískat a křičet z balkonu, jestli půjde někdo ven. Vzhledem k tomu, ze jsem studovala stavební fakultu, obor městské inženýrství, jehož stěžejním předmětem byl mimo pozemní stavitelství i urbanismus, zabývala jsem se problematikou sídlišť téměř celou dobu studia. Vrcholem byla diplomová práce na téma veřejný prostor a jeho udrzitelnost, která se zabývala konkrétním řešením prostoru, kde jsem vyrůstala a kde se nyní bohužel pořád nachází dosti nefunkční parkoviště. K sídlištím mám obecně dost ambivalentní vztah, na jednu stranu miluju jejich atmosféru, protože mě to vrací do dětství, na stranu druhou bych zde podruhé bydlet nechtěla z mnoha důvodů zmíněných ve vašem videu. Více takových sérií, moc mě to bavilo.
Českým "Rotterdamem" je město Most, které je podceňovanou učebnicí poválečného urbanismu, v tom dobrém i v tom špatném. Moc bych si přál, kdybyste jednou toto město na severu Čech navštívil a podíval se na něj nezaujatýma očima.
Pardon ale Rotterdam stavěli vizionáři s citem pro estetiku, Most byl postavený se záměrem co nejrychleji a ideálně co nejlevněji, architektonicky je to zajímavé město ale esteticky je pro hnus sorry not sorry
Jestli chce vidět, jak hezkej byl Most (a on byl), koukněte se na Most u Remagenu. Akorát z něj už lítaj' cihly na všechny strany.
@@pavelgregr3568
No, v Mostě jsem bydlel téměř 20 let. Ale ano, v relativně klidné části u (již zbořeného) centra Zahražany. V paneláku nad bývalou 2. ZŠ a "kojeňákem" - ve třetím vchodě od LDNky. Naneštěstí, co se stalo s centrem Zahražany, je docela škoda. A zaplášťování těch paneláků taky dopadlo (svým způsobem) nešťastně - takže teď jsou vidět na hodně velkou vzdálenost.
Tak ono v tom Rotterdamu přecejen i nějaká stará zástavba zbyla... já bych to s Mostem asi nesrovnával..🤔
to je hodne prestreleny srovnani teda :)
Díky za kvalitní sérii. Sám jsem se na Jižní město přestěhoval ze Suchdola a obě lokality mají své klady a zápory. Jižní město v Praze má velmi dobrou infrastrukturu (MHD, obchody, školy, lékaři atd.) a hodně zmíněného volného prostoru, ale za pěknou přírodou se kromě Kunratického lesa musí dál. A estetická stránka Jižního města není nejvyšší.
Za sebe mohu říct, že velice hezky zpracovaná série... díky za to!
Palec na horu za klepadlo! 👏
Naprostý souhlas. Říkám to stále, že my vyrostli na klepadle svařeném z par trubek, a byla to největší zábava, když sme se s dětmi sešli za barákem a hodiny sme hráli přehazovanou přes sušáky! V bezprostřední vzdálenosti sme měli nohejbalové hřiště s hospodou, kam si šli tatové po práci zahrát a posedět u piva. Mámy nás měly na dohled z okna, zatímco ony uvařily a udělaly si čas pro sebe.
Dnes bydlím už 14 let v Plzni na Lochotině a shodou okolností sem včera narazila na nové místo, které mě naprosto dostalo! Lochotin je úžasné sídliště, kde mate nadosah nádherný park, zeleň na každém rohu, bazén, sk8 park, obchody, služby, školy, … jdete a najednou se ocitnete na starobolevecké návsi a myslíte si, že jste prošli červí dírou o 200 let zpět. Pro milovníky architektury tu mame vilovou část s opravdu nádhernými stavbami. Všudypřítomná dostupnost MHD a bezprostřední vzdálenost FN Lochotín je k nezaplacení. Za mě nejlepší sídliště 🥰
Škoda, že nemohu sdílet pohled ze svého balkonu, ze kterého mám celou Plzeň jako na dlani.
"Neexistuje vošklivej strom." Jako je to očividné, ale až když to někdo pojmenuje. Díky.
Tak já si myslím, že by se určitě našla spousta krásně ošklivejch stromů.
Sídliště jsou super - vybavenost, klid, dostupnost do centra a zeleň. Díky za tuhle sérii, zase se trochu jinak koukám na bydlení na sídlišti (v dobrém slova smyslu).
Chtěla bych Vám moc poděkovat za všechny díly a všechna videa o architektuře. Miluju architekturu, i když jsem ji nestudovala. Jsem muzikant, ale mám ráda obecně umění a součástí toho je i architektura. Díky Vám jsem vyšla ze své bubliny a prochozených cest a více se dívám kolem sebe, více zvedám hlavu a pohled vzhůru k budovám, objevuju nové věci, detaily, chodím novými cestami:-) Děkuji!
A k tématu sídlišť mě napadá jedna věc. Jsem původně z malého města, žila jsem jako dítě na předměstí kde bylo spoustu bytovek, ne klasické paneláky, takové sídliště v menším vydání, klepadla, běhání kolem lapm, různé dětské hry před domem jsou mé vzpomínky z dětství( jsem roč.1982 ), ale milovali jsme lezení na popelnice, resp.kratší nebo dlouhé asi betonové boxy s dvířky, kde byly popelnice schované. ,,Jdem na popelnice,, - to byla naše hláška. Hráli jsme tam hry, leželi, lelkovali, po těch dlouhých běhali. Tahle vzpomínka - totální nostalgie, stále tam ještě jsou:-)
Díky, źajímavé. S většinou bych souhlasil, ale zásadní věc kterou nemám na sídlišti rád je velká koncentrace lidí a z toho plynoucí jakási vyžilost veřejného prostoru. Vše je rozbité, tráva sešlapaná a lesík poblíž sídliště je plný smetí. A ano, v centru je to ještě horší... to je pravda. Navíc turisti (hluční, drzí atd...)
Vzpomínám si, když jsmev 90. letech chodili jako děti ven a člověk se seznámil velmi snadno s novými dětmi. Dneska když tam jedu, tak venku nikdo není a připomíná mi to tam město Pripjať.
U nás na sídlišti to tak na hřišti funguje pořád, možná ještě víc než za mého dětství. Tehdy hrálo ovšem roli i to, že děti ze stejné lokality chodily většinou i do stejné školy. Ale i dnes občas slyším z okna, že se na hřišti třeba navzájem představují a seznamují děti, které se tam potkaly poprvé.
Žiji na sídlišti a to velmi rád! Díky Adame za perfektní minisérii.
Já vás tak ráda poslouchám! :-)
Brno Lesná, vynikající sídliště. Jeden díl by si zasloužila
Diky moc za Vasi praci! Za me bych detstvi na prelomu 80. a 90. z dnesniho pohledu nemenil! Vyrustal jsem v Hornich Pocernicich na 2.sidlisti Novák. Bylo nas tam nekolik set deti, kteri se mezi sebou dobre znal. Vy jste naznacil klepadlo, my meli desitky takovychto veci 😊 Nejlepsi byla samoska, ktera mela 3 ruzne velika schodiste. Na kolech ci bruslich to sjel snad kazdy. Parapety na ruzne hry ve vzduchu, steny kramu o ktere se hral tenis, klepadla aj. U nas jsme ale meli (máme) jednu Super vec, a to byla betonova kostka! V 80.letech ji instalovali jako skulpturu do prostoru. Je to od neznameho autora. Ta kostka ma cca 180cm na 180cm s mnoha reliefy a vystupky a veslo se na ni i 10 deti najednou. V ramci socializace a postaveni v hierarchii skupin, na ni musel kazdy vylezt, ci se na ni musel umet pohybovat. I vedlejsi sidliste melo set soch, ktere se nakonec staly prolezackami pro deti spise nez zamyslenou kulturou. 4 z 5 plastik v HP dodnes zustaly. Nejzajimavejsi byla ta s textem Omne vivum ex ovo - prvni ma latiska veta ci souslovi 🙂 Za me byl zivot na sidlisti super a kdyz se vracim za rodici, tak to na me vse okamzite vyskoci 😊 Dnesnich deti mi je ale v tomto ohledu lito, jelikoz to nemaji sanci zazit v takovem rozmeru, jako jsme tu moznost meli my. Kazdopadne poprosim i dalsi serie, jelikoz se dane tema lepe a hloubeji probere, nez vase standardni videa, ktera jsou ale stejne skvela! Na konec bych Vam chtel moc podekovat za tu letitou snahu o osvetu nam obycejnym, co ale muluji architekturu a za vysvetleni pohledu odbornika. Mejte se moc fajn a preji hodne napadu, HK
Jsem rád za tenhle díl, protože přesně popisuje věci o kterejch mluvim neustále a lidi mě označujou za blázna, komouše, "debilního Pražáka" nebo tak něco. Bydlim už 10 let na vesnici a když chci přírodu, tak musim sednout na kolo a jet fakt do lesa, žádná příroda přímo kolem mě neni, maximálně tak pole, ale to neni opravdová příroda. Žádný stromy v ulicích, dokonce i to jedno stéblo trávy co někde vykukuje vidlák něčim postříká aby to zdechlo, nevoní tu příroda, nezpívaj ptáci....pak přijedu někam na sídliště do Prahy a ty vole (pardon, Vy vole), tam normálně gdákaj ptáci, všude vůně květů a stromů, všude zeleň a působí to tak nějak pozitivně. Když se tady zeptam vidláků proč maj tendenci všechno živý zabít, tak oni na to třeba "padá z toho pyl" nebo "padaj z toho listy" nebo "od souseda mi padaj jablka, musí to pokácet" prostě fakt je nechápu. Ta vůně spadanejch listů mě úplně pozitivně nabíjí a na vesnici to prostě necejtim, tam nemaj z čeho padat listy protože tam nic neroste.
Nejvíc mě fascinujou lidi co ohrnujou nos nad panelákem, ale pak si vezmou hypotéku na 40 let na nějakou tu satelitní hrůzu....to radši budu bydlet v podnájmu v paneláku až do smrti, než vlastnit odpornej domek s mikrozahradou v satelitnim městečku kde už chyběj jenom aby z oken koukaly zbraně, asi tak nějak se tam cejtim. Taky tady satelity máme, když tamtudy třeba jedu na kole, tak fakt mam pocit že po mně někdo začne střílet, to je jak v nějakym westernu že rodiče odtahujou děti od oken a zatahujou záclony když tamtudy jdu protože ještě nikdy nikoho neviděli jít pěšky a nevěděj jestli jsem nebezpečnej nebo co. 😀
PS: Nechcete už ukázat i záběry odjinud než z Bohnic?
Asi bydlíme na stejné vesnici. Je tu veřejné zeleně asi jako na parkovišti u Kauflandu, nejbližší les kilometry daleko a když někomu něco řeknu, koukají na mě jak na blázna. Dneska se za přírodou musíš odstěhovat do města.
@@krtekcyberpunker Tak já tady mam Kersko kousek, takže můžu sednout na kolo a za 10 minut jsem v lesích, ale přímo ve městě nebo v okolních vesnicích je to fakt hrozná pustina a nejlepší je jak každej seká trávu kterou sekal před 3 dnama aby tam pak měl v létě žlutou poušť, ty lidi tady jsou totálně posedlí ďáblem kterej jim našeptává "sekat trávu, vykácet stromy, zabít všechen hmyz, zastřelit sousedovi kočku...." 😀
Taky mi někdy připadá že my měšťáci máme lepší vztah k přírodě než kdejaký vidlák. Pro ně je "příroda" to co se dá sníst, zavařit, vyudit, nebo to někomu výhodně prodat či vyměnit se sousedem za něco jiného.
Moje babička byla jediná v ulici na vesnici, s krásně pěstěnou předzahrádkou. Jinak tam většina podlehla dementní "satelitní" módě, tedy trávník 2 cm a zámková dlažba na parkování auta. Přes ty jejich zaparkované auta se ulicí nedá ani pořádně projít. I ty thuje vykáceli.
Fakt horší než na panelovém sídlišti.
@@petrklic7064 To jste vystihnul naprosto přesně, vesničan nikdy nepěstuje nic co se nedá sníst nebo prodat, jsou to hrozný podnikavci, nikdy nic nedělaj jentak, se všim maj velký plány. 🙂 Ono to sice tak nějak dává smysl, ale zase na druhou stranu s tim pěstováním je tolik práce, že já si to prostě radši koupim než abych po práci nastupoval na další směnu doma, jim to za to prostě stojí a svýho volnýho času si (narozdíl od lidí z větších měst) neceněj, je to jinej svět.
@@Pidalin Pak ještě výhodně provdat dcery, vyženit statek nebo grunt ... 😁
Na druhou stranu mají smysl pro velkou širší rodinu. Zatímco měšťákova rodina, to je manžel, manželka a 2 děti.
V případě nějaké větší krize mají venkovani mnohem větší šanci na přežití. Než 4členná rodina někde v Praze.
Suma sumárum je to tak, že funkční stát potřebuje funkční město (průmysl) i funkční venkov (zemědělství).
Já osobně jsem vyrůstal v Modřanech, sídliště Na Beránku. Dům přímo nad Modřanskou roklí. Pak mě vítr odvál do Malešic, opět do paneláku. Trochu horší. Pak do dolních Holešovic do činžáku, kde jsem to doslova protrpěl. A teď v Horních Měcholupech. Kousek od lesoparku. Jsem přesně ten typ, který potřebuje hodně prostoru a málo lidí, bez turistů. Ta centra měst opravdu jen výjimečně jako "atrakci". Je tu plná občanská vybavenost - školky, školy, doktoři, obchody vašeho druhu. Dostatek místa na parkování, mrak zeleně, částečně udržované, částečně zanedbané, prostě všechno. Já bych neměnil ani za zlaté prase. ❤
Zdravím exmodřaňáka 😂
Moc díky za skvělou sérii. Adame, hrozně mě baví, jak umíte propojit přemýšlení nad urbanismem a architekturou s pochopením (mikro)sociologie a psychologie. Mnohokrát jsem byl mile překvpený, že mluvíte o něčem, co vím, ale nenapadlo mě se na to podívat takovým způsobem jako vy. Vaše videa jsou prostě skvělá, díky!
Moc hezké díly a hodně inspirativní. Bydlím na sídlišti a zjistila jsem, že jsem vyloženě sídlištní typ. Všechny pozitiva, které jste uvedl, cíleně vnímám a vždy jsem je oceňovala. Prostor mezi domy, zeleň, doprava a sociální vybavenost. Asi 2x jsme se měli možnost s rodinou přestěhovat do "vlastního bydlení" a vždy jsme se rozhodli zůstat na sídlišti. Už jsme si zde vybudovali síť přátel, které mám 2 min od svého paneláku a každý týden se scházíme a vymýšlíme různé programy. Když byly děti malé, tak jsme jen vyvěsili např. že se ten a ten den bude pořádat lampionový průvod a kdo chce ať přijde. A sešlo se vždy dost lidí, kteří se vůbec neznali. Dokonce znám, že někdo vynese mezi baráky gril a začne grilovat a lidé se přidají. Někdy mám dojem, že (pokud máte zájem), tak kontakt s lidmi je lehčí než v místě, kde mají lidé baráky. Tam si sednou vždy na svou zahradu, za plotem, kde na ně není vidět a žijí si sami pro sebe. Pokud se na sídlišti chcete družit, není opravdu nic jednoduššího. Dokonce i čistící akce mají velký úspěch. Já tu jsem moc spokojená....Mimochodem, Vaše díly jste natočil na sídlišti Bohnice, kde v podstatě zrovna žiji. Tedy hned vedle - v Čimicích, ale v podstatě se pořád pohybuji v oblasti Čimic, Bohnic, Ďáblic a Kobylis. Takže mi byly i Vaše ukázky velmi blízké
dekuju moc
Moc děkuju, pane Gebriane. Se vším souhlasím. Na sídliště jsme se přestěhovali, když mi byly 2 roky. Jsem stejný ročník jako vy, 1979. Pražské sídliště (nová) Libuš (poměrně velké, tehdy 5000 lidí, dnes více, vzniká tam nové metro D). Teď žiju opodál v Krči, taky sídliště. Svoboda tam byla velká, ale za cenu jakéhosi desperádského ducha, který se nad sídlištěm vznášel. "Dětské gangy" (trochu přeháním) na jednu stranu, spousta možností pro dobrodružství, improvizaci a svépomoc na stranu druhou (jsem rád, že jsem zažil svět bez mobilů (zejména chytrých)). To s tou neprefabrikovanou zábavou je podle mne pravda. Co třeba děti dříve, které měly "autíčka" z kamínků či panenky ze slámy? Skutečně to podle mne je hodnota stran té fantazie (otázka, zda dokonalý vizuál obrazotvornost podporuje, rozvíjí, anebo krade). Ta nekontaktnost, velké vzdálenosti na sídlištích, co jste zmiňoval, že není váš šálek čaje, mám rád (tedy dokud ještě dobře chodím 🙂 ). MHD máme fakt výbornou. Příroda bezva, čím víc, tím líp (s tím, že neexistuje ošklivý zdravý strom, zcela souhlasím, soucítil jsem teď s obyvateli myslím že Mexico City, kterým vykáceli tradiční palmy kvůli nákaze). Ale ještě raději než sídliště mám bytovky. To si chrochtám blahem. Nejlépe maloměstké a nejlépe na dohled od lesa, nemusí jich být pohromadě mnoho. Když jedu na výlet do některého českého maloměsta nebo městečka, vždycky si nechám půl hodiny na procházku bytovkové periferie. Jsou i na vesnicích. Bytovka mi přijde dokonalý sousedský kompromis mezi sólováním a anonymitou (v centrální městské zástavbě jsem ovšem nikdy nebydlel a neláká mě to, přijde mi to tam příliš těžké, hutné, autoritativní, jsem člověk bližší periferie, okraje, kamarádka z Vršovic říkala Libuši místo periferie prérie). Mým snem je bytovka u lesa na okraji Jičína (tedy asi by šlo o Řáholec 🙂), když se zeptáte proč, nevím, Jičínem jsem jen dvakrát projížděl. Tak třeba kdybyste natočili díl o bytovkách (jestli už není)? 🙂 Neviděl jsem příliš dílů vašeho pořadu, musím si to dávkovat, architektura je kombinace estetiky, geometrie, sociologie, psychologie a dalších oborů a je pro mne vždy náročné to zodpovědně pojmout. Předevčírem jsem zhlédl díl o Mullerově vile od Loose a už jsem tam naplánoval návštěvu, vemu tam mamku k narozkám, netradiční dárek. S těmi satelity souhlasím, totální trága. Za vše mluví podle mě to, že ty domy většinou na okraji "Horní - Dolní" nazývají bungalowy. Nemá to ducha, má to anti-ducha. Njn. Kéž by to hyzdění skončilo, nechápu tu doprovodnou mentalitu. Mějte se hezky a držím palce, ať vám nevysychá architektonický vhled a daří se...
Nudná "moderní" dětská hřiště, kde i děti nebaví si hrát, to je taky téma samo o sobě. Ještě že aspoň můžou lozit po stromech. Jako my v dětství.
Jako turista miluju chodit právě na takováhle místa 🙂
Mne sa na sídliskách veľmi páčia drobné umelecké diela (plastiky, fontány). Často sú skryté a nevidno ich od hlavnej cesty a o niektorých veľa ľudí ani nevie, až kým na ne náhodou nenarazia. Tie abstraktné z obdobia socializmu často pôsobia, ako pozostatky nejakej dávno zabudnutej mimozemskej civilizácie a dodávajú miestu zvláštnu atmosféru.
Na druhej strane, niektorí ľudia ich nevnímajú vôbec a občas sa stane, že nejakú sochu bez milosti zlikvidujú, napríklad pri rekonštrukcii. V poslednej dobe mám ale pocit, že sú na to ľudia citlivejší a je väčšia snaha diela zachovať.
Tohle je taky velmi zajímavé téma. A něco co u nových developerských projektů ze kterých se snaží vytřískat co nejvíc a investovat do toho co nejmíň, prostě nevidíme.
Ono to za socializmu bylo tak, že nějaké procento z investované částky výstavby bylo povinné utratit za "uměleckou" výzdobu a různé okrasné prvky.
Takto to stále funguje ve vyspělých státech, povinnost investora investovat nějaké procento do výzdoby a umění. Bohužel to nefunguje u nás na divokém východě, kde si developer dělá co se mu zlíbí, stačí když podplatí místní zastupitele a politické bafuňáře.
Na prelome 60-70tych rokov v Košiciach vo VSŽ organizovali "workšop" pre umelcov tvoriacich z kovu. Ich diela sú rozmiestnené po všetkých vtedy vzniknutých Lunikoch (mini sídliská)
Skvělá série. Děkuji. 👍
V Rotterdamu jsem tri roky žila a učaroval mi. Právě tou svobodou, přítomností lidí doslova z celého světa (je to jeden z největších světových přístavů), moderní architekturou a všudypřítomnou otevřeností.
Váš most od Rotterdamu k sídlištím jako takovým mě překvapil, ale současně nadchnul. Jsem původem ze sídliště Ďáblice a na panelákových bytech miluju jejich praktické střihy se spoustou úložného prostoru a taky velká okna a tudíž dostatek světla.
Také jsem tam žil skoro tři roky a zrovna jsem dopsal komentář, který vlastně říká úplně to samé:D nojo, Roffa prostě učaruje
Skvělá série, děkujeme 👏
adam, skvele povedane, so vsetkym suhlasim. ja som tiez panelakove decko. dokonca cely zivot byvam prakticky na tom istom mieste (az na par rokov mimo) a tak si velmi dobre pamatam ake to bolo na zaciatku ked bolo nove a ake je teraz. tie stromy su jednoznacne najvyssia hodnota nasich sidlisk (teda tie ktore ich maju, lebo su aj take kde nie su). kazdemu hovorim ze ludia v nasich mestach maju viac prirody ako ludia na dedinach. dediny bohuzial uplne stratili svoj vidiecky charakter vystavbou obrovskych oplotenych domov novozbohatlikov. plus na sidlisku je taky zdravy pomer medzi anonymitou a komunitou. ludia sa z videnia poznaju ale nevedia o kazdom vsetko ako na dedine :)
Celý život žiju na panelovém sídlišti v Ostravě - jenom chvíli jsem žil s rodiči (asi do mých 2 let) v naprostém centru ve staré zástavbě, a už si asi nedovedu představit ani žít jinak.
Výhody: pestrý výběr bytů a pokud se vyznáte v panelových soustavách, tak vás nic nepřekvapí dokonce víte kde jsou nosné zdi, případě kde se dá rekonstruovat a kde ne.
Dostupnost MHD, dostupnost školek, škol, lékařů, holičů či kadeřnic, hospod a po revoluci i supermarketů či hypermarketů atd. - prakticky město ve městě.
Nevýhody: stavební vlastnosti - hlukové izolace - kdy slyšíte co sousedé v okolí vás dělají. '
Parkovací problém.
Divně barevné polystyrenové rekonstrukce z toho dělají cirkus.
No a některých případech problém se skladbou obyvatel, kdy i ze super sídliště vám dokáží udělat ghetto - ale naštěstí se to u nás v takové míře neděje jako v zahraničí.
Jinak s tou anonymitou to taky není tak horké, někteří lidé vědí o vás v paneláku více než kdybyste bydleli na vesnici :D - díky zvukovým vlastnostem víte kdy člověk otevírá hlavní dveře, pokud jezdí autem tak čím jezdí, v kolik jezdí a v kolik přijíždí zpátky, při stěhování či zakoupení nové objemnější věci (která se třeba do výtahu nevejde) o vás prostě ví každý.
A s těmi hřišti souhlasím s Adamem Gebrianem - takových jsme na sídlišti měli spousty a někdy to byly jenom vybetonované pískoviště či svisle zabetonované kusy panelů (zbytky ze stavby), a pokaždé jsme to hřiště využili jinak - jednou na lezení, pak na fotbal či hokej, či jenom tak posezení, jenomže pak si někdo řekl, že je třeba rekonstruovat a třeba i z šlechetné činnosti tím, že výstavbu hřišť financuje přilehlý supermarket, ale nové unifikované hřiště přišli o "duši" - jsou oplocená, májí své pravidla, řád a nástroje na hraní, ale ta dětská fantazie mi tam chybí (s těmi přestavbami hřišť začali jak už jsem byl dávno dospělý).
Bydlím v Praze Petrovicích a paneláky jsou z konce 80. let. Hlukově jsou dobře izolované, neslyším prakticky nic. Maximálně v koupelně, tak se to stupačkami nese. JInak mnohem lepší než novostavby. Tam je slyšet každý prd.... doslova.
S tím hlukem záleží na typu stavby. Dnes bydlíme v Praze na Jižním Městě v paneláku z roku 1974 a neslyšíme od sousedů téměř nic. Sousedé se nám několikrát omlouvali, že si nahlas pouštějí televizi, ale naše reakce byla, že nevíme, že nějakou mají. Dokonce naši sousedi zjistili až za dva měsíce, že se nám narodil syn. A ten, když byl malý, opravdu nebyl potichu. ;-)
10 let jsem bydlel v Budějovicích v paneláku z roku 1990. Tam jsem slyšel a i rozuměl každé slovo, když přišla sousedum pode mnou hlučná návštěva.
Takže opravdu je to indoviduální problém. Nedá se říct, že každý panelák zanamená, že budete téměř bydlet se sousedy, které jen nevidíte.
@@kachnolos U nás je taky celkem dobře izolováno, ale nedávno si sousedi nad námi koupili sušičku prádla a dali si ji do severního pokoje, který leckdo používá jako ložnici, a ta dělá skrz podlahu hrozně nepříjemné vibrace. Dokud měli lidé tyhle pekelné stroje jen v koupelnách a kuchyních, tak to šlo. Zato teď máme tichý moderní výtah - ten původní dělal takový hluk, že se s ním při nočním klidu nedoporučovalo jezdit.
Tohle byla moc hezká série. Opravdu hodně podnětů na zamyšlení a zajímavých vhledů. Já prožil dětství na malém sídlišti, pak několik let na velkém sídlišti, abych nakonec skončil v menší bytovce-novostavbě. Podle mě je to celé o lidech :-D. Myslím tím to, že kvalitu života na sídlišti (nebo v malé rezidenční oblasti) určují pouze dvě věci: Kolik toho mají lidé společného (jestli vůbec něco) a nakolik jsou ohleduplní (jestli vůbec). Protože ať žijete kdekoliv, kromě samoty u lesa, tak ve veřejném prostoru kolem vznikne nějaký konflikt. A ten se vyřeší tím líp, čím jsou k sobě lidé ohleduplnější. A ať žijete kdekoliv, ve veřejném prostoru vznikne nějaký problém (něco začne chybět, něco přeroste přes hlavu, něco se musí vybudovat, něco se musí odstranit). A čím víc toho mají lidé kolem společného, tím snadněji se domluví na řešení problému a udělají, co je "nejlepší." Bohužel, mám pocit, že ohleduplnosti ubývá a mám pocit, že lidé aktivně pracují na tom, aby toho měli co nejméně společného. Proto je život na sídlištích a v rezidenčních oblastech čím dál, tím složitější.
Mám kvůli práci pronájem bytu v Praze na sídlišti Lužiny a jsem tam nadšená z parku. Něco takového ve městě, kde žiji, nenajdu nikde. A v Praze je to “jen” součást sídliště. Mě sídliště v Praze příjemně překvapila a moc děkuji za vaše videa, moc mě baví 😊
Velmi dobrá série. Bydlím na sídlišti v Trutnově, ale chystaná revitalizace největšího městského sídliště mě zatím příliš nepřesvědčuje. Co mi v tom prostoru občas chybí, je určitá míra soukromí, které skýtá zahrada. Vyrostl jsem v rodinném domě a na té zahradě byl klid. Co oceňuji na sídlišti a souhlasím s Vámi, je zeleň. Tedy stromy. Za ta léta vyrostly do rozměrů, které jinak tu vzhledovou neutěšenost vysokých domů dobře rozbíjejí. Naše sídliště je navíc založeno spíš podélně, v mělkém údolí Úpy a tedy na obě strany je to jen pár minut do přírody, kde jsem v polích nebo v lese. To je velký klad a já doufám, že z okna nebudu nikdy koukat do nějaké průmyslové zóny (máme dům na kraji sídliště), přestože za tratí, na kterou rovněž koukáme, snad město tu průmyslovou zónu plánovalo. To by ale právě pro tu prostupnost do přírody bylo aspoň za mě velmi špatné rozhodnutí.
Adame ja Vás prostě miluju 😊
Zajímavý pohled z odstupu na prostředí v kterém žiju ZAJÍMAVÉ a já vám za to děkuji
Bydlela jsem v dobe covidu v starsi pamatkove budove v centru Prahy (koukala jsem z oken na tancici dum). Bylo to fajn. Velke stropy, budova s historii, vyhled, centrum v pesi dostupnosti, chodili jsme na Karluv most pesky. V lete bylo hlucno, o vikendu jsem si nemohla doprat spanek v prubehu dne, protoze nejake ty vyletni lodi byli fakt hlucne. Nelze nic vystavovat na balkon, protoze to rusi ten vzhled. Velke stropy a starsi okna jsou strasne neefektivni, a meli jsme v lete +19 stupnu uvnitr, v zime jsme museli topit hodne, tak ze ucet za velke stropy byl vetsi. V okoli dost aut, prachu.
Ted bydlim v lokalite Stodulek v ojedinele novostavbe na sidliste. Moc se mi libi prave ta zelen v okoli, dospunost MHD, nemocnic, dostupnost nejruznejsich obchodu. Od Luky od Luzin je system panelaku, ktere jsou do kolecka. Uvnitr toho "kolecka" jsou detske domovy mladezi, materske skolky, skolky, spousta zeleni a hrist, nejsou auta. Na rozdil od centra zde vidim deti hrat bez rodicu mezi sebou. Vzdycky tohle obdivuji (v soucasne dobe). Dost blizko velke parky a prokopak.
Jedine co mi chybi v teto mistnosti - uklid exterieru, a rekonstrukce a modernizace. Napriklad z metra Luka bud vystupite do moderniho OC - coz je super, a kdyz pujdete ne opacnou stranu tak je to tam hnusne, nahore je nejake casino, ty obchody jsou jako kdyby byli spinave. Proste chybi tam ta rekonstrukce. Dokazala bych si predstavit nejakou kavarnu, knihovnu hned nahore.
Z oken koukam v podtstate na nove projekty - Arcus city, Britska ctvrt - jsou to moderni budovy, ted mi pripominaji "panelaky" ale bez panelu, bez socialniho zazemi jakou jsou napr. skolky. Coz je bohuzel, ale nevidim perspectivu u techto mist za 20-30 let.
Vyborna seria! 💪
Díky za tuhle sérii i další videa
Díky, super videa moc se mi tahle serie líbila
Musím říct, že Vaše videa mám opravdu velmi rád. Perfektní práce.
Diky za peknou serii, dobra prace
Doufám, že dožiji na malé vesnici na Kutnohorsku, ale stejně mě tato série o panelakach bavila. Díky!
V Roffa jsem žil skoro 3 roky, holandská natura, architektura, otevřenost, vlídnost je přesně to, co Rotterdam dělá městem pro každého (miluju to město.
Navštívila jsem jen krátce, ale musím říct, že mě to město zaujalo a doteď ve mě zní, co jsem tehdy řekla: "Tady je to určené k životu"
Pekne video.
Vyrostl jsem v paneláku, žil jsem ve zděných, činžovních domech ať už prvorepublikových, nebo po únorových, žil jsem i v rodinném domě. A kdybych si měl vybrat mezi sídlištěm a setelitem. Tak vždy si vyberu ten domek. Ano hodně lidí vyloženě pohrdá bungalovem v satelitu, ale upřímně, já radši budou mít svou zahradu, svou garáž a své prostory, než se tísnit v bytě na sídlišti.
Naprostý souhlas. Osobně jsem byl skoro nejspokojenější v suburbu v Americe...
Moz hezký závěr :)
Odžitých 11 let na sídlišti Máj v Českých Budějovicích byl pro mě (před 20ti lety) utrpením, z toho pak vyplynula má touha žít mimo sídliště. V mých vzpomínkách zůstávají letní večery, kdy sídliště bylo neskutečně zvukově rezonující místo, kde se díky výšce domů a jejich postavení do čtverce s malými průchody a s teprve malými stromy, rozléhaly zpěvy spoluobčanů a křik dětí do pozdních nočních hodin. Parkování bylo zábavnou podívanou, kdy první raní pracanti posunovali nezabržděná auta stojící v řadě za sebou tak, aby si vytvořili místo pro výjezd svého motooře stojícího v kolmém stání. Ne zřídka se při tom rozezněly alarmy znějící do potemnělých rán. Pokud někdo přijížděl nad ránem v dobré náladě, jeho zpěv a troubení nebylo zrovna to, co chtěl člověk slyšet. Byla to také doba, kdy se ještě sušilo prádlo na kovových konstrukcích pod okny, kde si každá hospodyně poctivě za háčky napínala své prádelní šňůry. Když se nic nesušilo, houpaly se zde děti na houpačkách, které tatínci připevňovali a maminky pak sedávaly s kávičkami na přilehlých lavičkách, hlídaly ratolesti a štěbetaly o 106 o svých domácích pracech a co která napekla :)
Výhodou tohoto prostoru byly blízké obchůdky, cukrárna, jesle, MŠ i ZŠ a hlavně cyklostezky do lesa a k rybníkům.
popravdě se to dost změnilo... tohle už většinou na sídlišti nenajdete.
Ty venkovní věšáky na prádlo mohly fungovat jen na venkovských či maloměstských sídlištích. Prádlo je příliš intimní věc, než aby ji člověk vyvěšoval do veřejného prostoru a ještě ji tam nechával bez dozoru. Balkony jsou na sušení ideální vynález.
Tak sídliště Máj v Českých Budějovicích má své specifické problémy díky velké koncentraci tzv. nepřizpůsobivých. Na našem malém sídlišti v jihočeském maloměstě stále věšíme prádlo na šňůry venku, děti se tu houpou na houpačkách a maminky sedí na lavičkách s kávičkou. Vedle domu MŠ, ZŠ, lékaři, cukrárny, obchody a blízko do přírody. A jako třešnička na dortu - na koupání tu máme jezera s písečnými plážemi.
Především díky za skvělou sérii. Vyrůstal jsem na sídlišti v HK, a protože to bylo v 70. letech, byla nás spousta stejného věku, mohli jsme si hrát bez velkého domlouvání. Pár set metrů za panelakem byly louky, pole a lesíky. Navíc beze strachu z aut. Ale v bytě samotném bylo slyšet úplně všechno od sousedů.
Žila jsem v panelovém domě část svého dětství a nesnášela jsem to. Když jsem byla nemocná, nemohla jsem spát, protože každý den někdo od rána do večera vrtal, bouchal nebo řezal. Jakmile zmizela jedna cedule s nápisem "Omlouvám se za hluk způsobený rekonstrukcí" objevila se hned další (10 pater). Soused pod námi pořád hulil. Tak buď člověk v pokoji měl vedro nebo smrad.
Jestli to spíš není o nastavení Vaší mysli.
@@hubitelsycku3459 možná a možná taky o bezohlednosti celkově. Nicméně, prozatím je mi lépe mimo panelák.
@@hubitelsycku3459 Řekl bych, že to jsou objektivní nevýhody.
Přesně. Já jsem navíc zažila inkluzi cikánů, takže dostali byt v přízemí. Potom se 39 partají v domě bálo chodit domů kvůli té jedné, nepřizpůsobivé.
Tak to je spíš o sousedech a české bezohlednosti.
Beru jako + i to, že na sídlišti nejste nikdy sám ♥️.
Záleží v jakém smyslu. Pokud se nastěhujete do nového sídliště v novém městě, minimálně zezačátku se můžete cítit jako když sedíte sám v přeplněném kupé. (lidí okolo hromada, přesto jste sám, když nikoho z nich neznáte)
Dík za inspiraci. Mládí jsem prožil na sídlištích v Přerově, Hradci králové, Pardubicích, Zvoleně, Martině a Břeclavi. Ale to, co zažívám na sídlišti Pod Strání v Mikulově, je zlý sen. Kvůli všehoschopným pokrytcům, preferování podnikatelů a turistů, nevratně zničená úroveň bydlení na sídlišti, viz czcams.com/video/5rKByQZNc64/video.html.
Na sidlistich jsem zil do svych 21 let, prevazne v Modranech. Rodic tam zije dodnes a kdyz obcas jedu na navstevu, tak mam vzdy prijemny nostalgicky pocit, i kdyz dnes mi ta sidliste uz pripadaj na venek mrtvejsi nez kdysi...holt pocitace, internet a mobily (na coz si ale vubec nestezuju, zit dnes jako v 90. bych vazne nechtel, uprimne).
nedavno jsem jen tak hodiny bloudil kolem butovic a prislo mi to tam super az na to, ze par desitek metru od metra bylo opet uplne mrtvo, pritom je tam spousta prostoru s potencialem, jen nechapu, proc se nevyuziva.
taky mam v planu brzo objet vsecky lokality/panelaky detstvi a omrknout jak se to tam za tech 20-30 let zmenilo a doslova se na tuto "exkurzi" tesim :)
Mně připadá skvělé, že na sídlišti má člověk v dosahu třeba pěti minut chůze hned několik škol, školek, DDM, ZUŠ... Je z čeho vybírat, a přitom člověk dovážením dítěte do instituce neztratí půl pracovního dne. Teď žijeme na pražský periferii vesnickýho typu a škola je tu jedna (a i tak dvacet minut chůze daleko), školka taky. Pokud se nechce člověk stát otrokem auta, je najednou daleko těžší si tu naplánovat život, v tomhle mi moje dětství a dospívání na Praze 13 zpětně připadá zlatý.
Dvacet minut chůze fakt není moc. Je to spíš o naší lenosti.
@@ingridlaskova8526Zkuste se vžít do dnešního rychlého světa, kde 20 minut 2x denně je za měsíc spousta ztraceného času. Ono taky pořád nesvítí sluníčko, někdy týden v kuse prší. Osobně mi vadí i těch 20 minut v autě, kolik za tu chvilku potkáte ignorantských a i naprosto debilních řidiců. Googlím malý vrtulníček na cestu do práce. Něco malého bez dveří, jako měli v MASHi, nebo seriálu o klokanovi Skippy, abych nebyl za liného že musim být v teple. Neporadíte mi lepší způsob, jak dostat velmi rozšířené morální kryplíky na větší vzdálenost od sebe ?
20 minut neni hruza, ac me deti to maji 8 minut. Bohuzel i na sidistich ziji matky blbeny, co sve deti vozi 300m autem do skoly, takze u skol kolem 8hod vznika dopravni zacpa a prekazda pro deti co jdou pesky. A neni to ojedinely pripad. Co se urovne vzdelani ZS tyce, nejsou mezi nimi na sidlistich velke rozdily.
@@ingridlaskova8526 Mně nevadí jít s dítětem do školy dvacet minut (a pak dalších patnáct na vlak do práce), ale vadí mi, že si nemůžu vybrat. Že superkonzervativní škola s problémy a špatnou zprávou od ČŠI je jedinou možností v dochozí vzdálenosti.
Plus samozřejmě u školy dvacet minut chůze pěšky pak nastává efekt, že zatímco já tam s dítětem pěšky dojdu (nebo na kole dojedu), už mi tam děti třeba nevyzvedne babička, která by to fyzicky nedala. Což tvoří další z mnoha mikrokomplikací při slaďování pracovního a osobního života, který daj dohromady jednu velkou bolest hlavy :)
Zkušenost se životem na sídlišti mám jen z ranného dětství, ale z toho si nic nepamatuju. Teď když se ale chystám na studium v Praze, tak ač na sídlišti nebydlím, tak si tam čas od času zajedu nakoupit. Stanici Ládví mám jen jednu stanici daleko. Jakmile vystoupím, octnu se v prostoru, kde je mnoho podniků (gastro, obchody). Díky tomu, že je to okraj města zde nakoupím za ceny jako u nás na moravě. To je super
Pohlazení po Duši i rozšíření obzorů. Děkuji.
Sídliště se od sebe hodně liší, záleží v jak velkém městě se nacházejí, V těch opravdu velkých, kde tvoří velké sídlištní celky, mají úplně jinou atmosféru, než v menších městech, kde ani samotné sídliště netvoří tak rozsáhlou lokalitu, aby se z něho vytvořil jakýsi celek, který si dovede vytvořit svého vlastního ducha.
"Shluky" paneláků v menších městech jsou opravdu jen účelovými králíkárnami, kam se dá "uložit" větší množství obyvatel, moc se zde nevytvoří ucelený prostor k životu a za většinou činností se musí jinam. Je to pak ještě méně osobní.
Život na větším sídlišti mi přijde fajn pro mladé rodiny s dětmi. Zvláště na sídlištích, kde se za roky existence vytvořily kusy zeleně se vzrostlými stromy, kde je snadnější najít prostor pro pobyt s dětmi venku, rodiče se mají kde scházet s dalšími rodiči s dětmi. Je to možná jen můj pocit, ale žila jsem na několika sídlištích na různých místech, na některých sídlištích jsem sice nežila, ale dost jsem se tam pohybovala a mohla to pozorovat.
Turisty mezi paneláky se daj potkat. Jsou fanoušci paneláků a ti se rádi procházejí po sídlištích a hledaj co nejpůvodnější paneláky a ježději starymi výtahy. 🤣 osobní zkušenost s paneláky mám miluju ten kde jsem, dokonce jste u něj sedel na lavičce v jednom z dílů 🤣. Je z něj výhled na celou Prahu, vidím Petřín pražský hrad a Žižku strahovský stadion louku s pobihajicimi koňmi a vidim jak startují letadla z Ruzyně a to vše jen z jednoho okna. A hromadu paneláků ♥️.
Moja mama vyrastala na sídlisku, kde bola betónová korytnačka. Tá je tam doteraz a preliezajú sa na nej aj mamine vnúčatá. 😊
Potom sa presťahovali a moja babka hovorievala, že jej vždy chýbal balkón (bývala na vyvýšenom prízemí bez balkónov). Ale tie malé predzáhradky pred panelákmi sú stále po celom meste krásne a plné kvetov a stále sa o ne má kto starať. Zatiaľ.
Tleskám za úžasnou sérii o životě na sídlištích! A ano - za mého dětství jsme měli akorát pískoviště, pár naštorc zakopaných pneumatik, přes které se dalo skákat a právě staré klepadlo na koberce. A jak jsme se vyblbli!😊Bylo úplně normální třeba v osmi nebo deseti letech tzv."jít ven", aktovku kopnout do kouta vrátit se "do tmy" nebo "do večeře"...A ta anonymita mi taky vyhovovala - nikdo se do nikoho nijak zvlášť s pominutím "ne**re*, pokud nejste zrovna otravnej soused, který do půl druhý do rána dělá brajgl...Těším se a doufám, že bude i série o satelitních městečkách! Jste skvělí, celý tým!
Podle mě nejlepší díl s celé minisérie. Ostatní díly byly aplikovatelné, řekl bych, docela obecně. Ale tento díl se vyloženě týkal sídlišť.
Bydlím na sídlišti v Prostějově a za mě je to skvělé. Obrovský prostor za barákem park akorát je problém s parkováním to je pravda. Jinak přiroda prostor klid. Dále tu mámě 3 supermarkety skoro vedle sebe tzn do 2 min pěšky jste tam. Spoustu hospůdek atd. Jako malý jsme si hráli venku mezi paneláky a tím že byla spousta lidí co bydlí v králikárnách tak byla spousta dětí a kamarády jsem měl za barákem před barákem atd. Za mě velká výhoda. :)
Prožila jsem své dětství a dospívání ve Zlíně na Jižních Svazích a moc ráda na tu dobu vzpomínám. Hned po škole jsme se parta dětí sešly venku, kde jsme byly
až do večera, a i jako sídlištní děti si dokázaly vyhrát a stavěly si bunkry, jezdily na kole, hrály hry a víceméně jsme byly i pod dohledem, protože na hřištích se odehrával veškerý společenský život a všude byla nějaká teta, strejda, známý...
1) Zajímavá myšlenka. Já osobně se na místech jako Paříž cítím zcela svobodně, protože to, že zdravím a usmívám se a jsem dobře oblečený a obědvám v době oběda, večeřím v době večeře já, znamená, že zdraví, usmívají se, jsou dobře oblečení atd. i ostatní. Je to jakousi křehkou zárukou standardů a ty umožňují soužití na úrovni.
Zajímavá série a pěkně zpracovaná videa.
Asi by mě bavily i díly o konkrétních příkladech sídlišť.
Vyrůstal jsem ve vilové čtvrti a na jednu stranu mám zažitý ten negativní pohled na uniformní nahňácané kálíkárny i tu negativní zkušenost, že je v panelácích všechno slyšet, na druhoi stranu mám zkušenost se sídlištěm na Pankráci a vlastně to množství zeleně, ta úžasná dopravní dostupnost, vybavenost, to je velmi pozitivní. Petřiny považuji za hezké sídliště a takové Bohnice mají svoje kouzlo a výhody.
Když jsem byl podruhé v Bratislavě, záměrně jsem zamířil do legendární Petržalky, chtěl jsem to vidět. Některá brněnská sídliště bych si chtěl projít.
Moc děkuji za tuhle sérii, fakt jsem si ji užil. Jinak doporučuji projít si pražské sídliště Barrandov. Podle mne jedno z nejlepších v zemi. Úžasný veřejný prostor, výborná infrastuktura a překvapivě i kvalitně postavené paneláky.
Mysím, že tohle je dost subjektivní. Bydlel jsem dříve v Kobylisích, pak jsme se přestěhovali na Barrandov, kde jsem strávil nějakých 15 let svého života a nikdy mě to tam nechytilo pořádně za srdce. Vrátil jsem se pak do Kobylis a Barrandov mi vůbec nechybí... Už i jen díky tomu, jak se v poslední době rozrůstá směrem k Holyni, ale infrastruktura se nijak zvlášť nenavýšila (žádné nové školky, školy, zdravotní středisko)... Jo a "náš" panelák byl dokončený v roce 1993 a nepřišlo mi, že by byl nějak zvlášt kvalitně postavený... V porovnání s jinými sídlišti to asi lepší bylo, ale...
Barrandov fakt není pěknej
Mne naopak přijde sídliště Barrandov jako jedno z nejhorších a nejošklivějšího pražských sídlišť.
Myslim si, ze hodne dulezita je atmosfera ktera prolina takova sidliste. Kazda cast mesta vzdy vytvari svou vlastni atmosferu a casto neuplne dobrou. Muze se zdat, ze je to hodne subjektivni (coz ono je) ale myslim, ze by hodne lidi souhlasilo s urcitymi predstavami o atmosfere, ktera je spolecna mnoha sidlistim. Takove veci jako klid, stejnost, svoboda, nejaky prijemny smutek apod. v kombinaci delaji sidliste dost unikatnim mistem, kde vysledna atmosfera je hodne hodne nostalgicka. Mnohem vic myslim, nez mnoha jina mista ve meste.
Jak už tu někdo psal, největší potenciál maj vnitrobloky. Zrovna dneska jsem si cestou na nákup prošel tam a zpět sídliště (Modřany) a nejlepší prostory byly ty, kde prostě nebyly auta. Pokud v jednom z prvních dílu padlo, že se sídliště nedají ufinancovat, snažil bych se velkou část aktivit dostat do tady těch bloků, polobloků.
Díky stromům, který byli dneska zmíněný to tam má velký potenciál.
Nejhezčí dětství v paneláku. Sídliště Malešice. Park, zeleň, nikde nikdo. Všici jsme se znali, furt se něco dělo. Nikdy bych to za nic jiného nevymenil.
Ano, "klepač" byl i pro nás místo setkávání a občas samozřejmě posloužil jako předchůdce workout hřiště, místo rozhledu atd. :)
Na sídlištích v našem městě máme vnitrobloky se zelení, dětskými hřišti a děti si tam hrají. Jako malí v 70. a 80. letech jsme se vyblbli na klepadle, i když vedle byly houpačky, pískoviště, kolotoč, prolézačky. Měli jsme tam i malý kopeček, rodiče nám ho v zimě polili vodou, přes noc z něj byla ledovka a na té jsme se vyblbli nejvíce. Kousek je park u řeky, tam jsme si chodili také hrát, nejdříve na procházky s panenkami v kočárcích, později jsme s klukama stavěli bunkry, hráli si na lovce mamutů. V parku byl a je velký sáňkovací kopec, sáňkuje se tam dodnes. Kousek byly garáže a zahrádky, které měli obyvatelé sídliště v nájmu, kde jsme si také hráli. Těch her bylo strašně moc a byly jsme venku pořád. A podobné, i když už ne tak intenzivní, to bylo i s mým starším synem v 90. letech a nyní s mladším synem. Celý život žiji na sídlišti, i když neříkám, že bych nechtěla rodinný domek. No ale máme garáž i zahradu s chatkou, k tomu chalupu na horách, takže je kam jít. Navíc máme hodně blízko do krásné jihočeské přírody plné cyklostezek, rybníků a jezer na koupání.
Není život v paneláku, jako život v paneláku. Byl jsem v mezonetovém panelovém bytě naproti stanici metra Butovice, kde by člověk nepoznal, že není v luxusním apartmánu a také několik měsíců ve starém paneláku na sídlišti Bolevec v Plzni, kde se stavěly první panelové projekty v ČSR, které ještě nesplňovaly kvalitativní a akustické vyhlášky z poloviny 70.let. Tudíž tam stále i dnes po "modernizaci" slyšíte všechno, co si povídají sousedé v nejbližších bytech, co si pouští za televizi, kdy vstávají, kolik mají orgasmů nebo jestli prošlapují lyžáky během letní sezóny. Šťastnější jsou ti ve vyšších patrech. A velikost veřejného prostoru jasně deklasifikuje ne-stoprocentní soukromí v bytech viz výše. Klid na duši mi nikdy panelák nezajistil...
To jsem netušil že ta vyhláška platila až od poloviny 70. let. Ale už chápu proč je v paneláku ze začátku 70. let takový hluk oproti osmdesátkovému.
A nejlepší jsou rekonstrukce, které toto okázale ignorují. Tedy existenci kročejového, či spíše "dupějového" hluku. A nalepí lino na holý beton jako předtím. Takže slyšíte nejen vrzání židlí,ale pomalu i když si dítě jezdí nějakou hračkou po podlaze.
Na sídlišti sem vyrostl v Praze na Chodově, sem rád ze tam teď nežiju.
Ale výhod bylo hodně, 2 minuty pěšky do Krčského lesa, 5 minut na metro, 3 minuty do školy, minuta pěšky na polikliniku..
Já osobnė bydlím v Děčíně v paneláku, ale v starém městě. Takže z okna v 8. patře je dobře vidėt velkolepý zámek. Podle mė je to hezké spojení sidlištė a historického centra.
Video zaujímavé a da sa to pocuvat aj ked nie uplne so vsetkym by som suhlasil ale je toho minimu. Jak sa ho orilo keď sme boli malí poďme ma prašák😅
Moc rád vzpomínám na léta na Strahovských kolejích - výhody sídliště se tam kombinovaly s docela intenzivním komunitním životem, volné prostory mezi bloky byly ideální prostor pro piknik či grill, navíc nepříliš štědré dispozice jednotlivých pokojů mladého člověka přímo nutily trávit co nejvíce času na společných chodbách či mezi bloky. Na většině sídlišť mi tenhle komunitní aspekt setkávání se dost chybí a je to něco, co dokáže subjektivní vnímání veřejného prostoru dokonale proměnit. Zároveň velmi štědré prostory mezi bloky nabízely spoustu skrytých zákoutí, kam se člověk mohl skrýt před okolím a v klidu si uprostřed přírody číst nebo si něco programovat. Vzhledem k úrovni interiéru to byla velmi lákavá možnost.
Strahov je sídliště na druhou. Ty pokoje bez příslušenství navrhoval magor, co jen potřeboval splnit plán převlíkáren na Spartakiádu. A navrhl to tak blbě, že předělat to je dost problém.
@@xsc1000 Jednoznačně, byl to mordor. To byl taky jeden z hlavní důvodů pro tak rozmanitý život mimo pokoje samotné... Ale jde mi tu především o fakt, jakou hodnotu dokáže takové výstavbě dodat nějaké živé společenství... když to není jen králíkárna k přespávání, kde se nikdo s nikým nezná a veškerý život se pak odehrává mimo sídliště a případně jen za zdmi jednotlivých bytů... Ale Strahov je v tomhle ohledu velmi velmi specifický případ, přeci jen se jedná o velké množství mladých lidí z akademického prostředí v podobném věku a mnohdy i s podobnými zálibami atd.
Za sebe zmíním sídliště Severní Terasa v Ústí nad Labem. Zpětně si uvědomuji, jak bezpečné a příjemné místo to je - uprostřed sídliště se nachází rozlehlý park, kolem něj několik škol, obchodů a domů se službami. Většina silnic je jednosměrná a po hlavní silnici, která sídliště obkružuje, jezdí několik trolejbusových linek v atraktivním intervalu. Ryze z hlediska bydlení a urbanismu jedno z nejlepších míst v Ústeckém kraji.
Bydlel jse na 4 sídlištích, a je to pro mě za trest. nemám zde prostor ani soukromí. V domě jako takovém se ve 3 z 4 případů češili úplné nesmysli (psi, úklid, využívání zahrady, různé žabomyší války primárně mezi důchodci....). Za mě přespat a pryč. Naopak jsem byl vyloženě spokolený v Americkém gated suburbu. Jezdit všude autem mi vyhovuje. Sídliště pro mě není, ubecně moje spokojenost roste s druhou mocniou vzdálenosti od sousedů, s maximem tak na 100 metrech :D
Dobrý den, Adame děkuji moc za každý díl, který vytvoříte. Bydlím na okraji Prahy. Vyjiždím do blízkého okolí. Mohu porovnat, jak pěkně působí Líbeznice, kde snad mají svého architekta, tudíž výstavba je v tom moudrém smyslu slova regulována. Vidím i architektonickou nesourodost, tam kde zastupitelé nejsou schopni dohodnout se s architektem na studii, kterou obec přijme a bude respektována po řadu volebních období.
ODVODNĚNÍ SÍDLIŠŤ- důležité téma. Přijeďte se podívat na sídliště do Čakovic za rybníky Zámeckým a Cukrovarským.
Ahoj, skvělé video. Mě se třeba líbí ve Zlíně Jížní svahy. To je nádherné. Celkově dětství v paneláku mělo mnoho výhod, kamarádi, společnost, výpomoc mezi sousedy. Dnes už je každý zavřený u sebe a kontaktů je pochopitelně méně, což je škoda. Ale já jsem v paneláku spokojený. 🙂 Spíš vidím problém ve velkých panelácích, kde je třeba 12 vchodů a 10 pater. Tam je problém se domluvit na společných projektech. Ale Panelák s jedním vchodem je v pohodě.
7) Na sídlišti jsem nezáviděl sousedům, ale záviděl jsem lidem bydlícím v "normálních" domech, a tím nemyslím ani RD z katalogu, ani nové nahuštěné developmenty uprostřed polí, tím myslím "normální" domy stavěné z cihel, s vysokými stropy, s tlustými zdmi, s dřevěnými okny, které stojí na ulici a ne na trávníku. To pochopí asi jen někdo s podobnou zkušeností.
V Bohnicích, kde bylo natáčeno jsem strávil 3 roky a zrovna tohle sídliště je nejspíše to nejlepší v Praze právě díky svému okolí. Je na kopci, kde spousta vyhlídek. Sousedí s překrásnou Trojou, kde je botanická zahrada a zoo. Z druhé strany nádherné Drahaňské údolí, kde žijí unikátní ještěrky. Malá sjezdovka na zimní radovánky je tam také. Dále strašidelný hřbitov. Jen škoda té diskotéky co už nefunguje(Flirt). Vůbec se tam nežilo špatně, stačilo vylomit zámek dveří na střechu a to se to chodilo na vínečko s výhledem na celou Prahu :D. Nejzásadnější nevýhoda jsou neklimatizované busy MHD. Deset minut na metro v létě bylo vždy peklo. Jinak děkuji za skvělý seriál, bylo to velmi zajímavé od začátku do konce.
Souhlasím, Bohnice jsou fajn a jediné, co by bylo potřeba dořešit je doprava. Bydlel jsem na Barrandově a na Stodůlkách a na obou sídlištích jezdilo výrazně méně aut. Je krásně vidět, že investice do metra a tramvají se vyplatí. Zejména na tom Barrandově bylo poznat jak se zavedením tramvají snížil počet aut v každodenním provozu. Příchod do Bohnic pro mě byl jako cesta zpět v čase.
Můžu se podělit o zkušenosti s životem na několika různých sídlištích, ale určitě bych vyzdvihl jedno, které považuju v rámci ČR za výjimečné jak konceptem, tak zasazením do konkrétního prostředí, a tím je brněnské sídliště Lesná. Inspiraci údajně architekti čerpali ve Finsku a je to znát zejména ve vztahu k veřejné zeleni, která skutečně vytváří zóny mezi jednotlivými bloky a poskytuje také dostatek prostoru pro dětská hřiště a sportoviště. Asi zásadním prvkem, který sídliště odlišuje od jiných, je téměř úplná absence tranzitních komunikací, což je dáno jednak přírodní památkou Čertova rokle, která tvoří pomyslnou severojižní osu a zároveň předěl, jednak koncepcí okružní komunikace, z níž k jednotlivým blokům vybíhají menší ulice, často jednosměrné. Vynikající je občanská vybavenost a veřejné služby (MŠ, ZŠ, pošta, malé obchody) v perimetru sídliště, zatímco větší nákupní centra a supermarkety jsou až podél samotné Okružní ulice a jejich zákazníci tedy nepřetěžují dopravu uvnitř sídliště. Obslužnost hromadnou dopravou je také skvělá (tramvajová linka zajíždí na smyčku až pod samotnou Čertovu rokli, vlaková zastávka je v pěší docházkové vzdálenosti, autobusy obsluhují východní i západní stranu sídliště). Slabiny jsou asi jen klasicky horší parkování, které tu kapacitně nedostačuje aktuálním potřebám, a nevyužití některé infrastruktury, která byla v 60.-70. letech asi budována za určitým účelem, po kterém dnes už není poptávka. Jinak to pro mě byla mimořádně pozitivní zkušenost s bydlením na sídlišti, které už má určitou historii a do okolního prostředí díky nyní již plně vzrostlým stromům dobře zapadá.
Lesná je to nejhorší sídliště jaké si lze představit.
@@spike8721 V čem konkrétně?
Dívám se na Lesnou na mapě a ani z ní, ani z toho popisku, mi nepřipadá, že by se od většiny ostatních sídlišť v Česku nějak lišila.
Sídliště z 80. let mají obrovskou budoucnost - jsou nebo brzo budou v celé Praze napojeny rychlou kolejovou dopravou - hodně se investuje občanské vybavenosti = přestavují se stará obchodní střediska na moderní obchodní centra (developeři pochoipili, že lidem se užmoc nechce jezdit "daleko do obchodnách zón za městem - a že na sídlištích je velká koncentrace lidí dychtících nakupovat) se bourají a na jejich místě vznikají nová moderní - a hlavně kdysi okrajová sídliště stavěná sice v administratrivních hranicích města ale reálně "daleko za Prahou" v polích se díky další výstavbě ještě dál v polích u Prahy (satelity) stávají vnitřní součástí města.
Jediný co mi na některých sídlištích vadí je nedostatečná údržba zeleně (věčně přerostlá tráva, nezastřižené "živé nploty" a tráva ve spárách chodníkú a silnic..) Kdyby se toto odstranilo častější péčí, přidali se nějaké lavičky kolem chodníků, nebo stolky s lavičkami hned by to bylo lepší a lidé by trávili více času venku a více by se setkávali a poznávali, jako nadstandart by se hodily altánky nebo pergoly, fontánky a brouzdaliště - třeba jako v parku přátelství na Proseku, park kolem potoka a rybník(ů) na Stodůlkách apod.. (chápu, že ne každé sídliště má přirozenou vodotšč - ale bez ní je možné za minimální náklady udělat zázraky!
Musí se jen chtít...
Skvělá série o panelových sídlištích, jsem rád, že takový detailní rozbor udělal někdo, kdo tomu opravdu rozumí. Přesně jste poukázal na věci, se kterými se člověk, jakožto obyvatel panelového sídliště setkává denně a některé věci mě třeba ani nenapadly, ale uvědomil jsem si, že to tak opravdu je. Zajímalo by mě, co si Adame myslíte o Sídlišti Ďáblice? Myslím si, že Sídliště Ďáblice je svými architektonickými prvky unikátní a zasloužilo by si svůj samostatný díl, protože způsob, jakým je navrženo se dost liší od ostatních sídlišt' v Praze. Přeji hezký den.
Připojuji se k panu Havrdovi. Sídliště Ďáblice od arch. Tučka srovnávám od roku 1975 se sídlištěm v Bohnice. V obou sídlištích se pohybuji. Prosím, natočte díl o ďáblickém sídlišti. Místní obyvatelé jsou si velice vědomi kvality sídliště a moc se snaží jeho podobu uchránit před necitlivým zacpáním volných míst další výstavbou.
líbí se mi brněnská Lesná s její Čertovou roklí uprostřed čtvrti. Asi jediné sídliště, kde může být i docela příjemné bydlení. ;)
Prostor pro fantazii! Palec na horu, ano tak to je. Klepač na koberce může být autobus i letadlo! Podium i hlediště ...
Já bych navrhoval k návštěvě a kmentáři síldiště ve starších částech Ostravy - Poruby a Havířova. "Výstavní" cihlové domy pospojované v nejrůznějších úhlech a tvarech vytvářející spousty zákoutí a pro neznalého někdy až bludiště. V kombinaci se silným zárustem zelení a určitou zanedbaností plynoucí jak bylo řečeno z přemíry veřejného prostoru vytváří podle mě skvělou, někdy až mírně ponurou atmosféru, jinde naprosto neopakovatelnou. Já jsem v Havířově povětšinou bydlel (a bydlím) bohužel v novější části, která je panelovým sídlištěm se vším všudy, ale za tímhle jsem se "dolů" do města vždy hrozně rád vracel.
V době, kdy jsem byl malý, jsem ještě neměl hodinky. Takže čas, kdy mám jít domů určovalo to, kdy se rozsvítily lampy :-)
Přesně tak to bylo i u nás.