Děkuji za Vaše pohledy a jejich sdílení. Jsem ráda, že je mohu poslouchat. Slovní spojení "tekuté jáství", o kterém se zmiňujete a další zajímavé slovní formulace jsou pro mě přínosem. Klidné dny a děkuji.
Děkuji, bhante, za podnětný příspěvek! Něco na obranu graduální cesty...Pro mnichy z Hillside Hermitage (propagující hard core Dhammu nejstarších Buddhových sutt) je cesta Dhammy čistě graduálním výcvikem, kdy osvobození je zřetelně postupným procesem vykořeňování chtivosti, zlovůle a zaslepenosti. I moje zkušenost je taková: žádný náhlý transformační zážitek, ale když srovnám míru ujasněnosti a vnitřního míru po 20 letech vnitřní práce na sobě, ten rozdíl je obrovský. Navíc náhlá otevření a mystické zážitky ještě nejsou zárukou skutečné bytostné transformace , jak dokládá mnohá literatura (např. After the Ecstasy, the Laundry Jacka Kornfielda). Tu tabulku neshledávám pro sebe úplně nápomocnou, protože takříkajíc srovnává jabka a hrušky. Např. když meditující prodlévá v džháně nebo praktikuje vhled, neplatí nutně mnohé z toho, co je uvedeno na levé straně tabulky, a přesto je to graduální praxe, pokud zrovna v tu chvíli nenastane osvobozující vhled:-). Stejně tak milionté nechňapnutí po příjemném smyslovém pocitu může vést k hlubší transformaci, než mnohé náhlé "satori"...Jak moc hezky říkáte: osvobození se nedá vynutit, ale dají se vytvářet podmínky pro to, aby mohlo nastat...to nelze jinak, než každodenní praxí...vayadhammā saṅkhārā appamādena sampādetha🙏
Stal jsem se Arahatem ve 22 letech , myslel jsem si že se mýlím ale včera jsem opět očistil svou zašpiněnou zářící mysl. Vše co jste tu a tam řekl , co říkal budha vše již vidím stejně , svět je v mé hlavě
Nejde o to být arahatem, jde o to, osvobodit se od mentálních zbytečných zátěží, negativit a ulpělostí. A vždy se na tom dá pracovat dál - to je na tom nejkrásnější....
@@bodhipala1 Skoro mi to zní, jako byste nejen s mou formulací, zároveň i s významem nesympatizoval. Urazilo vás, že se metaforicky skrze inspiraci vašich videí, stavím do role vašeho žáka? Postavit se na vlastní nohy, to je za mě jednoznačně jedna z těch nejcennějších věcí, kterou může rodič, nebo třeba učitel/mistr předat.
@@MlanJaneka Nic mě “neurazilo” (mě urazit by dalo hodně práce…). Sympatizoval-nesympatizoval to není podstatné. Já prostě nikdy žádné “žáky” nepřijal, nechtěl, nenabral - mám dost co dělat sám se sebou, navíc, moje spirituální cesta není typická. V theravádových klášterech a skoro všude jinde je plná podřízenost, odevzdanost vůči učiteli a religióznímu systému zcela očekávaná. To má svůj význam: je to první, dost frontální útok na adeptovo ego. Takže být “žákem” není nic proti Dhammě. Z mého pohledu je nejlepší být “žákem” Buddhy.
Ako hovorite v cca 14,30 minute, tomu co dovolime byt take ake je, odijde zmizne a uz sa nevrati, asi pred 4 rokmi som pocula jedno video, kde sa hovorilo ze Ked niekto bezi na trati a vedla neho bezi strach alebo bolest, obava, ked to prijme clovek, ze to citi v sebe, podakuje, a moze ho uvolnit zo sluzieb, ze uz moze odijst ze uz to nebude potrebovat, tak tie emocie, pocity dobehnu do ciela a mozu sa premenit na svetlu energiu. Pokial by to clovek potlacal, nechcel priznat ze to citi v tele, tak zabrani tomu aby strach, obava, bolest, mohla dobehnut do ciela, a bude stale tlacit na cloveka, dovtedy, pokial emociu nevytiahne z tmy na svetlo, a treba aby ju prijal,...Ja to takto robim uz 4 roky, prijmem podakujem a prepustim, Nahradim slovami, dakujem za zdravu mysel, stastie, radost, pokoj. Vsetky bolesti, strach odisli, aj ked niekedy ako skuska sa objavili, ako nadcha, alebo zdravotny problem so psikom. Vzdy prijmem, podakujem prepustim a ihned to,odijde. Dakujem za skusenost, dakujem laske, pokoju, radosti ze ju mozem precitovat. A taktiez za vsetky životne situacie, za harmoniu a rovnovahu. Dakujem Vam za vase slova, krasnu tabulku prikladov. Prajem Vam a vsetkym bytostiam na celom svete vsetko dobre, harmoniu a rovnovahu, pokoj, radosť, lasku v Božom požehnaní, Nech sa tak deje.... Nech sa tak deje....
To je velmi dobrý pozitivní hojící postoj k potížím života, ale i návod na další vývoj. I křesťanská pokora "je to vůle Boží" má v sobě podobnou moudrost.
MN 70: "Bhikkhus, I don’t say that enlightenment is achieved right away. Rather, enlightenment is achieved by gradual training, progress, and practice. And how is enlightenment achieved by gradual training, progress, and practice? It’s when someone in whom faith has arisen approaches a teacher. They pay homage, lend an ear, hear the teachings, remember the teachings, reflect on their meaning, and accept them after consideration. Then enthusiasm springs up; they make an effort, weigh up, and persevere. Persevering, they directly realize the ultimate truth, and see it with penetrating wisdom."
Bhante, měl bych otázku ad graduální výcvik vs. náhlá transformace. Mniši z Hillside Hermitage zdůrazňují graduální výcvik směrem k upekka - přestat reagovat na základě libosti a nelibosti, nehledat smyslové potěšení v reakci na nepříjemný pocit, rozptýlení v reakci na neutrální pocit apod. Na to je mnišský život jako dělaný, mnich nemůže vyplenit ledničku, když má v devět večer hlad nebo na něco chuť, nebo si pustit film, když se nudí atd...takto se cvičí a osvobozuje od chtivosti (craving). Považujete toto za podstatnou součást praxe, nebo spíš jen doplněk k praxi meditace vhledu? Hovořím o úrovni, kdy adept usiluje o sotapatti. Děkuji Richard Berka
Skoro vše, co se na toto téma řekne a napíše, postihuje kus pravdy, a tak v této oblasti nikoho nepovažuji za jedinou autoritu - takže každý dáváme do diskuze vlastní vědomosti a zkušenosti - a zdá se, že to skutečně u každého funguje trochu jinak. Rozsah je značný: od oficiálních spirituálních směrů nepodporujících graduální duchovní vývoj (snad Rinzai-Zen, některé směry Advaita…) až po pojetí, která náhlé deaktivaci-anulaci karmy a náhlému přepnutí mysli téměř nepřisuzují význam, resp. o tom ani neuvažují. To jsou krajové extrémy a obecno bude někde mezi. Buddha i Theraváda zřetelně podporuje jak graduál (Osmidílná stezka, Čtvrtá vznešená Pravda má být vyvinuta-developed…), tak i náhlou transformaci (záznamy v Suttách, kdy docházelo k realizaci během několika vět Dhammy). Pojem Magga-Phala je pozdější Theraváda, Buddha mluvil o „Stabilitě Dhammy, která přijde napřed“ a pak následuje „Phala Nibbana“. A jak to tak v Suttách chodí, co je to „stabilita Dhammy“ vysvětleno tam nikde není. Theraváda, jak jsem popsal v tom dlouhém videu „Buddha versus Theraváda“, dala na vhled větší důraz než sám Buddha, ale i v oblasti samotného vhledu zdůraznila graduální vývoj - na jistý úkor světského mentálního (=anusati) a světského vinayového výcviku). Dá se říct, že Theraváda trochu porušila/posunula původní rovnováhu učení mezi světským tréningem a vhledem. V mojí generaci byl skutečně dojem, že osvícení je všechno, že nevratná realizace musí vyřešit vše ostatní. Ale od samého počátku intenzivní vipassany si učitelé drbou hlavu, jak to, že v reálu tomu tak docela není. Ale u graduálního cvičení se také nezdá, že by kilesa opravdu byly definitivně dovedeny k zániku - lidi na veřejnosti dost hrají divadlo. Mě se skutečně často mysl přepíná mezi různými úrovněmi Dhammy (jako přepínání různých oktáv), mohu to do jisté míry sám přepínat - takže to náhlé přepínání je realita (asi u každého, jen si toho lidi nejsou vědomy) - a čekat, že nám něco spadne do klína je naprostá blbost. Tudíž podporujme v sobě obojí velmi silně, cvičme se světsky v jakékoliv příležitosti (chtění, odpor, negativní emoce…), podporujme náhlé přepnutí mysli na vyšší oktávy - a jisté varování na konec: laikové si notoricky idealizují mnišskou formu praxe. V reálu velmi často (po úvodních letech tréningu) jde spíš o normální život v rámci roucha a vinayi. Ashin
@@bodhipala1 Děkuji, bhante, za detailní odpověď🙏 Poslouchal jsem nedávno interview s učitelkou meditace, která byla několik let mniškou u Pa Auk Sayadaw a meditovala i u jiných věhlasných učitelů a ta říkala, že se za ta léta nesetkala s jediným anagami. Je to jen jeden subjektivní názor, ale asi něco naznačuje ohledně toho kilesa nirodha i u velkých meditačních mistrů...K Vaší závěrečné poznámce: Již samotné roucho a vinaya přece dosti radikálním způsobem nastavují rámec, který je od toho laického na hony vzdálen. Již jen těch pár základních precepts, která jsou vzhledem k těm laickým navíc, mění "normální život" zásadním způsobem, ale chápu, vše je relativní:-)
Zdravím K těm realizacím. Podle K.M. můžete realizovat i pekelné stavy. Přikladu najdete mnoho jak v politice tak u lidí na okraji společnosti, jenž se vydaly špatnou cestou.....
To bych spíš označil jako "sklouznutí" nebo "propadnutí" - ať na světské, anebo spirituální úrovni. Je to obtížná kapitola, protože se to dost často křižuje a prolíná s psychickou a psychiatrickou problematikou. Tak nebo onak, z buddhistického pohledu je za tim obojím dost špatná karma a je obtížné se z toho vyhrabat.
Děkuji za Vaše pohledy a jejich sdílení. Jsem ráda, že je mohu poslouchat. Slovní spojení "tekuté jáství", o kterém se zmiňujete a další zajímavé slovní formulace jsou pro mě přínosem. Klidné dny a děkuji.
❤ děkuji, ano, částečně to jde zpět- v každodenním životě- jsem ráda, že jste mi to upřesnil
Děkuji bratře.🌺
Ještě dodám
Jste nejlepší přes duchovno co jsem na youtube viděl
Óm
❤
Děkuji, bhante, za podnětný příspěvek! Něco na obranu graduální cesty...Pro mnichy z Hillside Hermitage (propagující hard core Dhammu nejstarších Buddhových sutt) je cesta Dhammy čistě graduálním výcvikem, kdy osvobození je zřetelně postupným procesem vykořeňování chtivosti, zlovůle a zaslepenosti. I moje zkušenost je taková: žádný náhlý transformační zážitek, ale když srovnám míru ujasněnosti a vnitřního míru po 20 letech vnitřní práce na sobě, ten rozdíl je obrovský. Navíc náhlá otevření a mystické zážitky ještě nejsou zárukou skutečné bytostné transformace , jak dokládá mnohá literatura (např. After the Ecstasy, the Laundry Jacka Kornfielda). Tu tabulku neshledávám pro sebe úplně nápomocnou, protože takříkajíc srovnává jabka a hrušky. Např. když meditující prodlévá v džháně nebo praktikuje vhled, neplatí nutně mnohé z toho, co je uvedeno na levé straně tabulky, a přesto je to graduální praxe, pokud zrovna v tu chvíli nenastane osvobozující vhled:-). Stejně tak milionté nechňapnutí po příjemném smyslovém pocitu může vést k hlubší transformaci, než mnohé náhlé "satori"...Jak moc hezky říkáte: osvobození se nedá vynutit, ale dají se vytvářet podmínky pro to, aby mohlo nastat...to nelze jinak, než každodenní praxí...vayadhammā saṅkhārā appamādena sampādetha🙏
Ďakujem veľmi dobre vysvetlené ❤️
Děkuji, skvělé povídání.
Stal jsem se Arahatem ve 22 letech , myslel jsem si že se mýlím ale včera jsem opět očistil svou zašpiněnou zářící mysl.
Vše co jste tu a tam řekl , co říkal budha vše již vidím stejně , svět je v mé hlavě
Nejde o to být arahatem, jde o to, osvobodit se od mentálních zbytečných zátěží, negativit a ulpělostí. A vždy se na tom dá pracovat dál - to je na tom nejkrásnější....
Děkuji za skvělé povídání 🙂🙏
Je mi velkou ctí, mít tu možnost, být touto formou, Vaším žákem 😊🙏
Touto formou - touto formou ok. Já jsme vždycky spíš měl tendenci pomáhat lidem postavit se na vlastní nohy...
@@bodhipala1 Skoro mi to zní, jako byste nejen s mou formulací, zároveň i s významem nesympatizoval. Urazilo vás, že se metaforicky skrze inspiraci vašich videí, stavím do role vašeho žáka? Postavit se na vlastní nohy, to je za mě jednoznačně jedna z těch nejcennějších věcí, kterou může rodič, nebo třeba učitel/mistr předat.
@@MlanJaneka Nic mě “neurazilo” (mě urazit by dalo hodně práce…). Sympatizoval-nesympatizoval to není podstatné. Já prostě nikdy žádné “žáky” nepřijal, nechtěl, nenabral - mám dost co dělat sám se sebou, navíc, moje spirituální cesta není typická. V theravádových klášterech a skoro všude jinde je plná podřízenost, odevzdanost vůči učiteli a religióznímu systému zcela očekávaná. To má svůj význam: je to první, dost frontální útok na adeptovo ego. Takže být “žákem” není nic proti Dhammě. Z mého pohledu je nejlepší být “žákem” Buddhy.
Asi vám již rozumím, minimálně z určité části. Děkuji za zajímavý pohled, takto mě nad tím před napsáním komentáře nenapadlo přemýšlet.
🙏
Ako hovorite v cca 14,30 minute, tomu co dovolime byt take ake je, odijde zmizne a uz sa nevrati, asi pred 4 rokmi som pocula jedno video, kde sa hovorilo ze
Ked niekto bezi na trati a vedla neho bezi strach alebo bolest, obava, ked to prijme clovek, ze to citi v sebe, podakuje, a moze ho uvolnit zo sluzieb, ze uz moze odijst ze uz to nebude potrebovat, tak tie emocie, pocity dobehnu do ciela a mozu sa premenit na svetlu energiu.
Pokial by to clovek potlacal, nechcel priznat ze to citi v tele, tak zabrani tomu aby strach, obava, bolest, mohla dobehnut do ciela, a bude stale tlacit na cloveka, dovtedy, pokial emociu nevytiahne z tmy na svetlo, a treba aby ju prijal,...Ja to takto robim uz 4 roky, prijmem podakujem a prepustim, Nahradim slovami, dakujem za zdravu mysel, stastie, radost, pokoj. Vsetky bolesti, strach odisli, aj ked niekedy ako skuska sa objavili, ako nadcha, alebo zdravotny problem so psikom. Vzdy prijmem, podakujem prepustim a ihned to,odijde.
Dakujem za skusenost, dakujem laske, pokoju, radosti ze ju mozem precitovat. A taktiez za vsetky životne situacie, za harmoniu a rovnovahu.
Dakujem Vam za vase slova, krasnu tabulku prikladov.
Prajem Vam a vsetkym bytostiam na celom svete vsetko dobre, harmoniu a rovnovahu, pokoj, radosť, lasku v Božom požehnaní, Nech sa tak deje....
Nech sa tak deje....
To je velmi dobrý pozitivní hojící postoj k potížím života, ale i návod na další vývoj. I křesťanská pokora "je to vůle Boží" má v sobě podobnou moudrost.
Děkuji. Chtěl bych poprosit o video na téma Lankavatara sutry, pokud to bude i pro ostatní zajímavé. Děkuji.
MN 70: "Bhikkhus, I don’t say that enlightenment is achieved right away. Rather, enlightenment is achieved by gradual training, progress, and practice.
And how is enlightenment achieved by gradual training, progress, and practice? It’s when someone in whom faith has arisen approaches a teacher. They pay homage, lend an ear, hear the teachings, remember the teachings, reflect on their meaning, and accept them after consideration. Then enthusiasm springs up; they make an effort, weigh up, and persevere. Persevering, they directly realize the ultimate truth, and see it with penetrating wisdom."
sadhu sadhu sadhu
Skvělé slovo "handrkace" 😁😉
kdes to tam zachytil? není to podstatné, ale pěkné...
Bhante, měl bych otázku ad graduální výcvik vs. náhlá transformace. Mniši z Hillside Hermitage zdůrazňují graduální výcvik směrem k upekka - přestat reagovat na základě libosti a nelibosti, nehledat smyslové potěšení v reakci na nepříjemný pocit, rozptýlení v reakci na neutrální pocit apod. Na to je mnišský život jako dělaný, mnich nemůže vyplenit ledničku, když má v devět večer hlad nebo na něco chuť, nebo si pustit film, když se nudí atd...takto se cvičí a osvobozuje od chtivosti (craving). Považujete toto za podstatnou součást praxe, nebo spíš jen doplněk k praxi meditace vhledu? Hovořím o úrovni, kdy adept usiluje o sotapatti. Děkuji Richard Berka
Skoro vše, co se na toto téma řekne a napíše, postihuje kus pravdy, a tak v této oblasti nikoho nepovažuji za jedinou autoritu - takže každý dáváme do diskuze vlastní vědomosti a zkušenosti - a zdá se, že to skutečně u každého funguje trochu jinak. Rozsah je značný: od oficiálních spirituálních směrů nepodporujících graduální duchovní vývoj (snad Rinzai-Zen, některé směry Advaita…) až po pojetí, která náhlé deaktivaci-anulaci karmy a náhlému přepnutí mysli téměř nepřisuzují význam, resp. o tom ani neuvažují. To jsou krajové extrémy a obecno bude někde mezi. Buddha i Theraváda zřetelně podporuje jak graduál (Osmidílná stezka, Čtvrtá vznešená Pravda má být vyvinuta-developed…), tak i náhlou transformaci (záznamy v Suttách, kdy docházelo k realizaci během několika vět Dhammy). Pojem Magga-Phala je pozdější Theraváda, Buddha mluvil o „Stabilitě Dhammy, která přijde napřed“ a pak následuje „Phala Nibbana“. A jak to tak v Suttách chodí, co je to „stabilita Dhammy“ vysvětleno tam nikde není. Theraváda, jak jsem popsal v tom dlouhém videu „Buddha versus Theraváda“, dala na vhled větší důraz než sám Buddha, ale i v oblasti samotného vhledu zdůraznila graduální vývoj - na jistý úkor světského mentálního (=anusati) a světského vinayového výcviku). Dá se říct, že Theraváda trochu porušila/posunula původní rovnováhu učení mezi světským tréningem a vhledem. V mojí generaci byl skutečně dojem, že osvícení je všechno, že nevratná realizace musí vyřešit vše ostatní. Ale od samého počátku intenzivní vipassany si učitelé drbou hlavu, jak to, že v reálu tomu tak docela není. Ale u graduálního cvičení se také nezdá, že by kilesa opravdu byly definitivně dovedeny k zániku - lidi na veřejnosti dost hrají divadlo. Mě se skutečně často mysl přepíná mezi různými úrovněmi Dhammy (jako přepínání různých oktáv), mohu to do jisté míry sám přepínat - takže to náhlé přepínání je realita (asi u každého, jen si toho lidi nejsou vědomy) - a čekat, že nám něco spadne do klína je naprostá blbost. Tudíž podporujme v sobě obojí velmi silně, cvičme se světsky v jakékoliv příležitosti (chtění, odpor, negativní emoce…), podporujme náhlé přepnutí mysli na vyšší oktávy - a jisté varování na konec: laikové si notoricky idealizují mnišskou formu praxe. V reálu velmi často (po úvodních letech tréningu) jde spíš o normální život v rámci roucha a vinayi. Ashin
@@bodhipala1 Děkuji, bhante, za detailní odpověď🙏 Poslouchal jsem nedávno interview s učitelkou meditace, která byla několik let mniškou u Pa Auk Sayadaw a meditovala i u jiných věhlasných učitelů a ta říkala, že se za ta léta nesetkala s jediným anagami. Je to jen jeden subjektivní názor, ale asi něco naznačuje ohledně toho kilesa nirodha i u velkých meditačních mistrů...K Vaší závěrečné poznámce: Již samotné roucho a vinaya přece dosti radikálním způsobem nastavují rámec, který je od toho laického na hony vzdálen. Již jen těch pár základních precepts, která jsou vzhledem k těm laickým navíc, mění "normální život" zásadním způsobem, ale chápu, vše je relativní:-)
Zdravím
K těm realizacím. Podle K.M. můžete realizovat i pekelné stavy. Přikladu najdete mnoho jak v politice tak u lidí na okraji společnosti, jenž se vydaly špatnou cestou.....
To bych spíš označil jako "sklouznutí" nebo "propadnutí" - ať na světské, anebo spirituální úrovni. Je to obtížná kapitola, protože se to dost často křižuje a prolíná s psychickou a psychiatrickou problematikou. Tak nebo onak, z buddhistického pohledu je za tim obojím dost špatná karma a je obtížné se z toho vyhrabat.