BUBO premietanie: Irán a Perzská ríša - Tomáš Kubuš
Vložit
- čas přidán 21. 04. 2015
- Irán je a bude kontroverznou krajinou, no často si ju neprávom démonizujeme. Aký v skutočnosti je? Vedeli ste, že existujú dva Irány? Jeden je mediálny a druhý je ten skutočný ležiaci na Strednom Východe. Spoločne poodhrnieme závoj tejto neskutočne zaujímavej krajiny nabitej pamiatkami a úsmevmi Peržanov. Ocitneme sa v najposvätnejšom mieste iránskych šiítov, v elektrizujúcom Mašade pri hrobke emáma Rezu, ktorú navštevuje viac ľudí než posvätnú Mekku. Navštívime perzských básnikov a stretneme sa v Túse s perzským Shakespearom. Teherán prekvapí svojimi palácmi, bazármi a vysokými horami na periférii. Prvý čaj so škoricou, šafranová zmrzlina a geniálny kebab. Hovorí Vám niečo zurcháne? Nadýchneme sa najkrajších perzských záhrad, v rozprávkovom Abyaneh nebudeme veriť, že takéto miesto stále existuje a v čarovnom Esfaháne pochopíme prečo ho prezývajú „polovica sveta“. Kresťanská katedrála v srdci Iránu? Irán je plný prekvapení! V púštnom Yazde sa stratíme v labyrinte hlinených uličiek, vylezieme na veže ticha. Poznáte zoroastriánske náboženstvo? Na chvíľu sa staneme súčasťou starovekej Perzskej ríše, ktorá naháňala strach mnohým národom a zničila mnohé grécke mestá. Slávny Perzepolis, Alexander Veľký, Kýros Veľký a nekropole perzských kráľov. Čaj pri hrobke básnika Haféza, najkrajšie bazárové uličky, záhrady, vôňa korenín a desiatky nových známych. Irán sa dostáva do srdca a človek si túto krajinu zamiluje.
Velice zajímavé. Krásné záběry fascinující země, zajímavé komentáře, video sa povedlo. Pro mňa je Irán zkrátka dodnes Persie. :-)
Co se týká démonizace, vysvětlím. Dnes s Íránem souvisí islám. Sám jsem navštívil dvě muslimské země a vím, jak se projevuje většina muslimů, četl jsem Korán a dokonce dostával od muslimů výklady súr. Islám je sám o době dobro, i zlo, má dvě tváře, je tak zvaně dualistický, na to upozorňují odpadlíci od islámu, této skutečnosti jsem si všiml. Jakoby se islámským světem prolínalo více verzí islámu, ale představitelé každé z nich, si své činy, ať dobré, nebo zlé, ospravedlní jednak z Koránu, ale také z příkladu proroka Muhammada. Pro biblisty je pak otázkou, zda může náboženství od Boha přinášet dobré i zlé ovoce. Tedy podle učení a příkladu Ježíše Krista, by mělo přinášet jen dobré ovoce. A jelikož duše Íránu, je islám, to je důvod, proč se jeví Írán jako říše dobra, i zla, protože v lidech je dobro i zlo a neznamená, že podléhají fašisticko-satanistické ideologii, že musí být zákonitě touto ideologií vedeni ke zlu. Samotná politika Íránu, je něco jiného. V zemi de-facto vládnou duchovní, křesťanská frakce v parlamentu je divadýlko pro svět, nenechat se tím zmást, to samé se týká tolerance vůči křesťanům. Ostatně tady se řídí řeknu Peršané toleranci v Koránu vůči náboženstvím. V Evropě se to pak démonizuje. Těžko poznat úplnou pravdu o islámu. Dějiny napoví, ale nemohou poukázat na pravdu. Já mám svůj názor na islám, ta představa, abych si tím byl jistý, se u mne formovala více než rok. Konečný názor, islám=dualismus. Směsice dobra, zla, ale nenávistný tam není muslim, ale to, co nazývají bohem. Muslimy v Koránu nabádá k dobrým skutkům, ale sám dává špatný příklad svou nenávistí. Je třeba si uvědomit také světský pohled. Islám vymyslel prorok Muhammad, psychicky nemocný člověk a jeho nálady, tedy dobové, se odrážejí v Koránu. Rozdíl když ho židé zradili a súry Mekkánské a Medínské. Rozdílná rétorika v době, kdy měl záměr šířit islám pokojně, učení se neujalo, rozdíl když se ujalo, prorok měl moc a muslimové nebyli tak slabí, bezmocní. A konečně doby po Muhammadovi. Na základě vědeckých poznatků, jsem přesvědčen, že tak zvaná zjevení, byla zfalšována a Korán byl už výsledkem islámských učenců, kteří si ho upravili svou nenávistnou rétorikou, tónem a rovněž průběžně formovali šáriu právo, včetně válečného, to vše se hodilo pro případné muslimské expanze. Když je muslim učen dobrým imámem, zlo islámu přehlíží, je jeho součástí, což nemůže popřít ani změnit, avšak věří dobro. Uvedu příklad. Kdyby nebyl v Bibli Nový zákon, který vysvětlí počínání Boha ve starém, zbyl by jen Starý, lidé by take nevěděli, zda mají, nebo nemají čarodějnici ukamenovat. Byly by dvě skupiny křesťanů. Podle toho, jak by byli kněžími vedeni. Jedni by říkali, že se kamenování týkalo doby Starého zákona a dnes už to neplatí, stejně muslimové argumentují v případě súr o zabíjení. Jiní tak zvaní křesťané by říkali, to platí doslovně a za ropné peníze (paralela k wahabbismu a Saúdskému vlivu), by šířili toto křesťanství a vraždili čarodějnice. Řekli, že je třeba Bibli vyládat doslovně. Křesťanství by bylo dualistické, většina lidí by byla mírumilovná, nemohla by uvěřit, jako tak zvaní umírnění muslimové, že mají pravdu ti fundamentální křesťané. Jenže rozdíl je v tom, že Ježíš nedovolí vykládat Bibli dualisticky a všem křesťanům je jasné, že zabíjet nemohou. Mají tu přikazání nezabiješ, kontra čarodějnici nenecháš naživu, avšak ví, že Ježíš ustanovil Nový zákon, tím pádem platí desatero a neplatí to, co platilo kdysi. Jenže v islámu jsou súry o zabíjení, jsou dva výklady. Fundamentalisté učí své, přidají příklad Muhammada, však on vedl i útočný jihád proti Byzanci, takže stvrzuje náš výklad Koránu. Nemají nic,co by je vedlo k pochopení jediného poselství islámu. Aby mohl být náboženstvím míru. Dokud bude dualistický, což jsem vysvětil, co si pod tím pojmem představuji, nemůže být náboženstvím míru a Írán bude státem zla, byť s dobrými lidmi. Asi tak nějak.
Nenechat se unášet ani protiíránskou západní propagandou, ani tou íránskou, snažící se prezentovat v očích západních turistů jinak. Samozřejmě to druhé dělají místní lidé, ale je třeba si uvědomit, kdo v zemi vládne a tato vláda je silně protiamerická a protiizraelská, existuje místní propaganda, včetně učení dětí v zábavních parcích střílet do amerických vojáků. Nemůže být řeči o říši dobra. Nebudeme polemizovat o tom, kdo dělá obraz země více, zda vláda, nebo prostý lid. Západ, to jsou nevěřící. Je třeba číst Korán, jaká nenávist je vůči nim projevována. Vůdci země jsou duchovní, ti, kteří čtou Korán snad denně! Politicky dělají USA ve světě zlo a tím větší nenávist vlády této země, se vůči nim soustřeďuje. Přístup muslimů vůči židům, také dualismus, je zřejmý. Takže Izrael nemusejí. Mluvím o vládě Íránu. Ta nenávist podle mne bude upřímná, vůči těmto zemím. Uvedu příklad. Vidět Írán spíše v dobrém světle, je jako přijet do KLDR, vidět tu protiamerickou propagandu na každém bilboardu, pak se setkat s tamními lidmi, kteří budou usměvaví a dobří. V KLDR jsem nebyl, kdo ano, jistě bude mluvit jako návštěvník Íránu. Nedovedu si domyslet, co se stane s mladými lidmi, které tajná policie uvidí delší dobu komunikovat s člověkem ze Západu, zvláště pokud by íránec pozval toho člověka k sobě domů, kde mohou dlouze a svobodně mluvit, o poměrech v zemi. Je rozdíl, když někdo zpívá s režimem, včetně teokratického a když dodržuje náboženská pravidla a nebyl v životě trestán třeba ranami rákoskou, a rozdíl mezi nepohodlný, který je vystaven perzekuci. Je třeba vnímat bílou i černou barvu. To je jako cestovat do Dubaje a vidět tu lesklou fasádu staveb a nevědět o nevěstincích, nucené prostituci, novodobých otrocích, světe div se, jsou jimi muslimové ze zemí Asie. Nevyplácení mzdy, zabavování dokladů, týká se to také Kataru. Nebo vidět bohatství Saúdské Arábie a nevidět střílení do lidí, veřejné popravy, bičování a chudobu měst na jihu země. Chápu, že cestovatel rád vidí ty krásy. Nemusí západní propagandu, rád se přesvědčí v zemi že tomu tak není. Jak se říká? Na každém šprochu, pravdy trochu. Takže smíchejme si proíránskou i protiíránskou propagandu a máme myslím reálnou představu o Íránu.
Íránci jsou známí cestováním po své krajině, stejně jako v dobách před rokem 1989, jsme my byli známí cestováním po své krajině a po krajinách Jugoslavie, Bulharska a Rumunska, potažmo Polska, SSSR, NDR.
Co se týká legendy, pravděpodobnost v ní vidím. Kdyby nebylo vypálení Athén Xerxesem, byl by Alexandr zachoval i Persepolis, a těžil z něj, podobně jako z Babylónu.
Možná žil vládce převážně v Babylonu. Nebo střídavě v Babylonu a Persepoli. Obě města byla výstavní a líbila se mu, Babylon byl velkolepý, nemohli se zříci jeho věhlasu. Přirovnal bych to k Istanbulu a dnešní Ankaře. Ankara, jako Persepolis, symbol nové vlády, nové epochy, Istanbul jako Babylon, velkolepé město plné historie. Jen v Turecku je jedno hlavní město. Možná měli vládci dilema kde pobývat, zda v Babylonu, či Persepolisu. Jako kdyby byl v dnešních Emirátech jeden vládce nebo byl Dubaj v moci emirátu Abú-Dhabí a panovník narozen třeba v Al-Ajnu, by pendloval mezi městem Abú-Dhabí a Dubajem a střídavě žil v obou z důvodu, že by si nemohl z nich vybrat jedno hlavní město. Podobně jako je těžké určit, které město je lepší, hezčí, oblíbenější, zda Sydney, nebo Melbourne. Podle mne, když jsou dvě úžasná města, musí se to řešit výstavbou takového, které je překoná, těžké mezi nimi volit.