Judith Butler a její boj proti fašismu: Kdo všechno se bojí genderu? Pravda neexistuje? #21
Vložit
- čas přidán 10. 04. 2024
- Kniha Kdo se bojí genderu? je první, jíž se Judith Butler, přední současná filosofka a, jak sama říká, i politická aktivista obrací na široké publikum. Chce vysvětlit, že se pojmu gender nikdo nemusí bát, ale také ukázat na ty, kteří mu nerozumí, případně jej cíleně dezinterpretují. To vše prý značí, že se chtějí vrátit do starých časů. Mezi fašisty v tomto smyslu řadí třeba současného papeže Františka, Giorgiu Meloniová, ale s fašisty se přinejmenším rovněž paktují ti, kteří trvají na neměnné biologické podmíněnosti, tedy na tom, že převážná většina lidí spadá přesně do jednoho nebo druhého pohlaví.
Navzdory kritice, které se Judith Butler dostává od akademiků, širší veřejnosti či politiků, je nesporné, že kniha Trable s genderem z roku 1990 patří mezi nejvlivnější filozofické knihy dvacátého století, a mnozí proto Judith Butler řadí již dnes k žijícím klasikům. Autorka podcastu Tereza Matějčková ukazuje, že její poslední kniha zračí snahu integrovat do své filozofie nový pojem genderu, takový, který je s dosavadním směřováním díla Judith Butler neslučitelný. Kniha se proto zmítá v rozporech. Sama Judith Butler přiznává, že pozměnila svůj pojem tak, aby se do něho vešli zvláště transgender osoby, kterým bylo trnem v oku filozofičino tvrzení, že gender je výkon, nemá žádnou podstatu, a tak zcela jistě není osudem, natož čímsi, s čím se člověk rodí.
Jenže právě zde mnohé transgender osoby protestovali poukazem na to, že přece jejich gender není výtvorem, ale čímsi, co změnit nemohou. Gender se tak pro Judith Butler stává cosi na straně jedné neměnného, daného - což je v kontextu její filozofie z devadesátých let netypické -, obtíží však je, že Judith Butler nechce zcela své dílo z devadesátých let opustit, a tak nadále tvrdí, že gender je i výkon. Je však otázka, jak lze radikální důraz na ironičnost a živoucnost vlastního vztahu ke genderu smířit s genderem coby osudem.
S tím ostatně souvisí další problém: Judith Butler se proslavila svými tvrzeními o tom, kterak do všeho - včetně našich těl - zasahuje sociální a mocenská dynamika. Její filozofie by skýtala dobré prostředky pro studium náhlého nárůstu transgender lidí. Je přece pozoruhodné, že zde se však zastavuje: gender muže i ženy je sociálně konstruovaný, ale transgender identita - zdá se - nikoli.
Kapitoly
I. Úvod: Filozofka i politická aktivistka
II. Hegeliánka a žijící klasička
III. Trable s rodem: zrušení hranice mezi tělem biologickým a tělem vnímaným
IV. Kdože tu má trable s genderem?
Díky za ten průlet myšlením Judith Butler, na jejíž četbu nemám nervy. Poznámka o jejích vyjádřeních k Hamásu dobře ukazuje, proč může být rozumné se delšímu studiu JB vyhnout. Na okraj: dnes se místo "konstruktivismu" používá častěji pojem konstrukcionismus, aby se tak odlišil původ konstruktivismu v teorii učení.
Obdivuju Terezu Matějčkovou, že s takovým entusiasmem dokáže vést tak dlouhý monolog bez interakce publika 🙂
*To filozofové uměj. A tahle je prej echt. Říkal sám Vašek Bělohradský.* 🤣
Upozornění:
Vše co jsem kdy napsal, řekl, zveřejnil, řeknu, napíši či zveřejním jsou neověřené fabulace, drby, povídání jedné paní, případně uměleckým dílem, jehož obsah je nepravdivý.
Podobnost s věcmi, událostni a skutky existujícími jest čistě náhodná. Nikdo by to neměl číst ani poslouchat a veškeré vzniklé škody a újmy, včetně škod a újem budoucích na sebe bezvýhradně přejímá čitatel či posluchač poslechem a přečtením. Vyjma toho co se napíše na Seznamu, Novinkách, iDnes..., odvysílá v ČT a napíše ČTK, protože se vždy a bez vyjímek jedná o ze dvou nezávislých zdrojů ověřenou pravdu.
21:29 Hneď mi je sympatickejšia.
Nikoliv, nikdo nemůže »překreslit to, jakým způsobem já jsem«. Podobná vyjádření jsou tak brutálním útokem na lidskou přirozenost, jakého se nedopouštěli ani komunisté (ti chtěli podobně jako dnešní progresivisté stvořit »nového člověka«, ale lidskou přirozenost nenapadali).
Pokud popřeme lidskou přirozenost, je skutečně »vše dovoleno«. Doktor Mengele si spokojeně mne ručky…