Návrat k pravdě (Ashin Ottama)
Vložit
- čas přidán 10. 11. 2022
- Povrchní světské žití je neúplné, soustředí se a vidí jen povrch - zanechává v nás často pocit prázdna. Spiritualita-duchovnost naplňuje srdce, rozšiřuje perspektivu a přináší do našeho života jinou stupnici hodnot.
„Horizontální“ = světský život
obecná charakteristika: svět tužeb a strachů, smyslových požitků, ulpělostí, materialismu, ego-individuality, názorů, konfliktů, rivality, spekulací, pýchy, pomsty; svět dualit, plynutí času, sebestřednosti; svět chamtivosti, nenávisti, klamu;
světské zájmy: smyslové uspokojení, společenské postavení, majetek, prestiž, vliv, popularita, srovnávání s ostatními,
duality: zisk a ztráta, úspěch a neúspěch, příjemné a nepříjemné, obliba a odpor, láska a nenávist, respekt a neúcta, štěstí a smutek, chytrost a hloupost…
„Vertikální“ = spirituální vývoj (často protiklady „horizontálního“)
Duchovní hodnoty vycházejí z otevřeného, hlubokého pochopení života a existence, naplňují naše srdce
vývoj ve směru na: konečné osvobození, nesmrtelnost, bezčasí, pravdu, poznání, vhled, ne-dualitu;
Duchovní vlastnosti a hodnoty: „velký obraz“, moudrost, soucit, důvěra, odpuštění, harmonie, jemná radost, mír, vděk, tolerance, spokojenost, milující laskavost, vhled, vyrovnanost, nezištnost, pravda, nelpění, čistota mysli, jednota, poznání, posvátnost, štědrost, klid, pokora, odevzdání ega, …
klesající význam: pojmů, názorů, společenského postavení, popularity, uznání, racionality, logiky,
Společné hodnoty: zdraví, osobní integrita, úsilí, energie, koncentrace, sebekázeň, odolnost, vzdělání
Děkuji moc, vaše lekce jsou pro mě nesmírně cené. om mani padme hum :)
děkuji za krásný dhammatalk
je tak krásný až nebezpečně, totiž intelektuálně, jako vždy, dobře uchopeno a hrozí, myslím vážné riziko, že posluchačstvo propadne dojmu "ó jak pravdivé" "plně souhlasím" "rozumím a chápu" "už nemusím meditovat a čekat na vhled"... nebo taknějak.
Trochu mě děsí myšlenka,jestli jsme vůbec schopní praktikovat bez nutnosti prožít velké utrpení. Zatím jsem nepotkal takového, který to dělá z čirého zájmu. Něco jako "zájmová činnost", jako sportování.
Já třeba praktikoval jogu z čiré radosti z toho pohybunepohybu a odtud vedla cesta k vipasaně. Ale do hloubky jsem zajel až po velkém utrpení.
Děkuji 🙏
děkuji za titulky 😊
A great talk! Thank you. Good to hear a Theravada monk speak so beautifully about compassion. Compassion does not have, I believe, a central place in Theravada, yet it is so important quality to cultivate in these days. Including compassion for ourselves. There is so much shame and trauma in us...🙏
Mnohokrát díky 🙏🙏🙏❗
Bhante, v dnešní spiritualitě, i v buddhistických kruzích, se vyzdvihuje kultivace (pocitu) propojenosti (connectedness) s druhými lidmi a vším živým vůbec (s "web of life"), např. v mém učitelském výcviku mindfulness (Jack Kornfield) je na to kladen velký důraz, odkazuje se mj. na slavnou Buddhovu odpověď Ánandovi v Upaddhasuttě (SN 45.2), že dobré přátelství není jen půlkou, ale celým duchovním životem. Mohl byste prosím říci něco o propojenosti z pohledu Buddhova učení? Ve vašem výčtu duchovních kvalit propojenost výslovně neuvádíte, ale asi je obsažena v kvalitách jednoty a metta, karuna a mudita? Hovoří někde Buddha přímo o propojenosti? Když člověk čte sutty, spíše by nabyl dojmu, že Buddha podporoval odloučení, maximálně tak být v blízkosti probuzeného učitele. Ptám se také proto, že ač mám s lidmi dobré vztahy (např. mne nenapadá nikdo, koho bych označil za svého nepřítele), vyhledávám spíše samotu, rozhodně nejsem někdo, kdo by se moc s druhými "propojoval" a nebylo by mi vůbec vlastní vytvářet kolem sebe, pokud bych na sebe vzal roli učitele, nějaké společenství. Budu vděčný za Váš komentář! Richard Berka🙏🙏🙏
Začátek UpaddhaSuty bývá rád citován, když to člověk ale čte dál, je jasné, že Buddhovi v této Suttě nejde o sociální propojenost nýbrž o vzájemnou inspiraci v praxi: "And how, Ananda, does a bhikkhu who has a good friend, a good companion, a good comrade, develop and cultivate the Noble Eightfold Path? Here, Ananda, a bhikkhu develops right view, which is based upon seclusion, dispassion, and cessation, maturing in release. ..” pak Buddha dokonce říká: “by relying upon me as a good friend, Ananda, beings subject to birth are freed from birth; beings subject to aging are freed from aging; beings subject to death are freed from death; beings subject to sorrow, lamentation, pain, displeasure, and despair are freed from sorrow, lamentation, pain, displeasure, and despair. ..” Transponováno do situace dnešního života bychom řekli, že na duchovní cestě bychom neměli spoléhat jen na vlastní úsudek a úsilí, ale udržovat jistý kontakt ke zdrojům inspirace a poučení, ke knihám, kolegům na cestě a učitelům. Propojenost s ostatními bytostmi je něco jiného - v Theravádě to spadá do Brahma-Vihár, a do mystických zářitků v jinách systémech.
@@bodhipala1 Děkuji, bhante, za odpověď. Všechny články Osmidílné stezky jsou rozvíjeny na základě odloučení se od lidí (vztahů) a odvrácení zájmu o světské záležitosti, bez toho není cesty ven (Nibbana)...prostě původní formát Dhammy je tak radikální, že je pro drtivou většinu bytostí neakceptovatelný. Proto asi buďme rádi za ty soft verze ala Jack Kornfield, které nám, kteří máme příliš "prachu v očích", mohou zprostředkovat moudrost a krásu Buddhova učení ve stravitelné formě, abychom i my z něho mohli mít nějaký užitek🙏
@@hermitontudong Tak to teda ne! Osmidílná stezka je rozvíjena kdekoliv kdykoliv, dalekosáhle na konvenční světské rovině života. Prosimtě, kdes to vzal „..na základě odloučení od lidí…“? Pouze intenzivní pokročilá praxe potřebuje odloučení - Buddha na to pro mnichy (v obecném rámci vinayi) reservoval 3 měsíce za rok. Příliš to generalizuješ. - Zato s druhou částí tvého příspěvku zcela souhlasim: „soft Dhamma“ a její různé „stravitelné“ formy mají jasný dobrý význam, protože plnou intenzitu Učení normální člověk správně není schopen domyslet: „Co že? Konečným cílem Učení že je odložit tělo a mysl????? A že to, co zbyde, je mnohem lepší než tělo a mysl?...“
@@bodhipala1 Bhante, jen překládám (možná nesprávně???) Vámi citovanou pasáž z UpaddhaSutty: "And how, Ananda, does a bhikkhu who has a good friend, a good companion, a good comrade, develop and cultivate the Noble Eightfold Path? Here, Ananda, a bhikkhu develops right view...right thought...right speech..., which is based upon seclusion, dispassion, and cessation, maturing in release. ..”. Jak tedy správně chápat SECLUSION? Můj dojem ze sutt je, že každodennost mnicha byla taková, že vykonal almsround, umyl si misku a šel si po svých, do lesa, ke kmenu stromu, do prázdného příbytku apod., aby o samotě praktikoval v prostředí vhodném k naplnění nejvyšších aspirací úplného osvobození...Nebyla toto původní kondice praxe Dhammy? 🙏
@@hermitontudong Asi jsi nebyl v Asii. V Asii se v dobrém duchu přehání, uvádí se ideální případ a ví se o tom, že v reálu to bude, jak to právě bude. Asi to tak bylo i za Buddhy. Monastický život, po jisté době, má také svoji normální dost světskou všednost - v mnoha případech trochu podobnou té světské - nedělej si iluze. To, co popisuješ, by byly právě ty tři měsíce v roce.
Mohl byste , bhante, pohovořit více, třeba v nějakém příštím videu, o radosti (mudita)? Moc se o ní nemluví, taková tajemná z brahmavihár. Říkáte schopnost napojit se na veškerou radost celého vesmíru. Buddha, alespoň v kontextu původního buddhismu, učil cestu k ustání tohoto samsarického "vesmíru", plédoval za odchod do bezdomoví a život v odloučení, napomínal mnichy, když se sešli k oslavě Kathiny a při šití rouch byli v družném hovoru, maximálně doporučil dlít v přítomnosti probuzeného učitele (kalyanamitta). Myslel Buddha praxí mudita skutečně to, že se raduji z úspěchu nebo dobrých kvalit v druhých, že se např. napojím na radost přátel, když se jim narodí potomek? Praktikoval Buddha mudita v takové situaci, i když měl jasné poznání toho, že "zrození je strastné", nebo v takové situaci neřešil příčinu radosti druhých (jde přece o čistotu vedana, potažmo vlastní mysli), nebo permanentně spočíval jako správný arahat v upekkha🤔? Také se hovoří o tom, že praxe brahmvihár je graduální praxí, tj. teprve když rozvinu metta, můžu postoupit ke karuna atd. Mudita by v tomto smyslu byla takový předstupeň (sankhara) upekkha, tedy úplné vyrovnanosti a odulpění ve vztahu k vedana. I z tohoto bych usuzoval na to, že Buddhova mudita je více než ta "sympathetic joy" . Děkuji 🙏🙏 Richard Berka
Richarde, Brahmavihara jsou samsarické mentální oblasti - ale ty hodně vysoké. Buddha sám mohl pobývat v Brahmavihárách (AN3:63) podobně jako v jhánách - přičemž Brahmaviháry zjevně považoval ještě výš než jhány. Ale to jsou všechno krásné radostné samsarické mentální stavy - ani ne tak vedana-sukha jako spíš santi-sukha = blaho vnitřního klidu, čistoty, harmonie. Brahmavihara-Upekkhā je jiná než vipassanová Saṇkhārupekkhā (a jiná než Upekkhā-parami). V tom grafu Upanissa Sutty můžeš vidět, jakou důležitost Buddha dával v praxi na čistou radost: píti, passaddhi, sukha, a nezapomeň: Dhamma je krásná na začátku, vprostřed a na konci - i když to v reálu chodí dost kostrbatě… Mudita je radost, že ostatní mají radost, opak závisti a nepřejícnosti. Ashin
@@bodhipala1 Aha, děkuju za objasnění. V grafu Upanissa Sutty jde ovšem o radost vzešlou z meditační praxe (kdy Buddha standardně posílá adepta pryč od lidí na osamocené misto do lesa), nikoliv o mudita - radost ve vztahu k bytostem, neníliž tak? 🙏
@@hermitontudong Praxe Brahmavihar byla Buddhou převážně instruována jako více-méně abstraktní všeobjímající záření do všech světových směrů. Posílat Metta sobě, přátelům a ostatním - to je praxe popisovaná spíš ve VisuddhiMaze - tedy Theraváda. Já osobně dávám přednost "abstraktním" Brahmavihárám - obecně. Radostná mysl lépe medituje. Ty možná jsi ve fázi, kdy potřebuješ k pokroku meditovat rozkládající se mrtvoly - i to je možné a správné v řádu různých Buddhových instrukcí ....
@@bodhipala1 Děkuji, bhante🙏 Dotazuju se, abych praxi brahmavihár dobře pochopil, rozhodně ne proto, abych snižoval jejich význam. Jsem si velice dobře vědom, že je sám potřebuju jako sůl! Mniši z Hillside Hermitage hovoří též o "abstraktním" záření a říkají, že smyslem praxe brahmavihár je nenechat do mysli vstoupit zlovůli - v mysli, která je naplněna laskavostí, radostí a soucitem, není pro negativitu místa...