Dějiny výzkumu lázeňství antického Říma/A 16th cent. woodcut and the history of Roman baths studies

🇨🇿/🇬🇧 Přednáška Dr. Giacoma Savaniho (University of St. Andrews) o dřevorytu ze 16. století a jeho vlivu na dějiny výzkumu lázeňství antického Říma / Lecture of Dr. Giacomo Savani (University of St. Andrews) on “A misleading source: The fortuna of a sixteenth-century woodcut and its impact on the history of Roman baths studies”
Římské lázně byly jedněmi z nejviditelnějších a nejikoničtějších pozůstatků antického světa v raně novověké Evropě a jejich objevení podnítilo imaginaci umělců, architektů a antikvářů. Medicínský zájem o antickou balneologii se rovněž shodoval se zájmem o fyzické pozůstatky lázní. Nicméně až dosud jen určité aspekty tohoto rozmanitého kulturního systému vyvolaly akademický zájem a pozornost odborníků a tyto rozdílné prvky zatím ani nebyly integrovány do celkové studie. Přednáška přispívá k vyplnění této mezery, když jako case study využívá dřevoryt znázorňující příčný řez antickými lázněmi, který byl dosud moderní vědou přehlížen. Dřevoryt, vycházející ze špatné interpretace antického architekta Vitruvia (5.10.1.), byl poprvé uveřejněn v pojednání o balneologii z poloviny 16. století a v 18. století se objevil jako údajná kopie římské nástěnné malby v několika knihách o architektuře a starožitnostech. Pozoruhodný ohlas tohoto dřevorytu ve specializovaných i populárních publikacích až do raného 20. století ho činí jedním z nejvlivnějších a zároveň nejkontroverznějších pramenů pro dějiny výzkumu o antickém římském lázeňství. Zkoumáním důvodů trvalého nekritického přijetí tohoto zobrazení Dr. Savani přehodnocuje roli, kterou měli písemné prameny a ilustrace při formování historické paměti, a zároveň vznáší širší otázky týkající se charakteru intelektuálních sítí v Evropě 18. století.
Roman baths were among the most visible and iconic reminders of the Classical world in early modern Europe, and their rediscovery sparked the imagination of artists, architects, and antiquarians. A medical concern for Classical balneology matched a curiosity for the physical remains of thermae and baths. So far, only specific aspects of such a multifarious cultural system have received scholarly attention, and these different strands have not yet been integrated into a sustained study. This paper contributes to filling this gap, using as a case study a woodcut depicting a cutaway view of a set of ancient baths, so far neglected by modern scholarship. First published in a mid-sixteenth-century treatise on balneology and based on a misinterpretation of Vitruvius (5.10.1), it reappeared as a copy of a Roman wall painting in several eighteenth-century architectural and antiquarian works. The remarkable resonance enjoyed by this image in specialist and popular publications until the early twentieth century makes it one of the most influential and controversial sources in the history of Roman baths studies. By exploring the reasons behind the enduring, uncritical acceptance of this depiction, I re-evaluate the role that written sources and illustrations had in shaping the memory of the past, raising broader questions concerning the nature of intellectual networks in eighteenth-century Europe.
Dr. Giacomo Savani získal magisterské vzdělání v klasických, středomořských a blízkovýchodních
studiích a archeologii na univerzitě v Bologni (2010) a doktorát (Ph.D.) ze stejného oboru na
univerzitě v Leicestru (2017). Poté působil jako postdoktorand na univerzitách v Leicestru, Leedsu a University College Dublin. Od roku 2022 je Royal Society of Edinburgh Saltire Early Career Fellow na univerzitě ve skotském St. Andrews. Zabývá se především sociální a kulturní historií antického Říma, životním prostředím v antice a recepcí antiky v raně novověké Evropě. Zajímá se zejména o antické lázně a lázeňství a soustředí se i na jejich recepci v renesanční Itálii a Anglii v 18. století.
Dr. Giacomo Savani got his MA degree in „Classical, Ancient Mediterranean and Near Eastern Studies and Archaeology” at Università degli Studi di Bologna (2010) and Ph.D. in the same field at the University of Leicester (2017). After completing his doctoral studies, he worked as a postdoc at the universities of Leicester, Leeds and at the University College Dublin. Since 2022, he is a Royal Society of Edinburgh Saltire Early Career Fellow at the University of St. Andrews. He works mainly on Roman social and cultural history, ancient environments, and the reception of Antiquity in Early Modern Europe. He is particularly interested in ancient baths and balneology, focusing on their reception in Renaissance Italy and eighteenth-century England.