Dramatický trojúhelník. Jste tyran, oběť nebo spasitel?
Vložit
- čas přidán 14. 05. 2024
- Celý 54 minutový díl na: herohero.co/ppp
Dramata ve firemních týmech jsou normální a můžou ve svém důsledku velmi nebezpečné ovlivnit zdravý rozvoj firmy. Může se stát, že zaměstnanci nebudou schopni role, které hrají rozpoznat a opustit je ve prospěch firmy. Připraví se tak o možnost udržet si hezké mezilidské vztahy na pracovišti i mimo něj.
Hlásíme se opět s našim váženým hostem - s psychiatrem, psychoterapeutkou, doktorkou Alenou Večeřovou Procházkovou, členkou České asociace pro psychoterapii. Dozvíme se, jaké role hrajeme a jak z toho ven.
Hezký poslech nebo podívanou, přeje Tým PPP.
_______________________________
/ ppp.pavelprochazka
/ ppp.pavelprochazka
/ proch%c3%a1zkapavel
/ ppp.pavelprochazka
_______________________________
📨 Koučing: Info@palatinumcampus.cz
🌐 Kdo je Pavel Procházka: www2.palatinumcampus.cz/tym.p...
👩 Kdo je Alena Večeřová Procházková: www.vecerovaprochazkova.cz/
🎙️ Spotify: podcasters.spotify.com/pod/sh...
00:00 - Úvod. Jaké hry hrajeme?
04:48 - Karpmanův trojúhelník - Dramatický trojúhelník.
12:40 - Role: Oběť Spasitel a tyran.
24:15 - Jak spolu vycházet?
26:42 - Celý podcast na herohero.co/ppp
Připravili a vymysleli pro vás:
/ miroslavhornych (Marketing a Výroba)
/ mrcornyy (Marketing a Výroba)
Tak co, jste oběť, tyran nebo spasitel? :-) Celý 54 minutový díl na: herohero.co/ppp
Pana Procházku úplně žeru. Fakt nádherné rozhovory, které se dobře poslouchají. Příjemný hlas, evidentně člověk s nadhledem a rozumnými názory. Evidentně ten člověk má něco odžito a zkušenosti jenom tryskají. Nicméně přesto si dovolím polemizovat s tím tématem "oběť, spasitel, tyran" i s těmi manažerskými cíli. V jedné části pan Procházka říká, že dává cíl 50 km, a nereflektuje, že mladej zkouší "to je blbost - kilák stačí". V druhé pak říká, že vlastně těm mladým musí dát první rok koeficient cíle 0,25, pak 0,5 a pak teprve 1. Takže i pan Procházka musí velmi dobře a zkušeně balancovat mezi jakýmsi cílem a (se svou dlouholetou zkušeností) odhadnutými možnostmi pracovníka. No a co se týče té oběti - já sám se v práci občas cítím jako oběť. Tak si říkám po rozhovoru s chlapem, kterého uznávám, zdali není chyba ve mne a nemám nějaký psychický problém ... ale myslím, že nemám!!! Ono je totiž velmi těžké vybalancovat práci ve společnosti, kde na vás management zkouší opakovaně hodit na poslední chvíli práci, kterou nechali vyhnít jiní kolegové (nebo i ten management) a teď to strašně hoří. Kolikrát ji člověk dostane ještě s vágním zadáním a slovy "to zvládneš". Ano - mohu odmítnout nebo poukázat na svoji náplň práce, ale pak se začíná balancovat na velmi tenké hraně, zdali "jo, nebo ne"... a fakt to může skončit i tím rozhodováním "zůstat v té práci nebo ne". Proč to píšu - protože by mělo zaznít (i pro ostatní posluchače), že občas se prostě ten zaměstnanec může stát obětí naprosto nekompetentního managementu a nic s tím neudělá. Je potřeba říct, že pokud máte v kolektivu zdatné lemply nebo manipulátory, udělejte za sebe objektivní revizi, udělejte tlustou čáru a přestaňte hledat chyby u sebe - ne vždy jste na vině vy a jede se dál!!! Sžírat se po poslechu tohoto podcastu a hledat vinu u sebe (když vlastně není co najít), to není vždy řešení. Samozřejmě člověk musí být schopen jakési sebereflexe. Stejně tak ta role "spasitele". Já si třeba dokážu obhájit svoji náplň práce a dokážu být asertivní. Nicméně jako ajťák říkám těmto "nadstandardním" požadavkům od managementu a kolegů DDoS útok (v IT zahlcení serveru velkým množstvým malých či nesmyslných požadavků, až server nakonec spadne) - ono nekonečné odmítání různých výpomocí, víceprací atd. a pouzakování na mou náplň práce pěkně dokáže moji pracovní dobu rozbít, i když se nakonec ubráním. Takže rada "nedělej to - odmítni to" nemusí úplně fungovat, protože ten počet odmítnutí během dne taky něco stojí. Prostě ten svět není úplně tak jednoduchý a černobílý, jak pan Procházka s jeho neodolatelným úsměvem říká (nebo jak by se zdálo, že říká). Občas je to sakra balancování, strkání lokty, vymezování osobního prostoru atd... život je neustálý boj a občas velký kompromis :-). Zdravím pana Procházku a díky za tyto rozhovory.
😊
Super tohle je vážně boží pokud fakt člověk umí poslouchat tak tu hodně vstřebá...Rezpekt
děkujeme 👍👍
Rituál "Dobrý den".
Svého času jsme s kolegou při setkání přeříkávali. Jak se máte - Dobře - No to rád slyším, že se máte dobře". I řekl jsem jednou, že špatně. Všichni už jistě tušíte, že přeříkal celé "No to rád slyším", než se mu podařilo zabrzdit 🙂.
😅🤣 automat, super, děkuji, zasmal jsem se, s pozdravem PP👍👍
Poslouchám vás často a rád. U tohohle "dílu" bych chtěl jen podotknout k té situaci, že "oběť" přehazuje zodpovědnost na šéfa: "cíle jsou špatně nastavené, změň to". Tak ne vždy je správné to ignorovat, protože už se stalo i mě osobně, že opravdu ty cíle byly špatně nastavené, ale samozřejmě důležité je prvně se snažit vše splnit a definitovat si tu realitu až potom, to souvisí s tím, co se zminovalo v minulých dílech a to že změna má přijít 2x do roka a ne každý 2. měsíc. Ono je asi rozdíl když se plány definují na rok dopředu nebo na každý další měsíc.
Takže tím chci ukázat na prostý fakt, že někdy se i managment přepočítá v tom co reálné je a co není, a vzít si konstruktivní zpětnou vazbu nemusí vždy znamenat že obchodník/konzultant/prodejce po telefonu dělá svojí práci špatně a je "ubrečená obět". Díky za vaší práci.
👍 👍
Pane Procházko,já chci s Vámi jít na kafe. ....jsem z Vás okouzlená....
Dobry den, ja jsem stastne zadany, děkuji 👍👍😅
A ještě hláška: "Vy jste se na mě zapomněl..."
😅😅👍