ADHD v dospělosti
Vložit
- čas přidán 13. 12. 2022
- ADHD je vyjádřeno v různé míře nepozorností, impulzivitou a hyperaktivitou. Přijďte si poslechnout přednášku MUDr. Jiřího Renky o tom, co se s těmito příznaky děje v dospělosti. Ve středu14. prosince od 18:00 v učebně P5.
super přednášející 😊 děkuji
30 let nazpět jsme ny s ADHD byly jen zlobivé a neposlušné děti. Paradox je, že i v dospělosti si každý myslí, že si vymýšlíme a vymlouváme se. Stále tu existuje jakýsi "rasismus" a diskriminace proti dospělým s ADHD a ADD. Bohužel....
Máte pravdu, třeba já se ovšem pořádně nas.štval, a víte co? Mám to naháku, pokud je někdo debil, nedovede pochopit, že to nedělám naschvál. Tak i já potom s takovým jedincem ztrácím trpělivost, vadí ti že chodím pozdě, tak mě teda vůbec ne, mám adhd, smiř se s tím. Zkrátka jsem si zcela přestal dělat hlavu s ADHD a jeho nedostatky. Tzn. tam kde není nutné chodit na čas, prostě přijdu kdy přijdu, tj pracák třeba. Ovšem v práci, tam mám velký problém, nemůžu dělat nudnou práci, a stejně bych chodil pozdě. Tudíž opět, už prakticky od dětství jsem se naučil vydělávat si mimo zákon, ono víte, nakládání s drogami je vážný tr. čin.. Pokud jste nenažraný dealer, já si všimnul, že nemusí pršet, stačí když kape. A tak nějak jsem stejně peníze co bych vydělal v práci, vydělal prodejem trávy. To je každému jedno, policajti to tu neřeší, já jim to i přímo řekl, odpověděli že je tráva nezajímá. Opět, nevydělával jsem statisíce, ale v okolí průměrnou mzdu. Nakonec práce jako práce, to není jen tak dostat se k kvalitní trávě za dobrou cenu. Potom je zde spousta další věcí jako riziko okradení. Konkurence. Jenže mám ADHD kde mě prostě nic nebaví věčně, postupem času se prodej trávy stál tak neskutečně ubíjející rutinou. Že jsem s tím seknul. No když to zhrnu, ADHD není problém náš a pro nás. Ale pro okolí. Pokud vím, nikde v přírodě nemusí žádné zvíře chodit někam na čas. To my jsme si čas vymysleli a začli jej měřit. Nejsem absolutně povinen tento nesmysl dodržovat. Přijde mi, že ADHD je protest přírody proti umělému životnímu směru. Stejně jako nutnost si něco pamatovat.. proč? To co potřebuji si pamatuji, naopak sleduji, že teď v dospělosti mám paměť téměř fotografickou. A hlavně funkční, všímám si že si pamatuji mnohem více než všichni co znám. No a dneska, když se někam objednám, dopředu říkám, že možná přijdu pozdě, nedělám to schválně a nemůžu to změnit. 15 let se medikuji pervitinem, říkám to zcela otevřeně. Opět pokud nějaký debil mě kvůli tomu bude považovat za špatného, tak ať, co mi je potom? Že je většina lidí okolo nechápavých debilů, na to už jsem si zvykl v mnoha případech jim to i říkám. A když teď srovnám ty své chyby. Tak to jsou oproti chybám ostatních pouhé detaily. Narozdíl od lidí okolo, kteří sice přijdou na čas, a zvládají to co já ne, tak to je sice hezké, ale uvidíme, kdo vydrží jak dlouho na živu a v jakém stavu. Jelikož málo kdo okolo, vlastně nikoho takového neznám, kdo by se zajímal o takové věci jako já. Především o klid v životě, udržuji si nadhled, žiji stále zdravějším životním stylem. Už teď je ten rozdíl mezi mými vrstevníky markantní, žiji zdravě, jsem spokojený a mám radost ze života. Jo a vypadá to, jakobych snad nestárl. A nakonec, já nemám problém splnit ani složitý úkol, ale nesmí mi do toho nikdo kecat a říkat jak. Já si to udělám svým způsobem, vždy rychlejším a efektivnějším ve stejné a někdy i lepší kvalitě, než původní způsob. No a nakonec, je mě 33 let, a život mám čím dál více pod kontrolou. Na rozdíl od většiny lidí okolo. Kteří jsou v pořádných pastech, partnerských, pracovních, degeneračních. No na pracáku si zvykli, doktoři půl na půl, no i tak je mi to jedno, prostě sem přišel pozdě, nebo nepřišel vůbec. No a? Koho to štve? Pouze debila. :D Jediný člověk který mě kdy prvně nejlépe pochopil, byl psychiatr. Prostě my jsme jak protiklad a zrcadlo vadné společnosti. Jelikož co z toho že všechno zvládají, jak ve výsledku máme válku a za chvíli nebudou zvládat oni nic. A čeho jsem si nedávno všiml, já se bál náročných situací. Př. bude tady válka. Zjistil jsem, že naopak, čím náročnější podmínky, tím více se dovedu koncentrovat a zvládnout to lépe s klidem a rozvahou, než většina okolo. Zkrátka v krizových situacích, zachovávám chladnou hlavu.
@@UFO-Dokumenty-Illuminator Tyjo chlape, jako dobrý story. Je mi 26, ADHD oficiálně diagnostikované nemám. Nejdříve jsem se litoval a cítil se méněcenný, že nejsem robot jako ostatní "normální" lidi, co chodí včas, nehoupou se na židli, neskáčou lidem do řeči a nevymýšlí si vlastní styl a způsob dělání věcí. Nyní si stojím za svým. Nelíbí se ti, že vrtím nohou? Nelíbí se ti, že si rozebírám a skládám propisky? Nelíbí se ti, že nudou na schůzi čumím do stropu, nebo z okna, abych měl aspoň nějaký zajímavý input? Smolík. Buď mě vyhoď z práce, nebo se s tím smiř. Nejhorší je sehnat odbornou pomoc. Když jsem si volal na armádní psychiatrii, tak se mě ptali jestli jsem výsadkář a poté se vymlouvali, že na ADHD posudky nedělají. Pak jsem si šel na psychoterapie, ale tam taky nic, ujelo to jiným směrem. Těžko sehnat kvalitního psychiatra tady v česku, který chce se zabývat dospělým chlapem s ADHD, který už neskáče po stropech jako dítě, kde to je ADHD očividné. V USA je ADHD běžné téma a mají i kvalitnější medikaci založenou na amfetaminech, které v malé míře jsou úplně vpohodě. Přeji hodně zdaru a pokud si to přečtěš, dej mi prosím kontakt na psychiatra, který se ti věnoval, děkuji :).
Super prednáška - mal som diagnostikovanú hyperaktivitu v detstve a vlastne aj ľahkú mozgovú disfunkciu - mám príznaky s ADHD - áno robí mi to problémy v živote. Ale snažím sa s tým naučiť pracovať a vďaka tomu, že sa venujem písaniu básňam, lukostrelbe - okolie si zvyklo - že som tak trochu iný, tak to celkom ide. Aj vzťahy sú ťažšie samozrejme a najmä na výške to bolo problém. Inak fungujem celkom ok a nemám zlý život, len je to všetko náročnejšie. Hyperfokus má niekedy plus a veľa ráz naopak mínus. Náhodne sa trafí do toho, čo je práve dôležité. Ale keď ma napr. baví hrubá kniha nie je problém ju čítať hodiny. Z takých nepodstatných vecí je dosť náročné so mnou pozerať seriál, filmy - časté pauzovanie a vracanie o minúty naspäť - lebo som bol myšlienkami inde. Šoférovanie zatiaľ ok, tam nebývam ani impulzívny, ale skôr nepozornosť a drobné oťuky na parkovisku. Takže áno je to znevýhodnenie, ale viem si predstaviť, že na Slovensku automaticky začať to riešiť znamená problémy v práci a podobne. A otázka, či to vôbec niekdo bude riešiť - ale u mňa asi áno, keď SOM mal diagnostikované tie VECI čo boli - veď som chodil aj k detskému psychológovi...
Je fakt legrační,jak moc se v tom poznávám. Můj nejdelší hyper Focus trval pět let a já měla podvýživu 😂
Mohu mít otázku?
Jedná se sportu. Já měl v dětství několik aktivních sportovních zájmů, což mne sklidňovalo. Jelikož jsem byl pod neustálou kritiků rodičů a tlak na výsledky ve škole, tak jsem byl neurotický, měl strach cokoli říct a sport mne dostal vždy pouze do přítomného okamžiku, vyplavil jsem toxické stresové hormony a vyloučil. Není ta zásadní potřeba zvýšené aktivity třeba právě v tom vyplavení toxických látek a emocí, aby došlo k uklidnění a hormony, které u toho vyloučíme do naprosto uvolněného těla a čisté krve, je o to větší odměna a proto by tam mohly hrát roli i ta emoční labilita, která může skákat opravdu z extrému, do extrému.
Pro mne je pohyb spirála, která pokud ho nemám dostatek, spouští další zásadní problémy, jako nechutenství, nekvalitní spánek, málo energie, ztráta sebevědomí a umí mne dostat až do těžké deprese. Mám to složitější s posttraumatem, HPO, bipolární poruchou na což jsem vlastně deset let medikován, než ustoupili ze svého přesvědčení a aspoň se zamysleli, jestli není problém ve spektru. Vlastně až loni přechodem k nové psychoterapeutce, jsem byl naveden na ADHD. Před třemi roky jsem začal spolupracovat s mentorem, který mi vnesl vhled na to, že odborníci, kteří mne neznají viděli jen při stavech podrážděnosti v naprostém vyčerpání jako úplně jiného člověka než lidé znající mne, ještě když jsem byl schopen fungovat. Zcela automaticky mne to navedlo na hudbu a tanec v koupelně, abych měl aspoň nějaký pohyb ve stavech silných úzkostí a uvolnil aspoň na chvíli stáhlé tělo, až skoro křeče. Během sedmi let 14 hospitalizací, stovky hodin terapií, komunity v Bílé Vodě (skupinové terapie, bydlení a důvěra se někomu jinému otevřít, wau, moc důležité pro mne) a až teď poslední tři roky, co si tancuji v koupelně, učím se mluvit a vyjadřovat sám sobě v zrcadle, tak jsem dostal odvahu chodit mezi lidi a je více faktů, které u mne návrat k pohybu zachránil duševní zdraví. A navíc si okysličím mozek, což je také jeden z problémů, které jsem musel pořešit, abych mohl začít tvořit jiné mozkové spoje a pomohl neuroplasticitě, která byla do té doby velmi ohraničena nějakou dobu. A až za mnoho měsíců, se teprve začal měnit můj pohled na vše a mohl nastoupit cestu zotavení, kde mohu začít doufat, že snad jednou vysadím všechny léky. Ve sportu jsem vždy těžil z toho, že jsem součást týmu a ztratili se mé vztahové a sociální dovednosti, které jsou má největší slabina.
No těch otázek bych na toto téma měl mnoho, ale nestálo by za to, se pokusit jít právě v tohoto spojení trochu hlouběji? My každou přestávku hráli fotbálek tři na tři vzadu ve třídě, nebyl jsem nucen dělat věci standartním způsobem a spíše jsem byl podporován hledat nové cesty. Po škole jsme řádili do tmy venku, vykoupali, najedli a vycucaní usnuli, jelikož mozek vypl a potřeboval 9h spánku. Ráno hned hudba, sluchàtka a i když se na mne rodiče podepisovali denodenně minimálně tím, že jsem neschopný a nikdy nic nedokážu, tak jsem byl nucen už v dětství najít techniky, které mi umožní přežít, jinak bych nebyl schopen cokoli zvládat. Vlastně i jestli je u ADHD vyšší riziko závislostí na dopaminu, tak radost dítěte, které si hraje, bylo to, čehož jsem dostával. Když jsem nehrál a jel na Sigmu fandit nebo u nás na fotbal, tak jsem ze sebe taky vždy dostal všechny extrémní emoce a tím pádem jsem se naučil všechny emoce ventilovat tam, kde to bylo přijatelné. Jsem na začátku cesty, kdy jsem změnil a opustil vše staré, abych mohl konečně začít tvořit nové, ale pečují o mne úžasně v Centru duševního zdraví, kde mi otevírají otázky, které jsou pořád skryté a jako tým hledáme různé cesty, což je splněný sen, jelikož předtím můj názor nikoho nezajímal 🙏
A když nejde sportovat, tak to nutkání aspoň něco smysluplného dělat, je také situace, kdy vyhořím, což je také pro mne otázka, jak to řešit.
Děkuji mockrát za úžasnou přednášku, kterou si neposlechnu určitě pouze jednou 🙏🙏🙏
Omlouvám se za chyby, telefon a T9 nejsou moji nejlepší přátelé 🤣🤣🤣
Super, drzim palce.
Dakujem za popis.
Ja som mala socialne fobie a uzkosti praveze pri kolektivnych sportoch a bala som sa bolesti, ktoru mi spôsobia ostatni a este som sa bala vysmechu. Vlastne toho, co doma.
Ked som mala najvacsie uzkosti, tiez som sa z nich zacala vysekavat doma v kupelni, a to hlavne vdaka tomu, ze som zacala otuzovat, aj studene sprchy davat, co mi fakt robi dobre na nervy. Pomaha mi aj pravidelna terapia zamerana na liecbu traum, turistika, fitko, a poslednu dobu kundalini joga vdaka dychaniu, co posobi na vagus nerv. Medikacii sa vyhybam, nemam dobre skusenosti. Ale aj sa vyhybam stale viac situaciam, v ktorych sa necitim komfortne. Moj zivot sa zmenil na nepoznanie, kedysi som do seba pchala kadeco, len aby som necitila stres, hanbu, vinu a bolesti a snazila sa fungovat ako vsetci v okoli, takze skoro stale som mala pocit vyhorenia, ktore prechadzalo do akutnych stavov, ked som dokazala len lezat vo vani a spat. Dost mi pomohol Gabor Mate (a neskor dalsi, ktori s tym tiez pracuju) a samostudium o traumach a narcizme a neustale vypustanie povinnosti a zjednodusovanie.
@@qwmwhsye to zní velmi dobře 🙏 je potřeba si najít, co potřebujeme. Já mám teď pět úžasných dam v Centru duševního zdraví, které o mne úžasně pečují a konečně jsem našel psycholožku, která je úžasná, i když je mladá. Terapie mám jednou týdně, což je skoro nemožné sehnat a konečně mají terapie ten pravý význam.
Máte to velmi dobře srovnané, tudíž věřím, že to dáte s grácií 😇😇😇
@@jansembera6888 anoo, terapia kazdy tyzden s terapeutom, s ktorym si sadnete ludsky a ma znalosti ktore potrebujete, je na nezaplatenie. Pre mna je to uz pomaly aj hobby :)
Tak si drzme palce a pokracujeme.
Meditace vipassana
Tento tyzden som narazila na videa na CZcams v anglictine a mam podozrenie ze mam cely zivot ADHD (42 rokov). Trpim uz minimalne 15 rokov, a som na terapii s podozrenim na Borderline. Som sokovana, ako malo videi a informacii existuje v CZ/SK jazyku. Momentalna debata je ze u zien sa to dodnes diagnostikuje velmi tazko, lebo v spojeni s hormonalnymi zmenami to vyzera ako PMS/PMDD. Nachadzam vyborne materialy v anglictine.
Hovorim viacerymi jazykmi a ma skusenost, radu ci zaujem spolupracovat na osvetovom projekte? Nikdy som youtube videa nerobila, ale rada co najviac informacii prelozim. Len taketo projekty dlho trvaju, akakolvek rada ohladom sponzora by bola velmi ocenena z mojej strany.
Taky mam cely zivot problemy I s pmdd, je to zmatek
Vse co pan doktor prezentoval ukazzje presne na me az na to ze jsem mel v dětství hluboke trauma,tak by ne zajimalo jestli za to vse muze trauma nebo porucha mozku
Pořád mi popsané symptomy připadají podobné hlubokému traumatu. Zajímala by mě úvaha pana doktora na toto téma.
Asi máte pravdu,trpím vším co doktor prezentoval a měl jsem v dětství hluboke trauma
To je mi líto. A zároveň je to vodítko. Opravdu se ukazuje z výzkumů, že symptomy pro trauma jsou často totožné. Hodně štěstí.🍀
Můžu poprosit nějaký email či kontakt na pana doktora.. Děkuji krásná přednáška ❤.
59. minuta
@@Fr4kTh1s děkuji mockrát
Je tam... Jedna hodina, jedna minuta 1:01:26
51:20 jsme sithové :D
Su tam aj rady ako to zvladnut? Dakujem
52:00
Máte ADHD? Velmi rád bych něteré věci vyvrátil, protože... nejsem pacient, nemám rád, když se o někom mluví takto... pacienti... máte opravdu jistotu toho, o čem přednášíte? Teorie je krásná, ale...