Kos černý - Common Blackbird (Turdus merula) - Zpěv/Singing

Doufám, že se Vám toto video líbilo. Neváhejte se přihlásit k odběru, dát mi like a komentář nebo podpořit mou tvorbu příspěvkem: paypal.me/jiroza
Díky!
------------
I hope you enjoyed this video. Feel free to subscribe, leave a like and comment or support my work with a donation: paypal.me/jiroza
Thank you!
------------
Kos černý - Common Blackbird (Turdus merula)
Kos černý je pták žijící v celé Evropě a v jižní Asii, byl introdukován i do Austrálie a na Nový Zéland. Díky své přizpůsobivosti se adaptoval na život v blízkosti člověka a úspěšně žije a hnízdí i v těsném sousedství lidských sídel. Samci jsou nepřehlédnutelní svým charakteristickým černým peřím a žlutým zobákem, upozorňují na sebe také melodickým zpěvem.
Délka těla: 23-29 cm
Kos černý je středně velký pták, o něco menší než hrdlička zahradní. Dospělý samec je matně černý s oranžově žlutým zobákem a žlutým kroužkem okolo očí. Samice je hnědavá s bělavějším hrdlem a nezřetelně skvrnitou hrudí, nohy jsou téměř černé, zobák má tmavý, jen částečně oranžový. Mláďata jsou podobná samici, jsou ale světlejší a mohou mít hnědě tečkovanou hruď a světlé podélné proužky na zádech. Samice ani mláďata nemají oční kroužek. Mladí, roční samci nemají ještě vybarvený zobák, který zůstává černavý.
Někdy se objevují i jedinci s větším či menším podílem bílého peří (leucismus). Vzácnější, ale ne neznámí, jsou pak úplně bílí ptáci s červenýma očima (albinismus).
Vábení je „dukdukduk“ nebo „srííí“, varování pak rámusivé „tikstikstikstiks“. Samec kosa začíná zpívat na začátku jara, obvykle za ranního a večerního soumraku, a to z vyvýšených míst. Zpěv je hlasitý, flétnový a melodický, kos navíc ovládá více melodií a harmonií než slavík. Zajímavé na zpěvu je, že se skládá z jednotlivých skladeb, které kos po dohrání celého svého repertoáru neustále opakuje dokola. Složitost a počet skladeb vzrůstá se stářím a zkušenostmi zpěváka.
---------
The common blackbird is a species of true thrush. It is also called Eurasian blackbird (especially in North America, to distinguish it from the unrelated New World blackbirds), or simply blackbird where this does not lead to confusion with a similar-looking local species. It breeds in Europe, Asia, and North Africa, and has been introduced to Canada, United States, Mexico, Peru, Brazil, Argentina, Uruguay, the Falkland Islands, Chile, South Africa, Australia and New Zealand. It has a number of subspecies across its large range; a few of the Asian subspecies are sometimes considered to be full species. Depending on latitude, the common blackbird may be resident, partially migratory, or fully migratory.
The male of the nominate subspecies, which is found throughout most of Europe, is all black except for a yellow eye-ring and bill and has a rich, melodious song; the adult female and juvenile have mainly dark brown plumage. This species breeds in woods and gardens, building a neat, mud-lined, cup-shaped nest. It is omnivorous, eating a wide range of insects, earthworms, berries, and fruits.
The common blackbird of the nominate subspecies T. m. merula is 23.5 to 29 centimetres (9.25 to 11.4 in) in length, has a long tail, and weighs 80-125 grams (2.8 to 4.4 oz). The adult male has glossy black plumage, blackish-brown legs, a yellow eye-ring and an orange-yellow bill. The bill darkens somewhat in winter. The adult female is sooty-brown with a dull yellowish-brownish bill, a brownish-white throat and some weak mottling on the breast. The juvenile is similar to the female, but has pale spots on the upperparts, and the very young juvenile also has a speckled breast. Young birds vary in the shade of brown, with darker birds presumably males. The first year male resembles the adult male, but has a dark bill and weaker eye ring, and its folded wing is brown, rather than black like the body plumage.
Within its native Northern Hemisphere range, the first-year male common blackbird of the nominate race may start singing as early as late January in fine weather in order to establish a territory, followed in late March by the adult male. The male's song is a varied and melodious low-pitched fluted warble, given from trees, rooftops or other elevated perches mainly in the period from March to June, sometimes into the beginning of July. It has a number of other calls, including an aggressive seee, a pook-pook-pook alarm for terrestrial predators like cats, and various chink and chook, chook vocalisations. The territorial male invariably gives chink-chink calls in the evening in an (usually unsuccessful) attempt to deter other blackbirds from roosting in its territory overnight. During the northern winter, blackbirds can be heard quietly singing to themselves, so much so that September and October are the only months in which the song cannot be heard. Like other passerine birds, it has a thin high seee alarm call for threats from birds of prey since the sound is rapidly attenuated in vegetation.
(Wikipedia)