Václav Vavryčuk: Paradox dvojčat a relativita času (KS ČAS 14.6.2023)
Vložit
- čas přidán 27. 06. 2023
- AKTUÁLNÍ POZNÁMKY K TOMUTO VIDEU
Česká astronomická společnost se Usnesením Výkonného výboru ze dne 4.3.2024 od této přednášky distancuje.
Její podrobný rozbor lze nalézt na serveru ČAS na adrese:
www.astro.cz/userfiles/files/...
Reakci autora, Dr. Vavryčuka, na rozbor prof. Krtouše lze nalézt na serveru KS ČAS na adrese:
users.math.cas.cz/~krizek/cosm....
---
Pan prof. Pavel Krtouš, ředitel ÚTF MFF UK, sepsat podrobnou recenzi k této přednášce. Myslím, že nejen za redakci LLionTV si za to zaslouží díky, ale také zodpovědné prostudování tohoto příspěvku a kultivovanou, věcnou, případně i kreativní diskusi na odpovídající úrovni. Moc za to prosím!
Pokusili jsme se umístit tuto recenzi přímo do komentáře pod videem, ale záhadné algoritmy platformy CZcams některé články z této recenze nezobrazují. Ty tak musely být vloženy redakcí mimo pořadí. Proto může být moudřejší si kompletní text přečíst na odkazu:
utf.mff.cuni.cz/~krtous/popula...
---
AKTUÁLNĚ VLOŽENO (6. 3. 2024)
Komentář autora přednášky dr. V. Vavryčuka k jednotlivým bodům recenze od prof. P. Krtouše lze nalézt na tomto odkazu:
users.math.cas.cz/~krizek/cosm...
AKTUÁLNĚ VLOŽENO (11. 4. 2024)
Reakce prof. P. Krtouše na komentář dr. V. Vavryčuka:
utf.mff.cuni.cz/~krtous/popul...
---
Poznámka nad čarou (po zveřejnění videa):
Vážení přátelé, asi jste si všimli, že toto video krátce po zveřejnění bylo na několik dní pozastaveno. Už od začátku bylo zřejmé, že obsahuje velmi odvážná tvrzení a redakce LLionTV se po dohodě s autorem rozhodla, že se pokusí získat alespoň základní zasvěcenou recenzi k tomuto obsahu a do té doby bude mít záznam neveřejný status. Po několika diskusích autora přednášky s některými dalšími kolegy se mu podařilo obhájit většinu sporných bodů a hlavně jsme usoudili, že přestože tématika je natolik složitá, vyžadující precizní vzdělání a zatížená různými názorovými proudy, bude moudřejší záznam přednášky ponechat veřejné diskusi i s vědomím, že cesta k potvrzení nebo vyvrácení přednesených argumentů bude během na dlouhou trať a nalézti fundovaného oponenta, ochotného se tímto zabývat, nebude asi lehké. Předem velké díky tomu, kdo se o to pokusí a především musí zaznít velká prosba: BERTE TUTO PŘEDNÁŠKU JAKO INSPIRACI K ZAMYŠLENÍ A HLEDÁNÍ NEPROŠLAPANÉ CESTY K POZNÁNÍ NAŠEHO SVĚTA A PŘÍPADNÉ KOMENTÁŘE PIŠTE PROSÍM S POKOROU A SNAHOU KONSTRUKTIVNĚ PŘISPĚT DO STUDNICE SOUČASNÉHO VĚDĚNÍ.
___________________
Anotace:
Záznam přednášky / diskusního příspěvku, uvedeného 14. 6. 2023 v rámci semináře Kosmologické sekce ČAS, na téma:
Paradox dvojčat a relativita času.
Přednáška se věnuje Einsteinově Speciální teorii relativity a velmi populárnímu paradoxu dvojčat, který řeší problém stárnutí posádky v raketě cestující kosmem s vysokou rychlostí. Přednáška poukazuje na některé sporné body Einsteinovy teorie a zpochybňuje běžně uznávané tvrzení, že čas v rychle letící raketě běží pomaleji než na Zemi.
Přednáší:
RNDr. Václav Vavryčuk, DrSc. (Geofyzikální ústav AV ČR).
Další informace:
www.ig.cas.cz/kontakty/seznam...
users.math.cas.cz/~krizek/cosmol/
Poznámka k přednáškovému obsahu KS ČAS:
Kosmologická sekce usiluje o poznávání světa metodami založenými především na vědeckém a skeptickém principu, ale také se nebrání snaze o propojování kreativních myšlenkových proudů, které někdy nemusí být zcela v souladu se standardními či mainstreamovými názory. Je založena na platformě svobodného šíření informací a není nijak svázána pravidly recenzovaných periodik. Hlavně však vždy ponechávala na moudrosti posluchačů, aby ze získaných informací vytěžili maximum pro zdokonalení subjektivního modelu nejen vesmíru, či naopak, aby získali užitečná poznání tzv. slepých cest, kterážto velmi šetří drahocenný čas, ba dokonce mohou být docela cennou (anti)inspirací. Tento demokratický a dialektický princip bychom rádi zachovali i nadále, navzdory některým nepříznivým ohlasům v laické i odborné veřejnosti, žel stále častěji nezdravě polarizované. Nicméně přistupujeme k drobnému formálnímu doladění publikovaného obsahu tak, aby alespoň částečně byly odlišeny více odborné přednášky zvaných autorů (v programu schůzek budou barevně odlišeny), od tzv. diskusních příspěvků, které ne vždy musí vyjadřovat obecně přijímané ideje, či dokonce názor členů Kosmologické sekce. Můžeme navíc slíbit, že se budeme snažit minimalizovat případy, že by se v některé z těchto dvou skupin vyskytl někdo hlásající evidentní nepravdy. Za správnost obsahu přednášky odpovídá její autor. - Věda a technologie
Mě by teda zajímalo co na to řekne např. prof. Podolský. Rád bych se dozvěděl jak to dopadlo, pokud se to můžeme dozvědět.
Podolsky je pan kolovratek ten nad ničím nepřemýšlí, ten si to jenom přečte na Merstrimu.
Na pana prof. Podolského jsem se obrátil s prosbou o jeho názor, ale odepsal mi, že je příliš zaneprázdněný. Odkázal mne na své kolegy, kteří vyučují speciální a obecnou relativitu na MFF UK. Oslovil jsem tedy je a uvidíme, zda se ozvou.
@@violavavrycukova3748 Když jsem namítal jisté rozpory STR panu Podolskému, tak mě poslal do patřičných mezí s tím, že nebude dělat arbitra mezi mnou a Einsteinem.
Rád bych krátce informoval o reakci nikoliv prof. Podolského, ale jeho kolegů doc. Semeráka (MFF UK) a dr. Svítka (MFF UK) na moje výsledky ohledně paradoxu dvojčat a pojetí času ve Speciální relativitě. S oběma jsem vedl emailovou diskusi, ve které jsme se snažili vzájemně přesvědčit o 'své pravdě'. Zvláště pak s dr. Svítkem byla diskuse dlouhá a zajímavá. Bohužel jsme ale nedospěli k žádnému konsensualnímu řešení - každá z obou stran si trvala na svých argumentech. Zopakovala se tak historie, kdy prof. Dingle nebyl schopen přesvědčit své oponenty o některých závažných chybách ve Speciální relativitě a protistrana naopak prof. Dingla o spravnosti Speciální relativity...
@@vaclavvavrycuk3816 Obávám se, že nemáte moc šanci přesvědčit odbornou veřejnost. Relativity jsou od základů špatně a každý jejich důkaz je vysvětlitelný klasickou mechanikou nebo elektromagnetizmem. Bohužel jsme oddali relativitám i soustavu SI a tím jsme si na dlouhá léta zavřeli vrátka vrátit se ke klasické mechanice a prohloubení jejích myšlenek. Do té doby než nahradíme, za předpokladu, souslovím, je pozorováno, ve všech teoriích tak na tom budeme tak jak jsme. Budeme mít konstrukty, které se s realitou shodují jen v pár místech, jako tečna dotýkající se kružnice pravdy. Hodně štěstí a průkopnického ducha.
*Speciální teorie relativity*
Speciální teorie relativity (STR) shrnuje naše současné představy o propojení prostoru a času. Reflektuje experimentální zkušenost, která nás zhruba před 100 lety přesvědčila o tom, že struktura času je složitější, než naivní představa absolutního času, kterou si každý z nás vytvoří z běžné zkušenosti. V tomto smyslu STR zachycuje jednu z největších myšlenkových revolucí daleko přesahující pouze pole fyziky.
STR zachycuje fakt, že neexistuje pouze jeden čas. V moderní podobě tuto zkušenost popisuje pomocí prostoročasového popisu. STR je v podstatě geometrie prostoročasu. Tento pojem zavedl pár let po zformulování STR matematik H. Minkowski. Prostoročasu STR se proto říká Minkowského prostoročas. Einstein tuto geometrickou koncepci následně zobecnil v obecné teorii gravitace (OTR), která zahrnuje vliv gravitace. Gravitaci popisuje jako zakřivení geometrie prostoročasu.
STR se brzy po svém vzniku stala základním jazykem pro mnoho dalších teorií. Teorie elektromagnetismu si STR v podstatě vynutila - Maxwell zformuloval rovnice elektromagnetismu koncem 19. století a Lorentz a Einstein vybudovali aparát STR hlavně proto, aby dali Maxwellovým rovnicím pevné základy. V jazyku STR se pak budovala kvantová teorie pole, která je dnes základem teorie elementárních částic a modelem struktury hmoty. Jak bylo řečeno, zobecněním STR je OTR, teorie gravitace, popisující vesmír jako celek. Bez STR bychom neměli ani standardní model, ani současnou kosmologii.
Vskutku, pokud by se nalezla chyba v STR, musely by se s tím vypořádat Maxwellova teorie elektromagnetismu (všechny klasické elektrické a magnetické jevy), kvantová elektrodynamika (teorie fotonů a elektronů zahrnující kvantové chování), standardní model (teorie veškeré hmoty jak ji dnes rozumíme), obecná teorie relativity (teorie gravitace). Všechny tyto teorie by nekonzistenci v STR okamžitě pocítily. Lze si jen velmi obtížně představit, že všechny experimenty potvrzující tyto teorie by se nějak vyhnuly "evidentním" nekonzistencím ve svých základech.
Proto je přirozené se stavět skepticky k vyhlášením, že někdo našel v STR elementární chyby. STR není zas tak složitá teorie. Je to blízká analogie euklidovské geometrie. Ano, je obtížnější porozumět její interpretaci a pochopit nový pojmový aparát, který se v ní rozvíjí. Nicméně za posledních 100 let to zvládly milióny vědců. Vědců, kteří se se STR seznámili a běžně ji ve svém výzkumu používají.
V přednášce dr. Vavryčuka se opakovaně explicitně říká, že STR obsahuje elementární chyby (34:00, 39:30, 55:10, 1:05:10, 1:12:45, 1:53:45). Přednáška uvádí několik známých myšlenkových experimentů, na kterých se přednášející snaží dokumentovat "chybnost" STR, uvádí různé zavádějící komentáře k uskutečněným experimentům, chybná odvození vložená do úst Einsteina, a několik "nových vhledů" přednášejícího.
Bohužel většina těchto tvrzení není pravdivá nebo je hrubě zkreslená a poukazuje na elementární neporozumění situaci. Přednáška obsahuje zjevné nepravdy a chyby v základní matematice.
Jelikož se přednáška objevila na prestižním popularizačním kanálu ve společnosti kvalitních přednášek z různých oborů a byla přednesena dr. V. Vavryčukem, DrSc. na půdě Matematického ústavu AV ČR, má potenciálně velký dopad na veřejnost se zájmem o fyziku a vědu obecně. Může vyvolat velmi zkreslený dojem o povaze STR a zmást mnoho posluchačů, kteří se o tuto problematiku zajímají, nemají ale dostatek času sami se se STR dostatečně hluboko seznámit.
Proto jsem se rozhodl zareagovat v diskuzi k této přednášce a upozornit posluchače na nepřesnosti a nepravdy, které přednáška obsahuje. Chybných a nepřesných výroků je ale tolik, že na všechny ani nejde reagovat. Vybral jsem několik příkladů, které lze okomentovat bez složitých rovnic. I tak jsou příslušné komentáře dlouhé a přesahující rozumný rozsah pro youtubeovskou diskuzi. Chtěl jsem ale ukázat, že se bohužel nejedná jen o drobnosti.
Zaměřil jsem se na základy STR. Vynechal jsem např. komentáře k zavádějícím výrokům o Michelsonově-Morleyově experimentu či Dopplerově jevu, protože zde jsou vysvětlení složitější. I tak toho bude až příliš.
Samozřejmě internetová diskuze není správná platforma na seriózní výklad vědecké teorie. Naštěstí, existuje nepřeberné množství zdrojů přístupných v literatuře či na webu, kde se zájemce může seznámit se STR v dostatečné hloubce, aby sám mohl posoudit, jak se situace má. STR není tajné učení úzké sekty. Jedná se o obecně známou teorii, se kterou se seznamuje každý student fyziky zhruba v druhém ročníku univerzity.
Připadá mi až urážlivé opakované zmínky přednášejícího, že zástupy fyziků studujících v posledním století STR pouze "papouškují chybná tvrzení Einsteina" (48:55) a že přebírají bezmyšlenkovitě pomýlené závěry (37:35, 1:08:05). Takovou vědeckou slepotu přednášející přisuzuje i fyzikům jako jsou M. Born, P. Dirac, L. Landau či R. Feynman (36:10,1:13:10).
Věřte mi, každý zvídavý student si STR poctivě promýšlí a v každém ročníku se najde několik špičkových studentů, kteří si všechny souvislosti a závěry STR pečlivě přeformulují a STR si pro sebe znovu vybudují. Je to intelektuální výzva, ve které STR opakovaně prochází kontrolou logické konzistence a fyzikální relevantnosti.
V přednášce se tvrdí, že STR potlačuje jakoukoli kritiku (38:55, 1:13:10). Rovnou říkám, že tato má reakce není pouhé mainstreamovské odmítání "oprávněné" kritiky. Nejde zde o spor o svobodu vyjádření. Je to jen reakce na zavádějící a špatnou přednášku. Upozornění posluchačům, ať si hledají lepší zdroje informací. Není zde žádné spiknutí elit, žádná tajná organizace zavádějící prostý lid na scestí teorie relativity. Nepodsunujte vědcům tento konspirační nesmysl.
V následujících příspěvcích upozorním na problematická místa v přednášce a přidám pár obecných komentářů k tématům, která jsou důležitá a často špatně pochopená. Nemůže to suplovat ucelený výklad STR. K tomu na odborné úrovni existují kurzy na VŠ. Uvedu kurzy u nás na MFF: utf.mff.cuni.cz/vyuka/NOFY023/. Na popularizační úrovni doporučuji např. přednášky prof. J. Podolského či prof. P. Kulhánka. Zde si zájemce může sám vytvořit názor o čem STR je.
prof. Pavel Krtouš, ředitel ÚTF MFF UK
___
Celá má odpověď je k dispozici na:
utf.mff.cuni.cz/~krtous/popularizace/STR/Reakce_na_prednasku_o_paradaxu_dvojcat.html
*1) Paradox dvojčat a Langevinovo řešení* (15:30, 19:30, 1:08:00, 1:29:10)
Paradox dvojčat vskutku zpopularizoval francouzský fyzik Paul Langevin a to na Mezinárodním filosofickém kongresu v Boloni v roce 1911. Přednesl tady filosofům a fyzikům poutavě vyložený důsledek STR explicitně ukazující, že různě pohybující se objekty budou stárnout různým způsobem. Zavedl ikonická dvojčata a důsledek STR vyostřil převedením ze světa elementárních částic do kontextu každodenního života. Zároveň podal jasné vysvětlení, proč se nejedná o skutečný paradox.
Poznamenejme, že v roce 1911 ještě obecná teorie relativity neexistuje - Einstein ji publikuje v roce 1915. Kolem roku 1911 teprve vzniká - Einstein ji teprve začíná vytvářet, mimochodem i během svého pobytu v Praze.
Není tedy pravda tvrzení z přednášky, že řešení paradaxu dvojčat potřebuje OTR. Langevinovo řešení paradoxu dvojčat nemá nic společného s obecnou teorií relativity a Langevin se na OTR nijak neodkazuje. Jedná se o diskuzi čistě v rámci STR. STR umí bez problémů popisovat i obecné zrychlené pohyby, včetně rakety, která se během své cesty otočí.
Více viz komentář 19 o vztahu STR a OTR a komentář 15 k paradoxu dvojčat.
*2) Paradox dvojčat a symetricky letící rakety* (19:30)
"Paradoxnost" paradoxu dvojčat se většinou formuje tak, že 1) moje dvojče, který se vůči mně pohybuje, zestárne méně než já a 2) všichni pozorovatelé si jsou ekvivalentní. 3) Jako důsledek mé dvojče musí být mladší než já, ale zároveň i já musím být mladší než mé dvojče. Což je spor.
Langevin upozorní, že v běžné formulaci paradoxu dvojčat nejsou oba pozorovatelé ekvivalentní (ten na Zemi se pohybuje po celou dobu po velmi přímé prostoročasové trajektorii, ten v raketě se pohybuje oklikou k sousední hvězdě). Proto tvrzení, že pozorovatel na Zemi bude starší, není sporné.
Naopak, v případě symetricky letících raket budou obě dvojčata z raket po návratu stejně stará. Tento výsledek se dostane výpočtem v jakékoli soustavě. Dospěje k tomu jak pozorovatel na Zemi, tak kterýkoli z obou cestovatelů. Jen musíme správně použít vzorečky. Tvrzení z 21:15, že se různí pozorovatelé dopočítají jiných výsledků, není pravda.
Častým zdrojem zmatků je vágnost tvrzení, že když se někdo vůči mně pohybuje, tak zestárne méně. To je pravda pouze tehdy, pokud se já pohybuji bez zrychlení. Tj. pokud se já pohybuji rovnoměrně přímočaře (např. jsem v klidu v inerciální soustavě). Když v takové situaci ode mne odběhne kolega, bude pobíhat (pokud možno relativisticky) kolem mne, tak po té, co se znovu potkáme, bude kolega mladší. Já jsem se pohyboval po časově nejdelší trajektorii (ta bez zrychlení) a všichni ostatní se pohybují po časově kratších trajektoriích.
Pokud bychom se mezi začátkem a koncem pohybovali se zrychlením oba, je nutné podrobně zkoumat, jak jsme se pohybovali a zjistit, kdo z nás zestárne více a kdo méně. Závisí to na konkrétních trajektoriích. A v STR umíme spočítat, která trajektorie je časově delší a která kratší. V případě symetricky letících raket bude jejich vlastní čas stejný.
Více viz komentář 15 - hlavní komentář k paradoxu dvojčat.
*3) Dlouhé rakety letící proti sobě* (22:10)
Příklad dvou míjejících se dlouhých raket uváděný v čase 22:10 je docela zajímavý a poučný. Nemá sice moc společného s paradoxem dvojčat, jak je naznačováno, ale to nevadí. Přednášející se tímto příkladem spíš snaží ukázat spornost dilatace času. Chybně a nesprávně.
Příklad naopak pěkně ukazuje na jinou zajímavou skutečnost v STR a to na problém synchronizace hodin ve dvou navzájem pohybujících se soustavách.
Argument na přednášce je, že hodiny na přídích obou raket v okamžik jejich míjení ukazují stejně a taktéž hodiny na zádích obou raket v okamžik jejich míjení ukazují stejně. Nemůže tak docházet k dilataci času a STR se mýlí.
STR se nemýlí. Dilatace času se přitom uplatní. Ale uplatní se také odlišná synchronizace času.
Pokud chceme popsat celou situaci, měli bychom si vybrat soustavu. Vybereme si soustavu jedné z raket. Z hlediska této rakety uplyne na druhé raketě díky dilataci času méně času. Ale nesmíme zapomenout na různou synchronizaci hodin v obou raketách. Díky ní totiž hodiny na zádi letící rakety ukazovaly z hlediska stojící rakety v okamžik míjení přídí již nenulový čas! Když k němu přičtu dilatovaný čas během průletu raket, dostanu, že hodiny na zádích obou raket v okamžik jejich míjení ukazují stejnou hodnotu.
Stejný argument můžu udělat i opačně, z hlediska druhé rakety.
V obou případech dá STR s použitím dilatace času konzistentně stejný výsledek - hodiny na zádích raket ukazují v okamžik míjení stejně. Dilatace času se započítá, ale k žádnému sporu to nevede.
V následujícím textu vyložím celou situaci podrobněji i s náznakem výpočtu. Začnu s komentářem k synchronizaci.
Při budování inerciální soustavy se pozorovatelé tvořící soustavu musí dohodnout na společném čase. Musejí si spolu synchronizovat hodiny. Jelikož se jakýkoli fyzikální signál pohybuje konečnou rychlostí, nelze synchronizaci provést "okamžitě", pomocí nekonečně rychlého "pípnutí". Když centrální pozorovatel vyšle signál, podle kterého si ostatní pozorovatelé mají nastavit čas na svých hodinách, tento signál dorazí ke vzdálenějším pozorovatelům později. Ti proto musejí udělat při nastavování svých hodin opravu na dobu šíření. To není problém. Když všichni pozorovatelé v jedné soustavě tuto opravu správně započítají, mohou si nastavit hodiny na společný synchronizovaný čas t. Okamžik t=konst. pak v prostoročase vybírá tzv. nadrovinu současnosti. Vybírá všechny události, které se vzhledem k dané soustavě staly "současně".
Pro nováčka v STR ale bude překvapivé, že tato současnost je závislá na zvolené soustavě. Vezměme si druhou inerciální soustavu pohybující se vůči té první nenulovou rychlostí. Pokud si pozorovatelé této soustavy synchronizují své hodiny (podle stejného postupu jako v soustavě první) tak dostanou jinou synchronizaci, jinou časovou souřadnici t', jiné nadroviny současnosti. Proto Lorentzovy transformace nemají stejné t a t'! V těchto dvou soustavách budou pozorovatelé používat různý čas.
Pokud podle principu relativity trváme na tom, že žádná z inerciálních soustav není preferovaná, tak se této odlišné synchronizaci hodin nelze vyhnout. Ve všech soustavách musejí používat stejný postup synchronizace odkazující se pouze na jejich soustavu a to nevyhnutelně vede k odlišné volbě času.
V našem světě neexistuje něco jako globální univerzální současnost. Nejlepší, co umíme definovat je současnost inerciálních soustav zadefinovaná pomocí synchronizace hodin. A inerciální soustavy, které se vůči sobě pohybují, mají současnost různou.
Příklad popisovaný přednášejícím je přesně tento případ. S oběma raketami můžeme spojit inerciální soustavy. Jelikož se vůči sobě rakety pohybují, synchronizace času v obou raketách bude různá. V obou raketách budou používat různý čas.
To bohužel přednášející zcela pominul. V 23:05 říká, že hodiny všech 4 pozorovatelů v horním obrázku budou v jeden okamžik ukazovat stejný čas. V jaký okamžik? Vůči které soustavě?
Přednášející definoval okamžik tak, že se zrovna míjí přídě raket. A pak řekne, že uvažujeme zádě raket v okamžiky, které mají s událostí "míjení přídí" synchronizované hodiny. Ale vůči které raketě tuto synchronizaci provedeme? Vůči levé či pravé?
Vyberme si levou raketu a nakresleme obrázek z hlediska její soustavy - a to v čase t=0. To se zrovna přídě raket míjejí a oboje hodiny na přídích ukazují t=0 a t'=0. Na zádi levé rakety budou hodiny díky synchronizaci samozřejmě ukazovat také t=0. Pokud se ale v čase t=0 (současnost levé lodi) koukneme na hodiny na zádi pravé rakety, zjistíme, že tyto hodiny budou ukazovat nenulový čas t'=tau. To proto, že synchronizace hodin pravé rakety je jiná. V té si nastavili hodiny na t'=0 jinak než v levé soustavě.
Obdobný obrázek můžeme nakreslit i vzhledem k pravé raketě v čase t'=0 (současnost pravé rakety). Situace bude zcela symetrická. Hodiny na přídi i zádi pravé rakety budou ukazovat t'=0, hodiny na přídi levé rakety budou ukazovat t=0 a hodiny na zádi levé rakety budou ukazovat t=tau.
Místo jednoho horního obrázku z přednášky (23:14) musíme nakreslit dva obrázky, pro každou raketu jeden. A ani v jednom nebudou všechny 4 hodiny ukazovat najednou stejný čas. Neexistuje společná současnost pro obě rakety.
Překlad mezi oběma obrázky dávají přesně Lorentzovy transformace. Z nich dopočteme, že c tau = v/c Lo, kde Lo je klidová délka rakety. (Je potřeba zkombinovat obě transformace a použít, že Lo je délka rakety v soustavě, ve které raketa stojí.)
Rakety nyní letí kolem sebe a nadejde okamžik, kdy se budou míjet jejich zádě. Z důvodů symetrie celé situace lze vytušit, že v tuto událost by hodiny na zádích obou raket měly ukazovat to samé, nějaký čas t=t'=T. To přednášející konstatuje v 24:10. Z toho následně usoudí, že nedochází k žádné dilataci času. Že dilatace času předpovídaná STR je "logický nonsense".
Kde že se má vzít dilatace času? To přednášející vysvětluje o chvilku dříve 23:30. Z hlediska pozorovatele Joe se Jim pohybuje a tak by mu měly jít hodiny "pomalejc", měly by tedy ukazovat méně. A opačně, vzhledem k Jimovi se pohybuje Joe a jeho hodiny by měly ukazovat méně. Přitom jsme se výše shodli, že by měly oboje hodiny ukazovat stejně!
Jak to tedy je? Odpověď už známe: dilatace času se uplatní, ale musíme vzít v úvahu i problém se synchronizací hodin. Vysvětlení můžeme podat z hlediska obou raket. Udělejme to z hlediska Jimovy rakety (na začátku to byla levá raketa).
V ní Jim měří úsek mezi nadrovinami t=0 (míjení přídí) a t=T (míjení zádí). Jelikož se pravá Joeova raketa pohybuje rychlostí v a v Jimově soustavě má kontrahovanou délku L=Lo/gama, záď se musí přesunout o Lo+L (délka obou raket dohromady). Potřebný čas je T=(Lo+L)/v. Tento čas budou nakonec ukazovat hodiny na zádi Jimovy rakety.
Naproti tomu Joe se vůči Jimovi pohybuje a tak časový úsek, o který zestárne mezi oběma událostmi, bude podle dilatace času dt' = T/gama. Joeův čas je vskutku kratší čas než uvádí Jim.
Nesmíme ale zapomenout, že v okamžiku t=0 (tj. na nadrovině t=0) ukazovaly Joeovy hodiny už t'=tau. Na nadrovině t=T tak budou ukazovat
t' = tau + dt' = trocha počítání = T
(Ta trocha počítání používá pouze vztahy uvedené výše a vztah pro gama. Je to na dva řádky. Zkuste si to.)
Neboli, i Joeovy hodiny budou ukazovat v okamžik míjení zádí t'=T, stejně jako Jimovy hodiny. Započítali jsme přitom dilataci času, ale také odlišnou synchronizaci hodin. Stejnou analýzu bychom mohli udělat v soustavě Joeovy rakety se stejným výsledkem. Žádný "logický nonsense" se nekoná. Pouze člověk musí vzít v úvahu, že synchronizace hodin je v obou raketách různá.
*4) Žebřík pohybující se skrz garáž* (14:30, 24:30)
Ach jo. Zde si přednášející opravdu neudělal domácí úkoly. Tento "paradox" samozřejmě napadne úplně každého, kdo se se STR seznamuje. A na každém pořádném kurzu STR se vysvětluje. Na stránkách MFF např. v mém kurzu naleznete podrobné vysvětlení včetně animace této situace.
Krátce, když chceme porovnávat délky objektů, musíme říci, jak je měříme. V STR je to důležité. Pokud chci změřit ve své soustavě délku tyčky (žebříku, garáže), musím odečíst polohy jejích konců ve stejném čase.
Uvědomme si, není snadné říci "Přiložím k tyčce pravítko." Nemohu být na obou koncích pravítka současně. Nemohu se spolehnout na signál letící ke mně od vzdáleného konce. Musím se dohodnout s kolegyní, která bude hlídat druhý konec, a musíme se dohodnout, kdy polohu tyčky odečteme. Pokud bychom to neudělali ve stejném čase, tyčka nám mezitím poodletí a my budeme porovnávat polohy jejích konců zahrnující tento pohyb.
No jo, ale synchronizace hodin v mé soustavě je jiná než synchronizace hodin v pohybující se soustavě. Pokud tedy naopak na tyčce provedou obdobné měření mého pravítka, budou měřit něco úplně jiného, než měřím já.
Proto může být pravda, že já konstatuji, že pohybující tyčka je zkrácená, a pozorovatelé na tyčce naopak řeknou, že mé pravítko je zkrácené. Neboli já budu tvrdit, že v můj jeden okamžik byl celý žebřík v garáži. A zároveň pozorovatelé sedící na žebříku budou tvrdit, že v jejich jeden okamžik čouhal žebřík ven na obou koncích garáže. Není to v rozporu, protože mluvíme o jiných současnostech.
Toto je jeden ze základních kamenů STR. Současnosti navzájem pohybujících se inerciálních soustav nejsou stejné. Pokud toto budeme ignorovat, samozřejmě dostaneme nesmysly.
Konstatujme, že i symetrické situaci popisované v 24:30 lze dát smysl. Zde žebřík a garáž nahradily pravítka. Pokud bychom porovnávání délek pravítek provedli z hlediska soustavy, vůči které se obě pravítka pohybují stejnou rychlostí, jedno doprava a druhé doleva, tak by v této soustavě byly obě pravítka stejně zkrácena a jejich měřítka by spolu lícovala, jak se tvrdí v 26:10. Tentokrát se ale jedná o úplně jinou současnost, než současnost pravítek. Jedná se o pohled ze symetrické soustavy a tak obrázek bude vskutku symetrický. V soustavě jednoho nebo druhého pravítka by však měřítka spolu nelícovala - pohybující se pravítko by bylo kratší.
Situace v prostoročase si lze "připodobňovat" v euklidovské geometrii. Lze se ptát, jak by zkoumaný příklad vypadal v obyčejné geometrii. Samozřejmě, to není to samé, ale často nám taková analogie může trochu pomoci s pochopením, co v STR děláme. Popíšu tedy euklidovskou variantu příkladu s žebříkem a garáží.
Představme si dva trámy, široké 10cm a dlouhé 2m. Přiložme je k sobě, aby tvořily písmenko X. Nyní se můžu z hlediska prvního trámu (budu ho nazývat "můj") zeptat, jak dlouhý vrták potřebuji, abych ho provrtal skrz. Budu samozřejmě vrtat kolmo na svůj trám a tak potřebuji 10cm dlouhý vrták. Co když ale chci udělat rovnoběžnou díru i do druhého trámu? Tam mi 10cm dlouhý vrták stačit nebude, budu potřebovat delší vrták v závislosti na sklonu druhého trámu. Mohu tak říci, že "moje" šířka druhého trámu je větší než "šířka" mého trámu.
Lehce si ale rozmyslíte, že vlastník druhého trámu bude argumentovat úplně stejně. Na svůj trám bude potřebovat 10cm vrták a na můj bude potřebovat delší vrták. Protože vrtá kolmo na svůj trám. Samozřejmě není zde žádný paradox. Přestože oba tvrdíme, že cizí trám je širší než náš trám, není to v rozporu. Mluvíme totiž o jiné veličině. Jednou o šířce kolmou na trám 1 a jednou o šířce kolmou na trám 2.
S žebříkem a garáží to je podobně. Prostoročasový popis žebříku je jakýsi "pásek" v prostoročase - užší rozměr je délka žebříku v prostorovém směru a delší rozměr je historie žebříku v čase. Podobně pro garáž. (Ignoruji rozměry kolmé na vzájemný pohyb, abychom si to byli schopni představit.)
To, že se žebřík pohybuje vůči garáži, znamená, že příslušné prostoročasové "pásky" jsou vůči sobě skloněné. Směr díry kolmo na trám 1 odpovídá současnosti vzhledem ke garáži, směr díry kolmo na trám 2 současnosti vzhledem k žebříku. Jelikož jsou "pásky" vůči sobě skloněné, nejsou tyto kolmé směry shodné. Není tedy divu, že délky měřené vhledem k těmto současnostem budou různé.
Rozdíl od trámů je ten, že musíme použít Minkowského geometrii. Proto "šířka" skloněného pásku bude *menší* než toho neskloněného. Neboli pohybující žebřík bude kratší, než kdyby stál.
Lze namítnout, že takováto "délka" je hodně konvenční, že neodráží skutečnou vlastnost pohybujícího se objektu. Tak jako šikmá díra skrz trám necharakterizuje dobře šířku trámu.
Ano. O tom ale celý příklad se žebříkem je. Jeho cílem není strkat žebřík do garáže. Je přeci zřejmé, že tohoto jevu nelze využít na schování žebříku do garáže v tradičním smyslu - žebřík musí skrze garáž letět relativistickou rychlostí, aby se uplatnila kontrakce délek. Je to příklad, který ukazuje, co relativistická kontrakce délek vlastně měří. V tomto případě se jedná "zdánlivou" veličinu, která má smysl pouze v soustavě určené nějakým externím objektem. Musíme mít důvod, proč nás zajímá délka pohybujícího se objektu (žebříku) měřená vzhledem k soustavě (garáži), vůči které se objekt pohybuje.
Takový důvod často máme. Je spoustu situací, kdy se kontrahovaná vzdálenost hodí do výpočtů. Přestože to je "jen" jakási "méněcenná" délka "vzhledem" k soustavě.
Více komentáře 10 a 11 o kontrakci délek a dilataci času.
*5) Rychlost světla a synchronizace hodin* (27:25, 27:45)
V čase 27:25 se přednášející ptá, k čemu se v příkladu žebříku a garáže potřebuje rychlost světla. Rychlost světla (resp. maximálně rychlý signál) je potřeba při synchronizaci času inerciálních soustav.
Při porovnávání délek pravítek musím určit, v jaké současnosti délky měřím.
A díky různé synchronizaci nebudou mít v příkladě s raketami obě rakety stejnou časovou souřadnici a proto argumenty 27:45 přednášejícího nefungují.
Rychlost světla se též může použít k měření vzdáleností. Pomocí něj se převede měření vzdálenosti na měření času.
Více viz následující podrobné komentáře 6-9 o rychlosti světla.
Odvážna kritika Einstenovej STR, vlastne dilatacie času a kontrakcie dĺžky. Ako pán prednášajúci Vavrycuk dôrazne upozornil že to platí pre inercialne systémy. Lokálny inercialny systém keď kvantová mechanika hovorí o dynamickom fluktuovanom mikrosvete. I keď tieto teórie neboli zlúčenie do jednotnej teórie. Veľmi zaujímavý pohľad, určité to chce objektívny pohľad odborných oponentov. Ako argumentácie diskutujúcich si pletú VTR s STR, napr. gravitacny potenciál atď.Pan Vavrycuk ma originálne nápady a zaujímave interpretácie pohľadu na svet, čo môže potvrdiť iba objektívny experiment resp. Pozorovanie reálneho sveta.
Bravo, pane Vavryčuku. Moc děkuji za úžasnou přednášku a za váš osobitý přístup k věci. Člověk možná ani nemusí být génius, aby mu pořád něco vrtalo hlavou, že na té teorii něco nesedí. Vy jste to popsal dokonale, a přitom stačilo být jen důsledný a nenechat se strhnout aktuálním míněním. To, jak se dnes dělá věda, je naprosto tristní. Na prvním místě jsou prachy, pohodlí a udržení si teplého místa. Tento alibistický a pokrytecký přístup je přitom ve vědě naprosto neakceptovatelný. Bohužel takhle dnes funguje celá naše společnost, funguje tak politika, společenské vědy, vedení korporací, všechno. Nevedou to ti nejlepší z nejlepších, ale ti, kteří umí podlézat a kteří na to mají patřičně vadný morální charakter. Smetánka těchto "vyvolených" se pak vzájemně plácá po ramenou a tento systém si samozřejmě nechtějí nikým nechat rozložit. To poslední, o co by stáli, je odhalení, že to celé roky dělali blbě a že to všechno byla jen iluze, která se najednou zbortila. Einstein se bere něco jako modla, mnozí jím jsou až zfanatizovaní, přitom to proboha byl také jen člověk. A tak je to potřeba brát. Neexistuje nikdo, kdo by za život nenasekal mraky chyb.
Jen bych ještě dodal, že nemám nic proti zastáncům STR. Ukazuji na potřebu vést férovou debatu a předkládat argumenty. Jak jsou věci doopravdy, nejspíš dnes neví nikdo.
Děkuji za pochvalu. Co se týče současného stavu vědy i dalších Vašich postřehů, tak mi mluvíte z duše 🙂 Václav Vavryčuk
Výborně řečeno
Doufam že se dočkáme hodnotného rozuzlení :) prosím o video a nebo aspoň nějakou zprávu o tom, je škoda aby něco takového zapadlo ať už se potvrdí tyhle myšlenky nebo nikoliv.
Pokusil jsem se sem 2x rozuzleni napsat, ale zda se, jako by prispevek vzdy po par desitkach sekund zmizel.
Velmi zajimava prednaska, donutila me znovu cist mnohokrat povrchne proletnute stranky na Wikipedii a i trochu myslet. Pro me byla tezistem udivu teze, ze Michelson&co. opomneli skutecnost, ze zdroj S i oko R leti vuci eteru konst. rychl. v. To by byla kolektivni slepota 140 let k neuvereni. Dovolim si nastinit, v cem podle me udelal pan Vavrycuk chybu.
V case 1:00:58 ukazuje obrazek, ze kdyz S i R jedou vuci eteru shodnou v, tak se zadny Doppleruv posuv neukaze. To je pravda: rozdil frekvence se skutecne neukaze. Vrtalo mi to hlavou a kreslil jsem si analogie se vzduchem a zvukem, vlak, reprak atd. Co me navedlo na spravnou cestu: vzpomnel jsem si na ultrazvukovy anemometr, dnes v kazdem kutil-shopu za par stovek. Ten prece funguje. Ano, frekvence se nemeni, ale faze, nebo chcete-li, zpozdeni, se meni. A skutecne i v tom anemometru se pocita rychlost vetru ze zpozdeni v jednom a druhem smeru L/(c-v) a L/(c+v), coz byl i vstup pro Michelsona a nasledne z toho primo plyne Lorentzova gama.
V pripade namitky fazova/skupinova rychlost: myslim, ze je to irelevantni. Jednak Michelson meril i bilym svetlem, to je podle meho nazoru ekvivalentni informaticke modulaci ci svetelnemu pulsu. Neni potiz pokus provest s pulsem. Klidne poskytnu sve pristroje, mam tu heterodynni interferometr kratkodobe stabilni na 0.03fs (10nm doba letu svetla). Dale v pripade namitky bude muj prvni dotaz: da se to validovat na ultrazvukovem anemometru?
Herr H…Tron, to je prave teb problem preco 140 rokov nikto neurobil experimnt co navrhujete? Respektive preco o nom nevieme?
Podla mn problem je vysvetleny ked sa cysvetlia maxwelove rovnice, v Kazdom pripade to ze ZVUKOVE VLNY sa siri v mediu NIKTO nepochybuje, ale u svetla je to ta otazka..
Ako vravel Feynman, nikto nerozumie KM, a podla mna nikto nerozumie ani STR OTR, vsetci pisu modrym perom na ktorom je napsano: SHUTUP AND CALCULATE :))
@@hrobotron www.hypothesis-of-universe.com/docs/f/f_059.jpg Tady je "jak vznikl" gama faktor
@@hrobotron Tady je to ještě lepší popsáno
www.hypothesis-of-universe.com/docs/f/f_041.pdf
Pán Vavryčuk, vo videu čase asi 1:02 hovoríte o Morley - Michelsonovom experimente skrátene asi toto:
„Měli fixovaný zdroj a přijímač a oba (zdroj a přijímač) se hypoteticky pohybovali nějak vůči tomu éteru. Víme, že pokud se zdroj bude pohybovat vůči tomu (hypotetickému) éteru, by se měla (sinusoida svetelného vlnění) natahovat, ale přijímač se pohybuje tímhle směrem a jemu (pororovateli) se bude frekvence zvyšovat. Ty dva efekty se vyrovnají a my dostaneme přesně stejný obrazec, jako kdyby byli v klidu vůči tomu éteru. Takže z principu, ten Michelson a Morley nemohli detekovat pohyb éteru.“
Súhlasím s Vašim tvrdením, že ak sa zdroj svetla spolu s pozorovateľom pohybuje v hypotetickom éteri, pozorovateľ nemôže vnímať inú frekvenciu svetla, akú vnímal predtým, keď bol v pokoji voči éteru.
Ale pokiaľ ide o Morley - Michelsonov experiment, v tom mám iný názor. Myslím si, že jeho princíp je dobre premyslený a keby sa uskutočnil kdesi ďaleko od Zeme vo vákuu vo vesmírnom priestore, nemôžem mať žiadne námietky voči nemu.
Pokúsim sa opísať princíp tohto experimentu tak, ako tento experiment chápem ja na základe poznatkov získaných hlavne z internetu:
Zariadenie týchto experimentátorov malo dva ramená umiestnené voči sebe o 90 stupňov. Pre lepšiu názornosť nahradím éter vzduchom a zdroj svetla reproduktormi vysielajúcimi zvukový signál šíriaci sa vzduchom.
Predstavme si otvorený vagón stojaci na železničnej trati, na ktorom máme umiestnený stolík a nasledovné prístroje:
Vo vzdialenosti 250 cm pred stolíkom (v smere trate) stojí reproduktor. Druhý reproduktor stojí naľavo od stolíka, tiež vo vzdialenosti 250 cm. Z reproduktorov vychádza zvuk o frekvencii 660 Hz, kde je zabezpečené, aby obidve membrány reproduktorov kmitali synchrónne a presne rovnakým smerom. Dĺžka zvukovej vlny je presne 50 cm a na vzdialenosť 250 cm sa vmestí presne 5 takýchto vĺn. (Pri frekvencii 660 Hz a rýchlosti zvuku 330 m/s, je dĺžka zvukovej vlny 50 cm.) Na stolíku máme dva mikrofóny, z ktorých každý zachytáva len signál zo svojho reproduktora a tieto signály sa zobrazujú na obrazovke osciloskopu. Na obrazovke vidíme dve sínusovky, ktoré sú rovnaké, umiestnené presne pod sebou. Je to pochopiteľné, pretože keď vagón aj vzduch sú navzájom v pokoji, zvuk z reproduktorov dôjde do mikrofónov súčasne z pozdĺžneho aj priečneho smeru.
Predpokladajme, že sa vagón začne pohybovať rýchlosťou 33 m/s (asi 119 km/h) voči stojacemu okolitému vzduchu. Frekvencia zvuku, ktorú prijímajú mikrofóny z priečneho a pozdĺžneho smeru, ostane taká istá. Zvuk sa vzduchom naďalej bude šíriť rýchlosťou 330 m/s, ale keďže mikrofón snímajúci zvuk reproduktoru umiestneného v smere jazdy sa neustále pohybuje v ústrety tomuto signálu, výsledná rýchlosť zvuku v tomto smere bude vyššia, 363 m/s. Signál z tohto reproduktoru bude dochádzať do osciloskopu s predstihom oproti signálu z reproduktoru v priečnom smere. Teda, v závislosti na rýchlosti pohybu vagóna voči vzduchu sa bude meniť fázový posun signálu a dá sa dokázať, že v tomto konkrétne uvedenom prípade bude takmer v protifáze.
Inakšie povedané, v prípade, keď vagón stojí voči vzduchu, platí nasledovné:
Ak by sme signál z obidvoch mikrofónov sčítali a premenili na zvuk, tak intenzita zvuku by bola dvojnásobná ako intenzita zvuku z jedného mikrofónu.
V prípade, keď sa vagón pohybuje rýchlosťou 33 m/s voči vzduchu, vtedy platí:
Ak by sme signál z obidvoch mikrofónov sčítali a premenili na zvuk, tak intenzita zvuku by bola nepatrná a signál by sme takmer nepočuli.
Takto chápem princíp Morley- Michelsonovho experimentu, kde na základe vzájomného fázového posunu dvoch svetelných signálov prichádzajúcich z pozdĺžneho a priečneho ramena aparatúry by bolo možné usúdiť, či aparatúra je voči éteru v kľude alebo v pohybe.
Doplnenie môjho predchádzajúceho príspevku napísaného pred štyrmi dňami (Dnes je 2. 8. 2023):
Medzičasom som sa snažil pochopiť detailné, konkrétne prevedenie Michelson - Morleyovho experimentu na rôznych internetových stránkach a zistil som, že tento experiment je zásadne odlišný od pokusu, ktorý som opísal v predchádzajúcom príspevku. V pokuse opísanom podľa mojich predstáv existujú dva zdroje signálu pracujúce synchrónne na dvoch ramenách umiestených voči sebe o 90 stupňov a v tomto pokuse dochádza k fázovému posunutiu signálov, ak sa aparatúra pohybuje voči vzduchu. Na základe posunutia fázy je možné určiť rýchlosť pohybu sústavy voči vzduchu. Tam mi vyšla konkrétna hodnota fázového posunu.
Na druhej strane, aparatúra realizovaná podľa Michelsona - Morleya používa jeden zdroj signálu (zdroj svetla), a tento signál sa rozdelí do dvoch smerov. Jeden smer pozdĺžny voči pohybu aparatúry a druhý priečny otočený o 90 stupňov. Tieto dva signály sa po dopade na zrkadlá odrazia a odraz sa vyhodnocuje. Ak aparatúra stojí voči éteru, signály dorazia na miesto vyhodnocovania súčasne vo fáze. Ak by sa aparatúra pohybovala voči éteru, jeden signál by mal dôjsť neskôr a mal by byť fázove posunutý. Ale po rôznych prepočtoch ma prekvapilo, že v tejto originálnej verzii pokusu nevzniká žiadny fázový posun medzi priečnym a pozdĺžnym signálom. Obidva sa vracajú naspäť súčasne, nezávisle na pohybe aparatúry voči prostrediu. Obidva tieto signály však prichádzajú s určitým presne rovnakým oneskorením, väčším, ako keď je aparatúra v pokoji voči éteru. Priečny a pozdĺžny signál sú fázovo posunuté nie voči sebe, ale voči vstupnému signálu, ktorý vychádza zo zdroja, takže asi je možné z toho usúdiť, či sa aparatúra pohybuje voči éteru, alebo je voči éteru v pokoji.
Je možné, že niektoré moje úvahy alebo výpočty sú chybné a uvítal by som, ak by ma niektorý diskutujúci opravil.
Je to smutné. Tahle přednáška byla skryta, než se to prodiskutuje, aby to náhodou nenapáchalo nějaké škody, ale Ludmilu Elekovou jste tady před šesti lety zveřejnili v klidu.
Stačilo přece říct, kde přesně má přednášející matematickou, nebo jinou chybu. Nestalo se.
Riešenie "paradoxu dvojčat" v dvoch raketách :
V inerciálnej sústave spojenej s raketou A je raketa A nehybná a raketa B sa pohybuje rýchlosťou V=konšt. ako to opísal pán Vavryčuk (čas 22 min) . Udalosť 1 je stretnutie predných častí rakiet ked si dvojčatá v raketách nastavia čas na hodinách T1 =T1"=0 a zvolia si svoje súradnice X1=X1"=0 . Vlastná dlžka rakiet je rovná L . Udalosť 2 je stretnutie zadných častí rakiet ked X2=L a čas v sústave rakety A je rovný T2=(vlastná dlžka rakety A+relativistická dlžka rakety B) /V = (L+L/G)/V = L(1+1/G)/V , kde G=Lorentzov koeficient . Čas medzi dvomi udalosťami 1 a 2 na rakete B podla Lorentzovych transformácii je rovný T2"-T1"=G(T2-T1-V(X2-X1)/cc) , kde c=rýchlosť svetla . Pretože T1=T1"=0 a X1=0 , je čas na rakete B rovný T2"= G((L+L/G)/V - VL/cc) = GL(1+1/G -VV/cc)/V = L(1+1/G)/V . Teda čas udalosti 2 na raketách A a B je rovnaký lebo T2=T2"= L(1+1/G)/V , a dvojčatá v udalosti 2 vidia rovnaký čas na svojich hodinách , preto nevzniká žiadny paradox . Napríklad pre G=2 je VV/cc=3/4 a T2=T2"= 3L/2V .
Je to neuvěřitelně zajímavé. díky
Pán Vavryčuk, ešte bude treba prehodnotiť jednu vec, zacitujem vetu z 26:00 : "V jednom bode, v jednom okamžiku my nemúžeme pozorovat dve kombinace. A6, B12, B6, A12."
Rozumiem tej myšlienke, že realita je len jedna, ale toto vyjadrenie je asi pre tento účel žiaľ nevhodné.
Dalo by sa tvrdiť : V jednom okamihu môžeme pozorovať až 13 kombinácií podľa toho, kde stojí pozorovateľ. Totiž pozorovateľ nepozoruje realitu nadsvetelnou rýchlosťou.
Keď sa pozorovateľ postaví medzi pravítka na úroveň č.6, tak uvidí 6B oproti 6A, postupujem vpravo - 8B oproti 6A, pretože čas lúča kým príde svetlo z pozície 7 je ten istý čas, za ktorý sa pravítko B posunulo o 1cm, teda pravítko B bolo vtedy vľavo o 1cm (pre jednoduchosť považujme v~c) a pravítko A bolo vpravo o 1cm. Čiže usporiadané dvojice pravítko B, pravítko A pre 13 pozícií bude : {[6,-], [6,-], [6,-], [6,0], [6,2], [6,4], [6,6], [8,6], [10,6], [12,6], [-,6], [-,6], [-,6]}. Prísne vzaté, pozorovateľ by videl pravítko B vľavo všade samé šestky donekonečna, ak predpokladáme v=c, a to isté platí pre pravítko A vpravo. Ale pravá časť pravítka B a ľavá časť pravítka A by boli pozorované 2 krát kratšie).
Keď sa pozorovateľ postaví medzi pravítka na úroveň č.7, tak uvidí : {[7,-], [7,-], [7,-], [7,-], [7,1], [7,3], [7,5], [7,7], [9,7], [11,7], [-,7], [-,7], [-,7]}. Každý pozorovateľ bude pozorovať niečo iné, ale realita je len jedna. Atd. Tú pomyselnú zalomenú slamku vo vode pozoruje každý pozorovateľ ináč zalomenú. Lebo aktuálnu udalosť sleduje každý pozorovateľ len v mieste pozorovania a vpravo či vľavo od pozorovateľa je pozorovaná väčšia či menšia história udalostí.
Keď sa pozorovateľ pohybuje s pravítkom B a je v mieste č.6, tak uvidí : {[0,-], [1,-], [2,-], [3,0], [4,2], [5,4], [6,6], [7,6], [8,6], [9,6], [10,6], [11,6], [12,6]}. Čiže v ľavej časti pravítka A sa pozoruje kontrakcia dĺžky. No a ako ste sami poznamenali, problém je symetrický.
No a keby sme počkali s pozorovateľom v pravítku B v pozícii 6 na moment, kedy je 6B zarovnané s 12A, tak vtedy sa pozoruje celé pravítko A polovičnej dĺžky. Symetricky keby sme počkali s pozorovateľom v pravítku A v pozícii 6 na moment, kedy je 6A zarovnané s 0B, tak vtedy sa pozoruje celé pravítko B polovičnej dĺžky.
Zhrniem to takto : V dvoch okamihoch pre dvoch rôznych pozorovateľov my môžeme pozorovať dve kombinácie. (A0, B0, A6, B12) a (A0, B0, A12, B6), ak som sa nepomýlil.
Děkuji za vaši poměrně rozsáhlou úvahu o tom, jaké kombinace budeme pozorovat na 2 pravítkách, která se pohybují podél sebe. Jak jsem v přednášce zdůraznil, že tento paradox se obejde bez šíření fotonů. Asi jsem to nevysvětlil úplně jasně, takže se stalo, že Vy tam ty fotony dodáváte a díky jejich šíření zavádíte různá zpoždění, atd. Zkusím se tedy vyjádřit přesněji. Já jsem např. uvažoval pozorovatele na pravítku A v pozici 6 (tedy A6) a ptal jsem se, jaké číslo uvidí tento pozorovatel na pravítku B v tomto místě v čase nula. Takže má otázka nezněla, jaké kombinace čísel uvidí pozorovatel v jiných bodech pravítek v čase nula. V těchto případech bychom museli skutečně počítat s časovým zpožděním fotonů, které se šíří z jiných částí pravítka k pozorovateli. V mém případě nikoliv, protože mne zajímá kombinace na pravítku B pro pozorovatele A6 v témže bodě v čase nula. O žádném časovém zpoždění tedy nemůžeme mluvit. A je zřejmé, že žádná jiná kombinace tam být nemůže než kombinace A6-B6, aby problém byl symetrický.
Je možné, že Vás zmátl problém synchronizace času pro všechny pozorovatele na pravítkách a tedy určení toho času nula. Ta synchronizace se nedělá tak, že pozorovatel A6 zjišťuje, kdy v nějakém čase dojde ke splynutí bodů A0-B0. Synchronizace hodinek v daném systému se udělá dávno před experimentem. Není žádný problém čas pro všechny pozorovatele, kteří jsou vůči sobě v klidu, synchronizovat. To je poměrně elementární procedura, kterou provádíme dnes a denně ve všech měřeních, kdy záleží na extrémní přesnosti času.
Já mám výhradu k těm hodinkám. Kdo ví jak by fungovaly při různých teplotách a gravitacích. Ideální by byly 2 atomy cesia 133 udržované při teplotě absoludní nuly. Problém by mohl nastat při průletu jedné rakety v blízkosti černé díry. obávám se, že by se ty atomy nechovaly stejně. Příklad uvádím proto, protože čas by se dal definovat tak, aby rychlost světla zůstala konečná, pro naše podmímky na planetě Zemi by se nic nezměnilo, ale "časoprostor" by se nemusel deformovat. Předefinovat čas by vzbudilo velký odpor. Zdeformovaný prostor nikomu mevadí, protože si ho nedovede představit.@@vaclavvavrycuk3816
Diagonalizácia Lorentzovej matice :
1) Prvý riadok matice sa vynásobí beta a pričíta sa ku druhému riadku matice
2) Prvý stlpec matice sa vynásobí beta a pričíta sa ku druhému stlpcu matice
3) Vznikne diagonálna matica s nenulovými prvkami gama , 1/gama , 1 , 1 , ktoré vyjadrujú dilatáciu času t"=gama t a kontrakciu dlžky x"=x/gama v súlade so ŠTR
ŠTR je použitelná aj pre zrýchlené pohyby v IS ( Logunov - Prednášky o TR ) a je možné vyrátať stáčanie perihélia Merkúra ale výsledok je iba 7 oblúkových sekúnd za 100 rokov teda 6krát menej ako 43 oblúkových sekúnd za 100 rokov podla VTR .
Domnívám se, že takto diagonalizaci Lorentzovy transformace nelze provést. Správný výpočet vlastních čísel G je dán rovnicí det([gama - G, -gama*beta; -gama*beta, gama - G]) = 0. Tato rovnice dá vlastní čísla G1 = gama*(1+beta), G2 = gama*(1-beta). Nedostaneme tedy jednotkovou matici, jak nepřesně uvádím ve své přednášce. Dostaneme ale matici, která se dá na jednotkovou matici převést pomocí hperbolické rotace (rotace v rovině, kdy jedna souřadnice je imaginární). Václav Vavryčuk
@@vaclavvavrycuk3816 Každá nenulová matica sa dá previesť riadkovými a stlpcovými úpravami na diagonálny tvar preto aj Lorentzova matica LM sa dá previesť na diagonálny tvar tak ako som napísal .Vlastné čísla matice A nie sú rovné nenulovým prvkom diagonálnej matice vzniknutej z matice A . Vlastné čísla LM sú rovné gama(1-v/c) , gama(1+v/c) , 1 , 1 , ale nenulové prvky diagonálnej LM sú rovné gama , 1/gama , 1 , 1 .
Tzv. hyperbolická rotácia je iné vyjadrenie Lorentzovej transformácie LT a neviem ako by táto rotácia mohla zmeniť diagonálnu LM na jednotkovú maticu ktorá by vyjadrovala rovnaké intervaly vzdialenosti a času vo všetkých IS ako v Galileovej transformácii a teda LT by mala dokazovať neplatnosť LT .
Luboš Králus .
Zaujímala by ma ešte odpoveď na otázku, ako sa procesne dívať na rýchlosť svetla cez všeobecnú teóriu relativity. Ak je konštanta c=3.10^8 m/s, tak o aký meter a o akú sekundu ide ? Lebo neexistuje univerzálny meter a univerzálna sekunda. Asi ide o meter a sekundu nezávislú na letiacej sústave. Ale asi závisí ten meter a tá sekunda od zakriveného časopriestoru, kde sa práve ten fotón nachádza ? To by bola riadna vesmírna autodráha, to by asi poriadne zmenilo jeho polohu vzhľadom na vesmírne objekty.. Keďže gravitácia spomaľuje čas, tak tam kde je dosah gravitácie limitne nulový by asi malo svetlo preletieť úplne okamžite, ak sa nemýlim. Ako overiť, či lúč Slnka príde reálne za tých cca 8 minút ? To bude ťažké, možno keby Mesiac odzrkadlil nejakú udalosť na Slnku, neviem, treba vyskúmať - možno námet na diplomovku..
V každé soustavě můžeme měřit rychlost světla pomocí metrové tyče a (atomových) hodin tím, že změříme, jak dlouho letí paprsek z jednoho okraje tyče na druhý. V obecné relativitě ale takto naměřená rychlost světla není vždy stejná, protože závisí na gravitačním poli, ve kterém se nacházíme. Čím bude gravitační pole silnější, tím bude rychlost světla pomalejší.
Protože rychlost světla se počítá z času, tak je možné uvažovat, že rychlost světla je konstantní, ale čas plyne jinak. To ale vnáší docela zmatky a není to podle mého názoru praktické. Václav Vavryčuk
@@vaclavvavrycuk3816 Ďakujem, súhlasím čo sa týka času to je jasné, na zemi máme zakrivený čas vplyvom prítomnosti Zeme, Slnka.. Mimo dosahu zakrivenia je čas plochý. Ale ako je to s metrovou tyčou ? Nie je jeho dĺžka na zemi odrazom zakrivenia priestoru vplyvom prítomnosti Zeme, Slnka ? A mimo dosahu zakrivenia je jeho dĺžka ovplyvnená plochým priestorom ? Teda ide o "inú" dĺžku. Je táto predstava správna ? Uvediem myšlienkový experiment. Majme dve oceľové gule veľkosti Zeme, jedna dutá, jedna plná. Nech majú rovnaký priemer v Slnečnej sústave. Prenesme ich do prázdneho vesmíru mimo galaxií veľmi ďaleko od seba. Vrhali by rovnako veľké tiene na spoločné "tienidlo" ?
@@VladoGonda Pojem zakřivenosti prostoru působí v obecné relativitě snačné potíže a nepochopení. Já osobně se domnívám, že zavedení pojmu deformace časoprostoru způsobilo více škody než užitku. V obecné relativitě je zakřivení prostoru měřeno geometrií paprsků, tedy jde o jev související s šířením světla, případně elektromagnetických vln. Toto zakřivení nemá nic společného s tvarem tyče a tyč se nebude podle mne 'deformovat' či 'ohýbat' v zakřiveném prostoru. Tento pohled jsem se snažil vnést i do přednášky, kde zdůraňuji, že geometrie paprsků může způsobit různé optické klamy, ale nemá vliv na geometrii reálných těles. Takže obě koule ve Vašem myšlenkovém experimentu budou mít pořád stále identický tvar.
Myslím si, že kdyby Einstein od začátku mluvil o tom, že studuje geometrii paprsků a jejich chování v gravitačním poli místo zavádění deformace časoprostoru, tak všechno bylo mnohem průzračnější a vyhnuli bychom se mnoha fatálním nedorozuměním. Václav Vavryčuk
@@vaclavvavrycuk3816 Ďakujem za vysvetlenie, ešte sa s dovolením dotknem hmotnosti letiaceho fotónu, ktorá je ekvivalentom energie lúča. Keďže je rýchlosť svetla iná v závislosti od zakrivenia "časopriestoru" a jeho energia sa predpokladám nemení (ak neinteraguje, len letí), tak potom ten istý lúč má väčšiu ekvivalentnú hmotnosť pri hviezde ako mimo jej dosahu ? Lebo to by v podstate mohlo relativizovať hmotnosť vesmíru, ktorá by sa stala procesne závislou. Bočne ma napadlo, o akú veľkú zmenu hmotnosti by sa jednalo, či by to nemohlo mať súvis s problémom Zwickyho..
@@VladoGonda Já si nejsem jistý, zda je fyzikálně opodstatněné mluvit o hmotnosti fotonu, protože jeho klidová hmotnost je nulová. Chápu, že míníte relativistickou hmotnost, ale možná, že pojem hmotnosti není pro foton prostě aplikovatelný. Ale naprosto s Vámi souhlasím, že energie fotonu se musí zachovávat, pokud se foton šíří gravitačním polem. Pokud se šíří směrem od hvězdy pryč, tak jeho frekvence se díky gravitačnímu rudému posuvu bude snižovat, ale jeho rychlost se bude naopak zvyšovat. Oba efekty se vyruší a energie fotonu se bude zachovávat. Obdobně to bude pro foton šířící se směrem ke hvězdě. Frekvence se bude zvyšovat, ale rychlost fotonu se bude naopak snižovat. Energie se tedy bude zachovávat.
Kubo, vysvětlím ti proč je rychlost světla (informace) konstantní.
Nejprve si představ časoprostor 3+1D plochý, tj. nekřivý. On byl po big-bangu extrémně křivý, ale se postupně stále rozbaloval a rozbaloval až ke dnešku 13,8 miliard let věku. Dnes je prý časoprostor tééééměř plochý, ten mezi galaxiemi. Ale trochu více křivý je v galaxiích a ještě více kde je seskupení hmoty (např. sluneční soustava, nebo masivní neutronová hvězdy, černá díra) tam je stále časoprostor ještě křivý a to i dost. Nyní seš v tom plochém časoprostoru (to si představuj do úvahy) a ten se rozpíná rychlostí světla, takže fotony, které v něm letí, stojí!!! V tomto prostředí, panuje tu c =1/1. Foton nepozoruje tempo plynutí času, ani tempo rozpínání prostoru celého vesmíru. V časoprostoru, který je dokonale plochý neexistuje hmota s nenulovou hmotností. Ale my Země s lidmi jsme v prostředí kde časoprostor zakřivený je a proto tu vnímáme, že hmota v rovnoměrném pohybu, má rychlost (i zrychlení). A naše porovnání rychlosti "v" ( m . v) vůči rychlosti světla "c" (m(0) . c) je takové, že z pozice naší křivosti vyjde rychlost světla c = 2,9979246.10^8 m/10^0sec. Samozřejmě, že také záleží na volbě jednotek, kdyby volba byla jiná, byla by čísla jiná pro rychlost světla. Jako důležitý postřeh tu vidíš to, po volbě jednotek intervalů pro čas a délku, že citlivost lidí na čas je o 8 řádů horší než citlivost na délkový interval. www.hypothesis-of-universe.com/docs/c/c_017.jpg To je také důvod a příčina toho, že fyzikové pozorují všechny tři délkové dimenze, x, y, z, ale "nepozorují" tři časové dimenze t(1), t(2), t(3). Nechtějí je pozorovat (!), protože citlivost na různá tempa tří časů je nepatrná ..., a tak pokládají čas za jakýsi skalár s jedním tempem plynutí t = t(1) = t(2) = t(3). Ale není to tak, v realitě mikdosvěta, tam přece jen panuje t(1) > t(2) > t(3) ...; závodní automobil jede na Monze po ose "x" rychlostí 300km/sec, čili mu běží čas t(x) = t(1) = 218,8842 jednotek (číslo vymyšlené) tj. dle "našich hodinek" NĚJAKÉ tempo. Ale také mu běží čas do osy "y" (t(y) = t(2) = 218,8842 +0,77 jednotek, a do osy "z" (t(z) = t(3) = 218,8842 +0,78 jednotek. No, prostě diváci (i fyzici) vidí, že auto Ferrari má tempo plynutí času jen do osy "x" velké, měřitelné, ale neuvědomují si děsně malou změnu tempa plynutí času do ostatních dvou dimenzí t(2) a t(3).
Resumé : nežijeme v plochém časoprostoru s c = 1/1 ; c^3 = 1^3m3/1^3sec.^3 , ale v nějak zakřiveném čp, „zakřiveném" ve všech 3+3D, proto je naše v < c. … proto není náš vesmír „tachyonový“ s c* > c
www.hypothesis-of-universe.com/docs/c/c_038.jpg ; www.hypothesis-of-universe.com/docs/c/c_036.jpg
Tak přemýšlej, Kubo.
Ahoj, děda 30.04.2024
Ještě napíši k svým dvěma vědeckým komentářům něco. Asi jste pochopili, že jsem omylem psal některé veličiny jako % a to byla chyba. Takže přichází moje omluva a že . je správná veličina jste si již asi opravili. Ono při rychlém psaní se může člověk splést ale v důležitých věcech se nemýlí. Ještě jednou se omlouvám. Pavel Zelinka
Jinak samozřejmě - suverénní kandidát na udělení Nobelovy ceny a to vícenásobné.
Za mě je kámen úrazu u příkladu těch dlouhých raket právě ta synchronizace hodin. Pokud se pohybujeme takto rychle, není možné na dlouhé raketě okamžitě synchronizovat čas na dvou hodinách, ten synchronizační signál z prvních hodin by letěl rychlostí světla, což by pro vnějšího pozorovatele by trvalo (relativně) celkem dlouho (když si zpomalíme celkový pohyb)
Dovolím si oponovat. Jak jsem řekl ve své přednášce, dvojice v každé z obou raket si synchronizují svůj čas, a to bez ohledu na druhou raketu. Pozorovatelé na přídi a zádi rakety jsou vzájemně v klidu a rozhodně není problém si nastavit hodinky tak, aby jim ukazovaly stejně. Takže hodinky po celou dobu letu budou v každé z obou raket ukazovat na přídi i zádi totéž. Dále můžeme předpokládat, že ve chvíli, kdy se přídě raket potkají, budou hodinky v obou raketách ukazovat také stejný čas. Není určitě problém pro obě posádky raket si spočíst, kdy se přesně mají potkat, a čas si podle toho nastavit. Takže žádný synchronizační signál, který by se transformoval z jedné soustavy do druhé, nepotřebujeme. Vše se zasynchronizuje dávnou před tím, než se rakety potkají. Václav Vavryčuk
Bohužel tak to není. Pozorovatelé v první raketě jsou sice navzájem v klidu, ale v různém místě. Nastavit si hodinky stejně tedy problém je. Z hlediska pozorovatele v druhé raketě jim nelze definovat současnost, i kdyby se například sešli vprostřed rakety a rozešli na konce. To nic nemění na tom, že máte pravdu ohledně většinově špatně vysvětlovaného paradoxu dvojčat. Když pečlivě přepočítáte dosud provedené experimenty, hodiny jdou pomaleji (a tedy i pomaleji stárne na rozdíl od úvah v komentářích výše) vždy tomu, kdo je vystaven většímu zrychlení.
Pokud jeden pozorovatel zůstane na Zemi a druhý odletí se stálým zrychlením rovným tíhovému u prvního, stejným zrychlením se otočí, vrátí a zpomalí, zestárne díky principu ekvivalence stejně jako pozorovatel na Zemi. Vzhledem ke kontrakci délek tak může teoreticky doletět například za několik let na Proxima Centauri a zpět (díky zrychlování poletí subjektivně kratší trasu, než je vzdálenost této hvězdy). Jen na to neustálé zrychlování nebude mít dost výkonný zdroj energie (ani kdyby měnil hmotu přímo na energii, nestačilo by to vzhledem k té hmotě na začátku, potřebě ji zrychlit a spotřebě další opačně urychlované hmoty potřebné k vytvoření tahu), takže mezihvězdné lety jsou v principu nemožné. Dál už to nepůjde ani teoreticky kvůli délce lidského života a možnému snesitelnému přetížení. Současné hledání terestrických planet a s tím související řešení paradoxu dvojčat je zcela k ničemu, pokud se předem nepočítá s teleportací, warp, nebo jiným sci-fi principem.
@@praha3976 Nemohu s Vámi souhlasit. Váš postoj je ale v celku obvyklý. Fyzikové se do problematiky relativity času nakonec tak zamotají, že jsou schopni tvrdit i to, co Vy říkáte ve své první větě Vašeho komentáře, a to, že nelze synchronizovat hodiny dvou pozorovatelů, kteří jsou vůči sobě v klidu, ale na různých místech. Pokud mám dva pozorovatele, mezi kterými je vzdálenost d, tak si postavím zdroj světla doprostřed mezi ně a vyšlu signál k oběma pozorovatelům. Čas příchodu signálu bude sloužit pro synchronizaci jejich hodin. Je to naprosto jednoduché a triviální. Tuto synchronizaci hodin mohu provést dávno před samotným experimentem v obou raketách.
Dále se domnívám, že žádný experiment neprokázal, že jdou hodiny pomaleji, pokud jsou vystaveny většímu zrychlení. Vše totiž závisí také na uvažované rychlosti světla v systémech s různým zrychlením. Pokud si rychlost světla zadefinujeme(!), že je konstantní, pak skutečně musíme předpokládat, že čas jde jinak. Pokud ale rychlost světla bude záviset na zrychlení v daném systému, tak čas může plynout ve všech systémech stejně. Oba přístupy jsou z hlediska experimentu nerozlišitelné. V přednášce podrobně vysvětluji, proč předpoklad konstantnosti rychlosti světla je neopodstatněný. Uvádím to pro Speciální relativitu, ale totéž platí i pro Obecnou relativitu, viz moje přednáška o černých dírách (czcams.com/video/xyPaN1M4n5c/video.html). Václav Vavryčuk
Děkuji prof. Pavlu Krtoušovi za podrobné komentáře k mé přednášce. Jsem opravdu velmi rád, že věnoval svůj čas ke shlédnutí mé přednášky a formulování své reakce. Myslím si totiž, že pouze nasloucháním argumetů oponenta a diskusí se lze dobrat pokroku ve vědění. K jednotlivým podstatným bodům komentáře prof. Krtouše se vyjádřím níže. Zde chci pouze podotknout, že ve své přednášce nikde netvrdím, že má STR něco společného se 'spiknutím elit' či s 'tajnou organizací zavádějící prostý lid na scestí'. A rozhodně vědcům nepodsunuji 'tento konspirační nesmysl'. Pouze tvrdím, že vědecký pokrok je mnohem obtížnější a pomalejší, než se na první pohled zdá a že v učebnicích je bohužel řada omylů a chyb. Upozorňování na tyto chyby a jejich odhalování může mnohým lidem vadit, ale bez toho by věda nebyla vědou ale dogmatem. Václav Vavryčuk
Pane Vavryčuk, plný souhlas. Myslet si, že vše bylo správně vymyšleno a objeveno je hloupost.
Těším se na Vaši další přednášku.
Mainstream nerad přiznává, že seká spoustu chyb, zvláště v.dnešní době AInteligence, kdy jsou jiné nežli offi mainstream teorie potlačovány.
Zajímalo by mne, jaky máte názor na zjištění fyzika Gupty ohledně baryonových akustických oscilací?
Dokázal by jste rozebrat jeho závěry?
Dobrý den pane Vavričuku, na doporučení přítele jsem se zájmem shlédl toto video a musím říci, že jsem nevycházel z údivu. Mám jednu otázku. To, co říkáte o Dopplerově jevu od času 32:44 myslíte skutečně vážně?
Dobrý den, ano, myslím to opravdu vážně. Požadavek konstantní rychlosti světla ve všech inerciálních systémech je podle mého názoru v rozporu s pozorovanou změnou frekvence záření v různých inerciálních systémech. Myslím si, že není vůbec logické, aby se měnila frekvence záření a rychlost záření přitom zůstávala stejná. Změna frekvence záření u Dopplerova jevu souvisí vždy se změnou rychlosti záření v daném systému. A jelikož Dopplerův jev pozorujeme pro světlo stejně jako pro jiné druhy vlnění, pak musí být problém v postulátu konstantnosti světla ve všech inerciálních systémech. V přednášce ukazuji, že tento postulát byl odvozen na základě chybné interpretace Michelsonova-Morleyova experimentu. Václav Vavryčuk
@@vaclavvavrycuk3816 Zdravím, Dopplerův jev je zcela nezávislý na rychlosti šíření vln. Závisí pouze na vzájemné rychlosti zdroje a příjemce a na frekvenci.
@@ludekchovanec2835 Dobrý den, tím, že se příjemce pohybuje relativně vůči zdroji, tím se u klasického Dopplerova efektu mění i rychlost šíření vln vzhledem k přijímači. Tato změna se pak promítá do změny frekvence vln. Pokud se bude např. pozorovatel vzdalovat od přijímače, bude před vlnami 'utíkat' a to způsobí, že bude pozorovat zdánlivou nižší frekvenci vlnění než je frekvence vln emitovaných ze zdroje, viz přenáška (1:02). Václav Vavryčuk
@@vaclavvavrycuk3816 Ano, to je samozřejmě pravda a úplně stejně to funguje i v případě použití speciální teorie relativity. Odvození relativistické dopplerovské rovnice naleznete třeba zde: en.m.wikipedia.org/wiki/Relativistic_Doppler_effect
@@ludekchovanec2835 Obávám se, že to tak nefunguje. Nejde totiž o relativistické upřesnění Dopplerova jevu, který je jevem druhého řádu. Jde o to, že STR je v rozporu s pozorováním Dopplerova jevu jako takového, který je jevem 1. řádu. Podle mne, STR prostě předpokládá apriori existenci Dopplerova jevu a vzorec pro klasický Dopplerův jev relativisticky opraví. Relativisté si neuvědomují, že STR musí být schopna vysvětlit Dopplerův jev jako celek.
Jinak samozřejmě internetové zdroje jsou fajn pro hrubou představu, jak by to asi tak mohlo být, ale u problematických věcí Vám nemůže pomoct. Jsou tam totiž samozřejmě chyby opsané z jiných zdrojů. Václav Vavryčuk
Paradox žebříku. Řekl bych k tomu poznámku: a) Pozorovatel v garáži musí mít takovou situaci, aby žebřík se pohyboval k němu "direkt" v ose pohybu "x" do očí, nikoliv vodorovně s jeho očima, tj. v ose "y" nebo "z"..., protože relativita platí jen pro objekty v pohybu v trajektorii "od Potorovatele" (kolmo na pohyb rakety už dilatace, ani kontrakce se nekonají). b) Pozorovatel který je "přilepený" na zadní stěnu garáže a pozoruje výjev s přilétajícím žebříkem, nemůže vyhodnotit informaci o kontrakci celého žebříku "dřív" než ke kontrakci reálně dojde...; je to tak?
Aneb zdravý sleský rozum. Jak poukazoval Einsteain, Heiselberk a Feynam, svět je neintuitivní.
Naopak Feynman povedal ohladom kvantovky Shut up a počitaj:))
Pekný pokus o trolling... Všetky tri mená zámerne skomolené. Dajte sem ešte nejaké pls. 😂
pan VV, pozrite PROSIM tieto 3 videa: Kde se vzala speciální teorie relativity? Část 1/3 - Galileovy transformace / Maxwellovi démoni, a dajte vediet, ci nepravite nieco z tejto prednasky, Dakujem
Děkuji za odkaz na velmi hezké přednášky o principech speciální teorie relativity a o důvodech, které k jejímu vytvoření vedly. Výklad je názorný (i vtipný) a dává ve zkratce představu o čem speciální relativita je. Potíž je ovšem v tom, že toto není vědecká přednáška, která by šla do hloubky věci, ale pouze povrchní výklad všeobecně známých tezí, které lze nalézt ve všech učebnicích. To samozřejmě nelze autoru přednášky vyčítat, protože jeho záměrem právě bylo ve zkratce a srozumitelnou formou tyto teze představit.
Tento typ přednášek ale bohužel svádí k mylnému dojmu, že ve vědě je vše jasné a vyřešené. A myslím si, že to není dáno jen omezeným časovým prostorem, který přednášející má, ale že i on sám je o tom hluboce přesvědčený. A to je naprosto špatně. Každý poctivý vědec totiž ví, že jeho tvrzení mohou být zpochybnitelná a že své závěry musí formulovat velmi opatně a vše důkladně doložit. Určitě bych tomuto typu přednášejících doporučil buď na začátku nebo na konci přednášky zdůraznit, že prezentují teorie, které jsou sice dnes všeobecně přijímané a zdají se být logické, ale to ještě neznamená, že jsou ve všem pravdivé. Koneckonců, že je Země placatá, byl ve své době také všeobecně přijímaný názor, který vypadal naprosto logicky.
No a teď k tomu, zda tato přednáška nějak změnila či nezměnila můj názor na speciální relativitu. Ne, musím říct, že nezměnila a ani změnit nemohla. Výklad je totiž založený na postulátu, že Maxwellovy rovnice musí mít stejný tvar ve všech inerciálních systémech. Přičemž tento postulát zdánlivě vychází z výsledků Michelson-Morleyho experimentu. Já ve své přednášce ale ukazuji, že tento experiment nic takového nedokazuje a že samotný postulát je vadný, protože odporuje pozorování Dopplerova efektu. Dále ukazují, že i kdybychom tento postulát přijali, tak dilataci času a kontrakci délek z něj neobdržíme, protože Einsteinovo odvození z Lorentzovy transformace je chybné. Odtud pak plynou všechny ty zdánlivé paradoxy speciální relativity.
Mlčeti zlato.
1:34:14h ..tady říká Vavryčuk, že rychlost světla je v různých gravitačních hladinách od povrchu země, jiná. No jistě, protože časoprostor 3+3D je kolem velmi hmotné koule (Země, Slunce, černá díra aj. ) křivý. viz OTR. Tentýž důvod je u kvasaru před Horizontem pozorovatelnosti, když se na něj dívá pan Hubble a zaznamená si rudý posuv z = 11. Jenže pan Hubble r. 1929 k tomu napsal tu „geniální“ lineární rovnici v = H(o) . d , a statisíce až milion fyziků po něm mu to sežralo. Proč sto let nikdo nepřišel s tím, že se časoprostor směrem k Počátku zakřivuje víc a víc a že nelze psát tu Hubble-rovnici jako lineární pravdu, a že rudý posuv bude také „cinknutý“, a že tedy i lokalita jako je galaxie bude mít „vnitřní křivost dimenzí“ jinou než okolní prázdný prostor. A také že se nemůže použít (pro důkaz temné hmoty) Newtonova rovnice 1 = G . M/xˆ2 s dosazováním za „x“ = rovná úsečka, ale úsečka „x“ = v oblouku, dle křivosti dimenzí v té galaxii… www.hypothesis-of-universe.com/docs/c/c_489.jpg
Kéž by měl doktor Vavryčuk pravdu... jak krásně se poslouchá. Ale nemohu věřit geofyzikovi mluvícím o relativitě bez dovednosti úprav matic. Matice s determinantem 1 ještě nemusí být v diagonálním tvaru jednotková. 🙃 Měl jsem jen dva semestry základy relativity ale Lorentzovu transformaci jsme používali k něčemu úplně jinému.
Ano, máte pravdu, s těmi maticemi jsem to zamlžil. Nezdůraznil jsem, že se nejedná o klasickou rotaci v Euklidovském prostoru. Jde totiž o rotaci v pseudo-Euklidovském prostoru, protože jedna souřadnice je imaginární. S odstupem času se domnívám, že jsem se vůbec neměl pouštět do úvah, jak k chybě v STR došlo. Ta chyba tam ale je a úvaha, že existuje dilatace času, je vadná. Václav Vavryčuk
Na čem se točí věda a vědci. Vědci na pohrdání těmi druhými a věda na penězích. Pan Vavryčuk si nedávno posteskl, že vědci odmítají chápat jeho nové myšlenky, anebo je nečtou, anebo úmyslně mlčí. Ano, já totéž. Podal jsem tady panu Vavryčukovi mnoho příspěvků a mnoho názorů a On se zachoval přesně stejně jako ti které On kritizuje.
Nyní mu posílám k jeho přednášce „Paradoxy..“ (respektive k teorii paradoxu dvojčat jak to nazval pan Křížek když ho vyzval k tabuli…a kde pan Vavryčuk nepodal ani jeden důkaz k platnosti své teorie, že se velitel rakety vrátí stejně starý jako když odlétal. Ani jeden matematický důkaz) cca3-4 polemické námitky a návrhy. Zda si je přečte je ve hvězdách : www.hypothesis-of-universe.com/docs/j/j_222.pdf … a věřím, že alespoň jeden-dva čtenáři mi podají/napíší svou polemickou poznámku. Děkuji. JN
1) Paradox dvojčat je vysvětlen v nedávné přednášce prof. Podolského zde: czcams.com/video/fYLFvVY-4mY/video.html&ab_channel=LLionTV
2) Paradox pravítka je stejný jako paradox žebříku ( en.wikipedia.org/wiki/Ladder_paradox ). Pokud je rychlost světla invariantní, pak se konce pravítek nemíjejí ve stejném čase. Pokud v nerelavistické teorii definujeme, že se konce pravítek míjejí ve stejném čase, pak je důsledkem rychlost světla závislá na pohybovém stavu, tj. v rozporu s Maxwellovými rovnicemi elektrodynamiky, které byly hlavní motivací Einsteina pro jeho STR.
3) Diagonalizaci matice Lorentzovi transformace je možné správně provést pomocí transformace souřadnic: x+ = x+ct, x- = x-ct. V těchto "lightcone" souřadnicích je matice L.T. následující: Lmn=diag(exp(-u), exp(u), 1, 1), kde gamma=cosh(u). Diagonální členy jsou vlastní čísla L.T. Matici L.T. nelze diagonalizovat na jednotkovou matici, pokud gamma není rovno jedné.
4) Uvedená metrika STR obsahující členy gamma není správná. Definiční vlastností L.T. je, že metrika STR eta_mn=diag(1,-1,-1,-1) je invariantní vůči L.T. To je možné ověřit vypočtením příslušných diferenciálů dt', dx' přímo z L.T. Přitom, t a x jsou sice mixovány, tedy např. cdt'= gamma*cdt-gamma*beta*dx atd., ale členy cdt*dx se v metrice vyruší.
5) Vztahy pro dilataci času a kontrakci délky se odvozují přímo z L.T a její inverze, přičemž není nutné žádné členy zanedbávat nebo modifikovat. Pokud se předpokládá neplatnost STR, nemá smysl L.T. takto používat, protože pak platí Galileiho transformace se všemi jejími důsledky.
Bohužel tento komentář je argumentačně slabý a tudíž z velké části demagogický. K jednotlivým bodům:
1) prof. Podolský ve své přednášce žádné matematické důkazy ke svým vývodům neuvádí. Pouze mluví všeobecně o Einsteinově interpretaci relativity času. O témže mluvím ale i já ve své přednášce a to i s jasnými argumenty, v čem jsou v STR logické chyby.
2) Paradox žebříku s Maxwellovými rovnicemi vůbec nesouvisí. Asi jste nepostřehnul, že v tomto paradoxu se jedná o pohybu zebříku a ne o šíření světla. V přednášce zdůrazňuji, že v tomto experimentu nepotřebujeme žádné fotony, a že se žebřík bude chovat úplně stejně, ať už bude rychlost světla jakákoliv (a ať už se bude žebřík pohybovat ve vakuu, ve vzduchu či ve vodě).
3) S vyvozením souhlasím.
4) Ano metrika STR není správná. Takto se ale tato metrika používá při řešení paradoxu dvojčat, tj. pokud se mluví o dilataci času a kontrakci délek v STR, aplikuje se vlastně chybná STR metrika.
5) Nesouhlasím, dilataci času a kontrakci délek nelze obecně odvodit z L.T.
Václav Vavryčuk
@runhurdles8250
2) Paradox pravitka je podobný paradoxu dvojčat v dvoch raketách (čas 22 min) ktorý som vysvetlil pred 3 mesiacmi . Pri stretnutí zadných častí rakiet dvojčatá v raketách vidia rovnaký čas na svojich hodinách T2=T2"=L(1+1/gama)/V , kde L=vlastná dlžka rakiet , V=vzájomná rýchlosť rakiet . Preto nevzniká žiadny paradox .
Einstein nie je autor STR , je iba spoluautor STR .
3) Diagonalizácia Lorentzovej matice LM sa prevedie riadkovými a stlpcovými úpravami , substitúcia gama=cosh u je zbytočná . Diagonálne členy LM sú rovné gama, 1/gama, 1, 1, a nie sú rovné vlastným číslam LM : gama(1-v/c) , gama(1+v/c) ,1, 1 . Neplatí gama=exp u=cosh u .
4) Pán Vavryčuk (čas 43 min) napísal nesprávne Lorentzove transformácie aj Lorentzovu maticu . Správne má byť x"=gama(x-vt) , t"=gama(t-vx/cc)
@@LKLKLK K vašim bodům mám tyto poznámky:
2) Nemyslím si, že čas na hodinkách pozorovatelů v zadní části raket bude v okamžiku jejich setkání T2=L(1+1/gama)/V. Podle mne musí být čas T2=2L/V. Ve Vašem případě by totiž vzájemná rychlost raket, kterou bychom měřili v libovolné ze dvou raket, nebyla V ale 2V/(1+1/gamma). To vyplývá z definice rychlosti pohybujícího se tělesa (bodu): x=vt.
3) O vztahu 'gama=cosh u' nelze říci, zda je správně či nikoliv, protože jde o definiční vztah. Veličina 'u' je takto definovaná.
4) Máte pravdu, Lorentzovu matici jsem zapsal chybně. Děkuji za upozornění. Na moje závěry by to ale nemělo mít vliv. Jde o překlep.
Václav Vavryčuk
@@vaclavvavrycuk3816
2) T2=T2"=2L/V platí v Newtonovej mechanike . V STR platí T2=(L+L/G)/V , kde G=gama , L=vlastná dlžka rakiet ,T2 je čas udalosti 2 v inerciálnej sústave spojenej s raketou A , V je rýchlosť predného bodu rakety B vzhladom na "nehybnú" raketu A . Čas T2" v rakete B sa určí z Lorentzovych transformácii ako som už vysvetlil : T2"-T1"=G(T2-T1-V(X2-X1)/cc) . Ak T1=T1"=0 , X1=X1"=0 , tak T2"= GL(1+1/G -VV/cc)/V = GL(1/G+1/GG)/V = L(1+1/G)/V . Teda T2=T2" a dvojčatá pri stretnutí zadných častí rakiet vidia rovnaký čas na svojich hodinách a preto nevzniká žiadny paradox .
Teoria relativity aj kvantová teoria sú "nutné zlo" ku ktorému boli fyzici donútení presnými experimentmi - prírodu nezaujímajú naše názory .
3) gama=cosh u nie je sporné ale neplatí gama=exp u =cosh u , runhurdles8250 napísal nesprávne prvky diagonálnej LM : exp u, exp-u, 1,1 . Správne má byť gama , 1/gama , 1, 1 . Z toho vyplýva nesprávne gama=exp u= cosh u . Luboš Králus .
@@LKLKLK
3) Diagonalizací matice se myslí něco jiného, než jen aplikace elementárních řádkových a sloupcových (ERS) úprav vedoucích k (nějaké) diagonální matici. Pomocí ERS lze najít k matici A diagonální matici D'=B*A*C, kde matice B a C "kódují" zvolené ERS, které ale není jednoznačné, tj. existuje obecně více různých diagonálních matic D' odpovídající různým ERS. Diagonalizací matice A se myslí nalezení takové diagonální matice D, pro kterou platí, že B=C^(-1). Taková matice je podobná matici A má na diagonále vlastní čísla matice A. Důležité je potom, že když matice A definuje lineární transformaci vyjádřenou v jisté souřadnicové bázi, pak matice D definuje STEJNOU lineární transformaci, jen vyjádřenou v jiné souřadnicové bázi. Proto jsou zmíněny "lightcone" souřadnice, ve kterých je L.T. zapsaná v diagonálním tvaru.
Pro matici L.T. L=[g, -g*b; -g*b, g] lze najít ERS, které vede na L' = diag(g*(1+b), g*(1-b)) = diag(exp(u),exp(-u)), kde g=cosh(u), b=tanh(u) a jen tato diagonální matice L' je podobná matici L (má stejné spektrum vlastních čísel), zatímco matice diag(g,1/g) jí podobná není a nepředstavuje tedy správný výsledek diagonalizace.
Dobrý den, dotaz zvědavého amatéra: má rychlost "částice" vliv na její frekvenci? Domnívám se, že čas souvisí spíš s frekvencí, než s prostorem?
V obecné relativitě je rychlost fotonu spojená s jeho frekvencí, čím je rychlost menší, tím je frekvence vyšší. Např. u gravitačního rudého posuvu, kdy světlo vyzařované z hvězdy snižuje svoji frekvenci se vzdáleností od hvězdy, tak rychlost fotonu se naopak zvyšuje.Z energetického hlediska se oba procesy vyruší a energie fotonu se zachovává. Foton tedy proletí gravitačním polem, změní svoji frekvenci, ale jeho energie se nezmění. Václav Vavryčuk
@@vaclavvavrycuk3816 Děkuji za vyčerpávající odpověď. V každém případě zatím nevím, které pole, nebo který parametr pole, částic, etc, by měl být příčinou toho, že rychlost pohybu hmotných objektů ovlivňuje-zpomaluje jejich stárnutí; pokud tedy nepovažuji za důkaz grafické znázornění průběhu času na grafikách "paradoxu dvojčat". Takže budu i nadále čekat na závěry Vás, profesionálů.
Vám i všem ostatním děkuji za skvělé přednášky; je to paradox, ale ta (snad) reálná realita může být zajímavější-zábavnější, než ta virtuální (Hollywood a spol).
Záleží na tom, jestli má částice nenulovou klidovou hmotnost. Pokud ano, jí příslušející vlnová délka nepřímo závisí na její hybnosti. Jde o tzv. de Broglieovu vlnu.
Pokud je klidová hmotnost částice nulová - například foton, rychlost částice je na její frekvenci naprosto nezávislá ! Frekvence závisí jen a pouze na energii (částice, vlny) E = hf.
Samozřejmě, pokud u zkoumaného objektu nebo děje plyne čas pomaleji, než u pozorovatele, frekvence i rychlost např. elmag vln z pohledu pozorovatele klesá. V rámci STR je to při nenulové vzájemné rychlosti, v rámci OTR je to tehdy, pokud je zkoumaný děj v místě s menším gravitačním potenciálem, než pozorovatel. Tedy, pokud se zkoumaný děj odehrává blíže hmotného objektu, než je pozorovatel.
To vše platí ve vakuu.
V látkovém prostředí je rychlost světla závislá na charakteru prostředí, tedy jak moc fotony interagují s elektrony přítomnými v dané látce.
@@paveloubech4932 Díky.
Prosím o pomoc, abych to vše mohl náležitě přeložit do řeči svého kmene, třeba za pomoci této modelové situace:
(Mnou) zjednodušené absolutní vakuum (=Pole) je složeno z nějakých objektů, nazvu je ObjektPole(=OP), dejme tomu, že každý OP obsahuje vše, co umožňuje pohyb-existenci všech částic-vln, správnou funkci gravitace, Higgse, etc, případně se každý jeden OP ještě musí dost rychle množit, protože rozpínání (ale netrvám na tom).
Ve výše popsaném Poli se nachází dva atomy vodíku (klidně kvantově provázaná dvojčata),
atom A zůstává na místě, Béčko je urychleno vpřed maximální rychlostí.
Jediným pozorovatelem je Pole, na měření času slouží rozpínání vesmíru a moje, s dovolením, otázky jsou:
1/Projeví se na atomech A a B nějaké rozdíly ve "vnímání času", vzhledem k času centrálnímu (=rozpínání vesmíru)?
2/Pokud ano, co tyto rozdíly způsobuje?
(V každém případě ještě jednou děkuji za již poskytnutá vysvětlení)
@@petrkocourek9028 Zdá se mi, že řeči našich kmenů jsou tak odlišné, že jednoduše odpovědět na položené otázky neumím :-). Zkusím to tedy jinak. Při vědomí neúplnosti zkusím popsat výsek pohledu na realitu, o které je řeč.
1. Dost těžko jde říct, že vakuum je z něčeho složeno. Náš vesmír se řídí přírodními zákony (část fyziků věří, že jde vesměs o symetrie). Ty definují i vakuum. Podle kvantové mechaniky jsou vždy ve vakuu přítomny pole (z jiného pohledu polní částice), např. virtuální pole všech interakcí, ale také pole všech existujících elementárních částic, bosonů i fermionů.
2. Rychlosti jsou jen relativní, tedy rychlosti jsou jen jednoho objektu vůči jinému (platí i v množném čísle). Je to stejný princip, jako u gravitačních (nebo jakýchkoliv jiných) potenciálů. Jeden vůči druhému. Nic jiného nemá smysl. Tam, kde je rozdíl - rychlostí, potenciálů - nulový, mluvíme o vlastním času a prostoru.
3. Na otázku, co způsobuje změny pozorovaného času u objektů, které se buď vůči pozorovateli pohybují nenulovou rychlostí nebo jsou vůči pozorovateli na jiné úrovni gravitačního potenciálu, jde odpovědět jen obecně.
Jsou to přírodní zákony, přesněji symetrie. Například u nenulových rychlostí je to Lorentzova symetrie, tedy při Lorentzově transformaci se časoprostorový interval nemění, je vůči L. transformaci invariantní.
Proč tahle symetrie existuje a proč je taková, jaká je, to nikdo neví. Neví se ani s jistotou, jestli existuje univerzálně. Z našich měření a zkušeností to vypadá, že ano.
4. Z uvedeného je patrné, že žádný centrální čas neexistuje. Rychlost rozpínání vesmíru je závislá na vzdálenosti dvou (libovolně) zvolených objektů. Čím větší vzdálenost, tím větší rychlost. (A čím větší rychlost, tím větší dilatace času vůči pozorovateli na kterémkoliv z v tomto případě dvou zvolených objektů.) Dnes se věří, že tenhle vztah není lineární, ale např. v de Sitterově modelu expanze vesmíru lineární je - Hubbleova konstanta je i v čase konstantní.
5. Někdy se uvádí tzv. "kosmický čas". Když si vyberu jakýkoliv jeden objekt, který by hypoteticky existoval po celou dobu trvání vesmíru (nebo reálněji skoro celou dobu), mohu jeho vlastní čas nasčítat až např. k dnešku. Tak zjistím, jak je objekt starý, a tím i jak starý je vesmír. Ale v tomhle případě jde jen o vlastní čas jednoho vybraného (libovolného) objektu (třeba atomu vodíku).
VV:Nakonec Dingle to sepsal do knihy „Věda na rozcestí“, že jakmile se vědci chytnou něčeho, že pak už nejsou ochotni diskutovat.
JN: Já neznám konkrétní spor těch pánů Dingle a spol., nevím čím si argumentovali, ale v mém popisu to bylo jasné : šlo o pootáčení soustav s jednoduchou argumentací, že pod odmocninou v „gama faktoru“ je „obecná rychlost „v“ a maximální rychlost „c“. Obecná rychlost znamená škálu 0 < v < c…anebo zapsáno takto :
0 < v1 < v2 < v3 …< vn < c. Čili pod odmocninou je 1 - vn2/c2 . Prostá logika tu přednáší prostou otázku: jak se dostane těleso-raketa v pohybu do rychlosti v2…, pak do rychlosti v7…, a pak do v12 … atd. ?? No tak, že mezi v3 a v4 musí letět raketa zrychleným pohybem a3-4 …a znova, zase, aby raketa z rychlosti v18 postoupila na rychlost v19, musí na ní působit zrychlení "a18-19" a po jistou dobu (z)mění rychlost. Rychlosti „vé“ rakety korespondují s rovnoměrným PŘIMOČARÝM pohybem, a zrychlení "a" koresponduje s n e r o v n o m ě r n ý m pohybem (na těleso působí síla, např. gravitace) a pak ovšem pohyb nerovnoměrný zrychlený je zakřivený, je „po křivém časoprostoru“ dle OTR a tím pádem soustava rakety se pootáčí…a můžene „snímáním“ toho pohybu do „základní“ soustavy vnímat, registrovat dilatace a kontrakce. Jak prosté Sherlocku. Proto když pozorujeme kvasar, (pozorovat znamená snímat údaje), který „vykazuje“ rychlost vé se blíží céé, tak nutně evidujeme pootočení soustavy kvasaru k soustavě naší a tím pádem na kvasaru jde čas pomaleji, jako na raketě. Viz www.osel.cz/12963-kvasarove-hodiny-ukazuji-ze-v-mladem-vesmiru-bezel-cas-petkrat-pomaleji.html
Jenže to se nám jen „zdá“ v naší soustavě. V soustavě kvasaru k žádné dilataci nedošlo…. Ani na raketě nedošlo k pomalejšímu stárnutí dvojčete Petra, jak správně tu řekl Vavryčuk ( a jak totéž jsem obhajoval před 6-7ti lety proti bandě hnusných pliváčů).
37:40h,
VV : věda se stává dogmatem. A není možnost tu vědu opravit a chyby tam najít.
VV: „gama“ je Lorentzův faktor („v“ je rychlost toho systému). 11.07h Obdobně je to ta kontrakce délek. Objekty, které se rychle pohybují, by se nám měli jevit (v té klidové soustavě), že se zkracují. 11:22h. l-délka, vzdálenost, interval na objektu v pohybu a l0-délka, vzdálenost, interval v soustavě pozorovatele,
JN: ta se nemění (…)
VV: 12.05h S jistou nadsázkou bychom mohli říci, že to není teorie relativity, ale já bych to nazval teorie zrušení, teorie destrukce prostoru a času. Pro mě osobně to evokuje představu jako 12:07h
JN: teorie sama zrušit zákony ve vesmíru nemůže, jednak a druhák: „destrukce prostoru a času“ co to je? Délka (tři dimenze) a Čas (tři dimenze ; spor o tento návrh nechte stranou) jsou obě veličinami, reálnými fyzikálními veličinami. Jak a čím mohou být „destruovány“, to mi rozum nebere. Co je výsledkem destrukce prostoru a času pane Vavryčuk? Vykonavatelem destrukce je kdo-co?, že by nějaký Lorentzův faktor na papíře?
Zkracování soustavy, tedy kontrakce délky, je zavedena pro nesrovnalost pohybu fotonů v pohybujícím se interferometru, kdy pohyb v něm je ve vodorovném rameni t´= ((c+v) + (c-v))/c a ve svislém rameni údajně což je chybné t´=1/√1-v2/c2
Klíčová matematická a fyzikální chyba v argumentaci je následující:
V přednášce jsou vzorce pro dilataci času dt'=gamma*dt a kontrakci délky dx'=dx/gamma použity ve vztahu: ds^2=-(cdt)^2+dx^2+dy^2+dz^2 s výsledkem: ds^2=-(gamma*cdt')^2+(dx'/gamma)^2+dy'^2+dz'^2 (Poznámka1) Je argumentováno, že k tomuto tvaru metriky nemůžeme dojít bez zanedbání a úpravy elementů matice Lorentzovi transformace (L.T.).
Tento postup ale není správný, protože výše uvedené vztahy pro dilataci a kontrakci nebyly odvozeny pro stejný pár událostí. Konkrétně:
1) vztah dt'=gamma*dt je odvozen a platí jen pro dx=0 (dy=dz=0), tj. pro události A,B, které se v (klidové) soustavě S odehrávají na stejném místě (xA=xB), ve dvou časech tA, tB;
2) vztah dx'=dx/gamma je odvozen a platí pro jen dt'=0, tj. pro události A,C, které se v (pohybové) soustavě S' odehrávají ve stejném čase (tA'=tC'), na dvou místech xA', xC'.
Události B, C nepředstavují stejný bod v prostoročase.
Prostoročasový interval ds vyjadřuje vzdálenost dvou jasně určených událostí. V jeho vyjádření pomocí souřadnicových intervalů dt, dx, dy, dz musejí být tyto intervaly vztaženy ke stejnému páru událostí. Jinak vypočtený interval ds nedává žádný smysl.
Správný postup je následující. Z L.T. se dostane:
cdt' = gamma*cdt - gamma*beta*dx
dx' = -gamma*beta*cdt + gamma*dx
dy' = dy
dz' = dz
a z těchto obecně vyjádřených diferenciálů (tj. souřadnicových intervalů) se snadno ověří, že platí:
ds^2=-(cdt')^2+dx'^2+dy'^2+dz'^2 (1)
tedy, že tvar metriky je invariantní vůči působení L.T. To, že se tvar Minkowského metriky nemění při aplikaci L.T., je definiční vlastnost L.T., na základě které může být konkrétní tvar L.T. odvozen. (Poznámka2)
___________________
Poznámka1. Už v tomto dosazení je matematická chyba, když je zaměněno gamma a 1/gamma. Tato chyba je ale nepodstatná pro celkový argument o tvaru metriky.
Poznámka2. Při použití jiných než standardních pseudo-Euklidovských souřadnic (ct,x,y,z) může být tvar metriky (1) jiný, ale na tvar (1) ho lze převést zpět transformací souřadnic. To nijak nenarušuje invarianci metriky Minkowského prostoročasu vůči L.T.
Výborně, děkuji za konkrétní kritickou poznámku k mému postupu. Bohužel ale nemohu s Vašimi argumenty souhlasit. V bodě (1) říkáte, že dilatace času platí pouze pro události A a B, které se odehrávají na stejném místě. Jak v tom případě můžeme mluvit o dilataci času a aplikovat tento vzorec na paradox dvojčat, když tato dvojčata po značnou dobu na stejném místě nejsou? O tom, že vzorce se odvodí za nějakých předpokladů a pak se aplikují na úplně jinou situaci, ve své přednášce mluvím a kritizuji. Takže fyzikální ani matematickou chybu jste bohužel v mé argumentaci nenašel.
Ještě poznámku k invariantnosti Minkowského metriky vůči Lorentzově transformaci. To, že Minkowského metrika je invariantní vůči L.T., v přednášce zmiňuji a jasně říkám, že Lorentz správně odvodil L.T. za předpokladu konstantnosti rychlosti světla ve všech inerciálních soustavách. L.T. ale negeneruje žádnou dilataci času. Pokud by generovala, tak v metrice u dt nebude pouze c^2 ale ještě něco jiného, takže by nešlo o Minkowského metriku. Václav Vavryčuk
Zdá se, že Minkowkého metriku uznáváte jako platnou, ale vztahy pro dilataci a kontrakci ne. Existuje však způsob jak se těmto vztahům vyhnout a v problémech typu "dvojčata" přesto určit vlastní ("nažité") časy cestovatelů, kteří se pohybují po různých drahách různými rychlostmi.
1) Zvolíme referenční inerciální soustavu se zavedenými souřadnicemi (ct,x,y,z) a v ní dvě události A, B, kde B je kauzálně dostupné z A.
2) Několik cestovatelů se pohybuje od A k B po různých dráhách různými rychlostmi.
3) Každý cestovatel během svého putování od A k B "nažije", tj. na vlastních hodinách naměří, čas tau, který se určí z prostoročasového intervalu ds integrovaného podél jeho trajektorie vyjádřené v referenčních souřadnicích. Tedy tau=(1/c)*\int_A^B ds, kde se ds určí z metriky ds^2=(cdt)^2-dx^2-dy^2-dz^2 v každém bodě trajektorie.
Tímto postupem lze porovnat vlastní časy cestovatelů, kteří svou pouť začínají a končí na stejném místě. A to bez použití vztahů pro dilataci a kontrakci, je použita pouze metrika.
@@runhurdles8250 Pokud budeme používat pouze metriku, tak se problém skutečně značně zjednodušší a zprůhlední. Pro dva systémy A a B budeme mít: (cdt)^2-dx^2-dy^2-dz^2 = (cdt')^2-dx'^2-dy'^2-dz'^2. Pro dx'=dx, dy'=dy a dz'=dz (tedy v okamžiku setkání obou systémů) dostaneme dt'=dt. Tedy žádnou dilataci.
Prosím, zkuste se zamyslet nad paradoxem dvojčat tak, jak byl původně naformulován. Máme dva rovnocenné inerciální systémy, které se vůči sobě vzájemně pohybují. V každém systému jsou hodiny. Pokud budou oba systémy skutečně ekvivalentní, tak se nemůže stát, že v jednom systému půjdou hodiny jinak než v druhém systému. Protože STR neumí tento evidentní problém vyřešit, tak řekne, že systémy nejsou ekvivalentní. Aby se oba systémy mohly vzájemně po nějakém čase potkat, potřebujeme zrychlení či zpomalení v jednom z těch systémů. Ale jak ukazuji na myšlenkovém experimentu s 2 raketami a pozorovateli na přídi a zádi raket (22. minuta přednášky), tak lze problém skutečně naformulovat jako identicky symetrický. Ještě snad podotknu, že tento experiment jsem nevymyslel já, ale je už publikovaný. Václav Vavryčuk
Metoda, kterou jsem popsal výše a kterou doporučuji vyzkoušet, funguje jak v případě původní formulace paradoxu dvojčat (tj. jedno zůstavá na místě, druhé letí rovnoměrně tam a zpět) tak i případech více realistických, kdy se dvojče v raketě pohybuje (alespoň po nějakou dobu) s konečným zrychlením. Metoda je obecná, takže umožňuje vypočítat vlastní čas různých cestovatelů z bodu A do bodu B v prostoročase, i když se vůči sobě i vůči referenční soustavě pohybují se zrychlením. Výhodou je, že se za referenční soustavu může volit jakákoliv (globálně) inerciální soustava, kde B leží v budoucím kuželu A, což nemusí být soustava spojená s klidovou soustavou ani jediného cestovatele.
Metoda je jen o určení délky křivky pomocí integrace, když je dráhový element ds spočten pomocí Minkowského metriky. Lze ukázat, že přímá trajektorie mezi událostmi A,B (tedy nejkratší dráha v Euklidovském prostoru (ct,x,y,z)) dává nejdelší délku křivky (mezi A,B) v Minkowského prostoru, tj. nejdelší vlastní čas, což je důsledek nestejného znaménka u časové a prostorových souřadnic v Minkowského metrice.
Toto by mělo být součástí vyučování o speciální teorii relativity.
Co konkretne? Ze niekto niecomu nerozumie a ponukne vlastne predstavy? Mne sa to nezda zebysa Einstein tolko rokov neprisiel na to ze sa mili, a ako bolo v zavere diskusie povedane, on nevychadzal z MM experimentu, ale snazil sa napasovat galileovu relativitu napasovat na Maxwellove rovnice
@@igott-interpretaciagravita4262 konkrétně to, že speciální teorie relativity je správně jen v myšlenkách.
Že je to nepopisuje to co se v přírodě děje.
Že to byla cesta k obecné teorii relativity.
Vždyť i pánové na konci videa připomínkovali věci z OTR a ne z STR o které přednáška byla (např. GPS). Obecnou teorii relativity myslím nikdo nezpochybňoval, ba naopak.
A mám obavy, že si lidé myslí, že dlouhý žebřík vleze do malé garáže se 100%ní pravděpodobností. A že jedno dvojče bude jinak staré podle STR doopravdy, jako že to jde, že je to možné a věří tomu že to tak děje.
A pak musíte lidem vysvětlovat, že je to složitější, že má vliv zrychlení a gravitace atd.
@@jlajsner naopak je malo pravdepodobne, ze za 120 rokov sa nikto nenasiel, kto by si vsimol to co VV, takze ako zamyslenie na hodine fyziky o STR je to super, ale inak mam obavu, ze proste tej STR nerozumie ani VV.
@@igott-interpretaciagravita4262 Za prvé, jak jsem zdůrazňoval ve své přednášce, kritici teorie relativity existovali a existují a někteří z nich jako např. prof. Dingle rozhodně nebyli bezvýznamnými hlupáky. Problém je v tom, že pokud něčemu vědecká obec uvěří a nějakou teorii přijme, tak se jen velmi těžko taková teorie vyvrací. A za druhé, Einstein vycházel z MM experimentu a Michelsonovy experimenty velmi dobře znal, protože tyto experimenty znali v té době všichni fyzici zabývající se světlem. Já sice tvrdím ve své přednášce, že se Einstein mýlil, ale rozhodně netvrdím, že byl diletant. Stejně tak znal i velmi dobře Lorentzovy práce, které jsou na MM experimentu založeny. Jiná věc je, že tyto práce necitoval... Václav Vavryčuk
@@tomileetrnik9464 Samozřejmě je možné, že se mýlím. Ale v tom případě je nutné ukázat v čem je chyba. Uvidíme, zda tu chybu relativisté v mém výkladu naleznou. Václav Vavryčuk
Čas a prostor nejsou absolutní, jsou relativní, říká Vavryčuk 12:02h . A říká : STR je to teorie zrušení, teorie destrukce prostoru a času. A pro mě osobně, říká, mě to evokuje představu, pocit jako když se podívám na tento sugestivní obraz Salvatora Dalíla ( porcelánové hodiny deformované v peci ). Konec citace, ach jo. Jak zouvalé jsou pocity, i výroky mnoha fyziků všude po světě na Einsteinovo spojení času a prostoru do kontinua prostoročasu, na vybudování, přebudování absolutního času na relativní pojetí času, ach jo…s hořkostí přijímané, s „vůní“ neudržovaných záchodků na nádraží… Jo, jo… Jak zoufalé jsou to pocity fyziků k nechápání té „nařízené“ relativity časoprostoru, a přitom tak jednoduché by pro ně bylo pochopit moji HDV, tj. že vůbec se tu nejedná o nějakou „relativitu“, ale ony dilatace a kontracedle dle STR jsou tu pouze díky tomu, že časoprostor není zcela plochý, není euklidovsky rovný, ale zakřivený (kuželosečky), buď díky ´gravitaci´ vyvolané hmotným tělesem, anebo je křivost v místě ještě „pozůstatkem“ raného stavu s kosmologickým >rozpínánímrozbalováním< , křivostí globálního časoprostoru. To se projeví Pozorovateli v klidu, (ve vlastní matematické nekřivé soustavě), který pozoruje objekt v pohybu s jeho „vlastní soustavou“, jenž zvyšuje svou rychlost véé, a jehož rychlost už je vysoká, véé se blíží céé, tak že objekt „kopíruje“ křivost dimenzí časoprostoru v místě kde letí. Objekt v pohybu (soustava x´,y´,z´) vůči „stojícímu“ Pozorovateli (soustava x, y, z) pootáčí svou vlastní soustavu (x´,y´,z´). A toto >pootočení intervalu< (čárkovaného) pozoruje, vnímá stojící Pozorovatel jakožto nějakou „relativní“ změnu velikosti „jednotkového“ intervalu, (intervalu časového, nebo délkového), přičemž na objektu se žádná „relativita“ nekoná, žádné prodlužování nebo zkracování jednotkových intervalů se nekoná…, velitel rakety sám na sobě nic nepozoruje, svůj pohyb vnímá jako rovnoměrný. Pozorovatel "doma" dostává informace (světlem, fotonem) z objektu tak, že světlo opouští soustavu x´,y´,z´ v trajektorii pootočené vůči soustavě Pozorovatele x, y, z, v klidu a tím pádem „jeden metr nečárkovaný“ je dlouhý jako „tři metry čárkované“; u času pak „tři sekundy nečárkované“ jsou dlouhé jako „jedna sekunda čárkovaná“ (čili velitel na raketě stárne „pomaleji“, jemu uteče jen jedna sekunda, dvojčeti na Zemi tři sekundy). No...A dilatace, respektive kontrakce jsou na světě, a říká se jim „relativita“.
Pěkné, velmi srozumitelné. Komentáře z publika kupodivu nejsou příliš k věci, vlastně vůbec.
Mám otázky : Ak sa voľne emitované svetlo šíri všetkými smermi, znamená to, že aj jeden fotón sa šíri všetkými smermi ? Ak sa jeden fotón šíri všetkými smermi, znamená to, že kto ho prvý detekuje na guľovom povrchu, ten ho "uvidí" a ostatní majú smolu ? Čiže moje "videnie" fotónu bráni "vidieť" fotón niekomu inému niekde úplne inde ? Ak by som napr. vpravo od zdroja pohltil všetky emitované fotóny, tak vľavo bude tma ? To fakt by tma pohltila svetlo ? Ak budem mať okolo zdroja výrazne rôzne optické prostredia, v každom prostredí bude iná rýchlosť šírenia svetla, znamená to, že to vôbec nemusí byť guľová plocha, kde sa rozhoduje o tom, kto to v danom okamihu prvý detekuje ? Ak sa rozhoduje o tom, kto bude prvý detekovať v rámci celého viditeľného vesmíru, znamená to, že sa takýmto činom vlastne dajú určiť jednoznačné miesta pre vesmírne "teraz" ? Takže nejaké také "teraz" vlastne vytvorí vo vesmíre akúsi plachtu, ktorá závisí od optického prostredia medzi mojím "tu" a ich "tam", od zakrivenia priestoru, teda od gravitačného potenciálu, ktorá bude natiahnutá k slnku / stredu galaxie / ťažisku klastra galaxií ? Vzhľadom k pohybu vesmírnych telies bude to "teraz" vytvárať nejakú dynamiku prechádzajúcu až do vlákien obkľučujúcich horizont udalostí čiernej diery ? No nič, kto sa pridá ? 😃
jeden foton jeden smer, ziiadna vlnoplocha
Elektormagnetické vlny se skládají z fotonů - tj. z kvant, takže foton sám o sobě nevytváří vlnoplochu.
@@vaclavvavrycuk3816 Ja som si myslel, že obrazec dvojštrbinového experimentu dokazuje interferenciu elmag. kvanta samého so sebou, ako vektorový súčet dvoch vlnoplôch z dvoch bodových zdrojov vlnenia. Ale teraz mi došlo, že samotná interferencia svetla je vlastne popretie STR. Veď ak si vezmeme dva nezávislé zdroje koherentného žiarenia, ktoré by mali spolu interferovať, tak pri pohľade zo sústavy letiaceho fotónu z prvého zdroja pozorovateľ podľa STR pozoruje letiace fotóny z druhého zdroja, ktoré sa od neho vzďaľujú rýchlosťou c, takže asi ťažko by sním mohol interagovať. Tak ako vôbec môže dochádzať k interferencii v súlade so STR ??
Je známe, že svetlo (EM žiarenie) má dve rýchlosti...
Klasická (kvantová) - určuje rýchlosť jedného kvanta (fotónu) a je považovaná vo vákuu za konštantnú.
Fázová (vlnová) - určuje rýchlosť vlny v rámci jedného kvanta a môže prekročiť klasickú rýchlosť.
Na to, aby vznikla interferencia, musí nastať zmena fázy, ktorá ale je od klasickej rýchlosti nezávislá a preto MME (Michelson-Morley experiment) nemohol zaznamenať konštantnú rýchlosť svetla. Rovnocennosť inerciálnych vzťažných sústav znamená, že fyzikálne podmienky platia totožne v každej z nich a žiadny fyzikálny experiment nedokáže určiť, ktorá z nich je medzi ostatnými preferovaná a preto ani z tohto hľadiska nemohol MME zaznamenať zmenu. A ak by sa Zem nepohybovala, tak MME znovu nedokáže zmenu zistiť.
Rovnocennosť inerciálnych sústav bráni tomu, aby sa dalo určiť, ktoré z dvoch telies sa skutočne pohybuje a preto lorentz-tranformácie je treba totožne počítať pre obe telesá a to bráni tomu, aby ich čas na hodinách pri porovnaní bol odlišný.
Lenže rovnocennosť platí i na neinerciálne sústavy, čiže nedá sa určiť, ktoré z dvoch telies sa skutočne zrýchlene pohybuje, napr. loptička (míček) v zrýchľujúcom vagóne sa síce bude pohybovať, ale z tohto sa nedá určiť, či sa skutočne pohybuje vagón alebo loptička. Nedá sa zistiť, ktorá z dvoch prítomných sil je zotrvačná sila a ktorá hnacia sila. Takto podobne to platí i pre pohyb po zakrivenej dráhe, čiže nedá sa zistiť, ktorá z dvoch síl je dostredivá a ktorá odstredivá a teda ktoré teleso sa skutočne pohybuje. Snaha vysvetliť paradox dvojčat pomocou neinerciálneho pohybu je preto zase nič platné. A pretože princíp ekvivalencie je platný, tak Einstein relativitu vyjadrenú zrýchleným pohybom sa rozhodol vzťahovať i na gravitačný potenciál, čo zase je nič platné.
Hafele-Keating experiment nedokáže určiť dilatáciu času, pretože veľmi krátke kmity atómu cézia sú pravdepodobne ľahko pozmenené intenzitou magnetického pola Zeme, ktoré je iná vysoko nad zemou ako na zemi. Ani vysoká frekvencia 9GHz nezaručuje presnosť hodín, pretože stabilita kmitania sa nemusela zlepšiť a preto za jednu sekundu môže nastať odchýlka rovnaká, ako pri hodinách s frekvenciou 32 KHz.
Podobne je to s GPS, relativitu spočítavať nepotrebuje a ani by to nepomohlo. Obrovská nepresnosť so signálom vzniká v atmosfére, ktorú sa nedá dopredu predpokladať a GPS prijímače obsahujú dosť nepresné hodiny. Interpolačné a analytické riešenie postačuje a pozemné stanice nastavujú hodiny v družiciach každé dve hodiny. Relativita v GPS bol kedysi myšlienkový experiment, ale po nejakej dobe sa opakovaním z toho stala dogma.
Keďže atóm je držaný pokope pomocou EM síl, tak sa nedá vylúčiť, či silné EM pole nebude nejak meniť vlastnosti atómu, napr. že sa zmení jeho doba rozpadu a toto sa môže prejaviť v urýchľovači častíc alebo v magnetickom poli v okolí Zeme.
Je jedno, akým spôsobom sa vyvodil vzťah "E=mc2", podstatné je to, že teoretické vyjadrenie opisuje realitu len približne a preto táto rovnica nedokáže získanú energiu presne spočítať, napr. pri výbuchu atómovej bomby. Táto rovnica naznačuje len to, že energia a hmota navzájom súvisia, ale to je pochopiteľné i bez TR a jej závislosť na rýchlosti svetla je zbytočná.
Síce rýchlosť svetla súvisí s permeabilitou a permitivitou, ale permeabilita vákua prestala byť po redefinícii SI od roku 2019 pevnou konštantou s presne danou hodnotou a je vždy závislá na experimentálnom určení. Preto hodnota rýchlosti svetla vo vákuu je neznáma a v iných častiach vesmíru je odlišná.
Einsteinova relativita síce spôsobuje deformáciu, ale zdeformovaná je schopnosť vnímať realitu sveta človekom.
Toto nasledujúce Vaše tvrdenie je treba asi trochu poopraviť:
„Lenže rovnocennosť platí i na neinerciálne sústavy, čiže nedá sa určiť, ktoré z dvoch telies sa skutočne zrýchlene pohybuje, napr. loptička (míček) v zrýchľujúcom vagóne sa síce bude pohybovať, ale z tohto sa nedá určiť, či sa skutočne pohybuje vagón alebo loptička.“
Pre jednoduchosť si predstavme, že sa nachádzame vo vagóne v ktorom nie je vzduch, niekde vo vesmíre v bezváhovom stave, kde sa uprostred vagóna vznáša bez pohybu spomínaná loptička. V určitom okamihu si všimneme, že loptička sa začala pohybovať zrýchleným pohybom pozdĺž vagóna.
Prvá možnosť je: V loptičke sa urobil otvor a vzduch, ktorý bol v loptičke pod tlakom, začal unikať a loptičku to uviedlo do pohybu.
Druhá možnosť je: Niekto vonku pripojil k vagónu raketový motor, vagón sa začal pohybovať zrýchlene, a loptička sa zdanlivo voči vagónu pohybuje zrýchlene, hoci v skutočnosti len zotrváva v pôvodnom stave.
Ale my vo vagóne vieme okamžite rozlíšiť, či sa pohybuje zrýchlene loptička, alebo vagón. Ak sa pohybuje zrýchlene vagón, pocítime silu, ktorá nás rýchle pritlačí k stene vagóna. Ak sa pohybuje vo vagóne zrýchlene loptička v dôsledku úniku vzduchu zvnútra loptičky, nepocítime žiadne silové pôsobenie a naďalej budeme zotrvávať v bezváhovom stave.
@@bohusa7298 - Pridávate do experimentu ďalšie hmotné teleso "človek" a to je tretia vzťažná sústava. Pohyb sa dá určovať vzhľadom na druhé teleso, čiže jedine medzi dvoma vzťažnými sústavami, preto zachováme len dve sústavy a výsledok je takýto...
Človek silu pocíti, až keď narazí na stenu vagónu. Ak sa pohybuje zrýchlene loptička a narazí na človeka, tak tiež pocíti silu. Znovu sa nedá rozlíšiť, ktoré teleso sa skutočne pohybuje, či človek alebo to druhé teleso.
@@hmmh-qq Chcel by som sa vyjadriť k tomuto Vášmu tvrdeniu:
„Pridávate do experimentu ďalšie hmotné teleso "človek" a to je tretia vzťažná sústava.“
Nie, človek vo vagóne nachádzajúcom sa vo vesmírnom priestore môže sedieť na ľubovolnom mieste vo vagóne a bude pevne spojený so sústavou vagóna.
Teda, ide stále len o dve vzťažné sústavy: vagón a loptička.
Keďže ide o zaujímavú záležitosť, stojí za to venovať ešte trochu času tomuto prípadu:
Človek vo vagóne môže zapichnúť kolmo do stolíka pred sebou pružný oceľový drôtik, na konci ktorého je gulička s hmotnosťou m1 = 0,1 kg.
Pokiaľ raketový motor za vagónom nebude zapnutý, drôtik s guličkou bude zvierať pravý uhol voči ploche stolíka.
Ak niekto zapne raketový motor, ktorý má ťah napríklad F = 2000 Newtonov a hmotnosť vagóna je m = 1000 kg, tak sa vagón v medziplanetárnom priestore bude pohybovať zrýchlením 2 metre za sekundu na druhú , podľa vzorca a = F/m.
V danom prípade bude na pružný drôtik trvale pôsobiť sila F = a . m1 = 2 . 0,1 = 0,2 Newtonov a drôtik bude viditeľne ohnutý, stále počas doby, kým bude pracovať raketový motor. Z toho všetkého vyplýva, že v tomto konkrétnom prípade vagóna sme schopní objektívne určiť, či sa vagón pohybuje zrýchlene a aj vypočítať hodnotu zrýchlenia. Je teda možné usúdiť, či bol zapnutý raketový motor spôsobujúci zrýchlenie vagóna, alebo sa zrýchlene pohybuje loptička, z ktorej začal náhle unikať vzduch.
Ďalšia zaujímavá otázka by bola, ako by sa správal vagón pri voľnom páde v gravitačnom poli nejakej planéty, cez ktorú by viedol tunel z jednej strany na druhú. To je ale iná záležitosť a tam by sme už nezistili pomocou guličky na pružnom drôte, akým zrýchlením sa vagón pohybuje.
Na přednášky Génia Vavricuka se vzdicky šílené těším, když přijdou na Lva. "Všechno je jinak" Jako v té Židovské anekdoty mě nabíjí optimismem, že snat někdy na to přijdem.GPS je jen věšák mezi různými sistemi, nutne vznikajici chyby jsou odstraňování tady na Zemi mezi mobilními přenašeci (servery, mapou) a dalším mobilním prenasecem (měnící se frekvence se vzdálenosti), protože mobil se neustále samovolně prihlašuje do sítě sám. Anstajnovy teorie nejsou využívány v praxi. To tvrdí jenom Merstrim. Děkuji strašně moc za přednášku v den mich narozenin.
Dobrý den pane Vavryčuku,
nerozumím ve Vaší argumentaci tomu, že na jedné straně odmítáte experiment s urychlováním mionů na urychlovači kvůli "neinercialitě" soustavy, tedy neuznáváte lokální inerciální soustavu jako dostatečně dobré přiblížení inerciální soustavy. Na straně druhé z toho experimentu vychází prodloužení doby jejich života úměrné Lorentzově faktoru. To je podle Vás čistě náhodná shoda? Podobně tvrdíte, že experiment s hodinami letadel dopadl "náhodně" správně jen díky odlišné rychlosti světla ve vyšší výšce. Ověřil jste tuto svou hypotézu výpočtem? Na mě to dělá dojem, že máte tendence až příliš snadno popírat výsledky experimentů, pokud nesplňují jakási spíše "matematická" (virtuální) kritéria konzistence ve vašem extrémně přísném pojetí. Pochybnost je důležitá a zpochybňování i zakořeněných pravd je důležité. Ale mělo by se dělat, podle mého, hodnotným způsobem. Tedy nabídnutím alternativní teorie s novými předpověďmi. Důležitá je schopnost kvalitnějších předpovědí teorie nové, Tento princip zpochybňování/prokazování teorií považuji za jediný reálně užitečný. Dílčí zpochybňování na základě nekonzistence v matematickém odvozování mi nepřijde jako příliš relevantní. Fyzikální vzorec lze klidně i jen odhadnout a experimentálně dokázat. Matematické postupy mi přijdou spíše jako nástroj k formulaci hypotéz, na něž by se nematematicky přišlo jen obtížně. Ale nakonec pouze provedený experiment má váhu.
Nesouhlasím s celou řadou vašich interpretací, tedy se způsobem zpochybnění Michelson-Morleyova pokusu, Dopplerova jevu, důkazu STR na urychlovači mionů. Ale to by bylo na dlouho a musel by se vést oboustranný dialog a mít hodně otevřenou mysl, aby to dávalo smysl. To prosím zkuste s většími odborníky :-).
Děkuji za Váš komentář. Zkusím vysvětlit svůj postoj a zodpovědět otázky, které mi kladete. Možná působím jako člověk, který přehlíží experimenty, ale není tomu tak. Já jenom poukazuji na to, že dělat poctivou vědu je mnohem náročnější, než se na první pohled zdá. Věda je plná omylů a chyb a v žádném případě není vše tak přímočaré, jak se v učebnicích traduje. My velmi rádi poukazujeme na omyly, kterých se vědci dopouštěli v minulosti, ale vůbec si nepřipouštíme, že totéž platí i o současném poznání. Teď konkrétně k Vašim dotazům.
Miony v urychlovači nelze považovat za částice pohybující se v inerciálním systému, protože zrychlení, které na ně působí je obrovské. Problém nelze obejít zavedením 'lokální inerciální soustavy', protože pak bychom mohli říct, že všechny soustavy jsou lokálně inerciální a pojem neinercíální soustavy by byl zcela nadbytečný. Chybu v téhle úvaze můžeme demonstrovat na příkladu zrychleného pohybu. Pokud se nám z nějakých důvodů nebude líbit představa zrychleného pohybu, mohli bychom zavést pojem lokálně rovnoměrného pohybu. S takovým uvažováním bychom asi daleko nedošli.
K Vaší otázce, zda, když výsledek experimentu souhlasí s předpovědí chybné teorie, jde o náhodu či nikoliv, odpovídám, není to náhoda. Bohužel to bývá tak, že experimentátor předem ví, k čemu se dobrat a ať už vědomě či nevědomě se k výsledku nakonec dobere. Opomene např. některé důležité aspekty daného měření, zanedbá některé faktory, atd. Samozřejmě, že se to neděje vždycky, ale ten experiment s miony v urychlovači či měření s kosmickými miony přímo bijí do očí a je z nich cítit ta úporná snaha potvrdit STR.
Taktéž experiment s letadly je tak neprůkazný (přesnost měření), až se trochu rigorózně myslící člověk musí smát, že takhle může někdo argumentovat.
K otázce vztahu matematické nekonzistence nějaké teorie a fyzikálního experimentu chci podotknout toto. Každá teorie musí být matematicky a logicky konzistentní. Nemyslím si, že když víme, že 1+1=2, tak nějaká teorie predikující, že 1+1=3 může být experimentálně potvrzená. Pokud se takový experiment objeví, tak s naprostou jistotou se časem ukáže, že byl 'cinknutý'. Ale naprosto s Vámi souhlasím, že matematika je pouze nástroj. Podstatná pro fyziku jsou pozorování a korektně a pečlivě provedené experimenty. Ty se pak musí vysvětlit matematicky konzistentní teorií.
Krásný příklad toho, že je pokrok ve vědě mnohem komplikovanější, než si normálně myslíme, je právě interpretace Michelson-Morleyho experimentu. Na první pohled se zdá všechno tak jasné a jednoduché. Naměříme nulový výsledek (žádná změna v interferenčním obrazci) a hned máme jasno, že rychlost světla musí být ve všech směrech stejná. To nám stačí a dovodíme z toho, že rychlost světla ve vakuu je ve všech směrech stejná a že čas musí běžet v různých systémech jinak, atd. Pokud ale k tomu přistoupíme alespoň trochu kriticky, pak tedy čas pro pohybující se systém ve vzduchu bude plynout jinak než ve vodě a jinak než v kosmu. Což je hned na první pohled absurdní (představme si dvě rakety pohybující se paralelně stejnou rychlostí ale v různých prostředích). Na to se ale už nikdo neptá a nedomýšlí to. Přehlíží se i ta skutečnost jak to, že tento experiment dává nulový výsledek ve všech těchto případech.
A nakonec, ještě poznámku k 'větším odborníkům', na které bych se měl obrátit. Existují zastánci STR a existují i její kritici. Těch kritiků je sice méně, ale jsou. Jejich argumenty ale většinová komunita přehlíží, protože daný problém považuje za vyřešený. Lépe řečeno, věří, že daný problém je vyřešený. Tito odborníci argumentují experimenty na mionech, Michelson-Morleyho experimetem, atd. Ale oni těm experimentům nerozumí, protože to není jejich obor, prostě tomu věří. Věří, že to už bylo dávno vyřešeno. Takové 'odborníky' snadno poznáte. Oni totiž ví stoprocentně, jak to všechno je, jak lze cestovat v čase, co se stalo v první tisícině vteřiny na počátku vesmíru, apod. Žádné pochybnosti, o tom, že by to mohlo být třeba jinak, stačí jim pouze jejich víra (a občas také jejich nadutost a domýšlivost).
Václav Vavryčuk
@@vaclavvavrycuk3816 Děkuji za obsáhlou odpověď. Mám pocit, že rozumím Vašemu filozofickému pojetí. Vidím v tom především snahu být velmi důsledný. Dokazuje to Vaše úvaha o "lokálních inerciálních soustavách". Trefně popisujete analogii "lokálně rovnoměrného pohybu". A tady se asi poněkud lišíme v pohledu. Jde o analogii myšlenkového experimentu A. Einsteina ve výtahu, v němž je možné ověřit zákony kinematiky, ač soustava výtahu 'padá' v gravitačním poli. Mohu tedy zavést lokální inerciální soustavy pro výtah a předměty v něm. Zkuste prosím ještě hlouběji objasnit, proč je pro Vás takové přiblížení nepřípustné, a proč si myslíte, že se s ním nedá moc daleko dostat. Další věcí je, že Einsteina ke spojení pohybu s gravitací vedla právě podezřelá shoda hmotnosti setrvačné a hmotnosti gravitační. Musel tedy být hodně kreativní, aby to nějak dal dohromady v jednotnou teorii. Přitom není sporu, že teorie jsou často bizarní a podivné. Dokázal byste popsat, nebo alespoň přiblížit, metriku kvalitní teorie podle Vás? A co když takovou alternativní teorii nedokážete postavit? Znamená to, že ta stávající "nedokonalá" je špatná nebo chybná, pokud je tím nejlepším, co máme? Podle mé hypotézy lze KAŽDOU teorii dostat myšlenkově do potíží - bez výjimky.
Souhlasím i se zkresleným vnímání experimentátora, který podvědomě může vyzdvihovat a zanedbávat různé skutečnosti tak, aby se dobral "žádoucího" výsledku. V každém experimentu pak může být určitá míra nejistoty. Nicméně pokud výsledek není binární (ano/ne), ale výsledkem je nějaké číslo, jehož shoda s žádoucím číslem je podezřelá, tak můj mozek se zkrátka nedokáže nechat přesvědčit. Zvlášť, pokud existuje více druhů experimentu s odlišnou podstatou. Tedy plně chápu argument nedokonalosti experimentu, ale nechápu, proč by určité množství nedokonalých experimentů, které potvrzují stejnou hypotézu, mělo tuto hypotézu zpochybnit. Díky jejich odlišné podstatě by ty nedokonalosti měly být vzájemně kompenzovány. Přiznávám ale, že toto je spíš intuitivní náhled. V opačném případě by to totiž znamenalo, že celkové zkreslení vědy převažuje nad poznáním. Ale existence materiálních věcí kolem mne mne přesvědčuje, že má intuice se alespoň v převážné míře skutečnosti blíží. Proto mne zajímá, odkud čerpáte opačný pohled.
Ano, experiment s letadly je nepřesný. Udává se přesnost cca 10%, jestli se nepletu. Chápu, že příliš rigorózní přístup to nesnese. Ostatně já si nemyslím, že věda musí být vždy rigorózní. Otázka zní, zda je užitečná v předpovědích.
Ano, matematické konzistence by mělo být dosaženo. Pokud tedy konzistencí oba rozumíme čistě matematickou bezrozpornost. Já bych se teď s Vámi do diskuze nepouštěl, protože mé znalosti matematiky jsou patrně mnohem omezenější než Vaše. Nicméně prošel jsem si určitým tápáním ve snaze pochopit např., historii a vývoj teorie množin, různých paradoxů, nekonečna, Gödelovy věty, apod. Tedy i matematika má svá omezení, která jsou daná volbou axiomů a logického aparátu. Samozřejmě potřebujeme mít matematiku pro uchopitelnost reálných dějů a neměli bychom ponechávat teorie nekonzistentní. V této debatě Vám nemohu být rovnocenným partnerem. Jen vím, že fyzikové nebývají matematicky důslední, protože fyzikální vztahy již nejsou čistou myšlenkovou abstrakcí, ale proměnné mají svůj fyzikální význam. Proto některým řešením rovnic umíme přiřadit fyzikální význam, jiným nikoli. Zaujala mne hodně Vaše poslední přednáška o nefyzikální podstatě Schwarzschildova poloměru. Tenzorový počet je za hranicí mého základního VŠ vzdělání na elektrotechnické fakultě, ale překvapilo mě, že Vám to vlastně nikdo pořádně nedokázal rozporovat. Toto si poznamenávám na prozkoumání :-) Taková základní chyba v oficiální teorii by mi přišla naprosto neuvěřitelná.
K úvahám nad Michelson-Morleyho experimentem: Všechny teorie začínají představou a myšlenkovou kreativitou. Pokud zpochybníte experimenty, není náročné zpochybnit teorii. Avšak relativistických korekcí je v různých oblastech mnoho. Jak je možné, že relativistické korekce toho tolik dokážou vysvětlit? Ale to bychom už byli v kruhu, viz úvahy výše.
S posledním odstavcem souhlasím. Základem vědy má být zpochybňování. Nemá se z ní dělat božstvo. A zvlášť neblahá může být slepá víra ve velké autority (např. Einstein). Věřím, že skuteční vědci si nejsou jistí vůbec ničím. Ale uznávají to, co funguje a co dává poměrně slušné předpovědi. Je možné, že se setkáváte i s arogancí. Na druhou stranu se čím dál více přesvědčuji, že když se jde v uvažování příliš hluboko, je nevyhnutelné zpochybnění všeho. Jakoby by existoval základní zákon omezenosti lidské mysli. Jen proto si držím určitou víru vě věci, kde je něco ověřenou alespoň nedokonale praxí. Ale To při plném vědomí, že to může být špatně.
Vítek Heřman
@@vinannnnn
STR je teorie na plochém Minkowského prostoročase, která se neomezuje jen na popis rovnoměrně přímočaře pohybujících se těles, ale umožňuje i popis pohybu těles se zrychlením. Zrychlení jako veličina se v STR zavádí podobně jako v nerelativistické mechanice, nicméně v aplikacích není často ani potřeba. Zmíněný experiment s miony na kruhovém urychlovači (en.wikipedia.org/wiki/Experimental_testing_of_time_dilation ) dokazuje, že ani příčné zrychlení řádu 10^18 g neznamená pro STR problém z hlediska popisu výsledku experimentu. Přítomnost byť i takto extrémně vysokého zrychlení neznamená, že je nutné aplikovat OTR nebo se odvolávat na princip ekvivalence a podobně. Například vlastní čas mionu se napočítá integrací prostoročasového intervalu podél trajektorie mionu v Minkowského prostoročase, která má na kruhovém urychlovači tvar šroubovice. Metoda byla podrobněji popsána v mém komentáři níže. Zájemci si mohou také vyhledat klíčové slovo "Clock hypothesis".
@@runhurdles8250 Já to také takto vidím...
@@vinannnnn Děkuji za Vaše zajímavé úvahy. Zkusím se k nim stručně vyjádřit.
1. Domnívám se, že pojem lokálně inerciální soustavy je vnitřně rozporný z důvodů, které jsem již dříve uváděl. Podstatně lepší by bylo mluvit pouze o 'volně padající (free-falling) soustavě'. Ta by zahrnovala i inerciální soustavy v prostoru bez gravitačního pole nebo v prostoru s homogenním gravitačním polem. Tak jako tak by se ale jednalo o zobecnění na obecnou teorii relativity. Moje přednáška je výhradně o speciální teorii relativity a o jejích problémech. A tyto problémy a paradoxy vznikají i bez gravitačního pole.
2. K Vaší otázce, zda vím o něčem lepším, když kritizuji stávající teorii, tak musím říci, že žádnou ucelenou alternativu ke stávající teorii bohužel nemám. Jsem si ale jistý, že každá smysluplná nová teorie bude předpovídat, že žádný paradox dvojčat není a že s časem nelze manipulovat tak, jak to provádí Speciální relativita.
3. K platnosti a přesnosti experimentů chci jen poznamenat, že je velký rozdíl mezi experimenty, které provádíme a nestaráme se přitom o to, co nám vyjde, a experimenty, kdy se snažíme něco naměřit a přesně dopředu víme, co nám má vyjít. Pokud bychom svým experimentem dokázali nějakou významnou teorii, tak to je velké lákadlo, aby náš experiment vyšel 'dobře' 🙂.
4. Jak to, že relativistické korekce fungují? Velmi často se v tomto ohledu uvádí měření GPS. Tyto korekce jsou jednak korekce plynoucí z obecné relativity a ne ze speciální relativity, protože družice jsou ovlivňovány gravitačním polem Země. A dále tyto korekce mohou být interpretovány zcela jimýn fyzikálním mechanismem. Namísto změny plynutí času u družic se mohou interpretovat pomocí změny rychlosti šíření světla v závislosti na gravitačním poli. Korekce budou stejné a dilataci času nepotřebujeme.
5. Nakonec snad ještě chci zmínit, že zpochybňování všeho není mým koníčkem. Do doby, než jsem se začal podrobně zabývat speciální a obecnou relativitou díky mému zájmu o kosmologii, jsem neměl důvod těmto teoriím nedůvěřovat. Při výpočtech jsem ale narážel na problémy, které nakonec vyústily v mé přesvědčení, že tyto teorie mají závažné vady.
Václav Vavryčuk
Tedy zajímavá přednáška.
Ale trochu nechápu - paradox dvojčat mi nedával smysl u když ho vysvětloval Jiří Grygar v Oknech Vesmíru.
Ale nevím, proč se tepe do STR a neřeší se to pomocí OTR, která byl ten geniální krok Einsteina. (STR byla ve své době na spadnutí)
Ved ide o to, ze PARADOX 2ČIAT možete upraviť tak aby ho mohla riešit len STR
@@igott-interpretaciagravita4262 No, ale STR ho řeší špatně, ono stejně i OTR. Problém je, že pan Vavručuk má asi pravdu v tom, že existuje způsob, jak různé inercialní soustavy porovnat a zjistit, která se pohybuje rychleji a která pomaleji. Což ale boří jeden z axiomů TR.
@@filipes1024 niesom si isty, ci VV spravne pochopil STR.
10:41h. VV: No a ta úměra s časem ( kdyby byly hodiny v klidu) je dána „gama faktorem“ VV: 12.05h S jistou nadsázkou bychom mohli říci, že to není teorie relativity, ale já bych to nazval teorie zrušení, teorie destrukce prostoru a času. Pro mě osobně to evokuje představu jako 12:07h
JN: Teorie sama zrušit zákony ve vesmíru nemůže, jednak. A druhák: „destrukce prostoru a času“, co to je? Délka (tři dimenze) a Čas (tři dimenze ; spor o tento návrh tří dimenzí nechte stranou) jsou obě veličinami, reálnými fyzikálními veličinami. Jak a čím mohou být „destruovány“, to mi rozum nebere. Co je výsledkem destrukce prostoru a času pane Vavryčuk? Vykonavatelem destrukce je kdo-co?, že by nějaký Lorentzův faktor na papíře?
To je buď blázen, nebo naprostý génius.
Obávám se, že změna chodu hodin, tedy změna frekvence atomového jádra, nezmění stárnutí jakéhokoliv pozorovatele. U paradoxu dvojčat budou stárnout obě dvojčata stejně, jen jim půjdou každému jinak hodinky.
Co se týče Mionů, tak jde o elektromagnetickou částici, která získává z magnetického pole energii pro vlastní integritu. Nejde o změnu času ale nárůst vlastního magnetického pole, které drží částici pohromadě. V atmosféře získává Mion energii díky atomům atmosféry. Říká se tomu elektromagnetická indukce. Projděte si pozorně Lorentzovu a Einsteinovu transformaci.
VV: Nutno říci, že je to podivná vlastnost světla, že nemění svou rychlost (…) formule sčítání nebo odčítání rychlostí c+v, c-v neplatí. No a důsledkem tohoto postulátu o konstantnosti rychlosti světla je ten Einsteinův závěr, že čas se musí měnit v souvislosti s rychlostí inerciálních systémů. Čím se pohybuje ten systém rychleji, tím půjde ten čas pomaleji.
JN: aby mohl jít systém rychleji, musí projít fázemi letu kdy panuje zrychlení. No a zrychlení produkuje zakřivování časoprostoru ve kterém ta raketa letí, čili ona pootáčí svou vlastní soustavu. Pak ovšem informace které my snímáme říkají, že jednotkový interval na raketě je kontrahovaný (u délek) nebo dilatovaný (u času) 10:41h.
No a ta úměra s časem ( kdyby byly hodiny v klidu) je dána „gama faktorem“,
JN: To je prostě blbej výklad.
To se bohužel mýlíte, jen změně rychlosti světla říkáme index lomu. Čas se také nemění, jen se mění rychlost periody určující chod hodin. To že jsme definovali čas dle chodu hodin je celkem náš problém a naše hloupost. Nejsme důslední v určení pravidelné periody, viz definice hodin a používáme periodu pravidelně proměnnou.
VV: 19:15h Paradox dvojčat.
Já se domnívám, že problém je zásadnější a že se takhle odbýt nedá. Proč? My si přeci můžeme udělat myšlenkový experiment, který bude symetrický. My nemusíme mít jedno dvojče na zemi a druhé v raketě.
JN: čili abychom odstranili destrukci čp, tak si zvolíme trojčata, ano? A je to vyřízeno.
VV: Můžeme si představit trojčata. (…) dvě rakety s opačným směrem pohybu se stejnou historií rychlosti a pana Einsteina uprostřed. (…) stejné zrychlení u obou raket, stejný rovnoměrný pohyb u obou raket.
VV:A co tedy budeme pozorovat (posuzovat)?
JN: Jsem jedno ucho.
VV: Pozorovatel na Zemi to bude mít jednoduchý, pro něj se ty rakety vzdalujou. V obou by posádka měla stárnout pomaleji, a navíc v obou raketách, ty se pohybují určitou, vůči pozorovateli v klidu. On by měl říci, že budou mladší, ale oba stejně, jejich čas bude stejný…JN: jaký čas? Pane Vavryčuku, vyjadřujte se lépe…, Jejich stáří bude stejné nikoliv „jejich čas“, a stáří je „interval na časové dimenzi“, ten se mění. Čes s tím nemá nic společného. VV: Nebude rozdíl v jejich stáří.
JN: Ano, tak.
VV:Ale jak to bude s těma dvojčatama? Předpokládejme, že ta jejich rychlost je stejná a že to zrychlování jsou stejné, takže bychom řekli, že ten efekt by se tam měl u obou bude stejný a měl by se jakoby vyrušit a měl by tam zase jenom zůstat doba, kdy se pohybují vůči sobě 21:30h
JN: (čeština Vavryčuka je otřesná)
VV: velmi rychle a tohle dvojče (1) by mělo pozorovat, že by mělo být jinačí než tohle (2) dvojče.
JN: ? Základní Pozorovatel, který tu být musí, šel stranou a posuzování „času“ si už dělají dvojčata mezi sebou sami?
To je skoro zralé na založení fan clubu. Protože rozuzlení asi bohužel nebude na základě faktů. Fandím Vám.
Napr. odporucam nieco podobne czcams.com/video/9-jIplX6Wjw/video.html
Musím se ohradit, že přednáška na uvedeném odkazu je snad v něčem podobná mé přednášce. Některá temata jsou sice podobná, ale to je asi tak vše. Doporučuji rozlišovat, zda přednáší odborník pracující v dané oblasti a svá tvrzení podkládá argumenty nebo někdo, kdo jen splácá dohromady různé nápady a spekulace jiných. Takové přednášky nemají bohužel žádnou výpovědní hodnotu a je ztrátou času se na ně dívat.
Je to váš názor, pokiaľ sa Sabine Hossenfelder zúčastňuje diskusií s nobelistom Rogerom Penrose , Michio Kaku, Carlo Rovelli. A s inými odborníkmi. czcams.com/video/W39kfrxOSHg/video.html&feature=share8
@@vaclavvavrycuk3816 Dovoluji si podotknout, že logicky lze odvodit ze současného vědění a provedených experimentů, teorii všeho, na jediném principu a platnou za všech okolností. Nejde o odbornost, ale o důslednost v libovolném lidském konání co určuje pravdu či lež.
Dvojčata se nenarodí nikdy současně... vzhledem k relativitě času v kosmu rozdíl věku 15-20 minut může být astronomicky velký. Třeba se na to podívat kvantovskou logikou nen Newtonovskou. prostě logiku v tom nehledej. = LOL (Václave ber to jako legraci a vlastně pozdrav... rád sleduji tyto přednášky, nejen tvé..LV)
VV: 34:02h Pokud je speciální relativita špatně, tak jaktože už na to někdo nepřišel. A pokud na to přišel, proč se to už všeobecně neví ?
JN: Protože mezi fyziky jsou nabubřelé celebrity a ony oponentní výklad nečtou !! (ano, správně to tu Vavryčuk řekl. Stejně tak i já před mnoha lety). Už odsouhlasená „teorie bla-bla“ světovými vědci se prostě už revidovat nebude…a basta-fidly, a rebelanti budete mlčet). www.hypothesis-of-universe.com/docs/g/g_079.pdf --> Můj Paradox dvojčat. Já jsem navíc ukázal, že STR prokazatelně předvádí = přednáší pootáčení soustav. Lorentzovy transformace nejsou „transformace“…, to by pak byla veškerá matematická fyzika „transformace“ , transformace „levé“ strany rovnice do „pravé“ strany rovnice.
VV: No, výtky ke speciální relativitě byly vždycky. Einstein postupně výtky proti STR ustál a překvapivě i po 50ti letech výtky existují dodnes. A tady já chci zmínit prof. Herberta Dingla, který byl hlasitým kritikem a tvrdil, že STR je nesmysl. 35:18h.
Pavel Krtouš vidí 27 špatností na přednesu V.Vavryčuka - díl č. 01. (budou díly dva).
Já jeho recenzi také okomentoval. Našel jsem tam několik bludů, pak několik chyb, pak několik jeho nepochopení STR a mnoho výtek vůči Vavryčukovi, které neodůvodnil. V součtu to bude (v tomto první dílu recenze) cca 12 kousků pochybení pana profesora. Až dodělám druhý díl, s velkou pravděpodobností se dostanu také na 27 špatností u prof. Krtouše, které posoudí čtenář. Už dopředu je jasné proč tato „platforma“ na KS ČAS panu profesorovi nevoní, on bude mít těch chyb zřejmě v učebnicích a i v akademickém éteru, více. Pokud by se stalo, že moje řeč, názor tu je nedemokratický a dezinformační a bude smazán, tak se čtenáři dozví adresu mé PDF jinde.
JN, 09.01.2024 - www.hypothesis-of-universe.com/docs/j/j_223.pdf
Pan seismolog Vavryčuk by se neměl pouštět do žádných větších akcí v oboru, kterému nerozumí.
Bylo by fajn, kdybyste byl trochu konkrétnější a rozepsal se, čemu nerozumím a v čem dělám chybu. Jinak Váš komentář vyzní bohužel trochu naprázdno.
Co se týče mého zaměření, tak moje vědecká kariéra je spojená s teorií šíření vln a STR je primárně o šíření vln. Nicméně, rád si poslechnu relevantní názory od kohokoliv. Václav Vavryčuk
Omylů ve fyzice je spousta. VV baví je opravovat. Pak se fyzikální kapacity cítí hloupě, že na to nepříšly.
Výhoda VV je, že je vynikající matematik.
Zároveň mu zůstal rozum.
Obvykle se argumentuje rychlostí světla. V mém myšlenkovém pokusu si zavádím pomalost hmoty.
Vysvetlit prisim?
VV: Na základě svého postulátu o konstantnosti rychlosti světla ve všech systémech, Einstein odvodil svoji speciální teorii relativity.
JN: Byl to velmi šťastný postulát, a jsem v domnění, že Einstein ani nevěděl „proč“ musí být cé konstantní. Podle mě : Bude-li časoprostor 3+3D totálně plochý, nemůže v něm být ani hmota a nemůže v něm ani běžet čas, nemůže se ani rozpínat. V takovém totálně plochém časoprostoru bude NUTNĚ c = 1m/1sec, a také cˆ3 = 1ˆ3.mˆ3 /1ˆ3.secˆ3. Prostě bod se „pohybuje“ = „nepohybuje“ cééčkem do všech stran. c = 1/1 dokazuje ! ! ! plochost časoprostoru a…a teprve až se začne některá dimenze křivit, (nebo pootáčet www.hypothesis-of-universe.com/docs/c/c_009.jpg ) pak nastave v < c ; vˆ3 < cˆ3….atd. Teprve poté lze mluvit o tom, že „se objekty pohybují“, že mají rychlost www.hypothesis-of-universe.com/docs/c/c_486.jpg
Snažil som sa pochopiť špeciálnu teóriu relativity a súhlasím s pánom Vavryčukom v tom, že je nelogická. Vychádza mi to na základe jedného myšlienkového pokusu s dvomi platňami letiacimi niekde vo vesmírnom priestore tesne proti sebe. Tento pokus som podrobne popísal vo videu a ak niekto má záujem preveriť správnosť alebo nesprávnosť úvah v spomenutom videu, tu je odkaz: czcams.com/video/V4ExsX-M26w/video.html
Prečo si myslíte že ŠTR je nelogická ?
@@LKLKLK
Pokúsim sa na tú nelogičnosť špeciálnej teórie relativity poukázať, aspoň ako to chápem ja, na príklade tých platní A a B vo videu, ktoré sa voči sebe pohybujú. Obidve pohybujúce sa sústavy platní A a B sú v zmysle teórie relativity rovnocenné. Ak z hľadiska sústavy „A“ laserový impulz vyslaný zdola po okraji platne smerom nahor kreslí na danej platni líniu po okraji platne, je tým hneď vylúčené, že tento istý impulz bude kresliť líniu po okraji platne B, pretože tá línia pôjde po platni B výrazne šikmým smerom.
Z hľadiska sústavy platne B môžeme ale tvrdiť, že laserový impulz kreslí trasu po okraji platne B, čo je už logický nezmysel, lebo z hľadiska pozorovateľa A musí nevyhnutne trasa lúča po platni B ísť šikmým smerom, čo je "dokázané" rozsvietením signálok.
@@bohusa7298 V sústave A je zdroj svetla nehybný a lúč má smer osi y , v sústave B má zdroj svetla rýchlosť V a lúč má smer arccos (V/c) . Žiadna nelogičnosť ŠTR z toho nevyplýva .
Odpoviem na Vašu námietku najprv z tohto hľadiska: Podľa špeciálnej teórie relativity sú obidve sústavy platní A a B letiace proti sebe vesmírom rovnocenné a nemali by sme zistiť žiadnym fyzikálnym pokusom, ktorá sústava je v pokoji a ktorá sa pohybuje. Výsledok myšlienkového pokusu popísaného vo videu by teda mal byť taký, že veľmi krátky laserový lúč by mal zanechať rovnakú stopu vo forme trvalo rozsvietených signálok na obidvoch platniach.
Ak som správne pochopil Einsteinove postuláty, tak pohyb zdroja svetla v pokuse nemá hrať žiadnu úlohu. Zdroj môže byť upevnený na platni A, alebo na platni B, alebo môže do bodu stretnutia platní priletieť z akéhokoľvek smeru a pritom výsledok pokusu má byť rovnaký, ak v tomto momente stretnutia zdroj vyšle laserový impulz smerom nahor v osi y. Pritom obidvaja pozorovatelia, tak v sústave A ako aj v sústave B majú namerať zo svojho hľadiska rovnakú rýchlosť svetla vo všetkých smeroch.
Za týchto okolností, keď sme pozorovateľmi na príklad v sústave A, je zrejmé že impulz podľa nás musí smerovať kolmo nahor a nie je logicky možné, aby tento impulz kreslil takú istú trasu na platňu B, ktorá postupne prekrýva našu platňu. Na platni B musí byť stopa lúča šikmá. Už tento výsledok porušuje princíp rovnocennosti sústav spomenutý v prvých vetách. Okrem toho, pozorovateľ A môže oprávnene usudzovať, že lúč prekonal šikmú trasu na platni B nadsvetelnou rýchlosťou, čo je zrejmé z obrázkov vo videu. Toto tiež nie je v súlade s predstavami špeciálnej teórie relativity, že by sa informácia dala preniesť z jedného miesta na druhé miesto nadsvetelnou rýchlosťou. Ďalšia nezrovnalosť spočíva v tom, že pozorovateľ B môže tvrdiť, že trasa lúča je šikmá na platni A a nie na platni B. Vo videu je to ukázané podrobnejšie. Keďže obidvaja pozorovatelia sú rovnocenní, a ich tvrdenia sú v protiklade, nakoniec nevieme, aká bola skutočná trasa lúča.
Prevedenie tohto pokusu vylučuje použitie argumentov, že udalosti súčasné pre pozorovateľa A nemusia byť súčasné pre pozorovateľa B. Každé rozsvietenie páru signálok na platni A a B je súmiestna aj súčasná udalosť. Napríklad, ak z hľadiska pozorovateľa A prekoná lúč dráhu 300 metrov k hornému okraju platne za jednu mikrosekundu, tento istý lúč vykreslí šikmú dráhu 402 metrov na platni B tiež presne za jednu mikrosekundu, čo je nadsvetelná rýchlosť, nekozistentná so špeciálnou teóriou relativity.
@@bohusa7298 Celé zle .Rovnocennosť inerciálnych sústav A B neznamená že v nich nameriame rovnaké fyzikálne veličiny (okrem c) ale že fyzikálne rovnice v nich majú rovnaký tvar . V sústave B bude mať lúč smer uhlopriečky trojuholníka s preponou ct a odvesnami Vt , cT , kde t=čas v A , T=čas v B . Z toho vyplýva t=gama T , smer lúča=arccos(V/c) , žiadna nadsvetelná rýchlosť . Ak v sústave A je nehybný elektrický náboj tak v sústave B bude elektrické aj magnetické pole E'=gama(E+(V×H)/c) . Prestaňte vypisovať tie nezmysly s platňami a vymažte to video .
39:41 - 39:46h ..ne nejste schopni jí najít a odstranit, viz j/j_224.pdf
Celou tuto přednášku jsem přepsal "na papír" a ...
www.hypothesis-of-universe.com/docs/aa/aa_257.pdf
VV:Nakonec Dingle to sepsal do knihy „Věda na rozcestí“, že jakmile se vědci chytnou něčeho, že pak už nejsou ochotni diskutovat. JN: Já neznám konkrétní spor těch pánů Dingle a spol., nevím čím si argumentovali, ale v mém popisu to bylo jasné : šlo o pootáčení soustav s jednoduchou argumentací, že pod odmocninou v „gama faktoru“ je „obecná rychlost „v“ a maximální rychlost „c“. Obecná rychlost znamená škálu 0 < v < c…anebo zapsáno takto :
0 < v1 < v2 < v3 …< vn < c. Čili pod odmocninou je 1 - vn2/c2 . Prostá logika tu přednáší prostou otázku: jak se dostane těleso-raketa v pohybu do rychlosti v2…, pak do rychlosti v7…, a pak do v12 … atd. ?? No tak, že mezi v3 a v4 musí letět raketa zrychleným pohybem a3-4 …a znova, zase, aby raketa z rychlosti v18 postoupila na rychlost v19, musí na ní působit zrychlení a18-19 a po jistou dobu (z)mění rychlost. Rychlosti „vé“ rakety korespondují s rovnoměrným PŘIMOČARÝM pohybem, a zrychlení "a" koresponduje s n e r o v n o m ě r n ý m pohybem (na těleso působí síla, např. gravitace) a pak ovšem pohyb nerovnoměrný zrychlený je zakřivený, a je „po křivém časoprostoru“ dle OTR ; a tím pádem soustava rakety se pootáčí…a můžeme „snímáním“ toho pohybu do „základní“ soustavy vnímat, registrovat dilatace a kontrakce. Jak prosté Sherlocku. Proto když pozorujeme kvasar, (pozorovat znamená snímat údaje), který „vykazuje“ rychlost "vé" se blíží "céé", tak nutně evidujeme pootočení soustavy kvasaru k soustavě naší a tím pádem na kvasaru jde čas pomaleji, jako na raketě. Viz čerstvý článek www.osel.cz/12963-kvasarove-hodiny-ukazuji-ze-v-mladem-vesmiru-bezel-cas-petkrat-pomaleji.html
Jenže to se nám jen „zdá“ v naší soustavě. V soustavě kvasaru k žádné dilataci nedošlo…. Ani na raketě nedošlo k pomalejšímu stárnutí dvojčete Petra, jak správně tu řekl Vavryčuk ( a jak totéž jsem obhajoval před 6ti lety proti bandě hnusných pliváčů).