Milan Knížák / Jan Paul - Je kultura péčí o duši? - Debatní klub
Vložit
- čas přidán 13. 02. 2015
- Jestli je současná kultura péčí o duši a umění jejím projevem se nám v Debatním klubu pokusí vysvětlit Milan Knížák, český výtvarník, hudebník a performer, který byl od roku 1966 evidovaný jako nepřítel státu, po roce 1989 se stal rektorem Akademie výtvarných umění a později byl ředitelem Národní Galerie v Praze a Jan Paul, akademický malíř, člen Sdružení výtvarných kritiků a teoretiků, literární autor a publicista, který si pro debatu připravil rámcové tématické okruhy na témata:
- Jak bychom charakterizovali stav současné kultury a umění?
- Za jakých podmínek lze hovořit o národním či českém elementu v
kultuře, jak tomu bylo třeba v době národního obrození, či v době
Devětsilu a Taigeho poetismu, což byl ryze český ismus a fenomén?
- Problém tématu a obsahu v kultuře a umění, co současné umění
sděluje?
- Jakým způsobem dnes může umělec oslovit diváka či konzumenta,
pokud ho nebude chtít jen prvoplánově šokovat?
- Současný divák prý nerozumí současnému umění, ale chápe
umění minulé, proč?
Díky, skvělá debata!
Vzpomínám na jednu definici umění. Znělo to zhruba takto: "Když divák v divadle na chvíli zapomene na své starosti, zapomene na sebe, jde o zábavu. Když ho naopak představení přivede k tomu zamyslet se nad sebou, získat nadhled nad svými problémy, či mu je dokonce pomůže řešit, jedná se o umění." Mně to tedy přijde jednoduché a dobré.
Díky za besedu i za hosty, super.
Velmi oceňuji práci Debatního klubu, prakticky všechny diskuze jsou zajímavé a něčím mě obohatí. Chválím také nový formát "dotazník". Děkuji
Díky, snahu máme, snad ta setba padá i na úrodnou půdu:-)
co je to kultura, co je to duše , co je to hmota .co je umění.?......úžasná debata ..naťuklo se toho hodně odpověď každej hledejte v sobě......jo a díky že sem měla tu možnost slyšet pana Knížáka
Ahoj Honzo, podíval jsem se na celý rozhovor a odpovědi jsem se nedočkal, ač se mi zdá celkem jednoduchá.
Kulturu národů i jednotlivců tvoří okolnosti ke kterým patří mimo jiné i umění. Kultura je tedy spíše způsob života a protože diktátem všeho je příroda a její zákony, je lidská kultura kompromisem mezi přírodními zákony a danou civilizací - její filosofií. V současné západní kultuře vítězí paradox přírodních zákonů přetransformovaný na konzum a ten ovlivňuje vše. Nezanedbatelným činitelem ovlivňujícím kulturu i umění v průřezu dějin je také moc, která má zřejmý původ v přírodních zákonech. Tedy alespoň touha po moci je nám naprogramována přírodou. Pan Knížák má pravdu, je to evoluce a cokoliv, nejen předmět, může být v určitém kontextu uměleckým dílem, které má co sdělit a svoboda projevu bez mantinelů je právě nezbytná pro evoluci, i když se v té změti člověk ztrácí. Abych to uzavřel. Když Aztékové přejali rozvinutou kulturu Olméků, stala se v jejich rukou krvavou lázní se srdci obětem vyrvanými za živa. To se opakuje v lidských dějinách stále dokola i v současnosti, takže lidská kultura o duši pečuje dost drsně.
Umění, to je jiná. Osobně za nejpůsobivější umění považuji hudbu. Když poslouchám zpěvy indiánské matky z Jižní Ameriky, africký jazz nebo evropskou klasiku, či Pavlicu s Hradišťanem, promlouvají ke mně, ovlivňuje mě a starají se o mou duši. I definici umění mám pro sebe celkem jednoduchou. Mám za to, že jde především o cit a fantazii, které jsou vrozené a nelze je nastudovat. Studium se týká řemesla. Filosofii pak má každý takovou, ke které sám dospěl, ale ta se věkem mění, tak jako tvorba. Někdy mi přijde, že některé spontánní dětské obrázky jsou dokonalé a mají tak silný emoční náboj, který jinde nenajdu. To je ten cit a fantazie se zdánlivě naivní dětskou filosofií, kde řemeslo je nepodstatné a sdělovací potenciál obrovský. Jediné mantinely, které umění má, je naše omezená fantazie, vycházející jen z toho, co známe.
Mám rád přísloví a jedno z nich říká, že nejen chlebem živ je člověk. I když v mnohém s panem Knížákem souhlasím, nemyslím si, že umění je k ničemu. Hudba sbližuje a léčí, literatura a poezie má své milovníky atd. atd. Namlouvám si, že umění nás poněkud odlišuje od zvířat, ale kdo ví?
Nechcete to přijít říci do Debatního klubu? Pokud budete mít zájem, napište mi prosím na mail: kolektif@seznam.cz
Pro Škaloudovou: odkazy na komerční stránky zde publikovat nebudu. Děkuji za pochopení
Myslím si, že když někdo prohlašuje, že něco jako „naléhavost tady chybí“, je to jen doklad o tom, že tento člověk není schopen „naléhavost“ vnímat, nebo má smyšlenou představu o tom, jak se má naléhavost projevovat.
Pokud někdo vnímá bezbřehost, je to pouze proto, že je na ni svým vnímáním naladěn. Díky tomu se zároveň podílí na vzniku samotné existence bezbřehosti tím, že se snaží bezbřehost jakkoliv uchopit, nebo definovat.
Jestliže nechceme smutek ve svém životě, pojďme se bavit o radosti!
To, co a jak vnímáme, je právě odpovědností každého z nás a pokud do toho má zasahovat jakási autorita, nebo nadřazený autoritářský systém, tak v tu ránu nám to jen zkomplikuje právě tu nádhernou příležitost života, vnímat svět svou zkušeností, věřit v osobní odpovědnost a vnímat pestrost života nás všech, a to bez pocitů viny.
Totiž „myšlení“ je to co komplikuje život a to, co ku příkladu vytváří dojem o zmatenosti světa.
Dovoluji si tvrdit, že umění vzniká především mimo myšlení, přesně v tom bodě, kde se člověk propojuje se vším. Tedy umění je způsob prožívání vlastního bytí a z toho vyplývá, že může mít jakoukoliv formu.
Děkuji za možnost sdílet tento rozhovor.
Poslouchám to už léta, vydělil jsem si kostru, hlavní body: 1. Morálka nyní chybí 2. Společnost se musí zase shodnout na hl. bodech hodnotového žebříčku. 3. S morálkou související odpovědnost jednotlivce /důvod tvořit/...tato síla si pak prostředky najde, na těch tolik nezáleží....Všechno ostatní v debatě je pak výplň, ale nesmírně zajímavá, dozvíme se spoustu věcí. Nechce se mi věřit, že by pan Paul, ak. malíř a člen nějakého svazu teoretiků, nevěděl, co přinesl Duchamp /"Co nám tedy Duchamp chtěl sdělit?"/...pak mi to došlo: jako v dílech o Sherlocku Holmesovi musí být i tady ten méně chápavý "dr. Watson", jinak bychom se nic nedověděli.......Souhlasím s M. Knížákem - manifesty /revolucionáři/ řešení nepřinesou. Ale nepřináší změnu sama "nová" doba? Život sám, existenciální rozměr toho, co se nyní celosvětově děje? Pan Knížák v rozhovoru prorocky použil slovo "virus" - v kontextu hypotetického dopadu něčeho takového na umělce /2015/.
pro A A. Jestli to opravdu nejde jinak než vulgárně, tak pište prosím jinak. Obsahově se mi váš příspěvek líbil... Zkuste to prosím ještě jednou. Díky za pochopení
*****
Jste borec:-)
*****
Smailík není míněný ironicky, je znakem spokojenosti nad skutečností, že jste se překonal. To neudělá každý.
Jako režisér jsem realizoval všechno možné, ale nikdy jsem nic nikde neuváděl. Mé cv najdete na stránkách kolektif.cz
*****
Jste zralý na debatu. Jestli chcete, kontaktujte mne a vymyslíme další postup. mail: kolektif@seznam.cz
***** Ty uz to nehul :D
22:53 "Člověk musí hledat důvod (tvořit) a ne, že všichni musí být umělci a zaplavovat svět svými výplody"
23:10 "Umění jakoby nějakým způsobem souzní s životem společnosti"
28:12 "To, že si nějaký člověk koupí obraz (v Ikei), je krok dopředu"
28:20 "Umění je k ničemu a to je na tom to nejbáječnější...Umění je utilitárně k ničemu..."
Zajímavá diskuse a objev Jana Paula.
Pan Knížák má pravdu.
Nue ein gott kann uns retten.