Rozhovor Plus: Jean-Christophe Paré (2. díl)

Jean-Christophe Paré v prostřední části našeho rozhovoru vysvětluje, k čemu může být užitečné, ba nezbytné, vnímat choreografa jako někoho, kdo produkuje a organizuje znaky. Rozkrývá souvislosti, jež nás přivedou ke klasické a současné poezii, k myšlenkám Rolanda Bartha, Julie Kristevy, dekonstrukci, nebo práci Jérôma Bela. Názorně tak ukazuje, že dostatečně chápat tanec a choreografii dnes také znamená být schopný na ně pohlížet očima mnoha různých vědních disciplín.
Jean-Christophe Paré je francouzský tanečník, choreograf a pedagog, bývalý první sólista Národní pařížské opery (Opéra national de Paris). V 80. letech pod vedením Jacquese Garniera tančil díla Dominiqua Bagoueta, Carolyn Carlsonové, Lucindy Childsové, Merce Cunninghama nebo Régine Chopinotové a začal se zajímat o barokní tanec, zejména ve spolupráci s libretistkou Francine Lancelotovou. V roce 1991 odešel z pařížské opery a připojil se k choreografům, kteří hledali nové směry v současném tanci. V roce 2000 se stal tanečním inspektorem na ministerstvu kultury, v roce 2007 pak převzal vedení taneční školy v Marseille. V březnu 2014 byl jmenován ředitelem choreografických studií na Národní konzervatoři hudby a tance v Paříži (Conservatoire national supérieur de musique et de danse de Paris). Díky spolupráci s Centrem choreografického rozvoje SE.S.TA a jeho ředitelkou, Marií Kinski, J. Ch. Paré jezdí do Prahy již dvacet let. Tento třídílný rozhovor jsme natočili v roce 2022 během pedagogického semináře, jehož tématem bylo Napětí mezi skupinou a jednotlivcem.