- 202
- 728 868
Michal Stehlík
Czechia
Registrace 4. 10. 2011
Martin Groman a Michal Stehlík v podcastu o dějinách ve veřejném prostoru. Probereme ledacos, od Bílé hory po dějiny za komunismu... Pozor, skutečně jde o variaci na podcast, nikoliv video, pouze audio_mudrování!
Nebyly jen šeříky
Kdy končí druhá světová válka? Jak pro koho. A nejde nutně jen o debatu mezi 8. a 9. květnem, ale o realitu postupného osvobozování, a také o to, že důsledky války v podobě mrtvých, znásilněných, okradených, zdevastovaných životů se vlečou ještě po generace na mírový květen 1945. V bonusu na Gazetistu a HerHero se detailněji zaměříme na to, jaký dopad měla válka na některé národy a společenské skupiny v Evropě.
zhlédnutí: 3 741
Video
Svátek práce
zhlédnutí 3,1KPřed dnem
Boj dělníků za sociální práva, svátek politických stran, studentský majáles, líbání pod rozkvetlou třešní, slavení úrody a plodnosti nebo demošky anarchistů? Co to vlastně byl ten 1. Máj a s ním spojený svátek práce? Jak jsme jej prožívali nebo spíš neprožívali? A čím je nám dnes? V bonusu na Gazetistu a HeroHero navíc probereme májové oslavy v 60. letech od Ginsberga k pražskému jaru.
Speciál: Jede, jede poštovský panáček... (díl druhý)
zhlédnutí 1,1KPřed 14 dny
Pošta byla internetem 18. a 19. století. Síť spojující města, regiony, státy, banky, úřady, ale také občany byla váženou institucí, která ve vrcholné době měla jen u nás na 150 000 zaměstnanců. Poštovním muzeem podcast Přepište dějiny provázejí ředitel Jiří Střecha a historik Jan Kramář. Minulá část patřila poště jako takové, dnes se zaměříme na poštovní známky.
Speciál: Jede, jede poštovský panáček (díl první)
zhlédnutí 2KPřed 21 dnem
Pošta byla internetem 18. a 19. století. Síť spojující města, regiony, státy, banky, úřady, ale také občany byla váženou institucí, která ve vrcholné době měla jen u nás na 150 000 zaměstnanců. Poštovním muzeem podcast Přepište dějiny provázejí ředitel Jiří Střecha a historik Jan Kramář. První část patří poště jako takové, za týden se zaměříme na poštovní známky.
Bonus: Brněnská Káznice
zhlédnutí 2,1KPřed měsícem
V rámci festivalu faktor K vystoupil podcast Přepište dějiny minulý rok v prostředí vězeňské kaple v brněnské Káznici. Tentokrát jsme se zaměřili nejen na období po roce 1945, ale i na místní slavné vězně. Co si o svých spoluvězních myslel třeba Petr Bezruč? Po dohodě s organizátory dáváme teď díl volně k dispozici všem. Použité zvuky: Babi, proč se tak trápíš (2023, režie: Pavel Paleček, Zdeně...
Sovětská puma z Jáchymova
zhlédnutí 2,1KPřed měsícem
Už v roce 1945 jsme odevzdali Sovětskému svazu své zásoby uranu. Proč na smlouvě trvali a dokonce ji podepisovali i politici nekomunistických stran? Jak moc výhodná smlouva pro Československo byla? A byli jsme opravdu tak zásadní pro sovětský jaderný program? V bonusu na Gazetistu a HeroHero se pak na skok ještě vydáme na Slovensko - mají i tamní prezidentské volby své Benešovy dekrety?
Hledání Josefa Guttmanna
zhlédnutí 1,5KPřed měsícem
Loni na podzim vyšla kniha Jacquese Rupnika o Josefu Guttmannovi. Čím může být ještě dnes zajímavý komunista vyloučený ze strany v roce 1933? A jak jeho názory na Rusko souvisí s dneškem? Jacques Rupnikem se o Guttmanna zajímá už desítky let, jen najít jeho stopy v USA bylo dobrodružství.
Smlčí-li pravdu spisovatel, lže!
zhlédnutí 3,2KPřed měsícem
Právě v těchto dnech uplynulo 95 let od chvíle, kdy 25. března 1929 sedm komunistických spisovatelů zveřejnilo manifest, kterým protestovali proti bolševizaci KSČ. Nebylo to ani poprvé ani naposledy, kdy spisovatelé u nás promlouvali do politiky. Jak to bylo s tím „svědomím národa“? Plná verze tohoto dílu na Gazetistu a HeroHero.
Prázdno Jana Masaryka
zhlédnutí 3,5KPřed měsícem
Jan Masaryk je takový český John Fitzgerald Kennedy. Syn významného otce, nesmírně populární ve společnosti, sympaťák, jehož život skončil za dosud ne zcela vyjasněných okolností. I letos se objevila nová badatelská teorie. Proč nás syn TGM tak fascinuje a jaký byl třeba jeho politický výkon? A názor? Plná verze tohoto dílu na Gazetistu a HeroHero.
Půlkacíř nebo celý rebel?
zhlédnutí 3,6KPřed měsícem
Na přání vás, posluchačů podcastu Přepište dějiny, jsme natočili díl o Karlu Krylovi. Hlavně o tom porevolučním. Ale nejen. Změnil se on, nebo společnost? Znali jsme vlastně Karla Kryla člověka nebo jen bratříčka? Plná verze tohoto dílu na Gazetistu a HeroHero.
Na návštěvě u Jaroslava Foglara
zhlédnutí 2,2KPřed 2 měsíci
Spolu s Romanem Šantorou ze Skautské nadace Jaroslava Foglara se podcast Přepište dějiny vypravil do bytu Jaroslava Foglara a probral mnohé detaily nejen z Jestřábovy tvorby, ale také života právě v jednom žižkovském bytě. V bonusu na Gazetistu a HeroHero vám pak nabízíme „setkání“ rovnou s Jaroslavem Foglarem. A to díky unikátní nahrávce Foglarovy příbramské besedy z 6. listopadu 1989, kterou ...
Friedrich řečený Bedřich
zhlédnutí 14KPřed 2 měsíci
Rok české hudby dorazil k jednomu ze svých vrcholů, připomínce, že před dvěma sty lety se narodil Bedřich Smetana. Můžeme se k němu dnes ještě vztáhnout jako k živé bytosti? Milena Štráfeldová to ve své nové knize zkusila, a tak nás zajímalo, jaký je ten její Bedřich. Nebo Friedrich? Kompletní verzi rozhovoru najdete na platformách Gazetisto a HeroHero.
Putinův historismus
zhlédnutí 6KPřed 2 měsíci
Stojan na mikrofon Tucker Carlson dostal před pár dny lekci z dějin Ruska od Vladimira Putina. A nebyl by to aktuální kremelský nájemník, kdyby to nebylo dlouhé, obsáhlé a … zcela vedle. Takže jsme se podívali na aspoň pár momentů, které se po téhle hodině dějepisu jistě zase budou šířit po všech čertech. Takhle to totiž fakt nebylo.
Pomni, pomníku
zhlédnutí 2,6KPřed 2 měsíci
Každý pomník je fixace paměti, má nás upozornit, abychom vzpomněli, pamatovali buď na historickou událost či na konkrétní osudy. Zároveň je pomník ale také místem „druhé paměti“, té z doby, kdy byl vztyčen. Vypovídá o těch, kteří jej zbudovali a o jejich době. Když se dnes přemýšlí o novém pomníku obětem okupace roku 1968, vypovídá to něco o srpnu toho roku nebo o dnešním našem pohledu na Rusko...
Gustáv Fico
zhlédnutí 4,6KPřed 3 měsíci
Proč se Robert Fico klaní Gustávu Husákovi? A proč to Čechy tak zneklidňuje? A proč velkou část Slováků ani trochu? A co s tím má co dělat Štúr a co Svätopluk? A kdy Fico zneužije třeba Hlinku nebo Štefánika? Zkrátka, opět prožíváme situaci, kdy se ukazují dost zásadní rozdíly mezi Slováky a Čechy. Třeba ve vnímání historie a to dokonce i té společné. V bonusu pak opět po čase odpovědi na otázk...
Pane Gromane, vy máte tak strašně milý, nakažlivý smích. Bez přehánění jeden z důvodů, proč váš podcast vyhledávám. ☺️
25:00 Je samozřejmě otázkou, zda "dekolonizační vstřícnost" Británie a Francie nebyla dána spíš tím, že neměly kapacity po válce dělat nic jiného; a také tím, že ekonomická pomoc USA (Marshallův plán) byla v podstatě dekolonizací podmíněna. I tak se zejména Francie pokusila ty nejkličovější kolonie (Indočína/Vietnam, Alžírsko) silou udržet, dalo by se asi mluvit i o Suezské krizi.
Pro čs. komunistický režim byla druhá světová válka, její začátek, průběh i konec, tzv. iniciačním zážitkem, od kterého až do r. 1989 komunisté odvozovali svoji politickou legitimitu. Zatímco třeba Poláci mají Katyň, my jsme měli Mnichov s jeho zradou Západu a Sovětským svazem ochotným pomoci. Bolševici od r. 1945 říkali lidu: "S námi a se Sověty už nepoznáte hospodářskou krizi ani vás nepřepadne žádný nový Hitler". Tyto jistoty komunisté dali lidu výměnou za některé svobody, které naopak vzali. Proto byl z jejich strany (i násilně) vnucován určitý příběh druhé světové války. Něco bylo zamlčováno, něco naopak zdůrazňováno a jiný výklad se nepřipouštěl. Vše se lakovalo na růžovo i pomocí symboliky, např. prostřednictvím zmíněných šeříků. Spojenectví se Sovětstkým svazem bylo nezpochybnitelnou mantrou. Podobnou logikou, tedy dle sovětského vzoru, byl formálně ukončován válečný stav s Německem, kdy SSSR jej ukončil v r. 1955, a po něm tak učinilo ve stejném roce i Československo. Naopak současné demokratické vlády vč. naší neodvozují svoji legitimitu od žádného iniciačního zážitku, ale od demokratických voleb. Nejsou vystavěny na žádné ideologii. Proto je legitimita takových vlád pravidelně v čase obnovována a nedochází k jejímu podemletí, jak se to stalo komunistům. I demokracie má však své hodnoty, nikoliv východní, ale západní. Tyto hodnoty nejsou vnucovány nijak ostentativně a nejsou považovány za jedinou pravdu jako v autoritativních režimech. Projevují se spíše rétoricky, například tím, že se zdůrazní, že na konci/v průběhu války osvobozoval ukrajinský front a okupovali Sověti (rozuměno Rusové), přičemž ani ty dříve všudypřítomné šeříky v květnu 1945 nemohly být, neboť nekvetly. Jako dovětek je k zaniklým královstvím ještě případně vhodné připomenout výmluvný příklad ve videu obecně zmíněné Itálie, kdy si Italové po válce v referendu odhlasovali republiku a italské království v r. 1946 zaniklo. Král Viktor Emanuel III. byl odstaven. Stejný král, který v roce 1922 dle své úvahy a dle převažujícího veřejného mínění (a v souladu s platnou italskou ústavou) jmenoval Mussoliniho premiérem, aby stejný král v r. 1943, poté co byl bombardován Řím a Itálie byla v troskách s vypálenými vesnicemi, na Mussoliniho vydal zatykač.
Se zlomeným vazem na věčné časy. Ale ani o minutu dýl!
Všichni jsme staří a brzo umřem. Chvála Bohu!
...nebo geniální nájemník?
Nadcházejícím globalismem a to vlády jedné miliardy pro NWO. Všemi změnami pro WHO. Je toho mnoho co se nového na nás chystá. Naplňují se Kalgeriho plány a protokoly sionských mudrců, které jsou nyní skrze cenzuru odstraňovány. Stalinův bolševismus byl za jeho éry šílený. Nacismus za Hitlera rovněž se všemi jeho plány vyhladit Slovanské národy, Židy, všechny méněcenné řasy. A víte co je liberální nacionalismus? Tak to je právě obdoba Marxismu Leninismu, kteou se řídí Klaus Schwab pro NOVÝ SVĚTOVÝ ŘÁD. Jo a bystu LENINA má ve své pracovně v DAVOSU. Nacistům se za dvě světové války nezdařili jejich vysněné plány. Tak vytváří svou hegemonií v USA proti RF nové zrůdnosti. Nyní jdou na vše trochu jinak. Opět se plánuje nové otroctví. Ti stejní co to řídí si získali politiky EU a EP , kteří jsou pouhými vykonavateli všeho pro Evropu zlého. S tím rozdílem, že se to tentokrát nebude dělit na východ s západ. Nadvláda liberální levice je novým typem nadvlády, jen se tentokrát vytvářela od roku 1954 vzniklým Bilderbergem nová pravidla nadvlády. 1
Děkuji tentokrát především za to, že jste si minimálně skákali do řeči, pánové. Vždy, když se to děje, špatně rozumím a uniká mi tak spousta užitečných informací.
Odborník na nedemokratické režimy Juan José Linz prvomájové průvody v období komunismu označuje za tzv. mobilizační vehikly, tedy nástroje/nosiče, kterými režim mobilizuje obyvatelstvo ke své podpoře. V podstatě to vychází již ze starořímského "chléb a hry", kdy je nutné výměnou za omezení svobod lidu nabídnout i nějakou tu zábavu, praporky, veselici, stále však zábavu politickou. Právě to, že člověk musí žít politicky, veřejně a nikoliv soukromě, je pro každý nedemokratický režim nejpodstatnější. Nenechat člověku žádný vlastní prostor a nechat ho vybíjet energii jen na politických shromážděních. "Všechny ty jejich praporky, průvody jsou jen zastydlý sex. Když je člověk šťastný v soukromí, proč by se vzrušoval nad Velkým bratrem? Proto je nutné rodinu a soukromí zničit" říká Julie, přítelkyně hlavního hrdiny Winstona Smithe v Orwellově románu 1984.
Pánové, jste skvělí! Vaše podkasty Přepište dějiny přímo hltám a těším se vždy na další díl. Doplňuji si tak vzdělání, které jsem nabyla ve škole za socialismu 😅. Díky za vaši perfektní a přínosnou práci.
Velky souhlas!!
Je vidět že demokrat nepoužívá nálepky a uvás vy jste nezažili socializmus. Ale říkáte že jste svobodnější než za sociku . V sociku jsem znal nepřítele ,ale tu ne a takové noviny balo rudé právo . Tacheci nejhorší moderátor .dějiny vašeho pojetí je hlupáctví . Svoboda je pocit člověka a vy říkáte že někteří mají horší pocit . Gdo vám dává právo říkat co mám cítit ubožáci . Vy mluvíte co jste nepoznali ,ale jste chytrý.
Momentálně svoboda je zvláštní ,ale co je zásadní že demokracie není , TGM o demokracii četli jste to je proruský trol ubožáci /Werich / Znám mnoho vzdělaných hlupáků .
Zdravím, chtěl bych se zeptat, jestli nemáte v plánu něco natočit s Alexejem Kelinem :)
A vy jste kdo? Ideologický, progresivní kecy a propaganda...,prosazování "toho správného a jediného" narativu, pomlouvání někoho, kdo vám šťouchnul do vaší ideologie, nic více.
Tak tohle je moc zajímavé povídání. Já jsem sém na poště dělal cca od 1984 do 1991 (tedy s výjimkou dvouleté vojenské služby), prošel jsem takzvaným "karťákem" a posléze jsem přešel do ambulantních pošt (autobusy, vlaky), zprvu jako průvodčí a posléze jako vedoucí. Legrační je, že si dodnes pamatuji spoustu PSČ a když potkám někoho, kdo pochází z místa mně neznámého, tak se ho optám, jaké má poštovní směrovací číslo a hned vím odkud vítr fouiká a to včetně Slovenska. Byla to práce náročná, hlavně to tahání balíků a novin, turnusy, většinou noční směny, ale byla tam spousta zábavy a skvělých lidí. Díky za krásné video.
Jako Češi nezapomínají na Pražské jaro, Ukrajinci nezapomenou na ruské jaro na Krymu v roce 2014 a válku Ruska proti Ukrajině od 24. února 2022.
Zajímavé a poučné povídání, které jsem si rád poslechl a potěšilo mě, že jsem se zase dozvěděl něco nového. Celkem mě zaujala otázka té paní na česko/německo/židovskou problematiku v Brně. Jsem z Jihlavy a u nás to bylo hodně podobné. Nechci idealizovat situaci za první republiky, ale mám pocit, že se ty tři komunity byly schopny (v rámci možností) snášet cekem dobře, ale potom to začalo: přišlo předválečné období a válka, odskákali to Židé, přišlo poválečné období a odskákali to Němci a protože nás tu zbylo málo, tak se příležitosti chopili lidé "mazaní" a moje rodné město se údajně stalo jednou z nejmasivnějších komunistických bašt v poválečné republice. Nevím co je na tom pravdy, ale připadá mi to celkem logické - židům se sebraly majetky a nemovitosti, po vítězné válce se totéž stalo majetkům německým (ať už k ním přišli jak chtěli) a do domů, vil se přesunuli noví "vládci" a jejich pohůnci, nebo se z nich stali úřady a různé instituce.
Robert Fico balancuje mezi Farskou republikou Jožky Tisa a normalizovaným Československem Gusty Husáka. Obojí tragédie.
Právo a zákony se vždy vykládají podle aktuálního mentálního stavu společnosti, který působí i na soudce. Tak se stejný právní předpis může vyložit jinak v r. 1990 a v roce 2020. Podle Zdeňka Vašíčka a Francoise Mayer jsou v roli soudců v jistém smyslu i historikové, neboť podávají odborný výklad a rozřešení dějinných událostí, ke kterým se dnes díky technologiím může vyjadřovat každý. Také na historiky ale působí onen duch času a doba, ve které své názory říkají. Pokud je ve videu opakovaně kladena otázka, jak je možné, že už v r. 1945 (tedy ne až 1948) byly uzavírány smlouvy evidentně výhodné pro Sovětský svaz, je na ni i v závěru odpovězeno. Byl to onen duch doby. Atmosféra 1945 - 1948 již nebyla demokratická. Bez problémů prošel zákaz prvorepublikových pravicových stran. Veřejně bylo zakázáno o něčem hovořit (např. zpochybňovat spojenectví se SSSR). Proti obecně akceptovanému levicovému myšlení se v tehdejším Československu nepostavila žádná významnější kulturní osobnost. Odpor z řad obyvatel byl výjimečný, drtivá většina naopak stála na straně komunistů. Zkrátka většina byla přesvědčena o tom, co je pravda. Dnes je tato tehdejší pravda vykládána považována za lež či přinejmenším omyl. Kdo ví tedy, co si za čtyřicet let budeme myslet o tom, o čem jsme dnes přesvědčeni, že je onou stoprocentní pravdou ....
Já chalupu ve Vysokém Poli. Tj kousek.
Problém je, aby nám rusové (sověti) nechtěli vrátit ukradený uran ve zpracovaném stavu s doručením prostřednictvím raket.
Klasické ankety mezi občanstvem se dnes už vůbec nedělají kvůli GDPR - ještě na začátku 21. století byly ankety kde se uvedlo celé jméno, věk, zaměstnání respondenta i fotka. Takto jsem kdysi zcela náhodou ulovil k anketě fotbalistu Martina Kotůlka, který v tu chvíli procházel olomouckým Dolním náměstím. 😄
Dalo by se dlouze vyprávět o panu Janu Machů (nebyl příbuzný konfidenta Machů), který přežil jako jediný v té hořící chalupě, po válce kritizoval komunisty, byl jimi vězněn a zemřel v roce 1988. Bratr komunistického spisovatele Ladislava Mňačka byl vězněn komunisty kvůli protikomunistickém odboji -Světlana. A třeba první obětí komunistů krátce po válce byl kněz Antonín Vysloužil, vizovický farář, který v prosinci 1945 odjel vlakem s písemnými materiály a seznamy gestapáckých českých konfidentů, kteří se zatím prekabátli do KSČ... Vysloužila našli mrtvého na kolejích u Kolína.
Pro moderátora - správně je TEN Izrael
Mládenci, Vy se opravdu bavíte o tom, že Major Zeman, seriál, čili film, nesouhlasí se skutečností? Víte o tom, že Rambo neexistoval? Přijde mi, že se bojíte hororů. Kluci, je to jen film.
Většina intelektuálů je levicového ražení. Levicové myšlení je totiž konstruktivistické a na společenské otázky a proč se nám něco nedaří dává pohodlnou odpověď - vysvětlí, kdo je nepřítel a jeho odstraněním, nastane krásný svět. Tento typ intektuálů v daném duchu vystaví určitou myšlenku chce ji aplikovat na chování všech lidí. Kdo do jeho uměle vystavěného konceptu nezapadá či se mu snaží vzpouzet, toho intelektuál odsuzuje, resp. v praxi jej pronásleduje. Lidé jsou však přirozeně různí, a proto intelektuálský konstruktivismus ztroskotá. A také proto u intelektuálů dojde k onomu konfliktu svědomí a rozumu, který zmiňuje pan Rupnik. Rozum totiž nadále intelektuálům velí naplňovat jejich teoretické sny, ale tváří tvář realitě, na kterou se sny aplikovat nedají, mají špatné svědomí. Vidí, že jejich myšlenky vedou zpravidla k tragédiím. Uvedený konflikt však intelektuál vyřeší jednoduše: neselhala jeho myšlenka, ale selhali lidé. Není tedy nutné nahradit myšlenku, ale nahradit lidi. Nějakým lepším typem člověka, který lépe zapadá do intelektuálských představ. Nacistické konečné řešení nebo bolševický třídní boj, kdy jedna třída má nakonec nahradit druhou, jsou extrémními konci tohoto typu myšlení.
Debili v Čechách sa množia geometrickým radom, prečo nerozoberáte, Beneš, Gotvald , Zápotocky, Novotny, Havel ... Čo sa neustále miešate do iných krajin keď vaše historické země sú najbohatšie na debilov.
Počas celého videa ste nič múdreho nepovedali! To vám nevadí, že ako príslušníci českého národa ste negatívny prvok Slovenských dejín, neustále sa šprtáte v dejinách sveta, len nad sebou sa nedokážete zamyslieť. Ste nehorázny debili, ktorý nepoznajú vlastne dejiny a kultúru, už si nedokážete spomenúť ako ste od Masaryka, Beneša až po Novotného ste neuznávali slovensky národ v rámci Československa, pritom vám veľa nechýbalo aby ste zanikli ako Lužicky Srbi. Je nehorázne ako dokážete ohovárať, pritom debilný Česi zamorili Československo komunizmom len preto aby ste svetu ukázali akí ste katolícky somári, ktorí chcú predbehnúť budúcnosť..
Guttmann? Takže v Americe by byl Goodman. Hmmmmmm
Já zažil tělesné tresty ve škole na prvním stupni ještě na konci devadesátých let a nikdo to neřešil.
Kde budete v dubnu v Bruselu, snažím se dohledat informace🙏
To, že pan profesor Stehlík aktivisticky zdůrazní, že by si vybral Goetha a nikoliv Puškina, působí velmi podivně. Připomíná mi to postavu z filmu Pelíšky, která horlivě a při každé příležitosti tvrdí, že nejlepší věci vyrábějí soudruzi z Polské lidové republiky nebo NDR. A taky, jsme-li u spisovatelů, nezbývá než vzpomenout slova Ludvíka Vaculíka pronesená v době počínající normalizace na začátku 70. let: ke knihám je nutné se chovat jako ke knihám, nikoliv jako k revolveru.
V roce 2024 vybirate mezi Goethem a Puskinem Goetheho. Koho byste vybral v roce 1945?
Dozvídám se nové /pro mě/věci/,díky
Chlapci, "šohaj večer, šohaj ráno" se používá na moravském slovácku. Valaši mají ogarů. To přísloví znamenalo, že nezáleží na tom, jak dlouho jsi včera juchal u muziky. Ráno ve 4 vztyk a opatřit koně a ostatní zvířata. 😃
Tentokrát mierne vedľa - na Krylovi môj otec vyrastal, hralo sa to na gitaru - fyzicky tu síce Karel nebol, ale bol veľkou dušou dokonca aj slovenského národa ( aspoň v Bratislave)
Výborný rozhovor, děkuji a knihu si přečtu.👍
„Husák kľúčovo stál pri základoch slovenskej povstaleckej štátnosti počas SNP a potom v 60. rokoch aj pri vzniku federácie. Okrem toho pomohol pre Slovensko presadiť vznik samostatnej katolíckej cirkevnej provincie a obdobie jeho vlády znamenalo pre Slovensko socioekonomický vzostup. Keď v novembri 1991 zomrel, Slovenská národná rada si ho uctila minútou ticha na návrh jej vtedajšieho predsedu Františka Mikloška. Ten sa tiež spoločne s vtedajším slovenským premiérom Jánom Čarnogurským zúčastnil Husákovho pohrebu. Nestalo sa tak prirodzene kvôli ich sympatiám ku komunizmu, išlo o katolíkov a bývalých disidentov. Bolo to práve pre Husákov dejinný význam pre slovenskú štátnosť, z ktorej vychádza aj súčasné Slovensko...“(Macháček, český historik)
Ja bych ten vztah TGM a Jana tak neshazoval. Společných záběru je spousta a hlavně ke konci s nim travil čas. Nevypadá to, že by na něj byl TGM nějak permanentně naprdnutý...
Tak 30% dobrý a zbytek mi vysloveně neseděl. Na Krylovi jsme skutečně dá se říct vyrůstali. Zpíval se na oslavách, u ohňů, předávali jsme si nahrávky a přepisovali písničky. Svobodka byla rušená, ale tam kde to šlo se Kryl nahrával ty jeho komentáře a zase se předávalo dál. On tady sice nebyl přítomen, ale když se vrátil tak celý sál ty písničky znal nazpaměť. To vy určitě víte ne ? Tak co ty zbytečné řeči ? A kromě obsahu mi vadil ten přednes. Vzpomínáte a přitom neustálé "hihňání" a zlehčování určitých pasáží. No moc jste se nepochlapili.
Svedomi naroda
Když se v době Sametové revoluce Karel Kryl ocitl na balkónu Melantrichu, aby společně s Karlem Gottem zazpívali národní hymnu, nastal symbolický moment. Na onom balkóně spolu stanuli zpěvák, který se pokoušel s komunistickým režimem vyjít a žít v něm (jak k tomu byla více méně donucena většina společnosti), a zpěvák, který komunistický režim zcela odmítnul. Jak k tomu zjevnému rozporu přistoupit, vyřešil dav tehdy shromážděný pod balkonem po svém. Než oba slavní umělci začali zpívat hymnu, lidé zaskandovali „Ať žije Karel!“. V daný okamžik byla bolestná otázka, jak k dobám před rokem 1989 přistupovat, diplomaticky vyřešena. Pro Karla Kryla ale vyřešena nebyla, polistopadovou demokratickou politickou scénu Kryl ostře kritizoval vč. rozdělení Československa a dalších událostí. Mezi bývalými disidenty nebyl Karel Kryl se svojí kritikou sám. Václav Havel devadesátá léta negativně zhodnotil ve svém slavném rudolfinském projevu v r. 1997. Hovořilo se o „blbé náladě“. Většina aktivních odpůrců komunistického režimu z demokratické politiky postupně odešla, přestože se v ní zpočátku snažili prosadit. V čem tkvějí příčiny zklamání z demokracie, a to nejen v disidentských kruzích? Možná se od ní očekává příliš mnoho. Disidenti před rokem 1989 sami sebe neoznačovali za politickou opozici. Prosazovali spíše mravní hodnoty, nikoliv primárně svobodné volby a politiku ve smyslu střídání pravice a levice, politiku jako souboj rovnocenných názorů. Chtěli onu politiku nepolitickou, což však není pojem od Václava Havla, ale používal se již za dob starého Rakouska - Uherska. Snění disidentů o mravně dokonalé společnosti bylo po r. 1989 ostře konfrontováno s nudou nebo většinou nehezkými půtkami běžného demokratického provozu. Společnost se otevřela, logicky tak na povrch vypluly i věci ošklivé, které do té doby byly skrývány či přímo zakázány pod uměle růžovým nasvícením komunistické diktatury. Hádky politiků, levicových a pravicových, standardní politické strany ve smyslu Klausovy ODS a Zemanovy sociální demokracie, byly daleky představ o „životě v pravdě“, kterým disidenti chtěli zamrzlý a nesvobodný komunistický režim nahradit. Nezbývá však než na tomto místě připomenout slova S. P. Huntingtona: „Rozčarování z demokratických funkcionářů byl svým způsobem nutný první krok na cestě k demokratické konsolidaci. Byl to příznak, že jak elity, tak i veřejnost začínají sestupovat z prchavých výšin euforie, již s sebou demokratizace obvykle přinášela, a přizpůsobují se životu v ‚nížinách‘ demokracie, kde život bývá šedivý a upachtěný. Elity i veřejnost musely poznat, že demokracie spočívá na předpokladu, podle něhož všechny vlády selhávají, a proto musí existovat institucionalizovaná metoda jejich výměny. Demokracie neznamená, že problémy budou vyřešeny; znamená, že vládce je možné odstranit, a podstatou demokracie je to druhé, poněvadž prvního dosáhnout nelze.“ Nepřeceňujme tedy zastupitelskou demokracii. Jejím úkolem není bojovat proti všem špatnostem světa. Ten, kdo ji chce jakkoliv vylepšovat nebo přímo nahrazovat, byť občas i v dobrém úmyslu (který nelze upírat ani bývalým disidentům), si často neuvědomuje, že chce opět onu narůžovělost, která je však pouze fasádou, pod níž se skrývají škaredé věci. Skutečná demokracie je totiž především o pluralitě. Není o tom, že toho, kdo má jiný názory než my, označíme za blázna, jak to činíte Vy, pánové, v případě Igora Chauna. Vzpomeňme, že za generálního tajemníka UV KSS Andropova se v Sovětském svazu také názoroví oponenti zavírali do blázince....
zabitý čas počuvať tieto vzdelané reči
Tak jistě, v tvém případě dutohlavče je to jako "házení perel sviním". Ale udivuje mě jak jsi zvládl napsat tak složitou větu.
Meleš somariny, ty bača
Díky za vzpomínku na Karla Kryla. U nás doma jsme Svobodnou Evropu poslouchali, Kryl byl idealizovaný pojem zavanu svobodného světa a pro mě osobně bylo velkým vítězstvím nad komunistickým režimem to, že se Svobodná Evropa přestěhovala do centra Prahy. I při vzpomínce vnímám tu euforii. Díky za připomínku té doby.
Jj vyrůstali jsme s ním. Ručně opisované zpěvníky kolovaly. Jednou ho spoužák na gymplu zapomněl v lavici, když jsem měnili třídu na jinou hodinu. Byl pak pořádně nezvózní, aby to nenašel občankář, zanícený komunista, který pak v dané třídě učil. V krajním případě by mu to zrušilo přihlášku na VŠ.
Dík moc za objektivní shrnutí pánové (y) :-) ... Jinak z Krylových geniálních jazykových hříček si pravidelně vzpomenu taky na "výrobce hesel", v souvislosti s přebujelou reklamou & propagandou, komerční i politickou O:-)
"Výrobci hesel" jsou přítomní na každé pracovní poradě... :-(
Na Krylovi vyrůstat mohli. Jeho písničky se šířily na magnetofonových páskách. Pusťte si někdy jeho první koncert po revoluci v TV. Mládež cca 15-20 při něm sedí na podlaze - a každou jeho písničku s ním zpívají všichni.
Kluci, skvělé !!!
Pánové moc děkuji za krásnou připomínku Karla Kryla - a bez nadsázky krásnou lekci z historie, aneb jak dokážeme chápat člověka v odstupu 20 let (1968/1989/dnes). Díky - a k tomu publiku - já sám jsem ročník 1977, ale stále máme doma magnetické pásky právě s Karlem a nebo třeba s Beatles z 60. let - a porevoluční desky taktéž všechny - takže Karel se dostal k lidem a byl poslouchán :-) Ještě jednou díky a nech se daří!
Také jsem ročník 1977. Mé první setkání se jménem Karel Kryl proběhlo ve vlaku na školu v přírodě na Slovensko. Bylo to v říjnu 1989, paní učitelka nám hrála v kupé na kytaru a jeden spolužák se jí ptal, jestli umí Anděla. Odpověděla "Umím, ale hrát ho nebudu". Spolužák byl neoblomný. Paní učitelka se po chvíli vyklonila z kupé a zkontrolovala, jestli někdo nestojí v chodbičce a začala hrát Anděla. Tehdy jsem vůbec nevěděl, kdo je Karel Kryl, jaká je písnička Anděl, ani jsem nechápal, proč ji nechtěla zahrát. Po měsíci jsem tomu už začínal rozumět. Takže v některých rodinách prostě byl i před rokem 1989. Mimochodem, když si pustíte dokument Jana Špáty Největší přání, který vznikal před listopadem 1989, tak ho tam rozdováděná mládež zpívá v putyce.
@@jansiman7387 tak to u nás doma se pouštěl, stejně jako Beatles - táta byl rebel a nesouhlasil, o to je to horší, koho volí dnes a komu fandí ve válce na Východě - a některé argumenty má jako KK než znovu odešel do Německa......
Mě by zajímalo, zda Foglar, kluby, Rychlé šípy atd. našly odezvu na Slovensku, případně u českých Němců.