Srovnání kapodastrů / Capo comparison [EN subs]
Vložit
- čas přidán 31. 07. 2024
- 0:00 Intro
1:56 Dunlop 83 CN (20€)
3:14 Shubb L4 (20€)
4:29 Hlavatý (30€)
5:35 Holoubek (40€)
7:31 Glider GL-1 (20€)
🎥 Výuková videa: • Kytara
💡 Kytarové lekce, tabulatury, dílny: www.atamusic.eu/
🌐 Blog, muzika, studio: ondrakozak.com/ - Hudba
Video k nezaplacení, velmi užitečné! Moc děkuji!!!
Bůhví, jakej čerchmant algoritmus mi ukázal tohle video, ale jsem za něj rád.
Drobátko mě trápí, že kapo páně Holoubka (a to mám jeho tvorbu nad jiné rád), se až přespříliš podobá kapu páně Vladislava Ptáčka, které už drahně let používám.
Nicméně, souhlasím se Shubbem - ten samý model používám též, z výše videa uvedených důvodů. Ale když jsem ho kupoval u Houdka v hloubi devádesátých let, tak stál cca dvaapůlkrát tolik, co zde uvedených 20 euro.
🖖
Lovely video,waiting for my Hvlatay to arrive ,hope it comes this week.
Thank you, great video.
Olda
chtěl bych se zeptat jak máte vysoko struny nad 12. pražcem.
"Měřeno" obyčejným pravítkem vzdálenost [střed struny - povrch pražce]: tlusté E cca 4mm, tenké e cca 2,5mm. Jsou na to určitě někde poučky, pravidla, příručky, návody...
Na to žádné poučky a návody nejsou.
Záleží na spoustě maličkostí. Primárně na tom, jak dobrý je hmatník, ten je zase přidělaný na krku. A na usazení pražců, případně na jejich dobroušení a doleštění. A na začátku hmatníku je ořech. Ten, když je o pár setin vyšší, umožní na oktávě snížit struny o dvě, tři desetinky. Dalším podstatným faktory jsou stuny. Přesneji řečeno jejich maximální amplituda. Tedy to, jak daleko do strany se při úderu rozkmitají. V prvním přiblížení se silnější struny rozkmitají mnohem méně, nežli struny tenké. Ale při druhém pohledu? Záleží i na technice úhozu. A kupodivu i na levé ruce. (Můj bratr a jeho kamarádi mají s mými kytarami problém. Drnčí. Jenže to jsou spíše kotlíkáři typu G-dur a kytara coby bicí nástroj. Takže to zmáčknou, aby mohli v tom záběru praštit trsátkem do strun, tak samozřejmě zaberou i levačkou a ten krk by musel být z kolejnice, aby s ním nepohli. Já na to dokáži zahrát hlasitěji, aniž bych ty problémy měl.) Ten rozkmit ovšem závisí i na tom, jak je struna vyrobena. U oplétaných strun i na tvaru jádra, na síle opletu. Jinak kmitá struna se silným jádrem opletená tenkým drátem, jinak slabě jádro opletené lanem. Takže v podstatě stačí změnit nikoli sílu strun, ale třeba 13" stejného výrobce za jiný typ od té samé firmy. A už máte v ruce inbus a hýbete krkem. A nejde o drnčení, ale aby to ladilo.
Nevím, jak Ondřej, ale já míval kdysi dávno ty vzdálenosti na klasické kytaře. Na elektrických lubovkách mi nebožtík Jurkovič v Jílovém dělal 1,5 na 2,5. Pravdou je, že nástroje spíše jazzové jsem používal jako náhražky stratu, telat a podobných placek, které mi prostě nesedly do pracek. Struny 11 a 12".
Akustické kytary mám nastaveny víceméně stejně. Prostě mám rád nízký dohmat. Ty dva milimetry kolmo k hmatníku navíc znamenají čtyři milimetry při pohybu do strany. Už jen proto, že pouze na dvou nástrojích mám nataženy 13". Na pěti dalších jsou sady od 14 do 16", na jedné mám 17", a to samé, jenom s tlustšími basovými strunami na akustické barytonový kytaře. Ta jediná má na spodním H kousek nad 3mm.
Trsátka střídám podle potřeby. Od Dunlop jazz III na něžná, jemná a něžná arpeggia, přes Dunlop 205, které mne kdysi v devadesáti letech ve Štrasburku okouzlilo neuvěřitelně barevným a kulatým zvukem, po kterém v některých písních rád sáhnu, po třímilimetrové stuby, občas dřevo. Často v posledních letech používám trsátka z kamene, a nejčastěji hraji trsátky vlastní výroby. Po spoustě pokusů hrát vším možným (nakonec sám to možná znáte, od obligátního hřebene že zadní kapsy, po kartonovou jízdenku z vlaku, mince…), jsem objevil úžasný polotovar. 0,50€. Stačí si fixem nakreslit tvar,, vzít flexu a ten tvar vybrousit. Slíznout hrany, na filcáku vyleštit, a lapovákem to pak postupně hladit. Asi jako když si brousíte nože do kuchyně. (Tedy nevím, jak jste mlsný a jak vaříte.) Ale na rozdíl od kudly mi na trsátko stačí tak dvoutisícovka. Tvar špičky si upravuji podle potřeby, mám kulatější i ‘špičatější' . Ale duležité je to, že se trsátko neohne. (Tedy až na Dunlop Jazz III. Takže na stejně hlasitý zvuk potrebuji méně energie. Tedy menší amplitudu, takže nižší dohmat. Třeba jen z toho důvodu, že díky tomu, čím do té struny mlatím, ji nutím kmitat primárně ve směru úhozu. K tomu Sámo přispívá i to, že mnou používaná trsátka jsou maličká. Takže z celého ADRS se mi směrem k pražcům ta amplituda dostává až v těch dvou posledních fázích. Takže mohu do toho řezat hlasitěji, nežli spousta lidí, v hospodě po pár pivech mohu zahrát sólo, i když čtyři trampíci trhají struny, a mohu mít nižší action, nežli baskytarista. Díky materiálu, který používám, a díky tomu, že jsem, tuším v roce 1991 objevil krásu maličkých trsátek. Která lezou z prstů tak o půl milimetru, ale mají své výhody. Spoustu zatlumování si člověk vyřeší jen během úderu. Umožní mnohem nižší dohmat přít vyšší razanci, tedy hlasitosti, a uvolní levou ruku. Jo, jsem řekněme monstrum. Je mi Péťa, a posledních čtyřicet let mám metr devadesátých a stále něco mezi 110 až 115 kg sportovní postavy. Ale to, jak a čím do těch strun mlátím mi umožňuje spoustu věcí. Na čtvrtém pražci už vytáhnu s trochou snahy z Eb na F. Na bratrově kytaře, se strunami, které označuji jako nitě, to nedám. Ty dva mm na oktávě prostředí spotřebují nějakou energii už na kvintě. Která chybí na něco jiného.
Jasně, možná jsem to trochu zamotal, ale action souvisí s tolika proměnnými, jako cokoliv v muzice. Byl jste ve studiu? Na koncertě? Tam (v ideálním případě) pobíhá zvukař, který Vám vynadá, že jste tam měli být už před hodinou. Chodí si Vás poslechnout tam, kde pidlikáte běží zpátky, a znovu a znovu. Jak budete znít v nejexponovanější části, co z Vás poleze v okamžiku nejněžnější skladbě, když sakra do té něhy máte echo, delay, kompresor, a fakt jedovaté zkreslení.
Ptal jste se na dohmat na oktávě. Jasné je pouze jedno. Nižší action Vám umožní pohodlnější hraní. Ale kromě toho všeho, co jsem zmínil, to vše primárně závisí na krku, hmatníku, ořechu a kobylce. Prackama se to dá dodělat, nebo prodělat. Nižší action umožní pohodlnější hru a spoustu radovánek kolem toho všeho. Ale výška dohmatu na oktávě není, až na to pohodlí na nástroji důležitá. Až na to, že dost zásadně souvisí s laděním. Mít oktávu o kus výš, nebo níž? A zase kam strkám prsty? Teď už jsme v úvahách opustili to, jak vysoko jsou struny. Protože my na ty struny děláme muziku. A ta by měla ladit.
Takže nám nakonec vlastně nezáleží na tom, jak vysoko ty struny jsou. Jen máme pražce. A duležité je to, aby na tom dvanáctém byla fakt oktáva. Pro dobrého countrymena z osady by to mělo ladit tak k pátému pražci. Jen to, krom kvality nástroje souvisí se vším možným. Třeba s tím, že když mi někdo někde vrazí do pracek kytaru s tenkými strunami, ladím ji o kousek výše.
Možná jste pochopil, co jsem zkusil sdělit. Možná ne. Ale neřešte, jak má kdo nastavený krk. Zkusil jsem Vám napsat, že to je věc pohodlí a celkového komfortu,, ale že podstata je jinde. Hele, vykašlete se na dvanáctý pražec. A na milimetry. Napsal jsem Vám, jak se pár mm zbavit, ale také jsem Vám zkusil naznačit, že to není duležité.