Co je to odpuštění? Terapeutka Radmila Telváková na Hausbotu Petra Horkého
Vložit
- čas přidán 2. 07. 2024
- O odpuštění se mluví v pohádkách, je to velké téma mýtů, pověstí i speciálních terapií anebo duchovních nauk. Jasně, v životě bychom měli umět odpouštět a snad i o odpuštění požádat. Co to přesně ale je? Kdy zacítíme úlevu odpuštění a na čem je závislá, kdy se spustí?
O tom všem jsem si povídal s terapeutkou Radmilou Telvákovou, pro kterou je odpuštění jedním z velikých témat.
Sledujete podcast a youtubový kanál Hausbot Petra Horkého. Moje pořady a rozhovory najdete na spoustě různých audio i video platforem, ale to hlavní je, že pokud byste chtěli kompletní materiály bez reklam a včetně bonusů, pojďte na můj kanál na herohero, přesně na herohero.co/petrhorky.
Mějte se krásně a pokud hledáte cestu k odpuštění, držím palce, ať ji ve správnou chvíli naleznete. Váš Petr Horký
Odkazy:
Radmilin web - radmilatherapy.com
Radmilin facebook - / radmila.telvakova
Můj web - petrhorky.cz
00:00 Potřebuju mluvit o odpuštění.
04:57 Jak se pozná, že člověk odpustil?
08:07 Na těle jde poznat, když odpuštění neproběhlo.
12:01 Kdy přichází na řadu odpuštění?
20:40 Lidé, kteří neodpustí, mají problém navazovat a udržovat vztahy.
25:21 Často stojí za to otevírat i staré křivdy.
29:00 Vnímání svých pocitů je dovednost, musíme doprožít a pochopit, co nás zranilo.
Celý hodinový rozhovor s Radmilou, který najdete na herohero.co/petrhorky obsahuje tyto kapitoly:
36:16 Vyjádření a rozčílení člověka narovná.
41:02 Potřebujeme pro smíření omluvu agresora?
48:25 Je možné odpustit cokoliv?
Kamera: Jan Šimánek
Střih: Šimon Rychlik
Perfektní, silné téma děkuji vám. 💯🙏
Skvele tema i host a paradne pojednane.
❤❤❤❤
Téma skvělé, potřebné pan Petr - úžasná práce s hosty , zajímavosti a akutní témata - bezpochyby. Díky. Dáma rovněž osobnost - zkušená, jistě i prakticky - věřím, že lidem opravdu hodně pomáhá. Děkuji. Nicméně, tak jak pan Petr vyjádřil, že věří , že i diváci rozumí - tady si dovoluji nesouhlasit
(viz. počet shlédnutí v porovnání s palcem nahoru). Jistě myšleno dobře s velkou snahou - ale myslím, že tentokrát to úplně neklaplo.
velice zajímavé jak se umíte trefit do mých aktuálních pocitů a situace, nacházím přesně to co mám.....snad budu schopna to využít a zpracovat, děkuji 🙏
Děkuji za výborný rozhovor na téma, které je určující pro kvalitu života, vztahů a zdraví každého z nás. Děkuji za velmi kvalitního hosta i za trauma poučené vedení rozhovoru.
Zaznělo i jméno Jana Bendy. Pokud mohu, právě jeho si dovolím doporučit jako jednoho z budoucích hostů Vašeho podcastu.
Přeji, ať se Vám dobře daří.
Ano, už se s Janem Bendou domlouváme..:-)
🎉🎉🎉🎉
😊😊😊😊
Paní Radmila sice tvrdí že není psychoterapeutka. Ale ona je, akorát že si tak nechce říkat. 😊
0:22:40 Otázkou je, za co všechno ještě dnes rodiče mohou. Spíše mám dojem že vyrůstá nová rozmazlené generace, která jen hledá chyby ve svém okolí.
Myslím, že to je trochu jinak. Ta současná generace není podle mého názoru a podle nezkušenosti rozmazlená, ale prostě generačně jiná. spoustu věcí berou a řeší úplně jinak než my starší, a proto se nám to zjednodušeně takhle může jevit. Ale za sebe mám z mladé generace docela radost a přijde mi, že si budou vědět rady se světem, který jim tu zanecháme. A na závěr si kromě předchozího pocitu dovolím ještě jedno prohlášení: rodina, tedy i rodiče, vždy (i dnes) zcela zásadním způsobem formovala a formují každého člověka.
Myslím, že dnešní generace je jen jiná, než jsme byli my, a má jiné možnosti, než jsme měli my. Ale taky má z mého osobního pohledu více nejistot, jak ve vztazích, světové bezpečnosti, v pracovním trhu, klimatické rovnováze nebo spíše chaosu. To, že je nastupující generace horší, rozmazlená, tvrdí lidé, co je svět světem. Ale vraťme se k tématu odpuštění. Každý to máme nastaveno v sobě jinak, vlivem výchovy, sociálních kontaktů, zkušeností. Já měla rodiče na obou protilehlých polech. Maminka byla ve výchově domlouvací, vysvětlovací a ochranitelská. Otec byl tzv. pevná ruka, který vyznával fyzické tresty(bylv nich sám vychováván, maminka byla vychována bez fyzických trestů). Výchova obou našich rodičů pak přešla do jejich výchovných metod, popsaných viz výše. Protože jsem si velice dobře pamatovala, jak mě fyzické tresty v dětství psychicky ničily, slíbila jsem sama sobě, že se jich budu ve výchově varovat, což se docela povedlo, i bez bití a fyzických trestů z našich dětí vyrostli empatičtí, nápomocní a slušní lidé. Maminku jsme v době její těžké nemoci s bratrem opečovávali až do konce. Na otázku, jestli někdy budu schopna odpustit otci jeho výchovu fyzickými tresty a pomoci mu, až to bude ve stáří potřebovat jsem po pravdě odpověděla že nevím. Přišla doba, kdy jsem mu byla schopná odpustit, ale nezapoměla jsem. Nyní kdy je sám nemohoucí, mu pomůžu bez jakékoliv zloby a zášti, a podle svých sil. Došla jsem do fáze, že v něm vidím nemohoucího člověka, který potřebuje pomoci, bez výčitek a zloby. Každý z nás prošel nějakou výchovou a životními zkušenostmi , které nás formují.