International Poetry Slam Olomouc - Elias Hirschl, Round 2

International Poetry Slam Olomouc - letní kino Hoblina Olomouc
8 June 2016
1st Czech International Poetry Slam
Elias Hirschl - Austria, Slam Master of Austria
Detour Productions, Slam Poetry CZ
Supported by the Czech Ministry of Culture
----------------------------
Elias Hirschl
Jeď, jeď, jeď!
Kolo:
Symbol městské,
environmentálně uvědomělé lidské bytosti.
Nástroj na záchranu světa
před hlukem a oxidem uhličitým.
Jenže pokud jako já pocházíte z cyklistické rodiny,
nikdy by vás ani nenapadlo,
že by mohla existovat spojitost mezi jízdou na kole
a ochranou životního prostředí.
Jaro roku 1969: Závod višňového kvítku
v městečku Wels. Stovky lidí se sjedou autobusy narvanými závodními koly,
aby na nich mohli několikrát zakroužit dokola
a potom je zase naložit do svých objemných vozů a jet domů.
Závodní kolo je metoda přepravy
z bodu A do bodu A.
A může za to taky táta.
Byl to obří fanoušek cyklistiky.
Když mu bylo dvacet, projel celou zemi,
a když mu bylo třicet, pomáhal se založením
Závodu višňového kvítku, kterého se od té doby taky účastnil.
Krátce před devátou ranní už na Oberfeldstraße
u startovní čáry čekal dav jásajících lidí
- s bušícím srdcem netrpělivě vyhlíželi,
kdy vyjedou,
ti zpocení silní mladíci v přiléhavých dresech,
s vytrénovanýma a oholenýma nohama
- to se mámě strašně líbilo.
A táta byl mezi nimi.
Jakmile vyjede,
děti se za ním rozběhnou po chodníku.
Jeď! křičí Jeď! Jeď! Jeď!
Táta vždycky říkal,
že když peloton projíždí kolem,
děti musejí co nejhlasitěji křičet Jeď! Jeď! Jeď!,
aby do toho závodníci pořádně šlápli.
Jeď! Jeď! Jeď!
Táta povídal, že kdo bude řvát nejhlasitěji,
dostane kolu.
A tak děti hulákaly
Jeď! Jeď! Jeď!
Nikdo se nepozastavil nad tím,
že se tam hlasitost nijak neměří.
Jeď! Jeď! Jeď!
A nikdo si ani nestěžoval,
že děti dostanou kolu.
Jednou z nejlepších věcí
na Závodě višňového kvítku je to,
že závodní dráha několikrát
protíná koleje.
A jelikož Závod višňového kvítku není
natolik významná událost,
aby se kvůli němu rušila železniční doprava,
při průjezdu vlaku se uzavře závora.
A závodníkům nezbývá než čekat,
až vlak projede,
a teprve pak mohou pokračovat v závodu.
Stačilo, aby do toho vstoupil jeden jediný nahodilý faktor,
a celý tento logický konstrukt
by se rozsypal jako domeček z karet.
Tátovi to bylo jasné.
A přesto to dopustil.
Tím, že nechal děti křičet Jeď! Jeď! Jeď!
Potom zestárl a otevřel si závodní školu.
Bambini. Do té školy vložil veškerou svou energii.
Tolik energie, že se lidé začali ptát,
kde k ní táta přišel.
Sám se v sobě popravdě nevyznal.
Ale chtěl něco vybudovat.
Něco pro svoje děti.
A pravděpodobně taky pro sebe.
Aby se naučily něco pořádného!
Protože když se do toho opřeš,
dostaneš se na bednu.
A když budeš na bedně,
tatínek tě bude mít rád.
Ano, táta věděl, co je nejlepší.
Chtěl své děti vidět závodit.
A chtěl, aby u toho byly šťastné.
Nejspíš se jen chtěl opět vidět na kole
s hladce oholenýma a vytrénovanýma nohama.
Mladý a silný.
A šťastný.
Ale táta byl starý. Zakrátko z něho byl děda.
Po čase přemluvil manželku,
aby ho vozila na závody,
nikdy ale nevylezl z auta.
A později ani nehnul brvou,
když závodnici projeli kolem.
A všechny děti volaly
Jeď! Jeď Jeď!
A pak zůstal doma.
A potom si pletl jména vnoučat
a pak i svých dětí.
Nemohl usnout, ale nemohl se ani vzbudit.
Tak mu doktor dal prášky na oboje,
ale ty se vzájemně bily,
takže fungovaly jen vedlejší účinky.
Bambini kroužili pořád dokola
a dědův svět se stále zužoval,
až v něm nezůstaly jen gauč a televize.
A všechny děti volaly Jeď! Jeď! Jeď!
Gauč se nikdy neptá, jestli chcete vstát,
a televize se nikdy neptá, jestli rozumíte tomu,
co jste viděli a slyšeli.
Že Lukas končí školu. Že Elias píše knihu.
Že Tamara je ve vězení. Že Toni bije manželku.
Že Otto zemřel. Že babička je zase sama.
Že Armin přerušil kontakt s rodinou.
Ale jak se to mohlo stát?
Jak můžete něco chápat,
když akorát jezdíte v kruhu?
Z bodu A do bodu A.
A ten kruh je čím dál menší.
A děti křičí, abyste zrychlili.
Rychleji a rychleji po spirále.
Nohy se vám unaví z odporu vzduchu,
který vám dochází.
Jednotlivá kola se zkracují a najednou,
zrovna když už nemůžete dál,
před vámi padá závora
a z dálky je slyšet vlak.
Můžete podřadit.
Ještě o jedno kolečko.
Ještě o jedno.
Jeď!
dědo
Jeď! Jeď! Jeď!
Překlad Ivana Recmanová
Redakce Bob Hýsek
Ateliér uměleckého překladu, FF UP Olomouc