Léčení traumatu - Rodiče jsou taky lidi #7
Vložit
- čas přidán 3. 01. 2022
- Navazujeme na tisíce příběhů vašich traumat z dětství, které mi stále posíláte do zpráv a já je shromažďuju zde: trauma.detijsoutakylidi.cz. Proč se trauma týká skutečně každého z nás a proč je kořenem prakticky všech psychických problémů, ale navzdory tomu se o něm od psychiatra nebo psychologa skoro nikdy nedozvíme? Přidáme i pár konkrétních tipů, co můžete udělat hned a pozveme vás na každoměsíční poradní online skupinu, kterou připravujeme.
„Často za mnou lidi chodí s tím, že mají například panické ataky, deprese, nespavost, v něčem se jim nedaří a vnímají to tak, že jsou rozbití, mají třeba i nějakou diagnózu nebo i medikaci a zážitky z dětství - trauma - vůbec nevnímají jako příčinu, nebo to vnímají jako něco, s čím si měli poradit a nezvládli to.“
„Diagnóza může být skvělá pro pochopení toho, proč se nám některé věci dějí, ale když se s ní začneme identifikovat, můžeme si začít myslet, že jsme nenávratně rozbití, že taková je naše osobnost a že nás to definuje.“
„Trauma není ta událost, co se stala, ale reakce organismu na to, když neproběhne tzv. správně. Dá se to přirovnat k tomu, když si člověk třeba natáhne sval - když vznikne poranění, které nebude správně ošetřené, tělo si vytvoří ochranné pohybové vzorce: začnu se hýbat tak, aby to nebolelo, abych dokázala fungovat. Ty vzorce mohou být často patologické a ovlivňují další pohyb celého těla.“
„Upustit od jakéhokoli posuzování a srovnávání je v oblasti traumatu to nejléčivější, co pro sebe může člověk udělat.“
„Tělo se po excitaci přirozeně navrací do stavu homeostáze. V podstatě jediné, co musíme dělat, je být vědomým pozorovatelem tohoto procesu. Když se tohle budeme učit, postupně se budeme posunovat dál a dál v léčbě traumatu a někdy to dokonce úplně stačí.“
#rodicejsoutakylidi - Respektujete své děti, snažíte se na všem domluvit, ale přesto se stává, že vás přepadají stavy, které nejsou respektující ani trochu. Láskyplně pečujete o rodinu, ale nemáte pocit, že se vám energie vrací dostatečně. Děti jsou veselé, krásné a zdravé, ale vy umíráte únavou… A je spousta dalších stavů, které nejsou vůbec vhodným tématem do rodičovských konverzací a vlastně se za ně trochu stydíme, protože bychom to přece měli zvládat líp. Proč se to děje? Prostě proto, že RODIČE JSOU TAKY LIDI! A lidi mají všelijaké stavy, myšlenky a hlavně mají energetické limity a hranice, které v rodičovství snadno překročíme, aniž bychom si všimli, protože se prostě jen snažíme být dobrý rodič. A najednou se ocitneme v krajinách mysli, o kterých je těžké se bavit, protože se bojíme to i jen říct nahlas. Tak my to uděláme za vás.
Zdeňka Šíp Staňková - máma 3 dětí a projektu DĚTI JSOU TAKY LIDI a Renata Ježková - máma 2 dětí a psychosomatická terapeutka.
Prosím, podpořte to, co dělám a co vám, jak doufám, dává smysl. Pojďte na detijsoutakylidi.cz/podporit, nebo na / detijsoutakylidi a staňte se patronem DĚTI JSOU TAKY LIDI! Děkuju! 💕
Jestli chcete vidět, jak různě se dá žít bez chození do školy, nebo jak se žije v těch školách, co si říkají svobodné, pojďte na web www.svobodnedeti.cz a na Facebook.me/svobodnedetidokument a podpořte naše snažení, prosím. ❤️
💌 Newsletter jednou za měsíc: landing.mailerlite.com/webfor...
💘 Placky a samolepky na auto DĚTI JSOU TAKY LIDI: forms.gle/VEo8Y4NCyENVG2Zm7
Trička DJTL: www.treefactory.cz/kolekce-de...
Tak TOHLE, holky, je pecka. Děkuju, že jste a že děláte, co děláte. Přesně jsem si vzpomněla, jak jsem psychologovi na jednom sezení po pár měsících terapie při loučení řekla „Víte, mně se vlastně nestalo nic tak hroznýho typu prožití války nebo znásilnění, tak teď, když už jsem pryč z traumatizujícího manželství, tak nevím, proč mi trvá tak dlouho se z toho dostat a mám pořád tak silný flash backy... A on se na mě tak laskavě podíval a řekl jen: No, já myslím, že se Vám toho stalo docela dost.“ Strašně mě to pak doma rozbrečelo, že to někdo uznal za dostatečně silné, že mám reálný důvod být rozbitá. Jak teď poslouchám tenhle youtube kanál, pobrečím si docela často 😂🤣😂. Ale tak nějak úlevně, že už je to za mnou a že už vím, že já jsem úplně v pořádku, že to špatně bylo někde úplně jinde. Třeba když zaznělo, jak rodiče děti bijí vařečkou nebo do nich kopou... Tak jsem si snažila vzpomenout, jestli tu obří vařečku máma zlomila tehdy o mě nebo o ségru, jak mě fackovala a já ještě po letech měla reflex, když jsem šla kolem ní a ona se pohnula, tak já ucukla hlavou, jak kopala do sestry... a jak byla máma přitom ten míň toxickej rodič narozdíl od narcistního otce, který nás týral psychicky. Tyjo, a já si fakt tak do 30 myslela, že jsem měla vcelku normální, standardní dětství, fuj 😁😁. A když jsem sama máma, nedokážu vůbec pochopit, jak někdo dokáže být na vlastní dítě zlej. Ani teď v pubertě (má ji jak z praku:))) mě potomek nedokáže nikdy vytočit tak, že by mě třeba jen napadlo dát mu facku nebo ho označit nějakým šťavnatým oslovením. A to ne že bych se žinýrovala a neřekla mu, jak mě štve, když už tlačí na pilu moc:))). A asi i přes ten hezkej vztah, co spolu máme, se léčím i já...
Díky za pěkný rozhovor. Chyběla mi tam ale jedna věc a tou je informace o tom, když ty emoce, nálady, pocity, co občas vyletnou jakoby z ničeho nic, které se v životě opakují a o kterých teď už vime, že jsou to nezpracovane emoce z traumatickych události, ze když je jakoby přijmeme a odzijeme, že už se příště neobjeví, alespoň ne v takové síle. To jsem se dověděl na emdr, kdy mi po každém sezení několik dní po sobě tyto emoce chodily, bylo to fakt dost náročné:D ,ale každý den prichazelo něco jiného a já se tím snažil prokousat, vědomě pozorovat a přiřazovat k minulosti. A musím říct že to jako fakt funguje, po třech sezenich se cítím líp než kdykoliv predtim:) Ale i emoce/stavy, které nejsou přímo vyvolané touto metodou, se dají zrušit. Mě se to povedlo asi před rokem, silný pocit opuštění, byla to taková dost depka a opakovalo se mi to celkem často v předchozích letech. Zavřel jsem oči představil si že je ten pocit vlastně fajn, v duchu jsem za něj poděkoval a řekl si že ho přijímám a během pár vteřin byl přič a už se nikdy v takové míře neobjevil 😀. Takže tohle je taky možnost 😉
Jste úžasný obě,díky za váš čas☯️❣️
Moc Vám děkuji za zmíňku o “neustálém opravování co je na náš špatně”. Tato věta mi opravdu pomohla:)) díky za rozhovor celkově!
Strašně moc moc moc Vám děkuju , spadl ze mě obrovský balvan úlevy 🙏🙏 Celé Vaše povídání bylo obrovsky léčivé a metoda naopak by měla být tesána do kamene, vždycky jsem se chtela léčit když mi bylo nejvíc na hovno , strašně moc vám děkuju . 🙏🙏🙏 Jste úžasné
Souhlasím, trauma prožité v dětství může velmi napomoct pochopení zla v člověku v dospělosti, zejména pokud si sami projdeme peklem zopakování těchto činů, co dělali nám...v rámci "spravedlivého" trestu 😉 poznání vlastních temných stránek dokáže docela vyděsit a pokud jsme k sobě upřímní... už nikdy druhého člověka nemůžeme tak lehce odsoudit, jak by se nabízelo...
Fakt skvělé video a nápad s propojením. Než jsem došla po cestě, až tam kde jsem, tak jsem asi nějaké to trauma starší dceři přivodila. Svými nezvládnutými emocemi. Vidím, že jako 7-letá s tím má také už občas problémy. Vím, že už se to teď více učí, než nasává. Snažím se jí pomoct najít cestu, tak aby to zvládala lehčeji, ale je to už docela proces. Na co narážím, je mé střídání nálady, z toho, když se mi něco nepovede a jsem na děti emotivnější. Možná by bylo ještě dobré zpracovat téma cesty s výchovou svých dětí, když vidím, že i přes snahu stejně nějaké "škody" páchám dál.
Děkuji za inspirující video.
Díky
supr rozhovor
Díky za zajímavé video. Padla tu jedna otázka, na kterou ráda odpovím. Co může pomoci?
Kdysi jsem si na jednom festivalu koupila sešit s básničkami. Navíc v něm ale byl volný prostor psát si do něj na volné stránky. Začala jsem skoro okamžitě (respektive jsem požádala kamarády, aby mi z něj udělali něco jako památník). Postupně jsem do něj ale začala psát i svoje drobné postřehy a myšlenky. Vlastně to odpovídalo tomu "zaměření se na detaily, když je líp".
Přibývaly třeba i modlitby, kresby, výpisky z webinářů (a další sešit). Dokonce jsem i lidem, se kterými se vzájemně svěřuje mě, dala svoje poznámky i přečíst (a světě, div se, přibyly další tři krásné vzkazy).
Když mi zrovna není do zpěvu, stačí nahlédnout. A co je nejlepší? Mezi řádky potom vidím kam jsem se posunula. Kdybych dostala nakázáno si takový deník psát, nejspíš by ani takový efekt neměl. Třeba jsem ale někoho inspirovala 😊
Krásné, dokonale, dámy. Uz mame termín?
Ahoj Holky, zhltla jsem všechna vaše videa během jednoho týdne. 🙏🙏🙏Díky! 🙌🏻
Zde mi jen trochu chybí povídání o odpuštění … třeba někdy příště ? Trauma jako takové když ke vědomě zpracované, dle mne tam stále drhne ten případný kontakt, komunikace -nekomunikace s agresorem. Zajímám mě názor jak toto vědomě a dobre zoracovat, odpustit … komunikovat s agresorem a vědomě mu před nim odpustit? (pokud to jde i desítky let po) nebo nechat být …
Díky za Váš čas ❤ Lennie
46:35 - "práce na sobě - největší bull-shit rada ever!", zázraky na počkání, nemožné už za tři dny! to mi připomenulo film "Jíst, meditovat, milovat", je tam tak zjednodušené "největší bull-shit rada ever". viděla jsem film, hlavní roli hraje Julia Roberts a ve filmu je happy-end, úplně kýčovitý. před pár lety mi kdosi daroval knižní předlohu v originále, Američanka, co se sjíždí antidepresivy si píše deník (předloha pro film) a nakonec skončila (to už ve filmu není) sama, bez vztahu a před vlastními traumy se utíkala "pečovatelstvím", starala se o nějakou paní s rakovinou. život je cesta, ne cíl. a to mi ještě připomíná jeden "zenový" film, "Cesta pokojného bojovníka", též je filmově zpracován (a nevyznívá až tak přiblble, na můj vkus). zdravím Vás! Markéta Vysloužilová
Zdravím, já bych ráda věděla, jak pracovat s tím, že moje dcera asi prožila v dětství trauma, ale vůbec si nejsem vědoma jaké a ona mi to zatím neřekla..nikdy jsme ji nebili, byla úžasně dítě, bez problémů, moc jí miluji ale... Ona má problémy, které odpovídají traumatu. Mám z toho velmi špatně pocity.. Hlavně viny. Ráda bych pomohla jí a možná i sobě. Snažím se jí být k dispozici ale mám o ní i strach. Nevím, jak s ní komunikovat, abych ji pomohla a ne ještě více ranila. Sama jsem z toho smutná a nevím, co s tím. Co by nám mohlo oběma pomoci.
Určitě zkuste návody z knihy Trauma očima dítěte od Petera Levina, nebo k povídání o emocích jsou skvělé materiály od Tisíc tváří radosti. Držím moc palce!
K tomuto tematu mohu doporucit Dusi K s Teal Swan
Zahovorili ste to čo robiť s tým že človek má pocit že mohol žiť inak! Iba ževraj to tak nie je... Lenže to tak JE 😉