Slavnostní zasedání u příležitosti 600. výročí upálení mistra Jana Husa

Univerzita Karlova si připomněla 600. výročí upálení Mistra Jana Husa. Slavnostního setkání se zúčastnili představitelé vlády ČR v čele s premiérem Bohuslavem Sobotkou, zástupci Senátu a Parlamentu ČR a vedení Univerzity Karlovy v Praze. V přednášce historika profesora Petra Čorneje „Hus jako dějinná výzva“ byl představen Husův život a jeho činnost v historických souvislostech. Historické zamyšlení bylo doplněno přesahem Husova významu do následujících století a do současnosti.

Vážení. Všímáte si, že od Stvořitele máme dána ústa a ta pak používáme k sycení jak tělesnému, tak i duchovnímu? Při vypnutí zvuku se se sice může zdát, že u obou činností naše ústa vykonávají stejné pohyby, ale při tom duchovním sycení vše probíhá tak nějak obráceně. Oba druhy potravy jsou nezbytné k udržení života, jak mnohokrát prohlašoval ten, o němž zde zcela okrajově padla zmínka, ačkoliv se stal nejdůležitějším aktérem oné události před šesti sty lety. O tom, že „nejen chlebem živ jest člověk”, ale taky že člověka neznečišťuje to, co do jeho úst vchází, nýbrž to, co ústy vychází.” Mohli jsme si všimnout, jak oba politici pečlivě rybu vykostili. Těmi kostmi - tedy nestravitelnými částmi této slavnostní hostiny se stala osobnost Ježíše Krista. Co také můžeme od představitelů nejateističtějšího státu na světě očeávat, že? A stejně nestravitelné to připadalo Kostnickému koncilu před šesti stoletími. Představte si tu drzost, odvolávat se na odpad - na ty nepotřebné kosti a právě v Kostnici. To město se ale jmenuje Konstanz, tedy něco, co má být symbolem stability. Jen my Češi z něj děláme kostnici, né-li hrob jakéhokoliv dialogu myšlenek. Neměla být církev Kristovým tělem? Co je však tělo bez kostry? Takže i ty kosti mají se stabilitou něco společného. Kostnický koncil se stal střetem dvou světů (politického a duchovního) a přinejmenším odhalil masku veliké nevěstky, která duchovně „smilnila s králi Země”...to její přestrojení za Kristovu nevěstu. Kéž byste porozuměli Janovu odhalení (“apokakypsis”) k čemuž některé zde použité myšlenky mohou být indíciemi.

[@jirkawarhanik8711]

co je to za skladbu na začátku jak se to furt opakuje dokola de mito dost na nervy
kdo hrál na ty várhany
a co je to za nástroj že. ty várhany mají tak divný zvuk