zdenal sigmund Nepochopí to z toho důvodu, protože si myslí, že lidé trpící depresí (i schizofrenií), že si to vymýšlí, což je prokazatelná nepravda, proto bych všem těm posměváčkům, kteří si myslí, že si to člověk vymýšlí přál, aby si to aspoň na tři dny prožili, protože to žádná legrace ani výmysl není. Už Jan Cymický říkal, že deprese bolí víc, jak rakovina a naši psychologové a psychiatři nedělají nic jiného, než, že nasadí antidepresíva, a v ten moment je pro ně nemoc pacienta vyřešena, za nacismu, se takto postižení lidé likvidovaly pomocí eutanázie, dneska se tito lidé ignorují, pro nemocné je pak jediná možnost vyléčení sebevražda. Tak v čem se tento kapitalismus liší od nacismu? Samozřejmě deprese může být způsobena taky špatnými vztahy mezi lidmi, několikáté propuštění z práce, rozchod s dívkou, a nebo mohou mít i zcela bezdůvodnou příčinu.
WheelCrusher'87 Což samozřejmě nechci zlehčovat! Ale jak chcete léčit nemoc příčinou? Věda je tady v koncích kvůli tupě racionálnímu přístupu a klidně tomu říká nemoc, to se musí do budoucna radikálně změnit.
Pricina deprese je snizena funkce stitne zlazy ktera je zapricinena nedostatkem jodu a prebytecnym stresem a spatnym stravovani. Sam jsem to peklo zazil a a destol se z toho pomoci naturopatie a zadne ty chemicke sracky mi nepomohly ba naopak.
Já jsem byla hodně nemocná..... A pořád trošku jsem. Zažila jsem si toho hodně : prášky , léčebny , psychiatr , sebepoškozování , nechození do školy , deprese atd. Byla jsem v silných depresích a měla chuť zkoncovat se svým životem. Pořád jsem si říkala jak jsem zbytečná , nikam nepatřím , nikdo mě nemá rád ,nikoho nemám atd. Chodila jsem za školu , byla jen ve svý postely a pořád se utápěla v depresi. Neměla jsem na nic chuť, nic mě nebavilo , nesmála jsem se. Pořád jsem nad tím přemýšlela. Chodila jsem k psychiatrovi , jenže to mi nepomáhalo .... Tak jsem jela do Loun .... Do psychiatrické léčebny. Nasadili mi milión prášků. Jenže mamka si mě pak vzala na propustku domů , protože jediný co tam uměli ....bylo dávat prášky. Byla jsem na tom trošku lépe ale pořád jsem v sobě cítila tu úzkost..... Psala jsem pořád mamce dopisy jak se chci zabít , že mě už život nebaví atd. Mamka nevěděla co se mnou má dělat a bála se o mě. Tak jsem šla k jiné psycholožce... Nasadili mi další prášky a hlídali mě. Všechno se potom zdálo lepší i já jsem se cítila lépe.... Jenže mě najednou chytla opravdu silná deprese kvůli tomu že jsem se s mamkou pohádala protože nám přišel dopis a ona si myslela že to je kvůli tomu nechodění do školy. Tak mi začala říkat jak mě vemou pryč a že už mě nechce . Spolykala jsem 50 prášku ( nevymýšlím si !! ). Všichni se diví , že ješte žiju ( prej sem se po druhé narodila ). Zůstala jsem týden v nemocnici kde mě hlídali .... Potom mě pustili domů a až do teď už to jsou jen malé deprese .... Prášky už nemám. Pořád mě hlídají, a já se snažím bojovat ! .... Musíme být prostě silný ... Kdo deprese nezažil , nemůže je komentovat a říkat jaká je to blbost.... Protože někteří lidé říkají jak lidi co se poškozují jsou chorý, blbý a tak dále.....ano , možná jsou nemocní ale to neznamená že si znich budete dělat srandu , oni za to nemůžou. Potřebujou správnou pomoc tak jako sem jí potřebovala já. Je mi 14 let.... A zažila jsem si toho už hodně , vím co je to život. Prosím hlavně mi nenadávejte , řekla jsem vám jen příběh. Který jsem zažila a budu si ho pamatovat dokonce svého života.
Zdravím, jak jste na tom teď prosím? Mám za sebou dlouholeté deprese. Jsem z toho venku, bez antidepresiv. Chcete-li vědět víc, napište prosím - nekvindova@email.cz. Díky, Věra Nekvindová
Já mám na to jednoduchý lék ... stačí prostě vše začít brát pozitivně - byl jsem na hranici deprese a normalního života, ale řekl jsem si, co to sakra dělám? Je čas začít žít. Od té doby jsem všechno začal brát pozitivně, radovat se ze života a smát se při každé příležitosti , akorát mi to zůstalo a semtam proste chytám fakt silné záchvaty smíchu, ale jinak je vše ok
Já už jsem zažil stavy, které se dají označit slovem deprese, a vlastně se mi v jakýchsi životních intervalech, ty deprese i opakují. Člověk se v těchto stavech většinou moc dobře necítí, nezřídka k tomu dopomáhá i to, že se neprojevuje jako většina lidí kolem něj. To například znamená, že se spontánně nesměje věcem, kterým se směje většina, ačkoliv si třeba uvědomuje, nebo chápe, proč se druzí smějí, nebo že ho přirozeně nebaví věci, které aspoň na první pohled baví většinu a další. Člověk si prostě připadá v určitém smyslu jiný, možná divný, možná jako blázen. Deprese se pak většinou více prohlubuje ve shodě s tím, když si nejenom že všimne toho, že se nechová, neprožívá jako většina kolem něj, ale když si to začne sám sobě vyčítat, rmoutit se v sobě kvůli tomu, že přirozeně není, nebo v danou chvíli neumí být jako ti okolo něj, vyčítá si svoje odlišování se od ostatních, bere to jako jakési svoje selhání. Deprese aspoň tedy co se týká prožívání opravdu není něco, o co by člověk nějak stál, a když to řeknu jinak, pokud by člověk věděl, že v tom stavu bude permanentně mnoho let, vlastně do konce svého života, tak jsem přesvědčen, že většina lidí by si raději zvolila smrt, než život v depresi. Jak se ale říká, že ve všem "špatném" se dá najít i něco dobré, užitečné, tak to platí i o depresi. To co dobrého, užitečného může deprese člověku do života dát, bude dosti záležet na tom, co všechno si z ní dokáže člověk depresí navštívený vzít, přijmout od ní, naučit se od ní. Někdo, kdo depresi nikdy neprožil, je vlastně z mého pohledu v životě chudším člověkem než ten, kdo jí prožil. Je chudší o všechny ty myšlenky a pocity, chápání různého, které člověk v depresi měl ať už o sobě, svojí rodině, svých přátelích, známých, světě ve kterém žije o Bohu a další. Ten kdo depresi prožil, nebo zrovna prožívá, si může být mnohem lépe vědom toho, o čem všem asi píšu. Ani migréna není příjemná, ani bolest zubů, a mnoho jiných věcí, a kdybych měl mít migrénu bez ustání mnoho let, tak bych určitě chtěl zemřít, ale stejně jsem rád, že jsem i takové věci jako migrény a bolesti zubů v životě prožil, a dost pravděpodobně ještě prožiju, protože mi to přes to všechno, jak nepříjemné to bylo a je, přineslo i něco dobrého, užitečného, rozšířilo mi to mé vlastní vědomí. Pokud někdo prožil depresi, nebo jí třeba nyní prožívá, nemějte k ní jenom negativní postoj, i když třeba byla nebo právě teď je hodně ale hodně moc nepříjemná, ona vás totiž mohla nebo může udělat o dost bohatším, než jak jste byli, než vás ta deprese navštívila. Záleží na přijetí. Lidé co v životě prožili velice těžké období, ať už to mělo různé příčiny často mluví o tom, že po těch obdobích začali vidět některé věci jinak, začali si určitých věcí, které před tím spíše nevnímali, ignorovali, vážit, nebo aspoň více vážit. S depresí to může být něco obdobného. Vážím si toho, že jsem v životě nezažil jenom prosluněné a teplé dny, ale i deště, bouřky, zimy, jsem opravdu rád za to, že si mohu uvědomovat.
super napsáno, je večer a je mi dobře, ráno vím že bude opět peklo. Teď depresi vidím z jiného pohledu, říkám si jak budu zítra bojovat, ale každé ráno je stejné peklo. Zítra vstávám 4:45 naštěstí jedu autem přes celou republiku kde pracuji. Kupodivu mi ráno nevadí řídit i když se tvářím jako na pohřbu a je do breku, ruce se klepou, ale naštěstí jen vevnitř, zřejmě ty nervy, špatně se dýchá, občas se musím nadechnout ze všech sil a zadržet dech, to trošku pomáhá, ale jen na chvilku. Řízení je kupodivu jediná činnost, která mi při depresi nevadí. Přemýšlení, hýbání se, dělání čehokoli je obrovské vypětí. Bral jsem Asentru asi 4 roky, ale jeden velký vedlejší účinek se nedal skousnout, proto mám týden a půl Waldoxan, zatím nálady horší, ale to bývá při začátku léčby, vydržet a snad bude líp. Pokud někdo má zkušenosti s Waldoxanem prosím o napsání, dík.
Waldoxan beru měsíc ale nepomáhá. Zkouším proto ráno ještě asentru, ta pomůže na deprese ale zase zruší orgasmus. Budu zase eunuch ale aspon bez deprese. Už se to fakt zase nedalo. 2 roky jsem asentru bral pak vysazeni na dva měsíce a propad na dno. Snad budu za měsíc ok.
Prožil jsem hluboké deprese, navíc v pokročilém věku a doprovázené dalšími vážnými nemocemi jako je rakovina, těžké poškození srdce a podobně. A i když toužíte po životě a chcete bojovat, tak věřte, že bez víry, lásky a pochopení to jde jen velmi těžce. Antidepresiva sice pomohou zmírnit to obrovské utrpení, ale bez laskavého přístupu a velké míry empatie za strany lékařů, přátel ale hlavně rodiny, je to boj velice těžký, mnohdy snad i nekonečný. Pak je vítězem i úlevou zbytečná smrt. Velice si vážím těch, kteří přestanou být zahleděni do sebe a začnou vidět ty, kteří trpí a snaží se jim POROZUMĚT !!! Jsme obdařeni láskou, tak ji používejme ve prospěch těch, kterým se ji nedostává. Nejenom slovem, ale především skutkem posilujme potřebné. Vždyť nejvíce štěstí je v dávání. Velice bych chtěl poděkovat za takový přístup psychiatrovi MUDr. Borovanskému, MUDr. Kadlecové celému jejímu týmu včetně Dr. Cuhry. Film Jiřího Hniličky, kterého jsem měl možnost poznat, má velkou vypovídací hodnotu a doporučil bych, aby si tento film a jemu podobné nejen prohlédli, ale hlavně aby se nad ním zamysleli, ti nejbližší nemocného depresí.
Depresivní člověk odmítající přijmout a převzít zodpovědnost za svůj život je malé dítě zakleté ve skořápce dospělého těla. Dítě toužící po bezpodmínečně lásce a přijetí, kterého se mu z jeho úhlu pohledu nedostalo. Často v mnoha ohledech výjimečné dítě. Citlivé a inteligentní, jehož názory, zájmy a hodnoty "jenom" nebyly v souladu s názory a hodnotami jeho nejbližšího okolí. Jehož někdy ne úplně standardní reakce (stažení se do sebe, výraz smutku a zklamání, či výbuch zlosti z bezmoci a frustrace) na zranění z nepochopení, nepřijetí a nezájmu nebyly z úhlu pohledu rodičů či ostatních zúčastněných oprávněně a přiměřené, protože rodiče vůbec netušili, která bije. Neměli ponětí, co se v jejich dítěti děje a neměli čas, chuť a možná ani schopnost to zjišťovat. Takže to prostě nechali být a označili své dítě za divné a jiné - NEVYHOVUJÍCÍ. To dítě také netušilo, co se děje. Nedokázalo za svou jinakosti objevit svůj dar. Nedokázalo vyjádřit své pocity a potřeby způsobem, který by druzí pochopili, protože ho to nikdo neučil. Nikdo ho nenaučil vyznat se ve svých pocitech. Rozpoznat svoje přednosti a konstruktivně je využít. Protože na to zkrátka nikdo kolem neměl čas a nebo to sám neuměl a neměl potřebu tak činit.
Podľa mňa je to perfektné video, aj čo sa týka popísania tých príznakov, ktoré človek prežíva a má. Človek má potom pocit a cíti sa na chvíľu lepšie, že nie som v tom sám a nie som jediný, čo niečo také prežíva. Škoda, že voči ľuďom s psychickými problémami je ešte stále toľko predsudkov a niektorí to ešte stále nevedia pochopiť alebo sa ani nepokúsia aspoň súcitiť, prejaviť empatiu, podporu. Poznám sám tieto stavy a viem, aké to je, keď človek pociťuje tú obrovskú prázdnotu, že ho už ani nepoteší prechádzka niekde v prírode, kde chodil rád a vedel tam načerpať dobrú energiu alebo lepšie myšlienky. Ako by sa strácal celý zmysel života a nemáte chuť ani pracovať do budúcnosti na sebe. Aj vzťahy s ľuďmi vám prídu aké si iné, nemáte chuť sa ani stretávať s niekým, koho máte radi a pri kom vám je za normálnych okolností dobre, ste proste neskutočne otrávení a všetko vás rozčuľuje, úplne každá maličkosť a ani neviete, či kontaktovať svojich známych alebo nie, lebo máte pocit, že vám nepomôžu a nepochopia vás. Nemáte chuť byť ani v byte, ale ani niekde ísť medzi ľudí, proste človeku nie je nikde dobre. Stále rovnaká nálada, nechuť aspoň niečo začať, silná frustrácia zo všetkého, ste niekde medzi ľuďmi a ani nevnímate, že tam ste, ako keby ste robili všetko automaticky a pritom ani nevnímate tie pocity ľudí, ako reagujú, robíte to tak nejako strojovo a bez emócii, nejakého zážitku. Je to také zastreté myslenie, silná únava, človek je niekedy rád, keď spraví základnú hygienu a prežije deň relatívne bez toho, aby mu bolo až tak veľmi zle. U mňa je to osobne taká obrovská prázdnota a pocit, že nič tú prázdnotu nezlepší a nezaplní. Bohužiaľ sa to niekedy objavuje, keď je človek už najviac rozbehnutý a objaví sa to v tom najmenej vhodnom okamihu. A keď sa z toho dostanete, ste vďačný, že môžete cítiť pokoj a konečne sa začať tešiť z maličkostí. V tom momente neriešite hlúposti a ani zbytočnosti, ale je vám dobre, aj keď nič zmysluplné aktuálne nerobíte. Ja by som rád motivoval každého, aby sa nevzdával a pracoval na tom, aby sa z toho postupne dostal, viem, že sa to dá, aj keď to vyzerá nemožne v tom momente, ale je cesta z toho von. A hlavne dodržujte liečbu a nemanipulujte nik s liekmi bez vedomia lekára, lebo vám to spôsobí viacej utrpenia ako dobra. Myslite na to, že je vám len prechodne nanič a že to všetko pominie a bude vám dobre.
Lidi ve středočeském kraji trpí daleko více depresemi ,lidi tam žijí maličko jiný život.Málo přátěl a žijí v negativní energii,pomluvy a konflikty v práci atd ..
Strašně mě bolí, jak lidé označují nějakou psychickou nepohodu za depresi. Hrozně často to slýchám a není to nic příjemného, když z vlastních zkušeností vím, že se nejedná jen o nějakou špatnou náladu, nebo o to že je daný člověk na dně. Být na dně je přirozená věc (neříkám, že se to nemusí řešit), čas od času jsme na dně všichni, ale být na dně několik měsíců až let v kuse, je skutečná deprese! Sice je to jen jeden příznak z mnoha, ale pokud je člověk opravdu nemocný, tak tenhle příznak nezmizí jen tak, jako u zdravého člověka. Bude ho pronásledovat všude. Ve škole, v práci, na oslavách, doma a ty zbylé příznaky taktéž. Dochází zde k trvalé změně osobnosti. Například to co člověka dřív bavilo, ho už vůbec nebaví a přijde mu to, jako zbytečná námaha a ztráta času. Energie se výrazně snižuje a to bez ohledu na to, jak dlouho ten člověk spal. Takže je totálně vyčerpaný, jak psychicky, tak fyzicky. Cítí se pořád zbytečný, sám, nepochopený a začne se uzavírat a třeba i izolovat od okolí. Zkrátka si vytvoří svou 'komfortní' zónu. Začne míň jíst (v mém případě nadměrné přejídání). Bude mít problémy se spánkem a celý život bude jednou velkou povinností. Žít bude povinnost... Tyhle příznaky neodezní, když vyhrajete sázku, koupíte si auto, dostanete to co chcete. Neodezní za několik týdnů. Budou trvat v lepším případě měsíce, v horším roky. Takže.. tohle je skutečná deprese. Ale to stejně snad pochopí jen ti, kteří si tím prošli, nebo ještě prochází...
MOC HEZKÉ. V DOKUMENTU JE ZACHYCENÁ PODSTATA PRAVÉ DEPRESE. DOPORUČUJI VŠEM LIDEM,KTEŘÍ MAJÍ PROBLÉMY S VYJÁDŘENÍ SVÝCH POCITŮ DEPRESIVNÍCH STAVŮ. POUŽIJTE TENTO DOKUMENT K VYJÁDŘENÍ VAŠICH POCITŮ A K POCHOPENÍ, CO SE VLASTNĚ KOLEM VÁS DOOPRAVDY DĚJE. SHLÉDNOU BY TO MĚL I KAŽDÝ ČLOVĚK, KTERÝ NEROZUMÍ VAŠEMU ONEMOCNĚNÍ... MOC DĚKUJI ZA TENTO DOKUMENT!!!
Myslím že třeba takové zvířátko by pomohlo.Třeba kočičky dokážou divy když zavrní a mazlí se. Nikdy jsem depresi jako takovou neměl ale zvířata fakt pomáhají od hodně věcí
Lidi ja nechci vypadat že žebrám o pozornost ale potřebuji to říct taky. Poslední dobou se cítim prázdně, pomalu mě přestavá bavit kreslení a animovaní, v minulosti jsem se i řezal a často se cítim že nežiju jen existuji.
Zdravím, jmenuji se Filip a je mi 17 let. Už druhým rokem nejspíše trpím depresí. Dle toho co slyším ve videu, že deprese nejsou jen psychická bolest, ale i fyzická - už od 7 třídy mám strašné problémy se vstáváním. Nejhorší pro mě je, vstát do nového dne, místo toho, abych se těšil, že se naučím něco nového na praxích (studuji tesařinu a jsem ve druháku) tak vždy, když dostanu práci, něco nezvládnu. Jsem v kolektivu extrovertů, co jim ty praxe i teorie jdou, nebojí se komunikovat ba naopak jsou až moc živí, troufám si říct, že zažívám šikanu, někdo určitě zná to, když za vámi někdo přijde a ze srandy vás bouchne po zádech. Od nejlepšího kamaráda to chápu, ale když to je nepřetržitě, mlácení do kolena, nohou, rukou. Vždy řeknou, že se mě chtějí snažit naučit chránit, ale oni neznají ten pocit, jak se cítím, já se nechci rvát, obrana je mi k ničemu - jsem extrémní introvert, mluvit více jak s třemi lidmi co mi nesednou mě vysiluje jak psychicky tak i fyzicky, většinou pokud někam nemusím, tak zůstávám doma v teple, dost mi od reality pomáhají videohry, dám příklad: World of Warcraft, ano jsem na tom závislý, ale nikdo nemůže říct, že mi to škodí. Je to pro mě odreagování. Posledních pár měsíců mám myšlenky o tom, jak mě můj život nebaví, nemyslím na sebevraždu, myslím na mou noční můru - práce. Ano, já nedokážu ráno vstát bez problému, představa že půjdou za pár let do práce a budu muset vstávat brzo ráno až do večera je pro mě děsivá. Věty typu "každý se přesto musel přenést, musíš si zvyknout" mi nepomohou. Abych se vrátil ke svému problému, vždy když vstanu nad 10:00 am, (omluvte mě za anglické výrazy, jsem na to už tak zvyklý) tak žádné střevní potíže nemám, v 7 třídě až do dnes většinou do vyučování přijdu později, protože mi není ráno dobře, netěším se do dalšího dne, je to pro mě noční můra. Každý mi říká, že "ty jsi z města a školu máš kousek, my musíme ráno vstávat abychom stihly autobus", jenže oni neznají mé pocity. Až teď jsem si uvědomil, že trpím depresí, proto vyhledám pomoc a pokusím se postupně léčit, ti co depresi nikdy nezažili, to nepochopí. Nepochopí, že jsem introvert, co trpí tolika věcmi. Já bych to ani neměnil, jsem rád, že jsem introvert, ale určitě mě chápete. Já deprese schovávám smíchem, dobrým příkladem je nový Joker v kinech, to je to samé co já. Mezi lidmi se chovám jako extrovert, ale je to štít, přijdu domů a jsem rád, že jsem zase doma v teple, jsem rád, že zase vidím svou milovanou rodinu.
Taková drobná rada všem, kteří zde píší, že mají problémy se zbavit depresí i s práškama. Mě ze všeho nejvíce pomohla psychoterapeutka, paní Tereza Adámková (které tímto velice děkuji), se kterou jsem se naučila zvládat svoje obavy, popisovat svoje city, najít v sobě kladné věci a celkově vnímat svět kolem sebe optimisticky. Najděte si také někoho takového.
Přesně. Já jsem od 19ti let na antidepresivech, a když občas zkratuju a mám pocity ukřivděnosti..., nikomu na mě nezáleží, všichni mě ignorují, atd..., tak jsem za toho špatného, jako kdybych to dělal pro zábavu, abych si užil, že se můžu do někoho navážet. Takto ke mně přistupuje mnoho zdravých, kteří to nezažili, čest výjimkám! Ale já jim rozumím, ono se nedá vlézt do kůže někoho jiného, ale chtělo by to víc osvěty hlavně pro mladé, kteří si často myslí, že deprese je, jako když má zdravý člověk občas "depku"... :-(
Zažival sem to, máte pocit že všichni kolem vás nemaji pro vas pomoc. A vy se citite sami vtom vším. Ale nejste sami otevřete svoje srdce bohu pánu ježisi kristu on je u vašeho srdce a je připraven vejit když naneho zavolate. On za vás na křizi nesl vase hrichy viny a nemoce slabosti! Vzal to na sebe aby ti dal uzdraveni a spravedlnost vněm kterou kazdy musi mit pred bohem nebo poni touzi kazdy znat boha touzi kazdy ale malo kdo ho prijma a vi kteri trpite temi to depresemi verte ze jezis je vasim lèkařem kterym cas uzdravy vemte bibli čtete novy zakon. A verte vněm ve zdravy ze vas uzdravy a stane tak tvoje vira vnem te zachrani a spasi ;)
Na základě svého vlastního příběhu života si myslím, že je hloupost, že člověku pomůže z deprese "kouzelný prášek" naplněný svinstvem..... tyhle věci za sebou mám. v první řadě musí člověk sám chtít s tím něco dělat a nespoléhat jen na to, že to vyřeší jen ten prášek , doktor či psycholog .... mám 3 dg. a na nohy mě rozhodně léky nepostavili.
Samozřejmě že lék sám to nevyřeší, ale já kdybych nezačal brát Asentru, tak tady už nejsem. Asentra mi napravila působení chemie v mozku a když jsem začal normálně uvažovat snažil jsem se napravit i věci díky kterým jsem se do deprese dostal. Bohužel se to nepodařilo. Takže se stále léčím léky a musím se sebou něco začít dělat, což je to nejtěžší. Ale léky jako základ vybabrání z deprese být musí, mozek neprodukuje díky nemoci serotonin a další chemické látky a tělo se z toho nedostane. Přirovnal bych to k té omílané zlomenině. člověk dělá kraviny a zlomí si nohu, ta musí být v dlaze nějaký měsíc a pak když se mu uzdraví se musí chovat tak aby se nezlomila zase. Tak to vidím já, pacoš asi 5 let na Asentře s dvěma ročníma přestávkama.
Mám depresi když často brečím,bolí mě hlava,vždy si připadám že nic nedokážu (pesimista taková jsem dřív nebyla) mám špatné vztahy v rodině a jsem kvůli tomu rok jiná. Úzká,smutná,bolestivá holka. Mám depresi? Nedokážu si to říct jestli mám nebo ne
ja nemam az take moc silne deprese ale mal som aj dost silne ja vzdy meditujem citam knihy pijem zeleny caj a vela oddychujem myslite ze volba psychiatra je spravna ?
Né správná ale nejlepší. Já trpím hroznými depresi ale když jsem 1x byla u psychologa a pomohlo mi to ikdyž jen na půl roku ale pomohlo mi to. Ale vrátilo se mi to a už jsem stála na okraji okna :(
co znamena,kdyz uz mas kvuli depresi fyzicke bolesti,jako k cemu to pak muze privest? ja jsem zacala mit uz furt,napr: bolesti zaludku,hlavy,zad,a buseni srdce..
Eva Ashumova Mě bolí třeba často hlava, skoro nespím, nejím.. Za měsíc jdu k psychiatrovi pro antidepresiva, a jinak už chodím 2 měsíce ke psycholožce 😐 Nemám nikoho komu bych věřil a řekl to tomu člověku. Jediný člověk, kterému věřím je psycholog vázaný lékařským tajemstvím.
Od svých 13 let trpím těžkými depresemi ... Každý měsíc psychiatr i psycholog ... K depresím se ve 14 letech přidala anorexie se kterou sem bojovala rok a půl ... Ve svých 16 letech sem se na štěstí z anorexie vyhrabala a nyní opět bojuji s depresemi které už mám bohužel chronické ... Při čemž mám lepší a horší období ... Nikomu bych to nepřála
Pokud Vás někdo označil za blázna a stydí se za Vás, pak je to blb a nemá cenu mu věnovat energii, které má člověk v této nemoci už tak málo. Natočil jsem tento film právě s cílem, aby lidé, kteří se nikdy s depresí nesetkali, tuto nemoc pochopili. Zkuste mu film pustit, třeba pochopí. Jestli Vás bude mít dál za blázna, pak pryč s ním ze svého života. Zbytečně mrhá Vaší energií. Moc bych si přál, aby můj dokument lidem s touto vážnou a těžkou chorobou pomohl. Snad pomůže i Vám :-)
+Michaela Vážná Paní doktorka Kadlecová je hrozně fajn člověk, určitě Vám pomůže. Je dobře, že jste se na ní obrátila. Těší mě, že Vám pomohl můj dokument, plní se tak můj cíl - pomoci lidem, kteří trpí touto nepříjemnou nemocí. Při natáčení v písecké léčebně jsem se setkal jak s milým a profesionálním personálem, tak s opravdu hodnými lidmi mezi pacienty. Byla to pro mě hodně intenzivní zkušenost. Cítil jsem se tam hrozně dobře. To samé mi říkali i samotní pacienti. Dokonce se mi dostalo takové důvěry, že jsem jeden den mohl vést s pacienty skupinovou terapii. Byl to neskutečně silný zážitek, na který do smrti nezapomenu. Pacienti pak za mnou sami chodili a říkali, že jsem jim hrozně pomohl. Jako poděkování mi vyrobili z korálků anděla, kterého jsem si pověsil doma nad svým pracovním stolem a který mi nosí štěstí. Věřím a moc bych si přál, aby štěstí přinesl i vám (nebo třeba vaším štěstím bylo, že jste objevila můj dokument) a našla jste klid v duši. Protože žádná deprese netrvá věčně! Věřte mi!
+Georgino185 Jo, to jo. Působí mile. :) Ale stejně se trochu bojím.. To věřím, na takové chvilky člověk nikdy nezapomene. Jste prostě úžasný člověk, třeba nejsem jediná, komu jste takhle.. dá se říct zachránil život. I když stejně nejsem moc smířená s tím, že žiju.. tak stejně děkuji, jako jeden z mála mi pomáháte s tím bojovat, i když Vás skoro neznám. Budu doufat, že to co nejdříve přejde.
Deprese je samozřejmě strašná. Proto je dobré nenechávat ji rozběhnout naplno. Dá se jí předcházet, nebo ji vyřešit, i když to vypadá, že příčina je naprosto neznámá. Deprese je vlastně kombinace podvědomých bloků, somatických příznaků a negativních myšlenek (jak zde zaznělo, tak třeba "člověk je úplně zbytečnej"). To všechno řeší hlubinná terapie, která bez léků odstraňue nejrůznější psychosomatické problémy. Nabízím pomoc těm, kdo o ni mají zájem, praxe přes dvacet let. Pavel Kaiser, hlubinná terapie, Olomouc.
Hlubinná terapie - Ing. Pavel Kaiser, MBA Příčina deprese je všem duševně uvědomělým jedincům dobře známá jako iluze individuelní osobnosti - jediné skutečné šílenství světa;) Věda nám namlouvá něco, co veskutečnosti podle evoluce vůbec nejsme, od falešného sebevědomí na bázi ega, po sebeklam živočišného druhu. Od dětství si sami budujeme v mysli naproto zcestné meze, které se posléze projeví touto formou, tudíž nejde o nemoc, ale přirozenou obranu organizmu - naše podvědomí to s námi myslí jenom dobře. To co nabízíte Vy je pouze krátkozraké pseudořešení problematiky i když nepochybuji o vaší šlechetnosti. Smyslem života rozhodně není "užívat si", ale správně ho pochopit:) K čemuž mají podstatně blíže lidé s duchovní průpravou.
tiez ma serie, ked cloveka trpiaceho depresiou ludia oznacuju za leniveho, cudneho, asocialneho... Aspon na chvilu by si to mali skusit prezit. Pribuzni by sa mali aspon snazit nastudovat si wo co go. Nie, nezvladnes, nezabojujes. Nie je to lenivost a ani zla nalada, je to choroba. Potrebuje taky clovek pomoct, ak ma nejakeho muza alebo deti, kamaratku ..
Nemoc-zlomenina nohy/ruky to je trochu....... já jsem myslel že nemoc je např.: Chřipka,bolest hlavy,Atd.... a né tohle mě by jenom zajímalo jak ho to napadlo..?!?! (Sorry/NoLike/lepší než DisLike/NoShare) :0/: (
JEŽÍŠ KRISTUS TĚ MILUJE A CHCE TĚ ZACHRÁNIT TO CO TI ŘÍKÁ TY VĚCI, JSOU DÉMONI, JÁ SÁM TO ZAŽÍVÁM. LHALI MI O MĚ SAMÉM, ALE DÁ SE PROTI NIM BRÁNIT. VĚŘ (Velmi důležité!!!) A ŘEKNI: VE JMÉNU JEŽÍŠE!: DUCHU, KTERÝ MI NALHÁVÁ TY VĚCI O MÉM ŽIVOTĚ, SVAZUJU TĚ, ZMLKNI A PŘESTAŇ PŮSOBIT!! MODLI SE K BOHU, ZAČNI ČÍST BIBLI, VĚŘ JI A TVŮJ ŽIVOT NÁPLNÍ LÁSKA A RADOST. TOHLE MŮŽE BÝT TVOJE POSLEDNÍ PŘÍLEŽITOST. AŤ TI BŮH ŽEHNÁ. e-mail: milan.kosarek01@gmail.com
omlouvám se, že vás tady teďka všechny zklamu ale za depresÍ si může každý sám stejně jako já a stejně jako ty ,všechno v našem životě je pro nás darem trestem nebo testem .A depresi vnímáme jako negativní slovo nemám pravdu ? ..Jen vy řídíte své tělo a svou mysl , pokud se budete ale podřizovat své !nemoci ! a brát prášky a hledat smutné obrázky ,číst smutné knižky a chodit sami na procházky ,,,co z toho asi může vzniknout ? Ještě horší stav .jako když dojdu za nemocným do nemocnice , tak mu nebudu kurva íkat jak je na tom špatně to snad ví,ale budud mu radši říkat jak se těším až pujdeme ven nebo až ho matka zase bude jebat za neuklizený pokojík ,nebo všechno ..HLavní je myslet pozitivně bez toho tady opravdu člověk nemá co dělat, dá se bojovat s terorismem dá se bojovat i s myšlenku dá se bojovat se vším .Bez černé ne by taky nebyla bílá .Zkuste se zmenít néééé pro ostatní ale pro sebe ,pokud člověk přemůže sám sebe otevře se mu jiný svět nové možnosti a nabyde dojmu , že je svět jeho a to je ta správna cesta
...49 lajků - jasně, radši uvěřte tý haldě cizejch žvástů, než ve svůj vlastní život... sakra copak nikdo z vás nepochopil film Matrix??:D Kulturní zavostalost v tom samozřejmě taky hraje zásadní roli, přitom máte celej život na to všechno dohnat.
Jan Durec Jenom si uvědomuju, jak je "realita podle psychologů" nebezpečně hloupá sféra;) Nic jako vyrovnaná osobnost neeXistuje, deprese je naše skutečná, všemspolečná podstata a jedinej způsob jak se s ní srovnat je tenhle fakt přijmout.
Vím, že už je to dlouho, co jsi to psal. trhám si vlasy, když vidím taky ty komentáře duševně slabých žen které mají "deprese" už několik "let"! Je to nesmysl a blábol, hlavně pubertální děcka chtějí být jen cool, jim tenhle stav smutku vyhovuje, oni neví, co je to skutečná deprese. Já jsem byl celý život zesměšňován a byl jsem natolik inteligentní, že mí debilní vrstevníci bez špetky rozumu mnou opovrhovali. Nedokážou se smířit s realitou, nedokážou racionálně uvažovat, jejich názory jsou stavěné na hovadinách. Na tyhle kecy fakt nejsem, ale chci tím říct, že Žiju šťastný život, depresi jsem nikdy neměl, smutek mám jen málo kdy. když chci být šťastný, tak prostě jsem!
Strašně mě sere když někdo člověka trpícího depresí označí jako lenocha
Jj
True
Presne...
nepochopí kdo nezažil
zdenal sigmund Nepochopí to z toho důvodu, protože si myslí, že lidé trpící depresí (i schizofrenií), že si to vymýšlí, což je prokazatelná nepravda, proto bych všem těm posměváčkům, kteří si myslí, že si to člověk vymýšlí přál, aby si to aspoň na tři dny prožili, protože to žádná legrace ani výmysl není. Už Jan Cymický říkal, že deprese bolí víc, jak rakovina a naši psychologové a psychiatři nedělají nic jiného, než, že nasadí antidepresíva, a v ten moment je pro ně nemoc pacienta vyřešena, za nacismu, se takto postižení lidé likvidovaly pomocí eutanázie, dneska se tito lidé ignorují, pro nemocné je pak jediná možnost vyléčení sebevražda. Tak v čem se tento kapitalismus liší od nacismu? Samozřejmě deprese může být způsobena taky špatnými vztahy mezi lidmi, několikáté propuštění z práce, rozchod s dívkou, a nebo mohou mít i zcela bezdůvodnou příčinu.
A co když jsem to ovládnul tak, že se tou "depresí" i "schizofrenií" stal? Žádná osobnost NEJNI a kdo to nechápe, nikdy skutečně nedospěl!;)
WheelCrusher'87 Co to melete za kraviny? Očividně tomu příliš nerozumíte ;) Příště si o tom něco přečtěte :)
Petr Berg
Je to jediná možná pravda, naprosto přirozená evoluce mozku (narozdíl od civilizačního šílenství) a nevykejte mi;)
WheelCrusher'87
Což samozřejmě nechci zlehčovat! Ale jak chcete léčit nemoc příčinou? Věda je tady v koncích kvůli tupě racionálnímu přístupu a klidně tomu říká nemoc, to se musí do budoucna radikálně změnit.
Depresemi trpím už deset let,nepopsatelné stavy úzkosti,únavy,strachu ale i bolesti.Antidepresiva mi pomáhají přežít ale ve vyléčení už nevěřím.
Věřte, nikdy neříkejte nikdy.
Pricina deprese je snizena funkce stitne zlazy ktera je zapricinena nedostatkem jodu a prebytecnym stresem a spatnym stravovani. Sam jsem to peklo zazil a a destol se z toho pomoci naturopatie a zadne ty chemicke sracky mi nepomohly ba naopak.
@Unknown ani ja neverím.
Romi V
ani ja neverím
bacha na antidepresiva. jiz nikdy se jich nezbavite. nikdy.
41 disliků dali lidi bez empatie, kteří nikdy nezažili těžké až extrémně těžké deprese.
Já jsem byla hodně nemocná..... A pořád trošku jsem. Zažila jsem si toho hodně : prášky , léčebny , psychiatr , sebepoškozování , nechození do školy , deprese atd.
Byla jsem v silných depresích a měla chuť zkoncovat se svým životem. Pořád jsem si říkala jak jsem zbytečná , nikam nepatřím , nikdo mě nemá rád ,nikoho nemám atd.
Chodila jsem za školu , byla jen ve svý postely a pořád se utápěla v depresi. Neměla jsem na nic chuť, nic mě nebavilo , nesmála jsem se. Pořád jsem nad tím přemýšlela.
Chodila jsem k psychiatrovi , jenže to mi nepomáhalo ....
Tak jsem jela do Loun .... Do psychiatrické léčebny. Nasadili mi milión prášků. Jenže mamka si mě pak vzala na propustku domů , protože jediný co tam uměli ....bylo dávat prášky.
Byla jsem na tom trošku lépe ale pořád jsem v sobě cítila tu úzkost.....
Psala jsem pořád mamce dopisy jak se chci zabít , že mě už život nebaví atd. Mamka nevěděla co se mnou má dělat a bála se o mě. Tak jsem šla k jiné psycholožce... Nasadili mi další prášky a hlídali mě. Všechno se potom zdálo lepší i já jsem se cítila lépe.... Jenže mě najednou chytla opravdu silná deprese kvůli tomu že jsem se s mamkou pohádala protože nám přišel dopis a ona si myslela že to je kvůli tomu nechodění do školy. Tak mi začala říkat jak mě vemou pryč a že už mě nechce . Spolykala jsem 50 prášku ( nevymýšlím si !! ). Všichni se diví , že ješte žiju ( prej sem se po druhé narodila ). Zůstala jsem týden v nemocnici kde mě hlídali .... Potom mě pustili domů a až do teď už to jsou jen malé deprese .... Prášky už nemám.
Pořád mě hlídají, a já se snažím bojovat ! ....
Musíme být prostě silný ...
Kdo deprese nezažil , nemůže je komentovat a říkat jaká je to blbost.... Protože někteří lidé říkají jak lidi co se poškozují jsou chorý, blbý a tak dále.....ano , možná jsou nemocní ale to neznamená že si znich budete dělat srandu , oni za to nemůžou. Potřebujou správnou pomoc tak jako sem jí potřebovala já. Je mi 14 let.... A zažila jsem si toho už hodně , vím co je to život.
Prosím hlavně mi nenadávejte , řekla jsem vám jen příběh. Který jsem zažila a budu si ho pamatovat dokonce svého života.
Zdravím, jak jste na tom teď prosím? Mám za sebou dlouholeté deprese. Jsem z toho venku, bez antidepresiv. Chcete-li vědět víc, napište prosím - nekvindova@email.cz. Díky, Věra Nekvindová
Podobným peklem si teď procházím i já. Už to dál nesnesu.
Já mám na to jednoduchý lék ... stačí prostě vše začít brát pozitivně - byl jsem na hranici deprese a normalního života, ale řekl jsem si, co to sakra dělám? Je čas začít žít. Od té doby jsem všechno začal brát pozitivně, radovat se ze života a smát se při každé příležitosti , akorát mi to zůstalo a semtam proste chytám fakt silné záchvaty smíchu, ale jinak je vše ok
Stay strong
Život může bit hezké...
Já už jsem zažil stavy, které se dají označit slovem deprese, a vlastně se mi v jakýchsi životních intervalech, ty deprese i opakují. Člověk se v těchto stavech většinou moc dobře necítí, nezřídka k tomu dopomáhá i to, že se neprojevuje jako většina lidí kolem něj. To například znamená, že se spontánně nesměje věcem, kterým se směje většina, ačkoliv si třeba uvědomuje, nebo chápe, proč se druzí smějí, nebo že ho přirozeně nebaví věci, které aspoň na první pohled baví většinu a další. Člověk si prostě připadá v určitém smyslu jiný, možná divný, možná jako blázen. Deprese se pak většinou více prohlubuje ve shodě s tím, když si nejenom že všimne toho, že se nechová, neprožívá jako většina kolem něj, ale když si to začne sám sobě vyčítat, rmoutit se v sobě kvůli tomu, že přirozeně není, nebo v danou chvíli neumí být jako ti okolo něj, vyčítá si svoje odlišování se od ostatních, bere to jako jakési svoje selhání. Deprese aspoň tedy co se týká prožívání opravdu není něco, o co by člověk nějak stál, a když to řeknu jinak, pokud by člověk věděl, že v tom stavu bude permanentně mnoho let, vlastně do konce svého života, tak jsem přesvědčen, že většina lidí by si raději zvolila smrt, než život v depresi. Jak se ale říká, že ve všem "špatném" se dá najít i něco dobré, užitečné, tak to platí i o depresi. To co dobrého, užitečného může deprese člověku do života dát, bude dosti záležet na tom, co všechno si z ní dokáže člověk depresí navštívený vzít, přijmout od ní, naučit se od ní. Někdo, kdo depresi nikdy neprožil, je vlastně z mého pohledu v životě chudším člověkem než ten, kdo jí prožil. Je chudší o všechny ty myšlenky a pocity, chápání různého, které člověk v depresi měl ať už o sobě, svojí rodině, svých přátelích, známých, světě ve kterém žije o Bohu a další. Ten kdo depresi prožil, nebo zrovna prožívá, si může být mnohem lépe vědom toho, o čem všem asi píšu. Ani migréna není příjemná, ani bolest zubů, a mnoho jiných věcí, a kdybych měl mít migrénu bez ustání mnoho let, tak bych určitě chtěl zemřít, ale stejně jsem rád, že jsem i takové věci jako migrény a bolesti zubů v životě prožil, a dost pravděpodobně ještě prožiju, protože mi to přes to všechno, jak nepříjemné to bylo a je, přineslo i něco dobrého, užitečného, rozšířilo mi to mé vlastní vědomí. Pokud někdo prožil depresi, nebo jí třeba nyní prožívá, nemějte k ní jenom negativní postoj, i když třeba byla nebo právě teď je hodně ale hodně moc nepříjemná, ona vás totiž mohla nebo může udělat o dost bohatším, než jak jste byli, než vás ta deprese navštívila. Záleží na přijetí. Lidé co v životě prožili velice těžké období, ať už to mělo různé příčiny často mluví o tom, že po těch obdobích začali vidět některé věci jinak, začali si určitých věcí, které před tím spíše nevnímali, ignorovali, vážit, nebo aspoň více vážit. S depresí to může být něco obdobného. Vážím si toho, že jsem v životě nezažil jenom prosluněné a teplé dny, ale i deště, bouřky, zimy, jsem opravdu rád za to, že si mohu uvědomovat.
Krásně napsané. Souhlasím s Vámi.
super napsáno, je večer a je mi dobře, ráno vím že bude opět peklo. Teď depresi vidím z jiného pohledu, říkám si jak budu zítra bojovat, ale každé ráno je stejné peklo. Zítra vstávám 4:45 naštěstí jedu autem přes celou republiku kde pracuji. Kupodivu mi ráno nevadí řídit i když se tvářím jako na pohřbu a je do breku, ruce se klepou, ale naštěstí jen vevnitř, zřejmě ty nervy, špatně se dýchá, občas se musím nadechnout ze všech sil a zadržet dech, to trošku pomáhá, ale jen na chvilku. Řízení je kupodivu jediná činnost, která mi při depresi nevadí. Přemýšlení, hýbání se, dělání čehokoli je obrovské vypětí. Bral jsem Asentru asi 4 roky, ale jeden velký vedlejší účinek se nedal skousnout, proto mám týden a půl Waldoxan, zatím nálady horší, ale to bývá při začátku léčby, vydržet a snad bude líp. Pokud někdo má zkušenosti s Waldoxanem prosím o napsání, dík.
Waldoxan beru měsíc ale nepomáhá. Zkouším proto ráno ještě asentru, ta pomůže na deprese ale zase zruší orgasmus. Budu zase eunuch ale aspon bez deprese. Už se to fakt zase nedalo. 2 roky jsem asentru bral pak vysazeni na dva měsíce a propad na dno. Snad budu za měsíc ok.
Prožil jsem hluboké deprese, navíc v pokročilém věku a doprovázené dalšími vážnými nemocemi jako je rakovina, těžké poškození srdce a podobně. A i když toužíte po životě a chcete bojovat, tak věřte, že bez víry, lásky a pochopení to jde jen velmi těžce. Antidepresiva sice pomohou zmírnit to obrovské utrpení, ale bez laskavého přístupu a velké míry empatie za strany lékařů, přátel ale hlavně rodiny, je to boj velice těžký, mnohdy snad i nekonečný. Pak je vítězem i úlevou zbytečná smrt. Velice si vážím těch, kteří přestanou být zahleděni do sebe a začnou vidět ty, kteří trpí a snaží se jim POROZUMĚT !!! Jsme obdařeni láskou, tak ji používejme ve prospěch těch, kterým se ji nedostává. Nejenom slovem, ale především skutkem posilujme potřebné. Vždyť nejvíce štěstí je v dávání. Velice bych chtěl poděkovat za takový přístup psychiatrovi MUDr. Borovanskému, MUDr. Kadlecové celému jejímu týmu včetně Dr. Cuhry. Film Jiřího Hniličky, kterého jsem měl možnost poznat, má velkou vypovídací hodnotu a doporučil bych, aby si tento film a jemu podobné nejen prohlédli, ale hlavně aby se nad ním zamysleli, ti nejbližší nemocného depresí.
Depresivní člověk odmítající přijmout a převzít zodpovědnost za svůj život je malé dítě zakleté ve skořápce dospělého těla. Dítě toužící po bezpodmínečně lásce a přijetí, kterého se mu z jeho úhlu pohledu nedostalo. Často v mnoha ohledech výjimečné dítě. Citlivé a inteligentní, jehož názory, zájmy a hodnoty "jenom" nebyly v souladu s názory a hodnotami jeho nejbližšího okolí. Jehož někdy ne úplně standardní reakce (stažení se do sebe, výraz smutku a zklamání, či výbuch zlosti z bezmoci a frustrace) na zranění z nepochopení, nepřijetí a nezájmu nebyly z úhlu pohledu rodičů či ostatních zúčastněných oprávněně a přiměřené, protože rodiče vůbec netušili, která bije. Neměli ponětí, co se v jejich dítěti děje a neměli čas, chuť a možná ani schopnost to zjišťovat. Takže to prostě nechali být a označili své dítě za divné a jiné - NEVYHOVUJÍCÍ. To dítě také netušilo, co se děje. Nedokázalo za svou jinakosti objevit svůj dar. Nedokázalo vyjádřit své pocity a potřeby způsobem, který by druzí pochopili, protože ho to nikdo neučil. Nikdo ho nenaučil vyznat se ve svých pocitech. Rozpoznat svoje přednosti a konstruktivně je využít. Protože na to zkrátka nikdo kolem neměl čas a nebo to sám neuměl a neměl potřebu tak činit.
přál bych si , aby to ty , co si myslí že je to jenom blbá nálada atd...aby to zažili taky!! trpím depresí už rok a je to fakt horší než smrt..!!!
souhlas!
Já trpím depresí už celkem 8 let
Ben Torpedo taky bych si to prala už fakt nemůžu je to fakt strašný když se mi smějí
Ben Torpedo tak jasně když trpíš depresí tak máš čas koukat na CZcams ????
Ben Torpedo nj
Podľa mňa je to perfektné video, aj čo sa týka popísania tých príznakov, ktoré človek prežíva a má. Človek má potom pocit a cíti sa na chvíľu lepšie, že nie som v tom sám a nie som jediný, čo niečo také prežíva. Škoda, že voči ľuďom s psychickými problémami je ešte stále toľko predsudkov a niektorí to ešte stále nevedia pochopiť alebo sa ani nepokúsia aspoň súcitiť, prejaviť empatiu, podporu. Poznám sám tieto stavy a viem, aké to je, keď človek pociťuje tú obrovskú prázdnotu, že ho už ani nepoteší prechádzka niekde v prírode, kde chodil rád a vedel tam načerpať dobrú energiu alebo lepšie myšlienky. Ako by sa strácal celý zmysel života a nemáte chuť ani pracovať do budúcnosti na sebe. Aj vzťahy s ľuďmi vám prídu aké si iné, nemáte chuť sa ani stretávať s niekým, koho máte radi a pri kom vám je za normálnych okolností dobre, ste proste neskutočne otrávení a všetko vás rozčuľuje, úplne každá maličkosť a ani neviete, či kontaktovať svojich známych alebo nie, lebo máte pocit, že vám nepomôžu a nepochopia vás. Nemáte chuť byť ani v byte, ale ani niekde ísť medzi ľudí, proste človeku nie je nikde dobre. Stále rovnaká nálada, nechuť aspoň niečo začať, silná frustrácia zo všetkého, ste niekde medzi ľuďmi a ani nevnímate, že tam ste, ako keby ste robili všetko automaticky a pritom ani nevnímate tie pocity ľudí, ako reagujú, robíte to tak nejako strojovo a bez emócii, nejakého zážitku. Je to také zastreté myslenie, silná únava, človek je niekedy rád, keď spraví základnú hygienu a prežije deň relatívne bez toho, aby mu bolo až tak veľmi zle. U mňa je to osobne taká obrovská prázdnota a pocit, že nič tú prázdnotu nezlepší a nezaplní. Bohužiaľ sa to niekedy objavuje, keď je človek už najviac rozbehnutý a objaví sa to v tom najmenej vhodnom okamihu. A keď sa z toho dostanete, ste vďačný, že môžete cítiť pokoj a konečne sa začať tešiť z maličkostí. V tom momente neriešite hlúposti a ani zbytočnosti, ale je vám dobre, aj keď nič zmysluplné aktuálne nerobíte. Ja by som rád motivoval každého, aby sa nevzdával a pracoval na tom, aby sa z toho postupne dostal, viem, že sa to dá, aj keď to vyzerá nemožne v tom momente, ale je cesta z toho von. A hlavne dodržujte liečbu a nemanipulujte nik s liekmi bez vedomia lekára, lebo vám to spôsobí viacej utrpenia ako dobra. Myslite na to, že je vám len prechodne nanič a že to všetko pominie a bude vám dobre.
Lidi ve středočeském kraji trpí daleko více depresemi ,lidi tam žijí maličko jiný život.Málo přátěl a žijí v negativní energii,pomluvy a konflikty v práci atd ..
Strašně mě bolí, jak lidé označují nějakou psychickou nepohodu za depresi. Hrozně často to slýchám a není to nic příjemného, když z vlastních zkušeností vím, že se nejedná jen o nějakou špatnou náladu, nebo o to že je daný člověk na dně. Být na dně je přirozená věc (neříkám, že se to nemusí řešit), čas od času jsme na dně všichni, ale být na dně několik měsíců až let v kuse, je skutečná deprese! Sice je to jen jeden příznak z mnoha, ale pokud je člověk opravdu nemocný, tak tenhle příznak nezmizí jen tak, jako u zdravého člověka. Bude ho pronásledovat všude. Ve škole, v práci, na oslavách, doma a ty zbylé příznaky taktéž.
Dochází zde k trvalé změně osobnosti.
Například to co člověka dřív bavilo, ho už vůbec nebaví a přijde mu to, jako zbytečná námaha a ztráta času. Energie se výrazně snižuje a to bez ohledu na to, jak dlouho ten člověk spal. Takže je totálně vyčerpaný, jak psychicky, tak fyzicky. Cítí se pořád zbytečný, sám, nepochopený a začne se uzavírat a třeba i izolovat od okolí. Zkrátka si vytvoří svou 'komfortní' zónu. Začne míň jíst (v mém případě nadměrné přejídání). Bude mít problémy se spánkem a celý život bude jednou velkou povinností. Žít bude povinnost...
Tyhle příznaky neodezní, když vyhrajete sázku, koupíte si auto, dostanete to co chcete. Neodezní za několik týdnů. Budou trvat v lepším případě měsíce, v horším roky.
Takže.. tohle je skutečná deprese.
Ale to stejně snad pochopí jen ti, kteří si tím prošli, nebo ještě prochází...
MOC HEZKÉ. V DOKUMENTU JE ZACHYCENÁ PODSTATA PRAVÉ DEPRESE. DOPORUČUJI VŠEM LIDEM,KTEŘÍ MAJÍ PROBLÉMY S VYJÁDŘENÍ SVÝCH POCITŮ DEPRESIVNÍCH STAVŮ. POUŽIJTE TENTO DOKUMENT K VYJÁDŘENÍ VAŠICH POCITŮ A K POCHOPENÍ, CO SE VLASTNĚ KOLEM VÁS DOOPRAVDY DĚJE. SHLÉDNOU BY TO MĚL I KAŽDÝ ČLOVĚK, KTERÝ NEROZUMÍ VAŠEMU ONEMOCNĚNÍ... MOC DĚKUJI ZA TENTO DOKUMENT!!!
Myslím že třeba takové zvířátko by pomohlo.Třeba kočičky dokážou divy když zavrní a mazlí se.
Nikdy jsem depresi jako takovou neměl ale zvířata fakt pomáhají od hodně věcí
Tonda bubeník terapie se zvíraty pomáhá. Mám morčatko na terapii a neskutečně to pomáhá...
Lidi ja nechci vypadat že žebrám o pozornost ale potřebuji to říct taky. Poslední dobou se cítim prázdně, pomalu mě přestavá bavit kreslení a animovaní, v minulosti jsem se i řezal a často se cítim že nežiju jen existuji.
Zdravím, jmenuji se Filip a je mi 17 let. Už druhým rokem nejspíše trpím depresí. Dle toho co slyším ve videu, že deprese nejsou jen psychická bolest, ale i fyzická - už od 7 třídy mám strašné problémy se vstáváním. Nejhorší pro mě je, vstát do nového dne, místo toho, abych se těšil, že se naučím něco nového na praxích (studuji tesařinu a jsem ve druháku) tak vždy, když dostanu práci, něco nezvládnu. Jsem v kolektivu extrovertů, co jim ty praxe i teorie jdou, nebojí se komunikovat ba naopak jsou až moc živí, troufám si říct, že zažívám šikanu, někdo určitě zná to, když za vámi někdo přijde a ze srandy vás bouchne po zádech. Od nejlepšího kamaráda to chápu, ale když to je nepřetržitě, mlácení do kolena, nohou, rukou. Vždy řeknou, že se mě chtějí snažit naučit chránit, ale oni neznají ten pocit, jak se cítím, já se nechci rvát, obrana je mi k ničemu - jsem extrémní introvert, mluvit více jak s třemi lidmi co mi nesednou mě vysiluje jak psychicky tak i fyzicky, většinou pokud někam nemusím, tak zůstávám doma v teple, dost mi od reality pomáhají videohry, dám příklad: World of Warcraft, ano jsem na tom závislý, ale nikdo nemůže říct, že mi to škodí. Je to pro mě odreagování. Posledních pár měsíců mám myšlenky o tom, jak mě můj život nebaví, nemyslím na sebevraždu, myslím na mou noční můru - práce. Ano, já nedokážu ráno vstát bez problému, představa že půjdou za pár let do práce a budu muset vstávat brzo ráno až do večera je pro mě děsivá. Věty typu "každý se přesto musel přenést, musíš si zvyknout" mi nepomohou. Abych se vrátil ke svému problému, vždy když vstanu nad 10:00 am, (omluvte mě za anglické výrazy, jsem na to už tak zvyklý) tak žádné střevní potíže nemám, v 7 třídě až do dnes většinou do vyučování přijdu později, protože mi není ráno dobře, netěším se do dalšího dne, je to pro mě noční můra. Každý mi říká, že "ty jsi z města a školu máš kousek, my musíme ráno vstávat abychom stihly autobus", jenže oni neznají mé pocity. Až teď jsem si uvědomil, že trpím depresí, proto vyhledám pomoc a pokusím se postupně léčit, ti co depresi nikdy nezažili, to nepochopí. Nepochopí, že jsem introvert, co trpí tolika věcmi. Já bych to ani neměnil, jsem rád, že jsem introvert, ale určitě mě chápete.
Já deprese schovávám smíchem, dobrým příkladem je nový Joker v kinech, to je to samé co já. Mezi lidmi se chovám jako extrovert, ale je to štít, přijdu domů a jsem rád, že jsem zase doma v teple, jsem rád, že zase vidím svou milovanou rodinu.
Hezky video dekuji
super video, doporučím ho každému, kdo mi nevěří, že deprese je hnus a nedá se s ní bez tablet bojovat.
Já chcu fakt umřít , už to nedavam
Last Humana with the Brain. Žiješ ?
Taková drobná rada všem, kteří zde píší, že mají problémy se zbavit depresí i s práškama. Mě ze všeho nejvíce pomohla psychoterapeutka, paní Tereza Adámková (které tímto velice děkuji), se kterou jsem se naučila zvládat svoje obavy, popisovat svoje city, najít v sobě kladné věci a celkově vnímat svět kolem sebe optimisticky. Najděte si také někoho takového.
Přesně. Já jsem od 19ti let na antidepresivech, a když občas zkratuju a mám pocity ukřivděnosti..., nikomu na mě nezáleží, všichni mě ignorují, atd..., tak jsem za toho špatného, jako kdybych to dělal pro zábavu, abych si užil, že se můžu do někoho navážet. Takto ke mně přistupuje mnoho zdravých, kteří to nezažili, čest výjimkám! Ale já jim rozumím, ono se nedá vlézt do kůže někoho jiného, ale chtělo by to víc osvěty hlavně pro mladé, kteří si často myslí, že deprese je, jako když má zdravý člověk občas "depku"... :-(
Deprese je děsná😔zlatej covid
Zažival sem to, máte pocit že všichni kolem vás nemaji pro vas pomoc. A vy se citite sami vtom vším. Ale nejste sami otevřete svoje srdce bohu pánu ježisi kristu on je u vašeho srdce a je připraven vejit když naneho zavolate. On za vás na křizi nesl vase hrichy viny a nemoce slabosti! Vzal to na sebe aby ti dal uzdraveni a spravedlnost vněm kterou kazdy musi mit pred bohem nebo poni touzi kazdy znat boha touzi kazdy ale malo kdo ho prijma a vi kteri trpite temi to depresemi verte ze jezis je vasim lèkařem kterym cas uzdravy vemte bibli čtete novy zakon. A verte vněm ve zdravy ze vas uzdravy a stane tak tvoje vira vnem te zachrani a spasi ;)
Na základě svého vlastního příběhu života si myslím, že je hloupost, že člověku pomůže z deprese "kouzelný prášek" naplněný svinstvem..... tyhle věci za sebou mám. v první řadě musí člověk sám chtít s tím něco dělat a nespoléhat jen na to, že to vyřeší jen ten prášek , doktor či psycholog .... mám 3 dg. a na nohy mě rozhodně léky nepostavili.
Samozřejmě že lék sám to nevyřeší, ale já kdybych nezačal brát Asentru, tak tady už nejsem. Asentra mi napravila působení chemie v mozku a když jsem začal normálně uvažovat snažil jsem se napravit i věci díky kterým jsem se do deprese dostal. Bohužel se to nepodařilo. Takže se stále léčím léky a musím se sebou něco začít dělat, což je to nejtěžší. Ale léky jako základ vybabrání z deprese být musí, mozek neprodukuje díky nemoci serotonin a další chemické látky a tělo se z toho nedostane. Přirovnal bych to k té omílané zlomenině. člověk dělá kraviny a zlomí si nohu, ta musí být v dlaze nějaký měsíc a pak když se mu uzdraví se musí chovat tak aby se nezlomila zase. Tak to vidím já, pacoš asi 5 let na Asentře s dvěma ročníma přestávkama.
To je jasné, ale prášky taky pomáhají. :) Jak už je tady řečeno od xmarti21, kdybych nezačala brát prášky , tak tady už nejsem.
Mám depresi když často brečím,bolí mě hlava,vždy si připadám že nic nedokážu (pesimista taková jsem dřív nebyla) mám špatné vztahy v rodině a jsem kvůli tomu rok jiná. Úzká,smutná,bolestivá holka. Mám depresi? Nedokážu si to říct jestli mám nebo ne
nici to cloveka som prace neschopny celetelo kostra boli strastne bolesti 20 hodin denne
Mívám pocity méně cennosti,že nic neumím, nic nezvládám. Občas jsi říkám, že by bylo možná lepší kdybych nežil.
Znám to
ja nemam az take moc silne deprese ale mal som aj dost silne ja vzdy meditujem citam knihy pijem zeleny caj a vela oddychujem myslite ze volba psychiatra je spravna ?
Né správná ale nejlepší.
Já trpím hroznými depresi ale když jsem 1x byla u psychologa a pomohlo mi to ikdyž jen na půl roku ale pomohlo mi to. Ale vrátilo se mi to a už jsem stála na okraji okna :(
Něco podobného jsem zažila, ale deprese jsem neměla. Mně je nejlíp, když jsem sama v posteli v pokoji a poslouchám hudbu.
Mam to stejne
Ach joo..je premozitelna?
A ludia radi kopu do slabych clankov co je dost smutne..
co znamena,kdyz uz mas kvuli depresi fyzicke bolesti,jako k cemu to pak muze privest? ja jsem zacala mit uz furt,napr: bolesti zaludku,hlavy,zad,a buseni srdce..
Eva Ashumova Mě bolí třeba často hlava, skoro nespím, nejím.. Za měsíc jdu k psychiatrovi pro antidepresiva, a jinak už chodím 2 měsíce ke psycholožce 😐 Nemám nikoho komu bych věřil a řekl to tomu člověku. Jediný člověk, kterému věřím je psycholog vázaný lékařským tajemstvím.
Eva Ashumova asi mas depresiu
Od svých 13 let trpím těžkými depresemi ... Každý měsíc psychiatr i psycholog ... K depresím se ve 14 letech přidala anorexie se kterou sem bojovala rok a půl ... Ve svých 16 letech sem se na štěstí z anorexie vyhrabala a nyní opět bojuji s depresemi které už mám bohužel chronické ... Při čemž mám lepší a horší období ... Nikomu bych to nepřála
Depresí trpím, cítím se hrozně. Bohužel i přes mé úsilí, co jsem to někomu řekla, tak mě označil za blázna a teď se za mě stydí. Nevím, co dál dělat..
Pokud Vás někdo označil za blázna a stydí se za Vás, pak je to blb a nemá cenu mu věnovat energii, které má člověk v této nemoci už tak málo. Natočil jsem tento film právě s cílem, aby lidé, kteří se nikdy s depresí nesetkali, tuto nemoc pochopili. Zkuste mu film pustit, třeba pochopí. Jestli Vás bude mít dál za blázna, pak pryč s ním ze svého života. Zbytečně mrhá Vaší energií. Moc bych si přál, aby můj dokument lidem s touto vážnou a těžkou chorobou pomohl. Snad pomůže i Vám :-)
+Georgino185 Díky tomutu filmu jsem ten den ani nespáchala sebevraždu. Domluvila jsem si s paní Kadlecovou schůzku, tak snad. :/
+Michaela Vážná Paní doktorka Kadlecová je hrozně fajn člověk, určitě Vám pomůže. Je dobře, že jste se na ní obrátila. Těší mě, že Vám pomohl můj dokument, plní se tak můj cíl - pomoci lidem, kteří trpí touto nepříjemnou nemocí. Při natáčení v písecké léčebně jsem se setkal jak s milým a profesionálním personálem, tak s opravdu hodnými lidmi mezi pacienty. Byla to pro mě hodně intenzivní zkušenost. Cítil jsem se tam hrozně dobře. To samé mi říkali i samotní pacienti. Dokonce se mi dostalo takové důvěry, že jsem jeden den mohl vést s pacienty skupinovou terapii. Byl to neskutečně silný zážitek, na který do smrti nezapomenu. Pacienti pak za mnou sami chodili a říkali, že jsem jim hrozně pomohl. Jako poděkování mi vyrobili z korálků anděla, kterého jsem si pověsil doma nad svým pracovním stolem a který mi nosí štěstí. Věřím a moc bych si přál, aby štěstí přinesl i vám (nebo třeba vaším štěstím bylo, že jste objevila můj dokument) a našla jste klid v duši. Protože žádná deprese netrvá věčně! Věřte mi!
+Georgino185 Jo, to jo. Působí mile. :) Ale stejně se trochu bojím..
To věřím, na takové chvilky člověk nikdy nezapomene. Jste prostě úžasný člověk, třeba nejsem jediná, komu jste takhle.. dá se říct zachránil život. I když stejně nejsem moc smířená s tím, že žiju.. tak stejně děkuji, jako jeden z mála mi pomáháte s tím bojovat, i když Vás skoro neznám. Budu doufat, že to co nejdříve přejde.
tak pojď na rande :-)
Deprese je samozřejmě strašná. Proto je dobré nenechávat ji rozběhnout naplno. Dá se jí předcházet, nebo ji vyřešit, i když to vypadá, že příčina je naprosto neznámá. Deprese je vlastně kombinace podvědomých bloků, somatických příznaků a negativních myšlenek (jak zde zaznělo, tak třeba "člověk je úplně zbytečnej"). To všechno řeší hlubinná terapie, která bez léků odstraňue nejrůznější psychosomatické problémy. Nabízím pomoc těm, kdo o ni mají zájem, praxe přes dvacet let. Pavel Kaiser, hlubinná terapie, Olomouc.
Hlubinná terapie - Ing. Pavel Kaiser, MBA Příčina deprese je všem duševně uvědomělým jedincům dobře známá jako iluze individuelní osobnosti - jediné skutečné šílenství světa;) Věda nám namlouvá něco, co veskutečnosti podle evoluce vůbec nejsme, od falešného sebevědomí na bázi ega, po sebeklam živočišného druhu. Od dětství si sami budujeme v mysli naproto zcestné meze, které se posléze projeví touto formou, tudíž nejde o nemoc, ale přirozenou obranu organizmu - naše podvědomí to s námi myslí jenom dobře. To co nabízíte Vy je pouze krátkozraké pseudořešení problematiky i když nepochybuji o vaší šlechetnosti. Smyslem života rozhodně není "užívat si", ale správně ho pochopit:) K čemuž mají podstatně blíže lidé s duchovní průpravou.
Já podle mě jim až moc, pořád musím mít něco k snědku
Maty já nejsem tlustá, právě naopak jsem podvyživená vazim 49 kg
Kateřina Běčáková a proto pořád zeres :D
+10:24 pozdlzne popri ceste, ne pres ulici ...
JA MAM DEPRESI POKUSIL JSEM SE ZASEBEVRAZDIT. PODRIZL JSEM SI ZILY, ZAPALIL SI ŠPEKA A CEKAL JSEM :)
+ブラックウルフ投石アッシュケチャップ Nikdy si nepřej, aby tě tahle nemoc postihla. Potom bys totiž mlátil hlavou do zdi kvůli tomu, jak blbé vtipy si o tom dělal
Voním, jsem štíhlej a pěknej. A moje rodina vydělává narozdíl od tebe, tak dál žer suchej chleba, a drž klapačku broučku.
+Veronika Bělocká nebudu se ti omlouvat za to že můžu žrát co chci a zůstanu štíhlej, ty bečko sádla.
@@junkiesgummies ty ale, blb.
Někdy i týdny? Já bych spíš řekla, že někdy i roky. Před rokem mi rodiče řekli něco, co je mým zdrojem téhle nemoci, a od té doby to jen přiživují.
Co ti řekli ?
*KAČENKA* Že půjdu do děcáku, protože na mě nemají nervy.
Ale zůstala jsi doma ne ?
*KAČENKA* Ano, ale to, že by se mě jen tak zbavili, pokud bych jim nevyhovovala, mělo docela silný dopad.
A už jsi v pohodě ?
nemoc jako zlomenina, nebo vypíchnuté oko? vážně?
.. Deprese je važně hrozná.. udělala jsem na ni taky video. A ještě hrozný je když tu depresi máte.
Míša Líšková idem pozrieť.
ide to vyriesit je liek !! ;) povol bunky daj si caj zeleny nekomu pomaha aj kava to jo :D peace :D
malem jsem sahla na zivot kvuli ty mrze..
Antidepresiva su návykové
Jak které
@@oyasumi.stritico, lexaurin, oxazepan
Deprese neni nemoc, ale stav.
me rika muj syn, ze jsem na nej hnusna a nemam ho rada
Odvaha podrezať si žily.
tiez ma serie, ked cloveka trpiaceho depresiou ludia oznacuju za leniveho, cudneho, asocialneho... Aspon na chvilu by si to mali skusit prezit. Pribuzni by sa mali aspon snazit nastudovat si wo co go.
Nie, nezvladnes, nezabojujes. Nie je to lenivost a ani zla nalada, je to choroba. Potrebuje
taky clovek pomoct, ak ma nejakeho muza alebo deti, kamaratku ..
az na to ze ty leky opravdu v tezke depresi stejne nepomahaji
Kiez by to ti "zdravi"pochopili a prestali ich odsudzovat...moze prist v akomkolvek veku...mania, ...
Přesně 🥺
léčitel ji umí vyléčit, kdybyste měl někdo zájem, předám kontakt
Mužu poprosit kontakt,,,
Nemoc-zlomenina nohy/ruky to je trochu....... já jsem myslel že nemoc je např.: Chřipka,bolest hlavy,Atd.... a né tohle mě by jenom zajímalo jak ho to napadlo..?!?!
(Sorry/NoLike/lepší než DisLike/NoShare) :0/: (
Chci umřít lol
JEŽÍŠ KRISTUS TĚ MILUJE A CHCE TĚ ZACHRÁNIT
TO CO TI ŘÍKÁ TY VĚCI, JSOU DÉMONI, JÁ SÁM TO ZAŽÍVÁM.
LHALI MI O MĚ SAMÉM, ALE DÁ SE PROTI NIM BRÁNIT.
VĚŘ (Velmi důležité!!!)
A ŘEKNI: VE JMÉNU JEŽÍŠE!: DUCHU, KTERÝ MI NALHÁVÁ TY VĚCI O MÉM ŽIVOTĚ, SVAZUJU TĚ, ZMLKNI A PŘESTAŇ PŮSOBIT!!
MODLI SE K BOHU, ZAČNI ČÍST BIBLI, VĚŘ JI A TVŮJ ŽIVOT NÁPLNÍ LÁSKA A RADOST. TOHLE MŮŽE BÝT TVOJE POSLEDNÍ PŘÍLEŽITOST. AŤ TI BŮH ŽEHNÁ.
e-mail: milan.kosarek01@gmail.com
Proc tak vazne vy simulanti, trocha radosti do toho umirani !!!
Karma ta zozere za ziva ak este zijes
omlouvám se, že vás tady teďka všechny zklamu ale za depresÍ si může každý sám stejně jako já a stejně jako ty ,všechno v našem životě je pro nás darem trestem nebo testem .A depresi vnímáme jako negativní slovo nemám pravdu ? ..Jen vy řídíte své tělo a svou mysl , pokud se budete ale podřizovat své !nemoci ! a brát prášky a hledat smutné obrázky ,číst smutné knižky a chodit sami na procházky ,,,co z toho asi může vzniknout ? Ještě horší stav .jako když dojdu za nemocným do nemocnice , tak mu nebudu kurva íkat jak je na tom špatně to snad ví,ale budud mu radši říkat jak se těším až pujdeme ven nebo až ho matka zase bude jebat za neuklizený pokojík ,nebo všechno ..HLavní je myslet pozitivně bez toho tady opravdu člověk nemá co dělat, dá se bojovat s terorismem dá se bojovat i s myšlenku dá se bojovat se vším .Bez černé ne by taky nebyla bílá .Zkuste se zmenít néééé pro ostatní ale pro sebe ,pokud člověk přemůže sám sebe otevře se mu jiný svět nové možnosti a nabyde dojmu , že je svět jeho a to je ta správna cesta
Lenochove do prace !!!
...49 lajků - jasně, radši uvěřte tý haldě cizejch žvástů, než ve svůj vlastní život... sakra copak nikdo z vás nepochopil film Matrix??:D Kulturní zavostalost v tom samozřejmě taky hraje zásadní roli, přitom máte celej život na to všechno dohnat.
WheelCrusher'87
co tu jebeš? žiješ ve fantazii?
Jan Durec Jenom si uvědomuju, jak je "realita podle psychologů" nebezpečně hloupá sféra;) Nic jako vyrovnaná osobnost neeXistuje, deprese je naše skutečná, všemspolečná podstata a jedinej způsob jak se s ní srovnat je tenhle fakt přijmout.
Vím, že už je to dlouho, co jsi to psal. trhám si vlasy, když vidím taky ty komentáře duševně slabých žen které mají "deprese" už několik "let"! Je to nesmysl a blábol, hlavně pubertální děcka chtějí být jen cool, jim tenhle stav smutku vyhovuje, oni neví, co je to skutečná deprese. Já jsem byl celý život zesměšňován a byl jsem natolik inteligentní, že mí debilní vrstevníci bez špetky rozumu mnou opovrhovali. Nedokážou se smířit s realitou, nedokážou racionálně uvažovat, jejich názory jsou stavěné na hovadinách. Na tyhle kecy fakt nejsem, ale chci tím říct, že Žiju šťastný život, depresi jsem nikdy neměl, smutek mám jen málo kdy. když chci být šťastný, tak prostě jsem!
Vstavejte vy lenochi !!!