Milá Lucie, opět skvělé! Znovu po 7 letech čtu Vaši knihu Učebnice Sebelásky a k této kapitole vnitřního dítěte se opakovaně vracím! Potvrzeno v praxi! Děkuji za práci, kterou děláte! Sleduji Vás už 10let a jste nejlepší! S úctou Petra
Tak tohle je přímo moje téma. Nesnáším konflikty,vždy mám takový ten pocit,že hned musí následovat trest za to,že se vyjádřím a někdy mě to tak paralyzuje,že se tomu raději vyhnu,ikdyž mě to štve. Zrovna naposled teď v práci jsem byla už mým CNS nucena se vymezit jedné kolegyni po týdnech poslouchání jejích keců a nejen na mě. A to už je ale obvykle blízko k tomu,abych šla do útoku i fyzicky. Což mi taky vadí,ale je to teď tak. Proto jsem to šla řešit k nadřízené ale tam se mi taky dostalo tak trochu výsměchu,což mi taky moc nepřidalo,ale spíše mi to jen potvrdilo můj názor na fungování jejich skupinky tam. Ve finále jsem stejně já ta,která půjde pryč,pokud se to nevyřeí což ve mně vyvolalo pocit nespravedlnosti,ale respektuju to a pryč jdu dobrovolně,neboť z její strany není absoluně žádná snaha mít dobrý,alespoň pracovní,vztah a už jsem se naučila odcházet od lidí a situací,kde se necítím dobře a vítaná ať to má následky jakékoli,přes to vlak nejede. A přesně vím,odkud toto podivné chování mám. Protože to poslouchám celý život od matky do dnes,tedy i v mých za pár dní 31 letech,že musím tohle a tamto,nemůžu tohle a tamto,hlavně se podřizovat tomu,co říkají druzí,nezáleží na tom co chceš ty,nemuzes mát všechno,nemuzes se chovat jak chceš,cítíš to špatně,nemůže tě mít nikdo rád,seš divná/jiný,vymykáš se společenským standardům,moc utrácíš,nic si nedokázala ani nedokážeš,neměla bys mít děti(tuto větu podotýkám si ještě obhajovala s tím,že co jinýho asi měla dělat,když jsem nesplnila její očekávání o rozhodnutí zda si dítě nechat nebo ne v mé nepříjemné životní situaci)..a spoustu dalších keců. Toto dokáže toxický rodič,který se nakonec ještě diví,že se jeho dítě s ním nechce už dál stýkat a že nemají dobrý vztah. Říkala jsem jí to xkrát a vždy reagovala jako by to slyšela poprvé. Takže tímto bych chtěla vyzvat všechny,kdo uctívají rodiče za každou cenu,nedělejte to. Proto je tolik lidí na práškách a mají psychické problémy. Já si odmítám nechat vsugerovat,že jsem špatná dcera/žena jen proto,že si nenechám ubližovat vlastní matkou. A ano,je mi to upřímně jedno,je to možná drsné,ale je to tak. Je to výsledek jejího celoživotního a systematického ponižování mé osoby. Co zaseješ,to sklidíš. Hezký den 🙂
A když někdo překračuje moje hranice a chová se ke mně hrozně a nepřijatelnĕ tak mu je to úplně jedno že mi ublíží, takže to neberu špatně když se vyhradim.
Milá Lucie, opět skvělé! Znovu po 7 letech čtu Vaši knihu Učebnice Sebelásky a k této kapitole vnitřního dítěte se opakovaně vracím! Potvrzeno v praxi! Děkuji za práci, kterou děláte! Sleduji Vás už 10let a jste nejlepší! S úctou Petra
Tak tohle je přímo moje téma. Nesnáším konflikty,vždy mám takový ten pocit,že hned musí následovat trest za to,že se vyjádřím a někdy mě to tak paralyzuje,že se tomu raději vyhnu,ikdyž mě to štve. Zrovna naposled teď v práci jsem byla už mým CNS nucena se vymezit jedné kolegyni po týdnech poslouchání jejích keců a nejen na mě. A to už je ale obvykle blízko k tomu,abych šla do útoku i fyzicky. Což mi taky vadí,ale je to teď tak. Proto jsem to šla řešit k nadřízené ale tam se mi taky dostalo tak trochu výsměchu,což mi taky moc nepřidalo,ale spíše mi to jen potvrdilo můj názor na fungování jejich skupinky tam. Ve finále jsem stejně já ta,která půjde pryč,pokud se to nevyřeí což ve mně vyvolalo pocit nespravedlnosti,ale respektuju to a pryč jdu dobrovolně,neboť z její strany není absoluně žádná snaha mít dobrý,alespoň pracovní,vztah a už jsem se naučila odcházet od lidí a situací,kde se necítím dobře a vítaná ať to má následky jakékoli,přes to vlak nejede.
A přesně vím,odkud toto podivné chování mám. Protože to poslouchám celý život od matky do dnes,tedy i v mých za pár dní 31 letech,že musím tohle a tamto,nemůžu tohle a tamto,hlavně se podřizovat tomu,co říkají druzí,nezáleží na tom co chceš ty,nemuzes mát všechno,nemuzes se chovat jak chceš,cítíš to špatně,nemůže tě mít nikdo rád,seš divná/jiný,vymykáš se společenským standardům,moc utrácíš,nic si nedokázala ani nedokážeš,neměla bys mít děti(tuto větu podotýkám si ještě obhajovala s tím,že co jinýho asi měla dělat,když jsem nesplnila její očekávání o rozhodnutí zda si dítě nechat nebo ne v mé nepříjemné životní situaci)..a spoustu dalších keců. Toto dokáže toxický rodič,který se nakonec ještě diví,že se jeho dítě s ním nechce už dál stýkat a že nemají dobrý vztah. Říkala jsem jí to xkrát a vždy reagovala jako by to slyšela poprvé. Takže tímto bych chtěla vyzvat všechny,kdo uctívají rodiče za každou cenu,nedělejte to. Proto je tolik lidí na práškách a mají psychické problémy. Já si odmítám nechat vsugerovat,že jsem špatná dcera/žena jen proto,že si nenechám ubližovat vlastní matkou. A ano,je mi to upřímně jedno,je to možná drsné,ale je to tak. Je to výsledek jejího celoživotního a systematického ponižování mé osoby. Co zaseješ,to sklidíš.
Hezký den 🙂
děkuji moc, pořád si to musím opakovat a držet se toho.... je to cesta, ale je to boží
❤děkuji ❤vyzkouším❤s vnitřním dítětem pracuji a pomáhá mi to❤👍❤️🙋♀️❤️
Hlavně se snažím zachovat klid a nenaskakovat na emoce vzteku a rozčilení.
Díky moc za Vaše videa.
Děkuji ❤
Super rady❤
Dobrý den, Lucie, moc děkuji za Vaše videa. Už jen Váš hlas mě velmi uklidňuje a příspěvky mi vždy pomůžou v tom, co zrovna prožívám.
Děkuji!!😊
Jana
A když někdo překračuje moje hranice a chová se ke mně hrozně a nepřijatelnĕ tak mu je to úplně jedno že mi ublíží, takže to neberu špatně když se vyhradim.
Přestanu se s ním bavit nebo odejdu.