24. DÍL: PRÁCE S TĚLEM
Vložit
- čas přidán 24. 02. 2019
- Práci s tělem nelze oddělit od péče o naši psychiku, neboť jedno velmi významně ovlivňuje druhé. Pokud bude tento fakt i nadále v praxi ignorován, stav většiny pacientů se závažnějšími depresemi či silnějšími úzkostmi nebude lepší. V tomto dílu se dozvíte, jak vnímají vliv úzkostí a depresí na naše tělo internisté, pohyboví lékaři, sexuologové a bodyterapeuti. Jejich systematická pomoc v systému české psychiatrické péče stále chybí, a tak jsme vám zprostředkovali alespoň ty nejdůležitější postřehy a rady, které lze vcelku dobře zakomponovat do běžného života. Nemalé procento lidí, trpících úzkostmi a depresemi, se totiž potýká s hypertenzí, redukovaným a nesprávným pohybem, nadváhou či obezitou, ale i s problémy v sexuálním životě. Navíc deprese a úzkosti jsou významným rizikovým faktorem při rozvoji kardiovaskulárních onemocnění, přičemž zhoršují jejich průběh a celkovou prognózu. Ukazuje se, že moderní psychiatrie není, resp. nemůže být izolovaným oborem. Ve prospěch pacientů by měla intenzivněji budovat mosty, vedoucí primárně ke kardiologii, neurologii a rehabilitačnímu lékařství.
Účinkují:
Prof. MUDr. ŠTĚPÁN SVAČINA, DrSc.
internista a diabetolog
III. interní klinika 1. LF UK a VFN
www.vfn.cz/pracoviste/kliniky-...
Prof. MUDr. VĚRA ADÁMKOVÁ, CSc.
kardioložka
Institut klinické a experimentální medicíny
www.ikem.cz/cs/kardiocentrum/...
Prof. MUDr. MARCELA GRÜNEROVÁ-LIPPERTOVÁ, Ph.D.
neuroložka a rehabilitační lékařka
Fakultní nemocnice Královské Vinohrady
www.fnkv.cz/klinika-rehabilit...
MUDr. YVONA ANGEROVÁ, Ph.D.
rehabilitační lékařka
Klinika rehabilitačního lékařství VFN a 1. LF UK
www.vfn.cz/pracoviste/kliniky-...
MUDr. MARTIN HOLLÝ, MBA
psychiatr
Psychiatrická nemocnice Bohnice
www.bohnice.cz/
Doc. PhDr. Dr. phil. LAURA JANÁČKOVÁ, CSc.
psycholožka a sexuoložka
Sexuologický ústav VFN a 1. LF UK
www.vfn.cz/pracoviste/kliniky-...
DAGMAR JANČOVÁ
bodyterapeutka
Psychiatrická nemocnice Bohnice
heliocentrum.cz/
Mgr. MARTIN HOFMAN
psycholog a psychoterapeut
Český institut biosyntézy
www.biosynteza.cz/
Mgr. PETR RŮŽIČKA
klinický psycholog a kouč
Jóga v denním životě
joga.cz/
Velmi silný díl. Po prvních 10 minutách jsem měl obrovskou úzkost z toho, že mám jen na výběr předčasné úmrtí infarktem, nebo mozkovou mrtvicí. Hodně zajímavá je druhá půlka o sexualitě. Toto téma je na terapiích zobecňováno a přehlíženo.
Díky za vaše videa !
Věřte, že i nám se tento díl natáčel a připravoval složitě, a to z obdobného důvodu. Ale rozhodli jsme se pro jeho publikování, protože pozitiva jednoznačně převažují. Mít tyto informace včas je nesmírně cenné, neboť pak máme šanci na kvalitní život. Trocha pravidelného a správného pohybu, vyvážená (normální) strava, relaxace a preventivní prohlídky, více zkrátka nepotřebujeme. Při úzkostech či depresích to není málo, ale jde to. Mimo akutní stav, samozřejmě. A děkujeme za zpětnou vazbu!
Je úžasné sledovat nadšení a práci těchto lékařů. Škoda, že já nevím jestli by jste mi vůbec pomohli.
A proč to nezkusit? Ne vše a ne najednou. Ale po malých krůčcích...
Mluvíte tu o pohybu, a co fyzická práce jako sekání kosou, hrabání, štípání dřívía chození na autobus 2 km. Tam a zpět.
Prospěšný je jakýkoliv pohyb. Tím více, pokud je součástí běžných aktivit, o nichž píšete.
Skvělý pořad. Plánujete prosím díl o bipolární afektivní poruše, stabilizátorech nálady ( antipsychotikách ) ? Moc díky za odpověď
Děkujeme za zpětnou vazbu, je pro nás velmi důležitá. Díl o bipolární poruše zatím neplánujeme, i když by vzhledem ke svému charakteru měla do cyklu patřit. Ještě Váš návrh promyslíme. Díky za tip!
Nakonec jsme se rozhodli, že díl o bipolární afektivní poruše natočíme. Bude hotový někdy na podzim. Děkujeme za tip!
20 rokov s uzkostnou poruchou, nikto a nic mi nepomohlo a boj s nou je cim dalej tym tazsi
Nedoléčení nebo špatné léčení úzkostných poruch i depresí je bohužel realitou. Někdy je nutné změnit psychiatra, jindy začít s prací na sobě (relaxace, nácvik dýchání) nebo zvolit jinou psychoterapeutickou cestu. V cyklu ukazujeme možnosti, které nám současná psychiatrie nabízí, a není jich rozhodně málo. Držíme Vám palce, ať najde tu správnou cestu. Máme osobní zkušenost s dlouhodobým zápasem s úzkostmi a víme, že to není rozhodně lehké.
Přiznáme se, že jsme v rámci psychiatrické péče viděli a zažili mnohé. A ještě více jsme slyšeli od našich známých, kteří trpí některou z psychických nemocí. Ale o zaměstnancích krizového centra, kteří by si z pacientů dělali legraci, slyšíme poprvé. Ano, zažili jsme jednoho agresivního lékaře, ale to byla naprostá výjimka. Zkuste být proto konkrétní, prosím. Díky.
@ Dobrý deň, neviem na čo reagoval váš komentár, ale ja osobne som zažil pomerne debilný prístup v Krízovom centre Brno Bohunice cca 4 roky dozadu. Mal som myšlienky a "nutkanie" k samovražde, liečim sa na depresie a úzkosti. Zavolal som do centra, že či môžem prísť aj keď som poistený na Slovensku a popísal som v skratke ako sa cítim. Odpoveď bola cez telefón bola kladná a slušná, no pri príjme na oddelenie sa ma sestrička pýtala či som zamestnaný alebo študent. Študent som už nebol, v treťom ročníku som ukončil štúdium, pretože môj psychický stav sa ani po rokoch liečby radikálne nezlepšil a nebol som schopný plniť si školské povinnosti a niekedy ani chodiť do školy, aspoň na povinné semináre. No zostal som v Brne, lebo som tu mal priateľov, psychoterapeuta,... zázemie. Finančne ma podporovali rodičia a privyrábal som si tak okolo 3-4000 kč brigádami u kamarátov. Keď som jej moju situáciu v skratke vysvetlil, tak mi začala hovoriť ako jej syn má toľko rokov čo ja a má deti, prácu, hypotéku a pod. Už to mi prišlo trochu debilné. Ja som bol rád, že prestávam myslieť na samovraždu, no po tomto rozhovore som zase cítil, že môj život sa nikam neuberá a pod. Došiel som do kontaktu ešte s troma pracovníkmi. Doktor, hlavný psychológ a pani psychologička, ktorá mi jediná prišla "normálna" a aspoň trochu empatická, absolvovala so mnou dlhší rozhovor a navrhla mi, aby som zostal pár dní a absolvoval nejaké testy. Testy zamietol hlavný psychológ ako nepotrebné. Milý zrovna nebol. Hovoril mi niečo v zmysle, že terapia mi pomôže (v tej dobe som chodil na terapiu cca 4 roky), že ak musím brať lieky, tak nech beriem alebo tak nejak to formuloval. Zaklincoval to príbehom ako si jeho štvorročný vnuk hľadá kamarátov niekde na futbalovom ihrisku, ale že sa hanbil, no jeho dedko psychológ ho "namotivoval" prekonať sa a tak si našiel nových kamarátov a zahral si futbal. A doktor? Ten mi nepovedal za celé cca tri dni skoro nič. Povedal mi tiež niečo v zmysle, že ak cítim benefity z užívania venlafaxínu, tak ho užívať môžem. Bol som hospitalizovaný aj niekoľko mesiacov na Slovensku, zažil som, že niekomu z lekárov alebo terapeutov trochu "rupli nervy" alebo lekára, ktorý mi nevedel či nechcel nič vysvetliť, lebo všetko bolo "zložité", ale chápem, že pracovať na psychiatrii je náročné a aj personál môže občas "zlyhať", ale v Krízovom centre Brno-Bohunice mi ich prístup prišiel až tragický. Týmto príspevkom ich chcem pozdraviť a dúfam, že už ich nikdy nestretnem.
Při úzkosti nemohu cvičit. Jiná situace je, když mě někdo na tu procházku vezme.Bohužel nikoho takového nemám. Když jsem byla v nemocnici,cvičila jsem ráda,protože jsem byla někým donucena , ale to už mi bylo lépe .Podle vašich komentářů mají pacienti s depresí zkoušet pohyb. Nejde to,fakt to nejde.
Opravdu nikdo netvrdil, že má člověk v depresivní fázi cvičit, když má problém dojít do koupelny a vyčistit si zuby. Podobně jako při masivním záchvatu úzkosti, kdy máme obavy o život. Jde o to najít optimální formu pohybu mimo akutní fázi nemoci. A není třeba nutně běhat nebo chodit na procházky, ale zkusit cvičení doma a začít se věnovat práci s tělem. Existují i cviky pro ležící pacienty. S tím lze začít.
Mojí mamce pomohlo pořídit si pejska. Má bipolární poruchu.
"telo nelze" Alexander Lowen, "joga pomaha holisticky" ja😉
Dobrý deň. Som zo Slovenska, a láka má štúdium medicíny. Lenže mám úzkosti, a bojím sa s nimi naštíviť psychiatra že by má už nechceli zobrať na medicínu, alebo nechceli zamestnať ako lekára. Zatiaľ som bol za internistom s problémami s dýchaním, žalúdkom(vyliečený z helikobaktera no zle mi je stále) a krčmi, a potvrdil, že to všetko môže byť psychosomatické. Ale o psychiatrovi nič nevravel, len mi povedal, že sa mám viac zdôverovať a rozprávať s blízkymi ľuďmi, a ak by problémy pretrvávali tak sa mám obratiť naňho. Lenže já za ním už nechcem pretože mi to príde, že by som ho otravoval, a ešte mám taký zlý pocit z nášho rozhovoru, akoby som sa pred ním hanbil. A tak by som chcel skúsiť toho psychiatra len sa bojím, že prídem o možnosť vyštudovať medicínu. Zatiaľ mi najviac pomohlo 2 mesiace cvičenia (posilovňa), ale to len pokiaľ nepríde stresujúci deň až celý týždeň kedy neviem poriadne dýchať. (príčin mojích úzkosti je veľa, a niekedy sa zdá, že ani nie je dôvod)
Ďakujem. A taktiež sa mi páči táto tvorba, oceňujem vzdelávacie kanály, je ich nedostatok.
Dobrý večer z Prahy, zkuste to následovně. Objednejte se k soukromému psychiatrovi a než začne odebírat anamnézu, řekněte mu o všech svých obavách. Jistě bude rozumný a vysvětlí Vám, zda by případná nemoc ovlivnila studium či výkon profese lékaře. Nebo některému z psychiatrů zkuste nejprve napsat e-mail. Jinak ale platí, že čím dříve se jakákoliv úzkostná porucha začne léčit (pokud ji máte), tím lépe a nemusí se Vám už nikdy vrátit. Opak může znamenat problém. A pokud některou z úzkostných poruch trpíte, určitě byste nebyl prvním ani posledním lékařem s obdobnými obtížemi. Záleží na tom, zda budou léčeny resp. kompenzovány, aby netrápily Vás. Držíme Vám palce a děkujeme za pozitivní zpětnou vazbu!
Jedna studentka medicíny, která se pak zaměřila na psychiatrii, otevřené mluvila o svých uzkostrch. Můžete ji zkusit dohledat. Určitě může poradit z vlastní zkušenosti. 😉 Držím pěsti