David Černý: Etika umělé inteligence
Vložit
- čas přidán 28. 01. 2020
- PhDr. David Černý, Ph.D.
Centrum Karla Čapka, Ústav státu a práva AV ČR, Ústav informatiky AV ČR
Přednáška Učené společnosti ČR, 21. 1. 2020
(úvod: prof. RNDr. Jiří Wiedermann , DrSc.)
anotace:
Všeobecně se udává, že se etické problémy spojené s umělou inteligencí dostaly do popředí zájmu teprve v roce 2015. Ve své přednášce přestavím některé etické přístupy k regulaci umělé inteligence, ukážu jejich slabší a silnější stránky a posléze se budu snažit obhajovat normativní pluralismus, tj. tezi, že normativní přístup k umělé inteligenci musí zahrnovat více etických systémů v závislosti na tom, jaký typ umělé inteligence chceme regulovat. Stručně se zmíním také o problému připisování práv robotům. - Věda a technologie
Dobrá přednáška k věci
Doporučuji především úvod s cenným úvahovým rámcem makroetiky dopadů zavedení nových inteligentních procesů a mikroetiky uvážlivého řízení inteligence samotné. Chápu starosti v kritických systémech, které uvažujeme vybavit inteligencí, avšak v celkovém vývoji společnosti spíše předpokládám, že tato rozhodnutí nebudou podstatná.
Dále jen pokud se zajímáte o autonomní dopravu a její mikroetiku, byť ani v té neshledávám přínos přednášky velký.
Přednáška v některých místech trochu klouzala po povrchu problému, ale chápu, že se jednalo o popularizační přednášku pro laiky. Celkově se mi to velmi líbilo.
S dovolením bych měl drobný dodatek k tématu dítě versus dospělý. Myslím si, že zjednodušit celý problém jen na to, kolik života má daný člověk před sebou, je zjednodušení velmi nevhodné. První tazatel nakousl jiný pohled, ale bohužel se vyjádřil velmi neobratně, zkusil bych to proto jinak. Opravdu není dávno doba, kdy život dítěte byl opravdu ceněn výrazně méně, než život dospělého (záměrně teď neříkám starce, i když i tam to z velké části platilo také). Jde o to, že velmi dlouho platilo, že jednak dítě není "vzácný statek" (rodiny byly běžně mnohodětné), jednak bylo běžné, že mnoho dětí se dospělosti nedožije (nemoci, vrozené vady, ale i obecně nebezpečnost prostředí), jednak ale také každé dítě na sebe vázalo nemalé ekonomické prostředky nutné k zaopatření - nejde jen o jídlo, kterého nebyl vždy dostatek, ale také o to, že se o dítě musel někdo starat a tedy byl omezeně prospěšný pro celou společnost. Takže na jedné straně zde byl produktivní dospělý (přičemž tam ve velké míře patřili i staří, kteří měli velmi ceněné zkušenosti, vůdcovské schopnosti, případně byli aspoň schopni zajistit základní provoz domácnosti), a na straně druhé bylo dítě, které bylo až do určitého věku dost velkou přítěží. Koncept, kdy na životě dítěte záleží více, je opravdu velmi moderní pojetí. A pokud bych se i nyní na problém opravdu díval opravdu čistě z utilitaristického hlediska, pak ani dnes není jednoznačné, zda upřednostnit dítě nebo dospělého (byť stařenku), protože opět bych musel hodnotit přínos pro společnost u každého konkrétního jedince zvlášť.
Nicméně, jak v přednášce trefně zaznělo, celé tato otázka je z velké části jen intelektuální cvičení, protože v realitě k takové situaci dojde s tak mizivou pravděpodobností (díky celkové řádově zlepšené bezpečnosti), že řešit ji vlastně ani nemá smysl.
Mám dojem, že akademické pojetí zanedbává určité struktury moci indikující praktické soužití různě inteligentních bytostí.
Dále mi přijdou nedostatečné podmínky pro rovnoprávnost robotů jen jejich vnímavostí bez ohledu na schopnosti replikace, případně údržby. Z dlouhodobého hlediska bude samostatná kontinuita zásadním tématem.
Líbí se mi vybraná definice robota, byť nesouhlasím s nutností schopnosti (přímo )vnímat, ta mi v definici přijde ošidně antropocentrická.