Bylo mi cca 13 let, když jsem byla několikrát náměsíčná. Nevzpomínám na to ráda, protože si to pamatuju jako něco hroznýho. Mamka se mě pokaždé ptala jak se jmenuju. Vybavuju si jak na mě mluvila a já ji nemohla odpovědět. Pak mi něco zařvalo v hlavě "jak se jmenuješ?" a to už jsem odpověděla. Nahlas, ale měla jsem pocit, že to neříkám já. Pak zase tma, mamku jsem neviděla, jen cítila, jak mě odvádí po schodech do pokoje. Krom toho celé to dění doprovázelo pocit, že s něčím bojuju. Jakoby v nějaký spirále, kde všude létaly nějaký věci a křičelo tam strašně moc hlasů. Stalo se mi to několikrát, stejný průběh. Jen jednou a to měli zrovna rodiče návštěvu, jsem přišla přede všechny a mluvila o tom, že jsem sněhulák.
Tak třeba upřímně? Tu sexomnii mám. Vždy se projevila jen ve vztahu a je to upřímně jeden z nejhezčích sexuálních momentů, které člověk může prožívat, protože ta responze partnerek byla vždy autentická. V ten moment, mám pocit, že ta sexualita byla vždy nejpřítomnější a nejhezčí… vedena v podstatě srdcem. A ještě důležitá zmínka je to, že se mi to nedělo v každém vztahu.. jen výjimečně. Ale vážně mi to přijde úplně úžasný. Do teď jsem ani nevěděl, že to je nějak pojmenované a díky za tuhle informaci!😁
já jsem jednou měla noční můru ve který jsem před něčím utíkala (už si to moc nepamatuju) a musela jsem někam skočit nebo něco takového. Pak bylo docela překvapení když jsem se asi ve 2 ráno vzbudila na zemi s výronem na kotníku, v té době jsem ještě navíc měla palandu.
Jako malá jsem byla náměsíčná téměř každou noc. Většinou jsem chodila jen k rodičům do ložnice a stála dlouhé minuty i hodiny u mamky strany postele, dokud se neprobudila. Většinou stačilo mě jen odvést na záchod, potom do postele a byl klid. Ale od určité chvíle už to přestala být taková sranda. Pamatuji si, jak jsem se jednou tak ve 4 nebo 5 letech jako náměsíčná probudila zimou v noci před domem uprostřed silnice. Bosa, v pyžamu. Strašně mě to vyděsilo. Naštěstí jsme bydleli v malém městě a nikdo zrovna tou cestou nejel. Tenkrát jsem musela sejít dvoje strmé schody, odemknout dvoje zamčené dveře a přejít pres zahradu. Od té doby rodiče stavěli po domě zábrany a taky schovávali na noc klíče od dveří. Můj táta byl v dětství také náměsíčný. Teta, jeho starší sestra, mi vyprávěla, že ho jednou právě musela v noci chytat, když stál náměsíčný u otevřeného okna a chystal se skočit. Kromě toho jí ze spánku komentoval fotbalový zápas nebo jí ničil kytky.
Já často usínám u filmů - což je pro přítele dost otravné, a tak se rozhodl kontrolovat zda jsem vzhůru otázkou „Spíš ?“ a já se po chvilce naučila ze spaní říkat ne, aby mě nechal spát dál 😄
Pán se nám rozvášnil s vydáváním videí, což je super :dd. Fakt zajímavý videa, hrozně pěkně to vysvětluješ. Normálně nekoukam na tenhle typ videí, ale tvůj komentář mě u nich actually udrží.
Já musím napsat,takovou klasiku... zdál se mi sen,že mi v práci stroj rozdrtil ruku a odvezli mě do nemocnice,tam mi dali narkózu a když jsem se vzbudil,tak mi řekli, že mi museli uříznout ruku...hned jsem se z toho vzbudil v úplným šoku a hledal svojí ruku 😂 ale ani jsem jí neviděl a ani necejtil 😂 a až po pár vteřinách jsem jí našel přilehnutou pod polštářem 😂 ještě jsem se z toho pak asi 20 minut dostával,bylo opravdu strašně reálný
S aktivitou po čas spánku mám bohaté zkušenosti. Když mi bylo tak 10 let, byla jsem u babičky náměsíčná. Prý jsem přišla do obýváku, zeptala se jí, jestli neviděla moje fotky koní a chtěla jsem odejít z bytu. Babička tenkrát musela zamknout, ale samozřejmě si to nepamatuju, pouze z vyprávění. Další incidenty jsem měla, když jsem spala u kamarádky a zřetelně, v sedě a s otevřenýma očima k ní pronesla: "Mě to tak otravuje, ten dům je tak velkej a záchod tak malej.", ráno jsem z toho měla záchvat smíchu a tuto větu už z hlavy nikdy nedostanu. V noci nakecám hodně blbostí, ale občas se k tomu prý posadím a komunikuju "s někým/něčím", co nikdo nevidí. Nejednou jsem tak vyschízovala kamarády, protože si mysleli, že jsem vzhůru :D Dříve jsem i ze spaní chodila po pokoji, kdy mě po přestěhování nábytku probral náraz do onoho přesunutého kousku. Dnes už jen kecám ze spaní a gestikuluju. ☺
Kamarád, kterej neumí španělsky a ve španělsku ani nikdy nebyl, jednou ze spaní začal španělsky naprosto plynule mluvit. Říkal opravdu souvislý věty a mluvil tak třeba 2 minuty :D Jinak díky za další super video!
Celý život trpím na spánkové paralízy, dle psychického stavu 3-6 za měsíc. Třeba po operaci i pětkrát za noc, bála jsem se zavřít oči a trvalo to týden. Naměsíčnost spíš jednoduché úkony, jako chození po bytě, zavírání skříní, dveří a podobně. Spánek mám extrémně tvrdý i když běžně spím max 4-5 hodin ale mluvím často, zřetelně a dává to smysl. Málo kdy plácám úplný blbosti ale dcera se mnou raději začala spát v posteli až ve dvou letech.
Mne sa pravidelne deje, že počas spánku kopem nohami, rozhadzujem rukami, rozprávam zo sna… Teda toto mi povedali spolužiaci na lyžiarskom výcviku. Raz som si nechal na ruke hodinky. Ráno som sa pozrel na hodinky a zistil som že som mal v noci intenzívny tréning a beh na diaľku. 😂😅
Když je řeč o mluvení ze spánku - můj přítel mě prý jednou v noci slyšel, jak říkám: „Počkej, počkej, počkej - já nám naleju ten rum..."🤣Ale beze srandy
Spolubydlící se s námi hádala o tom, že je něco napsané na stropě a že nespí. :D Mluvila naprosto normálně a vydržela docela dlouho. Nic potom nevěděla. Mě samotné se nestává nic, zato mívám vážně zajímavé sny. Mít spisovatelský talent, mohla bych vydávat knihy. Velmi zajímavý byl souboj dvou mágů, z pohledu jednoho z nich. Bojovali tak, že těla odložily, jejich duše létaly nad světem a zápolily spolu. Jindy jsem zase sledovala záchranu kmene miniaturních barevných skřítků. :D
@@danielmacosek2809 Ne, nejsou. :D ale jsou super. :D Mám v noci soukromé kino. :D Zajímavý je, že někdy to sleduji jako divák zvnějšku, někdy z pohledu toho, komu se to děje. Ty pak bývají fakt zajímavé, protože ty doprovází nejen zvuk a vizuální dojem, ale i ostatní smysly, jsou velice živé. Jednou jsem se takhle učila pilotovat vrtulník. Docela zajímavé, někdy bych si do toho ráda sedla a jen na zemi zkusila osahat, abych si srovnala, jeslti ty hmatové vjemy odpovídají. Jen nemám kdy a kde. A jednou jsem dokonce lítala jako tmavorudá dračice. To bylo hodně zajímavý, hlavně ty vjemy ohledně vzdušných proudech na křídlech a to, jak moc byl důležitý ocas za letu...
Taky nerozeznávám co se mi skutečně stalo a co se mi jen zdálo. Jsem z toho silně frustrovaná, když jsem si toho začala všímat byla to docela sranda, ale postupem času se tenhle stav začal prohlubovat a často si nejsem jistá jestli jsem vzhůru nebo spím, jestli jsem sdělila to co jsem sdělit chtěla nebo zařídila co jsem zařídit měla. Pak nad tím hrozně do hloubky dumám a tím si nabudím pocit úzkosti, protože si nejsem jistá, jestli to co považuji za svůj život nebyl jen sen...
Můj bratranec má narkolepsii a povídal mi nějaké príběhy. Například prý někdy vstal z postele sešel z patra k babče a tvrdil jí že je v myčce nádobí, ta mu říkala že není a on pořád že je a že se dohadovaly chvíly a pak si šel zas lehnout :D
Co je narkolepsie? Já že tohle zní jako když mě někdo probudí a něco po mě chce a já mu odpovim tak že řeknu nějakou náhodnou blbost a pak usnu😂 většinou si to nepamatuju
Jednou jsem byl v dětství na táboře ubytovaný na pokoji s dvojčaty … jednou v noci jedno z těch dvojčat začalo mluvit ze spaní, což by nebylo zas tak zvláštní, ale strašidelné začalo být to, když mu druhé dvojče začalo odpovídat (také ze spaní). Pokud si dobře vzpomínám, tak se bavili snad o tom že založí pekárnu (vedli naprosto plynulou konverzaci). Druhý den když jsem jim já i můj kamarád (4 osoba na pokoji) o tom vyprávěli, vůbec nic si nepamatovali. Je možné že to bylo z jejich strany jen nahrané, ale to už se asi nikdy nedozvím.
To je hrozný jak všichni mluvěj ze spaní plynule jako kdyby fakt věděly co říkají😭🤣 já říkám náhodný věci jako třeba zdálo se mi o tom že sem jel v autě tak když se mě zrovna co mluvim ze spaní tak jakože někdo se mě zeptá co dělám tak odpovim jedu autem (to je jenom příklad ale i tak😂)
Když jsem byla dítě, byla jsem náměsíčná často. Nejvíce si ale vybavuju jeden případ, kdy mě máma našla ležet na našem širokém balkónovém parapetu v mých nejoblíbenějších fialových šatičkách s motýlky a se zapletenými vlasy. Dodnes ani jedna z nás neví, jak jsem tam vyšplhala, nebo jak jsem si v mých přibližně devíti letech tak hezky zapletla copy. 😅
Mohu potvrdit, ze spánková paralyza se objevuje opravdu nejvíce tehdy, kdy je člověk ve stresu. Poprvé jsem se s ni setkala kolem maturity. Poté po několika letech ve velmi těžkém životním období a to bylo opravdu velmi časté. Ve většině případu lezim na zádech a nemohu se hýbat, slyším kroky, desivy smích vedle sebe, snažím se křičet a nejde to. Po par letech tréninku se spánkovou paralyzou jsem se naučila ze spánku opravdu začít tiseji křičet, čímž jsem se naučila se tím vzbudit. Spánková paralyza pro mě nikdy nebylo nic příjemného, ale setkala jsem se už i s člověkem, který má spánkové paralyzy příjemné, až na to nehnutí se.
Když jsme byli na dovolené s partou kamarádů setkala jsem se s tím že dva moji kamarádi podotykam že oba spali, se pohádali o úplném nesmyslu, který bych přirovnala k neschopnosti najít květináč, aniž by jeden z nich věděl že se reálně hádá s tím druhým. Ostatní jsme jen koukali a snažili se je uklidnit, pak nám ale došlo že to nemá smysl. Je obdivuhodné jak dvě spící osoby mezi sebou komunikují. Bylo to úsměvné a zároveň fascinující. Ráno ani jeden netušil o co jde, když jsme jim popsali situaci předešlé noci. Tak jen tak na okraj že se lze pohádat se spícím spolubydlícím.
To je skvělý🤣 to bych chtěl někdy s někym zažít jenže se mi to moc často nestává a ještě k tomu najít někoho kdo taky komunikuje s ostatními ze spaní a aby sme to měly zároveň to by bylo super🤣
Já jsem již hodněkrát zažila spánkovou paralýzu při probouzení, ale jednou jsem jí zažila při usínání, bylo to mega divný a děsivý. Jednoduše jsem ležela a už jsem byla v takovém tom polospánku, kdy už se člověku rozutečou myšlenky. Chtěla jsem se otočit, ale nešlo to. Nemohla jsem pohnout tělem, bylo moc těžké. Kolem sebe jsem viděla tmavou místnost která neměla konce a tak jsem se snažila otevřít oči, ale pokaždý když jsem mi to "povedlo" zasáhlo mě ostré světlo azurové oblohy. Byl to pohled jako bych jela na sedadle auta s hlavou opřenou o okno přičemž jsem koukala šikmě vzhůru. Viděla jsem oblohu a špičky stromů jež nás mijely. Bylo jedno jestli mám otevřený nebo zavřený oči. Věděla jsem že je mám v každým případě pořád v reálu zavřený. Moje tělo se néhybalo a navíc jsem měla pocit že sedím přestože jsem moc dobře věděla že jsem usínala leže v posteli. Upřímně ani nevím jak jsem potom finálně reálně usnula, vím jen že jsem se z toho nemohla dostat. Znovu už se mi to naštěstí nestalo.
Mam takovou lehkou namesicnost, reaguji na sny v realnem zivote. Coz znamena, ze kricim, mlatim, brecim, kdykoliv se stane neco ve snu. Avsak ja citim sama na svem tele, kdyz reaguji na sny. Je to jako spankova paralyza, kdyz clovek nemuze ovladat sve telo, ale v podstate obracene. Neni to nic hezkeho a opravdu bych si prala normalne spat a ne kazde rano poslouchat, co jsem zase delala, kdyz jsem spala.
Jednou jsem se probudil ve stoje a všude kolem tma. Začal jsem hmatat kolem sebe a zjistil jsem, že stojím v koupelně před umyvadlem. Tak jsem musel nejdříve najít vypínač, který je u dveří koupelny na chodbě, pak jsem ale nemohl otevřít dveře do obývacíhio pokoje. Nebyly zamčené, jen jazýček dveří, co se ovládá normálně klikou nějak záhadně zapadl hlouběji a dveře prostě nešly otevřít. To mě naštvalo, tak jsem je musel vykopnout. A to se mi v případě těchto papírtových dveří podařilo tak, že nejsou skoro vůbec poškozené. :-) Občas bývám náměsíčný. Začalo tu už v dětství, kdy jsem jednou nn přišel k rodičům do ložnice a otevřel skříň a kdyby mě mamka nezastavila, tak se tam asi vyčůrám. :-)
Když jsem byla na souvislé praxi, tak jsem se spolužačkou bydlela na jednom pokoji. Jednu noc jsem se vzbudila a viděla u svojí postele kýbl borůvek, které byly všude rozházené a kuře, které se peklo. Borůvky jsem začala sbírat a kuře občas otáčet. Takhle jsem se budila asi co půl hodiny abych zase posbírala nějaké ty borůvky a znovu otočila kuře. Spolužačka se mi celou dobu jen smála a já ráno nechápala ale celé jsem si to pamatovala 😂
Okolo mých 16let se mi začalo stávat, že jsem šla spát a druhý den ráno jsem měla v oblasti holení a kolenou modřinky. Takhle se to stalo ještě par krát a já už začala bádat po tom kde se to bere. Nikdy jsem netrpěla zvýšenou krevní srážlivostí a podobě. Pak jednou v noci jsem po tom co jsem šla spát jsem se vzbudila mimo postel ve zvláštní pozici. Má postel měla kovový rám přes který jsem náměsíčná vylézala a zalézala do postele a čato jsem se o něj praštila do kolene či holeně. To byl začátek mých náměsíčných nocí. Toto trvalo cca rok. Moje rodina mi vyprávěla jak jsem cca několik hodin po tom co jsem šla spát, přišla zničeno nic do obýváku když koukali na televizi a začala mluvit jiným jazykem takovým co neznali. Jednou nebo dvakrát jsem ve spánku šla dělat palačinky a podobně. Opravdu to bylo období života kdy jsem byla velmi ve stresu a ve složité životní situaci. Většinou jsem dělávala ze spaní věci na které jsem přes den neměla čas a nebo na ně hodně myslela.
Míval jsem jako mladší spánkové paralýzy. Poslední a nejzajímavější se mi ale stala cca v 16 kdy jsem se "probudil" a nemohl jsem pořádně hýbat s tělem kromě rukou. Cítil jsem že je nějaká zlá entita v rohu mého pokoje tak jsem se plný děsu snažil dostat se z místnosti. Rukama funkčníma jako po obrně jsem se shodil z postele. V tu chvíli jsem se podíval přímo na tu entitu a v tu chvíli jsem se znovu, tentokrát doopravdy probudil a naštěstí zjistil že to nebylo skutečné, i když to působilo skutečně až příliš 🤣. Jinak brácha byl náměsíčnej několikrát v průběhu našeho dospívání, vždycky pochodoval po pokoji, chodil po bytě atd. Jednou squatoval na našem stole, přišel táta kterej vůbec nevěděl o co go a myslel že vymýšlíme s bráchou nějaké brikule. Vždycky jsem mu jenom pomohl do postele a ráno jsme se tomu zasmali.
Mám kamarádky (dvojčata) a ty si ve spánku vždy povídaly. S nikým jiným nedokázaly vést smysluplný rozhovor, ale spolu ano 🤔 A moje mamka když byla malá, tak jí babička přivazovala nohu k posteli, protože byla aktivní v náměsíčném stavu a kolikrát chtěla odejít v noci pryč 🤣
Nikdy jsem náměsíčná nebyla, ale hodně lidí si v životě stěžovalo, že ze spánku mluvím, někdy nesmyslné zvuky, někdy celé věty. Hodněkrát je to i hrozně děsilo.🥲 Videjko super, díky za něj.
Jako malá jsem dost trpěla náměsíčností. Obvykle to bylo jen nějaké přeskládávání nábytku, hraní si s hračkami ve spánku a tak podobně. Co ale mě i moje rodiče tehdy dost vyděsilo bylo když jsem měla asi 6 a odnosila jsem všechny své plyšáky a peřinu s polštářem k bráně sousedů, kteří od nás bydleli asi 300m. V zimě a ve sněhu 😂 Další co jsem provedla bylo, že jsem mámě rozhrabala záhony a celá od bláta se vrátila do postele. Od te doby jsem měla zvonečky nad dveřmi, aby mě to kdyžtak vzbudilo.
Topovka ako vzdy!! Som stastny ze si zacal tocit videa castejsie! ^.^ Si moj fav artist za cely moj zivot a nikdy na teba nezabudnem !! ♡ Dufam ze sa dari a ze vsetko je v pohode c: !!
Já si jednou jako náměsíčná nachystala snídani a byla jsem tak hodná, že jsem udělala i pro mojí sestru :D. Následně jsem se vzbudila asi okolo půl čtvrté ráno, jak jsem se "koukala" na něco na Zoomu xd
Taky se mi stává že úplně nerozenzávám sen od reality. Dokonce jsem měla vyloženě vzpomínku a asi po třech letech jsem zjistila že se nic takového nikdy nestalo takže to byl nejspíš sen
2 dny zpět když jsem se rozhodla si ve 2 ráno udělat pití, tak moje mamka se z náměsíčnosti rozhodla jít na záchod, ale basically jen rozsvítila a když jsem jí pozdravila a řekla ''jakto že nespíš'' tak nevnímala a šla si lehnout. Byla jsem lehce posraná nebudu lhát. :DD
Já mám rovnou dva příběhy. Jeden je takový normální a ten se stal mě, no a druhý se stal kámošce. Když mi bylo asi 5, tak jsem slezla z palandy a to probudilo mamku. Zeptala se mě ,,Kam jdeš Nikčo?" a já jsem jí se zavřenýma očima odpověděla ,,Jdu na záchod.". Mamka si z toho nic nedělala, ale najednou viděla, jak jdu na chodbu a ne na záchod a tak probudila tátu. A když za mnou táta přišel, tak viděl jak jsem si na chodbě před bytem začala sundávat kalhoty a tak mě rychle odnesl na záchod:) No a kamarádce se stalo, že prý jako náměsíčná vylezla z postele a šla dolů do kuchyně. Tam si z lednice vytáhla želé, které patřilo její sestře, a začala ho jíst. Když ho dojedla, tak si po sobě umyla misku a šla zase do postele. Když se ráno probudila, tak jí sestra vyčítala, že to želé snědla a ona absolutně nevěděla o co jde😄
Ahoj wizzory, jak jsi v minulem videu rikal at se ozveme do komentaře. Diky videum co teď dělaš, jsem s k tobě zase vratil, nejvice mě bavi mytologie, takze video o tomto by bylo nejvic skvely. Videa co ted delas me bavi, ale semtam nektery ty “strasidelny” videa me taky bavili. Ale lets go mytologie
Mně se jednou stala dost divná věc spojená s tímto. V chorvatsku jsme byli v druhém patře (apartmán), pláž oddělovala silnice a potom bylo molo. Najednou jsem se probudil asi v 1 ránu, jak na mě volá děda z balkonu, co blbnu ať jdu nahoru....Prý jsem volal o ručník, že jdu do moře :D
Asi před třemi lety jsem byl na skautském táboře a dostal jsem spánkovou paralízu, ale shodou náhod to bylo zrovna v době když jsme dostali informace o tom že v okolí se toulá uprchlí vězeň. Asi jsem ji dostal kvůli stresu. Když jsem ji dostal (ještě za temné noci) koukalo na mě něco škvírou ve stanu (stany byli podsadové takže jsem s kamarádem měli ve stanu zimu kvůli nedošněrovanému stanu) chtěl jsem křičet, chtěl jsem vzít baterku a oslepit to, chtěl jsem se alespoň pohnout, ale nic nešlo udělat, proto jsem zůstal asi dvě minuty zůstal ležet než to odešlo a já zase cítil svůj dech ve svích plicích. Druhý den nám vedoucí oznámili že ho dopadli poblíž našeho tábora asi tři kilometry západně od nás. A jediný důvod jak jsem zjistil že to byla spánková paralízay je ten že to odešlo na severovýchod. Nepřeju nikomu nic podobného.
Jsi první člověk od kterého jsem slyšela že má taky problém občas odlišit vzpomínky od snů. Děje se mi to už roky a myslím že dokonce i od dětství. Nikoho dalšího jsem do dnes nepotkala... Ono se to lidem okolo blbě vysvětluje (pokud to neznají) a tak o tom ani moc nemluvím a často si tak při pochybnosti v hlavě řeknu že to byl sen. Nepřišel jsi na nějakou pomůcku nebo trik jak v sobě přijít na to jestli je vzpomínka opravdová nebo sen? Všímám si, že mám období kdy se mi to děje hodně a kdy skoro vůbec, ale dokáže mi to hodně zamotat hlavu a několikrát už to pro mě byl docela problém. Děkuju za případnou odpověď, snad jsem se vyjádřila dost srozumitelně 😃♥️
Nenazvala bych to vyloženě paralýzou, ale měla jsem podobný zážitek. Šlo víceméně o to, že mě o víkendu ráno budil mladší bratr. Vzbudila jsem se jenom tak napůl, viděla jsem bráchu i svůj pokoj, dokonce jsem vnímala i dávku světla v pokoji, ale tak nějak se mi do reality promítl sen. Měla jsem pocit že za mou skříní uvízlo nějaké malé dítě, křičelo a nemohlo se dostat ven. Vím, že jsem se nemohla pohnout, snažila jsem se o tom dítěti říct bráchovi, protože vypadal, že ho nevidí, ale ani mluvit jsem nemohla. Nakonec se mi podařilo škubnout hlavou, možná se mnou brácha v realitě trochu zatřásl, nevím jistě. Každopádně když jsem se definitivně probrala děcko bylo pryč. Zajímavé bylo že ten pohled z postele byl úplně identický jako předtím, akorát za skříní nic nebylo XD. Když jsem se bráchy ptala, co se dělo, říkal, že jsem se s otevřenýma očima dívala po místnosti, nic víc. Každopádně na to asi nezapomenu.
Můj děda ve stáří špatně mluvil, nebylo mu rozumět. Za to ze spaní mluvil čistě a srozumitelně. A já měla po dlouhé době možnost zase slyšet jeho mladický hlas.
Jako malá jsem bývala náměsíčná párkrát do týdne. Z poschoďové postele jsem pravidelně skákala, divím se, že to skončilo jen u boulí, bez zlomenin. V kuchyni máme uprostřed místnosti stolek, ten byl takovej můj kruhák - obtáčela jsem stolek X-krát do noci a zpívala sprostě/nadávala sprostě u toho. Běžně jsem chodila vodu z kuchyně v hrnku vylévat do záchodu a nebo jsem plyšáky z postele přenášela do obýváku. Jednou se stalo, že v obýváku rodina koukala na tv a já po nich hodila zpoza rohu plyšáka😂. Nikdy jsem naštěstí nešla dál než do kuchyně a obýváku a nikdy se mi nic nestalo. Dneska nemám se spánkem žádnej problém, občas si s někým promluvím nebo zazpívám během noci, ale to musím být hodně pod tlakem a vynervovaná z celého dne. O nikom z blízkých, kdo by sleepwalkingem trpěl, nevím. Nejspíš nikdo takový není a myslím že je to celkem rare porucha. 😂 Cením videjka, volíš pro mě zajímavá témata, fakt mě to baví.😁
Mě se reálně asi 3 roky zpátky stávalo občas! Že jsem se probudil a byl jsem uprostřed sebeukájení xdd a jinak taky mám často problém rozeznat sen od reálných vzpomínek hodně matoucí 🤯
Jednou za 2-3 roky mám noc kdy jsem náměsíčny.. posledně jsem vyšel z bytu ,zavolal si výtah , zmáčkl přízemí ,vykonal malou potřebu ,dojel dolů ,zmáčkl zas nahoru do 11 patra ,dokončil jsem potřebu ,vyjel nahoru ,tam mě čekala bývalá přítelkyně a začala na mě řvát ,co mě probralo a byl jsem na ni pěkně hnusný ,páč jsem se vylekal ,nevěděl jsem kde jsem .. tohle je vtipné .. ,ale bydlel jsem předtím v 11 patře a měl jsem hrozný strach ,že usnu a právě třeba skočím z balkonu .. nejhorší je ,že člověk to tělo neovládá .. když jsem se z tama stěhoval hledal jsem byt v přízemí ,nakonec bydlím v 1 patře .. a od té doby jsem byl jen 2x nějakym zposobem náměsíčny .. a to že jsem si třeba sedl na postel ,chvíli sedel a pak si zas lehl,nebo že jsem se obouval ,ale to mě ty pohyby nějak probudily 🙈 není to nic příjemného
Super téma. Já když byl malej tak jsem jednou načapal mého dědu. Náměsíčního,nechtěl jsem ho budit. Tak jsem šel zanim a on šel dolů po schodech do kuchyně,otevřel troubu a načůral tam 😅. A pak jsem ho probudil. Docela vtipné. A já když byl malý cca 13let. Tak si myslím že jsem byl náměsíčný. Probudil jsem se ve skříni a po druhé to bylo když jsem se probudil na zemi na ustláno dece a ležel jsem na ní a byl jsem opřenej o postel. :) A před pár lety jsem se v noci probudil a vůbec jsem se nemohl hýbat,jako by mě někdo držel. A po delší době jsem sebou škubl a pak už to bylo v pohodě ale bylo to velice nepříjemné a nikomu bych to nepřál.
je mi 23 let a dodnes jsem náměsíčná, nikdy jsem nebyla nějak agresivní ale párkrát když mě někdo vzbudil tak jsem byla zlá. Každopádně, není to každou noc ale často chodím, odcházím z bytu a nebo na dovolený jsem jako malá odcházela z pokoje, co ale je velmi časté je, že jím, především sladké. Nespočetněkrát mě matka našla s nutellou a polévkovou lžící nebo jsem prostřela stůl (příbory, ubrousky, talíř) a dávala si tam sušenku :D. Často mluvim a vedu i konverzace, které spíš nemývají smysl ale odpovídám, většinou si z toho nic moc nepamatuju. V nemocnici toho moji spolubydlící byly svědkem, protože jsem pořád chodila po pokoji a jedna milá duše mě vždy doprovázela do postele. Je to celkem boj :D
Celkově mám hodně problémů se spánkem a náměsíčnost je jeden z nich. Častý problém mám s otevíráním všech oken, takže vypadnutí z okna se bojím asi nejvic👀
Ahoj,jako děcko jsem pobývala často v tomhle stavu.Jednou,když jsme s rodinou trávili Velikonoce v horském hotelu,to zase přišlo.Hledal mně celý hotel.Našli mně o poschodí výš v pánských sprchách 🤗
8:04 - 8:43 Tímto trpím a na noc musím spát v zamčené místnosti s minimem doplňků, nábytku atd. Nestává se to každou noc, třeba jednou až dvakrát do měsíce, ale preventivně se raději zamykám pořád.
2:25 to se mi taky nekdy deje a nejhorsi je kdyz potom reknu nejakymu cloveku kterej byl v tom snu jestli si to pamatuje nebo neco takovyho a rekne mi ze se to nikdy nestalo a ja si prijdu jak curak xd
Já vždy poznám, co je sen a co ne. Obzvlášť, když jsou v něm osoby. Něco na těch osobách je nepřirozeného.. divného.. vždy poznám, že tato vzpomínka je sen, kvůli tomu.
Já bývám poměrně často náměsíčná, většinou při úplňku (ale teda nevim jestli to má nějakou spojitost :D). Většinou prej otevřu okno, sednu si na parapet a "koukám" ven xd A aby toho nebylo málo, tak i mluvím ze spaní. Jako malá jsem spala o prázdninách u babičky a přes zeď jsem si povídala s dědou, který ale taky mluvil ze spaní xdd Taky vim, že moje sestřenice jako náměsíčná strkala vidličku do zásuvky xd
Mám diagnostikovaný somnambulismus a mívám epizody, nejčastěji když měním práci nebo když se děje něco důležitého, takže při zvýšeném stresu. Jedna taková epizoda trvala klidně i 2-3 měsíce a byla jsem náměsíčná téměř každý den. Ve spánku jsem byla prý často hodně slovně agresivní
Ja mam tak reálné sny, ze se z nich občas probudím a musim si urovnat v hlavě, ze to byl opravdu jen sen a ne realita. A hodně často se mi stava, že ze sna brečím nebo se i směju. A občas též něco mumlám 😃
I když to píšu po měsíci tak ten příběh stejně napíšu . Před asi půl rokem tak jsme měli přespávat ve škole což se taky stalo . Měli jsme spát myslím nějak tak v 22:00 ale samozřejmě asi 7 lidí včetně mě nešlo spát . Tak jsme jen tak kecali a najednou jedna holka došla doprostřed místnosti a spadla , tak jsme ji donesli zpátky do postele . Po asi 2 hodinách tak šla znova ale na záchod což , prostě je to normální tak jsme to moc už neřešili a pak jsme jen dohlídli na to aby došla do postele . Jenže to není všechno . Nějak okolo 4 ráno tak se posadila jedna jiná holka a začla se naklánět na strany jak houpačka jen do boku a říkala zoufale jo ne jo ne a pořád do kola . A z toho jsme si dělali pak ráno srandu ale jinak to bylo fajn . Jo ještě tam jedna holka házela někdy věcma ale to nám i řekla že to dělá takže to bylo v pohodě . Jenže co je divný že v té době jsem nemluvil ze spánku a prostě nic ... ale teď už jo a nechápu proč jestli se to jen tak stane nebo jestli to má důvod . Kdyžtak bych byl rád za vysvětlení . Jinak děkuji za video
Náměsíčnost je opravdu nebezpečná.... můj bratr je velmi silně námesíčný..... A pokud má zrovna jeste teplotu.... Tim vic... Jednou ze strachu z "černých lidí" se nám zabarikádoval v pokoji.... Dokázal posunout skříň..... Byl jak posedlý ... Od té doby naštěstí uz jen chodí po bytu.... A mluvi 😂
Mě se v namesičnosti stávalo třeba rok v kuse že jsem vstal ze svého pokoje a narval jsem do futer od dveří a bylo to skoro každý den a tatovi se stalo že když jel někam jako mladej na dovolenou tak se mu zdalo že se pere a dal pěstí kamarádovi vedle něj😂
Ty zive sny s aktivitou mam taky, ale spis takovy nevinny nebo o nich nevim. Kdyz mam treba hodne sluzeb, tak se mi doma zda, ze zvoni zvonek pacienta a jdu mu chystat treba infuzi, jakoze nic nedelam, ale nekdy se vzbudim v momente, kdy to chci povesit na infuzni stojan a tu infuzi nemam. Jednou jsem zachranovala i jadro reaktoru, coz bylo desivy, protoze po probuzeni jsem mela hysterickej zachvat, ze jsem umrela a pritom ztratila to jadro.
vým že někteří lídé si do domu dávají branky na vrch schodišť kvůli dětem, aby v náměsíčnosti nespadli ze schodů, ale divím se že to nejsou třeba schopný v náměsíčnosti otevřít
Já mám se sny to samé. Jsou dost realistické. Kolikrát nevím, jestli to byl sen nebo realita. Náměsíčná jsem byla jako malá. A co mi říkala mamka, tak jsem většinou jen chodila po bytě. Teda jednou jsem prý šla do kuchyně, vzala hluboký talíř, naskládala do něj jablka, a pak si sedla do jídelny a ty jablka na sebe vysypala. Teď nedavno mi přítel řekl, že se usmívám a občas i trochu směju ze spaní a že mu to přijde celkem děsivé. :D
no já už od mala bojuju s povídáním si ze spaní, záleží na snu, kolikrát si povídám o normálních konverzacích (relativně) a občas jen třeba brečím nebo říkám pořád dokola promiň, honestly nemám ponětí co to znamená ale zatím to nikdy nějaký velký problém nebyl jen je to občas divný o čem vlastně mluvím, jednou jsem povídala o tom jak hledám svojí kočku (která už tu není) na fesťáku to bylo docela vtipný xd
Chodím v noci do ledničky a dávám si vždycky nějakou dobrotu😅, krmím prý kocoura a povídám blbosti. Ale trpím spánkovou paralýzou, dlouho jsem trpěla nespavost, kvůli snům, které jsem neuměla v noci rozlišit od reality, a prý povídám ze spaní. 😅 Všechno spojeno s velkým stresem a onemocněním.
Z mého terapeutického pozorování vyplývá, že je náměsíčnost daná sdílením vlastní energie s takzvanými přivtělenými dušemi. Při spánku se totiž vaše duše částečně odpoutává od fyzického těla a to v podstatě zbloudilé dušičce dává možnost k dočasnému ovládnutí fyzického těla. Nestává se to ovšem ve všech případech. Podle mých statistik má u sebe přivtělenou dušičku zhruba 20% klientů, kteří vyhledají moji pomoc. Náměsíčnost je ovšem daleko vzácnější. Mnohem častěji se tento jev projevuje například únavou i po spánku.
Náměsíčný jsem nikdy nebyl nebo o tom nevím. Avšak spánkovou paralýzu jsem zažil 2x a nikomu to nepřeji. Údajně se říká, že si ji přebereš podle věcí kterým věříš nebo tak. Někdo vidí mimozemšťany atd... Mohou to prý provázet i halucinace nebo vidiny.Pro mě to bylo něco jako ovládnutí mého těla cizí silou a fakt doufám, že už to nikdy nezažiju. Pocit absolutní bezmoci, neschopnosti pohybu a mluvit,tedy požádat o pomoc,o což jsem se snažil, přerostla v neskutečný strach. Nemohl jsem dýchat a nevěděl co se děje. Je to fakt hnus. A ty reálné sny má podle mě každý. Někdy prostě nevíš.
No náměsíčná naštěstí nebývám... ono by to ani nešlo s mým jemným spaním🫤. Ovšem co se týče těch zkreslených snů a reality, které máš také, s tím mám velké problémy - kolikrát si musím ověřit, zdali jsem se třeba s mamkou bavila o nějakém tématu či ne, nebo zdali jsem např. doopravdy spravila poličku nebo se mi to opět jen zdálo... Dopomáhá tomu i fakt, že si většinu snů dopodrobna pamatuji, takže opravdu mám problém rozlišit sen od reality 😅
Moje sestra mluví ze spaní, párkrát jsme si pokecali. Ale většinou jen něco mluvila či seděla na posteli a dávala polštáře na políčku a podobně. Docela dost mi to chybí je divný klid v noci. 😀
Měl jsem takovou epizodu, že jsem byl programovatelnej. Co vím od bráchy, tak si myslel, že jsem ještě vzhůru, tak mě poslal zhasnou, a já šel... a pak jsem potmě kroužil po pokoji, dokud mu to nezačalo lézt na nervy, a neposlal mě spát :D
Jednou jsem se ve svých 13 letech probudila z náměsíčnosti byla jsem ve dvě hodiny ráno nachystaná do školy a stála jsem na autobusové zastávce ani nevím co mě dokázalo vzbudit celkem šok nebudu kecat že ne. probudit se na zastávce která je od našeho domu vzdálená nejméně kilomert a půl a cesta k ní je pouze silnice bez osvětlení okol které jsou jen husté lesy . Do týden by se to nejspíše opakovalo jenže předtím než jsem stihla vůbec otevřít dveře od dvora tak mě vzbudilo hlasité štěkání psa od sousedů bylo přesně 01:00 když jsem se dívala do mobilu na čas . Od té doby si nejsem vědoma jestli se to opakuje ale spíše ne😅
Já se jednou probudila ve stoje a byla jsem docela dezorientovaná ale tak za jednu až tři minuty mi zase došlo co se stalo a kde jsem. Jo a taky se mi stalo i to že jsem občas s někym mluvyla ze spaní , jednu konverzaci si kamarádka zapsala protože to prostě bylo vtipný a já mluvila hodně z cesty. Zde ukázka: Stalo se to ne jednom víletě kde jsem byla na pokoji se dvěmi dalšími holkami, já usnula a ony si ještě povídali. Prý jsem se posadila a naštvaně jsem řekla: "To se tak špatně zapíná a vypíná." Holky: "Co se špatně vypíná?" Já: "Já jsem nikde nevytírala." Holky: "Ty mluvíš ze spaní?" já: Ne já nemluvím ze spaní." Holky: "Jo mluvíš ze spaní." Já: "Jo to je možný že jsem vytírala ze spaní." Pak jsem si prý zase v klidu lehla a spala jsem dál zatím co ony se tomu smáli.
*Medooza trička | Poslední kusy:* creepyshop.cz/stitky-produktu/medooza/
Instagram: instagram.com/medooza27/
Prosím video o seasteadingu.
Já myslel že máš vagínu 😶
Wizzory se vrací do algoritmu , CZcams mi toto video doporučil na hlavní stránce
zvedněte nohu, stojíte mi na předkožce
vždyť se ti to líbí
Já myslel že to je koberec
Sorac to bylo omylem😔
Však to tak máš rád
Pardon, a já že to jsou návleky...
*Vývoj Wizzoryho úvodů videí:*
2016: Zdravím, říkám si Wizzory a vítejte u....
2020: Zdary, tady Wizzory a vítám vás u...
2023: Bez pozdravu / *smrkání* :DD
2024 na nás flusne
@@koktavej9837 2025 vás pochčiju
@@Wizzory27 pomočí ti obočí sa stane realitou
🤣🤣
Já se takhle v náměsíčnosti vychcala pod polštář, úžasný to jev
Bylo mi cca 13 let, když jsem byla několikrát náměsíčná. Nevzpomínám na to ráda, protože si to pamatuju jako něco hroznýho. Mamka se mě pokaždé ptala jak se jmenuju. Vybavuju si jak na mě mluvila a já ji nemohla odpovědět. Pak mi něco zařvalo v hlavě "jak se jmenuješ?" a to už jsem odpověděla. Nahlas, ale měla jsem pocit, že to neříkám já. Pak zase tma, mamku jsem neviděla, jen cítila, jak mě odvádí po schodech do pokoje. Krom toho celé to dění doprovázelo pocit, že s něčím bojuju. Jakoby v nějaký spirále, kde všude létaly nějaký věci a křičelo tam strašně moc hlasů.
Stalo se mi to několikrát, stejný průběh.
Jen jednou a to měli zrovna rodiče návštěvu, jsem přišla přede všechny a mluvila o tom, že jsem sněhulák.
To s rozlišením snu od reality mám úplně stejný, jako ty. Tak abys věděl, že nejsi sám.
Aaa tak to vypadá že už sme tři kdo to tak mají😂
též to tak mám, někdy mi něco kámoška řekne a já to řeknu jako svojí teorii, bo si myslím, že to bylo ve snu
Tak třeba upřímně? Tu sexomnii mám. Vždy se projevila jen ve vztahu a je to upřímně jeden z nejhezčích sexuálních momentů, které člověk může prožívat, protože ta responze partnerek byla vždy autentická.
V ten moment, mám pocit, že ta sexualita byla vždy nejpřítomnější a nejhezčí… vedena v podstatě srdcem.
A ještě důležitá zmínka je to, že se mi to nedělo v každém vztahu.. jen výjimečně. Ale vážně mi to přijde úplně úžasný.
Do teď jsem ani nevěděl, že to je nějak pojmenované a díky za tuhle informaci!😁
já jsem jednou měla noční můru ve který jsem před něčím utíkala (už si to moc nepamatuju) a musela jsem někam skočit nebo něco takového. Pak bylo docela překvapení když jsem se asi ve 2 ráno vzbudila na zemi s výronem na kotníku, v té době jsem ještě navíc měla palandu.
Jako malá jsem byla náměsíčná téměř každou noc. Většinou jsem chodila jen k rodičům do ložnice a stála dlouhé minuty i hodiny u mamky strany postele, dokud se neprobudila. Většinou stačilo mě jen odvést na záchod, potom do postele a byl klid. Ale od určité chvíle už to přestala být taková sranda. Pamatuji si, jak jsem se jednou tak ve 4 nebo 5 letech jako náměsíčná probudila zimou v noci před domem uprostřed silnice. Bosa, v pyžamu. Strašně mě to vyděsilo. Naštěstí jsme bydleli v malém městě a nikdo zrovna tou cestou nejel. Tenkrát jsem musela sejít dvoje strmé schody, odemknout dvoje zamčené dveře a přejít pres zahradu. Od té doby rodiče stavěli po domě zábrany a taky schovávali na noc klíče od dveří. Můj táta byl v dětství také náměsíčný. Teta, jeho starší sestra, mi vyprávěla, že ho jednou právě musela v noci chytat, když stál náměsíčný u otevřeného okna a chystal se skočit. Kromě toho jí ze spánku komentoval fotbalový zápas nebo jí ničil kytky.
Elvis Presley měl v dětství něco podobného... Prý si dokonce najal někoho, kdo ho hlídal, když spal....
Brácha je možná náměsíčnej. Jednou vstal, došel do obýváku, svlíknul se, vzal polštář a dělal pohyby, jako by si ho chtěl oblíknout.
já nad tím umírám smíchy
Já často usínám u filmů - což je pro přítele dost otravné, a tak se rozhodl kontrolovat zda jsem vzhůru otázkou „Spíš ?“ a já se po chvilce naučila ze spaní říkat ne, aby mě nechal spát dál 😄
Pán se nám rozvášnil s vydáváním videí, což je super :dd. Fakt zajímavý videa, hrozně pěkně to vysvětluješ. Normálně nekoukam na tenhle typ videí, ale tvůj komentář mě u nich actually udrží.
Já musím napsat,takovou klasiku... zdál se mi sen,že mi v práci stroj rozdrtil ruku a odvezli mě do nemocnice,tam mi dali narkózu a když jsem se vzbudil,tak mi řekli, že mi museli uříznout ruku...hned jsem se z toho vzbudil v úplným šoku a hledal svojí ruku 😂 ale ani jsem jí neviděl a ani necejtil 😂 a až po pár vteřinách jsem jí našel přilehnutou pod polštářem 😂 ještě jsem se z toho pak asi 20 minut dostával,bylo opravdu strašně reálný
Aaaa to znám a nebo když začnu ve snu padat a cuknu sebou a fláknu svojí rukou a kovovej rám postele to mě hned zase probudí🤣
klidně bych dal druhý díl, tohle téma mě baví
Pár krát jsem se probudil s pëňiśem v ruce. Asi to nebude náměsíčnost ale aspoň nějaká story
Jak?😳🤣
@@danielmacosek2809 to kdybych věděl
S aktivitou po čas spánku mám bohaté zkušenosti.
Když mi bylo tak 10 let, byla jsem u babičky náměsíčná. Prý jsem přišla do obýváku, zeptala se jí, jestli neviděla moje fotky koní a chtěla jsem odejít z bytu. Babička tenkrát musela zamknout, ale samozřejmě si to nepamatuju, pouze z vyprávění.
Další incidenty jsem měla, když jsem spala u kamarádky a zřetelně, v sedě a s otevřenýma očima k ní pronesla: "Mě to tak otravuje, ten dům je tak velkej a záchod tak malej.", ráno jsem z toho měla záchvat smíchu a tuto větu už z hlavy nikdy nedostanu.
V noci nakecám hodně blbostí, ale občas se k tomu prý posadím a komunikuju "s někým/něčím", co nikdo nevidí. Nejednou jsem tak vyschízovala kamarády, protože si mysleli, že jsem vzhůru :D
Dříve jsem i ze spaní chodila po pokoji, kdy mě po přestěhování nábytku probral náraz do onoho přesunutého kousku. Dnes už jen kecám ze spaní a gestikuluju. ☺
Kamarád, kterej neumí španělsky a ve španělsku ani nikdy nebyl, jednou ze spaní začal španělsky naprosto plynule mluvit. Říkal opravdu souvislý věty a mluvil tak třeba 2 minuty :D Jinak díky za další super video!
Cool story, bro 👍 Můj kamarád, který je od pasu dolů ochrnutý v namesičnosti došel koupit flašku do obchodu 🙄
to se mi prej stalo když jsem byl malej taky
Celý život trpím na spánkové paralízy, dle psychického stavu 3-6 za měsíc. Třeba po operaci i pětkrát za noc, bála jsem se zavřít oči a trvalo to týden. Naměsíčnost spíš jednoduché úkony, jako chození po bytě, zavírání skříní, dveří a podobně. Spánek mám extrémně tvrdý i když běžně spím max 4-5 hodin ale mluvím často, zřetelně a dává to smysl. Málo kdy plácám úplný blbosti ale dcera se mnou raději začala spát v posteli až ve dvou letech.
Mne sa pravidelne deje, že počas spánku kopem nohami, rozhadzujem rukami, rozprávam zo sna… Teda toto mi povedali spolužiaci na lyžiarskom výcviku. Raz som si nechal na ruke hodinky. Ráno som sa pozrel na hodinky a zistil som že som mal v noci intenzívny tréning a beh na diaľku. 😂😅
Když je řeč o mluvení ze spánku - můj přítel mě prý jednou v noci slyšel, jak říkám: „Počkej, počkej, počkej - já nám naleju ten rum..."🤣Ale beze srandy
Spolubydlící se s námi hádala o tom, že je něco napsané na stropě a že nespí. :D Mluvila naprosto normálně a vydržela docela dlouho. Nic potom nevěděla. Mě samotné se nestává nic, zato mívám vážně zajímavé sny. Mít spisovatelský talent, mohla bych vydávat knihy. Velmi zajímavý byl souboj dvou mágů, z pohledu jednoho z nich. Bojovali tak, že těla odložily, jejich duše létaly nad světem a zápolily spolu. Jindy jsem zase sledovala záchranu kmene miniaturních barevných skřítků. :D
Počkat... Takový sny nejsou normální🤣 jo a jinak respekt že tvoje kamarádka mluví ze spaní srozumitelně😂
@@danielmacosek2809 Ne, nejsou. :D ale jsou super. :D Mám v noci soukromé kino. :D Zajímavý je, že někdy to sleduji jako divák zvnějšku, někdy z pohledu toho, komu se to děje. Ty pak bývají fakt zajímavé, protože ty doprovází nejen zvuk a vizuální dojem, ale i ostatní smysly, jsou velice živé. Jednou jsem se takhle učila pilotovat vrtulník. Docela zajímavé, někdy bych si do toho ráda sedla a jen na zemi zkusila osahat, abych si srovnala, jeslti ty hmatové vjemy odpovídají. Jen nemám kdy a kde. A jednou jsem dokonce lítala jako tmavorudá dračice. To bylo hodně zajímavý, hlavně ty vjemy ohledně vzdušných proudech na křídlech a to, jak moc byl důležitý ocas za letu...
Taky nerozeznávám co se mi skutečně stalo a co se mi jen zdálo. Jsem z toho silně frustrovaná, když jsem si toho začala všímat byla to docela sranda, ale postupem času se tenhle stav začal prohlubovat a často si nejsem jistá jestli jsem vzhůru nebo spím, jestli jsem sdělila to co jsem sdělit chtěla nebo zařídila co jsem zařídit měla. Pak nad tím hrozně do hloubky dumám a tím si nabudím pocit úzkosti, protože si nejsem jistá, jestli to co považuji za svůj život nebyl jen sen...
Můj bratranec má narkolepsii a povídal mi nějaké príběhy. Například prý někdy vstal z postele sešel z patra k babče a tvrdil jí že je v myčce nádobí, ta mu říkala že není a on pořád že je a že se dohadovaly chvíly a pak si šel zas lehnout :D
Co je narkolepsie? Já že tohle zní jako když mě někdo probudí a něco po mě chce a já mu odpovim tak že řeknu nějakou náhodnou blbost a pak usnu😂 většinou si to nepamatuju
@@danielmacosek2809 Narkolepsie je zjednodušeně nemoc při které jsi pořád unavený chceš spát, ale i když pořád spíš tak jsi unavený a nevyspalý
Jednou jsem byl v dětství na táboře ubytovaný na pokoji s dvojčaty … jednou v noci jedno z těch dvojčat začalo mluvit ze spaní, což by nebylo zas tak zvláštní, ale strašidelné začalo být to, když mu druhé dvojče začalo odpovídat (také ze spaní). Pokud si dobře vzpomínám, tak se bavili snad o tom že založí pekárnu (vedli naprosto plynulou konverzaci). Druhý den když jsem jim já i můj kamarád (4 osoba na pokoji) o tom vyprávěli, vůbec nic si nepamatovali. Je možné že to bylo z jejich strany jen nahrané, ale to už se asi nikdy nedozvím.
To je hrozný jak všichni mluvěj ze spaní plynule jako kdyby fakt věděly co říkají😭🤣 já říkám náhodný věci jako třeba zdálo se mi o tom že sem jel v autě tak když se mě zrovna co mluvim ze spaní tak jakože někdo se mě zeptá co dělám tak odpovim jedu autem (to je jenom příklad ale i tak😂)
Já jsem údajně byl náměsíčnej na rodinné dovolené a chtěl jsem vypít opalovací krém xD
Brácha Jar
Když jsem byla dítě, byla jsem náměsíčná často. Nejvíce si ale vybavuju jeden případ, kdy mě máma našla ležet na našem širokém balkónovém parapetu v mých nejoblíbenějších fialových šatičkách s motýlky a se zapletenými vlasy. Dodnes ani jedna z nás neví, jak jsem tam vyšplhala, nebo jak jsem si v mých přibližně devíti letech tak hezky zapletla copy. 😅
Mohu potvrdit, ze spánková paralyza se objevuje opravdu nejvíce tehdy, kdy je člověk ve stresu. Poprvé jsem se s ni setkala kolem maturity. Poté po několika letech ve velmi těžkém životním období a to bylo opravdu velmi časté. Ve většině případu lezim na zádech a nemohu se hýbat, slyším kroky, desivy smích vedle sebe, snažím se křičet a nejde to. Po par letech tréninku se spánkovou paralyzou jsem se naučila ze spánku opravdu začít tiseji křičet, čímž jsem se naučila se tím vzbudit. Spánková paralyza pro mě nikdy nebylo nic příjemného, ale setkala jsem se už i s člověkem, který má spánkové paralyzy příjemné, až na to nehnutí se.
Když jsme byli na dovolené s partou kamarádů setkala jsem se s tím že dva moji kamarádi podotykam že oba spali, se pohádali o úplném nesmyslu, který bych přirovnala k neschopnosti najít květináč, aniž by jeden z nich věděl že se reálně hádá s tím druhým.
Ostatní jsme jen koukali a snažili se je uklidnit, pak nám ale došlo že to nemá smysl.
Je obdivuhodné jak dvě spící osoby mezi sebou komunikují. Bylo to úsměvné a zároveň fascinující.
Ráno ani jeden netušil o co jde, když jsme jim popsali situaci předešlé noci.
Tak jen tak na okraj že se lze pohádat se spícím spolubydlícím.
To je skvělý🤣 to bych chtěl někdy s někym zažít jenže se mi to moc často nestává a ještě k tomu najít někoho kdo taky komunikuje s ostatními ze spaní a aby sme to měly zároveň to by bylo super🤣
Skvělý video, první video co od tebe vidím a sem nadšena 👏🏻
Já jsem již hodněkrát zažila spánkovou paralýzu při probouzení, ale jednou jsem jí zažila při usínání, bylo to mega divný a děsivý. Jednoduše jsem ležela a už jsem byla v takovém tom polospánku, kdy už se člověku rozutečou myšlenky. Chtěla jsem se otočit, ale nešlo to. Nemohla jsem pohnout tělem, bylo moc těžké. Kolem sebe jsem viděla tmavou místnost která neměla konce a tak jsem se snažila otevřít oči, ale pokaždý když jsem mi to "povedlo" zasáhlo mě ostré světlo azurové oblohy. Byl to pohled jako bych jela na sedadle auta s hlavou opřenou o okno přičemž jsem koukala šikmě vzhůru. Viděla jsem oblohu a špičky stromů jež nás mijely. Bylo jedno jestli mám otevřený nebo zavřený oči. Věděla jsem že je mám v každým případě pořád v reálu zavřený. Moje tělo se néhybalo a navíc jsem měla pocit že sedím přestože jsem moc dobře věděla že jsem usínala leže v posteli. Upřímně ani nevím jak jsem potom finálně reálně usnula, vím jen že jsem se z toho nemohla dostat. Znovu už se mi to naštěstí nestalo.
Kamarádův otec jednou ze spani řekl: "Základní rychlost 3km v hodině."
Užil jsem si koukání na videjko, děkujeme
skvělý video! a už se těším na novej track
Mam takovou lehkou namesicnost, reaguji na sny v realnem zivote. Coz znamena, ze kricim, mlatim, brecim, kdykoliv se stane neco ve snu.
Avsak ja citim sama na svem tele, kdyz reaguji na sny. Je to jako spankova paralyza, kdyz clovek nemuze ovladat sve telo, ale v podstate obracene.
Neni to nic hezkeho a opravdu bych si prala normalne spat a ne kazde rano poslouchat, co jsem zase delala, kdyz jsem spala.
Super, Wizzory se vrací a častěji vydává videa :) Jsem za to strašně rád. Jen tak dál, děkuji za video :)
Jednou jsem se probudil ve stoje a všude kolem tma. Začal jsem hmatat kolem sebe a zjistil jsem, že stojím v koupelně před umyvadlem. Tak jsem musel nejdříve najít vypínač, který je u dveří koupelny na chodbě, pak jsem ale nemohl otevřít dveře do obývacíhio pokoje. Nebyly zamčené, jen jazýček dveří, co se ovládá normálně klikou nějak záhadně zapadl hlouběji a dveře prostě nešly otevřít. To mě naštvalo, tak jsem je musel vykopnout. A to se mi v případě těchto papírtových dveří podařilo tak, že nejsou skoro vůbec poškozené. :-) Občas bývám náměsíčný. Začalo tu už v dětství, kdy jsem jednou nn přišel k rodičům do ložnice a otevřel skříň a kdyby mě mamka nezastavila, tak se tam asi vyčůrám. :-)
Když jsem byla na souvislé praxi, tak jsem se spolužačkou bydlela na jednom pokoji. Jednu noc jsem se vzbudila a viděla u svojí postele kýbl borůvek, které byly všude rozházené a kuře, které se peklo. Borůvky jsem začala sbírat a kuře občas otáčet. Takhle jsem se budila asi co půl hodiny abych zase posbírala nějaké ty borůvky a znovu otočila kuře. Spolužačka se mi celou dobu jen smála a já ráno nechápala ale celé jsem si to pamatovala 😂
Měla jsem na intru spolubydlící a ta mluvila ze spaní rusky, přitom ten jazyk vůbec neovládá .
Okolo mých 16let se mi začalo stávat, že jsem šla spát a druhý den ráno jsem měla v oblasti holení a kolenou modřinky. Takhle se to stalo ještě par krát a já už začala bádat po tom kde se to bere. Nikdy jsem netrpěla zvýšenou krevní srážlivostí a podobě. Pak jednou v noci jsem po tom co jsem šla spát jsem se vzbudila mimo postel ve zvláštní pozici. Má postel měla kovový rám přes který jsem náměsíčná vylézala a zalézala do postele a čato jsem se o něj praštila do kolene či holeně. To byl začátek mých náměsíčných nocí. Toto trvalo cca rok. Moje rodina mi vyprávěla jak jsem cca několik hodin po tom co jsem šla spát, přišla zničeno nic do obýváku když koukali na televizi a začala mluvit jiným jazykem takovým co neznali. Jednou nebo dvakrát jsem ve spánku šla dělat palačinky a podobně. Opravdu to bylo období života kdy jsem byla velmi ve stresu a ve složité životní situaci. Většinou jsem dělávala ze spaní věci na které jsem přes den neměla čas a nebo na ně hodně myslela.
Míval jsem jako mladší spánkové paralýzy. Poslední a nejzajímavější se mi ale stala cca v 16 kdy jsem se "probudil" a nemohl jsem pořádně hýbat s tělem kromě rukou. Cítil jsem že je nějaká zlá entita v rohu mého pokoje tak jsem se plný děsu snažil dostat se z místnosti. Rukama funkčníma jako po obrně jsem se shodil z postele. V tu chvíli jsem se podíval přímo na tu entitu a v tu chvíli jsem se znovu, tentokrát doopravdy probudil a naštěstí zjistil že to nebylo skutečné, i když to působilo skutečně až příliš 🤣. Jinak brácha byl náměsíčnej několikrát v průběhu našeho dospívání, vždycky pochodoval po pokoji, chodil po bytě atd. Jednou squatoval na našem stole, přišel táta kterej vůbec nevěděl o co go a myslel že vymýšlíme s bráchou nějaké brikule. Vždycky jsem mu jenom pomohl do postele a ráno jsme se tomu zasmali.
Mám kamarádky (dvojčata) a ty si ve spánku vždy povídaly. S nikým jiným nedokázaly vést smysluplný rozhovor, ale spolu ano 🤔
A moje mamka když byla malá, tak jí babička přivazovala nohu k posteli, protože byla aktivní v náměsíčném stavu a kolikrát chtěla odejít v noci pryč 🤣
Nikdy jsem náměsíčná nebyla, ale hodně lidí si v životě stěžovalo, že ze spánku mluvím, někdy nesmyslné zvuky, někdy celé věty. Hodněkrát je to i hrozně děsilo.🥲 Videjko super, díky za něj.
Jako malá jsem dost trpěla náměsíčností. Obvykle to bylo jen nějaké přeskládávání nábytku, hraní si s hračkami ve spánku a tak podobně. Co ale mě i moje rodiče tehdy dost vyděsilo bylo když jsem měla asi 6 a odnosila jsem všechny své plyšáky a peřinu s polštářem k bráně sousedů, kteří od nás bydleli asi 300m. V zimě a ve sněhu 😂
Další co jsem provedla bylo, že jsem mámě rozhrabala záhony a celá od bláta se vrátila do postele.
Od te doby jsem měla zvonečky nad dveřmi, aby mě to kdyžtak vzbudilo.
Máš vždy velmi zajímavá videa.
Topovka ako vzdy!! Som stastny ze si zacal tocit videa castejsie! ^.^
Si moj fav artist za cely moj zivot a nikdy na teba nezabudnem !! ♡
Dufam ze sa dari a ze vsetko je v pohode c: !!
Hezký téma. Já před lety napsal povídku, kde hlavní postava vraždila dost brutálním způsobem právě ve stavu náměsíčnosti.
Já si jednou jako náměsíčná nachystala snídani a byla jsem tak hodná, že jsem udělala i pro mojí sestru :D. Následně jsem se vzbudila asi okolo půl čtvrté ráno, jak jsem se "koukala" na něco na Zoomu xd
Super 👏👏
Taky se mi stává že úplně nerozenzávám sen od reality. Dokonce jsem měla vyloženě vzpomínku a asi po třech letech jsem zjistila že se nic takového nikdy nestalo takže to byl nejspíš sen
2 dny zpět když jsem se rozhodla si ve 2 ráno udělat pití, tak moje mamka se z náměsíčnosti rozhodla jít na záchod, ale basically jen rozsvítila a když jsem jí pozdravila a řekla ''jakto že nespíš'' tak nevnímala a šla si lehnout. Byla jsem lehce posraná nebudu lhát. :DD
Já mám rovnou dva příběhy. Jeden je takový normální a ten se stal mě, no a druhý se stal kámošce. Když mi bylo asi 5, tak jsem slezla z palandy a to probudilo mamku. Zeptala se mě ,,Kam jdeš Nikčo?" a já jsem jí se zavřenýma očima odpověděla ,,Jdu na záchod.". Mamka si z toho nic nedělala, ale najednou viděla, jak jdu na chodbu a ne na záchod a tak probudila tátu. A když za mnou táta přišel, tak viděl jak jsem si na chodbě před bytem začala sundávat kalhoty a tak mě rychle odnesl na záchod:) No a kamarádce se stalo, že prý jako náměsíčná vylezla z postele a šla dolů do kuchyně. Tam si z lednice vytáhla želé, které patřilo její sestře, a začala ho jíst. Když ho dojedla, tak si po sobě umyla misku a šla zase do postele. Když se ráno probudila, tak jí sestra vyčítala, že to želé snědla a ona absolutně nevěděla o co jde😄
Ahoj wizzory, jak jsi v minulem videu rikal at se ozveme do komentaře. Diky videum co teď dělaš, jsem s k tobě zase vratil, nejvice mě bavi mytologie, takze video o tomto by bylo nejvic skvely. Videa co ted delas me bavi, ale semtam nektery ty “strasidelny” videa me taky bavili. Ale lets go mytologie
Mně se jednou stala dost divná věc spojená s tímto. V chorvatsku jsme byli v druhém patře (apartmán), pláž oddělovala silnice a potom bylo molo. Najednou jsem se probudil asi v 1 ránu, jak na mě volá děda z balkonu, co blbnu ať jdu nahoru....Prý jsem volal o ručník, že jdu do moře :D
Asi před třemi lety jsem byl na skautském táboře a dostal jsem spánkovou paralízu, ale shodou náhod to bylo zrovna v době když jsme dostali informace o tom že v okolí se toulá uprchlí vězeň. Asi jsem ji dostal kvůli stresu. Když jsem ji dostal (ještě za temné noci) koukalo na mě něco škvírou ve stanu (stany byli podsadové takže jsem s kamarádem měli ve stanu zimu kvůli nedošněrovanému stanu) chtěl jsem křičet, chtěl jsem vzít baterku a oslepit to, chtěl jsem se alespoň pohnout, ale nic nešlo udělat, proto jsem zůstal asi dvě minuty zůstal ležet než to odešlo a já zase cítil svůj dech ve svích plicích. Druhý den nám vedoucí oznámili že ho dopadli poblíž našeho tábora asi tři kilometry západně od nás. A jediný důvod jak jsem zjistil že to byla spánková paralízay je ten že to odešlo na severovýchod. Nepřeju nikomu nic podobného.
Jsi první člověk od kterého jsem slyšela že má taky problém občas odlišit vzpomínky od snů. Děje se mi to už roky a myslím že dokonce i od dětství. Nikoho dalšího jsem do dnes nepotkala... Ono se to lidem okolo blbě vysvětluje (pokud to neznají) a tak o tom ani moc nemluvím a často si tak při pochybnosti v hlavě řeknu že to byl sen. Nepřišel jsi na nějakou pomůcku nebo trik jak v sobě přijít na to jestli je vzpomínka opravdová nebo sen? Všímám si, že mám období kdy se mi to děje hodně a kdy skoro vůbec, ale dokáže mi to hodně zamotat hlavu a několikrát už to pro mě byl docela problém. Děkuju za případnou odpověď, snad jsem se vyjádřila dost srozumitelně 😃♥️
Já jsem si zase vždycky myslela přesný opak a to, že je to úplně běžné a že to tak má každý. 😀
Nenazvala bych to vyloženě paralýzou, ale měla jsem podobný zážitek. Šlo víceméně o to, že mě o víkendu ráno budil mladší bratr. Vzbudila jsem se jenom tak napůl, viděla jsem bráchu i svůj pokoj, dokonce jsem vnímala i dávku světla v pokoji, ale tak nějak se mi do reality promítl sen. Měla jsem pocit že za mou skříní uvízlo nějaké malé dítě, křičelo a nemohlo se dostat ven. Vím, že jsem se nemohla pohnout, snažila jsem se o tom dítěti říct bráchovi, protože vypadal, že ho nevidí, ale ani mluvit jsem nemohla. Nakonec se mi podařilo škubnout hlavou, možná se mnou brácha v realitě trochu zatřásl, nevím jistě. Každopádně když jsem se definitivně probrala děcko bylo pryč. Zajímavé bylo že ten pohled z postele byl úplně identický jako předtím, akorát za skříní nic nebylo XD. Když jsem se bráchy ptala, co se dělo, říkal, že jsem se s otevřenýma očima dívala po místnosti, nic víc. Každopádně na to asi nezapomenu.
Můj děda ve stáří špatně mluvil, nebylo mu rozumět. Za to ze spaní mluvil čistě a srozumitelně. A já měla po dlouhé době možnost zase slyšet jeho mladický hlas.
super video
Jako malá jsem bývala náměsíčná párkrát do týdne. Z poschoďové postele jsem pravidelně skákala, divím se, že to skončilo jen u boulí, bez zlomenin. V kuchyni máme uprostřed místnosti stolek, ten byl takovej můj kruhák - obtáčela jsem stolek X-krát do noci a zpívala sprostě/nadávala sprostě u toho. Běžně jsem chodila vodu z kuchyně v hrnku vylévat do záchodu a nebo jsem plyšáky z postele přenášela do obýváku.
Jednou se stalo, že v obýváku rodina koukala na tv a já po nich hodila zpoza rohu plyšáka😂. Nikdy jsem naštěstí nešla dál než do kuchyně a obýváku a nikdy se mi nic nestalo.
Dneska nemám se spánkem žádnej problém, občas si s někým promluvím nebo zazpívám během noci, ale to musím být hodně pod tlakem a vynervovaná z celého dne. O nikom z blízkých, kdo by sleepwalkingem trpěl, nevím. Nejspíš nikdo takový není a myslím že je to celkem rare porucha. 😂
Cením videjka, volíš pro mě zajímavá témata, fakt mě to baví.😁
Mě se reálně asi 3 roky zpátky stávalo občas! Že jsem se probudil a byl jsem uprostřed sebeukájení xdd a jinak taky mám často problém rozeznat sen od reálných vzpomínek hodně matoucí 🤯
Jednou za 2-3 roky mám noc kdy jsem náměsíčny.. posledně jsem vyšel z bytu ,zavolal si výtah , zmáčkl přízemí ,vykonal malou potřebu ,dojel dolů ,zmáčkl zas nahoru do 11 patra ,dokončil jsem potřebu ,vyjel nahoru ,tam mě čekala bývalá přítelkyně a začala na mě řvát ,co mě probralo a byl jsem na ni pěkně hnusný ,páč jsem se vylekal ,nevěděl jsem kde jsem .. tohle je vtipné .. ,ale bydlel jsem předtím v 11 patře a měl jsem hrozný strach ,že usnu a právě třeba skočím z balkonu .. nejhorší je ,že člověk to tělo neovládá .. když jsem se z tama stěhoval hledal jsem byt v přízemí ,nakonec bydlím v 1 patře .. a od té doby jsem byl jen 2x nějakym zposobem náměsíčny .. a to že jsem si třeba sedl na postel ,chvíli sedel a pak si zas lehl,nebo že jsem se obouval ,ale to mě ty pohyby nějak probudily 🙈 není to nic příjemného
Super téma. Já když byl malej tak jsem jednou načapal mého dědu. Náměsíčního,nechtěl jsem ho budit. Tak jsem šel zanim a on šel dolů po schodech do kuchyně,otevřel troubu a načůral tam 😅. A pak jsem ho probudil. Docela vtipné. A já když byl malý cca 13let. Tak si myslím že jsem byl náměsíčný. Probudil jsem se ve skříni a po druhé to bylo když jsem se probudil na zemi na ustláno dece a ležel jsem na ní a byl jsem opřenej o postel. :) A před pár lety jsem se v noci probudil a vůbec jsem se nemohl hýbat,jako by mě někdo držel. A po delší době jsem sebou škubl a pak už to bylo v pohodě ale bylo to velice nepříjemné a nikomu bych to nepřál.
je mi 23 let a dodnes jsem náměsíčná, nikdy jsem nebyla nějak agresivní ale párkrát když mě někdo vzbudil tak jsem byla zlá. Každopádně, není to každou noc ale často chodím, odcházím z bytu a nebo na dovolený jsem jako malá odcházela z pokoje, co ale je velmi časté je, že jím, především sladké. Nespočetněkrát mě matka našla s nutellou a polévkovou lžící nebo jsem prostřela stůl (příbory, ubrousky, talíř) a dávala si tam sušenku :D. Často mluvim a vedu i konverzace, které spíš nemývají smysl ale odpovídám, většinou si z toho nic moc nepamatuju. V nemocnici toho moji spolubydlící byly svědkem, protože jsem pořád chodila po pokoji a jedna milá duše mě vždy doprovázela do postele. Je to celkem boj :D
Celkově mám hodně problémů se spánkem a náměsíčnost je jeden z nich. Častý problém mám s otevíráním všech oken, takže vypadnutí z okna se bojím asi nejvic👀
Jednou, když jsem byl malej, jsem si ze skříně vzal misku s oříškama a sedl si doma doprostřed chodby a jedl je.
Ahoj,jako děcko jsem pobývala často v tomhle stavu.Jednou,když jsme s rodinou trávili Velikonoce v horském hotelu,to zase přišlo.Hledal mně celý hotel.Našli mně o poschodí výš v pánských sprchách 🤗
8:04 - 8:43 Tímto trpím a na noc musím spát v zamčené místnosti s minimem doplňků, nábytku atd.
Nestává se to každou noc, třeba jednou až dvakrát do měsíce, ale preventivně se raději zamykám pořád.
2:25 to se mi taky nekdy deje a nejhorsi je kdyz potom reknu nejakymu cloveku kterej byl v tom snu jestli si to pamatuje nebo neco takovyho a rekne mi ze se to nikdy nestalo a ja si prijdu jak curak xd
Já vždy poznám, co je sen a co ne. Obzvlášť, když jsou v něm osoby. Něco na těch osobách je nepřirozeného.. divného.. vždy poznám, že tato vzpomínka je sen, kvůli tomu.
Já bývám poměrně často náměsíčná, většinou při úplňku (ale teda nevim jestli to má nějakou spojitost :D). Většinou prej otevřu okno, sednu si na parapet a "koukám" ven xd A aby toho nebylo málo, tak i mluvím ze spaní. Jako malá jsem spala o prázdninách u babičky a přes zeď jsem si povídala s dědou, který ale taky mluvil ze spaní xdd Taky vim, že moje sestřenice jako náměsíčná strkala vidličku do zásuvky xd
Zobudiť sa počas aktu? Už sa mi to pár x stalo 😅 a je to celkom zaujímavý pocit keď sa zobudíš a na tebe jazdí baba 😅😅
Mám diagnostikovaný somnambulismus a mívám epizody, nejčastěji když měním práci nebo když se děje něco důležitého, takže při zvýšeném stresu. Jedna taková epizoda trvala klidně i 2-3 měsíce a byla jsem náměsíčná téměř každý den. Ve spánku jsem byla prý často hodně slovně agresivní
8:18 Yep, mně když se zdá třeba nějakej sen kde kričim, tak křičim i v realitě a probudim tak sama sebe 😀🤚
Ja mam tak reálné sny, ze se z nich občas probudím a musim si urovnat v hlavě, ze to byl opravdu jen sen a ne realita.
A hodně často se mi stava, že ze sna brečím nebo se i směju. A občas též něco mumlám 😃
I když to píšu po měsíci tak ten příběh stejně napíšu . Před asi půl rokem tak jsme měli přespávat ve škole což se taky stalo . Měli jsme spát myslím nějak tak v 22:00 ale samozřejmě asi 7 lidí včetně mě nešlo spát . Tak jsme jen tak kecali a najednou jedna holka došla doprostřed místnosti a spadla , tak jsme ji donesli zpátky do postele . Po asi 2 hodinách tak šla znova ale na záchod což , prostě je to normální tak jsme to moc už neřešili a pak jsme jen dohlídli na to aby došla do postele . Jenže to není všechno . Nějak okolo 4 ráno tak se posadila jedna jiná holka a začla se naklánět na strany jak houpačka jen do boku a říkala zoufale jo ne jo ne a pořád do kola . A z toho jsme si dělali pak ráno srandu ale jinak to bylo fajn . Jo ještě tam jedna holka házela někdy věcma ale to nám i řekla že to dělá takže to bylo v pohodě . Jenže co je divný že v té době jsem nemluvil ze spánku a prostě nic ... ale teď už jo a nechápu proč jestli se to jen tak stane nebo jestli to má důvod . Kdyžtak bych byl rád za vysvětlení . Jinak děkuji za video
ahoj wizzory,
pekny nahrdelnik, prosím tě, z kama si ho vzal?
By the way, sluší ti to hezoune
Náměsíčnost je opravdu nebezpečná.... můj bratr je velmi silně námesíčný..... A pokud má zrovna jeste teplotu.... Tim vic... Jednou ze strachu z "černých lidí" se nám zabarikádoval v pokoji.... Dokázal posunout skříň.....
Byl jak posedlý ... Od té doby naštěstí uz jen chodí po bytu.... A mluvi 😂
Ze "strachu z černých lidí"😭🤣🤣🤣
@@danielmacosek2809 jj xd to nám tehdy namesicnej furt říkal xd
Mě se v namesičnosti stávalo třeba rok v kuse že jsem vstal ze svého pokoje a narval jsem do futer od dveří a bylo to skoro každý den a tatovi se stalo že když jel někam jako mladej na dovolenou tak se mu zdalo že se pere a dal pěstí kamarádovi vedle něj😂
Ty zive sny s aktivitou mam taky, ale spis takovy nevinny nebo o nich nevim. Kdyz mam treba hodne sluzeb, tak se mi doma zda, ze zvoni zvonek pacienta a jdu mu chystat treba infuzi, jakoze nic nedelam, ale nekdy se vzbudim v momente, kdy to chci povesit na infuzni stojan a tu infuzi nemam. Jednou jsem zachranovala i jadro reaktoru, coz bylo desivy, protoze po probuzeni jsem mela hysterickej zachvat, ze jsem umrela a pritom ztratila to jadro.
vým že někteří lídé si do domu dávají branky na vrch schodišť kvůli dětem, aby v náměsíčnosti nespadli ze schodů, ale divím se že to nejsou třeba schopný v náměsíčnosti otevřít
Někdy se mi stává, že když ve snu chci nekoho praštit, tak že spaní praštím do zdi, co mám vedle postele a probudím se
👍👍👍
Já mám se sny to samé. Jsou dost realistické. Kolikrát nevím, jestli to byl sen nebo realita.
Náměsíčná jsem byla jako malá. A co mi říkala mamka, tak jsem většinou jen chodila po bytě. Teda jednou jsem prý šla do kuchyně, vzala hluboký talíř, naskládala do něj jablka, a pak si sedla do jídelny a ty jablka na sebe vysypala.
Teď nedavno mi přítel řekl, že se usmívám a občas i trochu směju ze spaní a že mu to přijde celkem děsivé. :D
no já už od mala bojuju s povídáním si ze spaní, záleží na snu, kolikrát si povídám o normálních konverzacích (relativně) a občas jen třeba brečím nebo říkám pořád dokola promiň, honestly nemám ponětí co to znamená ale zatím to nikdy nějaký velký problém nebyl jen je to občas divný o čem vlastně mluvím, jednou jsem povídala o tom jak hledám svojí kočku (která už tu není) na fesťáku to bylo docela vtipný xd
Když jsem se dával dohromady s přítelkyní, tak jsme spolu prý mluvili ve spánku, jakože jsme oba spali a měli konverzaci :D máme na to svědky
🖤🖤🖤
Chodím v noci do ledničky a dávám si vždycky nějakou dobrotu😅, krmím prý kocoura a povídám blbosti. Ale trpím spánkovou paralýzou, dlouho jsem trpěla nespavost, kvůli snům, které jsem neuměla v noci rozlišit od reality, a prý povídám ze spaní. 😅 Všechno spojeno s velkým stresem a onemocněním.
Wizzory prosím natoč reakci a vyjádření na video brutální smrtí
Bread kneaning machine incident
jo taky si furt pletu sny a realitu, je pak docela vtipny kdyz se musim ptat lidi jestli se to o cem mluvim stalo nebo ne xd
Z mého terapeutického pozorování vyplývá, že je náměsíčnost daná sdílením vlastní energie s takzvanými přivtělenými dušemi. Při spánku se totiž vaše duše částečně odpoutává od fyzického těla a to v podstatě zbloudilé dušičce dává možnost k dočasnému ovládnutí fyzického těla. Nestává se to ovšem ve všech případech. Podle mých statistik má u sebe přivtělenou dušičku zhruba 20% klientů, kteří vyhledají moji pomoc. Náměsíčnost je ovšem daleko vzácnější. Mnohem častěji se tento jev projevuje například únavou i po spánku.
Náměsíčný jsem nikdy nebyl nebo o tom nevím. Avšak spánkovou paralýzu jsem zažil 2x a nikomu to nepřeji. Údajně se říká, že si ji přebereš podle věcí kterým věříš nebo tak. Někdo vidí mimozemšťany atd... Mohou to prý provázet i halucinace nebo vidiny.Pro mě to bylo něco jako ovládnutí mého těla cizí silou a fakt doufám, že už to nikdy nezažiju. Pocit absolutní bezmoci, neschopnosti pohybu a mluvit,tedy požádat o pomoc,o což jsem se snažil, přerostla v neskutečný strach. Nemohl jsem dýchat a nevěděl co se děje. Je to fakt hnus. A ty reálné sny má podle mě každý. Někdy prostě nevíš.
No náměsíčná naštěstí nebývám... ono by to ani nešlo s mým jemným spaním🫤.
Ovšem co se týče těch zkreslených snů a reality, které máš také, s tím mám velké problémy - kolikrát si musím ověřit, zdali jsem se třeba s mamkou bavila o nějakém tématu či ne, nebo zdali jsem např. doopravdy spravila poličku nebo se mi to opět jen zdálo... Dopomáhá tomu i fakt, že si většinu snů dopodrobna pamatuji, takže opravdu mám problém rozlišit sen od reality 😅
Poprvé a naposled jsem byl náměsíčný v 7 letech. Pokud si správně vzpomínám, tak jsem se vymočil do skříně v chodbě nebo do koše v kuchyni.
Moje sestra mluví ze spaní, párkrát jsme si pokecali. Ale většinou jen něco mluvila či seděla na posteli a dávala polštáře na políčku a podobně. Docela dost mi to chybí je divný klid v noci. 😀
Měl jsem takovou epizodu, že jsem byl programovatelnej. Co vím od bráchy, tak si myslel, že jsem ještě vzhůru, tak mě poslal zhasnou, a já šel... a pak jsem potmě kroužil po pokoji, dokud mu to nezačalo lézt na nervy, a neposlal mě spát :D
Jednou jsem se ve svých 13 letech probudila z náměsíčnosti byla jsem ve dvě hodiny ráno nachystaná do školy a stála jsem na autobusové zastávce ani nevím co mě dokázalo vzbudit celkem šok nebudu kecat že ne. probudit se na zastávce která je od našeho domu vzdálená nejméně kilomert a půl a cesta k ní je pouze silnice bez osvětlení okol které jsou jen husté lesy . Do týden by se to nejspíše opakovalo jenže předtím než jsem stihla vůbec otevřít dveře od dvora tak mě vzbudilo hlasité štěkání psa od sousedů bylo přesně 01:00 když jsem se dívala do mobilu na čas . Od té doby si nejsem vědoma jestli se to opakuje ale spíše ne😅
Si mi připomněl, před nekolika lety, se mi zdál sen že jsem fotbalistka a kopnula jsem do radiátoru, s té bolesti jsem se probudila lol
Moje spolubydlící na intru pořád něco mluví ze spaní, někdy jen mumlá a jindy říká věty. Jednou říkala definici kondenzátoru.
Já se jednou probudila ve stoje a byla jsem docela dezorientovaná ale tak za jednu až tři minuty mi zase došlo co se stalo a kde jsem. Jo a taky se mi stalo i to že jsem občas s někym mluvyla ze spaní , jednu konverzaci si kamarádka zapsala protože to prostě bylo vtipný a já mluvila hodně z cesty.
Zde ukázka: Stalo se to ne jednom víletě kde jsem byla na pokoji se dvěmi dalšími holkami, já usnula a ony si ještě povídali. Prý jsem se posadila a naštvaně jsem řekla:
"To se tak špatně zapíná a vypíná."
Holky: "Co se špatně vypíná?"
Já: "Já jsem nikde nevytírala."
Holky: "Ty mluvíš ze spaní?"
já: Ne já nemluvím ze spaní."
Holky: "Jo mluvíš ze spaní."
Já: "Jo to je možný že jsem vytírala ze spaní."
Pak jsem si prý zase v klidu lehla a spala jsem dál zatím co ony se tomu smáli.