HEMA Q&A - Broušení mečů, boření mýtů o středověku, historický šerm, evropská bojová umění.
Vložit
- čas přidán 24. 02. 2022
- Borek a Zdenál ze školy šermu Digladior debatují nad mýty o historickém šermu a Evropských bojových uměních.
---
Tentokráte se podívají na broušení mečů.
Jak moc ostré či tupé byly meče?
Dali se chytit holou rukou za čepel?
To a ještě více se dovíte ve videu.
🤝 Pokud se vám naše video líbilo a chtěli byste, abychom dále tvořili. Můžete na Patreonu podpořit naši tvorbu:
➡️ / digladior
Video bylo natočeno ve spolupráci s Plywood Production
➡️ / mrdeem333
Borek Digladior: Dalibor Belfín
Zdenál Digladior: Zdeněk Utišil
Střih&Režie: Dimitri Kanjuka
Kamera: Štěpán Radina
Zvuk: Lukáš Novotný
Asistent režie: Jakub Volánek
Focus puller: David Haberzettl
Intro: Martin Ertl
Více o nás, naší práci a výuce šermu a evropských bojových umění:
historický šerm v jeho bojové i scénické podobě
škola šermu Digladior -
www.digladior.cz/
digladior.webooker.eu/
/ digladior-188193617922868
/ digladior_cz
#Borek #Zdenál #Digladior
#historickýšerm #školašermu #výukašermu
#hema #hemafencing #historicalfencing
Pokud se vám naše videa líbí dejte nám lajk, odběr, sdílejte, komentujte. I tyto drobné činnosti nám znatelně pomohou a podpoří naší tvorbu. Nebo nás můžete podpořit na Patreonu ➡ www.patreon.com/digladior.
Pokud vás něco zajímá nebojte se zeptat. Rádi vám odpovíme.
Díky.
mám takový dotaz. Muj kamarád si koupil nový celokovový štít a mě došlo že ani s obouručním mečem jeho obranu neprorazim...
@@cisartobiasjirikokrda3.
No to záleží na tom co je vaším cílem.
Pokud je vaším cílem prorazit štítem, či jej rozbít, tak to se vám nepodaří.
Pokud chcete vyhrát nad protivníkem s jednoruční zbraní a štítem, tak to lze.
Ale je proto vhodnější spíše dlouhý meč než meč obouruční. Případně když už proti štítu chcete použít obouruční meč, tak nějaký lehčí a obratnější typu montante.
@@digladiorskolasermu děkuju
Rád se podělím o můj kousek znalostí :-) jde o úhel ostří a jeho použití. U záštity byl meč kolikrát víceméně tupý, do té půlky trošku ostrý, ale ne moc kvůli zachování velkého úhlu = více materiálu v tom ostří = větší pevnost -> obraná plocha meče tak mohla hodně snést, a zároveň byla použitelná klidně např. na podříznutí hrdla s vyvinutím dostatečné síly. Čím menší úhel ostří, tím méně materiálu v ostří, ale tím ostřejší je. Ovšem čím víc ostrý neznamená vždy tím lepší. Kuchyňský nůž má minimální úhel ostří, a samozřejmě prd vydrží, proto se musí každé použití udržovat a projet brouskem znovu, ale přeřízne rajče jak nic.. zkuste ale vzít tento kuchyňský nůž a uříznout kus kvalitní hrubé kůže ze které by mohl být klidně kožený chránič.. již to nepůjde tak snadno jak s rajčetem + velmi rychle se ztupí. Když se trefíme do nejlepšího úhlu ostří fungující na průřez koženého materiálu, tak zjistíme, že řeže lépe než ten ostřejší, a hlavně vydrží ostří i bez broušení. A takhle je to s ostřím u všeho.. jsem si nechal dělat ostrý meč a mečíř se mě ptá, na co to budeš používat? Říkám, sice na trénink, ale chci ať je to zbraň na to, k čemu to mělo sloužit.. čili maso a kosti. Říkal dobrá, ať vím jaký úhel ostří zvolit, protože sekat maso a kosti vyžaduje jinačí ostří než na sekání klacků a větví, aby to ostří drželo co nejdéle. Každopádně zacházím už moc do detailů, mám prostě nějaké ostří a někde se bude tupit víc, někde míň.. přejedu kamenem a jdu dál. :-) Ale kdybychom se měli bavit do hloubky, tak takhle a je to zajímavé. Tak samo to měli i Japonští samurajové.. tak samo i Evropští rytíři či jiní co meč užívali a vyznali se.. např. pojedeš na koni a věděl jsi že budeš z koně sekat lidi ve zbroji typu brigatina, prošívance, kroužková zbroj atd? Vzal sis tkz. Jezdecký meč.. meč jako každý jiný, ale vyvážení víc vepředu a ostřím pod velkým úhlem, že bys i rukou přejel a neřízl se.. ale v tom švihu to rozštíplo místama i tu kroužkovou zbroj bez výrazného poškození ostří díky množství materiálu. Meč měl totiž dosah který palcát nemá, lépe se s ním manipuluje a palcát s hrotama si vzít nelze, protože po prvním úderu to při jízdě akorát vyklouzlo z ruky když se zabodlo do brnění.. proč by se ale používal meč, když moc dobře víme, že sečně je proti zbrojím k ničemu? Proto existují tkz. jezdecké meče, co jsou asi sprostě řečeno "kompromis" mezi palcátem a sečnou zbraní. Tak ahój :-)
Díky za zajímavý postřeh a sledování našeho kanálu.
Když jsme s kamošema šermovali, tak jsme si vrypy odstraňovali, nevěděli jsme že to je lepší aby nám měč neodešel dřív, ale skrz to že to pak dělalo větší zranění. A pak jsme si jej ještě přejeli brusným rounem. Nedovedu si představit někoho reálně bojovat s dlouhým mečem v bitvě, proto jsme trénovali na duely. Moc rád sleduji Vaše videa, jsou super.
Děkujeme za vaše postřehy.
Jsme moc rádi, že se vám naše tvorba líbí.
Pokud jde o broušení zbraní. Dobrým zdrojem jsou některé městské zbrojnice, které uchovali zbraně od pozdního středověku. Klasická je třeba zbrojnice ve Štýrském Hradci. Tam místní nikdy nic nevyhodili, takže dodnes mají několik tisíc zbraní kterými byla vyzbrojena místní domobrana. Tam se to prostě udržovalo a není to orezlé, takže lze posoudit jak se brousilo. Podobně i u italských měst se mnohde dochovaly zbraně. Jinak meč pokud je sečný, není třeba aby byl příliš ostrý, funguje podobně jako sekera, nikoli jako nůž. Navíc pokud by byl hodně ostrý př střetu dvou mečů by se dělaly zuby a vylamovalo by se kalené ostří.
Ono je to s těmi dochovanými zbraněmi problém, že nevíme, zda je někdo v průběhu času nebrousil. A to i pokud jsou dochovány tupé, tak nevíme, zda by se před použitím neostřili, či naopak dochované ostré, zda je někdo v průběhu neodbrušoval např aby vybrousil zuby a pod.
Jinak s vámi souhlasíme, že meč nemusí být extra ostrý.
Opět na výbornou kluci 👍 Borek má ty tlapy z čínek nebo z meče? Držím palce válečníci 🖤
Má to z mečů, štítů, seker, halaparten, bojových kladiv a taky je to genetika 😁😁
👍👍👍👍 super 👍👍👍👍👍
Děkujeme.
perfektní video
Děkujeme.
super
Díky.
1. to že vlastně dlouhý meč nebyl pravděpodobně určen pro bitvy je hodně zajímavá úvaha. jsem rád že jsem konečně slyšel podobný názor protože mě osobně to připadá jako hrozně nepraktická blbost a rozhodně bych s dlouhým mečem do středověké bitvy nechtěl jít 😄 když už přijít o krytí v podobě štítu a nahradit ho obouruční zbraní tak bych volil něco co nese výhody obouruční zbraně např. halapartny sudlice a podobné. 2. následovala zmínka o poboční zbrani - tesáku. chtěl bych se zeptat jestli vlastně falchion spadá pod tesáky co se českého jazyka týče a nebo nebyly tolik využívány? jak to s nimi bylo? 😅 přece jenom mi přijdou falchiony všemožných tvarů jako úplně jiná zbraň pro jiný způsob boje 😄
Ohledně falchionu je to problematické. Nespadá pod tesáky neb sice čepelí je to tesák, ale jílcem je to meč. Falchion je samostatná kategorie, a je považován za netypickou málo rozšířenou a málo používanou zbraň. Zatím se našli asi jen 3 originály. A falchiony a jim podobné zbraně v ikonografii jsou převážně spojovány s vyobrazením atypických biblických postav či národů, tady bývají brány za smyšlené zbraně.
@@digladiorskolasermu super 😯 díky za odpověď ☺
Podle mě to měl každej meč jinak, podle toho co to bylo za typ meče a co od toho chtěl jeho majitel a na co meč chtěl používat. Ale představa že 2 týpci s žiletkově ostrejma mečema si do nich řežou navzájem ostří na ostří mi připadá naprosto směšná, takže bych se spíš přikláněl k tomu názoru že úhel ostří se na čepeli měnil v různejch místech a nejtupější by mohl bejt tam kde se očekávalo že se tim člověk bude krejt nebo to tam nějak chytat.
Už jsem za život prolezl dost muzeí (i v zahraničí) a řekl bych že každej meč, rapír, šavle....je úplně jinej, nenajdete 2 totálně stejný meče a na těch čepelích tam jsou kolikrát fakt vidět naprosto unikátní tvary, profily atd....někdy si člověk až řiká že některý ty tvary jsou totálně ujetý a je to spíš fantasy a přesto to tam leží v muzeu jako originál. Tolik k tomu "tohle v tý době bejt nemohlo" jak spousta lidí tvrdí, mohlo bejt naprosto všechno pokud to aspoň trochu dávalo smysl. 😀 Bohužel samozřejmě většina těch dobře dochovalejch zbraní jsou modernšjší zbraně - z doby rapírů a šavlí, u těch klasickejch mečů toho fakt moc k vidění neni ve stavu aby z toho něco extra šlo poznat.
A dost mě v muzeích rozhodilo třeba to že každej rapír je úplně jinej, jeden nemá snad ostří skoro vůbec a dá se tim jenom bodat a ostří je tam jenom tak nějak aby se neřeklo a další má zase dost ostrý ostří, z toho je vidět že každej to prostě chtěl jinak, nebo ani sami ty lidi co si to u někoho objednávali pořádně nevěděli co od toho chtěj a tak dělali chyby, tohle by fakt stálo na nějakou pořádnou knihu na to téma proč je každej meč úplně jinej. 😀 Viděl jsem třeba rapír co měl celou čepel jakoby vydutou v podobnym stylu jako žlábek v čepeli, každá ta čepel je fakt totálně jiná v muzeích, ale my dneska máme prostě nějakou představu že "takhle vypadal meč" a "takhle vypadala šavle a takhle to bejt nemohlo" akorát že vubec. 😀
Spíš než že někdo najde nějaký ztracený knihy ohledně toho broušení by to chtělo spíš experimentovat a testovat to v praxi a dojít nějakejm závěrům jak by to asi dávalo smysl, ale na to by padlo fakt hodně mečů, zbrojí, koní a tak dále. 😀
Typoval bych že se zbraně ostřily, ale asi ne tak jako třeba katany, nebo kuchyňské nože a využívalo se předně jejich váhy? A nebopužívali rytíři také rukavice? Takže se dal vzít do ruky i „ostřejší“ meč? A proti ostření bych řekl z praktického hlediska hraje, že při tom boji by získal zuby více a větší zuby než když byl naostřený aby se neřeklo? Aby tolik neutrpěla jeho životnost?
A existují dobové záznamy nebo jak často mohlo dojít k zlomení meče? A opravovali se nějak zlomené meče, nebo se upravily v jiný kratší typ meče? A co třeba vztek rytíře? Byly zaznamenány nějaké častější případy, kdy se ve hněvu rytíř pokoušel zlomit meč? Já si vybavuji něco jen u Rolanda. A kdy i prý po boji odmítal si nechat zranění? Právě o Rolandovi jsem měl kdysi opakující se sen, jen jsem netušil, že to byla skutečná historická postava. To jsem se dozvěděl až o mnoho let později, když jsem se odvážil více zajímat a pátrat a uvedl přibližný popis lokací kde se boje odehrávali při dotazu na FFUK.
Problematika ostření je velmi složitá a málo prozkoumaná, keom zmiňovaných jevů je tu ještě otázka ceny a technologie, kdy ve středověku se brousilo ručně převážně na pískovcových kamenech či břidlicích a tam je těžké ubrat více materiálu. Proto se pravděpodobně jen dobrušovalo po vykování. A ano rytíři nosili rukavice.
O tom, že by se ve hněvu někdo pokoušel zlomit meč nevím, ale že se ve hněvu někdo odmítl nechat ošetřit tak to máme doložené.
Meče se lámali a máme dochované jak zkrácené zbraně, či dýky a tesáky ze zlomených mečů, tak máme opravované meče.
@@digladiorskolasermu Také bych odhadoval, že to broušení-ostření byla kromě nějaké té nutné opravy zubatého ostří kromě ceny i čas? Když jsem viděl dokumentární videa kde třeba brousili katanu a že je to otázka i několik dní tou tradiční metodou. A hádám že zabrousit takový meč, také nebude zrovna časově krátká záležitost. A té trpělivosti co to bude chtít a i umu. Když ze své praxe si vezmu že nabrousit nebo opravit ostří na dlátě i na současných brouskách je otázka několik minut a to je ostří o délce max 3 cm? Měl jsem co dělat a vůbec i aby bylo ostří v úhlu. A u meče je ještě problém délka a asi by šermíř moc rád nebyl mít nerovné ostří?
@@ManfromStars Určitě to hraje roli a delší čas znamená větší cena.
Super informativní video a vůbec všechny, musím říct. Pro mne je třeba přirozenější meč a štít (asi erbovní s těmi dvěmi vykousnutími v horních obou rozích i když s "vikingským" se mi lépe manipuluje) , čili taková spíše raně středověká podoba šermu řekl bych. Jak se podle vás ostřily ty jednoruční meče ?? Také tam myslím mohlo být nějaké to tupí, pokud se člověk chce dostat do nějaké zbroje čepelí tak většinou asi musí trochu zapáčit jak do konzervy... 😆😉
I když v té době se plátové zbroje teprve rodili tak nevím... 😆
@@jindrichpech2924 Podle nás je velmi pravděpodobné, že se brousili podobně.
Tedy, že nebyla snaha o žiletkové ostří, ale o lehkou tupost. Neb je velké předpoklad, že se meč potká s dalším mečem, zbrojí (kroužky) nebo i štítem a pod. A pokud by ostří bylo příliš tenké (kuchyňský nůž) tab má tendenci se při kontaktu s něčím tvrdším vylamovat.
@@digladiorskolasermu Možná, že si nevystačíme s výrazy žiletka a tupost, ale že se zde také jedná o úhel výbrusu. Proti pěchotě byly asi ostřejší úhly a proti železné jízdě byly ty úhly mírnější, ale ostří na nich nejspíš bylo (tedy před bitvou).
@@petrkafka4487 Možná máte pravdu, problém je jak to zjistit.
Dobrá analýza, pánové...řekl bych, že ten citovaný italský mistr to řekl celkem jasně; evropský boj byl většinou záležitost zbroje,ať již kroužkové či plátové,takže úchop za čepel by neměl být problém,🤔...co se týče dvouručních mečů v bitvě-minule jsem to zde trochu rozebral a chci se zeptat, stejně jako někdo tady v komentářích,proč jsou například němečtí lancknechti často právě v bitvách zobrazováni s renesančními dvouručáky(samozřejmě i s píkami,a hodněkrát i se svou poboční zbraní-mečem katzbalger)?
Landsknechti jsou s obouručáky zobrazování právě proto, že jsou jedni z málo co je prokazatelně používali v bitvách.
Otázka je jak a k čemu. O tom se vedou spory.
Co se ví celkem dobře je jejich pozice v "nastoupeném tvaru" to lze dohledat na více iluminacích a je to cca 4-6 řada odpředu za pikenýra a hlapartníky.
No a spekuluje se o několika možných způsobech jejich nasazení.
1) proti jezdcům
proti jezdcům se semkli pikenýři a svým semknutím vytvořili mezeru - přední 4 řady se srazili na hloubku původních 2 a tak vznikla 2 řady mezera a pokud se jezdec probil pikenýry do této mezery tak už neměl rychlost pravděpodobně ani kopí a proti tomuto "statickému" jezci nastoupili halartníci a muži s obouručáky.
2) na kontaktní boj
když se nepřítel probojoval přes pikenýry na kontaktní vzdálenost muži s obouručáky probíhali řadami a likvidovali je
3) na posílení boků
při přepadwch zboku zase probíhali řadami a hasili problémy
4) na obranu praporu
problém je, že toto vše jsou jen teorie a neví se které jsou platné a které neplatné :-D
@@digladiorskolasermu Děkuji za vyčerpávající odpověď, pánové,🧐👍🏻👌🏻; tedy 'hasiči' v bitvě,🤔... možná podobná funkce jako tzv.'španělská pěchota' podbíhající piky v prvních řadách,aby následně usmrtili jejich majitelé a umožnili tak průlom v daném místě,🤔?
podle mě byli meče nabroušený spíš, jako sekera. Ostrý, ale né tolik, aby řezal. Jen u té špičky byl nabroušený víc.
Náš kolega to zkoumal a testoval dobové postupy broušení na pískovcových kamenech a výsledkem je stejné zjištění. 😎
Jak jste komentovali, že se dvouručné meče spíš nepoužívali. Jaká byla nejoblíbenější zbraň např. Lancknechtů v bitvě? A bylo někdy zakazováno v jisté bitvě použít jistou zbraň (třeba že by generál zakázal řemdychy)?
Mezi nejoblíbenější zbraně Landsknechtů patřili z hlediska počtu použití píka a arkebuza dále katzbalger jako poboční zbraň následuje halapartna a na posledním místě z hlediska počtu nasazení je zweihander - obouruční meč.
Nevíme o tom, že by se zakazovalo v nějaké bitvě použít konkrétní zbraně, spíše to bylo naopak, kde se přikazovalo co a v jakém množství použít, tedy kolik pikenýrů, kolik střelců, kolik děl a pod.
@@digladiorskolasermu Slyšel jsem, že nějakým nařízením papeže bylo zakázané použití kuší v boji proti jiným křesťanům. Nejsem si jistý jak moc se to zakládá na pravdě, ale pokud ano, tak mám silné pochybnosti o dodržování takového zákazu
@@petrhula241 historie je plná nařízení a zákazů, které církev vydávala a dost z nich sama nedodržovala. 😎
To je zvláštní, že by se fakt nedochovala žádná "Příručka správného rytíře" s kapitolou Jak nabrousit zbraň :-) ?? Nebo že by to byla tak všeobecná znalost, že nikdo neměl potřebu ji popisovat? Teda mezi rytířstvem a ozbrojeným lidem. Protože třeba já, člověk neozbrojený, do dneška neumím nabrousit ani ten kuchyňský nůž :-D
Nebo možná, jak říkáte, takové příručky pořád čekají na nějakém hradě na přeložení...
No já si to vysvětluji tak, že to byla natolik běžná věc, že nikoho nenapadlo o ní psát. Stejně tak jako nejsou příručky o tom jak se ve středověku rozdělával oheň. Ale tajně doufám, že se ještě nějaký zápis někde najde.😎
Myslím,že volba mečíře,délky a nabroušení byla individuální záležitostí. Každý ,j ak potřeboval , chtěl. Nebyl předse žádný kontrolor před bitvou : Rytíři,ukažte meč,ať je změřím a posoudím,jestli měří a jsou nabroušeny podle norem ! :D..Vše bylo pragmatické a sloužilo k vlastnímu přežití a pokuď možno , k co možná nejrychlejšímu vyřazení protivníka . ( múj názor ) To jen mi jsme tak zblbli , že všechno chceme změřit , zaškatulkovat , onormovat...žel