ASTROgastro 20 | Smrtící klas pšeničného zrna

V názvu tohoto souhvězdí je zaznamenána jedna z nejdůležitějších událostí lidských dějin. Doba, kdy mizeli polohladoví sběrači bojujících o každodenní přežití, a rodili se zemědělci hospodařící na skromných políčkách. Jakkoli to byla tvrdá práce, ve vzácných dobách klidu se mohli tu a tam dívat i na nebe. Nikoli však pro zábavu. Proměny hvězdné oblohy a pohyb sedmi nebeských těles se pro ně stal kalendářem oznamujícím příchody jednotlivých ročních období, tedy časů setby nebo sklizně. Stálice byly také kompasem, spolehlivým navigátorem pro všechny cestující, obzvlášť pak mořeplavce.
Noční nebe je od té doby pohádkovou knihou, ve které jsou jako ilustrace zapsány nejstarší příběhy naší civilizace. Třeba souhvězdí Panny - to je spojené s počátkem úspěšného pěstováním pšenice a ječmene, domestikací prvních zvířat, objevem techniky roubování a také vznikem větších měst. Relativní hojnost jídla tehdy umožnila rozvoj vědy, umění i náboženství.
V období mezi 6. až 4. tisíciletím před našim letopočtem se Slunce v době letního slunovratu nacházelo v místech, kde se vyskytuje hned několik nápadných hvězd. Je proto logické, že se staly symbolem plodnosti, života i krásy - jednoduše proto, že předznamenávaly dobu sklizně a hojnosti.
Jelikož v tehdejší matriarchální společnosti hrála klíčovou roli Velká matka v mnoha svých reprezentacích - jako Nana, Eva, Eset, Ištar, Athéna, Hera, Astraea, Fortuna, Sibyla nebo třeba Marie… začala být výrazná skupina hvězd v této části nebe zobrazována jako žena/panna. V očích malířů pak různých podobách, nejčastěji s andělskými křídly a snopem obilných klasů, zřejmě pšenice.
--
ASTROgastro: Hvězdná panenka
Potřebovat budete panenku, slaninu, dýni Hokkaidó, červenou cibuli, žlutou a zelenou papriku, čerstvou cibulku, bulgur, pepř, sůl, rozmarýn, šafrán
Připravíme si špalíčky z panenky: nakrájíme na menší kousky, obalíme slaninou, kterou omotáme potravinářským provázkem. Osolíme, opepříme. Přidáme snítku rozmarýnu. Restujeme na pánvičce dozlatova, maso dáme odpočívat do alobalu.
V pánvičce s výpekem orestujeme na plátky nakrájenou dýni Hokkaidó. Na druhé pánvičce si orestujeme zeleninu dle chuti: červenou cibuli, žlutou a zelenou papriku, čerstvou cibulku. Osolíme, opepříme. Přílohu - bulgur - uvaříme v osolené vodě, pro barvu můžeme přidat trochu šafránu. Při servírování panenky se zeleninovo-obilnou přílohu nezapomeneme oddělat provázky…
--
Jedno ze stébel obrazce souhvězdí Panny představuje jasná hvězda Spica - latinské „spica virginis“ znamená „panenský klas [pšeničného] zrna“. Je ozdobou jarní oblohy (teď se poblíž ní nachází Slunce), leží deset úhlových stupňů pod nebeským rovníkem, prakticky přesně na ekliptice, po které se během roku pohybuje naše denní hvězda. V její těsné blízkosti se tudíž běžně vyskytuje nejen Měsíc, ale i planety. Tu a tam ji mohou dokonce i zakrýt.
Stálice je však podivuhodná nejen svým jménem a polohou. Nachází se 250 světelných roků daleko a patří do druhé desítky nejnápadnějších hvězd pozemské oblohy. Již od roku 1890 víme, že Spiku ve skutečnosti tvoří hned dva objekty, které jednou za čtyři dny oběhnou kolem společného těžiště ve vzdálenosti jenom dvacet milionů kilometrů, tedy dvakrát blíž než se pohybuje Merkur kolem Slunce.
Jednu složku této dvojice si můžeme představit jako „pomeranč“, druhou jako deset centimetrů vzdálenou „mandarinku“. Ve skutečnosti má hlavní hvězda průměr osmkrát větší než Slunce, povrchovou teplotu 22 tisíc stupňů Celsia a hmotnost asi 11 Sluncí. To ovšem znamená, že dříve nebo později exploduje jako tzv. supernova: její vnější obal se rychlostí několika tisíc kilometrů za sekundu rozletí do okolního prostoru, hvězda se milionkrát zjasní, aby se po několika letech prakticky celá rozplynula. Na jejím místě pak zůstane suprahustý zbytek - neutronová hvězda. V době exploze bude Spika po řadu roků viditelná i ve dne - jasností se vyrovná Měsíci v úplňku.
Může nás exploze takto blízké supernovy ohrozit? Astronomické modely ukazují, že nikoli. Pozemský život je totiž velmi dobře chráněn hustou atmosférou. Její exploze však bude nebezpečná například pro kosmonauty pobývající na palubě některé z meziplanetárních laboratoří, třeba při cestě na Měsíc nebo na Mars. Ti jsou totiž před pronikavým zářením chráněni výrazně méně. Odhaduje se, že smrtelnou dávku záření pocházející ze supernovy, která exploduje ve vzdálenosti Spiky, dostanou v průběhu pouhé hodiny. Krása bývá někdy docela nebezpečná, že ano?