Ahoj, o medicínu se nezajímám, ale na tvoje videa se moc rád dívám. Co se týče tipů na učení, tak bych dodal pár věcí, nejprve však něco o mě: aktuálně jsem dokončil první ročník magisterského studia Aplikované fyziky se zaměřením na jaderku (v rámci výzkumu dělám teoretickou jadernou fyziku), s váženým studijním prospěchem 98.51/100, v předchozích letech jsem měl nějak 93 a 87. Podotýkám, že zatímco Anežka studuje medicínu, kde se předpokládá, že většina absolventů půjde dělat lékaře, na fyzice se počítá hlavně s vědeckým výzkumem. Některé body níže mohou tedy být ovlivněny tím, že se profiluju do akademické sféry, nikoli standardního pracovního zařazení. Co se tedy týče zkoušek, tak já začínám zpracováním otázek - každou otázku či téma zpracovávám jako krátký monolog na dané téma. To znamená, že je potřeba si vypsat ze skript důležité body. U nás navíc často nemáme ani skripta, protože některé volitelné předměty studují tak 1-3 studenti, a o to důležitější je si z literatury a prezentací vypsat informace, které budu na zkoušce prezentovat, a strukturalizovat si je uceleného výkladu. Poté si v generátoru náhodných čísel vylosuju otázku, a jdu na simulaci zkoušky - tj. napíšu si přípravu, a mluvím. Toto má jednu obrovskou výhodu - jednak okamžitě vím, co umím a co nikoli, a zároveň když si musím něco dohledat, tak jdu do skript/podkladů s tím, že hledám konkrétní věc, díky čemuž si ji i lépe zapamatuji. Proto doporučuju si nečíst skripta, ale snažit se o tématu mluvit. Druhá věc, která již byla zmíněna, je představit si, že vyučující tomu vlastně nerozumí - to vás pak nutí si to připravit tak, aby se šlo o základních konceptů k těm složitějším, a vše bylo patřičně vysvětleno. Studenti, kteří odpovídají jako by mluvili s expertem mají někdy tendenci skákat mezi tématy jako ropucha mezi lekníny, a i když umí, tak to působí zmateně. Dále bych doporučil si představit, že jste to vy, kdo zkouší, a máte nějakého studenta. Na co bych se ho zeptal? Jak bych si představoval dobrý přednes na 1, A, respektive 100 %? Tímto lze vychytat typické otázky zkoušejících, a to zejména, pokud je již znáte. Další aspekt týkající se malých tříd (my jsme teď 4) je snažit se na přednáškách a cvičeních udělat dobrý dojem - když vás pedagog vidí jako velice schopného studenta, dá vám u zkoušky pár otázek, a za chvíli vás "vyrazí ven" s A. Pokud jste naopak flákač, který vše dělá maximálně efektivně (neboli tak, aby s tím nebyla práce navíc), tak si vás nejspíš bude chtít více vyzkoušet, protože neví co čekat. Budování dobré reputace (tj. odpovídat na otázku přednášejícího, zeptat se na něco po hodině, plnit bonusové úkoly, odevzdat seminární práce včas a kvalitně, apod.) je také dobrým krokem pro usnadnění zkoušek, ale i získání stáže v zahraničí (komu myslíte, že profesor dohodí stáž na spolupracujícím pracovišti?). Podobně když chcete něco zařídit - stipendium na stáž, individuální studijní plán, apod. - pokud má student reputaci schopného, motivovaného a poctivého studenta, je to daleko snazší než u někoho, kdo jen tak proplouvá. Nakonec, pokud jde o přístup k pedagogům, tak nejsou to nepřátelé, ale hlavně kolegové - tam, kde jsem nyní já, byli kdysi i oni, a i oni chtějí, abych jednoho dne se dostal na pozici podobnou té jejich - potřebují totiž kolegy na výzkum, kteří také jednoho dne převezmou jejich činnost, až oni odejdou do penze. Z mého pohledu je to podobné jako starý kovář a jeho učen, nebo bojovník kung-fu a jeho sensei - jedná se jen o jinou činnost. Celá věda je bez výuky k ničemu, protože bez výuky by nebylo, kdo by za pár desítek let tu vědu dělal.
@@vitkucera1116 Například v medicíně se jedná o různé diagnostické metody (rentgen, pozitronová emisní tomografie, magnetická rezonance), tak i metody léčby (protonová terapie, gama nůž, injekce radionuklidů do nádorů). Dále lze třeba značením molekul (atom v molekule nahradíme radioizotopem, který má stejné chemické vlastnosti, ale je radioaktivní), sledovat struktury v těle, apod. V rámci medicíny je pak zajímavou oblastní například vývoj léků - interakce molekuly léku v těle lze modelovat pomocí kvantové chemie, a tím najít potenciální látky pro vývoj léčiv. Tyto věci se hodně dělají i u nás, na IT4 Innovations v Ostravě (národní superpočítačové centrum). Takže ty aplikace jsou, a lze se jim věnovat i takto v rámci průmyslu. Kolegové na katedře například vyvíjejí optická čidla, jiní zase dělají magnetická měření pro průmysl. Jinou oblastí jsou například optimalizace tvaru aut či letadel - to vyžaduje znalosti fyziky tekutin (Navier-Stokesova rovnice). Zatímco kdysi se vše testovalo ve větrném tunelu, dnes lze ušetřit obrovské prostředky tím, že teoreticky nejen spočteme aerodynamiku auta, ale lze i optimalizovat tvary součástí, a testuje se až finální prototyp. Obecně je tedy fyzika téměř všude, i když je pravda, že se jedná o poměrně specifické pozice. Na druhou stranu, u nás v Ostravě jsme na magisterském studiu 4, a to už je početný ročník. Když jsem mluvil s lidmi z ČVUT, tak to bylo více, ale také ne nějaká závratná čísla. Odhadoval bych, že každý rok u nás (v ČR) dostuduje magisterské studium fyziky tak 100 - 300 studentů, a na školách se hodně spolupracuje s průmyslem, takže o uplatnění bych se nebál. Pokud jde o mzdu, tak tam je to hodně o tom na jaké škole člověk je, kolik má přednášek, a kolik má projektů. Obecně bych řekl, že je to taková střední třída - vědci nejsou vyloženě chudí, ale ani to není způsob jak zbohatnout, obzvláště ve vztahu k tomu, že je potřeba dlouhé studium. Daleko horší je to na humanitních oborech - zatímco většina fyzikálních oblastí má mnoho technických aplikací, tak například francouzská literatura a filologie to bude mít daleko horší, a jen těžko zde lze získat peníze mimo podporu ministerstva školství. Všimněte si, že většinou když vysoké školy naříkají ohledně financování, tak to nejsou technické a přírodovědecké fakulty, ale spíše humanitní, které se ohánění všeobecným vzděláním a kritickým myšlením (jejichž význam nerozporuji), ale nemají v ruce žádnou konkrétní aplikaci. Zeptáte-li se profesora technického oboru k čemu je jeho obor, tak je schopen dát velice konkrétní příklady.
@@adamprasek9640 Děkuji za odpověď. Osobně vnímám to reálné uplatnění humanitních oborů - i třeba filosofie například psaním knih a šířením nějakých myšlenek, které souvisí i s psychologií a psychiatrií a mělo by to lidem trochu lépe žít, filosofická literatura je velice populární i v dnešní době, ale souhlasím, že čtení textů a citování Platona v akademickém prostředí nikomu nic nepomůže.
@@vitkucera1116 To ano, mě ale jde o spolupráci s průmyslem, která vede na finanční příjem katedry, tj. máme v laboratoři detektor, někdo chce něco změřit, tak si musí zaplatit. Naproti tomu psaní knih je zdlouhavý proces s nejistým výsledkem - pokud se spletete, a o knihu není zájem, může to být milionová škoda. Takže i přesto, že mnohé humanitní obory mají velký význam pro naši společnost, neznamená to nutně, že budou schopny získat financování mimo dotace z ministerstva školství.
Moc ráda poslouchám Vaše rady jak na studium. Moc mě to baví. I když už mám školu dávno za sebou. Je to zvláštní 😄 Studovala jsem Ošetřovatelství, porodní asistentka. Šla jsem z gymplu, kde jsem procházela s průměrem, ale prakticky jsem se doma moc neučila. Nebyla jsem zvyklá se učit, natož plánovat dopředu. Typicky jsem vše doháněla na poslední chvíli. Což jsem si bohužel přenesla i na vysokou školu. Kdybych tehdy měla tu možnost, sledovat Vaše příspěvky, věřím, že by mi to pomohlo, pokusila bych se do svého chaotického studia vnést nějaký ten řád a nebyla tolik ve stresu. No jo, co nadělám 😌
Tady je velice užitečné, pokud na SŠ studujete něco jen tak pro radost - já si takto studovat věci z matematiky a fyziky, takže už v tomto období jsem byl zvyklý učit se samostatně z knih, a na VŠ to šlo samo, protože to nebylo nic nového. Myslím, že stejnému účelu by posloužilo i samostudium jazyka, programování, či jakéhokoli intelektuálně náročnějšího tématu. Naopak kdo se učí jen na škole pod vedením učitelů, má to s tím přechodem obtížnější. Na youtube lze také nalézt řadu přednášek, takže si lze vyzkoušet studium ve VŠ stylu i takto - každý týden se podívat na jednu přednášku, a ve zbytku času počítat příklady, trénovat gramatiku, apod. (dle tématu/oblasti).
Ahoj, o medicínu se nezajímám, ale na tvoje videa se moc rád dívám. Co se týče tipů na učení, tak bych dodal pár věcí, nejprve však něco o mě: aktuálně jsem dokončil první ročník magisterského studia Aplikované fyziky se zaměřením na jaderku (v rámci výzkumu dělám teoretickou jadernou fyziku), s váženým studijním prospěchem 98.51/100, v předchozích letech jsem měl nějak 93 a 87. Podotýkám, že zatímco Anežka studuje medicínu, kde se předpokládá, že většina absolventů půjde dělat lékaře, na fyzice se počítá hlavně s vědeckým výzkumem. Některé body níže mohou tedy být ovlivněny tím, že se profiluju do akademické sféry, nikoli standardního pracovního zařazení.
Co se tedy týče zkoušek, tak já začínám zpracováním otázek - každou otázku či téma zpracovávám jako krátký monolog na dané téma. To znamená, že je potřeba si vypsat ze skript důležité body. U nás navíc často nemáme ani skripta, protože některé volitelné předměty studují tak 1-3 studenti, a o to důležitější je si z literatury a prezentací vypsat informace, které budu na zkoušce prezentovat, a strukturalizovat si je uceleného výkladu. Poté si v generátoru náhodných čísel vylosuju otázku, a jdu na simulaci zkoušky - tj. napíšu si přípravu, a mluvím. Toto má jednu obrovskou výhodu - jednak okamžitě vím, co umím a co nikoli, a zároveň když si musím něco dohledat, tak jdu do skript/podkladů s tím, že hledám konkrétní věc, díky čemuž si ji i lépe zapamatuji. Proto doporučuju si nečíst skripta, ale snažit se o tématu mluvit.
Druhá věc, která již byla zmíněna, je představit si, že vyučující tomu vlastně nerozumí - to vás pak nutí si to připravit tak, aby se šlo o základních konceptů k těm složitějším, a vše bylo patřičně vysvětleno. Studenti, kteří odpovídají jako by mluvili s expertem mají někdy tendenci skákat mezi tématy jako ropucha mezi lekníny, a i když umí, tak to působí zmateně. Dále bych doporučil si představit, že jste to vy, kdo zkouší, a máte nějakého studenta. Na co bych se ho zeptal? Jak bych si představoval dobrý přednes na 1, A, respektive 100 %? Tímto lze vychytat typické otázky zkoušejících, a to zejména, pokud je již znáte.
Další aspekt týkající se malých tříd (my jsme teď 4) je snažit se na přednáškách a cvičeních udělat dobrý dojem - když vás pedagog vidí jako velice schopného studenta, dá vám u zkoušky pár otázek, a za chvíli vás "vyrazí ven" s A. Pokud jste naopak flákač, který vše dělá maximálně efektivně (neboli tak, aby s tím nebyla práce navíc), tak si vás nejspíš bude chtít více vyzkoušet, protože neví co čekat. Budování dobré reputace (tj. odpovídat na otázku přednášejícího, zeptat se na něco po hodině, plnit bonusové úkoly, odevzdat seminární práce včas a kvalitně, apod.) je také dobrým krokem pro usnadnění zkoušek, ale i získání stáže v zahraničí (komu myslíte, že profesor dohodí stáž na spolupracujícím pracovišti?). Podobně když chcete něco zařídit - stipendium na stáž, individuální studijní plán, apod. - pokud má student reputaci schopného, motivovaného a poctivého studenta, je to daleko snazší než u někoho, kdo jen tak proplouvá.
Nakonec, pokud jde o přístup k pedagogům, tak nejsou to nepřátelé, ale hlavně kolegové - tam, kde jsem nyní já, byli kdysi i oni, a i oni chtějí, abych jednoho dne se dostal na pozici podobnou té jejich - potřebují totiž kolegy na výzkum, kteří také jednoho dne převezmou jejich činnost, až oni odejdou do penze. Z mého pohledu je to podobné jako starý kovář a jeho učen, nebo bojovník kung-fu a jeho sensei - jedná se jen o jinou činnost. Celá věda je bez výuky k ničemu, protože bez výuky by nebylo, kdo by za pár desítek let tu vědu dělal.
Má fyzika takto i jiné uplatnění mimo akademickou sféru? Případně jak je to placené jako vědecky?
@@vitkucera1116 Například v medicíně se jedná o různé diagnostické metody (rentgen, pozitronová emisní tomografie, magnetická rezonance), tak i metody léčby (protonová terapie, gama nůž, injekce radionuklidů do nádorů). Dále lze třeba značením molekul (atom v molekule nahradíme radioizotopem, který má stejné chemické vlastnosti, ale je radioaktivní), sledovat struktury v těle, apod. V rámci medicíny je pak zajímavou oblastní například vývoj léků - interakce molekuly léku v těle lze modelovat pomocí kvantové chemie, a tím najít potenciální látky pro vývoj léčiv. Tyto věci se hodně dělají i u nás, na IT4 Innovations v Ostravě (národní superpočítačové centrum). Takže ty aplikace jsou, a lze se jim věnovat i takto v rámci průmyslu. Kolegové na katedře například vyvíjejí optická čidla, jiní zase dělají magnetická měření pro průmysl. Jinou oblastí jsou například optimalizace tvaru aut či letadel - to vyžaduje znalosti fyziky tekutin (Navier-Stokesova rovnice). Zatímco kdysi se vše testovalo ve větrném tunelu, dnes lze ušetřit obrovské prostředky tím, že teoreticky nejen spočteme aerodynamiku auta, ale lze i optimalizovat tvary součástí, a testuje se až finální prototyp.
Obecně je tedy fyzika téměř všude, i když je pravda, že se jedná o poměrně specifické pozice. Na druhou stranu, u nás v Ostravě jsme na magisterském studiu 4, a to už je početný ročník. Když jsem mluvil s lidmi z ČVUT, tak to bylo více, ale také ne nějaká závratná čísla. Odhadoval bych, že každý rok u nás (v ČR) dostuduje magisterské studium fyziky tak 100 - 300 studentů, a na školách se hodně spolupracuje s průmyslem, takže o uplatnění bych se nebál. Pokud jde o mzdu, tak tam je to hodně o tom na jaké škole člověk je, kolik má přednášek, a kolik má projektů. Obecně bych řekl, že je to taková střední třída - vědci nejsou vyloženě chudí, ale ani to není způsob jak zbohatnout, obzvláště ve vztahu k tomu, že je potřeba dlouhé studium. Daleko horší je to na humanitních oborech - zatímco většina fyzikálních oblastí má mnoho technických aplikací, tak například francouzská literatura a filologie to bude mít daleko horší, a jen těžko zde lze získat peníze mimo podporu ministerstva školství. Všimněte si, že většinou když vysoké školy naříkají ohledně financování, tak to nejsou technické a přírodovědecké fakulty, ale spíše humanitní, které se ohánění všeobecným vzděláním a kritickým myšlením (jejichž význam nerozporuji), ale nemají v ruce žádnou konkrétní aplikaci. Zeptáte-li se profesora technického oboru k čemu je jeho obor, tak je schopen dát velice konkrétní příklady.
@@adamprasek9640 Děkuji za odpověď. Osobně vnímám to reálné uplatnění humanitních oborů - i třeba filosofie například psaním knih a šířením nějakých myšlenek, které souvisí i s psychologií a psychiatrií a mělo by to lidem trochu lépe žít, filosofická literatura je velice populární i v dnešní době, ale souhlasím, že čtení textů a citování Platona v akademickém prostředí nikomu nic nepomůže.
@@vitkucera1116 To ano, mě ale jde o spolupráci s průmyslem, která vede na finanční příjem katedry, tj. máme v laboratoři detektor, někdo chce něco změřit, tak si musí zaplatit. Naproti tomu psaní knih je zdlouhavý proces s nejistým výsledkem - pokud se spletete, a o knihu není zájem, může to být milionová škoda. Takže i přesto, že mnohé humanitní obory mají velký význam pro naši společnost, neznamená to nutně, že budou schopny získat financování mimo dotace z ministerstva školství.
@@adamprasek9640 Pravda
Moc ráda poslouchám Vaše rady jak na studium. Moc mě to baví. I když už mám školu dávno za sebou. Je to zvláštní 😄
Studovala jsem Ošetřovatelství, porodní asistentka. Šla jsem z gymplu, kde jsem procházela s průměrem, ale prakticky jsem se doma moc neučila. Nebyla jsem zvyklá se učit, natož plánovat dopředu. Typicky jsem vše doháněla na poslední chvíli. Což jsem si bohužel přenesla i na vysokou školu. Kdybych tehdy měla tu možnost, sledovat Vaše příspěvky, věřím, že by mi to pomohlo, pokusila bych se do svého chaotického studia vnést nějaký ten řád a nebyla tolik ve stresu. No jo, co nadělám 😌
Tady je velice užitečné, pokud na SŠ studujete něco jen tak pro radost - já si takto studovat věci z matematiky a fyziky, takže už v tomto období jsem byl zvyklý učit se samostatně z knih, a na VŠ to šlo samo, protože to nebylo nic nového. Myslím, že stejnému účelu by posloužilo i samostudium jazyka, programování, či jakéhokoli intelektuálně náročnějšího tématu. Naopak kdo se učí jen na škole pod vedením učitelů, má to s tím přechodem obtížnější. Na youtube lze také nalézt řadu přednášek, takže si lze vyzkoušet studium ve VŠ stylu i takto - každý týden se podívat na jednu přednášku, a ve zbytku času počítat příklady, trénovat gramatiku, apod. (dle tématu/oblasti).
Náš jediný světově uznávaný filozof Jan Patočka taky dělal poznámky do knih v tramvaji dle svědectví docenta Pince