Jak moc důležitý je výhled z našich oken?
Vložit
- čas přidán 14. 05. 2023
- Dnes uvidíte, jaký výhled z oken si ve svém bytě užívá Adam Gebrian. Nejradši pozoruje lidi, jejich činnost, živé náměstí, zkrátka celkový ruch města. A co vy? Máte raději výhled do zeleně a klidu, nebo vás taky baví dění na ulici?
Vidis, ja to mam presne naopak,.. bydlim 8 pater nad zemi, nad korunami stromu a strechami ostatnich domu a nejradeji koukam na nebe a prirodu jak se neustle meni, na ptaky co poletuji kolem, na stromy jimiz vitr vlni, na hru svetla a stinu kdyz slunce putuje po obloze... pod oknem mam stul a na nem laptop na kterem pracuji a ten vyhled je nejlepsi zivy obraz ktery si na stenu nikdy nepovesis,.. a lidi? Ti mi vubec nechybi. \o/
Také to tak mám. Svůj výhled na vlastní louku a dál lesy bych nevyměnil. Na druhou stranu chápu, že to má někdo úplně jinak a respektuju to. Také sám občas pozoruji lidi (ne v tom úchylném smyslu, ale jako pan Gebrian), ale zase nemusím to mít pořád.
Výhľad môže byť napríklad dôležitý v nemocnici, kde sa veľa vecí robiť nedá. Si myslím.
Taky to mám přesně naopak než Gebrian. Spíš než pohled na lidi mě těší pohled do přírody, popoletující ptáky, pohyb větví a listů ve větru nebo plovoucí oblaka na nebi.
Přesně já mám rád výhled a nesnáším když mi ho kazí lidi.
To dětství dělá asi hodně.
Byl jsem zvyklý na podkrovní pokoj, můj výhled byl horizont Beskyd na západní straně s úžasnými západy. V létě jsem i v noci chodil otevírat okno, abych se kochal hvězdami. Dodnes to je něco, co vyhledávám a co považuji za kvalitu bydlení. Byť je to ve městě téměř nemožné. Teď bydlím ve Zlíně téměř v centru a balkón mám na jižní stranu, ale západ nevidím a hvězd mnohem méně. Moje používání toho balkónu rapidně kleslo.
Teď se po podobné lokaci dívám v Praze a to hledání bude asi hodně dlouhé, ne-li nemožné. Díky za video.
Je zajímavé vidět, jak různí lidé mohou mít zcela odlišný vkus. Teď to vůči Vám nemyslím nijak zle, ale to bydlení, které jste prezentoval a které Vám vyhovuje, pro mě osobně představuje zhmotněnou noční můru. Permanentní intenzivní hluk (když chce člověk vyvětrat, tak to aby si vzal ochranu sluchu), výhled do zdi, dlažba a asfalt kam až oko dohlédne (to když se v létě rozpálí, tak to musí být zážitek), ovzduší asi také nebude z nejkvalitnějších. V tomhle bych dobrovolně nebydlel, ani kdyby mi za to platili.
Moje představa ideálního bydlení je domek na obrovském zatravněném pozemku u lesa, kde nejbližší soused je alespoň 100 metrů daleko. Lidé by mi vůbec nechyběli a kdyby náhodou, tak pozvu rodinu a kamarády na grilovačku.
To mám právě naopak - výhled z okna jako klidný obraz. S každým výhledem se zaměřit na jinou část a prozkoumat ji do detailu. I takový pohled se nikdy neomrzí, jelikož každé roční období s sebou nese svoji krásu.
To je vidět z Vašich dalších videích, že rád pozorujete "cvrkot" venku. Jen si říkám, jestli byste se dal také do řeči, kdyby Vás někdo na ulici oslovil. Také ráda pozoruji pohyb lidí. Z jedné strany bytu máme výhled na hřiště s basketbalovým košem a také vidím lidi, jak jdou z tramvajové zastávky domů. Na druhé straně bytu je výhled do školkové zahrádky, to je jako byste neměl okna, ale obří televize. Nádherný výhled a dětský křik, ten mám ráda. ❤ Když mají ve školce nějakou venkovní akci, jen těžko se odrhnu od okna! Za školkou je škola, když ráno vstanu dříve, sleduji školáky, jak se stahují do školy. Ale pro mě je důležitá i ta zeleň a příroda. Necítím se dobře, když jsou kolem mě pouze budovy a zpevněné plochy. Hezký výhled je opravdu obrovská hodnota k bydlení.
A pozor! máme tu ještě jednu atrakci, a to sice nízko letící letadla. Lidé tady na to buď nadávají, nebo to milujou. Je to ale jen pár týdnu v roce.
Zajímavé, mám to zakořeněné na podobných základech, a přitom přesně opačně. Jako dítě z paneláku, ze 7. patra, jsem jako malá litovala všechny, kdo bydleli níž. Třeba byty v 1. patře mi přišly úplně nepochopitelné, ty lidi přece nemůžou nic vidět. Já měla na jedné straně bytu Krušné hory, na druhé na údolí Labe. Miluju výhled na krajinu, hory, ptactvo. Jedno z nejhezčích panorámat jsem měla v Medellínu, kde jsem trávila měsíce lockdownu, a jen díky výhledu se to dalo snášet. Nebo na chalupě, kde je za oknem úplná ptačí voliéra. Pro mě nejdůležitější aspekt bydlení (ať už koukáme na různé věci).
Též se přidávám ke skupině PŘESNĚ NAOPAK. Nejkrásnější obraz v místnosti je okno do zahrady (bez záclon). Splnila jsem si to až, když jsem se vrátila do rodného domu v Praze. Francouzská okna a mít možnost kdykoliv vyjít ven do japonské zahrady je pro mě nejvíc. Krásný klid, ptáci, veverky, rybičky, zurčící potůček. Město miluju v centru, často se tam nedaleko Vás potuluju, ale na kávičku, jídlo, popovídání a rychle pak do klidu. Díky za sdílení. Jste sympoš❤
Je zajímavé, jak má každý jiné preference. Vyrůstala jsem v domě na kopci u lesa s výhledem do údolí na okolní kopce, lesy a domy a dodnes to považuju za pro mě nejkrásnější výhled :-) V Praze máme alespoň výhled do korun listnatých stromů, jejichž přítomnost mě těší a uklidňuje.
u Vás je vidět, že jste svým způsobem extrovert, já to mám naopak - ke spokojenému životu lidi nepotřebuji. Vyrůstal jsem na konci obce na vrcholu údolí, kde bylo vidět do kopcovité krajiny. V blízkosti polnosti, v dáli lesy. Nic lepšího z okna vidět nepotřebuji
Ono je super ak ma človek možnosť k obidvom. Mne vyhovuje mať jednu nehnutelnosť v centre mesta, ten hluk, ruch a neustali pohyb. Ono to obcas pôsobí na cloveka az adrenalínovo. Ale rychlo sa dá toho nabažíť a vtedy sa uchylim k druhej. nehnutenosti, domčeku na kopci kde je cela stema domu presklennu a vyhlad na 30km po okolí, sledovat farebné polia a potom žatvu je neskutočná očista na duši :).Oboje je super ale nevedel by som si vybrať len jedno.Oboje je extrém ktorí si pýta zmenu . Ale spoločne to je úžasná kombinácia
Zajímavý, 100 lidí 100 chutí. Představa, že bydlím na místě jako pan Gebrian mě zcela děsí a za méně než 48 hodin bych se zbláznil. Nejdřív z hluku, následně z lidí a pak z dopravy. Že po vykročení z domu nejsem hned v zeleni. Je ale fajn, že pan Gebrian si takové místo vybral a je v něm zcela spokojený, tak to má být!
Já vyrůstal na pražském sídlišti na severním městě, kde z jedné strany byl park, z druhé strany parkoviště s velkým množstvím stromů a za parkovištěm začínal les. Pak ve Kbelích, kde jsem byl obklopen parky. Nyní jsem se přesunul do vesnice hned vedle Brna, ze zahrady jsem hned v lese... Toto je důležité pro mě. Ticho, maximálně zvuky přírody jako zpěv ptáků, šumění listí. Hlavně žádní lidi, doprava, ruch. Taky jsem spokojený a přitom je to o 180° jinak než u pana Gebriana. Jse, rád za to, že v našich končinách máme možnost volby!
Zajímavé... Mě lidi vyloženě vadí, navic v centru to ani nejsou místní - jsou to hlavně ozraly a zfetovany turisti a nebo ukrajinci... Do toho bordel z aut a tramvají, dekuji nechci. To je duvod, proc jsem se jako rodily prazak odstehoval za Prahu a denně dojizdim. Mam krásný vyhled na kopce a reku a jsem spokojenej.. Zadny ozralecky rev, žádná ruština / ukrajinstina, proste pohoda.
Vyrůstala jsem v Krči ve dvanáctém patře šestnáctipatrového paneláku. Výhled fantastický. Na západ na kolonii Tempo, Novodvorskou, kopce nad Vltavou od Barrandova až k Petřínu a rušná křižovatka pod námi. Na severu zase výhled na Budějovickou, Pankrác a centrum v dálce. Stále se bylo na co dívat. Dnes mi to chybí.
Mám taky podobný výhled, i když možná trochu rušnější. Okna mám do Vinohradské ulice v 5. nadzemním podlaží a vždycky poslouchám od lidí "to musí bejt hroznej hluk ty tramvaje, tady nejde spát" a mě naopak hrozně baví ty skupiny lidí co se hýbou mezi tramvají, metrem, autobusem a obchodním centrem. Zároveň mě baví brát na balkon lidi co v životě neviděli tramvaj shora. Je to dost fascinující pohled u každého modelu je to úplně jiné.
Připomnělo mi to moje ideální bydlení z hlediska výhledů. Byl to cihlový 3 patrový bytový dům na okraji mého rodného Havlíčkova Brodu, který měl výhledy a dokonce dva balkóny na různé strany. Na jih bylo vidět jen louky, za nimi řeku Sázavu, hrad Lipnici, pás lesů zvaný Orlovy ... prostě jen a jen přírodu, vše naprosto bez lidí. Pouze za Sázavou asi 1.5 km od domu jezdili vlaky. Tehdy hlavní trať mezi Prahou a Brnem a některé vlaky jezdily až do Bulharska, Rumunska, Jugoslávie a na druhou stranu Německa a Dánska. Ty vlaky pro mě byly romantikou dálav. Výhled na sever byl ale úplně jiný. Tam byla poměrně rušná ulice a mnoho lidí. Také tam byly dva malé obchůdky, jeden přímo v domě, druhý šikmo naproti, kde kromě prodejen byly i bufety. Důvod byl, že naproti byla z části nemocnice a z části psychiatrická léčebna. A tak si tam spousta lidí něco koupilo a u nějakého stolu na stání to snědlo. Prostě člověk si mohl vybrat, když chtěl koukat do pusté přírody, sedl si s výhledem na jih, když chtěl pozorovat lidi, tak na sever. Bohužel zástavba v okolí zhoustla a zároveň se v malém městě zintenzivnila městská doprava. A tak dnes domy jsou na obě strany všude v okruhu minimálně 1,5 km a navíc svojí výškou zakrývají i vzdálené výhledy. Lidé dnes jezdí auty či městkou dopravou, malé krámky a bufety zkrachovaly v konkurenci super, hypermarketů a bufetů přímo v nemocnici, a tak lidí se v této oblasti dnes pohybuje jen velmi málo pěšky. Takže abych se vrátil do tohoto krásného místa ideálních výhledů, musel bych se vrátit i v čase (a to nejsem žádný staromilec, který říká, že "dřív bylo líp" ;-) )
Mám to stejně. Vyrůstal jsem v hodně vysokém patře, ze kterého jsem pozoroval v dálce auta na hlavním tahu skrz město, a lidi na zastávkách a na chodnících. Získal jsem z toho pocit že vidím "tep města" ze svého trůnu v oblacích 🙂Teď bydlím v bytě který z poloviny kouká do tichého a klidného vnitrobloku se spoustou zeleně, a z poloviny je nad rušnou křižovatkou s tramvajovou zastávkou. Zpočátku jsem si myslel, že se budu uklidňovat pohledem z okna do krásného vnitrobloku, ve skutečnosti ale mnohem raději trávím čas v těch hlučnějších místnostech co jsou do rušné ulice a raději koukám kdo dneska čeká na tramvaj nebo vysedává před hospodou. Vnitroblok vypadá pořád stejně, ulice se pořád mění.
Super video! Mám rád zastávku Hellichova, často tam čakám na tramvaj a páčia sa mi okolné domy. Takže odteraz vždy zamávam Adamovi. 🙂Ja mám z bytu podobný výhľad, akurát v tichej ulici so stromami a reštauráciami. Ten jemný ruch počas slnečných mesiacov je príjemný. Tiež rád pozorujem ľudí v meste.
Díky za tohle video, konečně mi někdo vysvětlil, jak je možné bydlet ve městě na rušné ulici. Dodneška jsem mylně ty lidi litoval a nikdy mě nenapadlo, že jim to může nevadit a ba naopak že v tom nacházejí zalíbení. Bez výhledu do zeleně bych trpěl asi hodně, hluk města mě stresuje natolik, že to vydržím pokud musím maximálně půlden.
Ale okna to docela dobre izolujou.
Bydleli jsme pár let vedle Veletržního paláce v Praze. Každá tramvaj znamenala cinkající skleničky. Ale mělo to svoje kouzlo. Strašně rád vzpomínám na víkendy se spoustou lidí ve Stromovce. A stejně tak na noční procházky se psem v prázdných ulicích a v Letenských sadech. (Byl to německý ovčák, takže bezpečnost byla zaručena ;-) ) Měl jsem to tam rád. Ten hluk časem vnímáte jako součást místa, resp. neruší vás. Teď žijeme na kraji Prokopského údolí a má to zase jiné kvality. Klid, vlastně vesnice, ale na metru... To vnímání se vyvíjí.
Bydlím ve Španělsku, takže mám dva domovy. Jeden je malé pueblo Pedreguer, další je větší pueblo Praha. No a teď chci jít z jednoho do druhého pěšky. Proč to píšu, taky mě zajímá a baví, jak tam nebo támhle žijí lidé, komunikace s nimi, architektura, hlavně ta lidová. Příroda jasně, ale- aspoň tedy já- nechci ji mít samotnou.
Zase mě nepřestává Adam udivovat! Týpek roka! 🙏👍
Mám to stejně, bydlím nad tram zastávkou, spoustu aut, vlaky a samozřejmě hlavně lidi. Chvilku jsem bydlel v jedné z ulic vedoucí na Staromák a často jsem byl nakýblovaný na nepohodlném historickém parapetu :)
Tak to je hodně zajímavý. Já miluji kontakt alespoň částečně s lidmi skrz okno, např když telefonuje, stojím u okna na ulici. Stejně tak potřebují vidět ven na ulici před dům (což bude teď u nového domu problém, bohužel do ulice žádná okna nemáme, všechny obrovská pouze do zahrad a fakt mě to štve). Ale rozhodne se těším, že budu mít otevřená okna do zahrady, že uvidím na oblohu (to je pro mě též hodně důležité) a já osobně miluji nejvíc pohled do dálky
Ja miluju zvuk projíždějících tramvají, bydlel jsem pod nuselákem a v určité formě mi to vlastně doted chybí....
Já bydlel na Náměstí Hrdinů v Olomouci. Nejraději jsem měl noční tramvaje. Ale přes den se dopravou třásl celý barák, to mi zrovna moc nechybí.
Ja taky. Bydlim v ulici, ktera usti na hlavni, kde jezdi tramvaje jsem rad, kdyz slysim zvuk tramvaje. Mozna to mam z detstvi, kdyz jsme spali u babicky na Cervenem vrchu a slysel jsem prijizdet tramvaje po Lenince.
Tak to mám přesně naopak. Bydlela jsem v bytě s výhledem na rušnou ulici a spíše mě to iritovalo, nikdy mě nebavilo sledovat cizí lidi. Ted mám výhled na zelen, ptáky a to je teda o mnohem lepší, najedou mě koukání z okna uklidnuje.
Výhled z oken je tak důležitej, že ani neroztahuju závěsy.
Nemyslím si, že člověk musí být nutně extrovert, aby si užíval život a ruch města. Sama se považuji za introverta, ale také ráda pozoruji lidi a ruch města. Ráda chodím na kávu do Costa Coffee v Palladiu a pozoruji návštěvníky nákupního centra, jak kolem mě proudí, co mají na sobě, jak se chovají, apod. Jsem součástí toho ruchu, ale zároveň zůstávám ve své malé bublině. To mě těší na životě ve velkoměstě - člověk vykoukne z okna a cítí se být součástí něčeho velkého, ale přitom se nachází v bublině svého bytu. Takže je oddělenou součástí toho velkého městského stroje.... Na druhou stranu ale dokážu ocenit i výhled do zeleně a krásnou krajinu. Takže za mě ideálka - výhled z jedné strany bytu do ruchu velkoměsta (jako mám na Tyláku), a z druhé strany nejlépe na pagodu s horou Fuji v pozadí. :)
Od malička jsem bydlel v sídlišti, mezi domy s městským ruchem. Nějaký čas také na Vinohradské, přímo na Jiřáku, kde jsem celých 24 hodin slyšel tramvaje. Nyní jsem opět v sídlišti, slyším stále agresívní hluk a křik s ozvěnou, odrážející se od protějších paneláků. Co bych dal za maličkou chatrč někde u lesa s výhledem do otevřeného prostoru, do strání a nekonečně klidných kopců, bez ruchu velkoměsta. Nejsem žádný misantrop, ale celý život toužím po akustickém klidu a vizuální pohodě, paradoxně i přesto, že v komunikaci jsem typický extrovert. Každý to má jinak ;)
No vidíte to. Co architekt, to jiný názor, tentokrát i diametrálně. :-)
Kolega Gebrian je zřejmě spíše extrovert a já introvert. Přes deset let jsem pracoval v různých věhlasných i provinčních architektonických a projekčních kancelářích, kde nás bylo v místnosti vždy na můj vkus více, nežli by bylo pro tvůrčí činnost žádoucí, a mě to rušení od ostatních vždy velmi vyčerpávalo a divím se, že jsem z toho ač jsem podobně stár jako pan Gebrian, za tu dobu nezešedivěl. V posledním zaměstnání před definitivním přechodem na samostatnou činnost jsem měl za oknem terasu, kam jsem chodil telefonovat, protože jsem většinou v kanceláři kvůli hlasitým rozhovorům mladších kolegů volaného neslyšel. Na ulici pode mnou to však z hlediska produkce hluku o moc lepší nebylo, takže jsem rád, že mohu nyní pracovat hlavně doma na vsi s výhledem do širé krajiny a lesa nebo nyní i do zeleně. Na terase mohu poslouchat zpěv ptáků a užívat si ticha. Lidí jsem si užil dost... Takže, každý to má asi dost jinak :-).
Výhled z okna je pro mě velmi podstatný, byl to jeden ze základních parametrů při výběru nemovitosti. Nesnesl bych jiný barák v blízkosti mých oken, když si sousedi vidí až do kuchyně, to opravdu ne a možnost výhledu do dálky bez podstatné překážky mi dává pocit, že se můžu pořádně nadechnout.....
To je zajímavé, mě třeba lidi vůbec nezajímají, já potřebuju z okna vidět slunce. Slunce mě nabíjí energií a mám pak chuť doma něco dělat. Lidi mě spíš stresují.
Boží strom v obýváku.🤩 Předpokládám fikus?
Kontakt mezi interiérem a exteriérem (nejedná-li se o vlastní zahradu) je pro mě naopak něco co doma zkrátka nechci, doma chci klid a ne bordel z ulice a to ideálně ani ve chvíli, kdy mám otevřené okno. Bydlím na malém sídlišti na okraji Prahy a je to super, z jedné strany mám sice ulici a protější dům, podobně jako autor videa, ale tam je ložnice a pracovny obývací pokoj je na druhé straně a tam mám výhled z pár rodinných domků, park a pak už jen pole. Ve dne je tam sice celkem rušno (ani tak to nejde srovnat s centrem Prahy), ale večer a pak v noci neskutečný klid.
Zdravím z Polska. Kdykoli jsem v Praze, koupím něco pro psa vedle vašeho bytu.
Prosim, zainvestujte do mikrofonu nebo to aspon prozente pres adobe podcast, ktery to super vycisti zadarmo.
Mi to naopak s tím ruchem přišlo, vzhledem k tématu, příznačné :)
@@josefsevcik5671 Připojuji se k prosbě - dunivý a huhňavý zvuk znehodnotí moudrosti, které mě zajímají; prostě nerozumím, co říkáte - díky.
Obecně si myslím, že člověk vyhledává prostředí podobné tomu, ve kterém vyrůstal. Je to můj vzorec preferencí, který jsem si uvědomil, ne že bych ho cíleně budoval. Narodil jsem se v podkrušnohoří na městečku. Od raného dětství jsem tedy bydlel na relativní rovině a na horizontu vysoké kopce. Když jsem půl roku pobýval na Kolínsku, uvědomil jsem si, jak mě stresuje ta rovinatost, chyběly mi ty hory na obzoru. Teď žiju na Vysočině, charakter přírody je tu zase jiný, ale ty kopečkové tvary pro své oči potřebuju v okolí mít. Totéž s výhledem z okna. V mládí jsem měl okno svého pokoje směrem k lesu. Žil jsem za život v mnoha podnájmech, ale když jsem si šel koupit vlastní bydlení, vykrystalizovaly se tři domy. Z nich jsem vybral ten možná nejhorší co do kvality zdiva, dalších investic, tepelně izolačních vlastností.... (...) ale: je 15m od lesa! Uvědomil jsem si to až po nastěhování, že možná rozhodlo tohle kritérium, nevím.
Jsem přesvědčen, že člověk co by sentimentální bytost, podvědomě hledá návraty do dětství. A i když jste nuceni se za prací přestěhovat přes půl republiky, pořád budete lnout k předlohám z dětství v té nové lokalitě je vyhledávat.
Mam presne naopak. To co popisujete jako ideal bych vzivote nechtel. Ale strasne bych chtel pekny vyhled do prirody.
zajímalo by mě, jaký máte hluk v ložnici když jdete spát. Vzhledem k tomu, že neodpovídáte na komentáře, tak i tady odpověď nečekám :D
Na našem bytě ve městě nejvíc miluju pohled z okna kuchyně na východ do poměrně velkého zatravněného vnitrobloku. Hned naproti je lípa a vrba, na lípě pravidelně hnízdí hrdličky. Tichá rána s paprsky slunce, odpoledne s hlasy hrajících si dětí a hlavně proměny stromů během ročních období jsou mojí nejsilnější vazbou k tomuto bytu. Brzy se musíme přestěhovat, ale místo většího bytu uprostřed sídliště a vedle supermarketu jsme zvolili menší byt v domě u řeky a s výhledem do zahrady... Vyrostli jsme na vesnici a zjišťujeme, že pohled z okna a okolí domu výrazně ovlivňuje, jak se v bytě cítíme. Pro mě osobně je důležitá příroda, nebo daleký výhled. Nemít ani jedno by mi bylo velmi nepříjemné.
Osobně pro mě byl výhled jedno z nejdůležijtějších kritérií při hledání nemovitosti. Po několika letech hledání mám byt s terasou orientovanou do tří světových stran. Bude na něm ještě spousta práce, ale výhledy mi už nikdo nikdy nevezme.
ahoj Adame, mam přes 60 let, jsem ze Zlinskeho kraje mam rád architekturu i fotbal . Po městech chodím s hlavou vzhůru a neunikne mi žádný detail . Vnímám stejně jako ty veřejný prostor .Zažil jsem Prahu z normalizačních Husákových let , kdy lešení stávalo ne proto aby se domy opravovaly, ale omítka nepadala lidem na hlavu...Přesto už tehda jsem cítil genia loci tohoto mimořádného města. A teraský co mám vlastně na srdci.Téma pro další díl. V Praze jsem 2krát za rok a prošmejdím ho všemi směry a co vidím: tu vypadlou dlažební kostku, tu ucpaný gajger, tu prasklou rynu ( budoucí problém ). Tu plevel šahající nad kolena o graffiti ani nemluvě... tohle je jen pohled člověka ,který si pravidelně uklízí před svým domem etc.Pak přijedu do metropole a zvedám rozházené koloběžky trhám bodláčí přes půl chodníku, sbírám skleněné flašky i střepy apod. prostě nemůžu vidět tu anonimitu a nezájem o místo kde žiju. A ještě Adame jedna věc.Tohle město je unikátní svou barevností,červené střechy, zelené kopule ,okrové fasády . A co dnes vidíme :Dock v Libni přepracovaný z barevného obložení na černobílé,, smíchovský první blok zástavby černobílý,, o kousek dál nová zástavba u tunelu černobílá ,, nové office centrum v italské černobílé,florentinum černobílé ,, masaryčka černobílá ,, artGen office Galery černobilá,, vítězné náměstí v Dejvicích od Penty černobílá ,,v Holešovicích za nádražím office černobíllá ,, diamont point šedočernobílá , a nad to všude trčí brutalistní neškaredší budova prahy na Bojišti. Jako kdybychom byli všichni barvoslepí. Prosím o komentář Pavel Zábranský
Dobré video...a ano, každý to má jinak
Jako člověk co se narodil a žije v Praze tomu rozumím. Proto jsem vlastně koupil být v nejvyšším patře, protože výhled mě baví a dal jsem pár stovek tisíc navíc za být nahoře.
Moje postřehy - bydlím v 7. patře panelového domu s výhledem na hory v orientaci východ-jih. Při koupi bytu jsem byl výhledem okouzlen a bral jej jako důležitý komponent výsledné ceny. Výhled mi ovšem do půl roku zevšedněl, a to i navzdory skoro každodenním báječným atmosférickým úkazům. Hory jsou fantastické když jsem v nich, ovšem v kontextu mého bytu degradují na pouhou kulisu a výhled většinou slouží pouze k ohromování návštěv a vizuální krátkodobé předpovědi počasí.
Dále, vzhledem výšce umístění bytu nad zemí nastává pocit izolace od nejbližšího okolí a je přerušeno to, co silně vnímám u rodinných domů na vesnici - jakási přirozená kontinuita plynutí prostoru z intimity směrem do světa, tedy od kuchyňského stolu s hrnečky a rozsypaným cukrem, přes obývací prostory, zahradu okolo domu, sousedství, pole a lesy až třeba k těm horám.
Přesně tak, naprosto s vámi souhlasím, já vyrostla v paneláku, dokonce jsme nějaký čas žili v osmém patře s krásným výhledem, ale kromě množství světla v bytě to nebylo nijak lepší než náš současný výhled do korun stromů v nižším patře. Dokonce jsem bydlela jeden čas ve zvýšeneém přízemí. To bylo vlastně, co se týče výhledu, super. Mělo to zase ale jiné nevýhody. :)
Můj výhled z dětství byl přes šíři ulice na fotbalové hřiště, kam jsme si směli chodit hrát , přes hřiště na alej, za ní zalesněné kopce. Tři horizontální úrovně .Tři různé hustoty zaplnění . Luxus. Taky vzpomínka na celý život. Gertruda? Co viděla? Ztracenou generaci viděla Gertruda.👋
Mam to naprosto stejne. Panoramaticke vyhledy me nechavaji chladnym ale citit pod sebou pulzovat mesto/lidi/ruch... dokonce to byl duvod koupi naseho bytu (vyhled na namesti). V Barcelone vyhled na Sagradu, nebo na Malorce dlouha plaz s promenadou a panoramatickym oknem. Kdyz jsme hledali kancelar tak jedna mela uzasny kolmy pohled na silnici/ulici... to misto jsem si uplne zamiloval.
Bydlel jsem do pražského vnitrobloku se základní školou (kam jsem nechodil). A nejradši jsem měl klid s utlumeným hlukem města v pozadí co se dostával přes střechy domu. Než uliční stranu kde kromě rušné křižovatky a výhledu na žižkovský vysílač nic jiného nebylo. Krásné domy naproti přes ulici, holt mě to stále schází.
Je to zajimave, ja si zkusila ruzne typy bydleni, jsem za to zpetne rada,ze jsem mela tu moznost. Nicmene rusna ulice a hluk mesta je za me naprosto nejhorsi bydleni. Top je slepa ulici, kde uz nikdo nechodi 🤭
To chápu, ale ten hluk by mi vadil. Z našeho domu vidíme hlavně zahradu, z patra vidíme i pole a les a pozorujeme hlavně ptáky. Za mě skvělá kombinace obou zmíněných přístupů
😊😊😊😊
Bydlel jsem od narození takřka 30 let v centru Brna a nikdy si nedovedl představit nic jiného. Pak jsem si musel vzhledem k okolnostem postavit malý domeček 20km za Brnem. Výhled na jihozápad, kopce a údolí s vedlejší obcí. Jako na horách. Auto projelo párkrát denně. Asi rok mi ten klid, ticho a pohoda vadily a já si říkal - zlaté Brno. Až jsem jel jednoho dne na pivo vlakem do Brna ke kamarádovi. Když jsem viděl tu špínu, chaos, bordel a hluk v centru, přistihl jsem se, že se vlastně zpátky domů do té čistoty, pohody a klidu dokonce těším. A dnes? Zpátky do Brna? Nikdy.
Dobrý den, jednou večer jsem natrefil na Americké náměstí na Vinohradech a bylo mi tam příjemně - jestli jsem potkal živé náměstí v Praze tak tam
Taky se přidávám k ostatním: nejradši se koukám na přírodu: stromy, ptáky, oblaka
Šalina pod okny moje smrt.
Zámek pro Vás, milý pane: Kozel.
Nu, možná až budete starší pán, tak vám ten hluk najednou začne vadit :)
Mám to také přesně opačně, lidí je všude mrak ale krásný výhled třeba na koruny stromů kde létají ptáčci, nebo nějaké pěkné panorama přírodní. To je to, co mám rád. Špehovat lidi moc v oblibě nemám 🤣 celkově kontakt s lidmi moc nemusím... Ale sto lidí, sto chutí 👍
Kopce, lesy, louky, kravy, kone. Dneska byl uzasny vyhled tmave mraky, tmave udoli a osvicene kopce. Za mesto bych nemenil 😉
I ten nejlepší výhled zevšední. Ohromí spíš návštěvu, ale pro mě důležitý není. Ani cvrkot na ulici. Lidí mám z práce dost, nezajímají me vůbec. Mám lehké spaní, pro mě je důležitý klid. Nicméně taky žiju ve městě, v klidné ulici, v řadovce.
My máme výhled do vnitrobloku - z pokoje na obrovský strom a pod ním keře a zbytek domů není vidět. Dřív jsme byli v přízemí na ulici a to mě stresovalo. Z kuchyně je taktéž výhled do vnitrobloku, ale jde z něj vidět do oken a na balkony bytů, takže nějaký kontakt tam máme. Spolubydlící mají okno do ulice a nemohou v noci spát kvůli hluku z šalin.
Můžu mít připomínku? Nerozumím té kameře na vás. Ruší mě tam ten světelný pruh napravo. Je škoda, že nejste uprostřed:--) jinak skvělý video
Já jsem tedy spíš člověk, co ocení ten výhled do vnitrobloku. Bydlím v Brně, relativně v centru, je to super, ale z našich dvou výhledů mám radši ten do vnitrobloku, kde je velký javor hned za okny a můžu tam pozorovat proměny přírody a ptáky. Ještě lepší by bylo, kdybych přes stromy měla průhled někam víc do dálky, je fakt, že třeba nějaké zelené náměstí, kde chodí lidé by se mi taky líbilo, ve vnitrobloku je ale aspoň dětské hřiště. Na druhou stranu výhled do ulice mě moc nebaví, ale ani mi nevadí, že je tam ta ulice, výjimečně se na ni podívám a i když je spíš klidná, tak jsem ráda, že vidím nějaký pohyb a život. Problém ale pro mě je, že ta ulice je úzká a protější domy jsou blízko a není tam zeleň ve výšce našich oken. Takže pokud se zrovna nevykláním z okna vidím jen ne moc dobře opravený protější dům s kouskem oblohy nad ním, velice uzavřený výhled, který na mě nepůsobí dobře, mám pocit, že to blokuje kontakt místnosti s nějakým vnějškem. Přijdu si tam trochu jako ve vězení. Je to dost skličující. Pro mě je asi nejdůležitější zeleň a s ní spojení ptáci.
Tady na SZ Čech je lepší projevy města nevidět a neslyšet. Tady je lepší bydlet na venkově nebo raději na samotě 😄
na SV Moravy a Slezska taky :)))
Naši kočku ( a nás občas taky) baví pozorovat lidí, jak chodí na procházku do Grebovky. A občas někdo z těch lidí zvedne hlavu od chodníku a překvapeně zvolá: " Podívej, tam je kočka 😁!"
U babičky, která bydlela v přízemí, to bylo také tak. Na okně ráda seděla kočka a pak jsme slýchávali: "Jé, kočka!" "Čičičí" a podobně.
jj holky, to my vsechno umime :) ...ale kocka znamena jakoze bardotka :)
to se vsechno jeste naucite, zadny uceny ... :)))
Ja to mam naopak ...nikdy by som nevedel byvat v centre kde mi pod oknami prejdu tisicky ludi. Byval som na sidlisku kde som mal vyhlad na karpaty, Miloval som ten pohlad a vyhlad ...kazdy den sa nieco dialo aj na oblohe krasne ukazy hra svetiel. Prestahoval som sa kvoli tomu ze mi do toho vyhladu postavili kancelarske budovy a dva baraky Teraz mam znova vyhlad tak aby som nevidel ludi a tentokrat nevidim ani ziadnu cestu.
V mém předchozím pronajatém bytě jsem měl nádherný výhled na západ a na západy slunce, vpodstatě ničím nerušený, osmé patro a výhled do krajiny. Nyní mám bohužel jednak menší byt, vlastně bez výhledu (přízemní byt a okna do ulice), ovšem s luxusní dopravní dostupností do práce i do centra a v klidné lokalitě, je to bohužel něco za něco, pokavaď člověk nechce za holý nájem dnes vysolit 25 000 Kč.
Ja mám výhľad na zalesnení kopec a je to na nezaplatenie! :)
Pre Vas by bol idealny zivot v Spanielsku 😂😂😂
Výhled na tramvaje a poslech jejich hluku určitě ne, bydlel jsem kdysi v Brně na lidické a stačilo :-) Spíš výhled do přírody a mít svůj klid. Mezi lidi si můžu kdykoliv zajít a být mezi nima celý den.
Ano moje babička to měla podobné. Jakmile se venku něco šustlo už stála u okna a referovala dědoví...
Jsem asi divnej. I když mám výhled do své i okolních zahrad, tak mám žaluzie zatažené 24/7. 😁
mozno ze dolezitejsie ako vyhlad, je (ako vsetci dobry realitaci vedia) lokalita. z tohto pohladu byvate na super mieste - na osi andel / mala strana, ste pod petrinom a na opacnej strane kampa a vltava. ja som nejaky cas byval kusok nad andelom, mal som rad tuto cast prahy. a prahu celkovo :)
inak este k teme musim napisat ze niektore tie zaznavane socialisticke sidliska neboli az take zle v porovnani s dnesnymi satelitnymi koloniami. tvorili ich urbanisti, ktori chapali sirsie casopriestotove suvislosti a preto maju dodnes iste kvality a hlavne ludsku mierku. to sa dalo zrealizovat iba v statnom zriadeni, kde neboli peniaze na prvom mieste.. takisto zelen, ktoru vtedy vysadili sa uz zmenila na male lesiky a tak paradoxne ludia co ziju na takychto sidliskach maju omnoho viac prirody ako ti co si postavili drahe hnusne ciernobiele bungalovy v novych trestaneckych koloniach, kde priroda nebude nikdy..
tiez si myslim ze sa zhodneme co sa tyka katastrof ako dubaj a pod. ich jedina vyhoda spociva v tom ze som tam nikdy nebol a ani tam nikdy nepojdem ;)
Sice jsme se odstěhovali na samou periferii Prahy, avšak náš život rodičů čerstvého školáka je zde velmi komfortní. czcams.com/users/shortsdV4tirgEC0k?feature=share
Tahle vaše preference v případě výhledu mi přijde trochu v rozporu s tím, co preferujete u rodinných domů (viz. vaše nedávné video), kde dáváte přednost uzavřenosti vůči veřejnému prostoru a naopak kompletní orientaci do soukromých venkovních prostor (atria nebo zahrady).
Kdybych mel vyhled do vnitrobloku, tak bych se do nej asi brzy vrhnul.
Jste ten, který je rád sám uprostřed lidí?
Pro nekteří výhled taky neznamená nic významného, proto tráví hodně času v podzemních protiatomových krytech…
Hezké video, ale nevim jestli je uplně vhodné, jakož to docela známá osoba, takhle dávat info o přesné poloze žití, Bydlim cca kilometr vedle :D
Ideální taktika jak potkat lidi...
@@jankafka1535 To uznávám 😂
Ale nebýt těch paneláku tak spousta lidí by tenkrát i dnes nemělo kde bydlet.Jen škoda že páni soudruzi nemělii žádné estetické cítění když za minulého režimu stavěli ta ošklivá sídliště s šedivými paneláky.