Ty baterie už napsali předchůdci v prvním dílu. Jedná se o obyčejné NiCd články s napětím 1,2V. Dneska už je v nabídce GM nevidím, ale ještě nedávno byly běžné, později v NiMh verzi (malý akumulátor ze dvou článků NiMh, který by asi byl možnou náhradou, případně články větších rozměrů stále mají). Pro zkoušku stačí jako náhradu přidrátovat 2 nabíjecí tužkovky.
Jojo, vím o těch baterkách. no videa jsou trošku předtočená, takže jestli se ta informace někde vejde, tak ji můžu říct. Ale v komentářích se mi odpovědí sešlo mnoho, takže jestli by to někoho zajímalo, tak se to tam dočte :)
Vzhledem k tomu, že jde o elektronkový přístroj, měl by být před seřizováním zaplý v uzavřené skříni alespoň 4 hodiny. Jenom nevím, jak v továrně potom přístroj kalibrovali, protože po vytažení ze skříně se tepelné poměry změní. Ale možná už to nemělo takový vliv. Ty články skutečně byly NiCD 1,2 V, jak už bylo dříve psáno. Jak by to bylo s náhradou za dobíjecí NiMh ohledně samovybíjení, nevím. Já mám totiž i s vyhlášenými Eneloopy velice mizerné zkušenosti. Jak s bílými, tak s černými. Kupoval jsem a kupoval (několik desítek jak AA, ak AAA, u různých prodejců) ve víře, že konečně naďabím na dobré, ale ty asi koupili ti, co je tak vychvalují. Přitom mám procesorem řízenou nabíječku za skoro 2 000.
Ale ta věc se samozřejmě nastavit dá aby to ukazovalo přesně, jenomže… Jenomže to musí dělat někdo, kdo to umí. Sorry, ale nastavovat ručičkáč na konci stupnice JE NESMYSL! V prvních a posledních 10% rozsahu to VŽDYCKY ukazuje bokem, takže když se nastavuje na konec stupnice, sedí pak posledních 10% stupnice a zbytek ukazuje s nemalou chybou. Existují dva názory na to jak to seřizovat. První možností, raženou v bývalém ČSSR, je seřizovat mezi 65-70% rozsahu, především pak tak, aby to sedlo na celý dílek a nějak rozumě i ke kalibrátoru, tj. neseřizovat například na 6.6666666V. Musím této metodě uznat jednu věc. Dají se díky tomu snížit relativní tolerance toho přístroje (což vypadá hezky na papíře) za cenu toho, že je ve větší části rozsahu větší absolutní chyba. Zní to paradoxně, ale je to tak. Totiž ona chyba měření je vždycky součet chyby nějakého podílu z rozsahu (čímž se pobouchá problém prvních 10-15% rozsahu) a nějakého podílu z hodnoty, čímž se pobouchá koncových 10-15%. Totiž na konci se sečtou dvě poměrně velká čísla, no a na začátku je zase poměr z rozsahu obrovský vzhledem k naměřené hodnotě. Proto je také ve všech českých knihách k přečtení, že se má měřit zhruba ve ⅔ rozsahu, neb tam přístroje ukazují nejpřesněji. No aby taky ne když se zrovna v tomto místě seřizují. Existuje ale druhá možnost, která se používala typicky mimo socialistický tábor, ale ze socialistických zemí třeba v Maďarsku, kde se seřizovalo na střed rozsahu. Ona totiž polovina rozsahu (kolem středu rozsahu) vykazuje nejlepší linearitu a z toho plynoucí nejmenší absolutní chybu (nikoliv relativní), no a to je to o co člověku jde primárně. Ono to věru není tak hezké v propagačních materiálech, ale z hlediska praktického použití toho přístroje je to lepší. Obecně, ručičkové přístroje mají narozdíl od digitálních postupnou limitaci, která se začne projevovat v nějakých 80% rozsahu a někde nad 85-90% ten přístroj začne viditelně podměřovat (nelinearita tuhosti pružiny), no a podobná věc se děje kolem nuly, kde je to ještě vylepšené o to, že nejprve přístroj podměřuje (drhnutí závěsu rotační části ústrojí) a poté začne přeměřovat (nelinearita tuhosti pružiny). Čím dál jsem od bodu seřízení, tím větší absolutní chyba, protože linearita toho ústrojí je konečná, nějaká rozumná absolutní chyba bude řekněme 25% rozsahu na obě strany. Čili když seřídím v 70% rozsahu, pak nahoru mám řekněme 10%, neb pak mi do toho hodí vidle limitace, no a dolů řekněme 25%, čili nějakou rozumnou absolutní přesnost mám v 35% rozsahu. Pokud budu seřizovat na střed, potom těch 25% mám opravdu na obě dvě strany, no a tím pádem s rozumnou absolutní chybou měřím v 50% rozsahu. Čili rozdíl je tam v třetině proti polovině, byť toleranci pro relativní chyby musím dát při seřízení na středu rozsahu vyšší. V tomto pádě se seřizuje jen elektronická část a proto bych ji prostě seřídila na kompromisních 60% rozsahu a víc nad tím nepřemýšlela. Takhle to vrátí nejmenší možnou absolutní chybu v nejširším rozsahu. A samozřejmě se seřizuje na té nejvzdálenější stupnici, ale pozor na jednu věc. Československé přístroje toto neměly, ale mnohé zahraniční ano, pokud třeba přístroj chodí v desítkách a trojkách, pak konec stupnice končící desítkou nemusí být shodný s koncem stupnice, která má na konci trojku. Má to svůj důvod, který československý inža nepochopil a tak to dělali jak debilové tak, že se jim konce stupnic kryly (čest vyjímkám, které překvapivě existují). Totiž 3 a 10 jsou nesoudělné, no a pokud budu mít vzdálenější rozsah do 10, pak v momentě, kdy bych na ní nastavovala 2V na 3V rozsahu (2×10/3), dostanu nekonečný rozvoj a ne jasný dílek. No ale pokud konec 3V stupnice posadím proti dílku 9.9 10V stupnice, potom 2V budu nastavovat na dílku 6.6 10V stupnice a žádný nekonečný rozvoj se nekoná. A samozřejmě seřizuji na nejvzdálenější stupnici, která je z principu nejpřesnější. Další věcí je seřízení střídavého rozsahu. To by se mělo dělat harmonickým signálem, no a řekněme, že třetí harmonická by měla mít alespoň -36dB a druhá alespoň -43dB, přičemž za všech okolností musí být druhá harmonická menší než třetí a to výrazně. Liché harmonické vznikají z nelinearit a limitace, kdežto sudé harmonické vznikají z nesymetrie téhož, přičemž vliv nesymetrie je v tomto pádě celkem zásadní. Každopádně to vylučuje použití síťového transformátoru a sítě jako zdroje pro seřízení, protože síťové transformátory jsou naopak konstruovány tak, aby u nich docházelo k mírnému přesycení a z toho plynoucí limitace, neb to stabilizuje Vrms na výstupu, navíc to, co chodí v síti, je zatížené dost velkým zkreslením. Pokud ten generátor není v nějakém katastrofálním stavu, tak asi použít půjde, on možná bude mít větší harmonické zkreslení, ale dost pochybuji, že by to bylo nějak katastrofální. Problém je co na konci jeho rozsahu. No řešení je jednoduché - nf zesilovač. Tím se dá většinou dohrabat na nějakých 20-25V, no a co dál, žejo. Nejsnadnější je použít normální rozvaděčový trafák 400V/24V a posadit na výstup toho nf zesilovače, přičemž sekundárem se tímto dostaneme na nějakých 200Vrms, s odřenýma ušima na 250Vrms, pak už tam začnou nelinearity. Pokud je potřeba jít výše, pak dva kousky, 24V strany paralelně, 400V strany do serie. Výš bych s tím nešla, protože linearita. Samozřejmě takto se dají seřizovat přístroje řekněme přesnosti toho, co je ve videu. Čím je přístroj přesnější, tím složitější seřízení je a tím komplikovanější přístroje to potřebuje. Tady je výhoda propasti řekněme nějakých 50 let. Nastavení nuly. Doporučuji kouknout do dokumentace JAK je tam udělané přepínání +/-, jinými slovy jestli toto má na sebe sedět, či nikoliv. Toto bývá jeden z klíčových momentů. Pokud to komutuje až měřicí přístroj, pak to na sebe sedět musí. Pokud se to komutuje na vstupu elektroniky, pak to na sebe musí taky sedět, no a pokud někde cestou, tak je to na přemýšlení. Podstatné je, že by to ve většině případů mělo na sebe sedět, no a pokud nesedí, tak vzniká aditivní chyba někde, kde by vznikat neměla a tamtéž je potřeba ji zahlušit jak tyfusáka. Po stupnici se nepíše. Když už ta nutnost vznikne, pak proboha tužkou, nikoliv fixou. Problém je v tom, že to, co se na to napíše, to nejde sundat (zhola jedno, zda fixou či tužkou), ale to, co se tam napíše fixou, se časem rozpije, protože ta bílá barva je silně porezní aby se udržela matná a současně v tom držely natištěné stupnice. Fixa na takovém povrchu nikdy pořádně neuschne, zato s časem v těch porech navzlíná a má to pak hnusné rozpité hnědofialové (ano, na tyto složky se rozdělí černá fixa) okraje přes které to může být i celkem nečitelné. Je daleko lepší to napsat acetonovou barvou zrcadlově zevnitř na sklíčko, nebo lihovkou na izolepu a nalepit to zvenku. Ona černá fixa není moc stabilní ani na papíře.
Ďakujem za pekné dovŕšenie projektu a teším sa na ďalší prístroj
Ty baterie už napsali předchůdci v prvním dílu. Jedná se o obyčejné NiCd články s napětím 1,2V. Dneska už je v nabídce GM nevidím, ale ještě nedávno byly běžné, později v NiMh verzi (malý akumulátor ze dvou článků NiMh, který by asi byl možnou náhradou, případně články větších rozměrů stále mají). Pro zkoušku stačí jako náhradu přidrátovat 2 nabíjecí tužkovky.
Ja som tam namiesto baterie nabastlil LM317 (1,25V) a odpory to mera bezvadne.
Rapa psal sem ti :)
Jojo, vím o těch baterkách. no videa jsou trošku předtočená, takže jestli se ta informace někde vejde, tak ji můžu říct. Ale v komentářích se mi odpovědí sešlo mnoho, takže jestli by to někoho zajímalo, tak se to tam dočte :)
Vzhledem k tomu, že jde o elektronkový přístroj, měl by být před seřizováním zaplý v uzavřené skříni alespoň 4 hodiny. Jenom nevím, jak v továrně potom přístroj kalibrovali, protože po vytažení ze skříně se tepelné poměry změní. Ale možná už to nemělo takový vliv. Ty články skutečně byly NiCD 1,2 V, jak už bylo dříve psáno. Jak by to bylo s náhradou za dobíjecí NiMh ohledně samovybíjení, nevím. Já mám totiž i s vyhlášenými Eneloopy velice mizerné zkušenosti. Jak s bílými, tak s černými. Kupoval jsem a kupoval (několik desítek jak AA, ak AAA, u různých prodejců) ve víře, že konečně naďabím na dobré, ale ty asi koupili ti, co je tak vychvalují. Přitom mám procesorem řízenou nabíječku za skoro 2 000.
No vidíš, já Eneloopy nabíjím klidně i blbou nabíječkou a fungují dobře. U NiCd bylo samovybíjení také, plus ještě velký paměťový efekt.
Ale ta věc se samozřejmě nastavit dá aby to ukazovalo přesně, jenomže… Jenomže to musí dělat někdo, kdo to umí. Sorry, ale nastavovat ručičkáč na konci stupnice JE NESMYSL! V prvních a posledních 10% rozsahu to VŽDYCKY ukazuje bokem, takže když se nastavuje na konec stupnice, sedí pak posledních 10% stupnice a zbytek ukazuje s nemalou chybou. Existují dva názory na to jak to seřizovat. První možností, raženou v bývalém ČSSR, je seřizovat mezi 65-70% rozsahu, především pak tak, aby to sedlo na celý dílek a nějak rozumě i ke kalibrátoru, tj. neseřizovat například na 6.6666666V. Musím této metodě uznat jednu věc. Dají se díky tomu snížit relativní tolerance toho přístroje (což vypadá hezky na papíře) za cenu toho, že je ve větší části rozsahu větší absolutní chyba. Zní to paradoxně, ale je to tak. Totiž ona chyba měření je vždycky součet chyby nějakého podílu z rozsahu (čímž se pobouchá problém prvních 10-15% rozsahu) a nějakého podílu z hodnoty, čímž se pobouchá koncových 10-15%. Totiž na konci se sečtou dvě poměrně velká čísla, no a na začátku je zase poměr z rozsahu obrovský vzhledem k naměřené hodnotě. Proto je také ve všech českých knihách k přečtení, že se má měřit zhruba ve ⅔ rozsahu, neb tam přístroje ukazují nejpřesněji. No aby taky ne když se zrovna v tomto místě seřizují.
Existuje ale druhá možnost, která se používala typicky mimo socialistický tábor, ale ze socialistických zemí třeba v Maďarsku, kde se seřizovalo na střed rozsahu. Ona totiž polovina rozsahu (kolem středu rozsahu) vykazuje nejlepší linearitu a z toho plynoucí nejmenší absolutní chybu (nikoliv relativní), no a to je to o co člověku jde primárně. Ono to věru není tak hezké v propagačních materiálech, ale z hlediska praktického použití toho přístroje je to lepší. Obecně, ručičkové přístroje mají narozdíl od digitálních postupnou limitaci, která se začne projevovat v nějakých 80% rozsahu a někde nad 85-90% ten přístroj začne viditelně podměřovat (nelinearita tuhosti pružiny), no a podobná věc se děje kolem nuly, kde je to ještě vylepšené o to, že nejprve přístroj podměřuje (drhnutí závěsu rotační části ústrojí) a poté začne přeměřovat (nelinearita tuhosti pružiny). Čím dál jsem od bodu seřízení, tím větší absolutní chyba, protože linearita toho ústrojí je konečná, nějaká rozumná absolutní chyba bude řekněme 25% rozsahu na obě strany. Čili když seřídím v 70% rozsahu, pak nahoru mám řekněme 10%, neb pak mi do toho hodí vidle limitace, no a dolů řekněme 25%, čili nějakou rozumnou absolutní přesnost mám v 35% rozsahu. Pokud budu seřizovat na střed, potom těch 25% mám opravdu na obě dvě strany, no a tím pádem s rozumnou absolutní chybou měřím v 50% rozsahu. Čili rozdíl je tam v třetině proti polovině, byť toleranci pro relativní chyby musím dát při seřízení na středu rozsahu vyšší.
V tomto pádě se seřizuje jen elektronická část a proto bych ji prostě seřídila na kompromisních 60% rozsahu a víc nad tím nepřemýšlela. Takhle to vrátí nejmenší možnou absolutní chybu v nejširším rozsahu. A samozřejmě se seřizuje na té nejvzdálenější stupnici, ale pozor na jednu věc. Československé přístroje toto neměly, ale mnohé zahraniční ano, pokud třeba přístroj chodí v desítkách a trojkách, pak konec stupnice končící desítkou nemusí být shodný s koncem stupnice, která má na konci trojku. Má to svůj důvod, který československý inža nepochopil a tak to dělali jak debilové tak, že se jim konce stupnic kryly (čest vyjímkám, které překvapivě existují). Totiž 3 a 10 jsou nesoudělné, no a pokud budu mít vzdálenější rozsah do 10, pak v momentě, kdy bych na ní nastavovala 2V na 3V rozsahu (2×10/3), dostanu nekonečný rozvoj a ne jasný dílek. No ale pokud konec 3V stupnice posadím proti dílku 9.9 10V stupnice, potom 2V budu nastavovat na dílku 6.6 10V stupnice a žádný nekonečný rozvoj se nekoná. A samozřejmě seřizuji na nejvzdálenější stupnici, která je z principu nejpřesnější.
Další věcí je seřízení střídavého rozsahu. To by se mělo dělat harmonickým signálem, no a řekněme, že třetí harmonická by měla mít alespoň -36dB a druhá alespoň -43dB, přičemž za všech okolností musí být druhá harmonická menší než třetí a to výrazně. Liché harmonické vznikají z nelinearit a limitace, kdežto sudé harmonické vznikají z nesymetrie téhož, přičemž vliv nesymetrie je v tomto pádě celkem zásadní. Každopádně to vylučuje použití síťového transformátoru a sítě jako zdroje pro seřízení, protože síťové transformátory jsou naopak konstruovány tak, aby u nich docházelo k mírnému přesycení a z toho plynoucí limitace, neb to stabilizuje Vrms na výstupu, navíc to, co chodí v síti, je zatížené dost velkým zkreslením. Pokud ten generátor není v nějakém katastrofálním stavu, tak asi použít půjde, on možná bude mít větší harmonické zkreslení, ale dost pochybuji, že by to bylo nějak katastrofální. Problém je co na konci jeho rozsahu. No řešení je jednoduché - nf zesilovač. Tím se dá většinou dohrabat na nějakých 20-25V, no a co dál, žejo. Nejsnadnější je použít normální rozvaděčový trafák 400V/24V a posadit na výstup toho nf zesilovače, přičemž sekundárem se tímto dostaneme na nějakých 200Vrms, s odřenýma ušima na 250Vrms, pak už tam začnou nelinearity. Pokud je potřeba jít výše, pak dva kousky, 24V strany paralelně, 400V strany do serie. Výš bych s tím nešla, protože linearita. Samozřejmě takto se dají seřizovat přístroje řekněme přesnosti toho, co je ve videu. Čím je přístroj přesnější, tím složitější seřízení je a tím komplikovanější přístroje to potřebuje. Tady je výhoda propasti řekněme nějakých 50 let.
Nastavení nuly. Doporučuji kouknout do dokumentace JAK je tam udělané přepínání +/-, jinými slovy jestli toto má na sebe sedět, či nikoliv. Toto bývá jeden z klíčových momentů. Pokud to komutuje až měřicí přístroj, pak to na sebe sedět musí. Pokud se to komutuje na vstupu elektroniky, pak to na sebe musí taky sedět, no a pokud někde cestou, tak je to na přemýšlení. Podstatné je, že by to ve většině případů mělo na sebe sedět, no a pokud nesedí, tak vzniká aditivní chyba někde, kde by vznikat neměla a tamtéž je potřeba ji zahlušit jak tyfusáka.
Po stupnici se nepíše. Když už ta nutnost vznikne, pak proboha tužkou, nikoliv fixou. Problém je v tom, že to, co se na to napíše, to nejde sundat (zhola jedno, zda fixou či tužkou), ale to, co se tam napíše fixou, se časem rozpije, protože ta bílá barva je silně porezní aby se udržela matná a současně v tom držely natištěné stupnice. Fixa na takovém povrchu nikdy pořádně neuschne, zato s časem v těch porech navzlíná a má to pak hnusné rozpité hnědofialové (ano, na tyto složky se rozdělí černá fixa) okraje přes které to může být i celkem nečitelné. Je daleko lepší to napsat acetonovou barvou zrcadlově zevnitř na sklíčko, nebo lihovkou na izolepu a nalepit to zvenku. Ona černá fixa není moc stabilní ani na papíře.
Tvoj obľúbený výraz "nejaký". Trocha uber v jeho používaní. :)
tem druhý pot. vedle toho na do-seřízení nuly - je pot. pro do-seřízení nuly pro rozsah indikátoru nuly(viz tl. nula(0)) :-p