Dík a zůstaň v exilu
Vložit
- čas přidán 9. 10. 2023
- Fenomén exilu a emigrace patří k českému a slovenskému dvacátému století. Přesto s ním máme, zdá se, tradičně problém. Sice za šíření dobrého jména Česka ve světě dáváme ceny, ale na druhou stranu nasloucháme řečem o tom, že tito lidé nezažili to, co společnost prožila pod komunismem, nemají proto mluvit do jejího dalšího vývoje. V bonusu na Gazetistu a HeroHero pak po čase odpovědi na vaše otázky.
Great show, boys! You are correct in your analysis of the “malý čecháček”. The core flaw in your character is the lack of patriotism of all the post-war generations. Very few of tour young men would want to fight and die for the freedom.
I have left in 1970, and achieved the American Dream - a small ranch in Oregon, successful family, successful small firm (engineering). The emigration made me into a different, freedom-loving, patriotic American.
Why "your" character? Why not "ours"? I see a lot of "čecháčkovství" in your comments, it shines through the English of your comments quite well. Or if you insist not to count yourself, why not "his"? Referring only to "malý čecháček" and not offending the authors?
Metodologicky je pochybné ono "my", které je v pořadu často použito. Jako by byl nějaký jeden či typický postoj, který to "my" zastupuje. Nepříznivý postoj k emigraci po roce 1989 byl nástroj velké části nové elity, která si jím zajišťovala omezení konkurence na politickém trhu. Prostě řečeno, Klaus a mnozí jiní nepotřebovali, aby jim tady nějací chytráci z emigrace říkali, co mají dělat, neřkuli, aby se místo nich dostali k mocensky významným pozicím. Mezi lidmi jako takovými byly názory na emigranty různé, i takové, které se pod to "my" vejdou, i velmi příznivé nebo neutrální.
Ale ten nastroj byl uspesny prave proto, ze ho vetsina prijala bez okolku za "svuj".
To "my" je prostě jen projev zdvořilosti a ochoty podrobit sebe sama stejné kritice, které podrobujeme ty ostatní.
Zmínil bych velmi útlou knihu "Proč tak snadno?", jejímž autorem je profesor sociologie Ivo Možný. Napsal ji na počátku 90. let. Rozebírá v ní, proč tak snadno zkolaboval v Československu komunistický režim. Na rozdíl od ve videu zmiňovaného Polska a Maďarska, kde proces pádu trval deset let, resp. deset měsíců, u nás pád trval pouhých 10 dnů (viz postřeh T. A. Ashe). Vrátíme-li se k prof. Možnému, ten uvádí, že odpor české společnosti jako celku (tedy nikoliv jen Václava Klause atd.!) nejen k exulantům ale i disidentům souvisí s obecným českým odporem proti elitám. Exil i disent běžný český člověk vnímal jako jakousi kontra-elitu, které rovněž nelze důvěřovat, říká prof. Možný. A podprahově běžný občan považoval disidenty/exulanty za jakési "old rich", kteří doma v bytě mají věci sice staré, ale zato pravé, jsou dotováni Západem a jsou českému člověku tím pádem zcela odcizeni. Toto přiživoval i komunistický režim, který slovy Jiřiny Švorcové, říkal, že odpor proti režimu je disentem/exilem dělán "za mrzký peníz". Zcela mimochodem všimněně si, že argument o tom, že názorový politický oponent je oponentem proto, že z toho má ekonomické výhody, používal i Andrej Babiš a stejně tak dnes tuto tezi užívají i členové současné vlády.
Fitzgerald Kennedy : neptejte se, co vlast může udělat pro vás ptejte se,co vy můžete udělat pro vlast . 37:21
Nemůže to zahlížení na emigraci a exil částečně souviset s tím, že navzdory všem kolotočům 20. století se neměnily hranice české kotlinky? Všechny ty ostatní jmenované země (Maďarsko, Německo, Polsko) se změnou hranic, dělením nebo zmenšením země všechny mají historickou zkušenost. Tj. jen mnohem obtížněji si tyto země mohly uchovat to územní chápání identity.
My tohle máme vlastně jen po Mnichovu, ale to se tak nějak obecně bere jako "ošklivé intermezzo", které koncem války bylo (v tomto smyslu) odčiněno.
Konečně !
mudrovnie o ničom, naviac s zásadnýminepresnosťami . pseudoelita?
konkrétně