EP183 post-koloniální kritika
Vložit
- čas přidán 7. 02. 2022
- Čau! Dneska se podíváme na post-koloniální kritiku.
Nový merch můžete kupovat na: napotitku.cz/merch
Koupit Alchemistra: www.alchemistr.cz?a_box=pnvzxmz6
Moc děkujeme všem našim patronům za podporu!
Všechny odkazy najdete na: linktr.ee/napotitku
Stránky Na potítku: napotitku.cz
Moderuje: David Jirsa
Kamera a střih: Daniel Zezula
Chcete naši tvorbu podpořit? Už od $2 měsíčně můžete mít přístup k bonusovému obsahu na našem Patreonu:
/ napotitku
Všimněte si, jak se doba změnila. Pár století zpět by David s Danem šířili svoje vzdělání drancováním, mečem a krví. Daniel by nás pobil a David by nám, co by přežili, dával kázání a bral od nás peníze. Dneska ale jenom udělají videjko z pohodlí svých židliček, a velice zdvořile nás pobídnout k tomu, jestli se nám video líbilo, tak že je můžeme podpořit finančně, pokud se na to cítíme. Neříkám, že to dneska není fajn, ale občas mi chybí staré dobré časy.
Video mě opět velice zaujalo, rozhodně se těším na pokračování a pána s cool jménem. Jinak bych v budoucnu uvítala i rozebrání critical race theory :)
Davide, vďaka za zhrnutie a osobitne vďaka aj za zdôraznenie, že skôr než o vedeckú metodológiu ide o ideologicky motivovaný prístup. Ak by sme mali tie výhrady od postkoloniálnych teoretikov/-čiek brať naozaj vážne, tak v podstate musíme rezignovať na veľkú časť humanitných a sociálnych vied. Napr. historici píšu o spoločnostiach, v ktorých spravidla nežili (ak sa nevenujú najnovším dejinám); religionisti skúmajú náboženstvá, ktoré (zvyčajne) nevyznávajú; kultúrni antropológovia skúmajú (spravidla) cudzie kultúry, pričom fakt, že sami boli socializovaní v inej kultúre, premieňajú na metodologický nástroj. A áno, všade je riziko stereotypizácie, neadekvátnej interpretácie a podobne.
To už nehovorím o tom fetiši "mať s niečím žitú skúsenosť" - požičiam si príklad od Marca Blocha: vojak na fronte, jeho matka živoriaca v dôsledku vojny v nejakej dedine, dôstojník na generálnom štábe a vojnová reportérka nepochybne majú "žitú skúsenosť" vojny, akurát že zakaždým úplne inú a prakticky nesúmerateľnú. Ani jeden z nich však nemôže a priori povedať, že jeho/jej príbeh o vojne je "pravdivejší" než príbeh toho druhého. Od historika však chceme, aby nám podal akýsi sumárny príbeh o tej vojne, ktorý nie je totožný so žiadnym z nich. Navyše sa líši podľa toho, ku ktorej škole historiografie patrí.
Okrem toho, ten nápad "prečítať si niečo od domorodého autora" je takisto iluzórny. Povedzme, že chcem vedieť niečo o sociálnom živote arabských beduínov v 13. storočí. Pozriem do knižnice, nájdem si geniálneho arabského autora Ibn Chaldúna, a môžem začať čítať. Počkať, a prečo ho vlastne môžem začať čítať? Nie náhodou vďaka tomu, že ho tí "zlí" európski orientalisti objavili ako zaujímavého autora a preložili do európskych jazykov (preklad je, ako vieme, tiež interpretáciou)? Mimochodom, tým orientalistom pripadal Ibn Chaldún ako "zaujímavý" práve preto, že jeho spôsob myslenia bol v mnohom identický s (neskoršou) európskou vedou. Okrem toho, ani Ibn Chaldún nebol beduínom; bol arabským učencom, diplomatom, právnikom a kadečím ďalším, pričom beduínov skôr len pozoroval (a skoro až romanticky ich obdivoval).
Ak to mám uzavrieť, tak v prípade post-kolonializmu máme zas ďalší relativistický prístup, ktorý je skôr deštruktívny než by pomáhal lepšie niečomu rozumieť.
Díky za super komentář, je nabitý spoustou zajímavých postřehů. Rozhodně mě donutil se zamyslet. Předem sorry za délku.
Za sebe bych to tak fatálně neviděl a nesouhlasím s tím, že by byl postkolonialismus destruktivní (teda, on je destruktivní k dosavadním blahoskloným a přezíravým přístupům k "těm druhým") a nepomáhal ničemu porozumět.
Máte asi pravdu v tom, že pozice "žité zkušenosti" je krapet fetišizovaná. Na druhou stranu mám dojem, že současná akademie si je velmi dobře vědomá limitů intersubjektivity a nesnází s interpretacemi. To ale nevede k zavrhnutí (byť i tady se hlasy najdou) historie, religionistiky nebo antropologie. Naopak to vede k reflexi, která je si myslím velmi plodná a konstruktivní. Dokonce jsou pak vývody bádání upřímější a pokorné. Nikdo nebude tvrdit, že žitá zkušenost matky, důjstoníka a reportéra je generalizovatelná na celou společnost, ale že postihuje právě onu konkrétní zkušenost daných jednotlivců, která ilustruje danou dobu. Je otázkou, jestli se tak nezvdalujeme vědě v tom smyslu, že její výsledky přestávají být generalizovatelné, ale destruktivní mi to nepřijde. Spíš přestaneme být ve vztahu k společenskovědním a humanitním vědám naivní. Možná se nedozvíme, jak válku prožívalo všech x milionů postižené země, ale to už je pak spíš problém správně položené otázky a očekávání a zvolených metod. Ale opět, současné bádání je si svých limitů vědomo. Snad nikdo, koho lze brát vážně, nevyvozuje na základě zkušeností několika jednotlivců obecné pravdy o zkušenosti celku a málokdo si dovolí něco tvrdit o konkrétních osudech z pozice globálních závěrů. Tady si myslím problém není.
Argument o historii Beduínů 13. st. mi přijde poněkud zcestný. Cestovat časem neumíme, a taky to nikdo od historiků nežádá. Historie sama deklaruje, že hold pracuje s prameny (které vnímá kriticky), které má k dispozici a že definitivní porozumění není možné. Zato prostorem cestovat umíme, a proto by bylo absurdní toho nevyužít. Už třeba u zmiňované antropologie je dnes nemyslitelné, aby antropolog psal o nějaké kultuře, aniž by se do ní vydal a nehovořil s místními (tj. často je oslovuje a zapojuje, bere je za rovnocenné partnery). Nehledě na to, že v současných antropologických pracech je běžnou praxí uvádět participanty jako spoluautory výzkumu. A dovolím si tvrdit, že kdyby ono cestování časem bylo možné, tak by asi historické bádání bylo nepředstavitelné bez toho, aniž by svůj prostor nedostali lidi z inkriminovaných dob.
Asi bude pravda, obzvlášť v aktivistických kruzích, že budou zaznívat vyhraněné hlasy dožadující se toho, aby do věcí subalterních a těch druhých nestrkali nos lidi zvnějšku (plus jakákoliv alternace téhož argumetnu), ale nezapomínal bych na to, že akademie, a obzvlášť ta společenskovědní/humanitní je velmi dynamickým prostorem, kde nějaké ultimátní pravdy a shody úplně nejsou. To že případně někdo militantnější bude tvrdit, že ode dneška mají lidé ze Západu zakázáno zkoumat "Orient", tak je to sice hezké, ale akademie koneckonců nestojí na názorech jednotlivců. Za sebe přínos postkoloniálních studií vnímám zkrátka v tom, že apelují na to, aby se neopomínaly hlasy lidí, jejichž pohled na věc a ona žitá zkušenost zkrátka historicky nebyly brané v potaz. Proto když mě bude zajímat problematika dekolonizace Afriky, tak kromě zajisté erudovaných akademiků z "okcidentu" neopomenu vzít do ruky taky dílo někoho, kdo to má z první ruky, například zmiňovaného laureáta Nobelovy ceny Abdularazaka Gurnaha, ať se vrátím k literatuře. Nebo viz Davidův příklad s českou literaturou. Ano, ad absurdum máte pravdu, že bychom museli přestat dělat historii, religionistiku a i tu antropologii, ale to se reálně neděje. Dochází spíš ke konstruktivní reflexi. Nehledě na to, že ve videu zmiňovaní akademici jsou sami aktivní součástí akademie.
Vlastně mi požadavky postkoloniálních studií nepřijdou nijak šokující. Naopak mi šokující přijde, že s tím musí přijít teoretická kritika, jelikož něco tak očividného není zkrátka standardní.
@@ondrejmarek8535, vážim si Váš komentár, vidno, že sa vyznáte (žeby kolega?); odpoviem určite, len tieto dni nemám kapacitu - snáď cez víkend.
Zrovna dneska jsem si při práci pouštěl (už snad potřetí) sérii o umění jako nástroji útlaku a propagandy. A hle, pátý díl! :D
Bylo by zajímavé vidět druhý díl tohoto tématu jako rozebrání jedné konkrétní situace, tedy vztahu Česko-Německého. I naše země byla v mnoha směrech vlastně kolonie Němců (v širším smyslu pojmů kolonie a Němec). Vždyť až do druhé světové války tvořili 1/3 obyvatelstva potomci německých kolonistů, většinu měst zakládali kolonisté z německých zemí, stovky let zde vládly německý královské rod (Habsburkové), atd. Že by se to v naší kultuře nijak neprojevovalo? Já tedy na našem vztahu k Němcům (a náhledu na ně a nás obzvlášť v porovnání s nimi) vidím neustále. Ostatně i v naší literatuře se to silně odráží (Babička, atd.)
Skvělá práce!! Jste už roky můj nejoblíbenější kanál na CZcams 🔥🤌🏻
zajímavé a poučné, děkuji
Kiplinga nebylo třeba překládat, stačilo si najít jeho sbírku Písně mužů přebásněnou Otokarem Fischerem.
Absolutně miluju tvoje podcasty! Udělej prosím Něžná je noc a Kdo chytá v žitě.
díky za video!
Jako vždy skvělé.
Evropa nebyla jediná která kolonizovala. Staletí to byl právě střední východ a Asie, Evropa začala až dlouho po nich..
Ano, ve videu to nekolikrat zaznelo.
Jestli to někoho zajímá, tak můžu doporučit novější Saidovu knihu Culture and Imperialism. Nebo třeba Bhabha s The Location of Culture, kde představuje další zajímavé koncepty.
Jinak tématu se dotýká i Frantz Fanon (+ jeho učitel Aimé Césaire). Černá pleť, bílé masky, kde v první části zmiňuje i Čechy :D nebo Psanci této země (název podle prvního verše Internacionály a předmluva od Sartra). A jestli je někdo pro stravitelnější představení tématu, tak film I Am Not Your Negro je dobrý. A úplně nejstravitelnější ilustrace bude asi 2pac s Words of Wisdom :D :D
Za tenhle díl jsem strašně rád, umění jako nástroj útlaku a propagandy byla super série
Ahoj Davide, tvá videa mám moc rád, ale pozor na reálie španělsky/portugalsky mluvícího světa, protože v nich seš často zkratkovitej. Je sice pravda, že od dob kolonizace JA hodně původních jazyků vymizelo, nicméně jazykovou politiku týkající se těch zbývajících rozhodně není třeba podceňovat. Jazyky jako nahuatl, quechua a guaraní mají dohromady pomalu víc mluvčích než naše milovaná čeština! :)
Davide, možná by bylo fajn shrnout tipy na zajímavé čtení z různých kulturních okruhů. Naposledy se mi dostalo do ruky Naučení korunnímu princi od Nizámího Arúzího. Trochu Machiavelli a zároveň celkem poetické. Hezká ochutnávka Persie a věřím, že je veliká spousta dalších takových pokladů z Persie i odjinud. Zdar dalekému i blízkému. T
video o critical race theory by bylo zajímavé
Díky za citaci Kiplinga. Miluju ho, (ale) při prvním bližším setkání mne velmi překvapil jeho, dnes by se pejorativně řeklo rasistický, pohled na člověka.
Ja teda nevim, jak se Houmí Baba pise, ale ještě vtipnejsi je to jméno při jeho překladu, neboť Bába je arabsky otec.
Takže vlastně "Taťka Homie"
Very хорошо
Prosim, kdo rika, ze (parafrazuju) mit treba teroristy ciste za obeti a odeprit jim moznost si sami vybrat a byt proste jenom zli, je vlastne taky projev nejaky evropsky nadrazenosti? 😳 nemuzu najit tu cast videa, kde to bylo řečeno, a nezapamatovala jsem si jmeno🧐
Slavoj Zizek
@ to me mozna mohlo napadnout, diky
Spravili by ste "Literatúra ako nástroj útlaku a propagandy" do samostatného zoznamu videí ?
Komentář pro algoritmus ;D
Nebudu sledovat video do konce. Už v polovině je mi zle. Za všechno může Evropa - fakt? Feudalismus - vážně? Tedy, dle mého lze říci, že kolonialismus a okupace je vlastně to samé, jen jinak pojmenované. Potom se bavíme o jiném měřítku, které jak předpokládám, se nebude líbit. Čína vs Tchajwan a Tibet - zajisté za to může Evropa. Izrael vs Palestina je vlastně totéž. Jistě známe pojem Judea, jenže to se nehodí a tak Židé "okupují" neprávem palestinské území na kterém si dovolila drze vyhlásit vlastní stát Izrael.
Chtěl bych, aby tito mravokárci šli bojovníkům IS vysvětlovat, že nemají zabíjet - schválně, kolik se jich vrátí?
Bacha, reknou ti ze jsi nacek
vzhledem k tomu, že se kniha Edwarda Saida zabývá vztahem Evropy (Západu) a Orientu, tak váš komentář je trochu zcestný ne?
@@201anetka myslím, že není. Proč? Protože se na to musíme dívat globálně, nikoli vytrhnout to, co se hodí a zamlčet to, co se nehodí. Nedějí se jednotlivosti, ale vše se děje v souvislostech a ano chápu, že se to mnohým zbytečným nehodí.