DUCH HOLČIČKY MI ŠKRÁBAL NA DVĚŘE - STRAŠIDELNÉ HISTORKY
Vložit
- čas přidán 25. 03. 2024
- MOJE HERO-HERO S NOVÝMI TAJNÝMI VIDEI (18+) A BONUSOVÝM OBSAHEM ZDE : herohero.co/stejk
Moje PODCASTY s hosty a na zajímavá témata zde : / @hype-cast
MŮJ MERCH jako trička, mikiny, čepice, náramky, půllitry a další věci : bit.ly/StejkovoMerch
Email pro fanoušky : stejk01@email.cz
Email pro firmy a spolupráce : stejk@subscribe.cz
--------------------------------------------------------------------------------------
Sociální sítě :
- Instagram : / stejkstudio
- TikTok : / stejkofficial
- Threads : www.threads.net/@stejkstudio - Zábava
Výtejte v komentářích- zde jste v bezpečí!
Tak určitě! 😂
*Vítejte💀
Děkuju je teď 21 39 a začínám teprve sledovat toto video bojím bojím moc
Teď je 23:06
Díky brácho 🤙🏻👍🏻
Stal se mi taková zvláštní věc někdy v roce 97. Abych uživil rodinu začal jsem tehdy jezdit s kamionem. Jel jsem v noci lesem a potřeboval jsem si odskocit. Zastavil jsem na lesackem parkovišti vykonal potřebu a šel do auta. A když lezu nahoru koukám, že mám na sedadle jablko od manželky ktere bylo předtím v lednici nevím jak se tam dostalo. Snědl jsem ho a jel o trochu později. Po asi 3km jízdy jsem byl nucen zastavit silnice po které jsem měl jet v úseku asi 1km zmizela propadla se dolů do údolí a ještě se tam zvedla prach. Nic mi nedošlo. Až druhý den jsem si uvědomil, že když bych nesnedl jablko od manzelky tak bych byl zrovna někde na tě silnici co spadla. Věřím od té doby že jsou věci mezi nebem a zemí. Vyprávěl jsem to pak doma manželce a ta měla sen v ten den že jsem zastavil na parkovisti ona jela jako spolujezdec a já se šel vycurat a ona zatím vyndal a jablka a 1 mi dala na sedadlo a pak si nic nepamatoval.
Takže jste šel kousek od kamionu tam zastavila vaše manželka dala vám jablko do kamionu a zase odjela?
Já bych si dovolila přispět příběhem, který, pokud mu někdo bude chtít věřit, může zodpovědět otázku, co je po životě. Několik let nazpět se mi stalo, že mi umřel kamarád, kterého znalo spousta lidí včetně mojí mamky. Jen pro představu, byl to takový ten typ člověka, co se vás snaží vždycky povzbudit a rozesmát, i když sám tiše trpěl a to se mu stalo osudným. Zhruba po pěti dnech byl pohřeb a samozřejmě jsem na něj chtěla jít, abych se s ním rozloučila. Ten den byl jako dělaný na pohřeb. Pršelo a bylo celkově sychravo, možná i proto, že byl únor. Do obřadní síně jsem se málem nedostala, kolik tam bylo lidí, ale nakonec jsem se vecpala. Bylo to smutné, ale hezké. V mezičase jela moje mamka nakoupit do Kauflandu a jelikož zhruba tušila, kdy to skončí, řekla si, že tam na mě počká před smuteční síní a vezme mě domů. Spolu s jejím přítelem si tam tedy sedli a počítali minuty. Když se najednou těsně vedle ní objevil nějaký mladý klučina, který se na ni usmál a pozdravil. Ze slušnosti odpověděla a pokračovala v konverzaci s jejím přítelem. Najednou si vsak uvědomila, že jí až moc nápadně připomínal právě zesnulého a když se otočila, byl fuč. Ano, mohli bychom si říct, že než se otočila, tak mohl normálně odejít... Jenomže jí to celé trvalo méně než minutu a i kdyby ten někdo utíkal, tak by jej pořád viděla díky otevřenému prostoru. Nakonec se obřad protáhl, a tak jeli domů dřív. Po skončení pohřbu a potom co se mi po cestě domů rozpadly boty a já šla asi kilometr naboso, se mě mamka zeptala na popis jeho oblečení, které běžně nosíval. Aniž bych věděla co se jí stalo, jsem jí dala detailní popis a ona odpověděla, že to sedí. Nejzvláštnější na tom je, že její partner nikoho neviděl ani neslyšel. A já se nemůžu dočkat až kamaráda znovu potkám po smrti. 😢🙂
😢
Napíšu sem to, co se mi před pár lety stalo. Jednou na začátku roku jsem si takhle polehával na zemi, když zrovna přestávalo pršet. Koukal jsem se na televizi a slyšel za oknem, jak někdo jde blátem. Proto jsem se podíval z okna rychle, protože jsem usoudil, že to je můj táta. Jelikož jsem byl od okna dál, tak silueta po 1-2 vteřinách zmizela a já se rozběhl oknu stále v přesvědčení, že se jedná o mého tátu. Nikoho jsem už nespatřil. V blátě zbyly pouze 2 stopy od neznámých holínek. Tu krátkou chvíli jsem viděl postavu v černé bundě, podobnou postavou mému dědovi, ten byl však v tu dobu v Bohnicích. Můj děda později toho dne zemřel.
to je divny
Není to divný. Děda se s ním šel nejspíše jen rozloučit.
Ahoj Stejku. Můj táta byl hrobník. Od šesti let do dvanácti let jsem bydlel na hřbitově a můj pokoj měl výhled přímo na ten hřbitov. Tento dům byla k tomu přestavěná bývala márnice. Jelikož mi bylo 6 let, tak jsem neměl moc na výběr kde bydlet. Hned první den se mi stala zvláštní věc. Od táty jsem dostal rádio, ale takový to, kde je strašně moc tlačítek. Nerozuměl jsem tomu. Tak jsem něco mačkal, abych to rádio vůbec spustil. Když jsem šel spát, tak kolem jedné ráno to rádio začalo samo hrát. Nevěděl jsem, jestli je to z toho, že jsem tam omylem něco zmáčknul a nastavil něco a nebo tam vážně straší. Schoval jsem se pod deku a z ložnice slyším, jak táta křičí, ať ten krám vypnu. Nikdy v životě jsem neměl větší strach, než teď. Jít tam a vypnout to bylo vážně odvážný. Takových příběhů mám spoustu.
Jedna věc, na kterou jsem si vzpomněla.
U nás ve škole jsou tři schodiště. Jedno je ale kompletně zamčené a zadělané ale barva začíná opadat. Je pouze vidět přes klíčovou dírku. Párkrát jsem se koukla do škvír a dvakrát do klíčové dírky. Schodiště bylo v bílé a černé a červené rezavé zábradlí. Jednou (s kamarádem) tam nic nebylo. Na druhý den, když jsem se znova dívala, tak tam byla paní. Taky v bílém. A stála u něčeho kulatého, co mělo barvu starého písku. Vyděsila jsem se
Divné je, že i když ta škola byla postavena roku 1897, tak nikde nemůžu dohledat fotky starší, než 10-15 let.
O naší škole se povídá, že sloužila pro všelijaké účely. Dokonce i jako nemocnice. A že v panelech u dveří, se schovali mrtvoly lidí, kteří tam umřeli.
Vždy mě zajímalo, proč se to nepoužívá a co tam bylo, že se to muselo kompletně zavřít.
A ještě jedna věc, naše škola byla na dlouho rozdělená na dívčí a chlapeckou část. Tyhle dveře se nachází v chlapecké části.
a co to je za školu?
V tu dobu mi bylo 11 let. Byly to asi 2 měsíce potom, co můj děda umřel. Normálně spal v bytě, kde bydlel s babičkou, avšak v ložnici, protože měl hendikep a potřeboval speciální postel. Toho večera, před tím než zemřel, už něco cítil a řekl babičce ať nevolá záchranku a lehl si k ní do postele a drželi se za ruce. Po pohřbu babička likvidovala věci po něm. Jelikož děda nezemřel v té své posteli a ani matraci, nepřišlo babičce divné dát tu matraci z postele, třeba mojí mámě. Ta mi jí dala do postele v mém pokoji u druhé babičky. Dva první týdny, co jsem v ní spal, jsem se vždy vzbudil kolem půlnoci nebo tří ráno. Bezdůvodně. Hlukem to být nemohlo, protože babička s dědou spali a vůbec nic neslyšeli. Pokaždé, když jsem se vzbudil jsem byl ve stresu - připadalo mi jako by mě někdo pozoroval a ani mi nešlo už pak usnout. Tak jsem pokaždé přeběhl do obýváku a tam usnul jako dudek do rána a ani jsem se nevzbudil. Poté co jsme matraci zabalili a dali na půdu, abych se už pořádně vyspal, jsme tam dali matraci opět předešlou. Pak se mi už nikdy nic podobného nestalo. Dodnes nevím, zda to bylo nekomfortem nebo mě děda pokaždé budil abych v té matraci nespal. V matracích stejného typu jsem vždy spal normálně a klidně, jenom když to byla tahle po dědovi, tak mi spát nešlo.
Tak jo, tohle ví jen pár blízkých ale co bych neudělal ( nezkusil ).
Pár let zpět, nevím zda to bylo úmrtím mé babičky, ale bydlel jsem ještě u své mamky, bylo asi 17-19 nevím jistě, ale začínal jsem mít sny takové že, se mi zdá o tom jak mě někdo tahá za ruce, nohy, tlačí mi na hruď jak kdyby mě To chtělo oživovat, říkám je to cca 11 let zpět. Jenže to nebyl konec, postupem času, sem začínal vidět i siluety člověka/lidí, čuměl/čuměli na mě z konce pokoj. Asi po 14 dnech co sem začínal vidět ty " postavy " každý večer před spaním mi bylo divně, nechtěl jsem jít spát, často jsem ani nespal. Takhle to trvalo 3 měsíce až jednoho dne večer mě probudila rána a tlak na hrudi, tak jsem se ačkoli posranej nasral a zařval ať mě nechá bejt že už to stačilo a měl jsem klid.... Ať tomu věříte nebo ale je to pravda do teď když si vzpomenu tak se oklepu...
PS: Chybíš mi babičko ❤
Máš super videa a taky bych chtěla napsat jednu historku z dětství co se mi stala, i když se mi jich už stalo spoustu. Jednou jsem byla u nejlepší kamarádky a byli jsme u ní doma sami, vše bylo v pohodě hráli jsme si a chodili po domě. Kamarádka dřív měla kočku která zemřela ale teď neměla žádný zvířata, proto nás obě překvapilo když jsme uslyšeli jakési zvuky po domě. Vždy když jsme seběhli do spodního patra tak se zvuky začali ozývat na hoře a naopak. Zvuky byli dost podobné jakémusi chození a lehkému poskakování. Dost nás to děsilo takže jsme si z kuchyně vzali nůž a šli jsme prohledat celý dům. Po několika minutách hledání jsme nic nenašli ale stejně ty zvuky byli slyšet. Do teď to je pro nás záhada ale myslíme si že to byl duch její staré kočky nebo jiná entita která se tam nachází protože v jejím domě se toho dělo hodně.
skvěle spravované video pokračuj v tomhle stylu😁
20 korun 20 lajků
@@Sotim_jen_tak jj :)
jsi borec
Stejku, to pozadí mi na tenhle formát nesedí. Dvě barvy osvětlení nedělaj dobrotu. Připadá mi to, jako kdybys to točil někde v kasinu. Nech jen tu červenou, to bude ta pravá správná atmoška. No, tož vše k osvětlení. Každoprsně, background design není ten největší problém. Hlas zní pěkně, uvěřitelně a pěkně to sedí k tématu. Ale to frázování prosetý střihem je hrůza, možná z toho seru víc jak z těch příběhů 😂 Chápu tvůj grind a zároveň chápu, že ne každej divák je "náročnej" jako já. Neni to přirozený a vůbec se mi to neposlouchá dobře. Kdybys chtěl nastínit víc podrobností ohledně mých pocitů, rád se na tvou žádost rozepíšu.
Tenhle příběh znám z vyprávění mojí mamky: Stalo se to v bývalém bytě v paneláku. Bylo to v době začátku karantény, tehdy mi bylo 12 takže mamka se mnou byla doma. Bylo to jedno dopoledne asi kolem 11, venku bylo šero a já jsem ještě spala. Mamka byla v obýváku u televize, a napravo od sebe měla dveře na chodbu, které byly prosklené takovým tím sklem přes které není jasně vidět. Chodba byla ne moc velká místnost do čtverce, a z pohledu těch dveří obýváku byl nalevo záchod a napravo můj pokoj. Takže mamka byla v tom obýváku, když v tom viděla periferně za těmi zavřenými dveřmi jak tam prošla bílá postava směrem od mého pokoje k záchodu. Byla si jistá že jsem to já, že jsem se vzbudila a šla na záchod. Otevřela teda dveře do té chodby a stoupla si tam že počká až vyjdu ven a řekne mi že mám rovnou i vstávat. Tak tam několik minut stála, když už jí to začalo být divný co mi tak dlouho trvá... V tu chvíli jí došlo že z pod dveří záchoda nejde ani světlo, ani se od tamtud nic neozývá... Ale to není možné, přece mě tam zrovna viděla jít! I přes to přesvědčení se ale rozhodla jít se podívat do mého pokoje... Muselo to být docela překvapení když mě tam našla jak tvrdě spím, bez známek toho že bych před chvílí někam šla nebo byla vzhůru... A ani já jsem si nepamatovala že bych šla na ten záchod, když mi to potom mamka říkala...
Já a moji 2 kamarádi jsme byli na balících slámy a povídali jsme si o paranormálních zážitcích. Asi po 5 minutách co jsme si do povídali si jeden z kamarádů všimnul černé 2-3 metrové postavy s polámanýma rukama a bez obličeje která se po 2-3 sekundách schovala za jinou hromadu s balíky kde už jsem ji já neviděl. Následovně jsme s kamarády klidným tempem odešli a doprovodili jsme toho kamaráda domů. Pak padla noc a já se zbylým kamarádem jsme se rozhodli že půjdeme spodní cestou okolo těch balíků od kterých nás dělila struha. Po 2 sekundách jsem tu postavu spatřil i když byla tma, protože byla tmavší. Pak co mi utekla směrem za mě jsem ji neviděl. Za 1 minutu jsme slyšeli jak něco za námi hbitě utíká a následovně se to zastavilo a tak se to opakovalo do doby než kroky šli skoro ve dle mého kamaráda který šel vedle struhy a tu věc znovu lehce uviděl. Potom co jsme došli k rozcestí které vedlo k osvětlené cestě jsme se vydali osvětlenou cestou. Kamarád byl tak moc vystrašený že mě poprosil jestli bych ho doprovodil domů. Kamaráda jsem tedy doprovodil až domů. Poté co se zavřely vstupní dveře jeho domu jsem poprvé ucítil strach. Rychle jsem nasedl na kolo a ujížděl směrem domů. Po cestě foukal vítr na mě a já ucítil a uslyšel dech na krku ze zadu. Dech byl mrazivý a dohnal mě k mé maximální rychlosti abych ujel. Jak jsem přijel domů tak mi kamarád poslal fotku kousance který nebyl do krve ale byl jen vytlačený. Pak jsme byli asi ještě 2 dny zesraní strachem a pak bylo vše v klidu. A abych nezapomněl tak tato událost se stala asi před 4 týdny. Omlouvám se předem za pravopisné chyby.
Lol 😂
Ahoj Stejku😊jednou jsem byl s bráchou Jarou u babičky.Probudil jsem se asi nějak po 2:00 hodině ráno měl jsem žízeň a chtělo se mi na záchod.A spal jsem s bráchou. Ale když jsem se otočil na druhou stranu brácha nikde.😱😱😱 a tak jsem zkusil zavolat ale brácha se neozval a tak jsem se zvednu l z postele a šel jsem za bráchou jestli není na záchodě nebo v kuchyni. Ale tak nebyl a viděl jsem černou postavu tak jsem rozsvítil. Ale když jsem rozsvítil byla pryč!😱. Tak jsem zhasnul a byla tam zas. Tak jsem zkusil zavolat jaro! Brácho! Ale brácha nic tak jsem zkusil babičku. Babi! Babi! Ale babička se neozvala a ani brácha. A tak jsem běžel rychle do postele a snažil jsem se usnout. (Ráno) Tak jsem to řek babičce a ona nato že nic neví a brácha prej taky ne.KONEC
Jsem daniel a je mi 9 let pozdravuju tě
Když můj děda ještě žil to je tak 3 roky zpátky, jsme si spolu povídali a zrovna jsme mluvili o našich historkách o paranormálních událostech. Povídal mi o tom, když už ležel v posteli a zrovna se snažil usnout. Když v tu chvíli se na oknech začala ukazovat rosa( bylo zrovna léto ) a na oknech se začali ukazovat menší části otisků, říkal prý že netuší jak se tam ukázali, ale tím ještě historka nekončí. Po dalších dnech se tam začali ukazovat malé světelné části, začal si s nimi povídat jak kdyby to byly duše… a také byly. Mluvil mi o tom že se sním bavili na také, nechápu jak ale prý ano. Myslím si že je to ukázka toho, že mu dávali najevo že se blíží jeho čas… o asi 3 měsíce později umřel na následky jeho nemoci. A jen ještě pro pobavení tata si pak jeho urnu dal u nás do obýváku a já to ani netušila než jsem to zjistila.
Ahoj Stejku! Pokud to nevadí, přispěju taky svým příběhem! Když jsem chodila do 5. třídy, tak se mi stala dost divná věc, která mě dost dlouho pronásledovala. Vždy jsem ze školy přicházela dříve než bratr a rodiče. Bydlíme v domě, a máme propojenou kuchyň, jídelnu a obývák. No, a já si vždy sedla na gauč a zapla si televizi nebo telefon. V kuchyni máme takové malé okýnko. A já pořád slyšela, jako kdyby někdo z venku na to okýnko ťukal prstem. To dělávala a do teď dělá babička takže jsem si poprvé myslela že je to ona. Ale pauzla jsem telku a koukla do toho okýnka. Nikde nikdo. Tohle se opakovalo několik týdnů, dokud jsem to nezačala ignorovat. Postupem času to zmizelo. Řekla jsem to pouze bratrovi.
Rad bych se podělil o mojí story. Tahle věc se mi stala tak 3 týdny zpátky když jsem byl sám doma protože rodiče odjeli do divadla. Bylo kolem 10 hodiny večer a seděl jsem v obýváku na gauči a Koukal jsem na film. Máme obývák a kuchyň spojenou chodbou takže kousek pravým okem jsem viděl zároveň do kuchyně. Najednou jsem tím koutkem oka zahlídl nějakou postavu nebo spíš černou šmouhu, ale řekl jsem si že to bude jenom moje představivost protože už se mi to jednou stalo a tak jsem to začal ignorovat, ale v tu dobu to bylo jiný furt jsem tu postavu viděl i jak se hýbe, po chvilce se začala pomalým pohybem přibližovat ke mně do obýváku, byla někde uprostřed chodby. V tu dobu jsem si řekl že už to asi nebude fantazie a začal jsem panikařit. Nechtěl jsem se tam podívat protože jsem si hrozně vyděšený. Začal. Jsem přemýšlet co mám dělat jestli mám zdrhout do pokoje nebo jestli se mám zkusit bránit, když jsem byl už rozhodlej že zadrhnu tak ta postava jakoby se vypařila. Pamatuju si že mi srdce bilo jako o život, potom co jsem se tam podíval a nic tam nebylo tak jsem se pomalu uklidňil. Ráno když jsem se vzbudil tak jsem to nechtěl říkat rodičům protože jsem si myslel že mi řeknou že jsem blázen. Ale podle mně to byla jenom fantazie. Nikomu jsem o tom neřekl a od ty doby už nechávám všude rozsvíceno. Byl bych rád kdybys můj zážitek dal do dalšího videa. Baví mně tvoje tvorba a mám i zaplacený herohero kde máš skvělý obsah👍
Nebyla to fantazie,ty si viděl entitu která chtěla aby si jí viděl... chápu vyděsilo tě to ale neublíží ti
@@wrathpunk1 panebože
@@Eidam_ buď v klidu,mohl to být někdo blízký ale taky ne... chápu tvé zděšení, protože nemáš zkušenosti ale já se s tím setkávám od mala a podle energie dokážu rozeznat ženskou a mužskou entitu...pokud už si jí nespatřil tak si měl jenom "štěstí" že se ti zjevila,pokud by se znovu zjevila můžeš jí slušně požádat aby odešla a nechala tě na pokoji ☺️😉 většinou uposlechnout 😉ne každá entita je špatná 😉 už dost jsem jich odvedla ke světlu ☺️
Já mám takové dva příběhy, které se mi staly, když jsem byla ještě hodně malá jeden to mi bylo tak cca 8 let tak jsme jeli a našima do Chorvatska. Už jsme byli u moře ale byla noc ale do místa, kde jsme měli ubytování to bylo ještě kus cesty a táta si jako řidič potřeboval odpočinout. Zastavili jsme tedy na jednom parkovišti kde přes silnici bylo už moře. Byla tma a parkoviště osvětlovalo jen pár lamp. Šla jsem si odskočit na kraj toho parkoviště a na tom kraji byla vykopaná jáma. Vracím se zpět k autu, když si všimnu, že vedle mě jde stín, který nebyl můj. Hodila jsem takový fofry do auta, že se všichni divili co je. Nic jsem jim neřekla. Druhý to už mi bylo asi 10. Jsem zůstala sama doma že ségrou. Ta si pozvala svou kamarádku. Koukali jsme na filmy a ta kamarádka se zeptala jestli nechceme vyvolávat duchy. Souhlasili jsme. Když se zeptala zda tam s námi někdo je ať dá znamení. To co se stalo žádná z nás nečekala. Měli jsme takové ty dvouokenice, které v tu chvíli byli obě zavřené na dvě páčky a jakmile řekla ať dá to znamení tak obě ty okna se rozlétli div že se nevysklili. Mě v té chvíli začalo bušit srdce jako o život. A ta kamarádka, poděkovala a zase se rozloučila. Od té doby mám respekt k vyvolání duchů.
Tento príbeh nie je desivý ale nedokážem si to vysvetliť ani po rokoch, ktoré od toho dňa uplynuli... Boli sme ešte deti ale ten zážitok si so sebou nosím dodnes a myslím, že so mnou zostane navždy.
S kamarátom sme šli za denného svetla cez cintorín a zrazu som zbadal muža na starom bicykli, ktorý mal predné koleso väčšie než zadné ale to nie je to najdivnejšie. Ten muž mal taký vysoký Lincolnovský klobúk a spolu s bicyklom bol celý čiernobiely... proste len tak si na tom bicykli prešiel cez chodník a zmizol medzi hrobmi... hovorím si, fajn, máš bujnú predstavivosť, vždy si takú mal. Rozhodol som sa to povedať kamarátovi. Začal som otázkou Vieš čo som práve videl?
A kamarát na to odpovedal... čiernobieleho bicyklistu?
Ako je do čerta možné, že sme obaja mali takú absurdnú predstavu? 😅
Zdravičko, mám tiež taký osobný príbeh ktorý si ja osobne nepamätám ale vravel mi to starší brat, Mal som asi 4 roky, na svoje narodeniny mi moja teta dala malé zrkadlo, ktoré som neskôr schoval do poličky pod postel, a vraj od tej doby som začal mať každú noc nočné mory a vravel som svojej mame že som videl na stene tváre ľudí, prešiel asi tak týždeň, dva a niektoré noci sa to opakovalo, moja mamina má celkom cit na energie a napadlo ju že by to mohlo robiť to zrkadlo a bez toho aby mi o tom povedala tak ho vyhodila, a od tej doby sa to neopakovalo, asi 3 roky na to sa strýko s tetou rozviedol lebo to bola vypočítavá sviňa a celú dobu nás neznášala, a myslíme si že to zrkadlo tým že bolo darované s nechuťou tak to zobralo so sebou nejakú zlú silu, ale druhá vec je čo doteraz neviem pochopiť prečo by niekto dával 4 ročnému chlapcovi k narodeninám malé zrkadlo ...
(Pre čitateľov, nie sme nejaký EZO ani extra nábožný, ale vraví sa že niektoré predmety darované so zlou vierou tak môžu ubližovať).
Ježišmarja takovýhle videa miluju hlavně s tebou ❤ a je to tak tři roky dozadu jsem šel do lesa na procházku v 5:00 se projít došel jsem do lesa tam jsem si chtěl chvilku odpočinout a slyšel jsem nějaký zvuky tak jsem šel za zatím zvukem a to co jsem viděl to mě překvapilo viděl jsem srnku s nožem v hlavě a tajemnou postavu v kápi neudržel jsem se a řekl jsem ty vole ten chlap nebo co to bylo v té kávě se otočil řekl jaký vole byl jsem úplně podělaný Na nic jsem nečekal a utíkal jsem bohužel běželo to za mnou tak jsem zaběhl zpátky do lesa a tam jsem se schoval slyšel jsem jenom řev tak to skončilo a pak jsem na nic nečekal a zdrhla jsem domů
jj
😢😮😮😮aaaaaaaa
@@miroslavblahus3195 nekecám
Takže: někdy brzo večer jsem šla spát, pak jsme se vzbudila někdy kolem asi jediný ráno s tím, že půjdu zas hned spát. Jak jsme ležela na boku, tak jsem cítila nějaký tlak na mém druhém boku, který čelil stropu. Jakoby se o to někdo opřel. Pár krát jsem tam zamávala rukou aby ten pocit šel pryč, ale ono se to pořád vracelo. Bylo to silnější a silnější až to začalo trochu bolet. Jak jsem se dostala to polospánku, tak jsem v tom polo-snu viděla nějakou paní která měla červené hadí oči. Pak už jsem, vyděla jen bělo a slyšela jsem takový hodně hluboký hlas, který mi ale říká něco hezkého takový sladkým hlasem. A potom jsem dostala spánkovou paralýzu, vzbudila jsem se někdy po třetí hodině Takže to asi nějakou dobu trvalo. Nic méně jak jsem se snažila z té paralýzy předtím vzbudit, tak to vůbec nešlo, snažila jsem se ze všech sil otevřít oči, ale nic. Nebo otevřít pusu, to se mi povedlo ale žádná hláska. Probudil mě až zvuk spadnutí flašky. Když jsem se po ní pak dívala, žádná na zemi nebyla. Nic nespadlo, a takové věci se mi stávají pořád.
PS: v islámu je řečeno, že tyto noční jevy včetně nočních paralýz dělá takzvaný "jinn". Né ten modrý z lampy, ale pravděpodobně černý, a narozdíl od lidí né z hlíny uděláný, ale z ohňového kouře. Lidi je nevidí, jedině v případě že to on/ona sám/a chce. Je to docela zajímavé téma. A jak jsem se o nich začala před pár měsíci více zajímat, tím víc mě to děsilo. Z ničeho nic se mi děly divné věci. Např. mám postel v rohu místnosti, za mnou je zeď a jak jsem ležela, někdo na mě zezadu hodil něco malého a černého. Jak jsem se podívala na svou hruď, nic tam nebylo, a za mnou je zeď, jak by mohl na mě někdo něco hodit??? Myslím že jsem to i někdy někde slyšela, čím víc se člověk o ně zajímá, tím víc ho to asi i přitahuje.
Plus, když se člověk jeví před zrcadlem neoblečený, může se do něj/ní i zamilovat. Člověk pak může ztrácet zájem o okolní lidi atd... další náznaky. Kromě pár náznaků tak se mi i dějí tyto otravné noční věci, jak jsem už výše zmiňovala. Noční můry, paralýzy, divné, nejasné vydiny atd.
Nezavidím ti, spíš budu držet palce ať se ti nic nestane není to vůbec bezpečný.
@@barcaa_cz dík
Ahoj, psal se rok 2021, bylo to někdy v listopadu…v září se narodila neteř a jelikož u nás párkrát byla na hlídání tak měla rozloženou postýlku vedle gauče v obýváku. Na postýlce byl držák a taková ta zvonkohra kterou natáhneš a ona hraje ukolébavku. Přišel jsem ze školy a po cca třech minutách když jsem se převlékal to začalo z ničeho nic hrát. Je to divné když to bylo asi 4 dny po tom co u nás naposled byla. Dodnes si to neumím vysvětlit stejně jako praskání sprchového koutu nebo praskání schodů na půdu
Taky se podělím o jednu strašidelnou historku. Když jsem byl menší (asi 13 nebo 14 let) tak jsme koupili nové slepice. A protože nebyly navyklé kam chodit spát a my zapoměli je tam dát tak zůstali venku. Já byl asi v deset hodin večer poslán je dát do kurníku. Když jsem vyšel ven tak jsem si zavolal psa a vzal jsem si baterku. Když jsme zašli za roh tak pes stáhl ocas a nechtěl nikam jít, přišlo mi to zvláštní tak jsem na něj zavolal a on utekl zpět ke vchodovým dveřím. Nakonec jsem se rozhodl tam jít sám. Když jsem otevřel vrátka a vlezl dovnitř a posvítil před sebe strnul jsem. Byla tam 2 metrová postava se svítícíma očima ktera se na mě otočila. V tu chvíli jsem udělal co jsem vzal za nejvíce rozumné otočil se a utíkal domů. Pro slepice nakonec šel táta. Od té doby jsem už nikdy nechodil ke slepicím po setmění. O pár dní později jsem se dověděl že bývalá majitelka domu se na půdě oběsila. Když jsem tohle vyprávěl tak mi nidko nevěřil a říkal že jsem byl malý a že si se mnou hrála moje fantasie, ale já vím co jsem viděl.
Mám tu příběh, který se nestal mě, ale mojí mamce.
Stalo se to v den kdy mi zemřela babička.
Mamka spala sama v ložnici zakrytá teplou dekou a zničeho nic se někdy okolo 2 ráno vzbudila a na peřině cítila velký chlad, který však byl jen podél jedné části peřiny, když sáhla vedle tohodle chladného pruhu peřina bxla teplá. Podle všeho někdy v tuhle dobu kdy se mamka vzbudila babička právě zemřela.
Ráno jsme tam stále cítili jemný chlad.
Tohle je můj nejstrašidelnější příběh: (ve videu si příběh když tak dej až nakonec) Před pár lety, asi v páté třídě, jsme s holkama ze třídy, vymysleli takovou hloupost. Ve škole jsme měli dámské toalety. Byli jen u naší a čtvrté třídy, takže tam jiné žačky nechodili. Škola je přes 200 let stará, a občas se tam dokonce děly nějaké paranormální aktivity. Ta hloupost kterou jsme si vymysleli, byla vyvolávat duchy na těch dívčích toaletách. Učitelky tam nechodily takže to bylo safe. Na toaletách nebyli okna takže když nebylo rozsvíceno tak tam byla tma. Rozdělili jsme si papír na ANO, NE, ANO, NE, dali jsme ho doprostřed místnosti, a položili jsme na něj dvě tužky. Poté jsme si sedli do kruhu, chytli se za ruce, zavřeli oči a ptali jsme se na různé otázky. Duchy jsme vyvolávali každé pondělí o volné hodině. Poprvé jsme to brali jen jako srandu, a nikdo nám neodpovídal. Jednou jsme se ducha ptali:,, Haló, haló jsi tady? Jestli ano, odpověz." Po otázce jsme otevřeli oči, rozsvílili, a všechny jsme byly zděšené. Tužka byla jasně otočená na ANO. Podezírala jsem Káju, že do tužky foukla, ona to však zapírala. Nikdy jsem se nedozvěděla, zda to byla ona, nebo duch. Po tomto dnu, jsme se rozhodli, že pár týdnů duchy vyvolávat nebudeme. Jednou však Áňa řekla, ať nejsme sraby a jdeme vyvolávat duchy. Od toho dne, jsem litovala, že jsme ty duchy někdy vyvolávali. Nikdy na to nezapomenu. Nedoporučuji. Teď, co se stalo. Šli jsme několik holek na toalety, připravili jsme papír a tužky, zhasli jsme. Oči zavřené, seděli jsme v kruhu, držíc se za ruce. Začali jsme se ptát. Od prvního slova, jsem cítila zvláští chvění. Bála jsem se. Nazačátku jsme si řekli, že se zeptáme ducha na spoustu otázek, a až pak rozsvítíme. (ať nerozsvěcíme po každé otázce) Tak jsme také udělali. Strašně jsem se bála. Ostatní holky nejspíš také. Jedna dokonce nabídla, ať rozsvítíme a vrátíme se do třídy. My jsme odmítli. Dál jsme ducha vybízeli, ať pohne tužkou. Najednou se ozval zvláštní zvuk. Zdálo se, že zvuk vychází z jedné kabinky. Jako by někdo ťukal na dveře. Bála jsem se a neodvažovala jsem se otevřít oči. Zvuk byl čím dál jasnější. Ostatní holky ho také slyšeli. Otevřela jsem oči. V místnosti byla stále tma. Najednou jsem viděla že z kabinky, ze které bylo slyšet ťukání na dvéře, vychází světlo. Viděla jsem ho díky klíčové dírce. Řekla jsem to ostatním. Všichni se zděsili. Měla jsem husí kůži všude po těle. Nehybně jsme seděli. Nikdo se neodvážil dosáhnout na spínač, aby rozsvítil. Jediné světlo vycházelo klíčovou dírkou z kabinky, kde duch ťukal na dveře. Sotva jsem se nadechla. Najednou se ozvalo spláchnutí, otevřeli se dveře a z kabinky vyšla Maruška a řekla: WTF co tu děláte s tím papírem a proč si aspoň nerozsvítíte?! (Prank for you XD)
Ahoj Stejku, mám pro tebe můj příběh:
Už je to rok, co mi umřela prababička, 14 dní po tom jsem byl na jejím pohřbu, mrzí mě, že jsem neměl odvahu se podívat do rakve, a naposledy se s ní rozloučit, ale i tak jsem se s ní rozloučil. Když jsme bydleli ještě v činžáku, tak jsem chodil na zahradu, prababička bydlela pod námi, takže jsme jí měli blízko, pamatuji si, jak vždycky zaklepala na okno, a zamávala mi. Jednoho dne, jsem šel spát, usnul jsem, a zdál se mi sen, jak jsem na zahradě, ještě když jsme bydleli v činžáku, byl jsem na zahradě, a někdo zaklepal na okno, v tom okně byla moje prababička, usmála se na mě a zamávala, takže jsem se s ní mohl naposledy rozloučit, tím že jsem jí viděl, ale ve snu. Příběh pokračuje. Jednoho dne jsme s kámoši ve škole vyvolávali duchy, pomocí dvou tužek a papíru, na kterým bylo napsáno ANO a NE, když byl večer, šel jsem do koupelny, vlezl do vany, a pustil vodu, kouknu se doprava, a vidím, jak bezdůvodně vlaje ručník pověšený na držáku, po dvou vteřinách ručník přestal vlát, a já jsem nemohl věřit vlastním očím, vylezl jsem z koupelny, a šel jsem do pokoje, otočím se, ve škvíře mezi futrem a dveřmi vidím proletět černou postavu. Šel jsem spát, a zdál se mi zase sen, byl úplně ten samý, jako ten zmiňovaný, opět mi prababička mávala z okna. ZKRÁTKA PRABABIČKA SE NA MĚ PŘIŠLA PODÍVAT, DALA O SOBĚ VĚDĚT, ROZLOUČILA SE SE MNOU, A ZMIZELA.
podobna vec se mi stala s moji babickou. Noc pred myma narozeninama, par mesicu potom co umrela, se mi ciste zjevila uprostred snu. Ten sen se najednou uplne projasnil, jako kdyz si clovek nasadi bryle. Objala me a po chvili zase zmizela. Od ty doby jsem ji uz nevidela
Já mám příběh který se mi opravdu stal. Odehrával se zrovna začátek roku 2022 byl zrovna únor a já byl přez víkend u rodičů včasně ráno jsem vstal bylo asi tak sedm ráno měl to být normální den jako každý jiný udělal jsem si snídani napil se a vzal naši fenku báru ven na vycházku šel jsem stejnou trasu jako vždy když jsem došel na rozcestí mezi obydlenou části malého městečka kde bydlím a cestou k rybníku tak jsem byl ještě klidný ale to jsem netušil co mě čeká. Když se bára z toho rozcestí konečně pohnula zamířili jsme rovnou k rybníku chvilku i bára byla trochu neklidná ale šla dál když jsme došli k tomu rybníku tak jsem najednou potřeboval na malou tak jsem si vlezl za starou budku rozepl si kalhoty a chtěl jsem začít když v tom najednou jsem uslyšel smích malé holčičky a ta holčička mi řekla pojď sem trochu mě to zaskočilo protože jsem si myslel že mě vidí nějáká malá holka tak jsem se ohlížel doprava a doleva na všechny světové strany nikdo tam nebyl to mě znepokojilo tak jsem si oblékl kalhoty a řekl si že na záchod si dojdu doma šel jsem normálně ale stále jsem byl neklidný když jsem došel do obydlené části tak jsem si všiml nějákého chlapa který po malé chvilce zmizel za rohem když jsem udělal pár kroků tak jsem to zaslechl znovu smích malé holčičky a tentokrát mi řekla kde jsi? Byl jsem doslova vyděšený k smrti najednou jsem připnul báru na vodítko a začal jsem utíkat utíkal jsem až k hlavní silnici když jsem to řekl doma tak jediný člen rodiny co mi věřil byla moje matka. Zajímavé je taky to že za druhé světové tam v tom rybníku se utopil parašutista prej se tam občas zjeví za úplňku což bych řekl že je pravda protože čas od času naše bára ať jí tahám sebevíc tak se ani nehne ale o žádné holčičce která by tam zahynula není ani zmínka nikdo nic neví od té doby jsem nic takového neslyšel a chodím tam s respektem i když se občas divím že tam po tomhle zážitku chodím. Podotýkám že tohle se mi opravdu stalo a doteď když to někomu říkám nebo když si na to vzpomenu tak mi naskočí husí kůže a zamrazí mě v zádech
Joo když mi umřel děda,tak to mi bylo 5 let takže jsem zas tak neměl rozum co je to smrt.Byl jsem ve školce a teďka mě jdou vyzvednout rodiče.Když už jsme byli u baráku,byli jsme pořád v autě a táta aji máma se na mě podívají.Řekli mi, že můj děda umřel když jsem byl ve školce.Já jsem jenom řekl "Dobře" a neřešil to.Později ten den večer jsem v 20:35 se chystal jít spát.Můj táta mi chtěl říct ukolébavku na dobrou noc..ale moje slova byla "Tati,to nemusíš.Děda mi ji zaspívá.,,
taky bych se chtěl podělit o můj příběh: Máme dům ve vesnici, kolem našeho domu nejsou žádné stromy, já mám pokoj který je hned těsně od bratrova pokoje spojují nás dveře, jedné noci když můj bratr byl u svého kamaráda tak sem usínal s dveřmi do kořán k bratrovi pokoji, byla bouřka a tak to bylo trochu strašidelné, no ale najednou slyším hrozný škrábání o okno, jako kdyby se někdo/něco chtělo dostat do bratrova pokoje, byl jsem hrozně vystrašený a tlouklo mi hrozně noc srdce, řekl jsem si že tady nemůžu spát, vyskočil sem z postele a hned sem vyběhl dveřmi ze svěho pokoje do obýváku a tam sem usnul, a ještě jedna věc, náš dům má dvě patra, můj a bratrův pokoj je v tom druhém.
Já se tedy také přidám se svím příběhem a zkušeností
Jednoho večera, když jsem spal, tak jsem se najednou probudil někdy v noci. Cítil jsem jak mě něco tlačí na hrudníku, jelikož jsem spal na zádech. Otevřel jsem oči a spatřil jsem černou postavu co na mě seděla a dívala se mi přímo do očí. Po asi 2 minutách, které působily jako hodiny jse ta věc posunula a začala my na hrudník tlačit rukama. Ta bolest byla tak reálná. A v ten moment jsem si uvědomil, že se nemůžu pohnout, když jsem asi 10 sekund na moje zjištění, že se nemůžu hnout koukl očima okolo místnosti, tak jsem spatřil několik dalších takových entit. Z děsu jsem přestal to tlačení na mém hrudníku vnímat, ale po další chvilce ta bolest zintenzivnila. Po asi minutě koukání se všude kolem jsem zavřel oči a po chvilce ta bolest přestala. Otevřel jsem oči, a bylo ráno. Můžu tedy říct že jsem přežil spánkovou paralízu a už nikdy jí nechci znova zažít.
to je dost desive ked sa nemožeš hybat je to paraliza
@@sebko.tankista existuje ale způsob jak to můžeš proměnit na krásnej sen
Ovšem to jsem v tý době ještě nevědel
1:35 tady se nějaký týpek hodně inspiroval reálným příběhem. Dokonce na to vznikl i seriál na netflixu. Doporučuji shlédnout. Má to jen 1 sérii a jen 7 dílů, nebo potom jeden z dílu opravdových zločinů. Tam se to taky rozebírá.
Mam take pribeh
Mohlo mi byt tak 12 a byla jsem na prazdninach u babicky. Potrebovala do kramu a nechala me doma samotnou. Sedim na gauci a koukam na telefon. Hralo mi nejake video ale i pres zvuk z videa jsem slysela jak nekdo bosky chodi po chodbe. Video jsem hned stopla a strnule koukala smerem k chodbe. Neni na ni videt takze jsem ani nevedela jestli tam neco je nebo ne. Neslysela jsem ze by to neco chodilo v kuse jen par krucku a jak kdyby pokazde jinak daleko z chodby. Tohle bych si mozna porad dokazala vysmetlit ale kdyz jsem uslysela jak to septa normalne srozumitelna slova polil me pot. Rikalo to: Boze muj kde jsi. A nekolikrat se to zopakovalo. Nebyla jsem schopna se pohnout nazoz promluvit a kdykoliv tam spim tak spim v obyvaku kvuli mladsi sestre a ten zvlastni pocit kdyz uz je vecer a ja koukam smerem k chodbe je opravdu neprijemny.
Neni to nic moc wow ale sama si procitam komentare tak aspon pro ty kteri si je take ctou mam neco k precteni.
Ahoj také napíšu svůj příběh. Jednou v létě jsme byly s mamkou u jejího přítele na chalupě. Ta chalupa je hodně stará. Já spala ve světnici a oni v ložnici. Mezi těmito pokoji je malinká místnost ze které se prochází do kuchyně a následně do koupelny. Gauč byl otočený tak, že jsem přímo viděla skrz tu malou místnost až do kuchyně. Asi ve tři hodiny ráno jsem procitla a koukala jsem do té místnosti, kde zářilo obrovské světlo. Jako kdyby si někdo svítil dvěma telefony. Nic jsem si z toho nedělala a řekla jsem si, že jde třebas mamka nebo její přítel na záchod. Když sem jim o tom ráno pověděla, tak mi řekli, že ani jeden z nich nikam nešel a že si mysleli, že jdu na záchod já. Od té doby už jsem tam žádné světlo neviděla, ale do teď když si na to vzpomenu běhá mi mráz po zádech.
Ahoj Stejku,Já když jsem měla 8 let jsem byla u babičky na prázdninách (na týden) šla jsem tam v pondělí a měla jsem tam být do neděle no ale byla jsem jen do čtvrtku .... babička ve čtvrtek umřela měla 93 let a ona měla demenci, ve středu jí hráblo a šla ven s nožem v ruce a bylo to asi po obědě no přes den tak když se vrátila jsem stihla polit květiny a když přišla jsem jí udělala oběd uvařila teplý čaj snažila se zachránit ránu.......zavolala jsem mému bratrovi ať nás odveze do nemocnice odvezl nás a babičce zašili ruku měla obvez když jsme přišli domů byla už tma tak jsem babičku uložila a šla jsem i já spát. Ráno jsem se vzbudila s nožem u hlavy na polštáři a vzkaz.... když nezemřu do rána tak mě zabij hodně štěstí... A já se strachem jsem šla za babičkou a byla mrtvá (zemřela) a když jsem to řekla mámě tak mi řekla že trpěla rakovinou a nechtěla se dát léčit.Když jsem se to dozvěděla se strachem v očích jsem šla večeřet a šla spát (mezitým byla po mě máma)V noci jsem se vzbudila že mi pořád někdo škrábe na dveře a když jsem se postavila že jdu zapnout lampu tak lampa blikala a vypálilo žárovku.Tak jsem s tím nic neudělala a šla jsem spát.Ráno když jsem se vzbudila šla jsem se nasnídat a zeptala jsem se mami co to bylo a ona nevím proč mluvila latinsky dala mi dva náhrdelníky a řekla mi česky spál to jinak tě babička bude celej život strašit jenže já jsem neposlouchala a na oběd máma i táta šli do roboty já jsem si hrála s mojí mladší sestrou a na chvíli jsem šla na záchod a ona šla do ložnice jenže když jsem šla za sestrou našla jsem ji s odkazem přijde řada i na tebe tak jsem utíkala ven s křikem o pomoc a byla jsem tam až do večera a křičela jsem a za mnou šel muž z nožem a řekl mi: tvá babička si to takhle přála.a brzy mě zabil kdyby nepřišla moje máma bylo by po mně Šli jsme spolu domů a máma v ložnici našla tělíčko mé mrtvé sestry bez hlavy a také vzkaz máma věděla že to byla asi babička protože já jsem měla sestřičku ráda.Šla jsem si lehnout a usnula jsem s tím, že se děje buchot v kuchyni.Když jsem se ráno vzbudila zeptala jsem se mami: proč? Ona mi na to starkinim hlasem: neboj se! ale v bezpečí nejsi. A tak plynuly roky a každý rok na Silvestra po ohňostroji jsem šla spát a ráno se vzbudila z nožem v ruce as krví. A žiji ........ pozdravuji ze Slovenska a stále žiju i když mám 14let.Ano stálo se to 6 let zpátky. (A promiň ak sou tam pravopisní chyby nejsem z Česka a promiň za to že je to tak dlouhý)
Každý rok jezdím na takový jeden tábor, který byl údajně postaven na místě psychiatrické léčebny a později tam byl prý skautský tábor a říká se zde dost strašidelných příběhů, které se právě tohohle tábora týkají. Říká se například o dvou možná třech dětech, které umřely na tomto území. První z nich je taková holčička, myslím, že se jmenuje Eliška nebo tak něco,u které jdou vidět jen červené sandálky a jen pár lidí ji vidělo. Druhým a mnohem zajímavějším je však Tomášek, kterého vidělo mnohem víc lidí a je popsán dvěma způsoby: buďto že má červenou mikinu a modré džíny nebo že má skautskou uniformu (proto jsem psala, že to jsou dvě nebo tři děti) a ten Tomášek právě zemřel buďto v té léčebně nebo v táboře a zjevuje se jenom tehdy, když ho nehledáte. Jednou jsem šla ráno do sprchy (mohlo být asi kolem 4 ráno), moje chatka byla na konci tábora a sprchy byly v budově asi v půlce tábora, mezi pak bylo kromě chatek rádio - taková dřevěná prosklená vyvýšená budka. Do sprch jsem šla sama, protože se buďto nikomu nechtělo nebo už tam byly (už si nevzpomínám). Byla jsem rozespalá a neměla jsem brýle, zvedla jsem ale hlavu směrem k rádiu a viděla jsem, že tam něco stálo. Bylo to menší, nejsem si jistá, ale myslím, že to mělo červenou mikinu. Neměla jsem brýle, takže jsem viděla jen šmouhu. Mohl to být nějaký vedoucí, ale v tuhle hodinu už nikdo hlídky nedržel a všichni spali.
Tábor H+H?
@@RiaMajaRia jj
@@baravlachopulosova1382 Za 7 let se to mé kamarádce stalo skoro pokaždý. Už tam nechce jet.
@@RiaMajaRia já tam jezdím osm let a nikdy jsem ho neviděla, teprve minulý rok jsem měla to štěstí. Vím, že asi v roce 2018 ho viděly všechny, se kterýma jsem byla na pokoji, jen já ne
@@baravlachopulosova1382 Já bych tomu štěstí neříkala. Viděla jsem ho jednou a rok po té mě ještě strašil ve snech. Myslím že to bylo taky 2018 nebo 2019.
Ahoj stejku mynulý rok sme s plaveckým oddílem byly na soustředění vše vypadalo dobře ale až do první noci první noc jsme s holkama které byli se mnou v chatce slyšeli zvuky znělo to jako kdyby se někdo chtěl proškrábat našemi dveřmi ale za vnitř ignorovali sme to. Ale ráno na dveřích z venku byly velké rejhy nevěděli sme co to udělalo. Šli sme za majitelem který nám řek že co se na tomto místě stalo. Dřív tam totiž bydlela vdova se svou dcerou ale jednoho dne je někdo unes a před očima té matky její dceru zabili ona potom spáchala sebevraždu. A řekl že děti běžně vydí silueti a nebo je dokonce něco tahá za nohu. Potom se nedělo nic. ale poslední noc mně něco stáhlo za nohu z vrchu palandy . Byla jsem vyděšená ale stejně jsem šla soát ráno sem slezla z pajandy a holky začaly křičet mněla jsem totiž celé záda od krve potom co jsem sundala tryko mněla sem tam škrábance stejné jako ma dveřích od té doby z tohoto mám trauma.
Ahoj Stejku, rád bych se s tebou a diváky podělil o můj příběh. Mému kamarádovi (tím tě zdravím Flekýno) se stalo že: Jeho tátovi umřela bívalá žena. Zavolal mu to jeho syn co s ní měl a v tu chvíli co se to dozvěděl přišla jejich kočka a měla v puse mrtvého ptáka. Když mi to ten kamarád říkal tak jsem se málem posral, protože mě sestalo něco podobného. Když mi umřela babička tak nám před oknem neustále lítali holubice a teď když mi umřel dědeček, tak po domě babičky (hlavě kolem mě) furt létají jepice.
Je to pribeh od moji sestry: jednou sem se vzbudila a ve dveřích tam stála černá postava myslela sem si že si ze mě brácha upaluje, chtěla sem si vzít bryle ale ony byly nekde v perine, a mobil byl vybitej. Tak sem sebrala odvahu a vběhla sem na to, najednou to slo za roch. Tak sem běžela dolů za mamkou, když sem ji to říkala tak jak sem ji to dořekla tak sem si to uvědomila, potom sem celou dobu brečela. Vysvětlení: když byla druhá s.v. tak u nás doma byly Němci a ona byla česka tak se jim to nelíbilo tak ji u keřů zastřelili
Od ty doby spi se zavřenýma dverma
Ahoj teď ti povím co se stalo jednou mému bratrancovi
před asi rokem
Měl byt a dobrý i úplně normální jenže to ještě nevěděl co tento b
yt skrýval. Bývalá majitelka tohoto bytu měla kočky a manžela který se prý tehdy oběsil na poli.
Jednou bratranec se někdy v noci probudil (když manželka byla v práci) tak se zapla pračka a začla hrát a prát tak jí šel vypnout byl z toho vyděšených ( ještě tehdy když kupoval ten byt už cítíl že v koupelně je nějaká větší zima) další den už to teda řekl manželce ale ta říkala že je to blbost. Po nějaké době se to teda něják zase vrátilo ale tentokrát mu to jak kdyby šahalo na krk ( což prý takle duchové útočí) ale když rozsvítil tak tam nic nebylo. další dny byla manželka doma. v noci kdy bratranec šel do práce tak spala a probudilo jí sypání ledu z lednice (z té moderní) tak tam šla to vzít a uklidit no a měla z toho strach další den teda řekla že měl pravdu a že radši to něják zkusí zničit (toho ducha) tak přisypali do každého rohu sůl potom otevřeli okna zapálili svíčky a něják tak ho skusili dát pryč a od té doby už tam nic divného nebylo
ps: duchové se také můžou zničit tím že se rekonstruuje barák, ale musí být např. Stěny zničeny
Ahoj stejku mám pro tebe taky strašidelný příběh. Když mi bylo 12 tak jsem došel odpoledne ze školy pustil youtube a čekal až přijdou rodiče z práce. Po chvíli jsem slyšel z kuchyně divné praskání a zvuky jakokdyby se otvírala pračka. Řekl jsem si že tam asi je otevřené okno a dělá to průvan. Za chvilku ksem fostal hlad tak jsem si řekl že si půjdu dát buchtu co mamka upekla. Došel jsem do kuchyně, ale okno bylo zavřené. Byl jsem pos**** až po uši a zavřel jsem se v pokoji. Od té doby už jsem to nikdy neviděl
Mám tu jednu táborovou co se mi opravdu stala: Měl jsem 3. noční hlídku(hlídka na které je největší tma) každých pět minut jsem obešel tábor a pak si sedl do kuchyně kde byla položena lucerna pro hlídky najednou mě zachvátil zvláštní pocit a viděl jsem jak po kuchyni chodí kuchaři ale bylo na nich něco divného, jejich oční důlky vyplňovala nekonečná černota a jakoby zírali do prázdna, nejhorší bylo když jsem s jedním z nich navázal oční kontakt a nedokázal jsem od toho odtrhnout zrak, jen jsem seděl a koukal, a nejděsivější bylo to že jsem ze stanu toho samého kuchaře slyšel jeho chrápání. Už nevím jak to skončilo, vím jen že jsem pak normálně předal hlídku a šel spát. Vím že to nejspíš byly "jen" halucinace ale bylo to mega creepy.
taky něco přidám. Mám takovou,asi genetickou, vadu, při které se mi stává,že ve stresových situacích mi občas začne téct krev z nosu nebo z ucha. Každopádně,jednou jsem spal doma a měl jsem noční můru o tom,že mě někdo přepadl a šíleně zmlátil. Najednou jsem se vzbudil,protože mi právě tekla krev z nosu (při nočních můrách jsem dost ve stresu,takže se mi to občas stane). Když jsem se ale šel do koupelny umýt,všiml jsem si,že na obličeji a horní půlce těla,mám několik čerstvých modřin, které tam předtím nebyly. Poměrně mě to vyděsilo a už jsem neusnul. Zbytek noci jsem proseděl v rohu pokoje s krvácejícím nosem a tátovou katanou v ruce. Řekl jsem to zatím jen pár kamarádům. Od té doby mám vždy pod polštářem nůž, kdyby se to snad chtělo vrátit
Ahoj Stejku, mám tady příběh, který se nám stal.(dopředu se omlouvám za možné chyby v textu) Můj děda bydlí v domě po Němcích, a za 2 světové války když zrovna byla Německá rodinka v domě tak dovnitř vtrhli čeští vojáci a pozabíjeli všechny až na jednu malou holčičku, která zrovna byla skovaná. Po hodně dlouhé době vylezla ( do tet nevíme kde se schovávala ) a když viděla svou rodinu mrtvou ležet na zemi tak prý dostala silné deprese a po nějaké době spáchala sebevraždu. Zabila se tak že se oběsila na trámu který byl v jedné místnosti ve které se údajně skovávala. No a tady začíná náš příběh, moje starší sestra v tom baráku bydlela dýl než já a prý od té doby co jsme se tam přistěhovali tak tam byla divná energie ale toho si moc nevšímali. Do té doby než jsem se narodil bylo vše v pořádku ale potom jak jsem se narodil se stalo to že moje sestra se musela přestěhovat do jiného pokoje v tom pokoji nikdo nikdy nespal ta místnost je i do teď chladná strašidelná a vždy když jdu do ní tak mám divný pocit. No a v té místnosti se to vše odehrálo. Začalo to divným posouváním věcí z jednoho místa na druhý pak se sestra často probouzela se škrábanci na zádech. Nevěděli jsme co se děje nic špatného jsme neudělali tak proč je na nás něco naštvaný a proč to schytává jenom moje sestra ? Byly jsme bezmocní nevěděli jsme co máme dělat. Potom si moje sestra začala s tou holčičkou povídat ( a díky tomu jsme vlastně zjistili to co jsem tady už vlastně napsal ) postupem času začal být v domě podivný smrad jako by tam něco zemřelo ale nikde nic. Nakonec jsme zjistili že ten smrad je způsobený tím že duch pomalu odchází z domu. Energie v domě byla každým dnem silnější a duch byl naštvanější, jednou se mi stalo když mi bylo 6 že jsem se vzbudil uprostřed noci a slyšel jsem hodně divný zvuk něco jako pláč ale takový znetvořený vůbec jsem nemohl usnout byl jsem hodně vyděšený pochvíli se zvuk utišil, a mě napadlo že se půjdu podívat ven co se děje. Pomalu jsem otevřel dveře a ztuhnul jsem strachy viděl jsem totiž nějakou postavu která stála namístě a nic nedělala pak se na mě podívala já se lekl ale ta věc se asi lekla taky a hodně rychle zaběhla do pokoje ve kterém zrovna byla moje sestra, po nějaké chvíli střebávání věcí co jsem právě viděl jsem dospěj k názoru že v tom domě už nechci za žádnou cenu být. Druhý den jsem hned běžel za sestrou se ujistit jestli je v pohodě, ale jak jsem vešel do pokoje tak sestra ležela na zemi a na stole který byl celý od prachu bylo hodně dětských ručiček který jakoby šahali na ten stůl a uprostřed byl nápis "IT WAS FUN" a vedle toho byl smajlík, a od té doby se v tom domě už nic neděje ale kdoví třeba ta duše v tom domě pořád je a třeba se zase někdy projeví.
P.S. sestře se naštěstí nic nestalo a je v pořádku.
Po první kdy se mi to stalo, tak to bylo že jsem se probudil cca ve 3 ráno a v rohu místnosti byla velká postava která se držela na zdi a měla 8 nohou jako pavouk a koukala se na mě a taky přišlo že se na mě kouká postava na kraji postele.
Další byla bílá postava která byla za mými dveřmi a držela kliku, kterou hýbala nahoru dolu. Takhle to pokračovalo další 3 dny.
když jsem chtěl jít do školy tak jsem viděl černou postavu, která prošla za mojí sestrou.
Jednou jsem byl u babičky s mým kamarádem. A jednoho dne v ráno kdy jsem se probudil viděl jsem sám sebe ale byl jsem šedý a ta postava mi šahala na zadek. Jeho ruka byla studená.
A když jsem se ji chtěl dotknout byla už pryč.
Taky bych si ráda dovolila přispět příběhem, který se mi opravdu stal. Měla jsem 16 let (již 25), mám sourozence, tehdy měli kolem 13 a 8 let. Oba usnuli v obyvaku u koukání pohádky a mamka řekla, že jde do Tesca udělat nakup, ale bylo to nějak ve 22 večer. Ona odešla a 2 hodiny nikde nic (známe ženy) a ani sousedi už nesvítili. Když zničeho nic jsem slyšela jak někdo ve sklepě pod obyvákem sekal dřevo. Tak jsem si říkala, že očividně se mamka vrátila domů s přítelem a že jdou topit, nebo přihodit do kotle. Akorát, že nikdo se neozýval. Tak jsem všude rozsvítila světlo jako v obýváku, chodbě a předsíni, protože vchod do sklepa byl oproti obyváku. Náš yorkšír začal najednou hrozně pláčlivě stenat a vrčet u dveří od sklepu a já se hrozně bála, tak jsem volala mamce, že jestli je už doma, že dole někdo seká dřevo a očividně se snaží jít nahoru k nám, ale sotva to chodí jakoby měl jednou nohu odseknutou..a ona, že co mi šibe, ale špatně jsem jí slyšela, protože zrovna byla u pokladně, že mám vydržet, že jsou za chvíli doma. Já si šla pro nůž v rychlosti do kuchyně a čekala jsem společně se psem, že možná někdo otevře dveře ty co vedou do sklepu, ale najednou jakoby na ty dveře někdo silně bouchnul, že se snad "zatřásl" celý barák a najednou i pes přestal stenat a najednou jsem už neměla ani špatný pocit, jakoby to prostě v daný moment zmizelo.
I já jeden přidám:
Byli jsme na letním táboře a v noci jsme měli mít hlídky vždy po hodině. Na mě padl čas od 3 do 4 hodiny ranní. Jelikož na paranormální věci věřím, tak jsem si řekl, že se snad nic nestane. Ale to jsem se mýlil. Asi po dvaceti minutách hlídky se ozval zvuk jakéhosi gongu, nemohlo to být nic z kuchyně, protože ta byla na druhé straně, než se ozýval ten gong. Bylo to hodně divné a bál jsem se, ale to hlavní přišlo o týden později, kdy tábor končil. Vyhledal jsem si historii toho místa a v ten moment mě zamrazilo. Psalo se tam že se tam asi tak v 15. století popravovalo, a mlátilo se tam do gongů.
Mám ještě jeden příběh.
21.9.2020 jsem se v 22:31 vzbudila a pak zase usnula. 13.5.2021 jsem si dala odpoledního šlofíka, jelikož nevim proč, ale chtělo se mi spát a zase jsem se vzbudila. 15.12.2020 jsem se o půlnoci znova probudila.
Všechny tyhle data mají něco společného. V ty dané momenty mi umřeli rodinní příslušníci. Přesně...
Nejhorší je, že se dvěma jsem nikdy nemluvila...
A když jsem to řekla mamce, vysmála se mi.
Čau stejku mám pro tebe dva příběhy.
1. Příběh
Bylo to minulé prázdniny byla to taková pro mě klasická noc byl jsem vzhůru a asi ve tři hodiny ráno to začalo. Najednou se ozvalo ťukání na sklo, rychle jsem otočil mobil aby světlo z něj ukázalo co to bylo, nic šel jsem teda dal koukat na mobil a nevšímal si toho, po chvilce ale znova a hlasitěji, to už jsem byl fakt posranej ale i tak jsem sebral odvahu k tomu se podívat na balkón otevřel jsem dveře ale nikdo ani nic tam nebylo. Rychle jsem se schoval do postele a rozsvítil si a k mému zdeseni najednou z parapetu spadla plastová láhev díval jsem se na to třeba minutu ale pak už jsem si řekl že je to prostě blbost a šel jsem spát ale neslo to a pak po chvíli jsem viděl přímo za oknem postavu s dlouhými prsty jak klepe na okno, ve chvíli co jsem to vyděl jsem rychle utekl z pokoje a šel k rodičům, zůstal jsem tam až do rána
2. Příběh
Tohle je pro mně mnohem nepříjemnější vyprávět než ten první a to proto že se to pořád opakovalo, bylo to takhle měl jsem přímo vedle postele dveře které mířili na půdu a ta postel byla v úhlu že kterého jsem ani ně neviděl. Vždycky jsem nejdřív slyšel jako kdyby chozeni z půdy pak vrzání schůdků a pak otevření dveří a pak se objevila, zkroucená žena, její kůže vypadal že se loupe a byla hrozně vychrtlá.
Vždy mi sahala na hlavu a pak to vždy končilo škrcením a křikem, ale né mým ale jejim, měla chraplavý a starý hlas.
Tohle se opakovalo skoro celý minulý podzim.
Vím že to druhé byla spánková paralýza ale vim jistě že to první ne, hýbal jsem se během toho a dělal jsem i dost věcí.
Teď když jsem si na to vzpomněl mám zase husí kůži
Ahoj Stejku:
Mému kámošovi se stalo že byl ještě s kámošema u nějakého kámoše který bydlel hned naproti hřbitovu a napadlo je že se tam půjdou podívat přelezli bránu a potom jí přelezl i můj kámoš a když šel ke klukům viděl jak nějaký chlap je u jednoho hrobu s lopatou pozdravil ho a on mu odpověděl když došel ke klukům tak se ten jeden kámoš na něj koukl takovým divným pohledem a zeptal se ho koho zdravil a on řekl toho chlapa tam a ten kámoš se na něj podíval a řekl kámo tam někdo není a když se tam koukl zpátky tak ten chlap tam nebyl ale ta lopata tam furt byla a když šel k tomu hrobu tak na něm viděl krvavé otisky prstů říká že si to furt nedokáže vysvětlit ale že v tu chvíli měl strašnou husí kůži.
Rad bych se taky podelil o pribeh: Jednou v noci kdy jsem spal v obyvaku na zemi na matraci, protoze v mem pokoji spal host, jsem sel normalne spat vsechno probihalo v poradku, spal jsem na brichu a zada mel odkryta, z niceho nic jsem ucitil stipavou bolest mezi lopatkama, ihned jsem se vzbudil jestli to nebyla nase kocka, ale nikoho jsem nevidel. Rano jsem sel do koupelny a podival se na moje zada, mel jsem tam 3 dlouhe skrabance jako by me nekdo podrapal. Na miste kde bydlim byla skola a v ni uhoreli deti, take slychavam vrzani podlahy a jednou spadl z policky i andelicek.
Bydlím na vesnici, kde máme hned 4 opuštěné staré střediska. Byl jsem hned ve třech. V jednom byla díra v zemi, ve které bylo jen malinké těžce viditelné světlo, a vypadalo to jako díra do pekla. V tom druhém bylo zavřené nějaké zvíře v polorozpadlé budově (nebylo to hezké otevřít dveře). A v poslední se prý zabilo malé dítě. A já viděl 2 postavy jednu velkou v okně hlavní budovy a druhou malou v jídelním kempu.
Možná že bych taky mohl něco napsat. Tohle se mi stalo jednou o vikendu, přibližně ve dvě hodiny ráno. Zrovna jsem dělal prezentaci do školy pracoval jsem na ni na počítači, když jsem někde jakoby vpravo za sebou zaslechl, jak nějaký holčičí hlas volá moje jméno. Periferním viděním jsem zahlédl stín ve kterém jakoby se vykreslovala nějaká postava jakoby se vznášel. Jakmile jsem tím směrem otočil hlavu, ten stín zmizel ve zdi přede mnou. To volání pořád někdy slyším, ale pořád vůbec netuším, kdo nebo co by to mohlo být.
taky přispěji mojí zkušeností:
Jednou když jsem přišel ze školy, tak den probíhal naprosto normálně. Potom odpoledne za mnou přišel můj Táta že jde do hospody takže to znamená že zase budu doma jenom s Mamkou. To není nic neobvyklého tak jsem pokračoval v mém dni hrál jsem na počítači, byl venku, a znáte to. Večer když jsem šel spát, tak jsem se ve 2 hodiny ráno probudil, a ve dveřích jsem videl obrys postavy připomínající mého tátu, a jen jsem koukal a neustále jsem volal Tati, tati, tati... Poté jsem se přiblížil a stín se pomalu rozplýval, kdyż jsem se šel podívat do pokoje Rodičů jestli je už táta doma, tak tata byl furt pryč.
Do teď z toho mám husí kůži.
Ahoj stejku, taky ti pošlu příběh ale rovnou dva.
1/2 Jednou jsme s kamarádkou Ady byly na táboře. V pondělí jsme přijeli a v noci jsme mívali hlídky. Byla středa (respektive čtvrtek) 2:30 a přišla jsem ještě s pár holkama na místo hlídky. Holky co byly před námi nám předaly deník, (kde se zapisovali věci když se někdy něco pohne atd. Vždy čas+ kdo je na hlídce všechny členy skupiny). Jelikož vždy hořel zapálený oheň tak nám bylo řečeno že když jsme poslední hlídka, tak jak budeme odchazet, oheň máme uhasit vodou. Byli 3:05 ráno a všechny jsme slyšely nějaké kroky a smích. Zděsila jsme se. Měly jsme baterky tak jsme podtituly na místo ze kterého to vycházelo. Světlo se odrazilo zpátky na nás. Řekly jsme si že se asi nechala na zemi sklenice z poslední hry nebo se to odrazilo z nějakého papírků nebo tak něco. Neřešily jsme to tedy. Jenže asi po 5minutách se to ozvalo znova. My zděšené svítíme zase na stejné místo jenže slyšíme že to jde k nám a svítí to příjmení na nás z jiné baterky a že to asi něco bude. Oheň jsme nechaly ohněm a utíkala jsme pro vedoucí. Jednoho jsme zničily a ten šel s námi k ohni. Když jsme přišly i s vedoucím nikdo tam už nebyl. Vedoucí nám oheň pomohl uhasit. Další den ráno při snídani, se vždy četly zápisky v deníčku. Vedoucí tedy přečetl zápisy z hlídek přednáška a když začal číst naší která nebyla dopsána a polovina věty chyběla, řekl že ti co měly poslední hlídku ať tu po snídani zůstanou že co se stalo řekněme JEN VEDOUCÍM. Náš zápis radši ani nečetl celý aby jsme se zbytečně nestrachovali a od té doby byly zrušeny všechny hlídky.
2/2 Byla jsem u sestřenky a šíleně jsme se nudily. Šly jsme teda na dvůr pro psa a vydaly jsme se ven na procházku po vesnici. Jelikož tam ona bydlela, tak jsem ji následovala. Neřešily jsme lidí kolem nás až na ty tři. Jako první jsme procházely kolem domu kde jsme obě slyšely takové divné zvuky. Přišlo nám to jako nějaké pípání+ křik. Radši jsme zrychlily. V tu chvíli za námi šly nějaké zvláštní holky ze kterých jsme měly "strach". Sestřenky mi řekla že tady odbočíme a projdeme to přes hřiště. Celou dobu jsme šly u cesty ale když jsme odbočily tak jsme šli přes takový malý chodníček u trávy. Byl tam jeden dům který patřil učitelce sestřenky. Když jsem se najednou ale ohlédla za sebe, viděla jsem vysokého pana celého v černém, který nás pronásledoval. Když se ohlédla i sestřenice, chlap zrychlil. Pes na něj začal štěkat. Radši jsme se rozběhla a vzaly to přímo mezi stromy, přes hřiště a co nejrychleji domů. (PS. Omlouvám se za pravopisné chyby. Doufám že příběh přečteš ve videu, přeji strašidelné čtení a měj se pěkně)
Bylo mi zhruba dvanáct. Šla jsem spát a okolo 1 ráno jsem se probudila s tím, že mi je hrozná zima na nohy. Přikryla jsem se a otočila se zpátky ke zdi. Už jsem skoro usnula, když najednou jsem cítila jak si vedle mě někdo sedá. Ležela jsem, měla jsem strach protože na paranormální jevy věřím, ale odmítala jsem se otočit. Sedělo to tam do té doby dokud jsem neusnula. Ráno jsem se vzbudila a nikdo tam nebyl. ( Rodiče to být nemohli, jelikož už dávno spali ) Doteď to mám v hlavě, jako by to bylo včera.
Tedy stejku, myslím, že ses překonal. Je to tak skvěle přečtený, skvělá hudba a skvělý barvy a samozřejmě ultra strašidelný příběhy, že jsem byl posranej až za ušima ve 16:30 kdy jsem si to pouštěl ještě za světla a bez pauzy a ujišťování se, že se mi to nestane bych to nedal. Určitě udělej další díly, máš to boží.
Povím co se dělo u nás doma a vždy když si na to vzpomenu, tak mám vždy husí kůži. Sem tam se nám jen tak sama od sebe zapla televize, což jsme si na to i zvykli, ale divné bylo že když jsme jednou večeřeli tak spadl z ničeho nic magnet s obrazkem z lednice, stále jsme to neřešili a jedli dále. Později se to ale stávalo častěji i u jiných magnetů a rodiče měli dost a všechny magnety schovali. Mám pokoj vedle kuchyně a o několik měsíců později jsem každou noc slyšel kroky v kuchyni, říkal jsem si že tam máma nebo táta něco dělají, ale jednou jsem tam zašel a byla tma a nikde nikdo a hlavně ticho. Potom se dlouho nic nedělo a najednou večer rána, něco spadlo. Táta to šel zkontrolovat a na chodbě jsme měli přichytnutý květináče ke zdi pomocí háčků. Táta nám ráno vyprávěl že květináč byl na zemi a květináč byl v pořádku, zkontroloval jestli se náhodou nepraskl plat na místě kde byl na stěně háček, ale byl v pořádku a vypadalo to jako kdyby ho někdo nadzvedl a pustil. Teď ale ta událost ze kterého mě nejvíce mrazí. Jednou v noci rodiče byly na oslavě a já byl sám doma, už jsem šel spát. V pokoji jsem měl plastové zasouvací dveře do chodby, které měly matné plastové okýnka. Vždycky jsem se na ně koukal, když jsem ležel v posteli, ale tu noc jsem něco uviděl. Velmi pomalu přešla jakási černá siuleta podobná člověku za těmito dveřmi, rozsvítil jsem celý barák a nikde nikdo, po chvíli přijeli rodiče z oslavy a já jim to řekl. Táta zkontroloval i půdu, ale nikdo cizí tu nebyl. Po pár dnech nám táta vyprávěl že se mu zdál sen o jeho tátovi. Můj děda už byl pár let po smrti, ale teď byl najednou v tátovi snu a před něčím ho varoval, hohužel si táta nepamatuje před čím, ale kroky jsme potom slyšeli dost často v jakémkoliv mistnisti. Řekli jsme si jestli to náhodou není děda a že asi něco chce. Ono totiž mezi mamkou a dědou nebyly dobré vztahy nevím proč, ale asi kdysi dávno něco udělal, nebo řekl mamce a začaly mezi nimi problémy. Jednou večer máma zkusila promluvit do vzduchu k dědovi a odpustila mu, od té doby jsou to 4 roky a už se v domě nic nestalo.
Konečne som mega rád škoda že nemám žiadne príbehy a vieš o tom že si niektoré príbehy už hovoril v minulých videach
To s tím dědou mi připomnělo něco, co se stalo 3 měsíce zpátky. Děda na začátku ledna spáchal sebevraždu tím, že se utopil v noci, když všichni spali , v rybníku. Tu noc jsem se probudila asi ve dvě, tři ráno a byla mi strašná zima jakou jsem snad ještě nezažila. Chvíli než mi bylo tepleji jsem koukala z okna na temnou ves. Ráno když jsem šla na autobus a stála jsem na zastávce, byla jsem vlastně jenom pár metrů od rybníka, kde děda byl a neměla jsem o tom ani tušení. Doteď mě to děsí. Ale to o čem chci mluvit se stalo pár dní potom co to děda udělal. Zdál se mi sen, kde jsme všichni z naší rodiny stáli před naším domem a děda tam byl s námi. Omlouval se nám, všechny obejmul a pak se otočil a šel k onomu rybníku.
Není to nic paranormálního, ovšem doteď mě to zaráží.
Bylo mi asi 4-5 let a byla jsem nemocná, musela jsem brát antibiotika a byla jsem probouzená kvůli tomu i v noci. Taky vás máma budila, že je čas na sirup?
Dívaly jsme se s mojí sestrou na nějakou pohádku na DVD, na počítači.
Když film skončil, já jsem vyšla z pokoje a sedla si na chodbu, před dveřmi od ložnice rodičů. Z chodby jsem měla vyloženě výhled na naše, kteří spali u televize.
Doteď nechápu, jak jsem tam mohla sedět tak dlouho, proč mě nenapadlo zaklepat mámě na rameno?
Seděla jsem tam opravdu dlouho, tehdy to pro mě bylo nekonečné.
Až tedy máma se vzbudila, nevím, jestli od sebe, nebo měla nastavený budík na antibiotika.
Oba rodiče dva byli udivení, že tam sedím. Mám pocit, že jsem jim řekla něco ve stylu: ,,Já tady čekám."
Asi 10 rokov dozadu som sa rozhodol že vstanem skoro, približne o 6hod, akurát bola zima čo znamená že bola ešte tma respektíve šero. Išiel som vyvenčiť psa do lesa. Moj pes bol hnedý labrador a bola to fenka. Volala sa Lota. Pohodička nič sa nedeje a zrazu lota sa zakuká ďalej na chodník do tmy a zježí sa, ja jej hovorím že nič tam neni a pokračujeme ďalej. Len to som ešte netušil že čo. tam je. No keď som bol od tej veci asi 5 metrov, tak som si to všimol aj ja. Bola to levitujúca silueta čiernej postavy s žltými očami asi v nejakých šatách alebo čo to bolo. Na päte som sa otočil a išiel domov. No pri tom jak som išiel domov som cítil také brnenie v lýtku a mal pocit že to ide za mnou. Nič príjemné lebo cesta z lesa trvá minimálne 15 minut a podľa mňa keby sa vtedy otočil tak ma to asi zožere či čo. Potom ako som vyšiel z lesa dôjdem na takú luku. Tráva tam mala aj pól metra a to prezradili že tá vec je stále za mnou. Počul som šuchotanie. Keď som bol na konci tej lúky, som si kýchol, kýchol ale tak silno že som sa otočil a tá vec bola za mnou len kúsok. Medzi nás by sa vošla asi len stará fabia. Ale potom sa stalo asi najväčšie šťastie a to to že okolo išli cyklisti. Pozeral som sa na cyklistov a kútikom oka aj na tu vec. Ona sa že normálne niekam prepadla.
Môžno toto nebude ani tak desivé ale subjekt kôli ktorému si to pamätám je že necelý týždeň neskôr sa na tom mieste našlo mŕtve telo.
Môžno len náhoda, ale v to ráno som mal pocit že ma to zožere.
Mimochodom toto sa mi prihodilo na petržalskej hrádzi a tento príbeh je skutočný.
Potom tu mám ešte jeden:
Asi týždeň po Silvestri 2022 priateľka bola v divadle a ja som bol doma sám len s psom-Mavi.
Je to tiež labrador ale čierny a je to fenka. Je veľmi kludná ale keď niekto klope na dvere tak dá o tom vedieť.
A tak si hrám hru na notebooku a Mavi vyspeintuje ku vchodovými vchodovými dverám. Potichu tam idem aj ja a pozriem sa do kukátka a tam je čierna silueta ľudskej postavy s žltými očami. Chvíľu sa tam pozerám a v tom zrazu vypadla elektrika. Skoro som sa dosral. Stal som tam 5 minút na jednej nohe aby ma tá vec nepočula ale šťastím bolo že elektrinu nakopli. O chvíľu sa vráti priateľka z divadla. Pred spaním sa rozprávame a hovorila že keď bola na parkovisku že sa z ničoho nič vysypali kontajnere na kontajnerovom stáni a keď sa tam išla pozrieť, tak dvere od tadiaľ sa pred ňou zavreli. Tak sa pozrela len tak cez tie dvere a v jednom z nich videla dve žlté svetla.
Potom som jej povedal o tom čo som videl ja a až potom mi došlo že to je tá istá postava ktorú som spomínal v prvom príbehu.
Já když jsem se probudila ve 3:00 ráno tak jsem slyšela praskat popid a z ničeho nic mi začala týct krev z nosu. Ale já jsem to neřešila spíž mě zajímal ten popid. Ale když jsem se podívala po celém pokoji nic nikde nebylo. Tak jsem se odvážila jít do koupelny. Ale já spím s bráchou nechtěla jsem ho budit tak jsem otevřela dveře!!!! A na konci chodbi jsem viděla 2.metrovou černou postavu. A lekla jsem se. Tak jsem rychle šla do postele. Ale neuzavřela jsem dveře a potom jsem usnula... když jsem se ráno probudila tak jsem byla skoro celá od krve... a nic víc si nepamatuji protože mi bylo asi 7let. A dodnes z toho mám noční můry!!!!!
2:43 Je ještě "lepší" verze. Ta druhá je, že tě do skříně sice nezatáhne, ale po tom co tě zavolá z kuchyně že je večeře hotová ti pak u schodů příjde SMS od ní, že přijde domů pozdě a že si máš něco uvařit k večeři sám
Super video btw tady je kratší bříbeh:vždycky když jdu nahoru a mám trošku pootevřený dveře do pokoje slyším dole v koupelně kroky (máme padací dveře v koupelně takže je to slyšet) a slyší to i kámoší prostě všichni kromě táty a bráchy
Ahoj, strašidelných příběhů mám hodně, ale kde bych jen začla no bude to asi na přeskáčku ale snad to pochopíš 😀
Táta měl dvoupatrový dům který byl postavený na bývalém červeném kříži od malinka jsme tam chodili se sourozenci na víkendy a samozřejmě vsude byli prosklenné dveře, koukali jsme na televizi a byly nahoře na patře jsou tam dost prudké hnusné schody na pravo byla kuchyň a aby tam netáhlo zavírali se no abych se vratila dveře byly zavřené a já slyšela míč který padá ze schodů bylo asi 8 večer tátova přítelkyně říkala že to nic není po 5 minutach jsem se otočila a slyšela jsem divné zvuky a viděla 3 bílé postavy a skákající míč byla sem docela v šoku nojo bylo mi asi 7let. Ona říkala že to nic není že si takhle jenom hrajou
O hodně let pozdeji kdyz mi bylo cca 15 tak se do přízemí prestěhoval brácha tam jsem začala vídat černou kočku a postavy
Když sme se s mamkou přestěhovali do jiného bytu do bytovky bývalé kasárny začínali jsme slyset kanady otevírání šuplíků bouchání skříněk atd. To nebylo tak strašný..
O rok a půl pozdeji jsem byla s přítelem a volali si v mém pokoji pres kameru byla jsem doma sama a v klidu než jeho máma přišla a řekla jestli ten co je za mnou není mamky přítel (je na voziku) já řekla že jsem doma sama otočila se a nic sem neviděla byla jsem ale nervózní tak sem to na nějaký čas potom dostala pryč z hlavy .. nez sem začala chodit do prace tak mamka měla ranni směnu což v 8h ráno nemohla být doma.. spala jsem když sem slyšela moje jméno jak na mě volá mamka to už bylo divný tak sem rozespalá otevřela oči a ozvala se a volala na ní a nic.. když sem vztala nikdo doma nebyl. Celý den sem se cítila divně v půl 3 mamka přijížděla domů tak sem ve 2h začala umývat nadobí na pravo byly dveře kde vidíš do chodby a viděla jsem postavu která chodí sem a tam tak sem byla už hodně nervózní tak sem si začala zpívat a rychle jsem chtěla domejt nádobí a utéct se psem ven a počkat na ni venku jenomže to tam létalo ze strany na stranu pořád domyla sem a počkala na ni venku po celý den pak už nic ...
Po několik měsících jsem spala vzbudila jsem se asi ve 2h ráno kdy jsem měla divný pocit otevřela oči a vzala brýle viděla jsem na zdi postavu chlapa ktera na mě koukala zvedala ruce a zvětšovala se rychle jsem zavřela oči ale to jsem udělala chybu když jsem je znovu otevřela ta postava tam byla furt a o 10x větší než předtím rychle jsem utekla k mamce do pokoje a byla tam až do rána..
S mamkou jsme si vyměnili pokoje ten večer nikdy nezapomenu... Spala jsem docela tvrdě když najednou přišlo že jsem byla v polospánku a dostala sem spánkovou paralýzu nemohla jsem mluvit hýbat se ani se koukat jen ležet jako prkno .. najednou jsem měla pocit ze na mě něco sedí a nejde to pryč nemohla jsem nic jen dýchat... Potom to slezlo a dalo to ruce podemne a nadzvedlo mě to do vzduchu to jsem poznala tak že moje ruce vyseli dolů jako bych na ničem nebyla takže jsem jakoby litala nad postelí ... Nevim jak dlouho jsem tam tak byla .. po nějaké době mě to položilo zpátky a slyšela jsem zavření dveří ale i potom v té poloze jsem musela znovu v té paralýze usnout tak jak mě to položilo ráno jsem nevěděla vůbec co to mělo být a od té doby spím s lampičkou do teď!!
Byla bouřka a přítel spal u nás bylo asi kolem 11h večer a vypadl proud tak sme tam byly při svíčkách a poslouchali déšť a povídali si najednou jsme slyšeli maminy přítele jak volá jménem na psa a odemykající se dveře ... Ten večer mamky přítel byl u sebe doma u nás nebyl.. potom jsme viděli 4 postavy který tam chodili celou noc sem a tam na chodbě která byla videt z kuchyně ta chodba je fakt dlouhá a úzká po celim bytě zmyzeli kolem 3h ráno
To ještě ale všechno není.. u mamky v koupelně jsem si čistila zuby nad umyvadlem je zrcadlo když sem si chtěla odplyvnout a umýt ústa tak jak jsem se skláněla dolů můj odraz nešel se mnou ale zustal stát ..bylo to fakt hnusný protože když se skláníš tak to jde automaticky dolů s tebou a vždy koukam do zrcadla ale ten odraz mojí postavy tam jen stál a díval se na mě kdyz jsem se zvedala videla jsem jak jen stoji a pak se připojil opět na to co dělám já bylo to odporný byla jsem vyděšená od tý doby se zrcadlům docela dost vyhýbam
V 18,5 letech jsem se odstěhovala k přítelovi a diky bohu zatim nic (klepu) uz mám 4roky klid
(Sorry za chyby pisu na mobilu a rychle )
Snad sem na nic nezapomela .. je toho vic ale myslim si že tohle stačí
Mám pár historek, ale asi nebudou strašidelné jako ostatních.
1. Když jsem byla malá holka, měla jsem skříňku, ve které jsem měla panenky a jejich nábytek. Skříňka vždycky byla otevřená. Jednoho dne jsem se vrátila ze školy a viděla jsem, že Barbie seděla na Kenovy v divné poloze. A já pochybuju, že by moje mamka je takhle nastavila, když jsem nebyla doma
2. Jednou jsem šla dolů do kuchyně, abych se napila. Vzala jsem skleničku, napila se z ní a pak ji položila dolů na linku vzhůru nohama. Když jsem se otočila, měla jsem pocit, že se pohnula, tak jsem se otočila. Chvíli jsem ji pozorovala, a viděla, že se pohla znovu. Chvíli jsem tam stála a přemýšlela, co dělat. Nakonec jsem se otočila a rozběhla se do mého pokoje. Později jsem udělala to samý jako předtím, ale tentokrát u toho byl můj mladší bratr. Sklenička se pohla jen o menší kousek, než předtím
3. Jednou jsem byla v pokoji. Najednou jsem uslyšela zvuk ze zdola. Řekla jsem si, že to musel být někdo z moji rodiny, když mi to pak došlo. Byla jsem sama doma. Šla jsem tedy dolů se podívat, co to bylo. Nenašla jsem nic, co by vysvětlovalo ten zvuk
Jako malí, jsme se asi všichni báli tmy. Já jsem ale byl ještě o kousek dál, co se představivosti týče. Máme dlouhou chodbu, kterou se jde do kuchyně a obývacího pokoje. Na chodbě jsou jen dva vypínače na rozsvícení a zhasnutí světla a ty jsou u dveří do obývacího pokoje a u dveří do kuchyně. Zhruba ve 2 ráno jsem se nudil a rozhodl se, že se půjdu dívat na televizi, dám si něco k jídlu a když tak usnu na gauči (Bylo mi asi 8 let a měl jsem takové období, kdy jsem dost odporoval rodičům). Chodba má asi 5 metrů, ale v tu dobu mi připadalo, že je o hodně delší. Sešel jsem schody k té chodbě. Byla tam tma, ale byl vidět slabý svit měsíce. Šel jsem tou chodbou, když jsem uviděl fakt temnou siluetu. Přikládal jsem to své bizarní představivosti. Když jsem procházel kolem ní, ukázala na okno. Když jsem se podíval tím oknem, viděl jsem asi pět nebo šest dalších takových siluet, všech otočených mým směrem, přímo do okna. Vyděsil jsem se a běžel do kuchyně pro baterku a cestou jsem u kuchyně zmáčkl vypínač, abych rozsvítil světlo na chodbě. Když jsem se vrátil s baterkou, silueta tam už nebyla. Baterkou jsem zasvítil skrz okno, kde jsem předtím viděl ty další siluety, nic tam nebylo. Vzal jsem si nějakou čokoládu a limonádu s sebou do postele, abych se zklidnil a aby ta cesta nebyla zbytečná. Na chodbě jsem pro jistotu nechal svítit. Ty postavy už jsem nikdy neviděl, ale do teď, když tou chodbou okolo třetí ráno jdu, něco si dát, tak slyším takové tiché klepání na okno a šeptání: "jsem tady, pojď se podívat...".
Vyvolávaní nuchů
Když jsem byla mamá (asi osm let) se svojí kamarádkou jsem se rozhodla vyvolávat duchy, nikdy jsme to ještě nedrlali.
A vyvolavalu jsme ducha mé prababičky která zítra měla mít 99 narizeniny, rozprostřeli jsme svíčky zatáhly zavěsi a vyvolávali.
Prosili jsme o znamení že nás slysí.... nic. Tak jsme toho nechali a hráli si.
Ze pět munut přišla máma, slzi v očích, a říká "Valuško, tvoje prababička před chvílí zemřela"
Jednou jsem byl na akci s mou mamkou, byla to několikadenní přespávací akce. Hned první večer jsme zaslechli jako, kdyby brečelo miminko. To jsme si odůvodnili jako mrouskající kočky. Horší bylo, když jsme zaslechli zavření dveří, byli jsme v nejvyšším patře. Na nejbližší 2 dveře oboje zůstali otevřené a dveře vedoucí na schody taky byly otevřené. Nikdo nám to na té akci nevěřil. Ani moje mamka.
Pojmenuji to jako duch malého kluka
Jsem holka
Stalo se to minulý rok na táboře. Asi předposlední den jsme měli ztezku odvahy a já jsem šla skoro jako poslední. Šla jsem po cestě a najednou si všimnu jak sedí na zemi malý kluk a řeknu mu ,,pojď musíš dokončit ztezku odvahy. Neboj se jsou tu vedoucí" ale pak jsem slyšela jakýsi zašustění v křoví. Otočila jsem se ale ten kluk už tam nebyl hrozně jsem se lekla a běžela na konec ztezky. Běžela jsem z kopce ale zakopla jsem a spadla na zem. Hrozně mě bolela noha ale dokulhala jsem na konec ztezky a hned jsme jeli do nemocnice a zjistili že mám přetrhané vazi v kotníku. Další den nám vedoucí říkala že se včera z vedlejšího tábora ztratil malý kluk a ráno našli jeho tělo. V tu chvíli mi přeběhl mráz po zádech. Na ten tábor jezdím do teď ale nechodím na ztezku protože to byl pro mě šok a pro vedoucí s kterými jsem to řešila taky. Ale pak se mi stalo to že jsem měla spánkovou paralízu a v ní jsem slyšela jak na mě mluví ten kluk ,,teď už se nebojím. Děkuji". Teď ho beru jako takového strážce ale nijak mi nevadí protože je pořád se mnou. Možná jak jsem se mu snažila pomoct tak si asi myslí že je se mnou v bezpečí
Také mám několik zážitků ale jeden ti sem napíšu.
Byli jsme s kamarádem na hřbitově na hrobu jeho rodiny. Bylo dopoledne takže jsme se cítili naprosto normálně. Všechno bylo v pořádku do doby než jsme viděli někoho vejít do té kapličky co bývá na hřbitovech. Kaplička byla celou dobu před námi takže jsme viděli že už nikdo nevyšel ven. Kamarád se chtěl zeptat v té kapličce na něco ohledně hrobu jeho rodiny ale kaplička byla zamčena i když jsme zabouchali nikdo nepřišel otevřít. To bylo poprvé co věřím dodnes že jsme viděli ducha.
Konečne ,milujem túto sériu ❤❤❤❤
Před naším domem se asi v roce 2015 oběsil jede pán. Sestra asi rok potom začala prý vidět divné postaví v její posteli. Vždycky se třeba o půlnoci vzbudila a začala brečet, že někoho vidí. Pak to přestalo a chvíli byl klid. Pak prý ale sestře někdo začal něco našeptávat. S mámou jsme se báli jestli nemá schizofrenii, ale potom jsme zkusili vysvětit byt a od té doby všechno přestalo. Doteď pořád nevíme jestli za to mohl ten oběšenec a nebo ne.
Taky mám příběh
Jednou když jsem takhle byl sám doma, tak jsem něco dělal na počítači a najednou jsem uslyšel celkem velkou ránu, podíval jsem se z okna a tam stál jediný muž, hlava nahnutá jako by se koukal do mého okna. Pozoroval jsem ho asi tak minutu a on stále nic ani se nepohnul pak jsem na vteřinu otočil hlavu zase kouknul zpátky a on už tam nebyl. Možná to byl právě ten Watcher, ale nikdy na to nezapomenu.
Takže bylo mi 11 a měl jsem narozeniny trochu strašidelné že se vždy na nároky probudím v 04:37 coš je čas kdy jsem narodil probudil jsem se a šel já vždy jsem šel udělat snídani ale tentokrát bylo něco jinak byli tam moje rodiče coš se nikdy nestalo řekli mi
Že umřel náš pes v čase 04:33 a byl od krve je to dva roky ale když jsem šel znovu spát plný breku v
Mojí posteli něco bylo ale né člověk bylo to jako zvíře tak jsem to obejmul stím že je to náš pes
Páč jsem sledoval tvoje strašidelné příběhy ale to zvíře na mě vilítlo bylo ale docela průhledné a krvácel v pravé části těla pokousal mě ale potom mě začal lízat já omdlel asi na hodinu ale potom jsem to nikdy neviděl
Zdravím tě Stejku, moc ráda bych se s tebou podělila pár mých příhod, co se staly a doufám že se ti budou líbit. O duchovno se zajímám už od mala a mám takové zkušenosti, které si nedokážu do teďka sama vysvětlit. První příhoda se mi děla často, když jsem byla malá. Stále mi padaly věci, když jsem byla sama nebo s rodiči. Na skříni jsem měla hru s malovacím náčiním, které spadlo společně s hrou a není možný, že někdo mohl jen tak shodit. Další bylo to, že když jsem ležela tak koutkem oka jsem zahlédla, že se mým směrem otočila židle, otočila jsem ji zpět ke stolu, ale po chvilce se znovu koukala na mě (stalo se to asi 3x), jakoby mě někdo v ní sledoval. Další příhoda se mi stala o Vánocích (tak 5 let nazpět), když jsem spala tak v noci mě něco vzbudilo. U postele mám každý rok vánoční stromeček a nad tím stromečkem lítala jakási černá koulovitá masa, když jsem se zeptala kdo to byl, či co chce tak to zmizelo, začala se hýbat záclona a od té doby jsem to neviděla. Poslední příhoda se mi stala nedávno. Spala jsem a v noci se vzbudila takovým stylem, že mě něco zvedlo, měla jsem oči dokořán, jak kdybych se něčeho bála či lekla (takový vykulený oči), nemohla jsem se hýbat a třísklo to se mnou o zeď, tím jsem rozsvítila světlo a na hodinách jsem zahlédla čas 3:15, poté to mě hodilo zpět do postele, jakoby se nic nestalo, znovu jsem usnula a poté vzbudila a na hodinách jsem viděla čas 3:16. Uslyšel mě táta, jak to se mnou praštilo a zeptal se co se děje… Nevím, co to bylo, nevím za co, ale myslím si, že jsem mohla být nějakým způsobem posednuta. Jediný co bych na konec mohla říct a dodat je to, že náš dům je starý přes 180 let a bývalo to řeznictví tak je možné, že tu zůstala nějaká ta zbytková energie. (Btw omlouvám se za gramatické chyby)
Emma
Reálný sen a zemřeá jeptiška (jinak byla bych moc ráda kdybys to tam dal)
Jako malá se mi každý večer se mi zdál sen. Mohlo by my být tak 3-6 let. Pokaždé cca 3:00 do 4:15 ráno se mi ten sen zdál. My máme v každé místnosti takovou krabičku která čistí vzduch. Ten sen probíhal tak že ta krabička mě začla tahat do vnitř nemohla jsem dýchat hýbat se a prostě nic. Třeba o 15 min později (takže ve 3:15) jsem mohla otevřít oči a na demnouse skláněla nějaká postava s červenýma očima a s černým pláštěm a na hlavě měla kápi. Když jsem to řekla mamce tak mi řekla že tu asi před 100 lety žila osamělá jeptiška která zemřela na infarkt mým pokoji v tomto domě. Od tý doby se nic neděje. Jinak je mi 13 a pořád z toho mám trauma
Tak já taky se podělím o svůj zážitek se spánkovou paralizou(je více druhu ale nejčastější je že cítíte velký tlak nemůžete se hýbat vidíte a cítíte různé nevysvětlitelne věci) takže nemohl jsem spát a tak jsem usnul později než sem chtěl a najednou sem se probudil nevím jestli to byla realita nebo sen ale cítil sem veliký hodně veliký nevysvětlitelný strach a uslyšel jsem že mi něco pomaličku vylézá z pod postele a dře drápy nebo nevím takovým po zdi a posteli pod kterou bych se i já vešel bez problémů ale řekl sem si že jdu spát dal a když sem se otočil zády a zavřel oči tak sem se ocitl zády na matraci se zavřenýma očima a tak velkým tlakem na hrudi a krku že sem myslel že mi to rozdti všechny kosti v těle a pak se k tomu pridal pocit něčeho ostrého a studeného prejizdejiciho po hlavně krku a pak ostrý bod jako špička noze na krku jako by nekdo chtel probodnout můj krk ale neměl na to sílu takto po tom co přišlo mě jako stovky let jsem se probudil se slzami v očích a rozklepany sem vysprintoval pryč do obýváku na gauč pak se mamka vzbudila a šla se mnou a čekala až usnu což sem nemohl protože sem b pořád celý posraný strachy bylo to kolem měsíce az 2 zpatky je mi 15 takže sem se styděl ale nikdy na to nezapomenu
Ahoj stejku. Tady je můj příběh:stalo se mi to včera večer,šel jsem spát jelikož jsem byl docela unavenej. Každou noc si pouštím nějaké videa proto abych rychleji usnul ale včera jsem se na to vykašlal😅. Měl jsem v pokoji "špatný" vzduch a tak jsem si otevřel okno,šel jsem si zpátky lehnout. Jelikož jsem neměl dozavrene dveře tak mi začali bouchat do zdi(nebo nevím jak to mám napsat :D) říkal jsem si že to asi bude průvan ale po chvíli mě došlo že venku žádný vítr není,byl jsem docela posrany. Po chvíli bouchani těch dveří jsem slyšel jakoby někdo běžel k mým dveřím, okamžitě jsem otevřel oči zvedl se z postele a sek se podivat na chodbu, ale nikdo tam nebyl. Šel jsem si zpátky lehnout deku jsem si dal až za hlavu, ale najednou přestali na chvíli bouchat dveře, ale po chvíli ty dveře bouchli tak moc že jsem se skoro doslova posral, ale byl jsem tak posranej že jsem se neopovazil vylézt z postele, opět jsem se pokusil usnout po chvíli jsem slyšel klepání na moje dveře, po tomto jsem už z mé postele vyskočil jak z trampolíny opět jsem šel na chodbu, ale nikdo tam opět nebyl. Na tuto noc už nikdy nezapomenu
Ahoj ráda bych se s tebou podělila o můj příběh co se mi stal minulý týden.
Předem se omlouvám za chyby.
Z mojema spolužačkama jsme šly ze školy a napadlo nás jit do sklepa k jedný z mých spolužaček,jak jsme tam šly poprvé slyšely sme divný zvuk něco jako „ooah“ ale jako kdyby to někdo šeptal,lekly sme se a utekly nahoru,kamarádka měla pití a tak ho položila ke schodům aby ho nemusela nosit chvilu sme se dohadovaly kdo půjde první a v tom to pití spadlo dolů do toho sklepa lekly sme se a začaly pištět a utekly ven.Pak sme si řekly že to risknem a půjdem dolů tak sme šly,vzaly pití a dokonce sme se odvážily jít dál, a tam jedna kamarádka slyšela něco a pak aji mi, chtěly jsme utéct ale jedna trošku silnější spolužačka nás zatáhla víc dozadu a zavřela dveře za kterými jsme byly, začaly jsme pištet a nakonec se pro nás vratila ale ty dveře nešly otevřít a zvuky se přibližovaly, byly jsme v šoku a já si přála umřít fakt sme nevěděly co dělat, nakonec zvuky zmizely a dveře sme otevřely, a rychle jsme utelky, byly jsme úplně u dýcháný a do toho sklepa už sme zatím vůbec nešly ale zítra plánujeme že tam půjdem znovu.
môj story : Išla som sa prejsť do lesa. Bolo to asi 7:15 večer, bola hmla a išla som na lavičku pri ohnisko si oddýchnuť. Neskôr som počula za mnou kroky tak som sa obzrela. Nikto nikde. O chvíľu som sa zase otočila lebo som znova niečo počula a v diaľke,asi 20 metrov odo mňa stála postava pripomínajúca morového doktora zo 14. storočia. Brutálne som sa zľakla tak som išla domov. Keď som tam išla na ďalší večer som našla na tej lavičke našla list a tam bolo moje meno. (ešte som ho neotvorila)
Mám úplně husí kůži😂😁to se mi dlouho nestalo😅. Doufám, že bude další díl, toto video mě fakt bavilo, děkuju za něj😁😊.
Ahoj tak já taky přispěji. Stalo se to par dni potom co mi zemřel strejda. Sla jsem si lehnout v pohode jsem usla. Ale uprostřed noci nevim kolik mohlo byt jsem se probudil posadila jsem se a v rohu naproti od me postele jsem videla Samaru z kruhu. Hodne me to videsilo a nejakym zpusobem se mi podařilo usnout a spat v pohode až do rána. Nemůžu si to stále vysvětlit a děsí me to do ted a doteď z toho místa kde jsem ji videla nemam dobry pocit. To je vše preji hezky den a nechte se posednout. ❤❤
Asi 31.6. 2022 jsme byli ve třech lidech na taovi oslavě (v tu dobu mi bylo 11 let) hráli jsme hru minecraft a huntili jsme creepypasty a jednu jsme reálně našli, minecraft spadnul tak jsme to nahlásili a šli jsme ven za rodičema (když to spadlo tak bylo přibližně 22:48) a celou dobu co jsme byly v domě sami a kdyby to byl malej barák ale on je velkej jako prase a celou dobu jsme měli pocit že nás někdo sleduje, ale byl to asi jen pocit to nikdo doteď nezjistil s kamarádama si z toho děláme srandu os té doby se nám nic nestalo, ale to co se skutečně stalo se netušíme ale snažíme se kontaktovat odborníka.
Miluju tvoje videa!!!
Ahoj, Stejku spala u nás babička a říkala že se uprostřed noci probudila a najednou začlo něco hučet natáhla ruku a po chvilce se venku rozsvítilo světlo na detektor pohybu.Předtím tam byla chata která patřila mým prarodičům do teď mi běhá mráz po zádech.
Jednou v noci jsem se vzbudil a azdalo se mi, že na mé posteli někdo sedí, zprvu to vypadalo jako moje mamka otočená ke mně zády, když se však otočila obličejem ke mně měla na tváři obrovský děsivý úsměv, v tu chvíli jsem rozsvítil a byla pryč. Ovšem druhý den jsem se v noci opět vzbudil zhruba v tu samou hodinu a mezi dveřmi jsem uviděl velký bílý děsivý obličej s úsměvem přes celou tvář a vyceněnými zuby jak mě pozoruje, opět zmizel jakmile jsem rozsvítil, od té doby spím se zavřenými dveřmi od pokoje. Toto celé se stalo před rokem.
Ano setkání s něčím nadpřirozeným je strašidelné, ale v křesťanství jsou všichni duchové DÉMONI. Ono to dává docela i smysl, protože duše zemřelých jsou buď s bohem a nebo odděleni od něj. Proto než půjdete spát nezapomeňte na boha, který vás chrání. A když si nebudete jisti pomodlete se aby vás ochránil.
Není to úplně celá pravda, některé jevy mohou opravdu být duše, kterým Pán udělil milost prožít očistcový čas na místech, kde prožily část života, někdy se mohou zjevit živým, aby prosily o modlitbu (zaznamenáno např. Tomášem akvinským). Nicméně pravdou je, že je BEZPEČNĚJŠÍ na to něco nemluvit. Nikdy!! Běžný člověk těžko rozliší démona od duše, tak jako pojistka jednoznačně s tím NIKDY NEMLUVIT, rozhodně tomu NEPOROUČET, a Zdrávas Maria (a kdo může i svěcena voda) prospěje vždy. Duši v očistci prospěje a démon svatou Pannu absolutně nenávidí, tak před ním ochrání. Více v podcastu The Exorcist Files
@@Sparavala Ok, ale stejně se budu modlit k pánu a k nikomu jiném. Samotná Bible to říká.
@@Arterix790 jo tak! Protestant. Pak ovšem chápu. Ano, to je naprosto správně řečeno, pozdravení andělské a pozdravení Alžběty skutečně jsou v Písmu, máš pravdu. A dovětek na konci modlitby v Písmu není explicitně, ale jde chápat biblicky s odkazem na slova Šalamouna (krále, totiž Krista Pána) ke své matce (Bohorodičce) Žádej, má matko, neodmítnu tě. 1 Královská 2:20 CSP
S bývalým přítelem Františkem jsme koukali na nějaký béčkový horor, ale že prý ho to nebaví a šel si lehnout do ložnice, hned vedle obýváku a nechal pootevřené dveře. Po další asi půlhodině, při závěrečném masakru slyším z ložnice slaboučké a zpomalené volání: Fran..ti..šku...Fran..ti.. šku....V tu chvíli by se ve mě krve nedořezalo, teď ale co mám dělat... odvážila jsem se pomalinku nakouknout do ložnice. Myšlenkama někde, že uvidím něco co žere Františka. A v tom se volání zopakuje. Slyším, že to jde z otevřeného okna. S vypětím vší odvahy vykukuju z okna. A zjišťuju, že to je jen jeho bratránek, který se vrací z diskotéky a zapomněl klíče. Všimnul si otevřeného okna a zapnuté TV, tak tichounce volal,aby nevzbudil celý barák.
Ráda bych taky řekla jeden příběh co se mi stal. Před pár lety jsem byla na táboře. Areál se skládal z budovy, velkého stanu ve kterém jsme všichni spali a velkého stromu, to všechno bylo obehnáno plotem. Byla cca 1 hodina ráno a já měla noční hlídku. Seděla jsem na verandě a všimla jsem si, že pod tím stromem stojí nějaká postava. Byla vysoká, bílá a měla obrovskej úsměv a měla jsem pocit, že mě sledovala. Pak někdo třísknul do okna a do dveří, ale v budově nikdo nebyl. Pak jsem slyšela kroky a podívala se ven, ale nikdo tam nebyl tak jsem se šla podívat do toho velkého stanu a všichni tam spali. Bylo to fakt děsivé a ta postava se na mě dívala a otáčela hlavu směrem ke mě. Holka co měla hlídku po mě taky říkala že to viděla, ale nikdo nám nevěřil a říkali že to byl nejspíš stín z lampy.
ahoj skvělá tvorba .a předem se omlouvám za pravopisné chyby .Byla jsem na táboře a asi 3den večer jsme už měli jít do postele ale jenomže se nám spát nechtělo tak jsme si řekly že si budeme vyprávět strašidelné příběhy a já jako vždy měla nejzajímavější a pravdívý příběh co se mi stalo .Vyprávěla jsem o tom že sem doma a jsem v 2 patře v paneláku , byl večer a máma mi řekla že mám jít spát ale já neposlechla tak jsem si vzala notebook a koukala jsem se na film a najednou..... jelikož mám za sebou zrdcadlo tak asi u prostřed filmu no a bylo asi 23:13 jak sem se koukala na film tak jsem si řekla že už půjdu spát no a v tu chvíli jsem zhasla notebook a v odraze černého monitoru jsem viděla jak obrazovka svítí a upozorňuji že mám za sebou zrdcadlo a ja pc vypla a na proti zrdcadcadla a mě bylo okno a pochvíli jsem si všimla že v tom odrazu někdo stojí tak jsem tam posvítila mobilem a byla tam černá postava a ja se tak lekla že jsem utekla za mámou do ložnice ta vstala a šla se tam podívat a nic tam nebilo a to se mi opravdu stalo.
...... A mi vyklepaný jsme zalezly všichni do postele jenomže jsme měli dveře a okno na proti sobě no a ja tu samou černou postavu viděla v okně jenom že pomalu zvedala ruku a po chvíli ukázala na dveře a já se otočila na ty dveře no a oni se otevřeli a když jsem se otočila na okno nikdo tam nebil a pak práskly dveře já viděšená jelikož ostatní usli musela jít spát a nechat to být .! a nejhorší že vše co je tu napsaný se mi stalo a promiň že je to tak dlouhý.
a doufám že se bude líbit.
Já se taky podělím o svůj příběh (který se stal mojí mamince). Moje máma se jednou dívala televizi když najednou usnula. Probudila se kolem půl jedenácté večer. Jelikož bydleli na bytě tak měla pokoj hned vedle kuchyně a měla do ní otevřené dveře. Její babička dostala mrtvici a byla kvůli tomu odvezena v ten den do nemocnice. Když se máma vzbudila uviděla stín své babičky v kuchyni. Když se stínu babičky promluvila, protože si myslela, že se babička vrátila, tak stín zmizel. Druhý den zjistili její rodiče, že babička zemřela v noci v půl jedenácté večer.
Ahoj Stejku.toto je můj příbech...Byla jsem v postely a slišela sjem štekání mýho psa.odešla jsem z pokoje a videla jsem mýho psa který koukal a štekal do chodby ale já nic nevidela od tý doby kontroluju chodbu neš jdu spát.pá stejku.❤
Moje Storka:Když mi bylo 10 let, moje babička mě učila o svém náboženství, beru to tak, že náš dům je pod ochranou, když máme čisté mysli,Měla jsem psa, nikdy mě nekousl, nebo když ano, bylo to, jako by si hrál, jednoho dne, Když jsme byli já a kamarád mojí babičky venku, můj pes se začal chovat trochu divně, cítila jsem, že tam něco je, můj pes a pes mé babičky se začali prát, ze strany mého psa, když jsem se snažila oddělit je,můj pes mě pokousal a krvácela jsem,pak se uklidnil,nebylo to poprvé,když kamarádka mojí babičky šel ven s mým psem,nahrála do telefonu jak dělá divné zvuky a na jedné foto z tohoto okamžiku,krvácel z nosu,věděl jsem,že je něco špatně,v mém "náboženství"neexistují zadné temné síly,ríkám jim temní,co jsou blízko,když naše mysl není dobrá,a umí udělat něco špatného, bojím se, že manipulovali s mým psem, stalo se víc věcí, každopádně je to dlouhý příběh a doufám, že toto jsou nějaké informace
Hrál jsem schovávanou s mými kamarády venku.Nevím kolik přesně bylo hodin ale myslím si že bylo kolem deseti večer.Zrovna sem měl jít hledat když v tom jsem uslyšel chechtání malého dítěte.Říklal jsem si že to nic není a potom jsem našel zbytek kamarádů.Potom měl jít hledat můj bratr.Já sem se schoval a můj brácha začal hledat.Když mě našel řekl mi toto:Když jsem dopočítal a otočil se viděl jsem kluka který vypadal jako ty měl ale měl balónek a jenom se na mě usmíval.Zavolal jsem tvoje jméno ale on se zase usmál a běžel co nejvíce mohl za druhý dům.Ten kluk si asi nebyl ty že.V tento moment ve mě zamrazilo a řekl jsem že jdeme domů.Do této doby pořád nevím kdo nebo co to bylo
Pamatuji si, když jsem chodil na střední a po škole jsem koukal na TV.
Doma jsem byl jen s tátou a koukali jsme na Nutné k přežití.
Táta byl na telefonu a já u TV začal usínat.
Když jsem spal,tak mi někdo nebo něco zaklepalo na rameno.
Probral jsem se a rozhlédl se kolem sebe.Táta byl ve stejné poloze na telefonu a vedle mne nikdo nebyl.Šel jsem k sobě do pokoje a se klepal strachy, protože to zaklepání na rameno jsem nečekal
Ahoj Stejku tak tady je příběh.😊
Byla jedna hodina ráno a já jsem měla žízeň a já mám kuchyň přes můj pokoj. Tak jsem se rozešla a já mám strašidelnou hračku a já jsem si spomínala že ta hračka byla otočená hlavou do zdi. Udělala jsem krok a ta hračka se otoča na mě.měla jsem srdce až v krku.a pak jsem uslyšela výkřik ženské. Utekla jsem do kostele a do teď jsem to nikomu neřekla
Jak jsem měl cca 5let měli jsme s bráchou pokoj kde jsme měli staré skříně, a každý večer jsem já a brácha viděli u ní stát bílou postavu která vždycky odešla za skříň. Jednou se take stalo že jsem se šel večer kolem půlnoci podívat ke komodě a slyšel jsem nějaké podivné zvuky jako kdyby ta skříň mi mluvila ,,pojď " tak jsem se pořád bál té skříně, a že strachu jsem vždycky běžel se schovat za rodiči
poslouchám ty storky a najednou mi hlavou projede ten Stejkův smích a slova: přijde pepíček... :D :D :D
Tak na tohle video jsem čekala hodně dlouho. A konečně vyšlo. Miluji strašidelná videa. 💜