NAVŠTĚVUJE MĚ PŘÍZRAK - STRAŠIDELNÉ HISTORKY #12
Vložit
- čas přidán 25. 05. 2022
- Připoj se k nám do ČLENSTVÍ a využívej spoustu výhod (videa dřív, tajná série, behind the scene) : / @stejk01
MŮJ MERCH jako trička, mikiny, čepice, náramky, půllitry a další věci : bit.ly/StejkovoMerch
Email pro fanoušky : stejk01@email.cz
Email pro firmy a spolupráce : stejk.spoluprace@gmail.com
--------------------------------------------------------------------------------------
Sociální sítě :
- Instagram : / stejkstudio
- TikTok : / stejkofficial
- Vedlejší herní kanál : / @tadyhrajestejk - Zábava
Ahoj Stejku, kdyby jsi to ještě někdy točil tak tady je můj příběh: Už hoooodně dlouho mám v pokoji pověšený lapač snů, který jsem si sám dělal když mi bylo asi 11. Je to takový ten klasický s "pavučinou" uprostřed a visícími pírky. Prý má do té pavučiny lapat noční můry a zlé sny. Asi opravdu fungoval, protože jsem nikdy noční můry, a dokonce ani problémy se spaním neměl, přestože jsem se čas od času díval na horory. Ale to se jednoho dne mělo změnit. Byl zrovna únor, můj nejméně oblíbený měsíc. Ve škole jsem měl docela pech, při dějepisu mi zazvonil mobil, který má v naší škole být vypnutý a učitelka mě poslala za ředitelem. Náš ředitel má pleš, protože mu jednou vlasy spálil nějaký neopatrný cápek který zrovna flamboval maso. Od té doby mu nějak nechtějí narůst. Když jsem přišel domů, vše se zdálo být v pořádku. Odpoledne jsem strávil učením na test, který jsme měli psát den poté. Měl jsem u toho zapálené vonné svíčky, jejich vůně mi dodává pocit bezpečí. Ten večer jsem byl hodně unavený a tak jsem si šel lehnout už v 9. Usnul jsem v pohodě, ale samotný spánek už v pohodě úplně nebyl. Měl jsem hodně živý sen. Ve snu jsem viděl ředitele, jak je na nějaké párty. Cítil jsem tam nějaký divný zápach syrového masa, něco mezi vepřovým a rybou...... Byl tam i nějaký cápek který flamboval maso. Vždy si pro něj zašel do kůlny, ze které vycházel ten podivný zápach. Nedalo mi to a tak jsem se tam šel podívat. Pomalu jsem otevřel dveře a upadl do šoku. Na zemi ležely části lidských těl, od rukou přes orány až k hlavám. Najednou jsem uslyšel ředitelův křik. Pak bylo najednou ticho. Slyšel jsem za mnou kroky. Schoval jsem se pod prkno, které bylo opřené o stěnu. Dveře otevřel onen muž který flamboval maso. Vhodil dovnitř ředitelovy zbytky a chystal se odejít. Jenže já blbec jsem to prkno shodil. Když si mě všiml, pronesl: ,,Všechno tohle by uflambovat trvalo moc dlouho, radši si to upeču pěkně všechno najednou." Vzal flambovací pistoli a kůlnu zapálil. Vzbudil jsem se. Onen lapač snů byl spálený na popel, a svíčky, které jsem zhasínal, hořely plamenem, který je přesně tak modrý, jako od flambovací pistole.....
S těmi nočními můrami je to ošemetné. Mě se zase jednou zdálo že se v noci procházím po hřbitově. Byla krásná letní a teplá noc a tak jsem si tu procházku vlastně i užíval. Jenomže potom jsem za sebou uslyšel nějaké zašustění, pochopitelně jsem se otočil a v tu chvíli přede mnou stálo něco jako opravdu strašlivá příšera nebo přízrak, já nevím co to bylo a měl jsem z toho pocit totální hrůzy připadali mi že mi to chce vzít duši a že se mi do té duše doslova dívá. Mělo to takové hluboké a zapadlé oči a připadalo mi že mě to chce někam odtáhnout, někam jakoby do jiného světa, nebo do záhrobí, já nevím. Ale v jednu chvíli mě to strašně praštilo do hrudníku a jak jsme byli na tom hřbitově tak po té ráně jsem spadl do otevřeného hrobu a začal jsem se propadat stále hlouběji. Začal jsem křičet a cukat sebou. Pak v jednu chvíli se tam objevila taková krásná a mystická žena, chytla mne za ruku a tahala mne ven z toho hrobu. Když už jsem byl skoro venku tak se najednou proměnila zase na tu obludu, já se lekl a rozhodil rukama do stran, ona se po mě ohnala a drápama mne sekla do ruky. Zase jsem padal zpět do hrobu a v tu chvíli jsem se probudil. A že to bylo probuzení, ve vlastním potu jsem se doslova koupal, na hrudníku mě bolelo a v puse a na ruce jsem měl krev. Partnerka se mnou cloumala a křičela co se děje. Když jsme se oba uklidnili a šel jsem do koupelny abych si dal sprchu, zjistil jsem že mám na hrudníku ohromnou modřinu od toho uderu a ta ruky od krve byla od toho že jsem si jí prý sám prokousnul to kousnutí bylo mezi palcem a ukazováčkem. Příšerná bolest a ten strach bych nikomu nepřál. Ta modřina se pochopitelně zahojila, ale tu jizvu na ruce mám do dnes. A ten sen? Vrací se v pravidelných intervalech s odstupem každý rok a půl. Dnes už vím kdo nebo co je ta bytost. Je to podle jedné vědmy sama smrt která si zřejmě chodí pro duši která je ve špatném těle, někde asi došlo k chybě a v mém těle je špatná duše a matička smrt se to snaží napravit. No takoví už je život s tím se asi budu muset naučit žít, nebo ne? 😬
Taky mám příběh. Stalo se to ještě když jsem chodila na základku. Jednoho dne jsme s kamarádkou z vedlejší třídy trajdaly po chodbě a povídaly jsme si. Jak jsme se tak procházely po škole, šly jsme kolem toalet v prvním patře, takže šlo o patro tříd z prvního stupně. Zastavily jsme se u oněch toalet a zajímalo nás, co se děje. Na místě stála nějaká zmatená učitelka, několik malých vyděšených děvčátek a na místo přicházel ředitel. Pozorovaly jsme situaci z povzdálí. Malé holčičky, tipuji ne víc jak druhá nebo třetí třída, křičely přes sebe a vykládaly panu řediteli, že na toaletách někdo našel nůž a že tam je Annabelle. Jako aspoň menší znalec hororů jsme samozřejmě hned věděla, co mají na mysli, za to ředitel chudák úplně v háji nechápal, o čem děti mluví, kdo nebo co je Annabelle... Rozhodla jsem se situaci objasnit a vysvětlila mu, že se jedná jen o horor, který nejspíš děvčátka viděla. Tím to skončilo. Aspoň prozatím. Na toaletách se nic zvláštního nenašlo a byl klid. Jen jsem si řekla, jak děti mají úžasnou představivost a více jsem se nad událostí nepozastavovala.
Ale jednoho dne, třeba tak půl roku poté, jsme se s jinou kamarádkou zašily na toalety a klábosily. V té době jsem si založila nově na Instagramu účet o nadpřirozenu a chtěla jsem kamarádce dát přečíst jeden příběh, který jsem sama vymyslela, aby mi ho zhodnotila. Když ho dočetla, polohlasně vykřikla ,,fuj!" a jen se odvrátila od mobilu. Patřila mezi ty citlivější povahy, ale úplně mi to jako zpětná vazba stačilo. Kratičký příběh jí očividně nahnal hrůzu. Jenže pak se něco stalo. Jak jsme se tak bavily o duchách, ozvalo se hlasité cvaknutí a zhaslo světlo. Jenže divné je, že světlo je na pohyb a my se celou dobu hýbaly. Zvlášť, když kamarádka začala vyvádět po dočtení příběhu. Tak proč to zhaslo? Než jsem si ale stačila udělat jakékoliv mínění, s velkou ránou a bouchnutím se otevřely dveře. Těžké železné dveře, do kterých jste museli vždy pořádně zatlačit, abyste jimi prošli. I já jsem s nimi vždy sváděla boj a to jsem patřila k nejsilnějším ze třídy. Dveře se otevřely celkem rázně, jenže venku nikdo nebyl. Přišlo nám, že je spíš rozrazil velký průvan, ale ten se na chodbě uprostřed školní budovy téměř bez oken vzal kde? Vím, že tehdy jsem se vyděsila také, přestože se nepovažuji za zbabělce, ale nadpřirozeno je zkrátka nadpřirozeno, a strachy jsem až přiskočila ke kamarádce. Nic víc se už naštěstí nestalo.
Po cestě domů jsem se ale ještě jednou nad tím zamyslela. Co se tam stalo? A proč zrovna v momentě, kdy jsme se bavily o nadpřirozenu? Jasně, mohla to být náhoda, proč by ne? Pak jsem si ale uvědomila, že to bylo na těch samých toaletách jako tam, kde vyděšené dívky z prvního stupně tvrdily, že viděly Annabelle. Rozhodně nevěřím tomu, že by tam viděly reálnou Annabelle, ale napadlo mě, co když přeci jen něco tehdy viděly? Něco, co jen nedokázaly popsat a tak to připodobnily k něčemu, co znají? Třeba právě k panence Annabelle. Že by naše škola měla nějaká svá tajemství? Tak jako tak, už jsem do konce základky mockrát na ty toalety raději nechodila. Neříkám, že je příběh nějak extra strašidelný, ale když se zamyslíte nad pointou v posledních řádcích, možná na něm něco děsivého bude.
hustý 😮 😂 podél mě to je strašidelný a taky bych na ty záchody už nechodila
To sa ti chcelo písať?😲
Já když jsem byla na intru, to bylo už asi 4 nebo 5 let zpět, tak jsem se z kamarádkami bavili v koupelně o duchách a najednou se začala pohybovat klika, jako když se někdo nemůže dostat dovnitř. Všichni jsme byly vyděšení, ale já jako ta odvážná, jsem šla otevřít a tam... nic, nikdo tam nebyl. Jen vychovatel zrovna přicházel z druhé strany chodby ke schodišti, který bylo dál od nás, takže on to určitě udělat nemohl, protože by se neměla jak nepozorovaně nebo neslyšitelně dostat ke schodům. Taky do bylo opravdu creepy. :D
Trošku dlouhé
Husý kůže po celém těle brrrrr
A jestli budeš natáčet další díly, tady máš historku:
Když mi bylo asi 13, byl jsem o prázdninách u dědy. Měl chalupu a před ní velkou shnilou jabloň. Jednou v noci jsem si pod peřinou psal s kámošem ze školy a uslyšel jsem na chodbě šoupání. Nechtělo se mi vstávat, ale byl jsem zvědavý, co to bylo. Vylezl jsem z postele a pootevřel dveře. Na chodbě samy od sebe chodili dědovy dřeváky, vypadalo to, že šly směrem ven. Sledoval jsem je a vyděšením jsem skoro nemohl pohnout jediným svalem. Dřeváky došoupaly až k sousedovi, a dírou v plotě se k němu dostaly na zahradu. Řekl jsem si, že je to jenom sen, a šel jsem si lehnout. Další den zmizel soused. Dřeváky se vrátily na své místo. Dědu to znepokojilo, protože ho dobře znal, a jen tak beze slova by neodjel. Té noci jsem zase slyšel šoupání na chodbě. Vyskočil jsem z postele a trochu jsem litoval, že jsem to neřekl dědovi. Boty si to šoupaly na náměstí. Běžel jsem za nimi, a viděl jsem, jak jdou k samoobsluze. Něco mi říkalo, že bych se neměl přibližovat. Pomalu jsem šel k benzínce, ale strach převládl a utekl jsem domů. Nemohl jsem usnout. Tak mi to nedalo a šel jsem za dědou. Probudil jsem ho a popsal mu celý případ. Děda jakoby o tom něco věděl. Řekl mi, ať jdu spát a sám si šel lehnout. Ráno v televizi říkali, že v samoobsluze beze stopy zmizela prodavačka. Zbytek prázdnin probíhal celkem dobře. Už žádné šoupání bot, ani mizení lidí. Dva dny před odjezdem domů jsem dědovi pomáhal pokácet tu mrtvou jabloň. Po tom, co se stalo, děda skoro omdlel. Uvnitř kmene byl narvaný mrtvý soused a prodavačka z benzínky. Děda popadl dřeváky a večer je hodil do táboráku. Řekl mi, že kdysi patřily jeho předkovi ze středověku, kterého upálili za komunikaci s ďáblem
Vážně se to stalo
můžeš natočit další "poslední věty před smrtí" ? 😂 miluju to
Super nápad
Jooooo prosiiiiim
Joooo
Nebo cokoliv,kde lidé trpí a my si jen říkáme what nebo proč?😂😂
Joo pls natoč to
Posílám 2 příběhy..
------
1. Asi 2 roky zpět, když mi bylo 12/13let tak jsme s kamarády v noci chodili prozkoumávat staré a opuštěné domy. Jednou jsme šli okolo 21h do jednoho bývalého hotelu před lesem. Kousek nad tím domem byl vodojem co byl zhruba 3 roky mimo provoz. S malým strachem jsme vešli do hotelu a chvíli se tam procházeli. Po asi 10ti minutách jsme našli kuchyň kde byla stará linka. Celé to bylo rozpadlé ale jedna skřínka byla otevřena. My jako malý zvědavci jsme se šli podívat zda tam není něco co by jsme si mohli odnést jako suvenýr. Byl tam jen malý papírek pokreslen dětskými obrázky. Koukli jsme se na něj a byl tam takový klasický obrázek domečku, sluníčka a auto. Řekli jsme si že nemá cenu si ho brát a tak jsme ho zahodili na zem. Poodešli jsme k rámu dveří a najednou jako by za námi něco prošlo. Opatrně jsme se otočili a papírek zmizel. Řekli jsme si že to je dost divné protože nefoukalo natolik aby to papírek posunulo dál než pár centimetrů. Když jsme se otočili zpět, byl před námi ten papírek. Když jsme ho obešli vystrašení víc než zezačátku. Po cestě ven začlo strašně foukat, mě se zhasla baterka s tím že v ní praskla žárovka. Z ničeho nic bylo slyšet cvakání psacího stroje které bylo hlasitější a hlasitější čím blíž jsme byly k východu. Když jsme vyšli ven, projelo kolem auto které nesvítilo. Najednou kousek od nás zastavilo, chcípl motor a nic se nedělo. Když jsme pak šli domů okolo toho auta, nikdo tam nebyl. Ve chvíli co jsme nahlédli, začlalo něco bouchat na dveře vodárny, jenže zevnitř. To už nám přišlo hodně zvláštní a tak jsme utíkali pryč. Jeden kamarád z toho má dodnes trauma a vyhýbá se všem opuštěným domům.
------
2. Od prosince minulého roku jsme přestěhovaní v bytě v 5. patře. Jednou (Asi 3 měsíce zpět) máma s přitelem odjeli na 3 dny. Já si užíval že doma nikdo není, hrál hry a jedl hromadu jídla. Okolo půlnoci jsem vypl počítač a šel na záchod. Když jsem se vrátil do pokoje, bylo otevřené okno. Nechápal jsem co se stalo. Přiběhl jsem k oknu a zavřel ho. Poté když jsem se z něj podíval, stála před vchodem do paneláku tmavá postava. Z ničeho nic se podívala nahoru a já viděl jen dvě červeně zářící oči. Rychle jsem odběhl a zalezl do postele. Ráno jakoby nic. Vše bylo v pořádku a já se vydal do školy. Když jsem se vrátil ze školy, byl zapnutý počítač. Bylo to divné protože jsem ho posledně vypínal. Počítač byl slyšet až na chodbičce jak strašně hučel. Když jsem přišel a koukl na monitory, zářilio na mě bílé světlo kde bylo napsáno něco ve stylu: Brzy se uvidíme. Nápis byl špatně vidět ale rozluštil jsem ho. Restartoval jsem počítač a snažil se dělat jakoby nic. Dlouho se nic nedělo. Já byl unavený a tak jsem okolo 10h večer šel spát. Vzbudil jsem se ve 3:15 s tím že byly otevřené dveře a tentokrát se svítilo v obýváku. Měl jsem strach a šel rychle zhasnout a pak jsem běžel jako nikdy zpět do pokoje. Vrátil jsem se a něco modrého mi blikalo pod oknem. Když jsem se podíval, viděl jsem znovu tu osobu jak drží modrý majáček. Zvláštní je, že ani lidi z baráku si toho nevšimli.. Přecijen se to nedalo přehlédnout. Po chvilce to přestalo a já šel zase spát. Těžce se mi usínalo ale nakonec jsem to přecijen dokázal. Druhý den jsem vstal okolo 10h a slyšel takové divné vrzání. Když jsem otevřel dveře, nic tam nebylo. Najednou se opět zapl počítač ale tentokrát se nerozsvítilo nic krom počítače. Když jsem se podíval škvírou kde vedou kabely, vše bylo vypojené. Když jsem to zapojil, naskočil mi blue screen of death. Po vypojení ze zásuvky a následném zapojení opět fungoval. Poté když se rodiče vrátili, nic mi samozřejmě nevěřili. Doteď na to špatně vzpomínám a cítím se špatně když mám zůstat sám doma.
To se mi taky děje že se mi doma zapíná elektronika která je vypnutá ale ne vyřazena z El.
Můžete mít doma poltrgaista. A pokud se často budíš ve 3:15 nebo podobnou hodinu, tak bych si našla něco o tom jak zjistit, jestli nemáš doma démona. Ale také je možné že jsi si něco přivedl z těch opuštěných budov co jste prozkoumávali. Je to sice hezké takhle prohledávat, ale nikdy nevíš co si přivedeš domů. Doporučuji nevolat exorcistu nebo kněze, většinou se to ještě zhorší. Možná paranormální vyšetřovatele, ti by ti snad mohli říct co to u vás doma je. :) Nebo také prý pomáhá když si do rohů místnosti nebo i ke zdem v celém bytě nasypeš sůl a hlavně k oknu ke dveřím. Prý to odhání zlé duchy, ale toto jsem nezkoušela, tak nevím. Snad to pomůže. :)
@@izumiczotaku1066 Budění ve 3:15 mě pronásledovalo asi týden v kuse.. Teď je od toho asi měsíc klid.. Dost často se to ale vrací
@@_ANTHONY007_ Tak bych zkusila najít na internetu něco o tom jak zjistit démona v bytě. Protože 3:15 je většinou čas démonů. To proto aby znesvětili nejsvětější trojici. Nejsem věřící, ale toto vím. 🙂
@@izumiczotaku1066 kočky mají odhánět duchy ale náš kocour na ro asi sere :D BTW pes to vidí a vnímá taky
Moje nejstašidelnější den se stal asi před 3 dny šel jsem do kuchyně do lednice otevřel jsem ji a to co jsem tam viděl nikdy nezapomenu nebylo tam vůbec nic ani jogurt ani marmeláda vůbec nic a pak jsem měl hlad
PANE BOŽE! PROBOHA!
Ty kráso tak to se divím že jsi to přežil
🤣🤣🤣 to znamená
Tak kvůli tomuhle příběhu budu mít strach se kouknout do lednice 😳😱
🤣🤣🤣🤣 ještě že žiješ!
Taky mám jednu historku. Před čtyřmi rokami jsme se přestěhovali z bytu z Prahy do rodiného domu na vesnici. Bydlíme tak blízko hřbitovu že ho máme vlastně skoro za plotem. Asi teprve před rokem jsme se s kamarádkou odvážili jít večer na hřbitov a zkoušely jsme najít co nejsměšnější jména na náhrobcích. Bylo to docela v pořádku. Tak kolem půlnoci jsme šli spát. Ještě před usnutí jsem však zahlédla takový záblesk v okně. Byla to lidská postava ale celá v bílém plátně s provazem okolo krku. Okamžitě jsem to řekla kamarádce ale ta mi řekla ať nestrašim, zhasnu a jdu spát. Kamarádka má šptné spaní a okolo tří ráno šla na záchod. Co mi řekla mě vyděsilo. Ve dveřích (jsou skleněné) vyděla postavu dívky v bílé noční košili s dlouhými rozpuštěnými vlasy. Tak jsem ten večer šla usnout já. Okamžitě mě probudila a říkala že už mi věří že jsem něco vyděla. Pak jsme nějakým způsobem usnuly. Ráno kamarádka odešla. Já jsem člověka s provazem viděla poté viděla několikrát. Co bylo ještě zvláštnější kamarádka na všechno zapoměla. Tak to šlo dál a tak jsem se zeptala starého souseda jestli se tady kdysi dávno něco nestalo. Pověděl mi že je zvláštní že se na to ptám, ale že mi to poví. Pověděl mi že po válce se vrátil domů voják. Měla tady na něj čekat milenka. Ale nečekala. Zemřela ve spánku. Voják se poté oběsil. Její košile byla bílá. Jako moje. Košily jsem vyhodila. A vše skončilo. Jsem za to ráda.
Páni. Opravdu děsivé až mi jde mráz po zádech.
To asi nebude Samara
@@Sim0n01 snad ne😅
Super video mně se taky stala sice krátká ale strašidelná příhoda. Byl den jako každý jiný zrovna jsem byla ve škole a chodila po třídě sem a tam nad něčím jsem přemýšlela ale už nevím nad čím na tom ale nesejde. Jak jsem tak chodila sem a tam tak jsem se podívala dveřmi na chodbu a tam se mihla postava. Byla celá bílá i z kůží byl sic jen mžik než prošla na další chodbu a zmizela mi z dohledu ale já jsem se ještě několik sekund na to nemohla pohnout z místa. Před tím jsem měla tolik energie že bych jí mohla rozdávat ale v ten okamžik byla všechna pryč, zamrzla jsem a nevěděla co si mám myslet o tom co jsem viděla, když jsem nabrala sílu se pohnout tak jsem ještě několik minut nemyslela na nic jiného. A to není všechno v naší škole máme asi ducha nebo co ve třídě máme interaktivní tabuli a i když jsou všichni minimálně metr od ní tak se tam něco pohne a tak nebo se v počítačové učebně z ničeho nic jen tak zapne počítač sám od sebe. A taky se stalo že když jsme čekali než dojde ředitel který nás má na češtinu tak z rozhlasu vyšli divné zvuky jako by někdo dýchal nebo si vařil kávu. Ředitel nám potom řekl že nás možná navštěvuje bývalý ředitel školy a my si mezi sebou říkáme že na tom asi něco pravdy bude. Alespoň já ano, protože když jsem viděl fotku toho bývalého ředitele co nás tu údajně straší tak mi výškově připomínal onu bílou postavu. Ono to na pozitivním myšlení ani nepřidá když vím, že byl za války zatčen vyslýchán a následně popraven.
Môj príbeh je že som bol sám doma a sledoval som tvoje video a mal som zatvorené dvere a zrazu sa otvorili a povedal som si že to mohol byť môj pes ktorý keď sa postaví na zadné tak dočiahne na kľučku ale keď som sa bol pozrieť môj pes bol vonku a nemal sa ako dodávať dnu keďže mi to prišlo divné tak som radšej pustil môjho psa dnu a začal štekať na kávovar ako keby tam niekto bol zrazu sa kávovar zapnul a asi o minútu sa vypol a keďže som som sledoval túto sériu a pred pár dňami mi umrela babička tak som skúsil povedať nech si sadne potom to sa nič divne už nestalo a keď som išiel spať mal som sen v ktorom bola moja babička a povedala mi že ďakuje za pekný deň.
To je skvělý už mi strašidelné historky chyběly pokračuj v tvorbě ❤️ jsi nejlepší
🇯 🇴
jj lol
nadšení
Já jsem měl spánkovou paralízu pouze jednou, začalo to tak, že jsem otevřel oči a za postel se schovala černá šmouha. Nemohl jsem se hýbat, cítil jsem "vybraci" po celém těle. Hned v ten moment mě napadlo, že je to spánková paralíza. Zavřel jsem oči, abych nic děsivého neviděl, a zadržel jsem dech aby tělo vědělo že jsem se vzbudil. Cítil jsem jak se vybrace snižuje, a poté zkončila. Už jsem se mohl hýbat, a nic neobvyklého jsem neviděl, tak jsem spal dál. Tohle neberte jako děsivý příběh, ale jako radu jak na spánkovou paralízu.
Když jsme slavili mé 7 narozeniny a oslava skončila šli jsme všichni spát. V noci jsem se vzbudil, přímo před postelí mám stůl na kterém je rádio. Když jsem se vzbudil rádio začalo zničehonic hrát písničku, kterou jsem nikdy před tím neslišel, hrály v ní rozvrzané housle, hluboce a silně hrající klavír a možná i silné a hluboké údery bubnů. Jsem si jistý, že rádio bylo večer vypnuté. Když jsem tu píseň slišel mohl jsem hejbat jenom hlavou a očima, bylo mi 7 takže jsem se pokoušel hlasitě volat na rodiče,,pomoc", ale mohl jsem jen mluvit když už píseň nezněla tak hlasitě mohl jsem mluvit o pomoc trochu hlasitěji. Taťka nebo mamka už si nepamatuju kdo z nich, ale jeden rodič mě odnesl z pokojíku pryč. Nevím jestli to byla spánková paralíza nebo co to bylo, ale bylo to fakt děsivý.
3 roky jsme čekali na strašidelné historky a nakonec jsme se dočkali 🥲. Doufám, že teď nebudeme čekat další 3 roky ale věřím, že ty budeš točit ještě dlouho potom 😄
Tak on si tie historky neťahá z prsta asi nie?? 🤦🏻♂️🤦🏻♂️ Musel počkať kým sa mu to nahromadí a aby video nemalo pol minúty 🤷
@@matejsuchan3058 Ano. Pokud dělá tento typ videí tak si ty historky nemůže tahat z prstu. Třeba já si na své videa dělám scénáře a několikrát jsem Kubovi nabízel, že mu ho udělám i na strašidelné historky, protože věřím, že na internetu je takových historek, pravdivých i vymyšlených, velká hromada.
Konečně strašidelné historky ☺️
Tak já přidám tu svoji, příběh, který vážně se mi stal:
"Moje nejlepší kamarádka měla jednu dobu období, že věřila velmi silně na anděli. Žádala je o znamení, modlila se k nim před zkouškami a podobně. Jednou, když byla u mě doma na návštěvě, vyprávěla mi o své zkušenosti s duchy s babiččiného domu. Prý viděla v odrazu televize šedé postavy. Chvíli je pozorovala, potom se začala modlit k andělům, aby těmto ztraceným duším pomohl odejít na druhou stranu. V tu chvíli uviděla v odrazu televize i bílý obrys a následně všechny ty stíny z odrazu zmizely. Nevěřila jsem ji. Mám ráda paranormálno a strašidelno, ale na anděli jsem nevěřila. Ten večer, když kamarádka odešla, měla jsem velký problém usnout. Někdy mezi půlnoci a jednou ráno náhle začalo blikat světlo na chodbě. Zvedla jsem se z postele a uviděla, jak ve všech plochách a zrcadlech v pokoji je oranžová záře, která se následně zhmotnila ve středu pokoje a zmizela. Brutálně mě to vyděsilo. Do rána jsem oči nezamhouřila, a ráno jsem zavolala kamaradce, kterou jsem celou příhodu vylíčila. Ta mi ale s úplným klidem do telefonu řekla "Já vím, modlila jsem se k andělům aby tě přesvědčili,".
skvělé video!! A mám tu kdyžtak taky příběh který se nestal mě, ale mé nevlastní sestře: Jednou večer byla sama doma ještě s mladším bratrem (v té době když se to stalo tak jí bylo 11 a bratrovi 3). Venku byla bouřka a oni se dívali na televizi. Když najednou vypadla elektřina. Bratr začal brečet a bál se, protože se bojí tmy. Sestra se zvedla a zapálila svíčky, aby bylo vidět a pustila bratrovi pohádku na tabletu. Mezitím se snažila dovolat tátovi, aby ji řekl jak nahodit pojistky, jenže táta byl nedostupnej. Zkoušela volat i mamce, nebo starší sestře. Nikdo to ale nezvedal. V tu chvíli zničehonic se zabouchly dveře od pokoje, což ji hodně vyděsilo, protože byly všude zavřený okna. A pak někdo klepal na dveře. Sestra se podívala přes kukátko. Nikdo tam nebyl. Ale po chvíli konečně naskočili pojistky. Pak se už nic nestalo.
Můj příběh je že při sraní jsem viděl ohromnýho pavouka
Aaaaaaaaa tak to bych se posral
Wtf😹😹😹
🤣
Lol😂😂😂😂😂
Stejku mám pro tebe příběh který si mi opravdu stal : před dvěma roky jsem každý den ráno chodil lesní cestou se svým psem a jednoho dne začal můj pes stát koukal se dozadu a byl úplně jako ztuhlý neřešil jsem to todle se opakovalo měsíc potom mi to přišlo divné šel jsem se kouknout na co se furt kouká najednou můj pes začal hrozně kňučet a tahal mě prič tak jsem ho uvázal vodítkem ke stromu a šel jsem dál najednou ho sliším kňučet běžel jsem zpátky naštěstí můj pes byl v pohodě ale vodítko bylo překousané pes začal zase kňučet a to ještě hlasitěji než předtím a měl jsem takový pocit jak kdyby se mi že života ztratila všechna radost viděl jsem v lese proběhnout něco černého s postavou člověka a obličejem psa běžel jsem se psem v náruči pryč už nikdy se to neopakovalo
Ahoj Stejku byla bych moc moc ráda kdybys vybral můj příběh vím je dlouhý a obsahuje gramatické chyby byla jsem z něj pokaďená až na zádech. Šla jsem se psem na procházku na libiny to je louka a teď si říkám půjdu tady dole vedou tam dvě cesty horní okolo starých opuštěných muničních skladů a dolní okolo pole nahoře byl nějaký chlap tak si říkám jo půjdu dole a poté si říkám odpočineme si sedli jsme si se psem do trávy a já ho začla drbat v tom zase bou uslyším prasknutí větví a otočím se a za mnou stal ten chlap co byl na horní cestě a byl dva metry ode mně přikrčený v trnech vypadal okolo 50let měla jsem takový strach že jsem celých 5km běžela až domů i když za mnou nebyl . Tři dny na to jsem zjistila v Jaroměřském zpravodaji (to jsou noviny našeho města) že nějaký muž znásilnil a zabil nějakou holku na té louce a byla tam jeho fotka ihned jsem ho poznala a měla ještě větší strach když si uvědomují že už bych byla dávno mrtvá kdyby nešlápl na ten klacek byl by můj konec tohle je můj nejděsivější příběh vím není to paranormální ten se mi taky stal ale oproti tomuhle to bylo slabé. Od té doby chodím na procházky minimálně ve dvou už nechodím sama
Mám též příběh. Doma jsem při úklidu objevila zvoknkohru s menším delfínem. Jelikož se mi líbila, pověsila jsem si ji v pokoji nad postel. Jednou v noci jsem měla velkou žízeň a tak jsem musela do kuchyně v přízemí, když jsem šla zpátky kolem koupelny, cítila jsem, jak někdo, nebo něco, přišlo ke mně a u ucha mi to udělalo takovým tenkým dětským hláskem, "hihi" otočila jsem se tím směrem, nic tam však nebylo. I se skleničkou v ruce jsem vyběhla schody, půlku obsahu jsem vylila, lehla si do postele a chtěla jít spát, když najednou se mi ta zvonkohra rozzvonila, přestože jsem měla zavřené okno, z nočního stolku spadla sklenička a pokojem se ozval dětský smích. Více si nepamatuji, protože jsem při tom smíchu ne že usnula, přestala jsem vnímat. Ráno jsem měla všechny své plyšáky vyházené ze skříně. Zvonkohra mi pořád visí nad postelí a už s ní ani já nezvoním, protože mi to vždy připomene, co se tehdy v noci stalo.
Mam tiež taký prípad čo sa mi stalo keď som mal nejakých 12-13 rokov... Je 22:00 v sobotu chystam sa už pomaly spať ľahol som si do postele pozeral som ešte videjka na CZcams mam zhasnuté už som ospalý položím mobil a chvýľu sa pozeram ešte na moju stoličku čo mam v izbe mal som tam položeného hnedeho macíka čo som dostal od babky zaspal som už a zobudím sa o nejakej 2 ráno bol som smädny idem do kuchyne a tam bol ten moj macík neviem jak sa tam dostal ale bol som v tedy sam mama bola na nočnej a z otcom nebívame napil som sa a v mojej izbe ten macik nebol psa ani mačku nemáme takže fakt neviem jak sa tam dostal... Ale v tej noci som počul divné chodenie po byťe neriešil som to lebo bol som unavený. Jak sa tam dotal to už je záhada ja moc na duchov neveril ale po tejto skúsenosti už trocha hej
Video samozřejmě super, většina věcí se dá ale normálně vysvětlit.
Já věřím, ze něco mezi nebem a zemí je, je možné, ze to opravdu zažili, ale většinou sw jedna o halucinace při usinani a z rozespalosti.
Stává se mi to občas taky, člověk usina a začíná být v takovém tom stavu, kdy už i pomalu sní, ale stále vnímá realitu, z toho mohou vzniknout pak různé veci.
Mne se třeba během noci stávalo, ze mi někdo hýbe s postelí, opět podle mě nějaká halucinace z rozespalosti.
Někdy se člověku zda sen, ale po probuzení si není jistý, jestli to byl sen nebo to byla realita.
To, co v jednom příběhu popisoval autor byla spánková paralýza. Muže ji mít kdokoliv, ovšem častěji ji mají spis lidé s nějakou psychickou poruchou, muže vzniknout z únavy nebo pokud člověk užívá drogy. Dá se přivodit i sama a to prý tak, ze si člověk zapisuje všechny sny, ro nevím, jestli je pravda.
4:52 Pěkně jsi to řekl do rytmu :D
Já se tam ňic nepočul
!!!!REALNÁ STORKA!!!!
Jednou, když jsme měli dvou hodinovku pracovek, tak jsme o přestávce šli na chodbu a tam měla druhá třída otevřené dveře a za těmi dveřmi, jsme viděli ruku, jakoby mávala. (Byli jsme tam 3) Po dvou minutách nikdo za těmi dveřmi neodešel. Tak jsme se tam šli podívat ale nikdo tam nebyl. Pak mi naběhl mráz po zádech protože jsem si to spojil s smrtí mého táty, který umřel před pár dny (od toho dne). V tu dobu mi bylo 12.
Čau Stejku mám príbeh. Pred tromi rokmi posledný školskí deň pred zimnými prázdninami som šiel k dedovi bývam na dedina a dedo odo mňa býva 700 metrov večer prišiel bratranec. Zabávali sme sa a v noci o 00:35 som šiel domov po dedine sám. Mobil bol nabitý na 3%. Zrazu sa vypli svetlá po celej dedine zapol som baterku v mobile. Ponáhľal som sa domov. Zrazu som začal počuť divné vzdychanie za mnou a vybil sa mi mobil. Začal som utekať. Za mnou som počul hlasitejsie zvuky a utekanie. Prišiel som domov, otvoril som bránu a počul som po kamienkoch niečo chodiť. Myslel som si že je to môj pes. Vošiel som dnu a videl som že je pes vnútri. Pýtal som sa otca kde sú všetci. Povedal že brat a mama sú na návšteve a pes je vnútri. Spýtal som sa ako dlho je vnútri povedal: asi hodinu. Vtom som stuhol. Celú noc som nespal a premýšľal som čo ma naháňalo a čo bolo na záhrade.
Mne sa stalo niečo podobné asi 2 roky späť keď som sa vracal z miestneho baru. Tiež bývam na dedine a bola zima. Boli asi 2 hodiny ráno. Odprevadil som kamarátku k jej domu, rozlúčili sme sa a ja som sa pobral domov. Domov som to mal asi 2 kilometre. Po ceste domov zhasli všetky lampy a keďže bolo asi 2:20 nesvietilo sa ani v domoch lebo všetci ľudia už dávno spali.
Nikde živej duše. Išiel som popri ceste a ani auto som nestretol. V tom začala víchrica. Nevidel som ani na krok lebo studený vietor mi fúkal ostrý sneh priamo do oči. V tom som za sebou počul hrôzostrašný škrekot. Adrenalín sa mi vlial do celého tela. Bez váhania som začal utekať. Keď bol môj dom asi tak 200 metrov odomňa všetko zrazu utíchlo. Zastavil som. Všetko prestalo, vietor aj sneh. A mne začala tiecť z nosa krv. Prišiel som domov hodil som sa do postele a zobudil som sa až ráno.
Moc dobrý video. Pokud by nevadilo mám taky jedenu pro mě děsivou příhodu: Podobně jako v jednom zmíněným příběhu vlastním psa,říkáme mu Ben, je to malý kříženec špicla a naprostý kliďas. Jednou večer jsem si říkal že půjdu s naším Benem na vycházku, upřímně se mi moc nechtělo. Vjednu chvíli když jsme přišli kmalému lesíku u řeky jsem ucítil jako by se na mě něco z té tmy lesíku dívalo. Ben taky začal něco čichat a sledovat les. Po chvíli sledování jsem uviděl něco jako zářivé oči které mě upřeně sledovali a uslišel jsem jak se tam něco hýbe. Podle zvuku jsem napočítal že tam bylo asi 5 stvoření, v tu chví jsem si řekl že na to nemám a začal jsem spěchat domů. Ráno jsem se o tom bavil s kamarádem a když jsem mu to popsal tak řekl že to možná byli divocí psy a že jemu a jeho babičce se stalo něco podobného. Doteď nevím co si o tom mám přesně myslet ale v jedné věci mám jasno, už nikdy nehodlám za tmy jít tou cestou.
Ahoj Stejku.Tenhke typ videí se mi líbí a chtěl bych ti sem taky napsat jeden můj příběh: Každých prvních 14 dní v létě jezdím s kamarády na letní hasičský Tábor.Naše tábořiště je vždy na stejném místě a to přímo mezi rybníkem Kaplice a docela velkým lesem.Asi před 2 lety jsme jako každý večer na táboře seděli u ohně,opékali buřty a smáli se.Najednou přišel jeden můj kamarád a řekl nám,že asi den před odjezdem si na internetu našel něco o místě,kde jsme právě tábořili a každý den se pohybovali.Všichni jsme poslouchali a kromě jeho hlasu nebylo slyšet nic jiného,než praskání dřeva v ohni.V příběhu se pojednávalo o tom,že krátce po válce bylo přímo za tím lesem na dnešní louce bylo uděláno velké pohřebiště (nejspíše padlích vojáků) a že se prý v těchto místech odehrávalo několik sice pro dnešní lidi neznámých bitev,ale že to byly bitvy krveprolití.Dál se kamarád s příběhem nedostal, protože nám vedoucí zahlásili večerku, takže jsme si vyčistili zuby a zalezli jsme všichni do svých stanů a v klidu usnuli.Uběhly asi 3-4 hodiny našeho poklidného spánku a nejednou se začali že všech stran ozývat sice tiché,ale pro většinu nepříjemné zvuk,jako skřípání,šepot a jako kdyby si někdo s někým potichu povídal v křoví.Na těchto táborech máme třeba 3-4x za 14 dní tzv. přepadovku.(nejspíš zhruba víš o čem jde při přepadovce na táborech,nám neznámí lidé naběhnout do našeho tábořiště a snaží se nám ze stožáru ukrást týmové vlajky). Všichni jsme se tedy vzbudili a vylezli ze stanů a mysleli si,že je právě přepadovka o které vždy věděli dopředu jen vedoucí). Začali jsme tedy hledat,odkud se ozývají zvuky a udělali jsme rojnice,aby nám nikdo nemohl utéct,ale po chvilce nám došlo,že kdyby byla přepadovka,tak dvojice,která má tu noc hlídku,by zazvonila na zvon u stožáru,aby jsme právě přišli ven,ale nic takového se nestalo.Celý zmatení jsme se sešli u toho stožáru a začali se počítat.Právě v tuhle chvíli jsme zjistili,že chybí přesně ta dvojice,která má hlídku,ale protože vedoucí se ještě pomalu probouzeli, nevěděli jsme co dělat a řekl jsme si,že nejspíš obcházejí tábor a během chvíle se objeví,ale místo toho se objevilo něco jiného.Kamarád,který nám ten večer povídal zmínění příběh mi nejednou povídal docela vystrašeně:He,He,hele, Matěj,tam!! Podívej se na tu panelovou u lesa,a hned!!!!! Byl jsem vystrašený,ale pomalu jsem se teda otočil a s vykulenýma očima koukal k lesu.Směrem od rybníka se nad tou panelovkou vznášelo, skákalo,nevím jak to popsat,bílé světýlko.Nejdnou se nějak otočili všichni a a uviděli to zvláštní světýlko.Nejdřív jsme mysleli,že to je možná myslivec,který občas v noci chodí na posed,ale jak říkám, světýlko blikalo,skákalo a hýbalo se ze strany na strnu,takže tuhle variantu jsme hned vyloučili,ale světýlko pořád nepřestávalo.Rychle jsem ještě doběhl za vedoucími, jestli tedy je přepadovka,nebo ne,ale ti mi řekli,že o ničem neví a že jim nikdo nic dopředu neřekl.Nic jsem na to neříkal a běžel jsem zpět k stožáru.Na nic jsme nečekali a jako kdyby jsme všichni měli stejný mozek a přemýšleli všichni stejně,jsme se rozeběhli na panelovkou za světýlkem.Běželi jsme tak rychle,že tak rychle neběžíme ani ráno při rozcvičce,ale jak stejně rychle jako jsme se přibližovali k lesu,tak se za námi pořád přibližovali ty zvláštní a nepříjemné zvuky,ale i ti světýlko se dalo do hodně rychlého pohybu.Když říkám,že se dalo do rychlého pohybu, myslím tím opravdu do rychlého pohybu.Bylo tak rychlé,že člověk to 100% být nemohl.Taky nybli ani slyšet žádný dupot,jako kdyby to byl někdo s baterkou.Když jsme po pár vteřinách doběhli k cestě, světýlko se dostalo na silnici a tam taky tak nenápadně jako se objevilo,zmizelo.Spolu se světýlkem stichliy i ty zvuky.Došli jsme zpět a celý viděšení,jsme šli spát.Ráno jsme konečně viděli i dvojici, která mela tu noc hlídku,ale vypadali jako kdyby se nic nestalo a tak jsme to neřešili.Nikdy už se nic podobného neopakovalo,ale víme,že už si nikdy nebudeme večer u ohně a povídat strašidelné příběhy.....
zaujímavý príbeh, ale tak aspoň že sa nikomu nič nestalo. Inak máš peknú tvorbu
ja mám tiež jednu strašidelnú historku. Vyhodilo mi rýchlosť na 7245 keď som išiel miernym kopcom dolu. Neprajem zažiť nikomu 😂
@@tankista1114 jooo díky,já mám taky jeden takovej strašidelnej příběh,smykoval jsem louky se 7745kou,jezdil jsem na 3 ku, protože to bylo docela v kopci no a teď jsem potřeboval podřadit na 2ku,jak jsem byl v kopci,tak už tu 3ku prostě neutáhla,tak jsem sešlápl spojku,ale jak jsem byl právě v tom kopci,tak traktor začal hned couvat dolů 🤣,ale nějak jsem tam tu 2ku dal a vyškrábal se na kopec 🤣
@@dyxtercz😂😂😂
Aj mne sa stalo niečo divné: Bola Streda a bolo asi 6 hodín večer a boli u nás kamaráti. Mama išla "na chvíľu" do obchodu. Doma sme boli ja, kamaráti, 5- ročná sestra a náš pes. Normálne sme hrali zem je láva a pomocou vankúšou sme behali po celom dome (bývame v rodinnom dome), keď sme urobili asi tú najväčšiu chybu akú sme mohli urobiť. Išli sme sa pozrieť do PIVNICE ktorá je normálne pod zemou, a keď sme boli asi na poslednom schode tak sme začuli z najväčšej časti pivnice niečo ako búchanie o kov a štrngot. Asi za 5 sekúnd sme vybehli hore a zamkli sme sa v mojej izbe. Tie zvuky sa stále ozývali a boli čoraz hlasnejšie a bližšie. Keď sme sa pozreli von oknom do našej obývačky (náš dom má tvar L) tak sme tam videli nejakú postavu v čiernom plášti s kapucňou na hlave a bez tváre, ktorá sa pozerala priamo na nás. Potom sa zvuky začali približovať k mojej izbe a začuli sme aj ako moja mama od dverí do pivnice povedala HALÓ aj keď tam nikto nebol. Potom o chvíľu prišla mama ktorá bola preč asi hodinu a keď kamoši odišli a ja som jej to povedal, tak mi povedala že od smrti deda ktorý zomrel ešte keď ona mala 20 rokov a nepoznala sa ani s otcom tak začal chodiť na "návštevy" k nám a prestal až po pár rokoch keď vyvesili v dome lapače snov, ale v ten deň asi prišiel znova. A ešte počas toho sa hýbal nábytok, a všeličo iné
Děkuju Stejku za tuto strašidelnou podívanou🙏👻
Ahoj, mám taky historku. Na začátku se chci omluvit za chyby mám dyslexii. Jednou o prázdninách jsem byla s babičkou na chatě, babička bydlí na konci vesnice u lesa, jednu noc jsem se koukala na televizi a moje babička dělala něco v kuchyni, v televizi byli nudné programi tak jsem to to pořád přetáčela když tu najednou venku něco strašně svítí, svítilo to víc než televize a pak něco začalo hučet ale hrozně nahlas a náš pes kterého jsem vzala s sebou tak štěkal. Za 5 minut to skončilo, strašně jsem se bála. Druhý den jsem radši schovala psa dovnitř kdyby se to opakovalo a taky jsem udělala dobře, zase jsem koukala na TV a začalo to znovu ale pes už neštěkal kňučel a schoval se pod gauč, já popadla baterku a šla ven se podívat odkud to jde světlo svítilo z lesa a u vchodu do lesa stála osoba v černém obleku posvítila jsem baterkou ale ta osoba se rozběhla ke mně já křičím a utíkám domů, vběhla jsem domů pověděla to babičce a ráno jsme odjeli zase do města. PS: babička bydlí ve stejném městě ne v tom domě. Anežka :)
Spánková paralýza je strašná věc. Mě se jednou zdálo, že vedle mě sedí chichotající se démon, co se mě snaží utopit. Nemohla jsem se pohnout, křičet, nic. Jen jsem cítila, jak se potápím. Trvá to relativně chvilku, ale pocitově to jsou dlouhé minuty 🤔🤷
Ahoj, tvorba těchto videí mě opravdu zaujala a po několika shlédnutí těchto videí jsem si vzpomněl na jednu příčinu co se mi v dětství děla. Netuším kolik je z toho pravdy a kolik se mi toho třeba jen zdálo, přeci jen byl jsem teprve v první třídě a myslím že mi bylo 7 let. Když jsem jednou přišel do školy, spolužačka řekla učitelce při volné hodině ,, Paní učitelko mohla by jste pustit jednu krátkou ukázku z horroru o vlkodlacích? (Napamatuji si bohužel název, ale vím že pro děti mého věku ten horror rozhodně určený nebyl). Učitelka nás uklidňovala a říkala že se ta část odehrává v kině a není to skutečné. Šel jsem ze školy s touhou horror dokoukat bez ohledu na můj věk. Po příjezdu domů jsem hned s mladším bratrem hledal různé vlkodlačí filmy a daný horror jsme nenašli. Ale našel jsem jiný vlkodlačí film a zvláštnost je ta, že je určen pro sedmileté děti a ani pětiletý bratr se nebál a film nebo spíše taková pohádka se mu líbila. Pohádka se jmenuje Alfie malý vlkodlak a jedná se o malého kluka, který se v sedmi letech stal vlkodlakem a každý úplněk se proměňoval. Ale mě se ta pohádka nelíbila a i přes několik shlédnutých horrorů si ani teď nerad pouštím tuto pohádku. O to horší pocit jsem měl když mi bylo v tu dobu před pár dny 7 let. To je ale pouze začátek. Po asi roce se mi začali zdát sny přímo o tomto malém chlapci který se při úplňku proměňoval. Zkoušel jsem s ním i komunikovat a odpověděl mi vždy jen na jednu otázku děsivým hlasem a pak už jen mlčel. Máme doma tři kočky a jedna z nich přišla ke mně do pokoje a skočila na mojí postel. Probudil jsem se, protože začala mňoukat. Měsíc ostře svítil oknem přímo na mou postel a po chvíli mňoukání kočka přestala a já usnul. Po chvíli mi začala lézt po hlavě což může vyznít spíš vtipně. Ale po chvíli začala zatrhávat drápky mně do tváře a v tu chvíli jsem se ohromně lekl a probudil jsem se. Nevím zda jsem sebou trhl tak rychle, že kočka spadla nebo sama seskočila dolů, ale z ničeho nic jsem si všiml že pod postelí leží mladý Alfie a v tu chvíli nešlo poznat jestli jsem spal či ne. Postupně začal z podpostele vylézat a mluvil dětským hlasem „ to jsem já 😈 " Ale s jistotou vím že naposledy to nebylo. O několik dní později se mi zdálo o tom samém vlkodlakovi a byl schoulený na zahradě a pomalým pohybem se na mně podíval. Asi rok se nic nedělo a pak jsem viděl na zahradě za vraty u nás o úplňku v rychlém záblesku Alfieho jak je schoulený a pak už se mi 5 let nic nedělo. Nevím zda jsem měl halucinace či jsem viděl opravdu daného vlkodlaka ale pevně doufám že už se mi tyto příhody nebudou opakovat. Martin Chodl
Více než polovina příběhů je spánková paralíza. Měl jsem vícero zážitků, jenž zahrnovali vzdálené hlasy lidí co tam nebyli, temné stíny co se pohybovali po místnosti, a další odporné zážitky. Jde o to, že mozek v této fázi spánku užívá centrum zodpovědné pro sny a představivost a dokáže vygenerovat i zážitky, jenž lidé nedokáží rozeznat od reality a dokonce tyto zážitky doprovázejí vjemy z ostatních smyslů, jako hmat i čich, takže jsou pro lidi, jenž se jim to stane mnohem reálnější. Držení za ruku, pocit že nekdo sedí nebo leží vedle vás na posleli je rutina. Horší jsou jiné situace, kdy cítíte že se vám děje něco násilného a vy s tím nemůžete nic dělat. Spánková apnoe je známá již od starověku a dodnes nikdo nedokázal říci zda zážitky lidmi během tohoto fenoménu zažité jsou realita, iluze či prolínání jiné reality do našeho světa. :) Lidská mysl je neuvěřitelná věc, jenž určitě dokáže v určitých situacích vytvořit zážitky, jenž nejsou reálné, ale na realistyčnosti to pro lidi, jenž je zažijí nic neubírá. Jediné, co je pro mě stále zajímavé, je to, že se během těchto zážitků dostávám do situací, jenž jsem v reálném životě nikdy nezažil, takže můj mozek nemá z čeho čerpat a i přes to, je schopen vygenerovat tyto situace, mnohdy ve větší realitě, než skutečné zážitky z reálného života. Tím myslím strach, klid, bolest atd. Během svých zážitků jsem zažil velice hraniční zážitky těchto vjemů, nimž jsem jsem v reálném životě ani nepřiblížil. Pro lidi trpící paralízou častěji, doporučím dechová cvičení, usínání ve stejnou dobu a třeba usínání během stejné hudby každou noc. :) doufám že vám to pomůže. Na závěr mohu říci jen to, že během těchto stavů jsem zažil i jedny z nejhezčích zážitků svého života během spánku, takže vše má své pro i proti. A ne nejedná se jen o mokré sny úchylové :) glhf
Ahoj reálně jako ten příběh o tom nacistovi, jsem zažila něco podobného. Byla jsem na letním táboře a samozřejmě stezka odvahy v noci, no a byla jsem v lese, kde se už neschovávali vedoucí kvůli strašení, jsem slyšela jakoby zakvílení větru, až na to,že se mi ani vlasy nezavlnili. Pak jsem se dozvěděla, že kousek ode mě byl keř, kam zajel v autě mladý kluk (cca 20 let), přivázal se k němu a podřezal žíly. BONUS: další místní duch, co tam kousek odsekával hlavy, jsem měla pocit, že chodí okolo mojí hlavy (spali jsme pod širákem). Nwm jestli byla lepší varianta to, že mi prý okolo hlavy chodila liška.
taky se tu o příběh podělím 😅.
jdu si spát, normální den. asi v půl jedné se stane zajímavá věc. rozsvítí se světlo, zapojí se do zásuvky motor od akvária a vedle postele se rozsvítí budík, který se rozsvítí jen, kdy se zmáčkne tlačítko. no tak jsem to šel vypnout. do teď jsme s rodiči nepřišli na to, co to je
historka co se stala mě: byl jsem na pohřbu mého strejdy a potom jsem ležel v posteli a najednou jsem vyděl že mi někdo otevřel dveře a rozsvítilo se světlo ale nikoho jsem tam nevyděl a taky jsem slyšel šeptání "šel jsem se na tebe podívat "a byla to noc po pohřbu takže mě napadlo že to může být můj strejda a furt bylo rozsvíceno tak jsem skusil říct "strejdo zhasni prosím" a najednou se zhaslo a tak jsem řekl "strejdo zavři dveře" a najednou se zavřeli a jak jsem se ráno vzbudil tak jsem si řekl že strejda je hodný duch byl takový i když byl naživu a to se to stalo před rokem a stává se mi to i dnes ale něco jiného vrzá židle,zapíná se televize,cinkaj sklenky,spouští se kohoutky atd.
Rok zpátky jsem byl na gymnazijním, dvoudenním, seznamovacím adaptačním kurzu někde poblíž Plzně. Byli jsme rozdělení do takových čtyřpokojových chatek po deseti lidech. Já a můj kamarád jsme si vybrali pokoj hned u vchodu s palandou. Na její vrchol jsem si dal spacák a našteloval jsem ho tak, abych se ráno neprobudil svitem slunce do očí. Místo toho jsem viděl na skříň. Celý den probíhal vcelku normálně: byli jsme na výletě, na občerstvení a na konci dne jsme si udělali táborák, u kterého jsme seděli a povídali si. Když můj kamarád odešel na pokoj a holka na kterou jsem se snažil zapůsobit též, jsem se rozloučil a šel jsem si lehnout. Ale ještě jsem šel do vedlejšího pokoje, protože si tam jeden můj kamarád povídal se skupinou holek. Byl jsem uvítán a povídali jsme si následující hodinu o všem možném. Teprve, ale teď po roce mi tak nějak došlo co se přesně ten večer stalo. Jen tak mezi řečí se někdo zmínil o jedné městské legendě může, který se lidem zjevuje ve snech a sleduje je. Samozřejmě jsem si myslel, že to je jen nějaká historka na povídání dětem a šel jsem si teda lehnout. V noci se mi zdál sen, že jsem v nějaké budově (asi museu) u zábradlí. Přes to zábradlí najednou přepadne žena, která u něj celou dobu stála a nějaký muž se rozběhne směrem na druhou stranu místnosti aby našel schody a pomohl jí. Nevím proč, ale když se to stalo tak jsem popoběhnul do vedlejší místnosti a zavřel jsem za sebou. Najednou se ale otočím a vydím 3 spirálovité sloupy vyrobené z bílého materiálu podobného kostem. Chci odejít, ale nemůžu. Něco mě chytne a začne mě to přitahovat do centra těchto sloupů až jsem metr nad zemí. V ten moment se probudím, ale noční můra zdánlivě nekončí. Dosti vyděšený se podívám po pokoji a všimnu si temné postavy která sedí na skříni proti mé palandě. V ten moment se leknu a zakřičím a postava se rozplyne jako by si uvědomila, že vím, že mě sleduje. Druhý den ráno povídám o svém nočním zážitku svému nocležníkovi, ale ten mi povídá, že můj křik vůbec neslyšel, i když ležel tak půl metru ode mě. Říkám si, že jsem měl tvrdý spánek a že se mi to asi celé jenom zdálo. Ovšem, když jsem se o svém snu zmínil skupině holek se, kterou jsem si ten večer před spaním povídal, tak jedna z nich se zmínila, že slyšela uprostřed noci výkřik. Ještě děsivější než ten samotný zážitek je ale to, že teprve dnes jsem si vzpomněl na toho muže, který lidi sleduje ve spánku a to že jsem nespal, ale byl jsem vzhůru.
1. Skoro 20 rokov dozadu, ked mi bolo asi 12 som sa rano zobudil, isiel do kuchyne a otvoril malu skrinku pripevnenu na stene, kde sme davali lieky. Skrinka nemala zadnu stranu takze za nou bol iba obycajny, biely mur a v tom mure boli zapichnute obrovske krajcirske noznice. Po 20 rokoch ma tato spomienka stale desi.
2. Poslednych 6 rokov zijem v Anglicku, asi 3 roky dozadu som sa s priatelkou a nasim psom vydali do Lake District (narodny park), bolo uz vecer a stmievalo sa, prechadzali sme lesom a prisiel sme ku jednemu miestu, kde bol vyvaleny strom na zemi... Ked sme uvideli, co bolo na nom okamzite sme utiekli prec. Boli tam cca 40cm dlhe CHIRURGICKE noznice so zahnutym koncom.
Kdo u toho poslouchání čte i historky v komentářích ? XD
Já😂😂
Já
Spánkovou paralýzu mívám docela často. Když se mi to stalo jako dítěti poprvé, tak jsem myslel že mi jde opravdu o život. Nepopsatelný pocit strachu a do toho velmi reálné halucinace. Až později jsem se dozvěděl, že tento jev má nějaký název, a že ve finále nejde o nic nebezpečného. Akorát se vědomě probudíte, zatímco máte ještě paralyzované tělo ze snu, a tak to potom dělá takovou neplechu. Každopádně pokud jste slyšeli o lucidním snění, tak spánková paralýza je do něj docela efektivní vstupní brána.
Mám taky příběh
Jednou jsem přespával ve stanu na místě dopadu jednoho britského bombardéru, který havaroval v březnu 1945 . Ze sedmičlenné osádky jich šest uhořelo v troskách . Poslední z nich měl z místa utéct, ale místní ho našli ráno o kus dál ( letoun dopadl v noci ) . Já na duchy a bubaky nevěřím, ale na tom místě jsem měl zvláštní pocit . Šel jsem asi ve tři ráno na záchod do blízkého lesa . Když jsem se vracel tak jsem v dálce spatřil jakousi postavu. Zastavil jsem se , ale postava najednou zmizela . Tak jsem přidal do kroku . Když jsem stál u stanu tak se ta postava objevila asi 40 metrů ode mě. Lekl jsem se a zalezl do stanu . Po zbytek noci jsem nemohl usnout a celou dobu jsem u sebe měl nůž. Ráno po postavě ani památky. Asi jsem naštval duchy těch členů osádky tím, že jsem si na místě kde uhoreli dělal táborák :D
Ale ne že bych tam dělal táborák jen tak , tam už ohniště bylo . Navíc to bylo v prosinci a já byl po celým dní chození docela zmrzlej...
Spankovou paralyzou trpím od puberty. Pár let jsem měla klid, ale poslední dva roky, od doby co jsem sekla s drogovou závislostí a vykopla ze života manipulativniho tyrana, je SP jako bonus k PTSD čas od času zpátky. Halucinace jsem měla jako teenager, ale teď v dospělosti jsem hodně racionální člověk, takže se budim do nehybnyho těla a vzdoruju těm paranoiam, co nám náš mozek tak moc rád servíruje 🙂 Pokud tím někdo trpí, můžu zkusit poradit jediný - nepoddavejte se bubakum kolem a snažte se co nejrychleji vzbudit nebo znova úplně usnout. Případně řekněte a popište váš problém partnerovi - muj přítel už to na mě pozná a pokud nespí, hned mě budí 😉
Ahoj stejku, mám velmi děsivou historku s tábora. Byli jsme na pokoji 4 a jeden večer jsme se rozhodli vyprávět si strašidelné příběhy. já jsem vyprávěla o mém snu ve kterém byla černá postava s protáhlíma rukama. Jednou to se mi o ní zdálo a když jsem se probudila mněla jsem 3 divné škrábace na rameni i když nemáme domácího mazlíčka. Vídala jsem ji nejen ve snu ale i v realitě. Pak se ozvala moje kamarátka která říkala že tu postavu vídá taky. Pak jsme šli všechny spát. někdy o půlnoci jsme se všechny naráz probudily s brekem. Měli jsme všechy sen s tou podivnou postavou. V tu chvíly přišla vedoucí a uklidnila nás. další den se to stalo znova a rozhodly jsme se tu postavu nakreslit. když jsem ji nakreslila všechy potvrdily že to byla ona.
Já Trishe věřím lidi dejte zde like pro Trishu za to co si musela prožít💚
11:01 to by mohla být spánková paralýza což je velice pravděpodobné má přesně takové příznaky a stává se právě v podobných situacích
čus super video mam taky jeden příběh Jednou jsem byl doma sám asi v 11 letech vstal jsem protože se mě zdálo něco strašidelného jako že na mě něco bafe nebo jak to mam říct no to je jedno ale vzbudil jsem se asi ve 3 ráno. Měl jsem otevřené dveře otočil jsem se a tam viděl nějakou věc která se na mě kouká a jak jsem mě 11let tak jsem měl na posteli takové světýlka rozsvítil jsem a ona zmizela potom jsem se zahrabal do peřiny ani jsem se nehl. Potom jsem nějak usnul a vzbudil jsem se druhý den. Řekl jsem to mamce a taťkoj samozhřejně mě nevěrili a od té doby se to nestalo (naštěstí) ps: máš fakt luxusní videa
Zrovna včera jsem si pouštěl playlist tvých strašidelných historek a zrovna dneska je další díl
Mega supeer
Jo, stále je to skvělé, doufám, že se dočkáme i dalšího dílu.
moje strašidelná historka je že byla prázdná lednička
Před dvoumy týdny jsem šel klidně spát, ale když jse mi podařilo usnout tak nikdo na mě zacál dýchat a leželo to se mnou v posteli pak jsem strnul a ani jsem se nepohnul. Něco mě drželo abych ležel a pak začalo to nejhorší začal jsem se bát proto jsem radši zavřel oči a uklidňovat ,že se nic neděje. Začalo mě to škrtit a nadzvedávat s postele. Usnul až k ránu a ve škole jsem byl spící všichni jsme mě ptali "proč jsi unavený?" Vymyslel jsem si, že jsem si celou noc hrál. Nikomu jsem tuhle příhodu neřekl od týhle doby věřím, že ten talisman co mi dala babička mě chrání před zlými duchy. Ta noc kdy se mito stalo byla nejhorší.
Ahoj Stejku, spánková paraliza je něco jiného, spíše je to ta příhoda z u nás doma straší, jak se nemohla ani hnout a viděla tu temnou osobu s skříně.😁 Jinak super videjko.😃👹
U mě se věřilo, že mě pronásleduje něco démonického, a takyže ano. Vždycky to byly pořezané konečky prstů, které se mi stávaly po probuzení, začalo to asi v mých 10ti letech, a nebylo to jen u mě doma. Věřilo se, že TO chodí se mnou, ať jsem spal doma, či u babičky, probouzel jsem se někdy s pořezanými konečky prstů, nic víc, nic míň. Když jsem vyrostl a začal jsem chodit na střední, vrátil jsem se ze školy domů a mamka vyděšená, co jsem v noci dělal. Nechápal jsem její dotaz, přece jsem spal. Vejdu do pokoje a převlečená postel. Zeptal jsem se jí, proč ta otázka, proč vyměněné povlečení?
Mamka mi ukázala prostěradlo vyhozené v koši, bylo celé od krve. Nevěřícně jsem koukal, od čeho to mohlo být, ale marně jsem hledal. Sundal jsem si triko a mamka spozornila. Celé záda jsem měl do krve dodrápané, nechápali jsme. Takhle se mi to stalo ještě párkrát.
Poté jsem bydlel se spolubydlící a říkal jsem jí mé eskapády s paranormálními jevy, ta mi nevěřila až na jednu noc, když jsme se chtěli podívat na horor. Sedli jsme si a ona ze strachu dala nahoru žaluzie, ať máme světlo, ať se nebojí. V prvním scare jumpu spadly všechny žaluzie dolů a okamžitě to vypínala. Kupodivu se mnou dlouho žila, i když se zavíraly a otevíraly samy od sebe dveře, ale musela být poblíž mě.
Když už se odstěhovala, tak jsem jako obvykle trávil noční čas na notebooku. Najednou se otevřely dveře, na to jsem byl zvyklý, ale nebyl jsem zvyklý na shazování věcí, bouchání na okno a parapet (bydlím v 11. patře panelového domu), takže jsem byl vyděšený ještě víc. Okamžitě jsem vyletěl z pokoje a šel do jiného, psal jsem kamarádce, která je médium. Okamžitě mi volala a řekla mi, co mám dělat, vykonával jsem vše, podle jejich pokynů a povedlo se. Mám fotku ducha. Starší pán, vyhublý, v roláku, který se na mě díval. (Kdybys jí chtěl vidět STEJKu, mohu zaslat).
Nakonec hned na druhý den kamarádka přijela a chtěla ho vyhnat, povedlo se, ale jakmile vylezla z mého pokoje, strašně se bála, třásla a brečela, že ještě nic tak hrozného nezažila a nechápala, jak jsem s tím mohl žít dlouhá léta.
tyhle videa mi chyběli a budu rád když natočíš další❤❤
Přesně tohle mi chybělo!🤍🔥
Ahoj stejku. Mě se jednou stalo to že jsem šel o výtvarce na záchod s kamarádem. Měly jsme vše hotové tak nás pustila. Když se tam přišly tak jsme se vyčůraly. Já ale jsem tam slyšel furt nějaké zvuky, jako kroky. Opakuji byly jsme tam jen ny dva. Já jsem se díval do kabinet a nikdo tam nebyl. Tak jsme tam chvíli kecaly a pak se sám splachl záchod. Tak jsme z tama rychle vypařily a šly do třídy.
Já mám těch historek hodně ale řeknu tu nejnovější. Teď jsem šla na záchod a jsem mé mladší sestřenky v Německu,a za záchodem je vystavená socha kterou máme u mamky v obýváku,a když jsem se zvedla ze záchodu měla jsem pocit jak na mě ta socha natahuje ruku jako kdyby mě chtěla škrtit.
A spánkouvou oaralízu jsem už jednou měla bylo mě pět let a nikdy na to nezapomenu takže všem nedoporučuji spát na zádech protože moje kamarádka mě říkala že je větší pravděpodobnost že budeš mít spánkovou paralízu když spíš na zádech
(Spala jsem na zádech)
Je super že jsi je už zase po opravdu dlouhé době natočil, už mi chyběly.
Nestalo se to mně, ale mojí kamarádce. Říkala, že se jí to stalo, když byla ještě malá, mohlo ji být tak pět let. Byla sama v jedné místnosti a vesele si hrála. Její mamka byla v místnosti vedle. Kamarádka si teda hrála a byla v pohodě, až do momentu kdy ji někdo nebo něco zatáhlo silně za vlasy za cop. Ale nikdo jiný v místnosti nebyl. Potom dostala neovladatelný záchvat zuřivosti a pláče. Prý nemohla nic ovládat, ani svoje končetiny. V tom přiběhla její mamka a snažila se jí uklidnit tím, že ji pevně stiskne v náručí. Kamarádka však nemohla přestat a nevědomky cítila takový pocit, že chce mamce vyškrábat oči a taky se tak pokusila. Kamarádka říkala že jí k tomu něco donutilo a sama to udělat nechtěla. A však jak rychle to začalo, tak rychle to přestalo. A kamarádka byla potom v pořádku. Od té doby věří na paranormální jevy a už nikdy s nimi nechce nic mít.
Omlouvám se za gramaticky chyby.
Já mám taky jeden děsivej příběh, byl jsem doma sám jen se psem, on je takový že vítá úplně každého,seděl jsem na gauči a koukal na CZcams a najednou se můj pes začal vrtět ocasem a začal si lehat aby ho někdo pozdravil a podrbal, byl jsem zděšen a tak jsem se podíval kam se můj pes dívá a vyděl jsem jak v rohu pokoje stojí stín, myslel jsem si že se mi to jen zdá a tak jsem dál koukal na CZcams. Potom jsem se ale podíval znovu a viděl jsem jak je ten stín přímo u mě, málem jsem se zbláznil a tak jsem nahlas zavolal ,,odejdi!!!" A najednou to bylo pryč.
Zvířata jsou náhodou velice vnímavý. Naše malé ratolesti s námi koukaly na Stranger Things a pak se bály jít spát. Vysvětlila jsem jim, že kočky hlídají brány pekel a tudíž se sem žádní duchové, démoni ani příšery neodváží. Mohli by k nám zlí lidé, ale máme zamčeno, takže můžou být v klidu. Mladá se mnou furt diskutovala, když se jedna kočka zvedla, šla do pokoje, celej ho prolezla i pod postelí a pak mňoukla a pohodlně se uložila. Fakt jsem čuměla. Jako by mi rozuměla :D. Takový to: "Ty vole tak já to projdu, ale už mlčte a nechte mě spát :D". Dost mi to pomohlo se zaháněním do postele, ale nebudu lhát, stejně se všechny naknedlili v průběhu noci k nám... :D
Na tohle jsem se těšil zvedlo mi to náladu víc než super pozitivní zprávy.
Já mám rozvedené rodiče a jednou jsem byl u táty sám. Táta byl se svou přítelkyní a mojí sestrou na footballovém chřišti. Seděl jsem na gauči a sledoval televizi. V celém baráku ticho ale najednou se z koupelny ozvaly něhaké zvuky. Tak jsem si řekl že to asi nic nebude ale furt se to ozívalo takže jsem se začal bát. Po chvíli to stichlo. Pak se to zase ozvalo ale z kuchyně která je blýže k obýváku (tam jsem byl já). Začal jsem se hodně bát a šel se schovat do ložnice pod deku. Z ničeho nic se v obýváku pohnul stůl a spadly židle. Tak moc jsem se bál že jsem pod dekou strávil jednu hodinu nic nedělání. Po té hodině jsem se odhodlal a šel se podívat do obýváku ale vše bylo v pohodě. Když táta přišel a já řekl co se stalo tak mi k tomu řekl toto: "Pod náma je lékárna to víš. No a dříve tu byl jeden doktor a ten se tam oběsil." (Táta bydlí nad lékárnou)
Příběh
Rodiče mají rodinný dům který byl ale v minulosti hospoda. Už moje babička s dědou ale hospodu zrušili. Byla to dvoupatrová budova kde v přízemí byl výčep a v patře dvě 4 místnosti na ubytování pro případné hosty.
Tuto hospodu provozovali prababička s pradědou. Nakonec se to celé předělalo na dva byty. A v patře bydleli rodiče a s nimi já a sestra. Já měla jeden velký rohový pokoj. Už od dětství se mi stávalo že jsem slyšela jako vy mi po pokoji někdo chodil, stávalo se mi že mi někdo zavřel v noci okno, že jsem ráno našla židle převrácené na zemi nebo otevřené a zavřené dveře od skříně, když jsem si do noci četla nebo se učila tak se mi stávalo že mi najednou zhasla lampička. A občas jsem viděla obrys muže. Byli dny kdy jsem si s ním i povídala - nikdy mi neodpověděl.
Když u mě chtěla přespat kamarádka nebo sestřenky nebo později můj přítel tak mi všichni říkali že v tom pokoji nemůžou spát - jako by je někdo budil šťouchal je do zad tahal za vlasy takže nakonec všichni spali v obýváku.
Když se jednou měnila podlaha v tom pokoji tak pod starou podlahou byl veliký hnědý flek. Ptala jsem se táty ale ten mi řekl že se tam asi někdy vylila barva ale babička mi řekla že se tam stála sebevražda - muž okolo 30 let si tam podřezal žíli kvůli tomu že přišel o ženu a dítě. Tu noc se opil v hospodě a prababička mu dala na noc pokoj a on si tam v noci vzal život. Bylo to v den pohřbu jeho ženy a syna. Od toho dne jsem si s tím mužem začala povídat - pozdravila jsem ho nebo jsem mu řekla jak jsem se ten den měla. Nikdy mi neodpověděl ale jednou v noci mě vzbudil a vedl mě k oknu - zrovna se nám dva muži snažili ukrást vozík od auta.
A jednou když mamka zapomenout vypnout sporák tak spadla v mém pokoji celá skříň na zem. Vzbudilo to celý barák ale zachránilo nás to před vyhořením.
Když jsem se od rodičů odstěhovala tak se z toho pokoje mamka snažila udělat pokoj pro návštěvy ale žádná v tom pokoji nevydržela spát. Všichni z něj odešli.
Je to krátká a ne moc strašidelná historka, ale stalo se to když mi bylo nějak 12 let, měl jsem pokoj s mladším bratrem kterému bylo 8 let, měli jsme hodně hraček a jedna z nich byla taková mašinka která když se zapne tak dělá zvuky jedoucí lokomotivy jezdí a z komínu pouští bublinky, měli jsme jí na poličce, a jedné noci cca kolem 3 nebo 4 ráno opravdu nevím, se ta mašinka zapla a začala vydávat zvuky a jezdit, vytrhno mě to ze spánku že jsem snad myslel že mi exploduje srdce zmatený a vylekaný jsem po pár sekundách zvládl určit že to byla ta mašinka, když jsem jí šel vypnout tak tou krátkou cestou mi došlo že nedělá ty zvuky co má dělat ale znělo to jako...nevím jako kdyby hrom bouřky ale hrozně zdlouhavý, samozřejmě když se zapla tak i jezdila a z poličky než jsem k ní došel spadla na zem a přestala rachotit. Dnes je mi 20 a bráchovi 16 a do ted si na to zavzpomínáme nebo když to někomu jeden z nás vypráví tak to potvrdíme jako svědek tomu druhému.
Tyjooooo po takové době a pořád je to skvělý jak to vyprávíš🤩🤩🤩🤩❤️❤️❤️❤️❤️
❤😂😊
nedávno jsme byli na škole v přírodě, šli jsme na celodenák a byl tam starý dům všichni se koukali do sklepa toho domu, já jsem se taky koukla, ale byla tam tma a tak jsem to nechala být. Potom jsem slyšela že tam byly drogy, kosa od krve, krvavý otisk dětské ruky a fotografie pospojované provázkem. Byl tam nějaký muž ve vojenském oblečení se psem ten tam nejspíš bydlel a choval se divně.
No a pak jsme viděli opuštěný kemp. na těch chatkách bylo napsáné buď ANO nebo NE
Ahoj Stejku nevím jestli ještě někdy natočíš strašidelné historky tak tady máš moji takovou "děsivou" historku
Bydlím v rodinném domě, a vedle našeho domu je opravna aut. Když jsem byl menší tak jsem se často koukal na Five night at Freddy's. Byl jsem tou hrou přímo posedlý že jsem si vymýšlel vlastní animatroniky. Jednou když u nás spala sestra tak jsem se koukal na youtube. A když bylo pozdě večer. Tak moje sestra řekla že už bych měl jít spát. Já jsem souhlasil, ale když jsem se podíval na sestru tak jsem za ní v okně viděl jednoho z animatroniků. Vypadl že chce rozbít okno a dostat se k nám. A jak to ve hře vždy dopadlo když se k vám dostal. Noo zabil vás. Takže já celou noc skoro nic nenaspal. A myslel si že mě zabije. Ale když se mi povedlo usnout aspoň na těch pár hodin tak se mi zdál poněkud divnej sen.
Že jsem se procházel kolem tý opravny aut a slyšel jsem nějaký zvuky. Moc jsem ty zvuky nebral za důležité. Pak jsem šel domů. V pokoji jsem si kreslil obrázky a měl otevřený okno. Ty zvuky pořád pokračovaly. Můj mozek moc hodně zajímalo co tam dělají, tak jsem se kouknul z okna. Moc jsem do toho jejich okna neviděl ale viděl jsem že do něčeho buší kladivem. Tak jsem vzal svůj malý dalekohled. Kouknul jsem se přes něj a viděl jsem že vyrábí něco s plastu. Pak jsem se po pár hodinách znova kouknul. A měl tam postaveného animatronika. Já jsem se lekl a schoval se pod stůl. Pak jsem se vzbudil a už bylo světlo. Sestra ještě spala. Když se vzbudila tak jsem jí to všechno řekl ale ona řekla že je to blbost. Já jsem byl zklamanej že mi to nechce věřit. Když odjela, tak jsem tu opravnu začal pozorovat jestli se tam fakt nic neděje. Nic se tam fakt nedělo. Maximálně tam pořád přibívala auta. Po 1 týdnu jsem to vzdal. Jednou večer jsem byl v pokoji sám a už byla tma. Koukal jsem se na nějaký teorie ohledně fnaf. Pak jsem uslyšel něco na střeše. Tak jsem se podíval z okna. Nešlo nic moc vidět ale byla tam nějaká siluleta. Byla celkem vysoká, když se pohybovala šlo poznat že to není člověk. Trošku jsem dostal strach když se to začlo přibližovat ke mně. Rychle jsem běžel za taťkou.
Řekl jsem mu něco ve smyslu "Ahoj tati mužů tu u tebe dneska spát?? Děkuji" Vůbec jsem nečekal na odpověď, prostě jsem si lehnul k němu a snažil se co nejrychleji usnout. A taky se mi to povedlo. A už se mi nic podobného nestalo.
Stejku, máš super videa. Zabýváme se dokumentováním a lovem paranormalních jevů, jestli chceš tak se ozvi a můžeš se někdy přidat a zažít to na vlastní kůži. 😉
Musíme společně donutit stejka, aby tohle začal natáčet častějí!
Konečně moc moc děkujeme super moc dik 🙏🥰🥰🥰🥰🥰
Nutně potřebujeme další díl!!
Šel jsem ve škole po chodbé pohoda nic se nedělo ale zničeho nic jsem viděl velkou černou postavu hrozné jsem se lekl a tak jsem šel do družiny a pak jsem uviděl jak moje kamarádka je viděšená a brečela a slyšel jsem že když si umývala ruce na záchodě tak slyšela divné zvuky a někdo jí šáhl na rameno a pak ostatní viděli divné postavy taky a potom jak jsem šel do školy tak jsem cítil jako by mé někdo tahal za aktovku a opakovalo se to týden ale pak jsem se zeptal ko to je nebo co to je nic se neozval a pak jsem slyšel zvuk a od té doby jsem tu postavu neviděl (lesi najdete chybu tak se omlouvám)
challenge accepted… je 2:22 v noci a nemůžu spát, tak uvidím, jak po tomhle videu 😂😂
Tykok*t tak nejvíc jsem se posr*la, když jsem přivřela oči a skočila mi tam reklama 😂😂😂🙈
Ahoj stejku!
Keď som mala asi tak 4/5 rokov som videla ducha.Vtedy sme ešte bývali u prababky.Zobudila som sa niekedy v noci, a pamätám si že bola strašná tma.Zrazu ma začalo strašne smädiť a tak som si išla dole pre vodu.Ale keď som sa vracala po dlhých schodoch tak som niečo cítila.Ako keby mi niekto položil ruku na plece.A keď som sa otočila videla som nejaky obris veľkej čiernej postavy.Vystrašná som rýchlo utekala speť do postele.Čo sa dialo ďalej si už nepamätám, ale doteraz nato vzpomínam ako na horor.
Ps. Podla skutočnej události.
Legendární série se vrací🤯👍sem moc rád že si tohle natočil
jupíí děkuju že jsi je natočil děkuju
Mě se taky stal strašidelný zážitek, byla jsem asi ve 2. třídě, učitelka mojí třídě sdělila že jde něco okopírovat, odešla a moje třída potichu seděla, najednou někdo zaklepal na dveře, řekli jsme ,, Dále" bohužel bez odezvy, spolužák se zvedl a otevřel. Ze dveří vyjela ruka uřízla za zápěstím měla hodinky a kroutila se pořád stejně a ve stejných intervalech celá třída se k sobě přitulila a já se rozbrečela nakonec to zacouvalo a dveře se zabouchly. Strašně jsme se báli a celá třída začala brečet a křičet. Asi po pěti minutách přišel do třídy zástupce ředitele ale my jsme mu nemohly nic říct byli jsme na to až moc vyklepaní, po další chvíli přišla učitelka a sdělila že na chodbě nikdo nebyl. Pár dní potom začalo strašit na záchodech a na obraze školníka se objevilo bílé oko v černém poli. Na tenhle zážitek nikdy nezapomenu
Sami se na záchodech sami spouštěli kohoutky a splachovalo se samo. Nikdy bych se neodvážila zeptat v učebně Němčiny ( která je na stejném patře jako moje bývalá 2. třída ) jestli můžu na záchod.
@stejk mám 2 patrový dům a cca 4-5 let zpět jsem u nás měli rodinou akci. spalo u nás 9sourenců (dětska spali v 1. patře) a rodiče spali v přízemí. bylo asi kolem 23h když slyším běžet někoho po chodbě a potom ze schodů dolů. jelikož jsem měl dětska na starost skočil jsem kouknout do ostatních pokojů kdo chybí. všichni spali. nikdo nechyběl. šel jsem za rodiči se zeptat kdo za nima došel dolů. dívali se na mě jak na blázna, a říkali že tu nikdo nebyl. tak jsem zmateně šel zpět do pokoje. když jsem vyšel schody tak svítilo jen světlo v mém pokojíku. tak jsem šel dál. cca v 1/2 cesty se zamnou ěco rozběhlo, jakmile jsem slyšel kroky neotáčel jsem se skočil do pokojíka a zavřel za sebou dveře. rozsvítil jsem si v pokojík ua čekal cca 5 minut co se stane. Bylo ticho po chvíli jsem vylez z pokojíku a rozsvítil na chodbě. všechno bylo v pořádku a nechápal jsem co se stalo. Od té doby nikdy nejdu na chodbu pokud si prvně nerozsvítím a nespím už s otevřenými dveřmi.
Toto je reálné , na ten tábor chodím už od mala , tento rok tam jdu jako vedoucí a jdu tam už po 12 , ten tábor funguje už 32 let a za tu dobu se něco stane , jednou v noci byla bouřka a děti a vedoucí jsou v dřevěných chatkách , u dětí nejsou zásuvky a u vedoucíh jsou , a v každé chatce jsou 2 malé světla a jednou se stalo že v jedné chatce byly 3 holky , bylo jim 14-15 bylo kolem 2 ráno a z ničeho nic udeřil blesk a udeřil do elektřiny , venku tehdy byl vedoucí a kouřil cigaretu a viděl co se stalo , elektřina tam tehdy vypadla a v daném okruhu nefungovala jelikož se vypálili obvody , druhý den tam přijeli elektrikáři a snažili se to opravit ale bylo to náročné jelikož museli dělat přes 30 chatek , ten den udělali 20 chatek , udělali jen nové kabely a obvody v chatkách ale nepropojovali to z hlavním zdrojem , ale ten den v noci se stalo to že se chatka 23 rozsvítila což ani nemohla jelikož nebyla vůbec zapojená a byla poslední v řadě , tehdy tam šel vedoucí a svítilo světlo , což nemohlo nebyla tam elektřina a ani vypínačem to nešlo vypnout , tak se rozhodlo že se vyndá žárovka aby holky spali dál , tak za 2 hodiny se stala věc která všechny zaskočila , z ničeho nic začala chatka hořet a všechny 3 holky tam byly 2 se dostaly ven ale ta 3 ta tam zůstala a umřela , později když tam byla policie tak řekli že se ju nepodařilo vzbudit a tak opustili chatku jelikož jim hořelo nad hlavou , později policie řekla že příčinou požáru bylo světlo, to světlo které bylo odstřihnuté od elektrické energie a nemohlo nějak svítit , sami elektrikáři potvrdil že u všech chatek přestřihli dráty vedoucí od země a že je bezpečně zalepili , tato záhada se nedokázala vyřešit , na tom místě se 5 chatek zbouralo .
Čtyři historky, která se mi doopravdy staly: náš dům
Párkrát jsem se s paranormalnimi jevy setkal, ale nebylo to nic moc, oproti ostatním zážitkům jiných lidí. Setkal jsem se s nimi asi čtyřikrát, a pokaždé se jednalo o shazování nebo manipulaci s předměty, a podle toho soudím, že se nejspíš jednalo o poltergeista. Nikdy na mě bohudík nezautocil, zatím. Bydlím s rodinou v rodinném domku a já mám pokoj v patře. Tyto příhody se mi staly pouze když jsem nemohl usnout, takže když nemůžu usnout, tak je tam nějaká šance, že se mi to stane znovu. Poprvé to bylo, když mi bylo asi třináct. Okolo jedenácté večer se mi chtělo na záchod, a tak jsem si vzal mobil a svítil si na cestu. Když jsem se vracel zpět, mé křeslo, které jsem měl u počítače, bylo asi o metr blíž k oknu. Přišlo mi to divné, ale řekl jsem si, že se mi to jen zdá, že tam bylo furt. Druhá se mi stala, asi o rok a půl později než ta první. Usínal jsem ve své posteli, a najednou se mi zapla televize, kterou jsem měl tehdy v pokoji. Začala zrnit černobílými pixely a zdálo se mi, jako bych na půl vteřiny zahlédl nějakou postavu, ale to se mi opravdu asi zdálo. Zrnění dělalo ten odporný šumivý zvuk a já se jen choulil k peřině. To zrnění po dvou minutách ustalo a už byl klid. Tu noc jsem málem neusnul. Třetí se stala asi před půl rokem. Seděl jsem na posteli a sledoval sekvence na instagramu. Najednou ze skříně spadla tyč, kterou táta někdy otvírá půdu, která se mimochodem nachází přímo nad mým pokojem. Dále se začaly sesunovat knihy z police jako domino. I přes sluchátka jsem to vše slyšel a vnímal. Opravdu jsem tehdy cítil něčí přítomnost a chvíli mi trvalo, než jsem se odvážil knihy urovnat a tyč dát zpět na skříň. Čtvrtá se mi stala teď v březnu. Zase jsem v noci nemohl spát a tak jsem se šel dolů napít vody. Pak jsem šel na záchod a jak jsem se vracel po schodech nahoru. Zdálo se mi, že jsem ve dveřích do kuchyně viděl černou postavu vysokou asi 190 cm. Viděl jsem ji asi na dvě vteřiny, potom se... prostě rozplynula. Když tak nad tím přemýšlím, tak si uvědomuji, že ta postava byla se mnou v kuchyni, když jsem pil vodu z kohoutku. Teď, když na tyto události vzpomínám, tak mi běhá mráz po zádech, jako bych ty chvíle prožil znovu. Jak píšu tuhle historku, stojí mi chlupy na rukách i na nohách a mám husí kůži jak nikdy předtím. Dodnes, pokaždé, když jdu v noci po schodech nahoru do pokoje, mám divný pocit a cítím, jakoby za mnou někdo chodil. Projistotu se neotáčím, jen zrychlí tempo a ta věc ho zrychlí taky. Čím blíže jsem ke svému pokoji, ten pocit je silnější a strach větší. Vždycky, když se sprchuju v koupelně, cítím, jak mě něco přes dveře sleduje a čeká na vhodnou příležitost. I kdyžnejsem doma, pořád mám pocit, že mě něco sleduje a něco je za mnou. Když se otočím, nic tam není, a cítím, že je to přede mnou. Když se otočím zpět, nic tam není a nachvili je klid. Pak zase nanovo. Konec vyprávění
Tuhle historku do videa dávat nemusíš, ale kdybys byl tak hodný, klidně můžeš, byl bych rád. Tvé historky a strašidelná videa poslouchám vždy v noci se zhasnutymi světlý a zařazenymi roletami, přesně jak to má být.
Mám ještě jeden příběh, který se stal mojí mamce. Znám ho jen z vyprávění, ale i tak nahání hrůzu. Prvně byste měli vědět, že mýmu tátovi už dávno zemřela sestra Lucinka. Nejhorší je, že jí tehdy byl snad jen rok, takže malé miminko. Jednoho dne se máma a táta stavili u babičky a dědy, tátových rodičů. Vím, že podle vyprávění, je tehdy pozvali na návštěvu k nám domů.
Daného dne proběhla i druhá návštěva, babička a děda se nakonec vrátili domů a táta vyrazil na noční směnu. Máma a můj, tehdy ještě velmi malý brácha zůstali doma. Ve čtyři hodiny ráno mámu ale něco vzbudilo. Z obýváku se ozývala jedna dětská hračka, kterou jsme měli doma. Byl to takový ten kolotoč pro děti s různými chrastítky. Bylo slyšet, jak se točí a někdo si s ním hraje. Brácha spal u sebe v pokoji, takže on určitě ne. Máma byla celá vyděšená a neodvážila se tam jít podívat. Zvuk byl slyšet opravdu dlouho, snad až v půl páté to ustalo. Když se táta ráno vrátil z práce, šli se rodiče do obýváku podívat. Nic ale nenašli. Myslíme si, že tehdy, když rodiče pozvali babičku a dědečka k nám domů, že s nimi na pozvání přišla i malá Lucinka, která jako duch mohla přijít až v noci.
Vždycky, když si na tohle vzpomenu, už se necítím u nás doma tak bezpečně, přestože bydlíme v novostavbě. Očividně si můžete do svého domu ducha i nevědomky přizvat, tak na to dávejte pozor.
Tak já bych se posral 💀
Stejk já milujem takýto typ videi ❤️ prosim pokracuj!
Moje pravdivá historka: bydlíme ve starém domě, postavil ho můj praděda a už od malička jsem v něm viděla divné bytosti. Když mi bylo 13 od babičky jsem dostala takový divný talisman, prý mě ochrání od neštěstí. Asi po roce, když mi bylo 14 ve škole mě šikanoval jeden kluk. Jednou v noci jsem ale nemohla spát, otevřela jsem oči a na mě seděla taková divná bytost, byla taková malá, schrbená s dlouhými drápy, červenými oči, velkým strašným úsměvem a bílými zuby, v drápech měl můj talisman. Druhý den nám ve škole nám oznámili že kluk který mě šikanoval je mrtvý, tu noc mě bytost navštívila znova, měla zakrvácené drapi a v nich měl fotku chlapce který byl zabit. Pomalu dal svou pracku na mou tvář a jedním drápem mě uspával. Od té doby mě navštěvuje často, navíc teť už se ho nebojím spíš mi přijde fascinující.
Konečně jsem se dočkala dalšího dílu už nemám totiž co poslouchat za hystorky ❤️❤️
Mňe sa stávalo keď som si písala do denicku svoje tajné slová tak na druhý deň som tam mala otázky tak som ich gumovala a jednú noc sa stálo že sa mi sníval celý deň ako aj všetko čo som v tom sne robila tak som to robila hneď ako som stála a len samí to opakuje a na moje jedenáste narodenýny som počúvala hlasy už sa mi nič nesnívalo počúvala som len hlasy čo mi niekto šepkal v jednú noc sa mi stalo že som snívala o smrti že som zomrela aj s mojou mamou a sestrou padala som vo vesmíre a že moja sestra bola na tej planéte s tím prsteňikom potom som sa chitela takého kábla ktorý mi niekto hodil lebo by som zhorela v slnku ale chitela som sa toho kábla a vyšplhala som sa po ňom na späť domov a z mamou a sestrou sme čakali oca na ceste kedy prídi a oznámili mu že sme mŕtve. Keď som stála objala som rodinu a povedala som že nikdy nekcem zomrieť. Lebo som kcela vedieť čo sa stane po smrti ešte predtým to. Už taký sen nikdy nekcem 😿😿
Když nám ve škole umřela jedna učitelka, tak nám druhý den vypadával proud, jenže nám vypadával na těch hodinách, které učila ta učitelka. Druhý den jsme zase měli hodinu, kterou dříve ta učitelka učila, ale stalo se to, že učitelka, kterou jsme měli na supl tak se jí udělalo špatně a pak ji odvezla záchranka.
skvělá atmosféra jako vždycky. můžeš pls natočit novej díl?
Jednou jsem jedl řízek, ale strašne rychle mizel, do dnes nevím jak to dělal.
:D :D :D konečně příběh, který zní věrohodně
Super video jako vždy ♡♡ strašidelné historky jsou super ❤ sdílel jsem i na ig že vyšlo tvé nové video ♡
První pribeh hraje slečna na sílu a chce zapůsobit 🤣
Wow, zrovna takovýhle skvělý video na můj svátek! Miluju takovýhle videa co děláš, pokračuj v tom co tě baví stejku : D
Bude to po slovensky. Ako malá som chodila do predsiene ( chodby po vchodových dverách) lebo som chcela ísť za mamou keď mi nešlo zaspať. Bála som sa k nej ale ísť lebo tam bol tato a tomu vadilo keď som nespala. Tak som len pred zrkadlom a vchodom do ich izby pukala nohami, rukami a podobne. Párkrát sa mi podarilo si tam sadnúť a zaspať. Raz ale keď všetci spali som išla do izby skontrolovať sestru. Neviem prečo proste som tam nazrela. Keď som zase zavrela tak z hora zo skrine na mňa niečo biele baflo ja som zakričala a zaspala som. Čiže som padla na zem. Potom si pamätám ako ma niekto nesie do postele. Keď som o tom povedala mame povedala mi, že ma tam na zemi našla a tato si robil srandu, že to bol on ale ako by sa tam dostal však ani mamina tam bez stoličky nedočiahne. Tak som si myslela, že to bol sen ale ako to, že ma tam mama našla? NIE SOM NÁMESAČNÁ. ( Btw tá skriňa je až po strop tak, že mohol bafnúť akurát tak z jej hornej časti) Aj druhy mam je trochu iný o mojej predstavivosti. Keď som ako malá spala snívalo sa mi, že spím s mamou. Ja som sa zobudila ale videla som, že sklo v oknách prestalo existovať a zrazu z tadiaľ začali vyliezať mŕtvoly. Problém je, že vtedy som v živote nepočula ani nevidela obrázok ZOMBIE. A hlavne je to môj najstarší sen čo si pamätám. Mám aj sny ktoré sa mi opakujú ak môj mozog nemôže vymyslieť niečo lepšie. Sú asi 4 ale tie tu písať nebudem Sú o tom ako vyleziem na kopec a s nulovou gravitáciou z nich skáčem. Ten pocit padania mi je aj priemny ale aj nie.( Mám 14 a vtedy som mala asi 5) Stalo sa mi aj také, že si pamätám veci kde som nebola ale sestra áno. Tá prostredná. Alebo som kašľala a ona začala tiež nechápem. 🤔🤔
Toť bylo za Covidu, kamarádka potřebovala vyvenčit psa a chtěla si se mnou popovídat. Tak jsme se sešli klasicky na autobusovém nádraží a dohodli jsme se že půjdeme ke garažím kam moc lidí nechodilo že si tam můžeme sundat rouškou a dát si pivo. Než jsme došli ke garažím tak se setmělo, sedli jsme si na ziďku a začali jsme si povídat a popíjeli jsme pivo, pes si pajdal kolem nás. Přišla chvilka ticha a oba jsme se zakoukali na silnici k lampě a najednou se tam černá silueta muže. Chvilku tak stál a koukal na nás a pak z čista jasna rozplynul a okamžitě jsme se s kamarádkou koordinovaně na sebe koukli a zeptala se mě jestli jsem to taky viděl a já jsem odvětil též otázkou myslíš toho černého může co jen tak zmizel? Kámoška odpověděla jo přesně to, pes už moc nepobíhal a občas se kouknul na silnici k lampě. Pak jsme si usmysleli že radši půjdeme domů protože jsme byli vyjukaný a už nám byla zima. Od té doby se nám ten muž občas zjeví.... Nevím co nám chce říct protože než s ním navážu kontakt.
Miluju, pro další díl mám jeden příběh:
Bylo mi asi 8 let. Vždy večer jsem si četla knížku. Místo lampičky jsem měla čelovku, pověšenou na "tyči" od skříně. Jednou večer jsem dočetla kapitolu a řekla si, že je pozdě a už půjdu spát. Zavřela jsem knížku, zhasla čelovku a zavřela oči. Po chvíli jsem je zase otevřela, protože někdo hodně hlasitě zabouchal na okno. Pak se samy od sebe otevřely dveře. Byla jsem po***** strachy, nevěděla co dělat. Pak se zpoza dveří vynořila jakási postava. Byla celá šedá, vypadala jako z kamene. Měla dlouhé, šedivé a zacuchané vlasy. Pak se usmála a ukázala na čelovku. Ta se v zápětí rozsvítila. Nevím, kde se ve mě vzalo tolik odvahy, ale sedla jsem si a čelovku zhasla. Postava jakoby se vypařila. Na zemi po ní zbyl akorát kamínek. Potom už se nevrátila. Kamínek jednou našla má sestra. Dala ho její kamarádce, která měla za tři dny autonehodu, při které zemřela. Nikomu jsem ten příběh neřekla.
Super. Teď budu posraná nejen když půjdu po tmě, ale i když půjdu spát :D
To nejstrašidejnělší se mi stalo před cca 2roky nevim, mam takovou vyvíšenou postel. Jednou jsem se vzbudila ve 3:14 💀 no vzbudila jsem se díky klepaní na okno tak jsem úplně ztuha byla mi mega velká zima tak jsem zavřela oči a slyšela jsem kroky, videla jsem takovýho hnusnýho vysátce s červenými očima najednou začali štekat psy, zabouchly se okna protože jsem měla otevřeny okno a „zasyčely” kočky
Zjistila jsem, že to byl sen 👻
Mám tady krátký příběch .Bylo mi 8 a 11 večer tak jsem vypla počítač i mobil, všechny okna i dveře byly zavřené a rodiče už spaly ,tak sem taky šla spát .Vzbudila jsem se ve 12v noci otevřela oči a uvyděla černou postavu ,vypadalo to jako kdyby to mělo černý hábit a kosu i to okno co bylo zavřené tak bylo otevřené do kořán .Ráno sem se probudila s bolestmi na zádech tak sem se podívala na to do zrcadla ,měla sem tam 3 velké škrábance pak za mnou došla mamka a řekla mi že jsem celou noc proplakala . Co mamka ještě v té době nevědela že jsem já a můj bratranec jsme vyvolávaly démony ps. když to píšu tak mi je 14 furt si myslím že ten démon tady je protože každý den i noc cítím jeho prítomnost .
Nejhorší je slyšet dětský křik ve 3h. ráno a ještě horší je, když nemáte děti😁 video skvělé a dobře se poslouchalo, ale ani jednomu nevěřím ✌️
Můj pes normálně čumí do blba přes den, přes noc 😂 a ano opravdu u nás něco je.. kolikrát slyším kroky a cítím, že je tady někdo kdo není vidět.. trochu je sama vycítím 😅
Můj nejhorší zážitek byl když mě bylo 14/15 let a odcházel jsem z oslavy od mého kamaráda který slavil 17 let bylo asi půl dvanácté hodiny večer , když jsem chtěl otevřít dveře od mého domu kde bydlí moje babička s dědou tak jsem měl takový divný pocit jako kdyby mě někdo nebo něco na levé straně sledoval/sledovalo a taky že ano, viděl jsem ducha na konci kopce ducha který mi mával ze shora jako kdyby se mnou chtěl loučit vypadal jako myslivec chtěl jsem se z toho zpamatovat tak jsem zavřel a pak otevřel oči že se mě to jenom zdá, poté když jsem šel domů měl jsem divný pocit jako by mě ten duch někoho připomínal, nejdříve jsem to na chvíli nechal být a šel si zapnout PC a zkouknout nějaký videa na CZcams pak se mi chtělo na záchod tak jsem si odskočil ale pak jak jsem vešel do svého pokoje stala se mi nejhorší noční můra v mém pokoji na podlaze ležela fialová kulička kterou dříve můj pradědeček nosil na lovu v lese divné na tom je že se záhadně stratila a že už ji nikdo nikdy neviděl. Druhý den jsem se vzbudil a šel jsem udělat své základní věci po ránu vyčistit si zuby dát si raní sprchu atd , potom jak jsem šel pozdravit dolů mého dědu a mojí babičku tak jsem slyšel záhadný zvuk jako kdyby někdo házel z mích schodů tu fialovou kuličku no nejdříve jsem to nechal být, možná to je naše kočka Bára možná si ní hraje řekl jsem si nahlas jen tak pro sebe potom jak jsem došel k babičce a dědovi do kuchyně jak tam oba snídají a povídají všimli si na mě že jsem nějaký ospalí a pak jsem vysvětloval co si mi včera stalo najednou se oba na sebe podívali a pak mi děda řekl ať si sednu a ať pozorně poslouchám pak započal vyprávění: Víš Jiříku to co ti tady babička vyprávěla dříve s tvým pradědečkem to není tak úplně všechno , když kdy si dávno ještě žil tvůj pradědeček tak nám předsmrtí daroval fialovou kuličku kterou nosil v kapse na lov do lesa na jeleny jak už víš jenže ta kulička má svůj příběh dříve když byl tvůj pradědeček ještě mladý tak jako ty tak si odkoupil od nějakého pána který byl mrzutý a zvláštní tvůj pradědeček si ho dříve jenom prohlédl a pak se ho slušně zeptal proč tu kuličku má zamklou v skleněné truhličce a pak řekl mu že ta kulička je prokletá a že se sama hýbe jak chce a kde chce a že se záhadně ztrácí, tvůj pradědeček však mu moc nevěřil a řekl jenom že mockrát děkuje za všechno a že mu přeje krásný den pak odešel domů ke své mamince a ke svému tátovi a pochlubil se co si koupil jeho maminka a tatínek mu řekli že je to moc pěkné a že ať si jí pořádně uschová po pár letech se tvůj pradědeček začal věnovat honitbě a když vždy odcházel za na tu honitbu tak si vždy dával do kapsy tu fialovou kuličku aby mu ta kulička při střelbě dávala štěstí a po dalších dlouhých letech jsme si všichni sedli k jeho posteli kde umíral a potom mi daroval tvůj pradědeček tu fialovou kuličku a jak poté umřel tvůj pradědeček tak jsem si jí dal do ložnice napoličku nad mojí posteli po týdnu zahádně zmizela a už ji nikdo nenašel , a jak si nám řekl že ta fialová kulička záhadně spadala s tvých pokojových schodů a ty sis myslel že to byla naše Bára tak mám takový pocit že to nebyla kočka ale duch pradědečka asi ti chtěl dát znamení že tě chtěl vidět na posled. Pak jak mi děda tohle všechno řekl tak jsem měl takový zvláštní vnitřní strach pak mě hned došlo že ten myslivec byl můj pradědeček a že ta kulička která ležela na mí podlaze v pokoji byla jeho , ale divný bylo to že jsem vůbec dříve nepoznal a nikdy jsem ho neviděl na vlastní oči jenom na starých obrazech ale divný je to že umřel v roce 1993 ale já se narodil o 10 let později potom jsem poproslil babičku a dědu ať si jí nechají a oni si bez problému vzali .Teď už mi je 19 let ale když někdy někde vidím tu fialovou kuličku jak je někde odložená na nějakém místě vždy si spomenu na zážitek který jsem zažil v mládí a který už snad nikdy nezažiju.
Mohl bys to vydávat každý čtvrtek
To by bylo fajn