![Matematická analýza MFF UK](/img/default-banner.jpg)
- 80
- 65 458
Matematická analýza MFF UK
Registrace 24. 09. 2020
Přednášky pro kurz matematické analýzy na MFF UK.
Video
Přednáška 3.19 - Hilbertovy prostory, definice
zhlédnutí 447Před 2 lety
Přednáška 3.19 - Hilbertovy prostory, definice
Přednáška 2.26 - Hranice, vnitřek, uzávěr
zhlédnutí 774Před 3 lety
Přednáška 2.26 - Hranice, vnitřek, uzávěr
Přednáška 2.25 - Metrický prostor, otevřená a uzavřená množina
zhlédnutí 2,1KPřed 3 lety
Přednáška 2.25 - Metrický prostor, otevřená a uzavřená množina
Přednáška 2.24 - Systémy ODR, tvar řešení a partikulární řešení
zhlédnutí 628Před 3 lety
Přednáška 2.24 - Systémy ODR, tvar řešení a partikulární řešení
Přednáška 2.23 - FSŘ pro systémy ODR 1. řádu s konstantními koeficienty
zhlédnutí 553Před 3 lety
Přednáška 2.23 - FSŘ pro systémy ODR 1. řádu s konstantními koeficienty
Přednáška 2.22 - FSŘ pro lineární ODR řádu n s konstantními koeficienty a speciální pravá strana
zhlédnutí 508Před 3 lety
Přednáška 2.22 - FSŘ pro lineární ODR řádu n s konstantními koeficienty a speciální pravá strana
Přednáška 2.21 - Existence a tvar řešení soustavy ODR 1. řádu
zhlédnutí 563Před 3 lety
Přednáška 2.21 - Existence a tvar řešení soustavy ODR 1. řádu
Přednáška 2.20 - lineární ODR 1. řádu a šnek na gumě
zhlédnutí 631Před 3 lety
Přednáška 2.20 - lineární ODR 1. řádu a šnek na gumě
Přednáška 2.19 - ODR se separovanými proměnnými
zhlédnutí 721Před 3 lety
Přednáška 2.19 - ODR se separovanými proměnnými
Přednáška 2.18 - ODR, existence a jednoznačnost
zhlédnutí 682Před 3 lety
Přednáška 2.18 - ODR, existence a jednoznačnost
Přednáška 2.15 - Abel-Dirichletovo kritérium
zhlédnutí 458Před 3 lety
Přednáška 2.15 - Abel-Dirichletovo kritérium
Přednáška 2.14 - Konvergence Newtonova integrálu, srovnávací kritérium
zhlédnutí 720Před 3 lety
Přednáška 2.14 - Konvergence Newtonova integrálu, srovnávací kritérium
Přednáška 2.13 - Derivace integrálu podle horní meze, Newtonův integrál
zhlédnutí 870Před 3 lety
Přednáška 2.13 - Derivace integrálu podle horní meze, Newtonův integrál
Přednáška 2.12 - Vlastnosti R integrálu
zhlédnutí 628Před 3 lety
Přednáška 2.12 - Vlastnosti R integrálu
Přednáška 2.11 - Spojitá funkce je R-integrovatelná
zhlédnutí 793Před 3 lety
Přednáška 2.11 - Spojitá funkce je R-integrovatelná
Přednáška 2.10 - Zavedení Riemannova integrálu
zhlédnutí 1,1KPřed 3 lety
Přednáška 2.10 - Zavedení Riemannova integrálu
Přednáška 2.9. - Substituce na racionální funkce
zhlédnutí 519Před 3 lety
Přednáška 2.9. - Substituce na racionální funkce
Přednáška 2.8 - Rozklad na parciální zlomky
zhlédnutí 721Před 3 lety
Přednáška 2.8 - Rozklad na parciální zlomky
Přednáška 2.7 - Per partes a obě věty o substituci
zhlédnutí 905Před 3 lety
Přednáška 2.7 - Per partes a obě věty o substituci
Přednáška 2.6 - Primitivní funkce, základní vlastnosti
zhlédnutí 799Před 3 lety
Přednáška 2.6 - Primitivní funkce, základní vlastnosti
Přednáška 2.5 - Součin řad a komplexní řady
zhlédnutí 700Před 3 lety
Přednáška 2.5 - Součin řad a komplexní řady
Přednáška 2.4 - Abel-Dirichlet a přerovnání řad
zhlédnutí 1,1KPřed 3 lety
Přednáška 2.4 - Abel-Dirichlet a přerovnání řad
Přednáška 2.2 - Odmocninové, podílové, kondenzační kritérium
zhlédnutí 855Před 3 lety
Přednáška 2.2 - Odmocninové, podílové, kondenzační kritérium
dekuji
Já bych k tomu suprému dotazy měl. 1) Jaký je tedy rozdíl mezi maximem a suprémem? Můžu vyvozovat to, že pokud mám maximum, mám zároveň i suprémum? 2) No a pokud mám otevřený interval, tak je pro mě suprémem tedy ta hraniční hodnota v té závorce? 3) proč na konci výkladu zvažujete pouze, že by y náleželo jen záporným číslům (čili mimo interval) a nepočítáte tam čísla, která by byla vyšší, než ten interval? Celkově trošku to ypsilon nechápu, proč s ním operujete? Mám zadaný interval, tak proč pro práci s tímto intervalem řeším čísla, která jsou mimo něj?
Abel-Dirichlet jak pro řady, tak pro integrály není součástí sylabů nové akreditace a neměl by se po studentech požadovat.
Máte naprostou pravdu, že Abel-Dirichlet není součástí sylabů. Není to tedy povinná látka a přednášející ho nemusí odpřednášet (ale může, pokud má dost času). Já jsem se ho rozhodnul zařadit, protože je to užitečné kritérium pro vyšetřování Fourierových řad. A-D kritérium pro konvergenci integrálů je užitečné pro integrály, které přirozeně vznikají například v komplexní analýze. V mé přednášce si studenti mohou zvolit pár důkazů, které nejsou zkoušeny, a proto se důkaz A-D na zkoušku typicky nemusí učit.
@@matematickaanalyzamffuk8174 Chápu. Akorát se pak další studenti blbě připravují na zkouškovou písemku, protože většina příkladů na konvergenci řady/integrálu z minulých let je právě na Abel-Dirichleta 😀 Ale naštěstí jsem ji zvládl.
Ještě jsem si při opakování všiml, že v 51:19 nazýváte R jako maticí rotace, což není nutně pravda, máme zaručenou jenom regularitu, a né ortonormalitu.
Dobrý den, chtěl bych se zeptat jestli budou záznamy z přednášek z Analýzy 3 a 4 taky na youtube ?
Pokud nedojde k opětovnému přechodu na distanční výuku, tak budou přednášky z Analýzy 3 a 4 pouze prezenčně. Příprava nahravácí techniky, zpracování videa a jeho vystavení je netriviální práce navíc. Prezenční výuka také více motivuje k soustavné práci během semestru ;) a neodkládání všeho až na později.
Dobrý den. Jsou tyto video-prednášky vhodné pro budoucí studenty 1. ročníku Bc. na MFF oboru Finanční matematika, případně učitelství matematiky? :)
Dle studijního plánu mají studenti učitelství dvakrát menší přednáškový rozsah, než studenti matematiky, pro něž je tato přednáška. Čili tato přednáška jde mnohem více do podrobna, než se požaduje po učitelích. Pro obor finanční matematika je tato přednáška vhodná, ti mají také dvě přednášky týdně.
@@endeavourmorse4600 Moc děkuji. Mám v plánu příští rok si podat přihlášku na MFF, a tudíž toto beru jako takovou předpřípravu, a proto jsem chtěla vědět, zda-li to je vhodné :))
Studenti Finanční matematiky a učitelé mají "svoji" matematickou analýzu. Tato přednáška je pro ně v některých částech příliš detailní a příliš obtížná.
@@matematickaanalyzamffuk8174 Tudíž na výše zmíněných programech nebude kladen takový důraz třeba na důkazy vět a definic apod?
@@andymulle Ano, nebude kladen takový důraz na důkazy a některé složitější věty tam vůbec nebudou.
Dobrý den, chtěl bych se zeptat na normu dělení u důkazu věty L7.6. Definovali jsme si normu dělení jako max(xj - xj-1) pro j = 1,...,n. Proč zde používáme minimum?
Dobry den, dekuji za upozorneni na "preklep". Ma tam byt samozrejme maximum a ne minimum.
Dobrý den, chtěl bych se zeptat k důkazu věty 5.12, 1:01:00 , neměli bychom n'_0 volit spíše jako maximum ze vzorů 1,...,n_0 (tj. z p^(-1)), než z obrazů, aby nám, když budeme sčítat členy "nad" n'_0, p(i) nezobrazilo člen na třeba 1, která může mít vzor nad maximem z obrazů, tj. např p(1)=30, p(2)=20, tedy n'_0 by bylo 30, ale zároveň p(100)=1, tedy v sumě od 30 do 200 by se nám u posloupnosti a_p(n) objevilo a_1, čemu se ale chceme vyhnout, pokud jsem to pochopil správně? A jestli se ještě můžu zeptat, tak poté bychom asi měli brát n'_0 ostře větší než to maximum, protože když zobrazíme n'_0, tak pak můžeme dostat třeba a_1? Děkuji předem za odpověď.
Máte naprostou pravdu, děkuji za upozornění na chybu. Správně má být n_0'=max{p^{-1}(1),p^{-1}(2),...,p^{-1}(n_0)}. Pak pro všechna n'>=n_0' máme p(n')>=n_0 a dokazovaná nerovnost \sum_{j=m'}^{n'}|a_{p(j)}|<=\sum_{i=n_0}^{infty} |a_i| je jasná. Máte u mě (spolu s kolegou Hartmanem) bonusové body k ústní zkoušce.
@@matematickaanalyzamffuk8174 Děkuji za potvrzení a také za body.
Nebylo by hezčí dokázat tu nezávislost [42:38] tím že použijeme větu, že vlastní vektory příslušné ruzným vlastním číslu jsou LN, a potom můžeme říct, že je vždycky násobíme nenulovou funkcí a to zachovává LN?
Ideově máte pravdu. Ale žádnou větu, že vynásobení LN vektorů nenulovýmí funkcemi zachová LN nemáme. Pokud takové pozorování dokážete (to není těžké), tak je to korektní důkaz.
[1:04:15] řekl bych ze jak pocitame sumu pres ty carkovany m,n , tak bychom tam neměli pouzivat tu bijekci, zaroven se tam objevilo j.
Ano, mělo by tam být suma a_{p(i)} a ne a_{p(j)}. Ta bijekce je tam ale podle mě správně.
Otázka k notaci: je nějaký rozdíl mezi "⊂" a "⊊"? V důkazu [29:14] se používají obě verze.
A podmnožina B znamená, že každý bod z A leží v B (ale množiny mohou být stejné). A podmnožina nerovno B znamená, že každý bod z A leží v B a množiny nejsou stejné (alespoň jeden bod B neleží v A).
Hezké odpoledne. Měl bych jednu otázku: všiml jsem si, že normy vektorů, jak jsme si je definovali v lineární algebře, jsou velmi podobné metrikám. Například norma vzhledem ke standardnímu skalárnímu součinu by se přesně rovnala Euklidovské metrice pokud bychom vzali druhý bod jako počátek; mám dojem, že i existuje newyorská vektorová norma. Existuje tedy nějaký monomorfismus, nebo dokonce isomorfismus, mezi skalárním součinem s "vhodným posunem počátku" a metrikami?
Každý normovaný prostor je metrický prostor, když zavedeme metriku d(x,y)=||x-y||. Naopak ale každý metrický prostor nemusí být normovatelný, neboť tam může úplně chybět lineární struktura. Příkladem je například diskrétní metrika, která nevznikla z žádně normy. Každý konečně dimenzionální prostor se skalárním součinem je izometricky-izomorfní R^n s euklidovskou metrikou. Toto budeme snad dokazovat v kapitole Hilbertovy prostory příští semestr (pokud na to zbude čas).
Diskrétní metrika se hojně využívá v deskových hrách.
Co máš na mysli? Could you elaborate further? :D
Jestli se nepletu tak taky v [59:02] v té třetí části fsr chybí e na x .
Ano, máte pravdu, děkuji za upozornění.
Já bych chtěl ještě upozornit na to že v [1:17:32] u vektoru (2,0,1) chybí ta exponenciála
Děkuji za upozornění na "překlep", máte samozřejmě pravdu.
Hezký večer! (1) [1:10:08] Proč se nám ty členy i*e^{2x}*sin(x) a i*e^{2x}*cos(x) vynulují? (2) [43:17] Myslím, že máte přepis ve čtvrtém řádku odspodu v posledním členu u indexu první lambdy.
ad (2) - ano, tam má být samozřejmě (lambda_{n-1}-lambda_n) a ne (lambda_1-lambda_n) ad (1) - pokud se vše udělá správně, tak imaginární členy musí zmizet a zbudou pouze reálné členy. Například v druhé složce vektoru je e^{2x} cos x * i z prvního sčítance a e^{2x} cos x * (-i) z druhého sčítance (od vektoru (1,1-i)) a dohromady to dá 0. Doufám, že toto je dobře.
Dobrý den pane profesore, V 1:00:00 chybí v tom alternativním vyjádření pro sin(x) vydělení jednotkou "i", ale sin(x) rovnici přesto řeší. Pro potvrzení, platí tedy, že i komplexní násobek rozdílu řešení je řešením? Dále jen pro jistotu, v 1:03:25 chybí za členem a_0 vynásobení funkcí y..? Díky
Děkuji za upozornění na dva překlepy. Máte samozřejmě pravdu v obou případech. Chybý tam i ve jmenovateli (i komplexní násobek řešení je řešení) a to z mi tam také chybí.
Dobrý den! Není v 22:40 (hned po k=1,...,n) zbytečné "v I" nebo něčemu nerozumím?
Máte pravdu, to "v I" a "pro všechna x z I" se zbytečně dublují.
Retrospektivně bych měl ještě jeden dotaz: proč ve formálním postupu (47:18) přecházíme na proměnnou "s" (píšeme G(y) = \int{1/s^2}ds = -1/s)?
Děkuji za připomínku. Samozřejmě tam má být -1/y.
V lineární algebře jsme si v zimním semestru vyslovili postup pro řešení soustav lineárních rovnic pomocí jádra odpovídající matice. Pokud si dobře pamatuji, tak se nejdříve najde jádro matice (čili se nejdříve vyřeší homogenní verze stejné soustavy rovnic) a poté se najde jedno partikulární řešení původní soustavy. Za množinu řešení původní soustavy se pak prohlásí množina všech vektorů z jádra, ke kterým ještě přičteme partikulární řešení. Toto mi velmi připomíná druhý postup řešení lineárních ODR prvního řádu. Je zde nějaká hlubší souvislost, nebo jde pouze o náhodu? Mimochodem, pokud by šnek byl hlemýžď zahradní (dožívají se až dvaceti let), tak by cestou po gumě umřel asi 2 500 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 krát :(
To je velmi dobrý postřeh. Je to naprosto to samé, jen v lineární algebře to bylo pro konečnou dimenzi. Zde je prostor všech funkcí nekonečnědimenzionální, ale rovnice je také lineární (součet dvou řešení homogenní rovnice je také řešení homogenní rovnice).
@Khaloth Big F pro šneka
pěkné tričko :)
:)
Hezký večer pane profesore. Měl bych pár nejasností k nové látce. Když zapisujeme integrály při řešení ODR, můžeme pracovat s integrály bez "dx" (takové integrály se Vám vyskytly například zde 1:10:15) a jestli ano, liší se nějak od klasických integrálů? Druhý dotaz je, zdali máme psát (x) když pracujeme s funkcemi u ODR (čili f(x) vs pouhé f) a nebo jestli to je jedno (a nebo naopak by se nemělo psát). Ještě bych se Vás chtěl zeptat, jestli zintegrování obou stran je vždy bezpečná úprava a jestli se nám nemůže stát, že by se rovnost porušila u nějakých složitých (nebo nějak (ne)šikovně zkonstruovaných) funkcí.
Čistě formálně by tam všude to dx mělo být, ale pro zkrácený zápis (=z lenosti) to občas vynecháváme. Stějně tak bychom všude měli psát f(x), ale pokud je to jasné, tak to občas vynecháváme.
@@matematickaanalyzamffuk8174 a to zintegrování?
@@marekbedrich5757 Pokud tam neni problem s definičními obory, tak se rovnost neporuší. Detailněji to budete probírat na cvičení.
Dobrý den. Mohli bychom se ve větě 7.16 vyhnout sporu? Nešlo by BUNO vzit dělení D_n tak, že D_{n+1} je jemnější než D_n a pak lim s(g,D_n) <= L(f,D) <= S(g,D_n) a použít policajty? Děkuji.
lim s <= lim L <= lim S, trochu mi vypadly ty limity..
To by určitě bylo možné a asi by to bylo i šikovnější.
Dobrý den. Nechybí ve větě 7.11, část (ii), předpoklad prostoty funkce? Děkuji
To je správný dotaz. Funkce musí být prostá, ale ten předpoklad nám tam nechybí: Funkce má všude nenulovou derivaci a derivace nabývá mezihodnot. Tedy je derivace všude kladná, nebo všude nezáporná. Díky tomu je prostá.
Vidíte se jako zlý nebo hodný u zkoušek?
:) Hlavně se snažím být férový. V porovnání s kolegy z katedry patřím spíše k hodnějším zkoušejícím.
My vždy píšeme, že "norma D_{n} (pro n ightarrow \infty) = 0 *a zároveň* D_{n+1} je jemnější než D_{n}". Nevyplývá ale ta druhá část z té první?
To bohužel nevyplývá. Pro D_1={0,1/2,1} a D_2={0,1/3,2/3,1} je norma D_1 rovna 1/2 a norma D_2 rovna 1/3. D_2 ale není jemnější než D_1, neboť D_1 obsahuje bod 1/2, který není bodem dělení D_2. Podívejte se na první definici v kapitole 7.1.
Existují-li funkce, které mají Darbouxovu vlastnost, ale nemají primitivní funkce? (jakože asi ano, ale chtěla bych mít představu, jak to může vypadat)
Takové funkce existují, ale jsou poměrně ošklivé. Například funkce ze ZS, která zobrazí každý interval na R bude mít tuto vlastnost. Více se studenti mohou dozvědet na přednášce z Reálných funkcí ve 3. ročníku.
Jasně, ta funkce z poslední přednášky... Děkuji za odpověď!
Dobrý den, jak v kontextu věty 6.4 chápeme pojem interval? Vezmeme-li konstantní funkci, která bude mít primitivní funkci na R, tak sice primitivní funkci má, ale jakýkoliv interval zobrazí na jednobodovou množinu. V důkazu potom bereme bez diskuze z f(J) dvě různé hodnoty y_1,y_2, nepotřebujeme tedy alespoň předpoklad, že původní funkce není konstantní?
Jednobodovou množinu chápeme jako interval. Na začátku důkazu bychom mohli říct: buď je to jednobodová množina, a pak to platí, nebo má alespoň dva body y_1, y_2 a pokračujeme...
Ve skriptech na přednášky je věta O rozkladu na parciální zlomky označená s těžkým důkazem.
Nemusíte se bát, důkaz opravdu nebudu zkoušet.
No potěš koště.
Jsou někde k dispozici záznamy z Vašeho cvičení, jako tomu bylo minulý semestr?
Tento semestr nevedu cvičení, a proto nejsou záznamy k dispozici.
Dobrý den, chtěl bych se zeptat, jestli primitivná funkce k x^n by neměla být x^{n+1} / n+1? Vzoreček, který zde máte, je napsán i v seznamu vět na Vašich stránkách, ale když x^n / n+1 zderivuji, tak to nevychází.
Samozřejmě máte pravdu, děkuji za připomínku.
Měl bych dotaz. Je důležité, že jsme si všude uváděli, že f (popřípadě g) je definována na otevřeném intervalu? Narazili bychom na zádrhel, kdybychom jsme hledali primitivní funkci F k funkci f definované na uzavřeném nebo polouzavřeném intervalu?
Asi by to nějak šlo, ale v krajních bodech můžeme hovořit pouze o jednostranných derivacích.
Dobrý den, pane profesore. V důkazu věty 5.14 používáme, že \sum_{n=1}^\infty |a_n| < epsilon. To bychom tedy molhi udělat i v důkazu věty 5.12 místo menší rovno. Zřejmě tady používáme větu o limitě a uspořádání, kde je tedy menší rovno... jak dokážeme, že "<=" je v tomto případě ekvivalentní "<" (BC podmínka)?
Ano, přesně tak. Formálně bychom měli dokázat z BC podmínky pouze \sum_{n=1}^\infty |a_n| <= epsilon. Toto ale umíme dokázat pro všechna epsilon, tedy například i pro epsilon/2 a odtud tedy dostaneme i \sum_{n=1}^\infty |a_n| <= epsilon/2<epsilon pokud chceme.
[44:55] Nemělo by být limsup (a_(n+1)/a_(n)) = lim (a_(n+1)/a_(n)) místo lim (a_(n))?
Ano, máte naprostou pravdu. Omlouvám se za "přepsání".
[1:01:45] Nemělo by zde být "pro všechna n' >= n'_{0}"?
Ano, děkuji za upozornění na překlep.
Dobrý den pane profesore, chtěla bych se zeptat na něco k Abel - Dirichletovu kriteriu. Tento název jsem nikde na internetu nenašla. V zahraničí se používá Dirichlet's test a Abel's test zvlášť. Při použití Abel's test se ale nepožaduje, aby bn byla nerostoucí, stačí zde monotonie a omezenost této posloupnosti., (vzhledem k tomu, že musí už an jít k nule, tak není nutné aby bn šlo k nule) Je tedy Abel- Dirichletovo kritérium specialitou pouze zde v ČR, kde nejde o spojení těch dvou kritérií ze zahraničí, má to jen podobný název?? Pak si ale kladu otázku, jak jednoduše ověřovat konvergenci řad , kde konverguje řada an, nikoli však absolutně, bn je rostoucí omezená.....
Děkuji za dotaz. Označení Abel-Dirichletovo kritérium je standardně používano v Čechách a je to spojení těch dvou kritérií. Je možné, že v zahraničí se to nazývá jinak. Pokud je b_n rostoucí a omezená, tak nalezneme konstantu C, aby -b_n+C bylo klesající a nezáporná. Z "naší" věty máme konvergenci \sum a_n(-b_n+C)=-\sum a_n b_n+C\sum a_n a odtud snadno odvodíme konvergenci \sum a_n b_n. Tedy to "jiné" znění je snadný důsledek.
@@matematickaanalyzamffuk8174 Děkuji za odpověď.
[29:12] Nemusela by ta řada být iterována od 0 a ne od 1, aby ta suma byla e?
Ano, máte pravdu.
Mohli jsme začít důkaz lemmatu pro n=0 místo n=1?
To by také mělo jít.
(9:30) Kdybychom se dejme tomu opravdu snažili vymyslet funkci, která by splňovala T4.16 v bodě Z a zároveň Z nebyl inflexním bodem, v čem by spočíval trik její konstrukce? Jak by vypadala?
Věta 4.16 říká, že pokud jsou splněny předpoklady, tak tam musí být inflexní bod. Protipříklad tedy nelze setrojit.
Můžu se zeptat, když v definici toho, že bod je nad/pod tečnou vylučujeme nevlastní derivace, jak pak můžeme určit, že v takovém bodě není inflexe, když ta je definována právě z toho, že body v okolí jsou nad/pod tečnou? A není právě v takovém případě možné, aby funkce do takového bodu byla konvexní a dál konkávní, nebo naopak? Neměl by to pak také být inflexní bod? (konkrétně například bod 0 pro f(x)=x^(1/3))
Na slide 22-6 nahoře máme v první definici "Nechť f má vlastní derivaci". Tedy pro definici nad/pod tečnou vyžadujeme vlastní derivaci, jinak by rovnice tečny nebyla s nekonečnem hezká. Teoreticky by bylo možné definovat "inflexi" jako bod, kde existuje (i nevlastní) derivace a mění se funkce z konvexní na konkávní (nebo naopak). My jsme si to však definovali jinak a tou definicí dále pracujeme. Tedy v bodech s nevlastní derivací nemůže být podle naší definice inflexe.
czcams.com/video/rQyVVUthpL8/video.html Vážení, na této adrese se nachází zajímavé řešení limity, o které byla řeč na tomto cvičení. Autor sice vymyslel jak vystačit pouze s limitou sin x/x a nemuset tak použít první dva členy Taylorova rozvoje funkce sinus. Podle mého názoru je to nakonec ale na nic, protože by musel dokázat existenci limity a její konečnost.
43:00 ty intervaly u mínus nekonečna se neshodují proč?
Děkuji mnohokrát za upozornění na "překlep". Samozřejmě u rozepsání funkce má být interval (-nekonečno, 1] a ne (-nekonečno, -1] .
Jak by se přistupovalo k důkazu toho, že jestli funkce roste v každém bodě na nějakém okolí na nějakém intervalu, tak je funkce rostoucí na celém intervalu?
Já bych použil tvrzení (které zatím neznáte), že z každého otevřeného pokrytí kompaktu lze vybrat konečné podpokrytí.Tedy pro každý bod z intervalu bych našel malý otevřený interval okolo, že na něm funkce "roste". Máme omezený uzavřený interval, který je pokryt otevřenými intervaly. Pak lze vybrat konečně mnoho intervalů, které ho pokrývají (to je potřeba dokázat). A teď bych poskládal tu rostoucnost na jednotlivých konečně mnoha intervalech a dostal rostoucnost od začátku do konce.
Dobrý den, chtěl bych se zeptat jestli přednášky budou veřejně přístupné i po skončení semestru. Nestuduji na mff, ale Vaše přednášky mně pomáhají s pochopením látky a rád se na ně dívám.
Přednášky budou přístupné minimálně do konce září buď veřejně na CZcams, nebo neveřejně přes odkaz na dl1.cuni.cz/course/view.php?id=10334%E2%80%8B. Oficiálně bychom přednášky neměli veřejně vystavovat :), a tak nevím, co udělám pak.
Dá se to taky ukázat tak, že od nějakého n0 (max vybraných nA, nB) pro A > B a eps = (A-B)/3 musí platit zároveň A-eps < an < A+eps a zároveň B-eps < an < B+eps, po dosazení za eps tedy (2A+B)/3 < an < (4A-B)/3 a zároveň (4B-A)/3 < an < (2B+A)/3, odkud např. (2A+B)/3 < (2B+A)/3, odkud A < B, což je spor s předpokladem?
Váš postup a důkaz je také naprosto korektní.
Mohl bych se zeptat, proč je 0*nekonečno nedefinovaný výraz? Mám na mysli spíš jak si to představit nebo odůvodnit. Kdyby nevěděl, že se jedná o nedefinovaný výraz, intuitivně bych řekl, že to bude 0. Děkuji
Představte si, že limitu posloupnosti 1= lim 1=lim 1/n*n rozepíšete podle aritmetiky limit na lim 1/n * lim n=0*nekonečno. Pak by 0* nekonečno (pokud je definováno) muselo být 1. Analogicky 0=lim 1/(n*n)*n=lim 1/(n*n)* lim n=0*nekonečno, a tedy by 0*nekonečno muselo být rovnou také 0. Analogicky můžeme dostat, že 0*nekonečno může být cokoliv, a proto ho raději nedefinujeme.
@@matematickaanalyzamffuk8174už chápu, děkuji
Jak jsem byl upozorněn v emailu: V 54. minutě přednášky je derivace vnitřní funkce samozřejmě +1/y^2 - zbude jedno mínus a derivace 1/y je -1/y^2. Zbytek důkazu je stejný, v 57. minutě se zkrátí 1/y^2 s 1/y^2.
V důkazu bodu e) jsme použili jistou větu o spojitosti funkce v bodě, kterou jsem ale myslím nedokazovali? Možná si špatně pamatuji, pokud ano, kdy prosím?
V důkazu části e) jsme použili pouze definici spojitosti - viz 4. slide 10. přednášky. Pouze místo limita f(y) pro y jde k x používáme limitu f(x+h) pro h jde k nule. Takový zápis je ekvivalentní.
Můžu se zeptat, v případě důkazu c) po dosazení do definice vychází první člen 0^0. Je to nějak ošetřeno nebo je prostě stanoveno, že v takovéto (nebo i podobných řadách) je 0^0=1?
Děkuji za dotaz, to je dobrá připomínka. U těchto řad si definujeme 0^0 jako 1, měl jsem to zdůraznit. Idea je, že aproximujeme funkci polynomem, a proto ten první člen je pevná konstanta (bez odhledu na hodnotu x).
Do školy jsem chodila před víc jak 30 lety. Děti vyrostly, a tak jsem se začala před více jak rokem věnovat matematice, hlavně limitám, řadám a integrálům. Nejprve jsem se účastnila řešení některých úloh v Matematickém fóru, hlavně limitního maratónu, pak jsem začala sledovat denně vysílané, asi tak čtvrthodinové příklady z USA. Bohužel se tam vyskytují hodně problémy, hlavně s přehazováním limit a řad , přestože není splněna podmínka stejnoměrné konvergence, počítání integrálů přes Fubiniovu větu, kde Lebesgueův integrál ve skutečnosti neexistuje a pod. Na území ČR se zatím až dodnes nikdo nenašel, jedině na Slovensku má natočena MFF nějaké přednášky i pro veřejnost. U této přednášky mě trochu zaráží předpoklady znění věty u limity podílu. Domnívám se , že požadavek b_n<>0 pro všechna n je zbytečný, vzhledem k B<>0, protože počínaje nějakým n musí být nenulové i b_n díky existenci limity B. Možná jen v souvislosti s Heineho definicí by to mělo smysl. Jinak vše OK. Je dobré si zopakovat některé věci i po letech.
Máte pravdu, ten předpoklad b_n různé od nuly je nadbytečný a lze jen vynechat. Mám ho tam z pedagogických důvodů, aby nebyl důkaz zbytečně komplikovný a nemusel jsem vysvětlovat, proč je vše dobře definováno pro n dost velké.
@@matematickaanalyzamffuk8174 Děkuji za odpověď.