Sobota 15. 7. 2023 - ráno využíváme pohostinnosti venkovní hotelové restaurace a dáváme si snídani. Při ní se s námi dá do řeči místní pan provozní, který nějakou dobu žil v Ostravě a mluví dobře česky, vypráví nám o zdejších poměrech, o tom, že tam teď mají sezónu svateb a dává tipy na výlet, kam vyrazit. Vzhledem k tomu, že domů to máme ještě 1300 km a poslední dva dny a je nereálné to stihnout, utvrzuje nás to v myšlence, že se sem v budoucnu vrátíme. Vodopád White Drin máme ale při cestě a byla by škoda se tam aspoň na chvilku nezastavit. Následuje parádní stoupák plný vracáků, který nás dovede na kosovský hraniční přechod Dračenovac, za ním je pár kilometrů území nikoho, kde na cestě potkáváme jen dvě kravky a následuje vjezd do Černé Hory přes hraniční přechod Kula. Po sjezdu do obce Rožaje nás čeká cca 15 kilometrů silnic a tunelů, které jsou v rekonstrukci, je tu kyvadlový provoz řízený semafory, které téměř všichni ignorují a strašně se tady práší. Následně přes hraniční přechod Špiljani vstupujeme do Srbska. I tady je stavební sezóna v plném proudu a když nás jeden pikolík zastavuje s tím, že silnice je zavřená, ať se otočíme a jedeme jinudy, říkáme si, že si z nás asi dělá prdel a jen si hraje na důležitého. Vracet se odmítáme, potřebujeme se dnes dostat někam nahoru k Maďarsku. Někam tedy volá a říká, že oukey, boss povolil vjezd motorek. Asi po dvou km zjišťujeme, proč nás nechtěl pustit, je tady čerstvě položený asfalt a jediná možnost, kudy se prosmýknout je po směsi hlíny a písku mezi značkami a stavebními stroji. Naštěstí se šířkou tak akorát vejdeme a jsme vysvobozeni. U Bělehradu najíždíme na dálnici s uháníme na sever. Cestou ještě bookujeme ubytování u jezera před hranicemi s Maďarskem. Navigace nás nejprve dovede na opačný břeh jezera, pak na třech různých mapách hledáme, kde je to správné místo, navigace upozorňuje na nezpevněný povrch, objíždíme jezero a zjišťujeme, že poslední dva km, už není cesta vůbec žádná, ale jen pruh hluboké zeminy mezi sady a do toho provozovatel ubytování píše strohou zprávu, že mají v domě havárii a nemohou nás ubytovat. No super, servaný jsme po dnešních kilometrech zase jako psi. Tak znovu na booking, hledáme něco v okolí. Villa Regina vypadá na fotce v pohodě, tak tradá tam. V ulici trochu bloudíme a hledáme, kde to vlastně je, protože ti makovci mají na plotě jiný název, ale nakonec s pomocí kolemjdoucích ten dům najdeme. Paní recepční vstřícností zrovna neoplývá, pokoje jsou značně retro a vybydlené, ale na poslední noc už je nám to šumák, dáme sprchu a razíme do města na večeři. Volba padla na pizzu, kluci objednávají rovnou průměr 50 cm, já při své skromnosti jen 28 a dobře jsem udělal. Když přináší tu první velkou, je to koláč přes celý stůl. Dopadlo to tak, že ve třech sotva dáváme dvě velké a malou si necháváme zabalit k snídani :-) Na vytrávení dáváme ještě půlnoční procházku k jezeru.
Neděle 16. 7. 2023 - ráno kolem deváté vyrážíme k domovu. Na maďarské straně hranic kolona jak blázen, celníci lustrují každé auto a ač předjíždíme jak to jen jde, stejně tady vykysneme asi 45 minut. Na nudných dálničních kilometrech není co popisovat, snad jen několik nehod, kterých jsme tady díky nepozornosti řidičů věčně čumících na displeje mobilů, několik potkali. Jelikož je únava z předchozích dnů velká, zadky bolí a nepolevující vedro nám na čerstvosti taky zrovna nepřidá, snažíme se každých 100-120 km udělat alespoň krátkou přestávku. Kolem třičtvrtě na tři protínáme slovensko-české hranice, ve čtvrt na pět si s Milanem na parkingu Blizkov potřeseme ploutví, rozloučíme se a v šest otevírám vrata garáže.
Music by www.free-stock-music.com
Valhalla by Alexander Nakarada | www.serpentsoundstudios.com
Music promoted by www.free-stock-music.com
Creative Commons / Attribution 4.0 International (CC BY 4.0)
creativecommons.org/licenses/by/4.0/