Míša dospívala v ústavech pro lidi s postižením. Dnes má konečně vlastní byt

„Mně umřela mamka, bylo mi 15 let. Táta mě dal do ústavu, kde byly mříže,” popisuje Míša své dospívání v ústavech pro lidi s mentálním postižením. Dnes žije sama v pronajatém bytě, chodí do práce, kde dělá utopence a nakládané hermelíny. A věnuje se četným koníčkům. „Co mě baví? Když si pozvu kamarádku, dáme si kafe, něco upeču. To mě baví nejvíc!” směje se.
Míše k samostatnému bydlení pomohla organizace Portus Praha, která působí v oblasti zaměstnávání lidí s mentálním postižením už více jak 20 let. „Impulsem bylo vrátit lidi, kteří žili v ústavech nebo odloučených místech, zpátky do komunity. Mezi ostatní občany,” říká Zuzana Bajerová, která má v organizaci na starosti program podpory samostatného bydlení. Pracovníci klientům pomáhají s přechodem do běžného života a dlouhodobě jim v jejich každodenním životě asistují.
Míša má celou řadu koníčků, mnoho z nich ale nemůže realizovat, protože nemá s kým. Organizaci chybí dobrovolníci, kteří by s klienty trávili volný čas. „Práce dobrovolníka u nás nahrazuje lehčí typy asistencí - doprovody do kina, do divadla, k lékaři nebo na nějakou sportovní aktivitu. Je to de facto další sociální vazba,” vysvětluje asistent Jan Viertel. „Dobrovolníků je málo, na tyto pozice se nám nehlásí,” pokračuje a dodává, že doufá, že se situace změní. Dobrovolníci jsou totiž pro úspěšné zapojení klientů do společnosti klíčoví.