Hoši od Zborova - Bánovský mužský sbor Hútek
Vložit
- čas přidán 31. 10. 2018
- Pořad ke 100. výročí ukončení 1. světové války "Hoši od Zborova - vyprávění kronik s písňovým doprovodem" proběhl dne 27. října 2018 ve sloupovém sále Muzea Jana Amose Komenského v Uherském Brodě. Vystoupil bánovský mužský sbor Hútek s harmonikovým doprovodem.
Viděla jsem ten film díky za něj !
dik za kus historie božej
Muj deda vni padl dnes kdybi videl zaco tak by plakal on bojoval za republiku a prisel Fiala 😅
Tahle vláda musí padnout .. a byt potrestána tak aby pro příští politiky byla tato výstraha .. vystrahou ! Jinak tam zase dojdou . Jen krást.. už by jsme se měli všichni lidi v ČR probudit a zajímat se o svoji zem
Nebo se díky mafiánské vládě. Kolaborantske můžeme všichni vystěhovat.
Když jsem mašíroval ke hranici,
měl jsem bílý kvítek za čepicí,
za čepicí měl jsem kvítek bílý,
který dívčí oči porosily,
zrosily ho dívčí oči černé,
na důkaz té naší lásky věrné,
kterou jsme si spolu přísahali,
nežli jsme si sbohem dali.
[: Já jsem si ten kvíteček za čepici dal,
abych na svou panenku stále vzpomínal. :]
2. Do Rakouské země dlouhá cesta,
proč mne na tom světě kdekdo trestá,
že dřív, než jsem došel na hranici,
zvadnul mi ten kvítek za čepicí.
Za čepicí kvítek bílý zvadnul,
plamen lásky v dívčím srdci zchladnul
a ty oči, jež mne rády měly,
na mne doma zapomněly.
[: A já si ten kvíteček za čepici dal,
abych na svou panenku stále vzpomínal. :]
3. Co je do kvítečku, který zvadne,
co je do vojáka, který padne,
na světě je všude plno kvítí,
jiným hochům také slunko svítí.
Jedna ostrá rána v tuhém boji,
to vojenské srdce navždy zhojí,
až mne kamarádi pochováte,
do hrobu mi kvítek dáte.
[: Vždyť jsem si ten kvíteček za čepici dal,
abych na svou panenku stále vzpomínal.
Až pomašírujem vranovskou branou ven
vzkažte tam mé milej pozdravení
aby se vdávala na mne nečekala
že jsem si namluvil holku jinou
to holku takovou, šavli ocelovou
ta bude flámovat všade se mnou
kde jsem zrozen, to vím, kde umřu, to nevím
kde ja svoje mladé kosti složím
složím je v zahrádce, na malé hromádce
vem si je, má milá, ku památce
má milá je vzala, do šátku svázala
a nad svým miláčkem zaplakala