V PŘÍŠTÍM ŽIVOTĚ BYCH CHTĚLA BÝT OPRAVDU KRÁSNÁ

Díval jsem se na dokument o herečce Gretě Garbo. Byla to hvězda éry němého filmu z dvacátých a třicátých let minulého století. Nádherná charismatická žena. Ikona. Dneska bychom řekli hollywoodská MEGASTAR. Když se jí ale v posledních dnech před smrtí ptali, co by si přála, tak právě ona řekla tu větu: v příštím životě bych chtěla být opravdu krásná.
Dost mě to zarazilo, ale pak jsem si vzpomněl na jeden podobný výrok. V nějakém tlustém časopise jsem četl rozhovor s Danielou Peštovou. To je světová modelka, jejíž roční příjem se odhaduje na 3 milióny dolarů. V tom interview řekla: „Nebylo vůbec jisté, jestli tu práci můžu dělat. Zpočátku jsem si myslela, že když mě vybrali, tak museli udělat nějakou chybu… že to byl omyl, a že až to zjistí, pošlou mě z Ameriky zpátky domů.“
Pak se mi před očima objevil ještě jeden obraz: bylo to na semináři o výchově malých dětí, sedíme v podkrovní místnosti a Veronika ostatním vypráví, jak ji otec skopal, tak, že skončila s poškozenou páteří ve vojenské nemocnici v Hradci Králové. Musela na operaci. Zpočátku mi to vůbec nedocházelo, nechápal jsem to: jak jako skopal? Proč to proboha udělal? Odpověděla: prostě nechtěl, abych chodila nalíčená. Přišel nečekaně domů a když mě uviděl, byl úplně nepříčetný. Mlátil mě hlava nehlava. Pamatuju si, jak bylo v místnosti hrobové ticho, když nám to popisovala. Bylo jí tehdy šestadvacet, začínala pracovat pro velkou nadnárodní firmu, mluvila třemi jazyky.
Poškozená sebeúcta.
To je to, co mají ty tři ženy společné.
Mají zdevastovanou sebeúctu.
A ta jim potom zkresluje pohled na sebe.
Dívají se totiž na svět očima odmítnutého dítěte.
Moc horších věcí, než právě tohle, se vám v životě asi nemůže stát.
Jsou dva pilíře, na kterých stojí náš život. Prvním je sebeúcta, můžeme taky říct sebejistota. Tu si buduju hlavně na základě opakovaného pocitu sytosti něhou. Takže potřebuju, aby mě lidé, kteří mě mají rádi, doslova zabalili do něhy. Dítě sytí něhou hlavně máma. Mazlením, tulením, přijetím bez podmínky.
jednoduše: svoji sebeúctu sytím, když jsem zabalená do něhy
Druhým pilířem je sebedůvěra, můžeme taky říct sebecena. Tu si buduju hlavně na základě přesvědčení, že něco dobře umím a dokážu. Sebedůvěru mi sytí hlavně táta. Když umí ocenit, co se mi povedlo. Když něco společně děláme, když má na mě nároky a já si osvojím dovednosti. Když se to povede, můžu být jednou pro ostatní užitečná.
jednoduše: svoji sebedůvěru sytím tím, že něco dobře umím
Když mám zdravou sebeúctu mám ráda sebe a svoje tělo.
Když mám zdravou sebedůvěru, mám radost z toho, že něco dobře umím.
A když jsou oba ty pilíře pevné, stane se ze mě časem KRÁLOVNA.
Královnou se stanu hlavně proto, že si věřím, mám se ráda a nenechám si líbit věci, které mi vadí. V nejlepší slova smyslu mám tak život ve svých rukách.
jednoduše: cílem života je být Královnou
A důležitá věc: když se mi nedaří, když něco pokazím, nebo dokonce úplně zvorám, tak první, co potřebuju dosytit je sebeúcta. Sebeúcta je první. Sebeúcta totiž vyživuje sebedůvěru. Takže ze všeho nejdřív se k někomu přitulím. Na chvilku ztratím. Odpočinu si. Až jako druhý krok je to, že začnu přemýšlet, kde jsem udělala chybu hned to zkouším jinak a znova. A znova. A opakování si nasytím sebedůvěru. A já pak můžu jít dál. Je dobré si to pamatovat hlavně pro výchovu malých dětí. Ale stejně důležité je to i pro dospělé.
jednoduše: nejprve něha, až potom náprava
To všechno ale znamená, že chladná máma může bohužel na sebeúctě dcery napáchat stejná zvěrstva jako otec, který dceru neumí ocenit a místo toho ji jenom hrozným způsobem drtí. Nedej bože mlátí. Pak se stane, že vidíte krásnou a úspěšnou ženu, které se v životě evidentně daří, ale ona je věčně nespokojená. Všechno by mělo být v pohodě, ale ono není. Netěší jí to. Má pocity prázdna. Věci nedávají smysl. Je doslova hladová. Trápí se. A nebo se nechá skopat tak, že musí do nemocnice.
Takže kdybych mohl poradit krásné Gretě Garbo, jak by mělo znít její přání do příštího života, tak by mohlo vypadat asi takhle:
v příštím životě bych chtěla mít něžnou mámu a pevného tátu,
kteří by v každém okamžiku ve mně viděli budoucí Královnu
zdraví vás
Marek Herman