Máchovo jezero Květnové plachtění Dokeská zátoka Yacht club Doksy Přístaviště Regata Máj a Racek

Máchovo jezero je největším rybníkem Libereckého kraje a osmým největším v České republice. Dosahuje hloubky 12 m, ale vstup do vody je pozvolný. Jistě i proto je Mácháč vyhledávaným turistickým cílem. Má dva ostrůvky. Jeden se jmenuje Myšlín a jsou na něm patrné zbytky tvrze, která patřila zemanu Pancířovi. Také lidově nazývaný Myší, podle dobové pověsti. Druhý ostrůvek je zalesněný a jmenuje se Kachní. Velký rybník byl založen v roce 1366 Karlem IV. Dnes je využíván zejména pro rekreaci.
Název Máchova jezera se vžil už koncem 19. století v souvislosti s tím, jak česká veřejnost vyzdvihovala památku na Karla Hynka Máchu. Ten zde byl šestkrát, poprvé v roce 1832. Svou neslavnější lyrickoepickou skladbu Máj situoval právě sem, část se odehrávala také na nedaleké zřícenině hradu Bezděz. Na severním břehu jezera byste našli tzv. Jarmilinu skálu, kde hrdinka básně ukončila svůj život skokem do vody. Pojmenování Máchovo jezero se začalo používat oficiálně až mnoho let po poválečném odsunu Němců. K úřednímu označení došlo roku 1961.
Máchovo jezero, hovorově Mácháč, ještě po 1. světové válce známý jako Velký rybník nebo Velký Dokeský rybník (německy Mácha-See, historické názvy Großteich nebo Hirschberger Großteich), je velký rybník na území města Doksy v okrese Česká Lípa v Libereckém kraji, s rozlohou 284 hektarů šestý největší rybník v Česku a největší český rybník mimo jižní Čechy. Byl založen ve 14. století na příkaz českého krále a císaře Karla IV. Ve 30. letech 19. století u něho opakovaně pobýval básník Karel Hynek Mácha, který do jeho bezprostředního okolí umístil děj známé lyrickoepické skladby Máj. V dnešní době je využíván zejména k rekreaci - je centrem Máchova kraje, oblíbené a navštěvované turistické lokality. V jeho okolí se nachází mnoho rekreačních zařízení .
Název Máchovo jezero se vžil postupně už koncem 19. století v souvislosti s vyzdvižením památky na K. H. Máchu mezi českou veřejností a proti jeho používání protestovali jak Němci, tak zčásti i odborníci. Např. Názvoslovná komise při Geografickém komitétu Národní rady badatelské vydala své zamítavé stanovisko v roce 1932 ve sborníku Bezděz. Přesto jej použil v roce 1931 Bohumil Kinský v názvu svého turistického průvodce. Pojmenování jezera po významném básníkovi Máchovi navrhl znovu v roce 1938 turistický spolek v Doksech, příslušná jazyková komise však návrh znovu odmítla. Místní podnikatelé zvali své zákazníky v inzerátech roku 1938 do Doks u jezera. Pojmenování Máchovo jezero se začalo používat oficiálně až řadu let po poválečném odsunu Němců. Revoluční národní výbor nechal v červnu 1945 vyrobit poštovní razítko s názvem Doksy u Máchova jezera. Ministerstvo vnitra v Praze však i roku 1945 odmítlo požadavek obce o úřední používání přívlastku U Máchova jezera. Až v roce 1961 byl Velký rybník a celý okolní kraj o rozloze 1813 km² označen úředně jako Máchův.
Tvrz Myšlín stávala nad zaniklou obcí Myšlín.
Dnes romantická skála trčící z vody ve Velkém Rybníku, známém jako Máchovo jezero. Místo je ornitologickou rezervací a veřejnosti nepřístupné.
.
Pozůstatky vsi se nacházejí na dně Máchova jezera, zbytky tvrze pak na ostrůvku Myší zámek.
Tvrz bývala manstvím hradu Bezděz. Opuštěna byla patrně, když byl r. 1367 za bezdězského purkrabího Oldřicha Tisty z Albrechtic vybudován Velký rybník; dnes Máchovo jezero.
Karel Hynek Mácha, který ji zařadil do své sbírky Hrady spatřené. A legendární báseň Máj.
Pověsti.
...Tu Pancíř vida, že se myší záplavě na Klučku neubrání, vsedl na loď a přeplavil se na skalnatý ostrůvek. Vystavěl si tam kamenný hrádek, usídlil se na něm a radoval se, jak se chytře zbavil myší trýzně.
Ašak nastojte! Sotvaže převezl na hrádek v rybníce svůj majetek, připlovaly za ním myši z Klučku. Rozkousaly dveře, vrhly se na Pancíře a celého jej snědly.
Zpustošený hrádek zůstal opuštěn, a poněvadž byl zničen od myší, dostal jméno „Myší hrádek“.
Text pověsti - Josef Pavel, Pověsti českých hradů a zámků
Dvě legendy o Myším hrádku a Myšlíně
Myší hrádek patřil v 15. století nepříliš bohatému šlechtici Janu Pancíři z Kosořic. Tento drsný, krutý a bezcitný muž si v hrádku uprostřed vod zbudoval své loupežnické sídlo. Legenda praví, zatím co loupežník měl sýpky plné, na kraj padla neúroda. A tak se zoufalí lidé vypravili za svým tyranem prosit o chléb. Pancíř je nechal pozabíjet.
Spravedlivý trest na sebe ale nenechal dlouho čekat. Z polí a luk kolem Dokského rybníka (Máchovo jezero) se začaly sbíhat tisíce myší, přeplavaly na skálu a vnikly do tvrze. Nejprve se pustily do zásob jídla, které našly, a když vše snědly, zaútočily na Pancíře a jeho druhy. Útok masy hlodavců nikdo nepřežil. A tak po nich zůstala jen pustá tvrz.
Vznik kopců Bezděz a ostrůvků, zkrácená pověst o mlynáři.
... čert sázku prohrál, protože znenadání a předčasně ve statku pod hradem Jestřebí zakokrhal kohout. Pekelník, který odtud právě nesl k Bezdězu poslední dva kameny, je ve vzteku shodil do vod Máchova jezera a pak zmizel. Oba balvany musel