Psycholog Radek Ptáček: Fyzické tresty v dětství vedou k duševním poruchám v dospělosti
Vložit
- čas přidán 17. 02. 2024
- Dát dítěti pohlavek nebo pár přes zadek je pro českou společnost norma, které se lidé moc nechtějí vzdát. Ale měli by. Důvody probrala moderátorka Bára Hlaváčková s klinickým psychologem, profesorem Radkem Ptáčkem. Ten byl jejím již třetím únorovým hostem k tématu o fyzických trestech, které otvírá v rámci pořadu Ženská tabu.
Sledujte náš Instagram: / lifee.cz
Staňte se fanouškem na našem Facebooku: / lifee.cz
me tata hrozně mlatil a ponižoval. Trvalo mi to.vic jak 25 let, nez jsem se sebrala a vybudována si normální zdravý sebevědomí. Některá traumata ale přetrvávají i když s nima pracuju. Svoje deti absolutně nemlátím, chovam se k nim s respektem ale i s přísností a jsou to naprosto skvělí lidé.
To je mi líto. Váš otec musel být neskutečné hovado, doufám že mu nepůjdete na pohřeb hajzlovi.
Mohu vam zodpovedne rici ze psychicke tresty treba nemluveni nezajem urazeni se lhani nerealisticke pozadavky ktere dite proste nemuze splnit podezirani ze vseho mozneho a podobne jsou jeste horsi.
Já jsem byl za komunistů rodičema hodně bit a nevím, že by to na mně zanechalo nějaké negativní následky. Pamatuju si jediný výprask, který mě hodně bolel a to proto, že jsem dostal neoprávněně. Tam, kde jsem si to zasloužil, jsem se skoro i smál. Já jsem patřil totiž do party sígrů a soutěžili jsme, kdo bude doma víc bit, protože to byl důkaz drsňáctví (dokonce jsme soutěžili o to, kdo bude mít ve škole víc poznámek a poznámka samozřejmě znamenala výprask). Odnesl jsem si z toho ale jeden poznatek: bití k žádnému pozitivnímu výsledku ve výchově nevedlo a proto jsem já nikdy žádné dítě neuhodil, považuji to totiž za selhání ve výchově. Když si rodič dokáže udržet respekt nenásilnými metodami, nemusí sahat po rákosce ani facce a dítě si ho víc váží. My jsme měli z rodičů, co nás bili, akorát srandu. Za našich mladých let byly výprasky standartem a nevím, že by si z toho někdo něco dělal (ani rodiče ani děti), ale dnes už je to jiné, dnes sáhnout na dítě znamená psychické potíže u dítěte a proto je to nepřijetelné. Prostě jiná doba. Nevím jestli je to dobře nebo špatně, my jsme byli psychicky velmi odolní, ale dnešní mládež se při každé menší krizi hroutí a to podle mne rozhodně dobré není.
Říká se "škoda facky, která padne vedle", ne "škoda facky, která padne". To úplně postrádá smysl.
Jsem nejmladší z 8 děti, rodiče nás netrestali
Jsem nejmladší z 8 děti, rodiče nás netrestali